Čtyřhranný portrét zobrazuje starce až k pasu, tvář je obklopena bílými vlasy a plnovousem. Je oděn do tmavého pláště s mnoha knoflíky, kolem krku má řetěz s velkými oky. Obdélné pole je bohatě zdobeno rámovými ornamenty.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Adam Graf von Sternberg, Obrist Burggraf in Böhmen
Adam ze Sternberga, syn Zdeňkův a Kateřiny Řepické ze Sudoměřic, vynikal bystrostí ducha, byl hejtmanem Nového Města pražského, r. 1597 až 1599 dvorským, r. 1603 nejvyšším zemským sudím, do r. 1608 nejvyšším komorníkem a konečně do r. 1618 nejvyšším purkrabím pražským. Ač věrným katolíkem, podepsal r. 1609 na místě kancléřově Rudolfův majestát, a proto se těšil v zemi neobyčejné vážnosti. Byl pánem na Jiníně, Bechyni, Želči, Libochovicích, Plánici, Budyni, Krupce, Lnářích a Horažďovicích. Při pražské defenestraci byl prý jakýmsi přítelem vzhledem k jeho vysokému věku i všeobecné vážnosti vyveden z defenestrační síně, aby ho nestihl týž osud jako jeho zetě Martinice, Slavatu a písaře Fabricia. Byl prý také přítomen, když po bitvě bělohorské byl Rudolfův majestát rozstřižen a zbaven pečeti a prý se dal ze smutku nad pokořenou vlastí do pláče. Konec svého živta strávil v Bavorsku, kde zemřel 10. dubna 1623. Byl ženat s Evou z Lobkovicz a podruhé s Marií Maxmiliánou hraběnkou z Hohenzollernu.
Malá rytinka zobrazuje Valdštejna na koni. Na hlavě má klobouk s peřím, hruď je zahalena krunýřem s upnutou šerpou, levicí ukazuje maršálskou holí. V pozadí je vidět město s vysokou věží.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Albertus D. G. dux Fridlandiae
Albrecht Eusebius Václav z Valdštejna, vévoda frýdlandský a meklenburský, kníže záhaňský, generál Baltského moře a generalissimus všech císařských vojsk se narodil v Heřmanicích 24. září 1583, zemřel zavražděním v Chebu 25. února 1634. Původně byl utrakvistou, později konvertoval ke katolicismu. Jeho první ženou byla Lukrecia z Víčkova, po níž zdědil velké statky na Moravě. R. 1617 podporoval pozdějšího císaře Ferdinanda II. proti Benátčanům, stal se plukovníkem a byl povýšen do stavu říšských hrabat. Po českém povstání r. 1618 se přidružil ke straně císařské a získal při konfiskačních řízeních mnoho statků (i Frýdland). Ohromný majetek uměl jednak svým nadáním pro věci hospodářské, ale i značnou bezohledností a kořistěním stále zvětšovat. R. 1623 oženil se podruhé s Isabelou Kateřinou Harrachovou, čímž se dostal do blízkého styku s císařským dvorem a církevním vedením. Jeho tchán byl totiž nejvyšším hofmistrem Ferdinanda II. a švagr kardinálem – arcibiskupem pražským. Těchto styků uměl obratně využít. Ve válce proti dánskému králi Kristiánu IV. se velmi vyznamenal a porazil Mansfelda u Dessavy. Jeho postavení u císařského dvora se sice stále upevňovalo, bezohledné kořistění a zcela svévolné počínání i v zemích císařových spojenců brzy vyvolalo silnou opozici proti němu. Jeho hlavním odpůrcem byl vévoda Maxmilián Bavorský, jemuž se podařilo na kurfiřtském sněmu v Řezně r. 1630 přimět císaře, aby Valdštejna z jeho funkcí odvolal. Když však došlo k citelným porážkám císařských a ligistických vojsk od Švédů (Breitenfeld r. 1631, bitva nad Lechem, atd.), obrátil se tísněný císař opět na Valdštejna, který využil situace a kladl si ohromné podmínky, než převzal tzv. druhý generalát. Jeho činnost v této době je charakterizována stálými jednáními s různými představiteli nepřítele, která se pohybovala od intencí císařových až po velezrádné spiknutí. Dociloval i jistých úspěchů na bojištích, zjevně však sabotoval pomoc svému spojenci (ale osobnímu úhlavnímu nepříteli) kurfiřtu Maxmiliánu Bavorskému, který byl zle tísněn Švédy. Zamýšlel se i uchvátit český trůn, jeho nerozhodnost, způsobená astrologickými předsudky, však stále oddalovala otevřený konkrétní čin. Způsob jeho počínání vyvolal u císaře podezření z velezrádné činnosti, které po dlouhém váhání vedlo konečně k chebské exekuci 25. února 1634. Valdštejn a jeho věrní druhové byli na základě císařova rozhodnutí (které znělo: přivést živého, nebo mrtvého) císařskými vojáky zavražděni.
Oválný portrét zobrazuje generála, který hledí k pravé straně. Má poměrně krátké vlasy, knír a bradku. Nad kyrysem je široký bílý límec, přes pravé rámě je upnuta šerpa. V pravici drží maršálskou hůl. Nápis je umístěn kolem elipsy. Pod portrétem je latinská básnička o 4 verších, která vyzdvihuje vévodovo hrdinství a moc.
Signace: Wolf Kilian excud.
Autor: Killan Wolfgang, mědirytec
Originální název: Ilustrissimus Albertus D. G. Dux Fridlandiae Sac. Caes. Majes. Consiliarius, Bellic, Camerari, supremus Collonellus Pragensis et eiusdem Militae Generalis.
Albrecht Eusebius Václav z Valdštejna, vévoda frýdlandský a meklenburský, kníže záhaňský, generál Baltského moře a generalissimus všech císařských vojsk se narodil v Heřmanicích 24. září 1583, zemřel zavražděním v Chebu 25. února 1634. Původně byl utrakvistou, později konvertoval ke katolicismu. Jeho první ženou byla Lukrecia z Víčkova, po níž zdědil velké statky na Moravě. R. 1617 podporoval pozdějšího císaře Ferdinanda II. proti Benátčanům, stal se plukovníkem a byl povýšen do stavu říšských hrabat. Po českém povstání r. 1618 se přidružil ke straně císařské a získal při konfiskačních řízeních mnoho statků (i Frýdland). Ohromný majetek uměl jednak svým nadáním pro věci hospodářské, ale i značnou bezohledností a kořistěním stále zvětšovat. R. 1623 oženil se podruhé s Isabelou Kateřinou Harrachovou, čímž se dostal do blízkého styku s císařským dvorem a církevním vedením. Jeho tchán byl totiž nejvyšším hofmistrem Ferdinanda II. a švagr kardinálem – arcibiskupem pražským. Těchto styků uměl obratně využít. Ve válce proti dánskému králi Kristiánu IV. se velmi vyznamenal a porazil Mansfelda u Dessavy. Jeho postavení u císařského dvora se sice stále upevňovalo, bezohledné kořistění a zcela svévolné počínání i v zemích císařových spojenců brzy vyvolalo silnou opozici proti němu. Jeho hlavním odpůrcem byl vévoda Maxmilián Bavorský, jemuž se podařilo na kurfiřtském sněmu v Řezně r. 1630 přimět císaře, aby Valdštejna z jeho funkcí odvolal. Když však došlo k citelným porážkám císařských a ligistických vojsk od Švédů (Breitenfeld r. 1631, bitva nad Lechem, atd.), obrátil se tísněný císař opět na Valdštejna, který využil situace a kladl si ohromné podmínky, než převzal tzv. druhý generalát. Jeho činnost v této době je charakterizována stálými jednáními s různými představiteli nepřítele, která se pohybovala od intencí císařových až po velezrádné spiknutí. Dociloval i jistých úspěchů na bojištích, zjevně však sabotoval pomoc svému spojenci (ale osobnímu úhlavnímu nepříteli) kurfiřtu Maxmiliánu Bavorskému, který byl zle tísněn Švédy. Zamýšlel se i uchvátit český trůn, jeho nerozhodnost, způsobená astrologickými předsudky, však stále oddalovala otevřený konkrétní čin. Způsob jeho počínání vyvolal u císaře podezření z velezrádné činnosti, které po dlouhém váhání vedlo konečně k chebské exekuci 25. února 1634. Valdštejn a jeho věrní druhové byli na základě císařova rozhodnutí (které znělo: přivést živého, nebo mrtvého) císařskými vojáky zavražděni.
Jde o malý portrét Spinolův na kruhovém poli, obklopeném shora citovaným latinským nápisem ve zkratkách, vedle je markýzův erb. Portrét tvoří střed spirály, složené z malých oválných obrázků všech měst, pevností, hradů a tvrzí dobytých Spinolou v Dolní Falci v letech 1620 až 1621. Generál je zobrazen po pás, pootočený doprava, má módní bradku i knír a typický límec ve tvaru mlýnského kamene.
Signace: neuvedena
Autor: Killan Wolfgang, mědirytec
Originální název: Ambrosius Spinola Mar. Venae. Av. Ve. Eq. R. M. C. Ex. et Mil. Dux P. Ge.
Ambrosio Marchese Spinola se narodil v Janově r. 1569, zemřel v Castellnoovo Scrivia (Piemont) 25. září 1630. Dobyl r. 1604 Ostende, obléhané od r. 1601. Pak bojoval až do uzavření 12letého příměří r. 1609 proti Holanďanům pod Mořicem Oranžským. Zpočátku třicetileté války byl Spinola vyslán španělským králem do Německa, aby tu podpořil císaře a katolickou ligu Maxmiliána Bavorského. Obsadil r. 1620 Dolní Falc, dědičnou zemi Ferdinandova českého protikrále Fridricha Falckého a donutil r. 1621 v tzv. mohučském akordu protestantskou Unii ke složení zbraní a likvidaci. Po ukončení příměří mezi Španělskem a Nizozemím obrátil se Spinola opět proti Mořici z Oranie a dobyl r. 1625 Bredu. – Národní galerie v Praze chová ve šternberském paláci na Hradčanech skvělý Rubensův portrét markýze Ambrože Spinoly.
Malý poprsní portrét zobrazuje Spinolu v kruhovém poli, kolem nějž je uveden latinský nápis doslova citovaný na předchozí stránce. Generál hledí k pravé straně, má typický široký límec a pod ním řád zlatého rouna.
Signace: neuvedena
Autor: Killan Wolfgang, mědirytec
Originální název: Ambrosi Spinola DG. M. Ve. AV. Ve. EQ. RMC. EX. ET M.
Ambrosio Marchese Spinola se narodil v Janově r. 1569, zemřel v Castellnoovo Scrivia (Piemont) 25. září 1630. Dobyl r. 1604 Ostende, obléhané od r. 1601. Pak bojoval až do uzavření 12letého příměří r. 1609 proti Holanďanům pod Mořicem Oranžským. Zpočátku třicetileté války byl Spinola vyslán španělským králem do Německa, aby tu podpořil císaře a katolickou ligu Maxmiliána Bavorského. Obsadil r. 1620 Dolní Falc, dědičnou zemi Ferdinandova českého protikrále Fridricha Falckého a donutil r. 1621 v tzv. mohučském akordu protestantskou Unii ke složení zbraní a likvidaci. Po ukončení příměří mezi Španělskem a Nizozemím obrátil se Spinola opět proti Mořici z Oranie a dobyl r. 1625 Bredu. – Národní galerie v Praze chová ve šternberském paláci na Hradčanech skvělý Rubensův portrét markýze Ambrože Spinoly.
Obraz představuje generála na koni s maršálskou holí v pravici. Jezdec jede k levé straně, je prostovlasý, oděn do kyrysu a brnění s širokým límcem a vějící šerpou. V okolí je vojenské prostředí: děla, stany a tábory, nastoupené oddíly apod.
Signace: neuvedena
Autor: Killan Wolfgang, mědirytec
Originální název: Ambrosius Spinola Mar. Venae.
