Rytiny z roku 1622

468-Skutečný nákres města a pevnosti Hanau.

Skutečný nákres města a pevnosti Hanau.

Hanau, dne 01.01.1622 (do 31.12.1622)

Jde o schematické vyobrazení města Hanau, které leží blízko řeky Mohanu, asi 20 km západně od Frankfurtu. Kolem města protéká říčka Künzig. V krajině je nakresleno několik jednotlivých stromů. V levém, horním rohu je obdélník se shora uvedeným nápisem, bez udání doby a bližšího určení. Též obraz nevykazuje – až na 3 děla postavená na náměstí – žádné vojenské motivy.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Delineation der Statt und Vestung Hanau.

Město a pevnost Hanau leží velmi blízko bojiště u Höchstu, kde došlo k velké bitvě mezi Tillym a Kristianem Brunšvickým – Halberstadtským dne 20. června 1622. V souvislosti s touto bitvou došlo bezpochyby i u Hanau k bojovým akcím, které daly autoru této grafiky námět k zobrazení města.

70-Pravé vyobrazení slavné pevnosti Gulch (Jülich) od pana hraběte Jindřicha z Bergu obléhané 5. září 1621 jménem jeho císařského veličenstva, pak 12. prosince opuštěné a teprve 3. února 1622 dohodou dobyté.

Pravé vyobrazení slavné pevnosti Gulch (Jülich) od pana hraběte Jindřicha z Bergu obléhané 5. září 1621 jménem jeho císařského veličenstva, pak 12. prosince opuštěné a teprve 3. února 1622 dohodou dobyté.

Jülich, dne 03.02.1622

Rytina je kreslena poměrně neuměle. Uprostřed je pevnost Jülich, kolem níž pochoduje vojsko, a nepřátelské jednotky opouštějí město. V širém okolí města jsou různé šance, opevnění a vojenské tábory. V popředí je kopec, na němž je šibenice. V levém horním rohu je portrét Jindřicha hraběte z Bergu, vpravo erb se lvem. Pod obrazem na desce je německý popis situace s označením táborů Berga i Spinoly. Pod tím je obšírné latinské líčení události, v němž je obzvláště vyzdviženo hrdinství a zásluhy generála z Bergu.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahre Abcontrafaitung der berümbten Vestung Gulch vom Herrn Graven Heinrich von Berg im Namen Röm. Kai. mt. den 5. September Annno 1621 geschen von newem abgeressen den 12. Decb. Anno 1622 den 3. Februar mitt Accord genommen.

Příměří mezi Nizozemím a Španělskem trvalo jen od roku 1609 do 1621. Tehdy došlo mezi oběma zeměmi opět k válečným rozporům, jichž se na straně Španělů zúčastnil i římsko-německý císař. Španělům velel osvědčený markýz Spinola, císařským velitelem byl Jindřich hrabě z Bergu. Jedna z prvních společných bojových akcí proti Nizozemsku bylo obléhání pevnosti Jülich, která leží přibližně 30 km západně od Kolína nad Rýnem, a která byla dobyta generálem Bergem 3. února 1622. Zájem císařův o toto polní tažení byl především vyvolán skutečností, že Habsburkové vlastnili v Nizozemí (v dnešní Belgii) jistá dosti rozsáhlá území. Spojenectví se Španělskem bylo podmíněno společným katolickým vyznáním i příbuzností vládnoucích rodů. Pozemkové vlastnictví Habsburků v Nizozemí se zachovalo až do Napoleona I.

72-Nákres pevnosti Jülich, která byla dobyta Španěly. 162.. (1622).

Nákres pevnosti Jülich, která byla dobyta Španěly. 162.. (1622).

Jülich, dne 03.02.1622

Na obrazu je město a pevnost Jülich nedaleko nizozemskýchnizozemský hranic s okolím. Na hořejší části obrazu je řeka Roer (Ruhr), kolem města je široký okruh opevnění, šancí a různých fortifikačních zařízení, vojenská ležení, pohyby vojenských jednotek apod. V popředí je kopec, na němž je postavena šibenice. Některé obce v okolí jsou označeny jmény.

Signace: neuvedena
Autor: Keller G., mědirytec

Originální název: Abrisz der Festung Gülch wie dieselbe von den Spanischen eingenommen worden ist. 162.. (1622).

Příměří mezi Nizozemím a Španělskem trvalo jen od roku 1609 do 1621. Tehdy došlo mezi oběma zeměmi opět k válečným rozporům, jichž se na straně Španělů zúčastnil i římsko-německý císař. Španělům velel osvědčený markýz Spinola, císařským velitelem byl Jindřich hrabě z Bergu. Jedna z prvních společných bojových akcí proti Nizozemsku bylo obléhání pevnosti Jülich, která leží přibližně 30 km západně od Kolína nad Rýnem, a která byla dobyta generálem Bergem 3. února 1622. Zájem císařův o toto polní tažení byl především vyvolán skutečností, že Habsburkové vlastnili v Nizozemí (v dnešní Belgii) jistá dosti rozsáhlá území. Spojenectví se Španělskem bylo podmíněno společným katolickým vyznáním i příbuzností vládnoucích rodů. Pozemkové vlastnictví Habsburků v Nizozemí se zachovalo až do Napoleona I.

74-Pravdivý nákres Pratigova v panství meyefeldstkém, položeného kolem Churu a přilehlých krajů, i se střetnutím, jež provedli Pündtnerovští se svými nepřáteli. Roku 1622.

Pravdivý nákres Pratigova v panství meyefeldstkém, položeného kolem Churu a přilehlých krajů, i se střetnutím, jež provedli Pündtnerovští se svými nepřáteli. Roku 1622.

Pratigov, dne 24.04.1622 (do 22.05.1622)

Před námi je zobrazena hornatá švýcarská krajina s řekou Rýnem a městem Chur, u něhož se rozpoutává boj vojsk, jež se soustřeďují ze všech světových stran. U měst a vesnic jsou uvedena jména. Územní hranice jsou vyznačeny tečkovanou linkou. Pod obrazem je shora uvedený text.

Signace: H. C. Gyger desig.
Autor: Gyger H. C., mědirytec

Originální název: Wahrhaffte Verzeichnus desz Prattigöws der Herrschaft Meyenfeldt Gelegenheit umb Chur und angrenzender Landschaften sampt dem Treffen so die Pündtner mit ihren Feinnden gethan. Im Jahr 1622.

Již po celou dobu reformace v 16. století docházelo ve švýcarském Grisonsku (Graubünden) k urputným sporům a potyčkám mezi katolíky a kalvinisty, jež vyvrcholily ve třicetileté válce v pověstném veltlinském vraždění kalvinistů a protestantů. Roku 1620 vtrhla do Grisonska rakouská a španělská armáda a obsadila celé území. Za tohoto stavu ovšem docházelo k stálým bojům s místním obyvatelstvem, až se kalvinistům podařilo po dlouhém obléhání dobýt pevnost Chur 22. května 1622. Císařsko-španělské vojsko odtáhlo pod velením plukovníka Balderona. Důvody polního tažení císařských do Grisonska nebyly ovšem jen náboženské, ale především tu byl strategický zájem obsadit důležité alpské průsmyky. Pro císařského spojence – Španělsko byly tyto průsmyky životně důležité, byly součástí tzv. španělské cesty, která umožňovala španělské koruně zásobovat armády v Nizozemí i v říši materiálem i čerstvými vojáky. Cesta po moři byla pro Španělsko kvůli nizozemským lodím a pirátům uzavřena.

75-Půdorys města Hagenau

Půdorys města Hagenau

Hagenau, dne 03.05.1622

Jedná se o schematicky načrtnutý plán města, bez figur a jakékoliv stafáže. V pravém rohu je městský znak s růží, vlevo pevnost založená Mansfeldem a později opět zrušena. Pod obrazem je legenda.

Signace: neuvedena
Autor: Gyger H. C., mědirytec

Originální název: Grundriss der Statt Hagenau.

Po porážce českého povstání roku 1620 přeneslo se těžiště války do prostoru západně od Chebu – do Horní Falce, kde se však situace maršálka Fridricha Falckého, Arnošta Mansfelda stala velmi obtížnou, hlavně v důsledku vypuknuvší epidemie mezi mužstvem i pro silný tlak Tillyho armády z jihu. Mansfeld se proto odhodlal odtáhnout do Dolní Falce. Tento strategický pohyb provedl tak obratně, že jeho nepřátelé byli zcela překvapeni. V Dolní Falci leželo totiž vojsko španělské pod Spinolou a Cordobou, Mansfeld se však vyhnul střetnutí, obsadil město Hagenau a donutil je k zaplacení 100 000 zlatých. Pak odtáhl z důvodů zásobovacích do Sárska a v Hagenau zanechal posádku. Mezitím dozrála situace, která vedla Tillyho k vítězství nad protestanskými vojsky u Wimpfenu dne 8. května 1622. Po neúspěšném pokusu o dobytí města Zabern v Alsasku vrátil se Mansfeld k Hagenau, kde se zatím císařův bratr arcivévoda Leopold pokoušel se svým vojskem reokupovat Mansfeldem dobyté město. Pět dní před Tillyho vítězstvím u Wimpfenu osvobodil Masnfeld Hagenau v poslední chvíli z obklíčení Leopoldových vojsk, která se dala chvatně na ústup.

77-Nákres bitvy, k níž došlo mezi panem markrabětem z Durlachu a panem Tillym jako císařským a bavorským generálem.

Nákres bitvy, k níž došlo mezi panem markrabětem z Durlachu a panem Tillym jako císařským a bavorským generálem.

Wimpfen, dne 08.05.1622

Rytina je provedena (povrchně a zřejmě narychlo) po způsobu mapy, vodní toky jsou zakresleny jako ve skutečnosti. Města a vesnice jsou označeny jmény. Vlevo dole je Hailbrunn, vpravo nahoře Wimpfen. Legenda A až L obsahuje vysvětlivky k vyobrazené události. Uprostřed rytiny je dobře viditelná vozová pevnost s označením „D“. Nad tím je nápis: „Palatinatus“, dole je uvedeno: „Pars Ducatus Würtenbergensis“.

Signace: neuvedena
Autor: Gyger H. C., mědirytec

Originální název: Abrisz der Schlacht, so zwischen Herrn Markgrafen von Durlach und Monsieur Tilly, als Kays. und Bayerischen Generalen vorgangen.

První fáze třicetileté války skončila porážkou českého stavovského povstání. Ohnisko bojových akcí se z Čech přesunulo do Rýnské Falce, dědičného území Fridricha Falckého. Ten byl císařem považován za hlavního představitele protestantské opozice v říši. Mocenské postavení Fridricha Falckého bylo otřeseno porážkou stavovského vojska v bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Nebyl však ve svém boji osamocený. Do bojů se zapojilo mnoho jeho stoupenců: Jiří Fridrich Baden z Badenu-Durlachu, Kristián vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, Petr Arnošt hrabě Mansfeld a další. Dostalo se jim i podpory ze zahraničí, jmenovitě od anglického krále Jakuba I. Stuarta, který byl tchánem Fridricha Falckého. Hlavním velitelem císařsko-bavorské armády, který byl pověřen vedením bojů ve Falci, byl generál Johann Tserclaes Tilly. Jedna z důležitých událostí falckého tažení byla bitva u Wimpfenu dne 6. května 1622. Střetl se tu právě Jiří Fridrich z Badenu-Durlachu s Tillym a španělským generálem Cordobou. Štěstěna stála na straně katolických sil. Vzhledem k úspěšnějšímu strategickému postupu měli v bitvě Tilly a Cordoba k dispozici silnou přesilu. Jiří Fridrich se spoléhal pouze na svůj „wagenburg“ – zastaralou taktiku vyzbrojených vozů. Bitva trvala od časného rána do poledne, kdy Tilly stáhl svá vojska k odpočinku do blízkého Dornetového lesa. Markrabě durlašský měl ve středu svých formací postaveny ozbrojené vozy a v pozadí další skupinu ozbrojených vozů se zásobami střeliva. Odpoledne zahájil Tilly novým útokem na „wagenburg“, který byl zprvu bezúspěšný, později se mu však povedlo přesnou dělostřeleckou palbou přivést k výbuchu zásoby střeliva, což vyvolalo v protestanské armádě zmatek. Tillyho vojska pak lehce vnikla do postavení nepřítele a současně nastoupila k útoku Cordobova jízda, která dílo důsledně dokonala. Protestantská vojska prchala zpět přes Bellingrův potok, který protékal těsně za jejich postavením, jediný most však nestačil na rychlý únik dezorganizované, poražené armády, která byla úplně rozdrcena. Markrabí durlašský zde ztratil prakticky celou armádu, odtáhl chvatně s malými zbytky svého vojska. Sám pak hledal útočiště mimo Německo, protože ho císař dal do říšské klatby.