Ambrosio Marchese Spinola se narodil v Janově r. 1569, zemřel v Castellnoovo Scrivia (Piemont) 25. září 1630. Dobyl r. 1604 Ostende, obléhané od r. 1601. Pak bojoval až do uzavření 12letého příměří r. 1609 proti Holanďanům pod Mořicem Oranžským. Zpočátku třicetileté války byl Spinola vyslán španělským králem do Německa, aby tu podpořil císaře a katolickou ligu Maxmiliána Bavorského. Obsadil r. 1620 Dolní Falc, dědičnou zemi Ferdinandova českého protikrále Fridricha Falckého a donutil r. 1621 v tzv. mohučském akordu protestantskou Unii ke složení zbraní a likvidaci. Po ukončení příměří mezi Španělskem a Nizozemím obrátil se Spinola opět proti Mořici z Oranie a dobyl r. 1625 Bredu. – Národní galerie v Praze chová ve šternberském paláci na Hradčanech skvělý Rubensův portrét markýze Ambrože Spinoly.
Na malé rytince je vyobrazen Mansfeld společně s Kristiánem Brunšvicko-Wolfenbüttelským. Lept je S de Passem (podle signatury) velmi jemně proveden. Mansfeld je vyobrazen v klobouku s pérem a s širokou šerpou přes kyrys. V pravici drží maršálskou hůl.
Signace: neuvedena
Autor: Killan Wolfgang, mědirytec
Originální název: Ernest Grave ven Mansfeld
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 472/2
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 58969
Arnošt hrabě Mansfeld byl nemanželským synem Petra Arnošta I. z Mansfeldu, narodil se v Lucemburku r. 1580 a zemřel v Rakovici u Sarajeva v Bosně 29. listopadu 1626. Byl od r. 1608 v habsburských službách, bojoval v Uhrách a v Nizozemí. R. 1610 přestoupil do služeb protestantské Unie, zůstal však podle vyznání katolíkem. Zpočátku třicetileté války spojil svá vojska s českými vojsky stavovskými a dobyl Plzeň. Byl polním maršálkem Fridricha Falckého. R. 1621 byl donucen k ústupu do Horní Falce a odtud se dal na pochod do Rýnské (Dolní) Falce proti Španělům pod markýzem Spinolou a Cordubou. Později se usadil v Hegenau a chtěl tu pro sebe vytvořit středisko nového knížectví. 27. května 1622 porazil Tillyho u Mingolsheimu, přesto se však déle nemohl udržet ve Falci. Sloužil ještě nějakou dobu Bedřichu Falckému diplomaticky a vojensky, byl jím však později společně s Brunšvikem-Halberstadtem propuštěn a dal se do služeb generálních stavů spojeného Nizozemí. V dánské válce byl 25. května 1626 poražen Valdštejnem u Desavy. Po této porážce odtáhl k jihu, aby jednak odpoutal Valdštejna od severního bojiště, a aby se spojil se sedmihradským knížetem Bethlenem Gáborem a ohrozil císaře z východu. Bethlen ho však opustil a Mansfeld táhl dále na jih, aby docílil spojení Benátské republiky s protestantským táborem proti císaři. Na cestě do Benátek však onemocněl a zemřel v Rakovici v Bosně. Před smrtí se prý dal obléci do brnění s plnou zbrojí a ve stoje, držen dvěma sluhy, zemřel. Po subjektivní stránce byl typem divokého, bezohledného kondotiéra, s jakými se tehdy často setkáváme.
Jedná se o malý poprsní portrét Mansfeldův, generál je pootočen doprava. Asketická, hubená tvář je zdobena dobově vyčesaným knírem a malou bradkou, vlasy jsou krátce střiženy. Široký límec je bohatě zdoben krajkami, trup je pokryt malým kyrysem, pravice pozvedá maršálskou hůl. Oválné pole s portrétem je vsazeno do obdélníku, v jehož čtyřech rozích jsou: erb Mansfeldův, stuha s nápisem „Force m´est trop“, přilba a železné rukavice. Pod portrétem je letopočet: A. DNI. MDCXX. Níže je šest latinských veršů vychvalujících generálovy ctnosti v superlativech.
Signace: Pet. Isselburg sculps. et exc.
Autor: Isselburg Peter, mědirytec z Norimberka
Originální název: Ernestus comes Mansfeldiae, marchio Castellinovi, et Butiglierae, nobolis dominus in Helderungen, dux bellicus et supremus in Bohemiae, rei tormentariae praefectus.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 473/206
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 58969
Arnošt hrabě Mansfeld byl nemanželským synem Petra Arnošta I. z Mansfeldu, narodil se v Lucemburku r. 1580 a zemřel v Rakovici u Sarajeva v Bosně 29. listopadu 1626. Byl od r. 1608 v habsburských službách, bojoval v Uhrách a v Nizozemí. R. 1610 přestoupil do služeb protestantské Unie, zůstal však podle vyznání katolíkem. Zpočátku třicetileté války spojil svá vojska s českými vojsky stavovskými a dobyl Plzeň. Byl polním maršálkem Fridricha Falckého. R. 1621 byl donucen k ústupu do Horní Falce a odtud se dal na pochod do Rýnské (Dolní) Falce proti Španělům pod markýzem Spinolou a Cordubou. Později se usadil v Hegenau a chtěl tu pro sebe vytvořit středisko nového knížectví. 27. května 1622 porazil Tillyho u Mingolsheimu, přesto se však déle nemohl udržet ve Falci. Sloužil ještě nějakou dobu Bedřichu Falckému diplomaticky a vojensky, byl jím však později společně s Brunšvikem-Halberstadtem propuštěn a dal se do služeb generálních stavů spojeného Nizozemí. V dánské válce byl 25. května 1626 poražen Valdštejnem u Desavy. Po této porážce odtáhl k jihu, aby jednak odpoutal Valdštejna od severního bojiště, a aby se spojil se sedmihradským knížetem Bethlenem Gáborem a ohrozil císaře z východu. Bethlen ho však opustil a Mansfeld táhl dále na jih, aby docílil spojení Benátské republiky s protestantským táborem proti císaři. Na cestě do Benátek však onemocněl a zemřel v Rakovici v Bosně. Před smrtí se prý dal obléci do brnění s plnou zbrojí a ve stoje, držen dvěma sluhy, zemřel. Po subjektivní stránce byl typem divokého, bezohledného kondotiéra, s jakými se tehdy často setkáváme.
Jde o poprsní portrét Mansfeldův s krajkovým límcem, špičatou bradkou, natočeným knírem a vysokým účesem. Generál drží maršálskou hůl. Za portrétem je dost neuměle kreslená bitva.
Signace: neuvedena
Autor: Isselburg Peter, mědirytec z Norimberka
Originální název: Ernestus comes Mansfeldiae Marchio Castelinovi et Buliclierae Nobilis dominus in Heldrungen, Dux bellicus, et supremus in Bohemiae Rei Tormentariae praefectus.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 474/14
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 58977 a 58979
Arnošt hrabě Mansfeld byl nemanželským synem Petra Arnošta I. z Mansfeldu, narodil se v Lucemburku r. 1580 a zemřel v Rakovici u Sarajeva v Bosně 29. listopadu 1626. Byl od r. 1608 v habsburských službách, bojoval v Uhrách a v Nizozemí. R. 1610 přestoupil do služeb protestantské Unie, zůstal však podle vyznání katolíkem. Zpočátku třicetileté války spojil svá vojska s českými vojsky stavovskými a dobyl Plzeň. Byl polním maršálkem Fridricha Falckého. R. 1621 byl donucen k ústupu do Horní Falce a odtud se dal na pochod do Rýnské (Dolní) Falce proti Španělům pod markýzem Spinolou a Cordubou. Později se usadil v Hegenau a chtěl tu pro sebe vytvořit středisko nového knížectví. 27. května 1622 porazil Tillyho u Mingolsheimu, přesto se však déle nemohl udržet ve Falci. Sloužil ještě nějakou dobu Bedřichu Falckému diplomaticky a vojensky, byl jím však později společně s Brunšvikem-Halberstadtem propuštěn a dal se do služeb generálních stavů spojeného Nizozemí. V dánské válce byl 25. května 1626 poražen Valdštejnem u Desavy. Po této porážce odtáhl k jihu, aby jednak odpoutal Valdštejna od severního bojiště, a aby se spojil se sedmihradským knížetem Bethlenem Gáborem a ohrozil císaře z východu. Bethlen ho však opustil a Mansfeld táhl dále na jih, aby docílil spojení Benátské republiky s protestantským táborem proti císaři. Na cestě do Benátek však onemocněl a zemřel v Rakovici v Bosně. Před smrtí se prý dal obléci do brnění s plnou zbrojí a ve stoje, držen dvěma sluhy, zemřel. Po subjektivní stránce byl typem divokého, bezohledného kondotiéra, s jakými se tehdy často setkáváme.
Na oválném poli je vyobrazen Arnošt Holštýnský, hledící přímo kupředu. Jeho hruď je zakryta krunýřem s širokou šerpou, límec je hladký, rozhalený, na hlavě má velkou lysinu, kolem uší poměrně dlouhé, vlnité vlasy; knír je vyčesaný nahoru, na bradě je úzká, zahrocená „muška“. Kolem portrétu je znázorněno několik válečných emblémů, alegorie umění a spravedlnosti apod. Nad oválem je ozdobná kartuše s řeckým citátem, dole latinská báseň o 8 verších vychvalující ctnosti vypodobněného. Celá grafika je provedena neobyčejně jemně a prozrazuje vysokou uměleckou úroveň autorovu.
Signace: Lucas Kilian sculps. Ao. 1623
Autor: Killan Lucas, mědirytec
Originální název: Ernestus Dei gratia S. R. I. Princeps, Comes Holsatiae, Schawenburgi et Sternbergae, dominus Gehmae, academiae Rintelensis fundator etc.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 463/383
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 40766
Arnošt kníže Holštýnský pocházel z vedlejší větvě vládnoucího domu Holštýnů, narodil se r. 1569 a zemřel r. 1622. Soudě podle této grafiky byl příznivcem věd a umění.
Poprsní portrét zobrazuje kancléře Oxenstiernu v oválném poli s širokou bradkou a nenápadným knírem; vlasy jsou krátce střiženy. Pohled je stočen doleva, kolem krku má módní krajkový límec, hruď je obepnuta šerpou a dekorována jakýmsi, bezpochyby švédským, řádem. Shora citovaný latinský nápis je umístěn kolem oválu. Pod portrétem je 5 latinských veršů vyzdvihujících honosně kancléřovy ctnosti.
Signace: neuvedena
Autor: Jode Peter de, mědirytec
Originální název: Axelius Oxenstierna L. B. in Kim, Dn. in Finholm et Tydeo, S. R. M. Regn. svec. sen cancell. ad Exerc. per Germ. Leg. ibid. Foed. evang. Dir.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 463/383
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 40766
Axel hrabě Oxenstierna se narodil na statku Fänö u Upsaly 26. června 1583, zemřel ve Stockholmu 7. září 1654. Studoval v Rostocku, Wittenbergu a Jeně vědy státní a teologii, již 1606 se stal švédským vyslancem u meklenburského dvora a členem švédské říšské rady. R. 1612 byl Gustavem Adolfem jmenován říšským kancléřem, r. 1613 uzavřel s Dánskem mír knäderský a r. 1617 s Ruskem mír stolbowský. Od r. 1620 účastnil se válečných tažení Gustava Adolfa v Polsku a 1626 byl jmenován generálním guvernérem Pruska a uzavřel příměří s Polskem, čímž umožnil Gustavu Adolfovi zásah v Německu ve sledu 30leté války. Od 1631 byl královým plnomocníkem v Porýní a převzal po králově smrti u Lützenu vedení politické i vojenské. Podařilo se mu seskupit většinu protestantských knížat podle své politické koncepce, ovšem bez Saska a Braniborska. Po porážce u Nördlingenu se však tento svaz rozpadl, především v důsledku míru pražského (1635), který uzavřel kurfiřt Jan Jiří I. s císařem. Marně se pokoušel švédský kancléř zapůsobit na Francii, aby intenzivněji bojovala proti císaři. Francie byla tehdy příliš exponována v boji se Španělskem, než aby mohla Oxenstiernově žádosti vyhovět. R. 1636 převzal kancléř opatrovnickou vládu za Kristinu švédskou, ale i po dosažení plnoletosti královny zůstal dále iniciátorem švédské vnitřní i zahraniční politiky. R. 1645 vedl mírové jednání s Dánskem v Brömsebro. – Axel Oxenstierna nebyl jen největším švédským státníkem, ale jedním z nejvýznamnějších státníků vůbec. Jeho správní zákony a reformy i zahraniční politika jsou uznávány dodnes jako vrchol jako státnického umění.