78-Skutečné vyobrazení slavného střetnutí, k němuž došlo mezi markrabím durlašským a generálem Tillym u Wimpfenu, roku 1622, 7. května.

Skutečné vyobrazení slavného střetnutí, k němuž došlo mezi markrabím durlašským a generálem Tillym u Wimpfenu, roku 1622, 7. května.

Wimpfen, dne 08.05.1622

Rytina znázorňuje průběh bitvy v mračnech zvířeného prachu a kouře z explodujících zásob střeliva. Vlevo je řeka Neckar a v pozadí potok Bellingrův, který jako přirozená překážka způsobil armádě markrabího z Durlachu při ústupu katastrofální ztráty. Vpravo dole je město Wimpfen. V postavení protestantském jsou zřetelně viditelné bojové vozy. Uvedený nápis je nad obrazem, dole je legenda A–R.

Signace: neuvedena
Autor: Gyger H. C., mědirytec

Originální název: Eigentliche Vorbildung des berübtnen Treffens so zwischen dem Markgrafen von Durlach und General Tilly bey Wimpfen vorgangen. Anno 1622 7. Mai.

Katalogová čísla:
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 8470

První fáze třicetileté války skončila porážkou českého stavovského povstání. Ohnisko bojových akcí se z Čech přesunulo do Rýnské Falce, dědičného území Fridricha Falckého. Ten byl císařem považován za hlavního představitele protestantské opozice v říši. Mocenské postavení Fridricha Falckého bylo otřeseno porážkou stavovského vojska v bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Nebyl však ve svém boji osamocený. Do bojů se zapojilo mnoho jeho stoupenců: Jiří Fridrich Baden z Badenu-Durlachu, Kristián vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, Petr Arnošt hrabě Mansfeld a další. Dostalo se jim i podpory ze zahraničí, jmenovitě od anglického krále Jakuba I. Stuarta, který byl tchánem Fridricha Falckého. Hlavním velitelem císařsko-bavorské armády, který byl pověřen vedením bojů ve Falci, byl generál Johann Tserclaes Tilly. Jedna z důležitých událostí falckého tažení byla bitva u Wimpfenu dne 6. května 1622. Střetl se tu právě Jiří Fridrich z Badenu-Durlachu s Tillym a španělským generálem Cordobou. Štěstěna stála na straně katolických sil. Vzhledem k úspěšnějšímu strategickému postupu měli v bitvě Tilly a Cordoba k dispozici silnou přesilu. Jiří Fridrich se spoléhal pouze na svůj „wagenburg“ – zastaralou taktiku vyzbrojených vozů. Bitva trvala od časného rána do poledne, kdy Tilly stáhl svá vojska k odpočinku do blízkého Dornetového lesa. Markrabě durlašský měl ve středu svých formací postaveny ozbrojené vozy a v pozadí další skupinu ozbrojených vozů se zásobami střeliva. Odpoledne zahájil Tilly novým útokem na „wagenburg“, který byl zprvu bezúspěšný, později se mu však povedlo přesnou dělostřeleckou palbou přivést k výbuchu zásoby střeliva, což vyvolalo v protestanské armádě zmatek. Tillyho vojska pak lehce vnikla do postavení nepřítele a současně nastoupila k útoku Cordobova jízda, která dílo důsledně dokonala. Protestantská vojska prchala zpět přes Bellingrův potok, který protékal těsně za jejich postavením, jediný most však nestačil na rychlý únik dezorganizované, poražené armády, která byla úplně rozdrcena. Markrabí durlašský zde ztratil prakticky celou armádu, odtáhl chvatně s malými zbytky svého vojska. Sám pak hledal útočiště mimo Německo, protože ho císař dal do říšské klatby.

79-Vlastní vyobrazení a krátká zpráva o krvavé bitvě a hlavním střetnutí mezi císařskými a markrabětem z Durlachu, Mansfeldem a falckými armádami mezi Wimpfenem a Hailbronem dne 26. dubna / 6. května 1622.

Vlastní vyobrazení a krátká zpráva o krvavé bitvě a hlavním střetnutí mezi císařskými a markrabětem z Durlachu, Mansfeldem a falckými armádami mezi Wimpfenem a Hailbronem dne 26. dubna / 6. května 1622.

Wimpfen, dne 08.05.1622

V pravém dolním rohu rytiny je dvojportrét Tillyho a Corduby v oválné kartuši. Tisk zobrazuje i tok Neckaru, město Wimpfen a panorama bitvy s výbuchem střeliva markhraběte z Durlachu. Nad obrazem je uvedený text, dole legenda A–R.

Signace: neuvedena
Autor: Gyger H. C., mědirytec

Originální název: Aigentliche Abbildung und kurze Erzelung deren zwischen der kayserlichen und Markgraff. Durlach Mansfeld und Pfalzischen Armaden den 26. April / 6. Mai 1622 zwischen Wimpffen und Haibron gehaltenen Blutigen Schlacht und Haupttreffens.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1575
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 8470

První fáze třicetileté války skončila porážkou českého stavovského povstání. Ohnisko bojových akcí se z Čech přesunulo do Rýnské Falce, dědičného území Fridricha Falckého. Ten byl císařem považován za hlavního představitele protestantské opozice v říši. Mocenské postavení Fridricha Falckého bylo otřeseno porážkou stavovského vojska v bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Nebyl však ve svém boji osamocený. Do bojů se zapojilo mnoho jeho stoupenců: Jiří Fridrich Baden z Badenu-Durlachu, Kristián vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, Petr Arnošt hrabě Mansfeld a další. Dostalo se jim i podpory ze zahraničí, jmenovitě od anglického krále Jakuba I. Stuarta, který byl tchánem Fridricha Falckého. Hlavním velitelem císařsko-bavorské armády, který byl pověřen vedením bojů ve Falci, byl generál Johann Tserclaes Tilly. Jedna z důležitých událostí falckého tažení byla bitva u Wimpfenu dne 6. května 1622. Střetl se tu právě Jiří Fridrich z Badenu-Durlachu s Tillym a španělským generálem Cordobou. Štěstěna stála na straně katolických sil. Vzhledem k úspěšnějšímu strategickému postupu měli v bitvě Tilly a Cordoba k dispozici silnou přesilu. Jiří Fridrich se spoléhal pouze na svůj „wagenburg“ – zastaralou taktiku vyzbrojených vozů. Bitva trvala od časného rána do poledne, kdy Tilly stáhl svá vojska k odpočinku do blízkého Dornetového lesa. Markrabě durlašský měl ve středu svých formací postaveny ozbrojené vozy a v pozadí další skupinu ozbrojených vozů se zásobami střeliva. Odpoledne zahájil Tilly novým útokem na „wagenburg“, který byl zprvu bezúspěšný, později se mu však povedlo přesnou dělostřeleckou palbou přivést k výbuchu zásoby střeliva, což vyvolalo v protestanské armádě zmatek. Tillyho vojska pak lehce vnikla do postavení nepřítele a současně nastoupila k útoku Cordobova jízda, která dílo důsledně dokonala. Protestantská vojska prchala zpět přes Bellingrův potok, který protékal těsně za jejich postavením, jediný most však nestačil na rychlý únik dezorganizované, poražené armády, která byla úplně rozdrcena. Markrabí durlašský zde ztratil prakticky celou armádu, odtáhl chvatně s malými zbytky svého vojska. Sám pak hledal útočiště mimo Německo, protože ho císař dal do říšské klatby.

84-Vyobrazení střetnutí mezi armádami: kurfiřta bavorského, španělskou a brunšvickou u Höchstu.

Vyobrazení střetnutí mezi armádami: kurfiřta bavorského, španělskou a brunšvickou u Höchstu.

Höchst, dne 20.06.1622

Rytina zobrazuje přehlednou mapu celého bojiště. Úhlopříčně protéká Mohan, na němž leží Frankfurt a Sachsenhausen, u ústí říčky Niddy na pravém břehu Mohanu leží městečko Höchst s mostem přes Mohan, na němž se tísní poražené brunšvické vojsko. V pozadí v kopcovité krajině je několik hradů a osad, jež jsou označeny jmény.

Signace: neuvedena
Autor: Gyger H. C., mědirytec

Originální název: Contrafactur des Treffens zwischen der Churf: Bayr: Spanisch und Braunschwigen Armaden bey Höchst.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1575
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 8470

Válka falcká byla druhou fází třicetileté války. Následovala po porážce českého povstání na Bílé hoře roku 1620. Na jedné straně tu stála vojska císařská, bavorská a španělská, na druhé straně jim odporovaly armády několika německých protestantských šlechticů, kteří spoléhali hlavně na finanční pomoc anglického krále Jakuba, který podporoval zájmy svého zetě Fridricha Falckého vydatnými obnosy. Byli to: Arnošt hrabě Mansfeld, polní maršálek „zimního krále“, markrabí Jiří Bedřich z Badenu – Durlachu a Kristian vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, který stál se svou armádou na pravém břehu Mohanu pod Frankfurtem. Nedaleko městečka Höchst postavily jednotky vévody brunšvického most přes Mohan, aby se mohly spojit s Mansfeldovou armádou, která ležela nedaleko na druhém břehu. Když se však v dohledu objevila Tillyho armáda, která chtěla chránit Frankfurt, postavil se jí vévoda z Brunšviku se svým vojskem na odpor. Tillyho vojska byla početnější a disponovala větším počtem dělostřelectva. Strategická situace protestanské armády byla špatná – pro případný ústup tu byl jen jediný narychlo zbudovaný most přes Mohan. Bitva nebyla typickým polním střetnutím, ale jednalo se o nepřehledné střetnutí v okolí města Höchst a vesnic Schäferberg a Sossenheim. Kristián Brunšvický byl vytrvale tlačen početnější katolickou armádou a vytrvalou dělostřeleckou palbou k ústupu. Nejvíce ztrát však protestantská armáda utrpěla při ústupu. Mnoho mužů se utopilo v Mohanu při zmateném ústupu. U mostu v Höchstu nastal zmatený shluk ustupujících jednotek, které nestačily přejít na druhý břeh. Formace Kristiána Brunšvického se sice hrdinně bránily, ale průběh boje už se nedal zvrátit. Kristián Brunšvický sice dosáhl svého strategického záměru spojit své vojsko s Mansfeldem, ale stálo ho to 2 000 vojáků. Katolická strana ztratila patrně jen něco přes 100 mužů.

83-Pravdivá a určitá zpráva i s vyobrazením, (toho) jakým způsobem dobyl vévoda Kristian z Brunšviku kurfiřtské mohučské městečko Höchst, i jak jeho armáda byla poražena a rozptýlena všemi armádami císařskými dne 20. června nov. kal. neboli 10. starého kalendáře probíhajícího roku 1622. Tištěno roku 1622.

Pravdivá a určitá zpráva i s vyobrazením, (toho) jakým způsobem dobyl vévoda Kristian z Brunšviku kurfiřtské mohučské městečko Höchst, i jak jeho armáda byla poražena a rozptýlena všemi armádami císařskými dne 20. června nov. kal. neboli 10. starého kalendáře probíhajícího roku 1622. Tištěno roku 1622.

Höchst, dne 20.06.1622

Na obraze je krajina kolem Höchstu a Frankfurtu. Nedaleko Höchstu se do Mohanu vlévá říčka Nieda. Vlevo probíhá bitva, po mostě přes Mohan ustupuje poražené vojsko Kristiana Brunšvického. Od Frankfurtu se blíží velká kolona císařského vojska. V levém rohu listu je legenda A–K a dole je německý text, líčící podrobně průběh bitvy i všechny okolnosti s ní související.