Rytina vyobrazuje Bernarda vévodu sasko-výmarského na smrtelném loži, oděného v brnění s širokou šerpou přes hruď, kolem krku má krajkami zdobený límec. Vedle leží přilba a železné rukavice vévody. V pravici drží maršálskou hůl, levá ruka spočívá na rukojeti meče. Nad mrtvým se vznáší andě, přinášející vavřínovou ratolest a lilie. V pravém rohu je sasko-výmarský erb a shora uvedený nápis.
Signace: neuvedena
Autor: Jode Peter de, mědirytec
Originální název: „Herzog Bernhards zu Sachsen Weymar Fürstlichen Gnaden. Zu Newenburg am Rhein mit Todt abgangen Montag den 8. / 18. Juli 1639.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 463/383
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 40766
Bernard vévoda sasko-výmarský se narodil ve Výmaru 16. srpna 1604 jako nejmladší syn Jana III. sasko-výmarského, bojoval r. 1622–23 v bitvách u Wieslochu, Wimpfenu a Stadtlohnu, sloužil jako plukovník dánskému králi Kristiánu IV. a přestoupil r. 1631 na stranu Gustava Adolfa švédského. Vyznamenal se v bojích proti Valdštejnovi u Norimberka r. 1632. V bitvě u Lützenu 16. listopadu 1632 velel pravému křídlu švédské armády a převzal po králově smrti velení nad celou armádou. Švédský kancléř Oxenstierna mu pak svěril velení v jižním Německu a umožnil mu tím dobytí Řezna dne 14. listopadu 1633. Když pak společně s Gustavem Hornem bojoval 6. září 1634 proti arcivévodovi Ferdinandu (později Ferdinandu III.) a Matyáši Gallasovi u Nördlingenu, utrpěl velkou porážku. Později uzavřel s Richelieuem smlouvu, podle níž vstoupil do francouzských služeb a zavázal se udržet 18 000 mužů za francouzské peníze. Měl za své služby obdržet jako vlastní knížectví Alsasko a Hennegau (smlouva de dat. St. Germain en Laie 27. X. 1635). V letech 1635 až 36 bojoval s úspěchem v Lotrinsku a r. 1638 překročil Rýn. Dne 3. března 1638 byli císařští pod Werthem a Savellim poraženi u Rheinfeldenu a 17. prosince téhož roku dobyl Brysach, když předtím odrazil protiútoky císařsko-bavorských vojsk u Wittenweyeru (4. srpna 1638) a u Thann v Sundgau (15. října 1638). Když se pak chystal k vpádu do Bavorska a dále do dědičných zemí císaře, náhle onemocněl a zemřel dne 18. července 1639 v Neuenburgu v Bádensku. Rozšířená domněnka, že prý zemřel otráven Francouzi, se v několika pramenech popírá. Proti poslední vůli vévodově získal však Richelieu jím dobytá území a jeho armádu pro Francii.
Portrét zobrazuje generála až k pasu; má dlouhý vous na bradě, knír je podle módní zvyklosti vyčesán nahoru. Široký límec je vystřižený, hruď generálovu zdobí řád zlatého rouna, pravice kyne maršálskou holí, levá ruka spočívá na přilbici. V pozadí je zavěšen do záhybů nadrhnutý závoj. Celá koncepce portrétu svědčí o zkušené, vkusně vedené ruce slavného mistra. I rytecká technika je však hodna skvělé předlohy.
Signace: Ant. van Dyck pinxit. C. Galle sculpsit.
Autor: Galle Conrad junior, holandský mědirytec
Originální název: Godefridus Henricus comes de Papenheeim consiliarius aulicus suae ces. Maiest. eusque exercitum mareschallus generalis.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 480/112
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 70177
Bohumír Jindřich hrabě Pappenheim se narodil v Pappenheimu nad Altmühlou 29. května 1594 jako syn protestantských rodičů, ale již ve 20 letech konvertoval ke katol. církvi. Sloužil nejprve polskému královi Zikmundovi a později v armádě katolické ligy Maxmiliána Bavorského. Poprvé se významněji vyznamenal a byl i současně poprvé raněn v bitvě bělohorské. R. 1623 přestoupil do služeb císařových a stal se velitelem pluku kyrysníků, který byl v celé armádě znám svou dravostí. Bojoval od 1623 do 1625 v Lombardii a potlačil 1626 selské bouře v Horním Rakousku, přispěl Tillymu ve vítězné dánské válce a měl hlavní podíl při dobytí Magdeburku r. 1631. Téhož roku zavinil porážku císařských u Breitenfeldu předčasně vedeným útokem svých kyrysníků (pozn. ed. poměrně zavádějící výrok, pappenheimští kyrysníci celkem provedli 7 útoků, Gustav Adolf však mezi své jezdce poprvé v plném rozsahu nasadil formace mušketýrů, kteří hlavně odvraceli útoky kyrysníků). Později bojoval úspěšně na dolním Rýnu a ve Vestfálsku. R. 1632 pomohl Valdštejnovi při dobytí Lipska a zasáhl rozhodně v bitvě u Lützenu 16. listopadu 1632, když již situace byla pro císařskou armádu kritická. Byl zde však smrtelně zraněn a zemřel následujícího dne v Pleissenburgu nedaleko Lipska. Byl u příslušníků svého pluku kyrysníků neobyčejně oblíben a nazýván: „Schrammenheinz“, poněvadž jeho celé tělo bylo pokryto jizvami od bojových zranění. Známé rčení: „Známe své pappenheimské!“ se zachovalo v němčině dodnes a bylo odvozeno od pověstné bojovnosti Pappenheimova pluku kyrysníků.
Obraz představuje císaře Ferdinanda II. na koni v císařském slavnostním ornátu. Jeho hlavu zdobí císařská koruna, v rukách drží žezlo a říšské jablko. Z ramenou splývá plášť, pod nímž je vidět typický dobový kostým s širokým límcem (v podobě mlýnského kamene) kolem krku. Vlevo nahoře je erb habsburského rodu zdobený zlatým rounem, na druhé straně je ve vavřínovém věnci ruka s císařskou korunou, na níž je ozdobná stuha s nápisem: „Legitime cetantibus.“ Kolem obrazu je napsáno: „coronatus in regem romanorum IX. sept. MDCIX.“ V pozadí je většinou zakryté město, bezpochyby Frankfurt nad Mohanem, kde byl císař korunován. Shora uvedený nápis je pod obrazem.
Signace: neuvedena
Autor: Galle Conrad junior, holandský mědirytec
Originální název: Ferdinandus II D. G. Rom. Imp. Aug. Germ. Hung. Boh. Dal. Cr. Scl. etc. Rex. Archid. Aust. Dux. Burg. St. Carn. Wir. Sup. et Inf. Siles. March. Mor. et Sup. et Inf. Lusco. Habs. Tyr. et Görtz.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 457/179
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 24393
Ferdinand II., českým králem a císařem 1619 až 1637, byl synem arcivévody Karla Štýrského, narodil se ve Štýrském Hradci 9. července 1578 a zemřel ve Vídni 15. února 1637. Byl vychován svou matkou Marií Bavorskou a ingolstadtskými jezsuity v duchu přísně katolickém, což bylo také hlavní zásadou v době jeho vlády. Nejprve vedl protireformaci ve svých dědičných zemích a již zde narazil na odpor. Pokusil se totéž provést i v Čechách a Uhrách, kde byl korunován r. 1617 a 1618, zde však nekatoličtí stavové reagovali povstáním, což dalo podnět k vypuknutí třicetileté války. České povstání bylo potlačeno a protestantismus byl vyhuben. Když válka přešla na území Německa, přálo štěstí císaři hlavně pomocí velké armády Valdštejnovy a v důsledku spojenectví kurfiřta Maxmiliána Bavorského. Ale i Španělé mu vydatně pomohli v Dolní Lužici. Tyto úspěchy jej přiměly k zavedení tzv. restitučního ediktu r. 1629, jímž hodlal uspořádat v Německu náboženské poměry ve smyslu katolickém. Přes brzkou smrt svého hlavního odpůrce, švédského krále Gustava Adolfa u Lützenu r. 1632, pád ukládného generalissima Valdštejna r. 1634 a velké vítězství u Nördlingenu r. 1634 jen velmi těžko obstál proti Francouzům a Švédům. Ferdinand II. byl po stránce státnického umění bezvýznamný panovník, závislý při každém rozhodnutí na svém okolí.
Na oválném poli je portrét císaře z levého profilu, na hlavě s vavřínovým věncem. Je oděn v brnění, z ramenou splývá dlouhý plášť, kolem krku široký španělský límec. Je dekorován řádem zlatého rouna. Ovál je zarámován čtyřhrannou tiskařskou ozdobou. Portrét pochází patrně z díla „Theatrum Europaeum“ M. Meriana.
Signace: neuvedena
Autor: Galle Conrad junior, holandský mědirytec
Originální název: Serenissimus potentissimus et invictissimus princeps ac dominus, Dn. Ferdinandus II. Romanorum imperator semper Augustus Germaniae, Hungariae, Bohemiae rex, archidux Austriae, dux Burgundiae.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 458/213
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 24417
Ferdinand II., českým králem a císařem 1619 až 1637, byl synem arcivévody Karla Štýrského, narodil se ve Štýrském Hradci 9. července 1578 a zemřel ve Vídni 15. února 1637. Byl vychován svou matkou Marií Bavorskou a ingolstadtskými jezsuity v duchu přísně katolickém, což bylo také hlavní zásadou v době jeho vlády. Nejprve vedl protireformaci ve svých dědičných zemích a již zde narazil na odpor. Pokusil se totéž provést i v Čechách a Uhrách, kde byl korunován r. 1617 a 1618, zde však nekatoličtí stavové reagovali povstáním, což dalo podnět k vypuknutí třicetileté války. České povstání bylo potlačeno a protestantismus byl vyhuben. Když válka přešla na území Německa, přálo štěstí císaři hlavně pomocí velké armády Valdštejnovy a v důsledku spojenectví kurfiřta Maxmiliána Bavorského. Ale i Španělé mu vydatně pomohli v Dolní Lužici. Tyto úspěchy jej přiměly k zavedení tzv. restitučního ediktu r. 1629, jímž hodlal uspořádat v Německu náboženské poměry ve smyslu katolickém. Přes brzkou smrt svého hlavního odpůrce, švédského krále Gustava Adolfa u Lützenu r. 1632, pád ukládného generalissima Valdštejna r. 1634 a velké vítězství u Nördlingenu r. 1634 jen velmi těžko obstál proti Francouzům a Švédům. Ferdinand II. byl po stránce státnického umění bezvýznamný panovník, závislý při každém rozhodnutí na svém okolí.
Císař, vyobrazený až k pasu, je oděn v brnění, v pravici drží meč, levá ruka spočívá na říšském jablku, hlavu obepíná vavřínový věnec, v pozadí na stole leží říšská koruna.
Signace: Ant. van Dijck pinxit. Conr. Galla junior sculpsit.
Autor: Galle Conrad junior, holandský mědirytec
Originální název: Ferdinandus III. Dei Grat. Imperator Rom. semp. August. Germ. Hung. Boh. Rex Archidux Aust. Dux Burgund etc.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 459/7a
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 24421
Ferdinand III. byl synem Ferdinanda II., narodil se ve Štýrském Hradci dne 13. července 1608 a zemřel ve Vídni 2. dubna 1657. Jeho matka byla Marie Anna princezna Bavorská. Byl císařem říše od r. 1637 do 1657, r. 1626 byl korunován uherským a o rok později českým králem. Byl tvrdošíjným odpůrcem Valdštejnovým, vychován, obdobně jako otec, jezuity. Pod vedením Gallasovým zvítězil ve významné bitvě u Nördlingenu r. 1634. Jako císař pokračoval v politice svého otce, deklarované v pražském míru r. 1635. Vliv Španělska, jeho odpor proti ústupkům rakouským protestantům a odmítavé stanovisko k odstoupení některých zemí říše cizím mocnostem i k udělení milosti vypuzeným povstalcům značně prodloužily třicetiletou válku. Po subjektivní stránce byl v mnohém podobný svému otci, převyšoval ho však vzdělaností i bystrostí, což se projevovalo i v politické prozíravosti.
Jde o monumentální poprsní portrét; figura hledí k pravé straně, poměrně dlouhé vlasy jsou nad pravým okem rozděleny pěšinkou. Hruď je pokryta ozdobným krunýřem a řádem zlatého rouna. Límec je bohatě krajkovaný. Oválné pole je zdobené barokními ornamenty, dole na pilastru je shora uvedený latinský text.