Signace: neuvedena
Autor: Gyger H. C., mědirytec

Originální název: Wahrer und gewisser Bericht sambt Abbildung welcher Gestalt Herzog Christian zu Braunschweig das Churf: Maintzische Stättlin Höchst eingenommen auch wie dessen Armada von den sämbtlichen Kayserlichen Armeen den 20. Juni N.C. oder 10. A.C. dieses lauffenden 1622 Jahrs bey Höchst geschlagen und zerstreut worden. Gedruckt im Jahr 1622

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1584
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 8470

Válka falcká byla druhou fází třicetileté války. Následovala po porážce českého povstání na Bílé hoře roku 1620. Na jedné straně tu stála vojska císařská, bavorská a španělská, na druhé straně jim odporovaly armády několika německých protestantských šlechticů, kteří spoléhali hlavně na finanční pomoc anglického krále Jakuba, který podporoval zájmy svého zetě Fridricha Falckého vydatnými obnosy. Byli to: Arnošt hrabě Mansfeld, polní maršálek „zimního krále“, markrabí Jiří Bedřich z Badenu – Durlachu a Kristian vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, který stál se svou armádou na pravém břehu Mohanu pod Frankfurtem. Nedaleko městečka Höchst postavily jednotky vévody brunšvického most přes Mohan, aby se mohly spojit s Mansfeldovou armádou, která ležela nedaleko na druhém břehu. Když se však v dohledu objevila Tillyho armáda, která chtěla chránit Frankfurt, postavil se jí vévoda z Brunšviku se svým vojskem na odpor. Tillyho vojska byla početnější a disponovala větším počtem dělostřelectva. Strategická situace protestanské armády byla špatná – pro případný ústup tu byl jen jediný narychlo zbudovaný most přes Mohan. Bitva nebyla typickým polním střetnutím, ale jednalo se o nepřehledné střetnutí v okolí města Höchst a vesnic Schäferberg a Sossenheim. Kristián Brunšvický byl vytrvale tlačen početnější katolickou armádou a vytrvalou dělostřeleckou palbou k ústupu. Nejvíce ztrát však protestantská armáda utrpěla při ústupu. Mnoho mužů se utopilo v Mohanu při zmateném ústupu. U mostu v Höchstu nastal zmatený shluk ustupujících jednotek, které nestačily přejít na druhý břeh. Formace Kristiána Brunšvického se sice hrdinně bránily, ale průběh boje už se nedal zvrátit. Kristián Brunšvický sice dosáhl svého strategického záměru spojit své vojsko s Mansfeldem, ale stálo ho to 2 000 vojáků. Katolická strana ztratila patrně jen něco přes 100 mužů.

85-Pravdivé vyobrazení městečka Höchst a okolní krajiny i s bitvou, ke které došlo mezi císařskou a brunšvickou armádou 1622.

Pravdivé vyobrazení městečka Höchst a okolní krajiny i s bitvou, ke které došlo mezi císařskou a brunšvickou armádou 1622.

Höchst, dne 20.06.1622

V popředí je uprostřed městečko Höchst, vpravo široká řeka Mohan, přes kterou po mostě prchají vojska vévody brunšvického, za městečkem je bitva ještě v plném proudu. Výstižná perspektiva a dokonalá rytecká technika připomíná Václava Hollara. Rytina však není signována. Pod obrazovou částí tisku je legenda A–Z.

Signace: neuvedena
Autor: Gyger H. C., mědirytec

Originální název: Wahre Vorbildung des Stettleins Höcchst und der beiliegenden Gelegenheit sampt der Schlacht so zwischen der Kays: und Braunsch: Armee geschehe 1622.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1584
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 8473

Válka falcká byla druhou fází třicetileté války. Následovala po porážce českého povstání na Bílé hoře roku 1620. Na jedné straně tu stála vojska císařská, bavorská a španělská, na druhé straně jim odporovaly armády několika německých protestantských šlechticů, kteří spoléhali hlavně na finanční pomoc anglického krále Jakuba, který podporoval zájmy svého zetě Fridricha Falckého vydatnými obnosy. Byli to: Arnošt hrabě Mansfeld, polní maršálek „zimního krále“, markrabí Jiří Bedřich z Badenu – Durlachu a Kristian vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, který stál se svou armádou na pravém břehu Mohanu pod Frankfurtem. Nedaleko městečka Höchst postavily jednotky vévody brunšvického most přes Mohan, aby se mohly spojit s Mansfeldovou armádou, která ležela nedaleko na druhém břehu. Když se však v dohledu objevila Tillyho armáda, která chtěla chránit Frankfurt, postavil se jí vévoda z Brunšviku se svým vojskem na odpor. Tillyho vojska byla početnější a disponovala větším počtem dělostřelectva. Strategická situace protestanské armády byla špatná – pro případný ústup tu byl jen jediný narychlo zbudovaný most přes Mohan. Bitva nebyla typickým polním střetnutím, ale jednalo se o nepřehledné střetnutí v okolí města Höchst a vesnic Schäferberg a Sossenheim. Kristián Brunšvický byl vytrvale tlačen početnější katolickou armádou a vytrvalou dělostřeleckou palbou k ústupu. Nejvíce ztrát však protestantská armáda utrpěla při ústupu. Mnoho mužů se utopilo v Mohanu při zmateném ústupu. U mostu v Höchstu nastal zmatený shluk ustupujících jednotek, které nestačily přejít na druhý břeh. Formace Kristiána Brunšvického se sice hrdinně bránily, ale průběh boje už se nedal zvrátit. Kristián Brunšvický sice dosáhl svého strategického záměru spojit své vojsko s Mansfeldem, ale stálo ho to 2 000 vojáků. Katolická strana ztratila patrně jen něco přes 100 mužů.

89-Nákres města Bergen op Zoom, které bylo markýzem Spinolou obléháno a na druhé straně měšťany silně obhajováno. 1622.

Nákres města Bergen op Zoom, které bylo markýzem Spinolou obléháno a na druhé straně měšťany silně obhajováno. 1622.

Bergen op Zoom, dne 18.07.1622 (do 27.08.1622)

Město Bergen op Zoom je vyobrazeno zeshora, z tzv. ptačí perspektivy. V okolí jsou různé bojové stavby Španělů, které sloužily přiblížení se a dobývání města. Vlevo nahoře je naznačeno městečko Sternbergen. Pozoruhodné jsou pravděpodobně uměle vyvolané povodně řeky Šeldy, které měly být pro nepřítele nezdolatelnou zábranou. Nad obrazem je shora uvedený text.

Signace: neuvedena
Autor: Gyger H. C., mědirytec

Originální název: Abrisz der Statt Bergen op Zoom, wie solche von Marquis Spinola belägert, hingegen von Stadtischen starck defendirt worden. 1622.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1584
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 8473

Španělsko – jako katolická velmoc pod vládou španělské větve Habsburků – bylo spojencem Habsburské monarchie v boji proti Fridrichovi Falckému a jeho spojencům. Kromě boje v říši znovu vypukla válka v Nizozemí. To navíc jako kalvinistické podporovalo protikatolické síly v říši. Součástí tohoto španělsko-nizozemského konfliktu bylo i obléhání města Berfen op Zoom vojsky generála markýze Spinoly od 18. července do 2. října 1622. Bitva u Fleurus 29. srpna 1622 však všechno dala do pohybu. Protestanskému vojsku pod velením Mansfelda a Kristiána Brunšvického se podařilo s masivními ztrátami probít do Nizozemí a spojit se s nizozemskou armádou Mořice Oranžského. Spinolovo obležení Bergenu nad Zoomem již nebylo v bezpečí, a tak musel obléhání ukončit. Při této bitvě přišel Kristián Brunšvický o paži.

90-Nákres města Bergen op Zoom i se španělským táborem roku 1622.

Nákres města Bergen op Zoom i se španělským táborem roku 1622.

Bergen op Zoom, dne 18.07.1622 (do 27.08.1622)

Uprostřed obrazu je opevněné město Bergen op Zoom. Na pevnině kolem města jsou šance obléhajících Španělů, tábory, stany, postavení vojenských jednotek, pochodující oddíly a několik praporů. Kolem města je rozvodněná řeka Šelda. Nahoře je latinský nápis: „Delineatio urbis Bergenobsooma una cum hispanorum castris ad illam factis, anno 1622.“ Uvedený německý text je pod obrazem vpravo. Vlevo na vodě je nápis: „Verdroncken Landt – tj. zatopená země“. Za účelem opevnění města bylo jeho okolí zatopeno.

Signace: neuvedena
Autor: Gyger H. C., mědirytec

Originální název: Abrisz der Statt Bergen op Zoom sampt dem spänischen Läger im Jahr 1622.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1584
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 8473

Španělsko – jako katolická velmoc pod vládou španělské větve Habsburků – bylo spojencem Habsburské monarchie v boji proti Fridrichovi Falckému a jeho spojencům. Kromě boje v říši znovu vypukla válka v Nizozemí. To navíc jako kalvinistické podporovalo protikatolické síly v říši. Součástí tohoto španělsko-nizozemského konfliktu bylo i obléhání města Berfen op Zoom vojsky generála markýze Spinoly od 18. července do 2. října 1622. Bitva u Fleurus 29. srpna 1622 však všechno dala do pohybu. Protestanskému vojsku pod velením Mansfelda a Kristiána Brunšvického se podařilo s masivními ztrátami probít do Nizozemí a spojit se s nizozemskou armádou Mořice Oranžského. Spinolovo obležení Bergenu nad Zoomem již nebylo v bezpečí, a tak musel obléhání ukončit. Při této bitvě přišel Kristián Brunšvický o paži.

86-Pravý a skutečný nákres silné pevnosti Pfafenmütz, která byla obléhána neuburskou armádou po obou stranách Rýnu, jakož i na vodě, v roce 1622, 25. července. Vytištěno roku 1622.

Pravý a skutečný nákres silné pevnosti Pfafenmütz, která byla obléhána neuburskou armádou po obou stranách Rýnu, jakož i na vodě, v roce 1622, 25. července. Vytištěno roku 1622.

Rheindorf, dne 25.07.1622

Středem obrazu protéká široký Rýn s ostrovem Pfaffenmütz, který je silně opevněn. Na Rýnu plovou dvě lodě. Níže na Rýnu je vesnice Rindorb (Rheindorf), vlevo nahoře je Berchen. V pravém horním rohu obrazu je legenda s písmeny A–H. Nad obrazem je uvedený text, dole čtyřsloká německá báseň popisující průběh obléhání.

Signace: neuvedena
Autor: Gyger H. C., mědirytec

Originální název: Wahrer und eigentlicher Abrisz der starcken Vestung Pfaffenmütz, welche von ihrer Fürstl: Durchl: Newburgerischer Armata zu beyden Seiten des Reyhns, wie auch zu Wasser belägert wordem, im Jahr 1622 den 25. Julij. Gedruckt im Jahr 1622.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1584
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 8476

V druhé fázi třicetileté války se těžiště bojů přeneslo z Čech do Dolní Falce. Tehdy obsadili Nizozemci, kteří jako kalvíni stáli na straně Fridricha Falckého, rýnský ostrov Pfaffenmütz nedaleko Bonnu. Brzy po bitvě u Höchstu, kde 10. června 1622 byla poražena armáda Kristiana Brunšvického – Wolfenbüttelského generálem Tillym, došlo k obléhání ostrovní pevnosti Pfaffenmütz dne 25. července 1622 vojsky neuburskými a (podle této rytiny) španělskými. Neuburg je město na Dunaji, přibližně 25 km západně od Ingolstadtu a hlavní město tzv. Neuburské Falce, jejíž panovníci byli sice příbuzní Fridricha Falckého, stáli však na straně Maxmiliána Bavorského a jeho katolické ligy. Španělské části armády velel generál Jindřich hrabě von dem Berg.

87-Vyobrazení nizozemské tvrze Pfaffenmütz mezi Kolínem a Bonnem na Rýnu. Roku 1622.