Signace: P.Soutman invenit Effigiavit et excudit cum privil. P van Sompel sculp.
Autor: Soutman P., malíř
Originální název: Ferdinandus III. Ferdinandi II. filius, natus III. jul. CIƆIƆCVIII. Hungar. Bohem ac demum XII. Kal. Januar CIƆIƆCXXXVII Romanor. Rex. Patri. XV. Kal. Mart. Vita defuncto. succedit imperator laudatissimus vivat, aureaque nos pace reficiat, vovemus id. April. CIƆIƆCXLIV.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 460/247
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 24428
Ferdinand III. byl synem Ferdinanda II., narodil se ve Štýrském Hradci dne 13. července 1608 a zemřel ve Vídni 2. dubna 1657. Jeho matka byla Marie Anna princezna Bavorská. Byl císařem říše od r. 1637 do 1657, r. 1626 byl korunován uherským a o rok později českým králem. Byl tvrdošíjným odpůrcem Valdštejnovým, vychován, obdobně jako otec, jezuity. Pod vedením Gallasovým zvítězil ve významné bitvě u Nördlingenu r. 1634. Jako císař pokračoval v politice svého otce, deklarované v pražském míru r. 1635. Vliv Španělska, jeho odpor proti ústupkům rakouským protestantům a odmítavé stanovisko k odstoupení některých zemí říše cizím mocnostem i k udělení milosti vypuzeným povstalcům značně prodloužily třicetiletou válku. Po subjektivní stránce byl v mnohém podobný svému otci, převyšoval ho však vzdělaností i bystrostí, což se projevovalo i v politické prozíravosti.
Signace: neuvedena
Autor: Soutman P., malíř
Originální název: Ernestus comes Mansfeldiae
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 460/247
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 24428
Arnošt hrabě Mansfeld byl nemanželským synem Petra Arnošta I. z Mansfeldu, narodil se v Lucemburku r. 1580 a zemřel v Rakovici u Sarajeva v Bosně 29. listopadu 1626. Byl od r. 1608 v habsburských službách, bojoval v Uhrách a v Nizozemí. R. 1610 přestoupil do služeb protestantské Unie, zůstal však podle vyznání katolíkem. Zpočátku třicetileté války spojil svá vojska s českými vojsky stavovskými a dobyl Plzeň. Byl polním maršálkem Fridricha Falckého. R. 1621 byl donucen k ústupu do Horní Falce a odtud se dal na pochod do Rýnské (Dolní) Falce proti Španělům pod markýzem Spinolou a Cordubou. Později se usadil v Hegenau a chtěl tu pro sebe vytvořit středisko nového knížectví. 27. května 1622 porazil Tillyho u Mingolsheimu, přesto se však déle nemohl udržet ve Falci. Sloužil ještě nějakou dobu Bedřichu Falckému diplomaticky a vojensky, byl jím však později společně s Brunšvikem-Halberstadtem propuštěn a dal se do služeb generálních stavů spojeného Nizozemí. V dánské válce byl 25. května 1626 poražen Valdštejnem u Desavy. Po této porážce odtáhl k jihu, aby jednak odpoutal Valdštejna od severního bojiště, a aby se spojil se sedmihradským knížetem Bethlenem Gáborem a ohrozil císaře z východu. Bethlen ho však opustil a Mansfeld táhl dále na jih, aby docílil spojení Benátské republiky s protestantským táborem proti císaři. Na cestě do Benátek však onemocněl a zemřel v Rakovici v Bosně. Před smrtí se prý dal obléci do brnění s plnou zbrojí a ve stoje, držen dvěma sluhy, zemřel. Po subjektivní stránce byl typem divokého, bezohledného kondotiéra, s jakými se tehdy často setkáváme.
Jedná se o poprsní portrét Cordobův a Tillyho na obraze bitvy u Wimpfenu r. 1622. Cordobova figura hledí doprava, má vysoký, do mnoha záhybů složený límec, poměrně krátce střižené vlasy a typický knír a mušku. Pod oběma vypodobněnými vojevůdci je nápis: „fideliter“.
Signace: neuvedena
Autor: Soutman P., malíř
Originální název: Goncalo Fernandes Don Cordoba
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 460/247
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 24428
Gonsalo Fernandes de Cordoba, kníže z Maratry, byl španělským generálem v první polovině 17. století. R. 1620 byl podvelitelem ve Spinolově armádě vypravené do Nizozemí. Tehdy jej vyslal markýz Spinola s vojskem do Dolní Falce, aby tuto dědičnou zemi českého „zimního krále“ dobyl a pomohl císaři Ferdinandu II. v boji proti povstalým českým stavům. Cordoba se ve Falci střetl s Mansfeldem r. 1621 a o rok později zvítězil společně s Tillym nad markrabětem bádensko-durlašským u Wimpfenu. Brzy poté porazil opět s Tillym vévodu Kristiána brunšvicko-wolfenbüttelského, tzv.“halberstadtského“ u Höchsteru. Když se vydal za Mansfeldem a Kristiánem Brunšvickým, kteří táhli do Nizozemí na pomoc Mořici Oranžskému, podařilo se mu sice uštědřit protestanskému vojsku silné ztráty, strategicky důležitému spojení protestanských sil však zabránit nedokázal. Jako místodržící španělského krále v Miláně řídil od r. 1628 vyjednávání ve sporu Francie a Španělska o Veltlinsko a získal ve válce o dědictví mantovské Monferrat. Brzy byl však sesazen, poněvadž předčasně upustil od obléhání města a pevnosti Casale. Později se s ním opět setkáváme v Nizozemí, kde r. 1633 velel španělským jednotkám.
Jedná se o poprsní portrét Cordobův a Tillyho na obraze bitvy u Wimpfenu r. 1622. Cordobova figura hledí doprava, má vysoký, do mnoha záhybů složený límec, poměrně krátce střižené vlasy a typický knír a mušku. Pod oběma vypodobněnými vojevůdci je nápis: „fideliter“.
Signace: neuvedena
Autor: Soutman P., malíř
Originální název: Goncalo Fernandes Don Cordoba
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 460/247
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 24428
Gonsalo Fernandes de Cordoba, kníže z Maratry, byl španělským generálem v první polovině 17. století. R. 1620 byl podvelitelem ve Spinolově armádě vypravené do Nizozemí. Tehdy jej vyslal markýz Spinola s vojskem do Dolní Falce, aby tuto dědičnou zemi českého „zimního krále“ dobyl a pomohl císaři Ferdinandu II. v boji proti povstalým českým stavům. Cordoba se ve Falci střetl s Mansfeldem r. 1621 a o rok později zvítězil společně s Tillym nad markrabětem bádensko-durlašským u Wimpfenu. Brzy poté porazil opět s Tillym vévodu Kristiána brunšvicko-wolfenbüttelského, tzv.“halberstadtského“ u Höchsteru. Když se vydal za Mansfeldem a Kristiánem Brunšvickým, kteří táhli do Nizozemí na pomoc Mořici Oranžskému, podařilo se mu sice uštědřit protestanskému vojsku silné ztráty, strategicky důležitému spojení protestanských sil však zabránit nedokázal. Jako místodržící španělského krále v Miláně řídil od r. 1628 vyjednávání ve sporu Francie a Španělska o Veltlinsko a získal ve válce o dědictví mantovské Monferrat. Brzy byl však sesazen, poněvadž předčasně upustil od obléhání města a pevnosti Casale. Později se s ním opět setkáváme v Nizozemí, kde r. 1633 velel španělským jednotkám.
Jde o portrét Gustava Adolfa, oděného kyrysem s širokou šerpou, krajkovým límcem a přehozem. Kolem portrétu je umístěn shora uvedenýá latinský nápis. Okraje čtyřhranného listu jsou ozdobeny tiskovým ornamentem. Pod obrazem je pět latinských veršů, velebících královy ctnosti
Signace: neuvedena
Autor: Soutman P., malíř
Originální název: Gustavus Adolphus D. G. Suecorum, Gothorum, Vandalorum Rex. Magn. Prin. Finl. Eth. Careliae Dom. Ingr.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 460/247
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 24428
Gustav Adolf král švédský byl synem Karla IX. a Kristiny Holštýnské, narodil se ve Stockholmu 6. listopadu 1594 a padl v bitvě u Lützenu 6. listopadu 1632. Nastoupil na trůn r. 1611, zároveň ustanovil Axela Oxenstierna kancléřem říše. Vedl válku s Dánskem, Ruskem a Polskem, r. 1613 obdržel mírem knäredským od Dánů proti zaplacení zpět dobytá území. Po vítězství nad Ruskem získal r. 1617 zpět Keksholmlän a Ingermanland. V boji proti Polákům docílil příměřím r. 1629 udržení Lievlandu. Náboženské spory ve střední Evropě a obava před císařskou rozpínavostí ho přiměly k tažení do Německa, aby tu podpořil stranu protestantskou. Francie přispěla na pomoc subsidiemi. Dne 4. července 1631 přistál v Pomořanech a po počátečních obtížích zvítězil nad císařsko-ligistickými vojsky. Dne 6. listopadu 1632 se střetl s Valdštejnem v krvavé bitvě u Lützenu, kde padl. Jeho tělo bylo převezeno vévodou Bernardem sasko-výmarským do Weissenfelsu a později jeho ženou Marií Eleonorou, sestrou Jiřího Viléma Braniborského, do Švédska.
Na listu je portrét generála Gustava Karla Horna na oválném poli. Okraj čtyřhranného listu je zdoben ornamentem. Generál má dlouhé vlasy, typický knír a bradku, široký, vystřižený límec, kyrys s širokou šerpou. Je to portrét poprsní, hlava je stočena doprava. Doslova citovaný latinský text je na leptu umístěn pod portrétem.
Signace: neuvedena
Autor: Soutman P., malíř
Originální název: Ill. et. Gen. Heros Dn. Dn. Gustavus Horn Heredit. in Heringa et Malla Equ. Sac. Reg. Mtis. Reg. Sveciae Cons. Intimus. Eiusdemo Suprem. Milit. Praefectus ac Marschallus.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 464/145
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 41205
Gustav Karlsson hrabě Horn se narodil dne 22. října 1592 v Oerbyhus (Uppland) a zemřel ve Skara 10. května 1657. Stal se r. 1625 říšským radou a 1628 polním maršálkem a vrchním velitelem ve Finsku. V době, kdy Gustav Adolf vedl válku v Německu (od 1630), byl Horn členem vrchního velitelství a v bitvě u Breitenfeldu velel vítězně levému křídlu švédské armády (17. září 1631). Po králově smrti u Lützenu podporoval strategické pojetí svého tchána, kancléře Oxenstierny, spojil se později ve Švábsku s vévodou Bernardem sasko-výmarským a společně s ním byl drtivě poražen císařskými v bitvě u Nördlingenu dne 6. září 1634. Padl zde do zajetí, později byl však výměnou propuštěn a r. 1644 vedl svá vojska do Schonen a donutil Dány k míru v Brömsebro.
Na čtyřhranném poli je vyobrazena figura do půl těla, levice je opřena o kord u pasu. Je oděna v tmavém šatu s malými knoflíky, kolem krku má typický krajkový límec a i manžety jsou zdobeny krajkami.
Questenberg má dobově střižený a vyčesaný knír, poměrně dlouhou bradku; pod límcem na krku je vidět řetěz. Rám čtyřhranného pole je zdoben raně barokními ornamenty. Nápis jména, jak je uveden na předchozí stránce, je umístěn pod portrétem.
Signace: neuvedena
Autor: Soutman P., malíř
Originální název: Hermann Freiherr von und zu Questenberg
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 464/145
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 41205
Heřman Questenberg opustil společně s bratřími po otcově smrti (Gerhard I.) r. 1587 rodné město Kolín nad Rýnem a usadil se u dvora císaře Rudolfa II. v Praze. Nejstarší z bratrů Kašpar se věnoval duchovnímu stavu a stal se strahovským opatem. Oba mladší bratři Heřman a Jan našli uplatnění v dvorské kanceláři. Jejich společnou nobilitaci potvrdil Matyáš diplomem z 28. září 1613. Heřman byl jako říšský rada Ferdinandem II. r. 1627 povýšen do stavu svobodných pánů a stal se posléze císařským ministrem.