Vyobrazení nizozemské tvrze Pfaffenmütz mezi Kolínem a Bonnem na Rýnu. Roku 1622.

Pfaffenmütz, dne 25.07.1622

Malý obraz představuje opevněný ostrov Pfaffenmütz uprostřed toku Rýna. V popředí je vesnice Graen Rhindorf (správně Gross-Rheindorf). Do Rýna se vlévá říčka Sieg. Na levé straně je v krajině, poseté různým stromovím, osada Berchen.

Signace: neuvedena
Autor: Gyger H. C., mědirytec

Originální název: Abbildung der holländischen Schantz Pfaffenmütz zwischen Köln und Bonn im Rhein erbowen. Anno 1622.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1584
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 8476

V druhé fázi třicetileté války se těžiště bojů přeneslo z Čech do Dolní Falce. Tehdy obsadili Nizozemci, kteří jako kalvíni stáli na straně Fridricha Falckého, rýnský ostrov Pfaffenmütz nedaleko Bonnu. Brzy po bitvě u Höchstu, kde 10. června 1622 byla poražena armáda Kristiana Brunšvického – Wolfenbüttelského generálem Tillym, došlo k obléhání ostrovní pevnosti Pfaffenmütz dne 25. července 1622 vojsky neuburskými a (podle této rytiny) španělskými. Neuburg je město na Dunaji, přibližně 25 km západně od Ingolstadtu a hlavní město tzv. Neuburské Falce, jejíž panovníci byli sice příbuzní Fridricha Falckého, stáli však na straně Maxmiliána Bavorského a jeho katolické ligy. Španělské části armády velel generál Jindřich hrabě von dem Berg.

91-Vyobrazení bitvy mezi Arnoštem hrabětem Mansfeldeem a Kristianem vévodou Brunšviku-Wolfenbüttelu na straně jedné a Donem Cordubou na straně druhé, mezi Florou a Gemblours v Belgii dne 29. srpna 1622.

Vyobrazení bitvy mezi Arnoštem hrabětem Mansfeldeem a Kristianem vévodou Brunšviku-Wolfenbüttelu na straně jedné a Donem Cordubou na straně druhé, mezi Florou a Gemblours v Belgii dne 29. srpna 1622.

mezi Fleurus a Gembloux, dne 29.08.1622

Uvedený nizozemský text je na horní části listu. Níže jsou portréty Arnošta Mansfelda a Kristiana Brunšvického. Oba mají velké klobouky a maršálské hole. Portréty jsou velikosti 6 x 9,5 cm a byly ryty S. de Passem. Spodní polovina listu je vyplněna obrazem bitvy samotné. V pravém popředí jsou jezdci s korouhvemi, nedaleko nich je mrtvý kůň. Hlavní scénou obrazu je jezdecký útok v čele s vévodou brunšvickým, který svým rozhodným zásahem rozhodl bitvu v Mansfeldův a svůj prospěch. Na obzoru vlevo je městečko Flory a vpravo Gemblours. Pod obrazem je obsáhlý nizozemský text zabývající se průběhem bitvy.

Signace: Rytina tištěna v tiskárně Jana Amelissza v Utrechtu.
Autor: Zeidlerus Andreas, poručík, kreslíř map a plánů

Originální název: Waerachtighe Af-Conterfeytinghe vanden grooten slach, gheschiet tusschen die van Manveld ende Brunns-wijcksche aen d´eene zijde ende Don Cordova aen d´ander zijde: Opden 29. August 1622 Tusschen Gembeloers ende Flory.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1596
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 8476

Rýnská Falc, dědičná země Fridricha Falckého, symbol odporu proti císařově katolické moci, byla hlavním dějištěm bojů v letech 1620 až 1623. Vojskům císařským a ligistickým velel generál Johan Tescarles Tilly. Protestantská vojska, která byla hlavně podporována z Anglie, poněvadž anglický král Jakub I. byl Fridrichovým tchánem, tvořily především armáda Petra Arnošta hraběte Mansfelda a jednotky vévody Kristiana z Brunšviku-Wolfenbüttelu, který vstoupil do války po boku „zimního krále“ z rytířské úcty vůči jeho ženě, královně Alžbětě, kterou miloval. Kristian vévoda z Brunšviku-Wolfenbüttelu byl též nazýván „Halberstadtským“ podle stejnojmenného kláštera, jehož nadace byl administrátorem. Po různých strategických pohybech a malých, bezvýznamných šarvátkách došlo ještě před spojením mansfeldských vojsk s brunšvickými k drtivé porážce Kristiana Halberstadtského u Höchstu nad Mohanem 20. června 1622. Tento bojový neúspěch protestantů změnil mocenský poměr obou válčících stran natolik, že Fridrich Falcký pomýšlel na jakési narovnání s císařem, a z téhož důvodu propustil Mansfelda a Kristiana Brunšvického ze svých služeb. Tito však svá vojska podrželi, spojili se v jednu mocnou armádu a poohlédli se po dalších válečných dobrodružstvích, která záhy našli ve spojení s tzv. generálními státy spojeného Nizozemí. Odtáhli ihned k osvobození města Bergen op Zoom, které obléhali Španělé pod markýzem Spinolou. V tomto úmyslu jim chtěl zabránit generál Cordoba se svým vojskem a došlo k bitvě, kterou zobrazuje tento tisk. Španělskému generálovi se podařilo protestantské armádě uštědřit velké ztráty, ale už jim nedokázal zabránit vniknout do Nizozemí. Spinola pak byl nucen odtáhnout od Bergen op Zoom. Holanďané však brzy pociťovali neúnosné hospodářské zatížení, jež jim způsobila vojska z Německa, Mansfeld a Brunšvik byli proto nuceni se rozejít a hledat uplatnění v jiném dobrodružství, jež se jim v této pohnuté době brzy naskytlo.

95-Vlastní vyobrazení tvrdého střetnutí, jež se událo mezi Mansfeldskými a Španělskými (vojsky) na brabantských hranicích. Roku 1622. Bitva mezi Španěly a Mansfeldskými (vojsky) u Fleurusu v Brabantsku.

Vlastní vyobrazení tvrdého střetnutí, jež se událo mezi Mansfeldskými a Španělskými (vojsky) na brabantských hranicích. Roku 1622. Bitva mezi Španěly a Mansfeldskými (vojsky) u Fleurusu v Brabantsku.

Fleurus, dne 29.08.1622

Rytina zobrazuje bitvu u Fleury 29. srpna 1622. V popředí je ustupující Mansfeldova armáda, uprostřed je boj v plném proudu. Vlevo je znázorněn útok jízdy vévody Kristiána z Brunšviku, který byl raněn na paži, přece však svým útokem rozhodl bitvu ve svůj prospěch, poněvadž boj byl dlouho nerozhodný a Mansfeldovy jednotky částečně již ustupovaly. Nakonec byli Španělé poraženi. Obzor krajiny tvoří les. V pravém popředí jsou tři prchající Mansfeldovi mušketýři. Pod obrazem je legenda A–N.

Signace: neuvedena
Autor: Zeidlerus Andreas, poručík, kreslíř map a plánů

Originální název: Eigentliche Vorbildung des harten Treffens so zwischen Mansfeldischen und Spanischen auff den Brabändischen Grentzen vorgangen, Anno 1622. Praelium inter Hispanos et Mansfeldicos ad Floreacum in Brabantia.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1596
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 8479

Rýnská Falc, dědičná země Fridricha Falckého, symbol odporu proti císařově katolické moci, byla hlavním dějištěm bojů v letech 1620 až 1623. Vojskům císařským a ligistickým velel generál Johan Tescarles Tilly. Protestantská vojska, která byla hlavně podporována z Anglie, poněvadž anglický král Jakub I. byl Fridrichovým tchánem, tvořily především armáda Petra Arnošta hraběte Mansfelda a jednotky vévody Kristiana z Brunšviku-Wolfenbüttelu, který vstoupil do války po boku „zimního krále“ z rytířské úcty vůči jeho ženě, královně Alžbětě, kterou miloval. Kristian vévoda z Brunšviku-Wolfenbüttelu byl též nazýván „Halberstadtským“ podle stejnojmenného kláštera, jehož nadace byl administrátorem. Po různých strategických pohybech a malých, bezvýznamných šarvátkách došlo ještě před spojením mansfeldských vojsk s brunšvickými k drtivé porážce Kristiana Halberstadtského u Höchstu nad Mohanem 20. června 1622. Tento bojový neúspěch protestantů změnil mocenský poměr obou válčících stran natolik, že Fridrich Falcký pomýšlel na jakési narovnání s císařem, a z téhož důvodu propustil Mansfelda a Kristiana Brunšvického ze svých služeb. Tito však svá vojska podrželi, spojili se v jednu mocnou armádu a poohlédli se po dalších válečných dobrodružstvích, která záhy našli ve spojení s tzv. generálními státy spojeného Nizozemí. Odtáhli ihned k osvobození města Bergen op Zoom, které obléhali Španělé pod markýzem Spinolou. V tomto úmyslu jim chtěl zabránit generál Cordoba se svým vojskem a došlo k bitvě, kterou zobrazuje tento tisk. Španělskému generálovi se podařilo protestantské armádě uštědřit velké ztráty, ale už jim nedokázal zabránit vniknout do Nizozemí. Spinola pak byl nucen odtáhnout od Bergen op Zoom. Holanďané však brzy pociťovali neúnosné hospodářské zatížení, jež jim způsobila vojska z Německa, Mansfeld a Brunšvik byli proto nuceni se rozejít a hledat uplatnění v jiném dobrodružství, jež se jim v této pohnuté době brzy naskytlo.

97-Obléhání a dobytí města a pevnosti Mannheim roku 1622.

Obléhání a dobytí města a pevnosti Mannheim roku 1622.

Mannheim, dne 11.09.1622 (do 23.10.1622)

Jedná se o schematický půdorys města Mannheim s Rýnem, do něhož se vlévá Neckar. Krajina je poseta stromy, které jsou všechny stejně ryty. Pevnost Mannheim je kreslena bez stavebních podrobností, jen fortifikační zařízení jsou pečlivě vypracována. Po okolí jsou rozptýleni jednotliví vojáci a řady střílících mušketýrů.

Signace: neuvedena
Autor: Zeidlerus Andreas, poručík, kreslíř map a plánů

Originální název: Belägerung und Einnehmung der Statt und Vestung Mannheim. Anno 1622.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1596
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 8479

Po porážce protestantských spojenců Fridricha Falckého u Höchstu (20. června 1622) a Wimpfenu (6. května 1622) pokračoval Tilly v dobývání celé Dolní Falce, dědičné to země Fridricha Falckého. Hlavního města Heidelbergu se zmocnil 6. září 1622. Současně byla obléhána a dobyta pevnost Mannheim, která se vzdala Tillymu 23. října 1622.

98-Nákres města a tvrze Mannheim, které bylo obléháno a dobyto císařskými a bavorskými (vojsky).

Nákres města a tvrze Mannheim, které bylo obléháno a dobyto císařskými a bavorskými (vojsky).

Mannheim, dne 11.09.1622 (do 23.10.1622)

Ve středu obrazu je schematický výkres pevnosti Mannheim s Rýnem a Neckarem. V okolí města jsou porůznu rozestavena děla a mnoho stromů s kulovitými korunami. Legenda A–T pod obrazem chybí (ustřižena).

Signace: neuvedena
Autor: Zeidlerus Andreas, poručík, kreslíř map a plánů

Originální název: Abrisz der Statt und Vestuung Mannheim von Kayserisch, Bayrisch belägert und erobert.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1596
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 8479

Po porážce protestantských spojenců Fridricha Falckého u Höchstu (20. června 1622) a Wimpfenu (6. května 1622) pokračoval Tilly v dobývání celé Dolní Falce, dědičné to země Fridricha Falckého. Hlavního města Heidelbergu se zmocnil 6. září 1622. Současně byla obléhána a dobyta pevnost Mannheim, která se vzdala Tillymu 23. října 1622.

[přihlásit se]   [webmaster]
web 30letavalka  |  Hrad Český Šternberg  ©2014-2025