Jde o oválný poprsní portrét generála, hledícího k pravé straně, s dlouhými, splývajícími vlasy, knírem a malou bradkou (muškou). Je oděn v kyrys, přes který je upnuta šerpa. Portrét je orámován palmovými a vavřínovými ratolestmi; byl ryt M. Merianem podle K. Škréty a je součástí velkého tisku obléhání Prahy Švédy r. 1648.
Signace: neuvedena
Autor: Fürok Sebastian, kartograf z Frankfurtu n. Moh.
Originální název: Don Innocentius de comitibus ex Ducibus Poli et Guandagnoli baro Romanus S. C. Mtis. Camerarius Generalis vigilium, prefectus et peditum colonelus.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 464/145
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 41205
Innocens Conti duca di Guadagnoli byl synem Lothara Contiho vévody z Poli a markrabího z Piatica a jeho ženy Julie Ursinae de Bonmarzo. Narodil se v Římě, kde též studoval. Po otcově smrti nastoupil službu v armádě Ferdinanda III. a byl jako velitel oddílu kyrysníků účasten bitvy u Diedenhodenu (Thionville) v armádě knížete Piccolominiho. R. 1647 byl velitelem pěšího pluku, bojoval u Jihlavy, kde byl vážně raněn a účastnil se pak dobytí Kremže, Kornneuburgu a Opavy. Téhož roku byl navržen velitelem Řezna. Roku 1648 meškal náhodou na Starém Městě v Praze, když Švédové se zmocnili Hradčan a Malé Strany. Zúčastnil se účinně hájení města a znovudobytí Hradčan. Vrchním velitelem v Praze byl polní maršálek Rudolf hrabě Colloredo. Conti byl za své zásluhy jmenovám císařským komořím a r. 1649 generálwachtmistrem. Jako výborný fortifikační inženýr řídil pak pevnostní stavby v Praze. R. 1651 opustil císařské služby a odešel k papeži Innocenci X., po jehož smrti hájil Feraru proti vévodovi z Modeny. Doprovodil též královnu Kristinu švédskou do Říma k papeži Alexandru II., který mu dal svolení bojovat za Benátskou republiku proti Turkům v Dalmácii. Po návratu do Říma zemřel koncem r. 1661.
Jde o portrét oválného tvaru. Generál Banner je vypodobněn s přímo dopředu hledící tváří, nahoru česaným knírem, malou bradkou, dlouhými, spadajícími vlasy a s širokým krajkovým límcem. Přes rámě má upnutý řemen. Kolem oválu je čtverec s různými ornamenty. Uvedený latinský nápis je umístěn pod obrazem.
Signace: neuvedena
Autor: Fürok Sebastian, kartograf z Frankfurtu n. Moh.
Originální název: Generosissimus Dominus Dominus Johannes Bannerus, haereditarius in Müllhammer, Werder etc. Eques regii Sveciae consiliarius et in rebus bellicis archimarchallus.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 444/188
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 4811
Jan Banner, známý švédský vojevůdce, narodil se v Djursholmu nedaleko Stockholmu 23. června 1596 a zemřel v Halberstadtu 10. května 1641. Ve válkách Gustava Adolfa proti Rusku a Polsku se neobyčejně vyznamenal a dostoupil hodnosti generálporučíka. Dne 7. září 1631 zasloužil se nemalou měrou o vítězství Švédů nad císařskými u Breitenfeldu nedaleko Lipska a již na podzim r. 1632 je mu svěřeno velení v jihozápadním Německu. R. 1634 byl povýšen na polního maršálka. Vnikl do Čech, ale v důsledku porážky Bernarda sasko-výmarského a Gustava Horna u Nördlingenu odsud opět odtáhl. Po pražském míru mezi císařem a saským kurfiřtem Janem Jiřím I. r. 1635 byl Banner nucen ustoupit do severního Německa, po vítězství u Wittstocku dne 4. října 1636 však nabyl opět převahy. R. 1637 byl nucen ustoupit z Torgavy do Pomořan, r. 1639 však opět vnikl do prostoru Čech. Ze středního Německa přepadl v zimě 1640/1641 říšský sněm v Řezně, jemuž předsedal Ferdinand III. Jeho záměr se však nepodařil pro náhlou oblevu a pro odhodlaný zásah generálů Piccolominiho a Mercyho, kteří Švédy vypudili do západních Čech a později dále k severu. Brzy poté Banner onemocněl a zemřel v Halberstadtu. Jeho strategické pojetí se vyznačovalo nenadálými, rychle provedenými bojovými zásahy, které mu často přivodily úspěchy. Jeho dopisy švédskému kancléři Oxenstiernovi byly vydány r. 1893 Sondénem.
Portrét je v oválném poli, vyobrazený hledí k pravé straně, je oděn v kněžské klerice a v pravici drží knihu. Jeho vlasy jsou krátce střižené, vousy na bradě široké, knír však nenápadný. Shora uvedený text je umístěn nad obrazem.
Signace: Viram hanc sui iconographiam everendissimo atque excellentissimo domino doctori in perpetuam sui memoriam d. d. d. Sebastianus Fürck, civis et chalcographus Frankfurti ad Moenum.
Autor: Fürok Sebastian, kartograf z Frankfurtu n. Moh.
Originální název: Reverendissimus et eximius d. d. Joannes Caramuel s. Theologiae doctor et professor Monseratensium et Dissenbergensium (Benedictinorum Cisterciensum) antistes et eminentissimi principis cardinalis ab Harrach, archiepiscopi Pragensis vicarius generalis denominatus missiae episcopus. Aetatis suae 46 Anno 1654.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 450/192
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 12104
Jan Caramuel, který se psával i z Lobkovicz podle své báby Reginy z Lobkovicz, byl synem Vavřince Caramuela, nizozemského šlechtice, který žil u dvora Rudolfa II. v Praze. Narodil se 13. května 1606 v Madridě, byl prelátem, válečníkem, učencem i španělským spisovatelem. Vyznamenal se téměř ve všech tehdejších vědních oborech. Již ve svých 12 letech studoval na akademii v Alcale filologii a filozofii. Teologii studoval na univerzitě v Salamance a vstoupil pak do řádu cisterciáckého. V Levně byl profesorem a zúčastnil se i se zbraní v ruce bojů proti Francouzům. Uplatnil se však i na poli politickém, zejména svým spisem proti králi portugalskému Janu z Braganci, a tím si získal přízeň španělského dvora, který ho vyslal do Vídně jako svého velvyslance. Brzy i tu získal náklonnost Ferdinanda III., a tím mu byla otevřena kariéra v zemích říše římsko-německé. Získal tu nejrůznější hodnosti a vyznamenání. Pražský arcibiskup kardinál hrabě Harrach jej jmenoval generálním vikářem a zapojil jej do rekatolizace v Čechách. Jeho radikální postup však brzy přivodil názorové konflikty mezi ním a Harrachem. R. 1648 zúčastnil se hájení Prahy proti Švédům jako velitel setniny složené z mnichů. Později odešel do Italie a stal se biskupem ve Vigevanu, kde r. 1682 zemřel. Jeho literární činnost je velmi rozsáhlá, byl bezpochyby jednou z nejschopnějších postav své doby.
Oválné poprsí, vyobrazený hledí k pravé straně, má středně dlouhé vlasy, nahoru česaný knír a malou bradku. Je oděn v krunýř s velkou šerpou, kolem krku má krajkový límec. Shora uvedený nápis je umístěn kolem oválu. Pod obrazem je báseň o šesti verších vychvalující vlastnosti zobrazeného. Je obklopena čtyřhranným rámem ornamentů.
Signace: neuvedena
Autor: Fürok Sebastian, kartograf z Frankfurtu n. Moh.
Originální název: Johan Aldringer S. Caes. Majest. consil. Bell. tribun mil. deleci. Metat. et rei pecun. praefectus.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 443/250
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 1289
Jan hrabě Aldringen byl císařským generálem. Narodil se v Diedenhofenu (Thionville) 10. listopadu 1588, padl u Landshutu 22. července 1634. Sloužil „od píky“ a pomáhal již r. 1625 Valdštejnovi při verbování vojska, vyznamenal se r. 1626 ve známé bitvě u dessavského mostu a byl pak povýšen na hraběte. Roku 1629 spolupůsobil při uzavření lübeckého míru a r. 1630 dobyl Mantovu. Pak byl pověřen velením císařské armády, která měla pomoci kurfiřtovi Maxmiliánovi Bavorskému. Od r. 1632 byl polním maršálkem. Byl znám svou lakotou a intrikánskou povahou; dal se snadno získat do spiknutí proti Valdštejnovi, jemuž do značné míry vděčil za svou kariéru. Po Valdštejnově pádu se bez ostychu obohacoval z konfiskátů. Brzy poté při obraně Landshutu proti Švédům padl (utonul v řece Isar při zmateném útěku císařských, jsa zasažen dvěma kulemi). Jeho značné, kořistěním získané bohatství po něm zdědila jeho sestra, později provdána za hraběte Claryho. Jejich descenti se dodnes píší Clary-Aldringen.
Poprsní portrét zobrazuje figuru s dlouhými vlasy, mírně natočeným knírem, malou bradkou, v hedvábném šatu s krajkovým límcem. Tvář je pootočena doprava. Kolem portrétu je heslo: „Pax optima rerum“. Nad obrazem je švédský královský znak, ovinutý vavřínovými ratolestmi, dole rodový erb Oxenstiernů s hraběcí listovou korunou. V bohatě zdobené barokní kartuši je uveden latinský vysvětlující text.
Signace: Anselmus van Hulle pinxit, Pet. de Jode sculpsit 1648. accesit privilegium caesaraeum. cum privilegio regum et Hollandiae ordinum
Autor: Hulle Anselmus van, nizozemský malíř
Originální název: Johannes Oxenstierna Axelij filius, comes in Södremöre etc. liber Baro in Kymeth etc. Dominus in Fyholm, Hornunegholm et Tulgarn etc. S. Regiae Majestatis Regnorumque Sveciae senator, cancellariae consiliarius atque in Germania ad tractatus pacis universalis legatus plenipotenciarius primcius.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 479/187
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 69679
Jan hrabě Oxenstierna byl synem švédského kancléře a státníka Axela Oxenstierny. Věnoval se též studiu věd právních a státních, byl vyslancem a švédským plnomocníkem při jednání o vestfálský mír v Osnabrücku r. 1648. Později byl senátorem a švédským tajným radou. Narodil se r. 1611 a zemřel r. 1657.
Na oválném poli je vyobrazen generál v brnění, poprsní figura s černými vlasy, knírem a malou bradkou, na pravé líci je zřetelná jizva. Kolem obrazu je shora uvedený latinský nápis ve zkratkách, pod portrétem je uvedeno heslo: „Sua virtuti Gloria merces.“ V rozích listu jsou malé tmavé trojúhelníky.
Signace: neuvedena
Autor: Killan B., mědirytec
Originální název: Johann Lib. Baro Sporck, Sac. Caes. Regiae. Mai. Gen. campi Vice Mareschallus Equitum Colonell Anno 1649.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 489/25
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 86725
Jan Sporck pocházel z malé selské usedlosti ve Vestfálsku, kde se narodil ve Westerloh r. 1595; nenaučil se číst ani psát. Byl však fyzicky urostlý, silný a velmi odvážný, a proto vstoupil jako prostý voják do vojska katolické ligy. Bojoval již r. 1620 na Bílé hoře a vynikal hrdinstvím a rychlým rozhodováním. Vévoda Maxmilián Bavorský jej jmenoval r. 1637 plukovníkem, vyznamenal se v bojích u Bernburgu r. 1638 a 1641, v bitvě u Dutlingu r. 1643 a bojoval i r. 1645 u Jankova, kde byl zraněn. R. 1647 pomáhal pověstnému Janu z Werthu, když se tento pokoušel vévodovi bavorskému odloudit vojsko a odvésti je do Čech do služeb císařských. Pro odpor vojska se však pokus nezdařil. Sporck prchl a byl vévodou bavorským vyhlášen za zrádce, vstoupil však do služeb Ferdinanda III., který jej jmenoval válečným radou a povýšil na generála-polního maršálka-poručíka (Feldmarschall-leutnant) nejvyšším velitelem jízdy a mimo to jej obdařil statky a povýšil r. 1647 do panského stavu. Sporck bojoval téhož roku proti Švédům v Bavorsku, s nimi pak v Polsku a Šlesvicku. O vítězství u sv. Gottharda r. 1664 se zasloužil především on a obdržel za to majestát na říšské hrabství. Od r. 1658 byl stálým druhem generála Montecucoliho a provázel ho na všech jeho válečných výpravách. Sporck získal značné jmění, a proto se závistivci o něm vyjadřovali, že se vzmohl z pasáka vepřů na hraběte a velmože. Zemřel dne 6. srpna 1679 v Heřmanově Městci a je pohřben v Lysé nad Labem.
Jde o poprsní portrét v oválném poli, jehož rám je bohatě zdoben. Král hledí doleva, má malý knír a nenápadnou bradku, kolem krku španělský límec.
Signace: neuvedena
Autor: Killan B., mědirytec
Originální název: Johannes der vierte König von Portugal und Algarbe etc.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 489/25
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 86725
Jan IV., král portugalský z domu Braganza vládl od 1640 do 1656. Narodil se ve Villa Vicosa dne 19. března 1604 a zemřel v Lisabonu 6. listopadu 1656. Byl zakladatelem portugalské dynastie Braganzů, vyprostil r. 1640 Portugalsko ze španělské nadvlády a vypudil r. 1654 Nizozemce z Brazílie.
Jde o malý poprsní portrét v oválném poli, který je na mědirytině č. 210/225. Thurn drží maršálskou hůl a hledí doprava. Kolem oválu je shora citovaný latinský nápis a pod obrazem je erb hrabat Thurnů (tj. věž).
Signace: neuvedena
Autor: Killan B., mědirytec
Originální název: Ilustris et generosus Dominus Dominus Johann Jacob comes de Thurn, liber baro in Kreitz et Magni Nan Schitz.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 489/25
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 86725
Jan Jakub hrabě z Thurnů byl synem Jindřicha Matyáše hraběte Thurna, vůdce českých povstalých stavů. Sloužil ve švédské armádě za krále Gustava Adolfa i po jeho smrti. Jan Jakub Thurn, který bývá v literatuře obvykle nazýván mladším, byl r. 1642 při pokusu zmocniti se císařskými obsazeného města Hirschbergu ve Slezsku zastřelen.
Oválný poprsní portrét saského kurfiřta je na mědirytině znázorňující dobytí Budyšína. Zobrazená figura hledí doleva, má mohutný plnovous a poměrně krátce střižené vlasy. Je oděn ve vojenském kostýmu s širokou stuhou přes hruď. Nad oválem je kurfiřtský klobouk a dole je dvojerb: sasko-míšeňský.
Signace: neuvedena
Autor: Killan B., mědirytec
Originální název: Johann Georg D. G. SRI Archimaresc Dux Saxoniae, Jul. Cleve, Monte.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 489/25
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 86725
Jan Jiří I., kurfiřt saský vládl od r. 1611 do 1656. Byl synem kurfiřta Kristiána I., narodil se 5. dubna 1585 a zemřel 8. října 1656; nastoupil po svém bratru Kristiánu II. Jeho politika za třicetileté války je charakterizována stálým kolísáním. Podle rady svého přísně luteránského dvorního kazatele Hoe z Hoeneggu postavil se r. 1620 po bok císaři a zúčastnil se porobení obou Lužic, které mu byly prozatímně přislíbeny. Později se však odklonil od strany katolické, poněvadž se cítil dotčen některými císařovými opatřeními, zejména Tillyho krutým vyhlazením Magdeburgu a pleněním císařských vojsk na saském území. Pod vedením braniborského generála Jana Jiřího z Arnimu se utvořil r. 1631 svaz protestantských stavů, který měl zaručit saskému kurfiřtu samostatnější postavení mezi Švédy a císařem. Brzy však (již v září 1631) se stalo Sasko neoficiálním spojencem Gustava Adolfa a v bitvě u Breitenfeldu stáli Sasové v táboře císařových protivníků. Sasko však nikdy nebylo spojencem příliš spolehlivým. U Breitenfeldu se celá formace saské armády brzy po začátku bitvy zhroutila a při svém útěku navíc saští vojáci vyplenili švédský trén. Po bitvě u Lützenu, v níž Gustav Adolf padl, se spojenecké svazky mezi Sasy a Švédy opět uvolnily a později se Jan Jiří I. ve své politice opět sešel s císařem a uzavřel s ním dne 30. května 1635 mír pražský. Tím získal jako dědičné léno koruny české obě Lužice. Sasko však bylo osbovozeno od švédské okupace příměřím v Kötschenbrodě až dne 27. srpna 1645. Vestfálský mír r. 1648 přiřkl saskému kurfiřtu Janu Jiřímu obě Lužice, míšeňské, merseburské a nauburské biskupství a arcibiskupství magdeburské do smrti jeho syna, který tu byl administrátorem. – Povšechně lze říci, že Jan Jiří Saský přes všechny rozdíly v názorech a vyznání po celou dobu třicetileté války respektoval ústřední postavení císařovo v říši.
Generál je vyobrazen po pás z levého profilu na oválném poli, vsazeném do čtyřhranného rámu, který je zdoben bohatými ornamenty. Na hlavě má kožešinovou čapku s dlouhým pérem, upevněným agrafou z drahokamů. Kabát je zdoben mnoha knoflíky, přes hruď je upnut řetěz. Portrét pochází patrně z Abelinova „Theatra Europaea'.
Signace: neuvedena
Autor: Killan B., mědirytec
Originální název: Johannes Ludovicus comes ab Isolani, caesareus generalis croatarum.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 465/344
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 42668
Hrabě Isolani byl císařským generálem jízdy po dobu téměř celé třicetileté války. Narodil se v Gorici r. 1586 a zemřel ve Vídni v březnu 1640. Bojoval již r. 1603 proti Turkům. R. 1632 se stal ve Valdštejnově armádě velitelem lehké jízdy, složené převážně z Chorvatů. Vyznamenal se v mnoha bojích, zejména v bitvě u Lützenu r. 1632. Císař odměnil jeho bojové zásluhy i zavčasné odpadnutí od zrádného Valdštejna povýšením do stavu hraběcího a udělením českých panství Frydštejna a Českého Dubu.
Portrét Tillyho je v malém oválném poli společně s obrazem španělského generála Cordoby na obraze bitvy u Wimpfenu. Jde o poprsní obraz, Tilly hledí doprava a drží dlouhou maršálskou hůl. Má poměrně krátké vlasy, knír a bradku.
Signace: neuvedena
Autor: Killan B., mědirytec
Originální název: Excell. DD. Joannes Tserclaes Baro de Tilly
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 465/344
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 42668
Jan Tserclaes hrabě Tilly se narodil v Tilly v Belgii v únoru 1559 a zemřel v Ingolstadtu dne 30. dubna 1632. Vojenské vzdělání získal ve španělské armádě pod Alessandrem Farnesem, r. 1594 bojoval již v císařských službách proti Turkům. R. 1610 se stal velitelem armády katolické ligy a vybudoval v dohodě s vévodou Maxmiliánem Bavorským zcela novou armádu. R. 1620 porazil společně s císařskými vojsky pod Buquoyem armádu českých stavů na Bílé hoře. V dalším sledu tzv. česko-falcké války byl Tilly poražen Mansfeldem v bitvě 1622 u Wieslochu, nebo též Mingolsheimu. Přestože byl poražen, podařilo se mu dosáhnout strategického úspěchu, když se mu po bitvě podařilo spojit svou armádu s Cordobou. Zvítězil však téhož roku u Wimpfenu nad markrabím bádensko-durlašským a u Höchstu nad Kristiánem Brunšvicko-Wolfenbüttelským. Pak vnikl Tilly do dolního Saska a porazil Brunšvika znovu u Stadtlohnu. Společně s Valdštejnem pak bojoval proti Kristiánu IV. dánskému a jeho spojencům. R. 1626 porazil dánského krále u Lutteru a Barnenbergu. Po Valdštejnově odvolání r. 1630 dostal Tilly též velení nad celou císařskou armádou. R. 1631 dobyl Magdeburg. Jeho vojenské úspěchy však končily, jakmile se na dějišti války objevil Gustav Adolf. R. 1631 byl Tilly poražen u Breitenfeldu novou bojovou taktikou švédského krále. Po postavení nové armády se Tilly marně ještě snažil znemožnit Švédům přechod přes řeku Lech a další postup do bavorského vnitrozemí. Byl Gustavem Adolfem znovu krvavě poražen u Rainu nad Lechem 15. dubna 1632 a současně smrtelně zraněn. Zemřel v Ingolstadtu 30. dubna 1632 a byl pochován v Altöttingenu. Maxmilián Bavorský v něm ztratil nejen zkušeného vojevůdce, ale i oddaného, nezištného druha, po jehož smrti celou pozůstalost tvořilo jeho polní zavazadlo.
Portrét Tillyho je v malém oválném poli společně s obrazem španělského generála Cordoby na obraze bitvy u Wimpfenu. Jde o poprsní obraz, Tilly hledí doprava a drží dlouhou maršálskou hůl. Má poměrně krátké vlasy, knír a bradku.
Signace: neuvedena
Autor: Killan B., mědirytec
Originální název: Excell. DD. Joannes Tserclaes Baro de Tilly
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 465/344
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 42668
Jan Tserclaes hrabě Tilly se narodil v Tilly v Belgii v únoru 1559 a zemřel v Ingolstadtu dne 30. dubna 1632. Vojenské vzdělání získal ve španělské armádě pod Alessandrem Farnesem, r. 1594 bojoval již v císařských službách proti Turkům. R. 1610 se stal velitelem armády katolické ligy a vybudoval v dohodě s vévodou Maxmiliánem Bavorským zcela novou armádu. R. 1620 porazil společně s císařskými vojsky pod Buquoyem armádu českých stavů na Bílé hoře. V dalším sledu tzv. česko-falcké války byl Tilly poražen Mansfeldem v bitvě 1622 u Wieslochu, nebo též Mingolsheimu. Přestože byl poražen, podařilo se mu dosáhnout strategického úspěchu, když se mu po bitvě podařilo spojit svou armádu s Cordobou. Zvítězil však téhož roku u Wimpfenu nad markrabím bádensko-durlašským a u Höchstu nad Kristiánem Brunšvicko-Wolfenbüttelským. Pak vnikl Tilly do dolního Saska a porazil Brunšvika znovu u Stadtlohnu. Společně s Valdštejnem pak bojoval proti Kristiánu IV. dánskému a jeho spojencům. R. 1626 porazil dánského krále u Lutteru a Barnenbergu. Po Valdštejnově odvolání r. 1630 dostal Tilly též velení nad celou císařskou armádou. R. 1631 dobyl Magdeburg. Jeho vojenské úspěchy však končily, jakmile se na dějišti války objevil Gustav Adolf. R. 1631 byl Tilly poražen u Breitenfeldu novou bojovou taktikou švédského krále. Po postavení nové armády se Tilly marně ještě snažil znemožnit Švédům přechod přes řeku Lech a další postup do bavorského vnitrozemí. Byl Gustavem Adolfem znovu krvavě poražen u Rainu nad Lechem 15. dubna 1632 a současně smrtelně zraněn. Zemřel v Ingolstadtu 30. dubna 1632 a byl pochován v Altöttingenu. Maxmilián Bavorský v něm ztratil nejen zkušeného vojevůdce, ale i oddaného, nezištného druha, po jehož smrti celou pozůstalost tvořilo jeho polní zavazadlo.
Na oválném poli je zobrazen generál Tilly z pravého profilu, má poměrně krátce střižené vlasy, natočený knír a dobovou bradku, kolem krku široký límec. Hruď je zakryta kyrysem, přes nějž je upnuta šerpa. V pozadí je závěs se střapcem, za nímž je vidět jakási bojová jezdecká scéna poblíž hradu. Shora uvedený francouzský nápis je umístěn pod portrétem.
Signace: neuvedena
Autor: Killan B., mědirytec
Originální název: Jean conte de Tilly generale des armées de sa majestée imperialle.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 497/255
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 90672
Jan Tserclaes hrabě Tilly se narodil v Tilly v Belgii v únoru 1559 a zemřel v Ingolstadtu dne 30. dubna 1632. Vojenské vzdělání získal ve španělské armádě pod Alessandrem Farnesem, r. 1594 bojoval již v císařských službách proti Turkům. R. 1610 se stal velitelem armády katolické ligy a vybudoval v dohodě s vévodou Maxmiliánem Bavorským zcela novou armádu. R. 1620 porazil společně s císařskými vojsky pod Buquoyem armádu českých stavů na Bílé hoře. V dalším sledu tzv. česko-falcké války byl Tilly poražen Mansfeldem v bitvě 1622 u Wieslochu, nebo též Mingolsheimu. Přestože byl poražen, podařilo se mu dosáhnout strategického úspěchu, když se mu po bitvě podařilo spojit svou armádu s Cordobou. Zvítězil však téhož roku u Wimpfenu nad markrabím bádensko-durlašským a u Höchstu nad Kristiánem Brunšvicko-Wolfenbüttelským. Pak vnikl Tilly do dolního Saska a porazil Brunšvika znovu u Stadtlohnu. Společně s Valdštejnem pak bojoval proti Kristiánu IV. dánskému a jeho spojencům. R. 1626 porazil dánského krále u Lutteru a Barnenbergu. Po Valdštejnově odvolání r. 1630 dostal Tilly též velení nad celou císařskou armádou. R. 1631 dobyl Magdeburg. Jeho vojenské úspěchy však končily, jakmile se na dějišti války objevil Gustav Adolf. R. 1631 byl Tilly poražen u Breitenfeldu novou bojovou taktikou švédského krále. Po postavení nové armády se Tilly marně ještě snažil znemožnit Švédům přechod přes řeku Lech a další postup do bavorského vnitrozemí. Byl Gustavem Adolfem znovu krvavě poražen u Rainu nad Lechem 15. dubna 1632 a současně smrtelně zraněn. Zemřel v Ingolstadtu 30. dubna 1632 a byl pochován v Altöttingenu. Maxmilián Bavorský v něm ztratil nejen zkušeného vojevůdce, ale i oddaného, nezištného druha, po jehož smrti celou pozůstalost tvořilo jeho polní zavazadlo.
Jde o poprsní portrét generála z pravého profilu, v oválném poli. Je oděn do brnění, kolem krku má zavinutý límec; pod obrazem je uvedeno jméno vypodobněného a latinský citát: „per densa cadavera venit, Testis adhuc ingens ossibus albet humus.
Signace: Hossch. Langer sc. Eleg.lib. II. pag. 30.
Autor: Langer, mědirytec
Originální název: Jean conte de Tilly
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 497/255
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 90672
Jan Tserclaes hrabě Tilly se narodil v Tilly v Belgii v únoru 1559 a zemřel v Ingolstadtu dne 30. dubna 1632. Vojenské vzdělání získal ve španělské armádě pod Alessandrem Farnesem, r. 1594 bojoval již v císařských službách proti Turkům. R. 1610 se stal velitelem armády katolické ligy a vybudoval v dohodě s vévodou Maxmiliánem Bavorským zcela novou armádu. R. 1620 porazil společně s císařskými vojsky pod Buquoyem armádu českých stavů na Bílé hoře. V dalším sledu tzv. česko-falcké války byl Tilly poražen Mansfeldem v bitvě 1622 u Wieslochu, nebo též Mingolsheimu. Přestože byl poražen, podařilo se mu dosáhnout strategického úspěchu, když se mu po bitvě podařilo spojit svou armádu s Cordobou. Zvítězil však téhož roku u Wimpfenu nad markrabím bádensko-durlašským a u Höchstu nad Kristiánem Brunšvicko-Wolfenbüttelským. Pak vnikl Tilly do dolního Saska a porazil Brunšvika znovu u Stadtlohnu. Společně s Valdštejnem pak bojoval proti Kristiánu IV. dánskému a jeho spojencům. R. 1626 porazil dánského krále u Lutteru a Barnenbergu. Po Valdštejnově odvolání r. 1630 dostal Tilly též velení nad celou císařskou armádou. R. 1631 dobyl Magdeburg. Jeho vojenské úspěchy však končily, jakmile se na dějišti války objevil Gustav Adolf. R. 1631 byl Tilly poražen u Breitenfeldu novou bojovou taktikou švédského krále. Po postavení nové armády se Tilly marně ještě snažil znemožnit Švédům přechod přes řeku Lech a další postup do bavorského vnitrozemí. Byl Gustavem Adolfem znovu krvavě poražen u Rainu nad Lechem 15. dubna 1632 a současně smrtelně zraněn. Zemřel v Ingolstadtu 30. dubna 1632 a byl pochován v Altöttingenu. Maxmilián Bavorský v něm ztratil nejen zkušeného vojevůdce, ale i oddaného, nezištného druha, po jehož smrti celou pozůstalost tvořilo jeho polní zavazadlo.
Oválný portrét zobrazuje generála jezdectva Wertha „en face“ po pás; jeho levé oko šilhá, je oděn v krunýři s širokým límcem. Má černé vlasy, knír a bradku. Pod obrazem je latinský citát.
Signace: neuvedena
Autor: Langer, mědirytec
Originální název: Johann Freiherr von Werth, Röm. Kay. May. und Churfürstlicher Durchl. in Bayern bestelten Generalveldt: Marschalk Leutnant und Obristen.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 502/151
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 96041
Jan z Werthu se narodil v Büttgenu (Jülich) kolem r. 1600, zemřel v Benátkách v Čechách 16. ledna 1652. R. 1630 vstoupil do armády katolické ligy pod Tillym a po bitvě u Nördlingenu r. 1634 byl za zásluhy povýšen na svobodného pána a jmenován polním maršálkem-poručíkem (Feldmarschalleutnant). Vyznamenal se zejména v bojích proti Francouzům a r. 1636 vnikl se svým vojskem až do prostoru poblíž Paříže. Dne 3. března 1638 byl poražen Bernardem Sasko-Výmarským u Rheinfeldenu a padl do zajetí. Teprve 1642 byl vyměněn z francouzského zajetí za švédského generála Horna. Později se zúčastnil vítězné bitvy u Tuttlingenu r. 1643, u Mergentheimu a Allerheimu r. 1645, účastnil se také drtivé porážky císařské armády u Jankova Švédy pod Torstenssonem. Po smrti generála Mercyho jmenoval ho kurfiřt Maxmilián Bavorský vrchním velitelem bavorských vojsk. Když vévoda bavorský uzavřel s Švédy a Francouzi příměří v Ulmu r. 1647, přešel Jan z Werthu do služeb císaře, který jej povýšil do stavu říšských hrabat.
Jedná se o oválný portrét, kolem něhož je shora uvedený latinský text. Dole je dlouhá věta (4 řádky) vychvalující generálovy ctnosti. Dampierre je oděn do kožené vesty, kolem krku a na ramenou má malý kyrys, rukávy jsou vyšívané, límec široce odstává; má poměrně krátce střižené vlasy, špičatou bradku a široce rozčesaný knír. Jeho nos je špičatý a ohnutý.
Signace: neuvedena
Autor: Langer, mědirytec
Originální název: Henricus Duval Comes de Dampier, Hung. et Bohem. regis camerarius, nec non consiliarius bellicus et supremus in Moravia Belli Praefectus.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 455/23
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 18105
Henri Duval hrabě Dampierre byl císařským generálem, narodil se na zámku du Hans v metském biskupství, sloužil pod Bastou proti Turkům, zvítězil r. 1604 nad Bethlenem Gáborem, ale byl Bočkajem ze Sedmihrad vytlačen. R. 1605 velel v Ostřihomi, musel však pro vzpouru vlastního vojska vydat město Turkům. Roku 1617 byl císařem vyslán s 10 000 muži do Čech, aby tu potlačil povstání, byl však Thurnem u Čáslavi a Lomnice poražen. Za tento neúspěch musel velitelství odevzdat Buquoyovi. Byl přemístěn na Moravu, kde také nic nepořídil, ustoupil do Rakouska a prospěl tu účinně tísněnému císaři, na něhož doléhali vídeňští protestanté, tím, že vyslal plukovníka St. Hilaira s 500 jezdci k ochraně Ferdinandově. V téže době Thurn obléhal Vídeň, takže situace byla pro císaře krajně kritická. Ještě téhož roku se Dampierre vrátil do Čech a společně s Buquoyem a Valdštejnem porazil Mansfelda u Netolic, načež mu bylo svěřeno tažení na východ proti Bethlenovi, jehož porazil u Lokházy. Při útoku na Bratislavu byl zasažen smrtelně kulí a zemřel dne 9. října 1620.
Obraz představuje Dampierra na smrtelném loži. Hlava spočívá na polštáři, tělo je odhaleno po prsa, vše ostatní je zakryto přikrývkou. Oči mrtvého jsou zavřené, na čele je vidět několik hlubokých, zkrvavených ran. Na pravé straně klíční kosti je další velká rána. Pozoruhodné jsou viditelné švy od sešívání na krku mrtvého generála, což se vysvětluje takto: Jakmile Dampierre padl, byla jeho mrtvola ještě během boje ukořistěna Maďary z Bratislavy, kteří pak hlavu oddělili od trupu a ukazovali obléhajícím císařským vojskům z pevnostních zdí města. Pak však Bethlen Gábor nařídil vydání pozůstatků padlého generála císařským, hlava byla přišita k trupu a uspořádán slavný pohřeb, jehož se účastnil i císař.
Signace: neuvedena
Autor: Langer, mědirytec
Originální název: Graf Henry Duval Dampierre gefallen vor Presburg 1620.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 456/16
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 18106
Henri Duval hrabě Dampierre byl císařským generálem, narodil se na zámku du Hans v metském biskupství, sloužil pod Bastou proti Turkům, zvítězil r. 1604 nad Bethlenem Gáborem, ale byl Bočkajem ze Sedmihrad vytlačen. R. 1605 velel v Ostřihomi, musel však pro vzpouru vlastního vojska vydat město Turkům. Roku 1617 byl císařem vyslán s 10 000 muži do Čech, aby tu potlačil povstání, byl však Thurnem u Čáslavi a Lomnice poražen. Za tento neúspěch musel velitelství odevzdat Buquoyovi. Byl přemístěn na Moravu, kde také nic nepořídil, ustoupil do Rakouska a prospěl tu účinně tísněnému císaři, na něhož doléhali vídeňští protestanté, tím, že vyslal plukovníka St. Hilaira s 500 jezdci k ochraně Ferdinandově. V téže době Thurn obléhal Vídeň, takže situace byla pro císaře krajně kritická. Ještě téhož roku se Dampierre vrátil do Čech a společně s Buquoyem a Valdštejnem porazil Mansfelda u Netolic, načež mu bylo svěřeno tažení na východ proti Bethlenovi, jehož porazil u Lokházy. Při útoku na Bratislavu byl zasažen smrtelně kulí a zemřel dne 9. října 1620.
Portrét je oválného tvaru, figura je vyobrazena až po pás z pravého profilu, oděna v brnění s vysokým krajkovým límcem. Přes hruď je upnuta široká šerpa, pravice kynula maršálskou holí. Růst vousů je příznačný pro 17. stol.: bradka a knír česaný nahoru. Portrét je na rytině zobrazující obléhání pevnosti Gulch (Jülich) v Nizozemí.
Signace: neuvedena
Autor: Sadeler Marco, rytec
Originální název: S. Excel. Gr. Heinrich von den Berg
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 456/16
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 18106
Jindřich hrabě z Bergu byl španělským generálem, r. 1621 obléhal Jülich (tuto událost zobrazuje rytina, na níž je popsaný portrét), r. 1622 dobyl Pfaffenmüntz a téhož roku vyprostil z obležení Gelsenkirchen, r. 1624 obsadil Cleve. Narodil se r. 1573, zemřel 1638. O něm se zmiňuje dílo „Theatrum Europaeum“.
Poprsní portrét v oválném poli zobrazuje velmi jemně a mistrně Thurna s plnovousem, oděného v brnění, přes pravé rámě má upnutu vyšívanou šerpu. Kolem oválu je nápis: „Libertatem non nisi cum anima“. Obsáhlý latinský text je na rytině umístěn pod portrétem.
Signace: Cum privilegio Illuster. D. D. Ordinum Generalium annos octo. A. Dom. CI. I. CXXV (1625)
Autor: Sadeler Marco, rytec
Originální název: Henrico Matthao Comiti a Turri, Libero Baroni de Vallesassina et Creutz, Generali Locum Tenenti, etc. hanc ipsius Herois fortissimo Co: effigiem á Mich. Joh. Miereveldio ad vivum depictum et Gulielmo Jacobi Delphio coelohac forma expressam, dedicant consecrantas idem pictor ac sculptor.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 456/16
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 18106
Jindřich Matyáš hrabě Thurn-Valsassina byl vůdcem nekatolických stavů v Čechách, narodil se v Lipníku v Čechách 24. února 1567, oženil se r. 1618 s Alžbětou hraběnkou z Hardeggu a zemřel v Pernau v Livonsku 28. ledna 1640. Vynutil na Rudolfu II. r. 1609 majestát a byl r. 1611 Matyášem jmenován purkrabím karlštejnským. 23. května 1618 vnikl v čele vzbouřivších se českých stavů do místodržitelské kanceláře na Hradčanech a vlastnoručně vyhodil císařského radu Slavatu z okna. Pražská defenestrace byla poslední pohnutkou k vypuknutí války. V boji proti císaři vedl Thurn české vojsko až k branám Vídně, po bělohorské bitvě uprchl do Uher. Později sloužil ve švédské armádě a jako velitel švédského oddílu ve Slezsku byl donucen Valdštejnem 10. října 1633 vzdát se s pevností Steinau nad Odrou. Byl však brzy opět propuštěn na svobodu.
Oválný portrét, figura hledí doprava. Fyziognomie provedena podle portrétu M. J. Mierevelda č. 493/9. Kolem oválu je čtyřhranný rám z tiskových ornamentů. Portrét pochází patrně z díla „Theatrum Europaeum“.
Signace: neuvedena
Autor: Sadeler Marco, rytec
Originální název: Henricus Mathaeus comes a Turi lib. Baro de Vallsassina et Creutz dn. in Losdorf, Wellusch et Winterz et General. L.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 494/203
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 90434
Jindřich Matyáš hrabě Thurn-Valsassina byl vůdcem nekatolických stavů v Čechách, narodil se v Lipníku v Čechách 24. února 1567, oženil se r. 1618 s Alžbětou hraběnkou z Hardeggu a zemřel v Pernau v Livonsku 28. ledna 1640. Vynutil na Rudolfu II. r. 1609 majestát a byl r. 1611 Matyášem jmenován purkrabím karlštejnským. 23. května 1618 vnikl v čele vzbouřivších se českých stavů do místodržitelské kanceláře na Hradčanech a vlastnoručně vyhodil císařského radu Slavatu z okna. Pražská defenestrace byla poslední pohnutkou k vypuknutí války. V boji proti císaři vedl Thurn české vojsko až k branám Vídně, po bělohorské bitvě uprchl do Uher. Později sloužil ve švédské armádě a jako velitel švédského oddílu ve Slezsku byl donucen Valdštejnem 10. října 1633 vzdát se s pevností Steinau nad Odrou. Byl však brzy opět propuštěn na svobodu.
Thurn je vyobrazen na oválném poli z levého profilu. Shora uvedený latinský nápis je umístěn na tisku kolem portrétu. Figura má poměrně krátce střižené vlasy, typickou bradku a natočený knír, je oděna v kyrys, který je částečně zahalen přehozem, splývajícím z ramen. Přehoz je držen zajímavou šňůrou. Pod portrétem je latinská báseň o 6 verších, která vychvaluje Thurnovy ctnosti.
Signace: W. Kilian sculp. et exc.
Autor: Killan Wolfgang, mědirytec
Originální název: Persilustris ac generosus Dominus, Dn. Henricus Mathaeus comes de Turre, Baro Valsasinae Ad D. Crucis Dominus in Losdorf, Wellusch et Winterz etc. Consiliarus, Supremus Militum Dux et Burgravius in Carlstein.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 495/19
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 90431
Jindřich Matyáš hrabě Thurn-Valsassina byl vůdcem nekatolických stavů v Čechách, narodil se v Lipníku v Čechách 24. února 1567, oženil se r. 1618 s Alžbětou hraběnkou z Hardeggu a zemřel v Pernau v Livonsku 28. ledna 1640. Vynutil na Rudolfu II. r. 1609 majestát a byl r. 1611 Matyášem jmenován purkrabím karlštejnským. 23. května 1618 vnikl v čele vzbouřivších se českých stavů do místodržitelské kanceláře na Hradčanech a vlastnoručně vyhodil císařského radu Slavatu z okna. Pražská defenestrace byla poslední pohnutkou k vypuknutí války. V boji proti císaři vedl Thurn české vojsko až k branám Vídně, po bělohorské bitvě uprchl do Uher. Později sloužil ve švédské armádě a jako velitel švédského oddílu ve Slezsku byl donucen Valdštejnem 10. října 1633 vzdát se s pevností Steinau nad Odrou. Byl však brzy opět propuštěn na svobodu.
Na oválném poli je poprsní portrét Schlickův „en face“. Vlasy splývají do čela, má široký knír a zahrocenou „mušku“. Je oděn v moiréový šat s širokým, krajkami zdobeným límcem. Pod obrazem je latinský nápis: „Moriar dum non inultus“. Kolem oválu jsou čtyři reliéfní trojúhelníky.
Signace: neuvedena
Autor: Killan Wolfgang, mědirytec
Originální název: Georgius Fredericus comes a Schlick sac. caes Mtis. Ferdi. II. peditum colonellus.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 495/19
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 90431
Jiří Bedřich hrabě Schlick žil v 1. polovině 17. stol., pocházel z větve staroostrovské, a to z větve, založené Lorencem Schlickem. Byl synem Jana Ludvíka a Adriany ze Steinbecku. Jako mnozí Schlickové také on se věnoval vojenské dráze a byl r. 1634 guvernérem v Landsberku. Zemřel, jako i jeho bratr Krištof Melchior, bez potomků. Aufsbruský mědirytec Elias Widemann zachoval ve svém díle: „Commitum gloriae centum qua sanguine, qua virtute illustrium“ Possonii 1646, pod č. 79 jeho portrét se stručným latinským nápisem, jak je uveden na předchozí stránce a s heslem: „Moriar dum non inultus“.
Generál je vyobrazen v malém oválném poli s kučeravými vlasy, širokým knírem, kolem krku má jednoduchý bílý límec a na něm řád zlatého rouna, přes levé rámě má upnutou ozdobnou šerpu. Portrét je obklopen bohatými alegorickými kresbami. Nahoře je malá kartuše s korunou a dvěma palmovými ratolestmi, mezi nimiž je „i“ nápis: „Ex utraque gloria“. V pozadí je znázorněna bitva bělohorská.
Signace: Marco Sadeler excudit S. C. M. sculptor Eg. Sadeler ad vivum delineavit et D. D. Pragae M. D. C. X. X. I.
Autor: Sadeler Egydius, rytec a malíř v Praze
Originální název: „Carolus de Longueval comes de Buquoy, baro de Vaux, aurei valleris eques, exercitum S. C. M. Gen. Locumtenens Equitumque Prefectus, supremus Rae. Cattcae Mtis Belli Consiliarius. Tormentorumque in Belgio Supremus prefectus uti et serenissimi Arch. Alberto a cubiculis et consuliis status, generalis locumtentis gubernio atque supremus praefectus provinciae comitatusque Hannoniensis“.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 495/19
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 90431
Karel Bonaventura hrabě Buquoy narodil se v Arrasu dne 9. ledna 1571. Bojoval nejprve ve službách Španělů proti Nizozemcům a stal se r. 1613 místodržícím v Hennegau. R. 1618 vstoupil do služeb císaře a bylo mu svěřeno vrchní velení nad císařskými vojsky. V Čechách, kde vzplanulo stavovské povstání, neměl zprvu velké úspěchy, hájil však s nepočetným vojskem úspěšně Rakousko proti Thurnovi, který stál v čele povstalých Čechů, i proti nájezdům Bethlena Gábora z východu. Společně s Maxmiliánem Bavorským a Tillym zvítězil konečně 8. listopadu 1620 na Bílé hoře. Po krátkém zdržení v poražené Praze, kde léčil své zranění, odtáhl na východ proti Bethlenu Gáborovi a padl dne 10. července 1621 před Novými Zámky na Slovensku.
Jde o poprsní portrét, v brnění oděný generál drží v pravici maršálskou hůl, napříč hrudí má upnutu šerpu. Jeho pohled je stočen k pravé straně, tvář však směřuje doleva. Knír je dobově vyčesán nahoru, bradka tvoří ostrý hrot. Uvedený nápis je umístěn kolem oválu. Pod obrazem jsou čtyři latinské verše velebící zobrazeného generála.
Signace: Wolf Killian Aug. Fecit et excu.
Autor: Killan Wolfgang, mědirytec
Originální název: Illustris Dominus Dominus Bonaventura comes a Buquoy S. Caes. Majestati Regioque Hispaniorum a consiliis et supremus Militiae Dux. Anno MDCXIX.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 449/186
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 10620
Karel Bonaventura hrabě Buquoy narodil se v Arrasu dne 9. ledna 1571. Bojoval nejprve ve službách Španělů proti Nizozemcům a stal se r. 1613 místodržícím v Hennegau. R. 1618 vstoupil do služeb císaře a bylo mu svěřeno vrchní velení nad císařskými vojsky. V Čechách, kde vzplanulo stavovské povstání, neměl zprvu velké úspěchy, hájil však s nepočetným vojskem úspěšně Rakousko proti Thurnovi, který stál v čele povstalých Čechů, i proti nájezdům Bethlena Gábora z východu. Společně s Maxmiliánem Bavorským a Tillym zvítězil konečně 8. listopadu 1620 na Bílé hoře. Po krátkém zdržení v poražené Praze, kde léčil své zranění, odtáhl na východ proti Bethlenu Gáborovi a padl dne 10. července 1621 před Novými Zámky na Slovensku.
Poprsní obraz generála hledícího doprava. Má dlouhé, kučeravé vlasy, módně vyčesaný knír a typickou mušku. Poměrně malý límec je zdoben krajkami. Hruď je oděna kyrysem s šerpou. Pod oválným portrétem je umístěn shora citovaný nápis.
Signace: Corn. Meyssens. Fe. Viennae.
Autor: Meyssens Cornelius, vídeňský mědirytec
Originální název: Carlo Gustavo conte Wrangel signore in Schogloster Bremervorde Gran contestable della corona di Svecia. etc.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 503/263
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 98581
Karel Gustav hrabě Wrangel se narodil r. 1613 a zemřel r. 1676. Vyznamenal se již v bitvě nad Lechem r. 1632, v níž byl poražen a padl Tilly. R. 1638 se stal generálmajorem. Po Banerově smrti byl postaven ještě se dvěma generály do čela švédské armády, postoupil však později velení Torstenssonovi, pod nímž pak bojoval v Německu a Dánsku. R. 1644 se stal nejvyšším velitelem švédského loďstva a porazil téhož roku Dány u Fehmeru. R. 1645 byl poslán znovu do Německa jako polní zbrojmistr a převzal tu vrchní velení po Torstensonovi, který se ho musel vzdát pro nemoc. Společně s francouzským vojevůdcem Turennem porazil dne 7. května 1648 císařsko-bavorskou armádu u Zusmarshausenu. Po vestfálském míru se stal správcem švédských pomořanských oblastí a r. 1651 byl povýšen do stavu hraběcího. Ve válce Karla X. s Polskem velel zpočátku loďstvu, později bojoval také na pevnině a v bitvě u Varšavy r. 1656 velel společně s kurfiřtem Braniborským levému křídlu švédsko-braniborské armády. Později převzal znovu velení nad loďstvem, ale před Kodaní mu štěstí nepřálo. Za nezletilosti Karla XI. se stal říšským maršálem a členem prozatímní vlády. Ke konci svého života zúčastnil se ještě války proti Braniborsku, pro churavost však byl nucen předat velení svému bratrovi Waldemarovi, který však byl od „velkého kurfiřta“ poražen u Fehrbellinu dne 28. června 1675.
Za třicetileté války se podařilo Wrangelovi shromáždit ohromnou kořist a nabýt tím velkého jmění, jehož později užil k provedení skvělých staveb v Skoklostru a Stockholmu.
Kristián Brunšvický je vyobrazen společně s generálem Arnoštem Mansfeldem na rytině č. 76/2. Má na hlavě široký klobouk s pérem, v ruce drží maršálskou hůl, z levého rámě splývá plášť. Portrét je velmi jemně a podrobně ryt; lept je signován S. P. tj. S. de Passem.
Signace: neuvedena
Autor: Meyssens Cornelius, vídeňský mědirytec
Originální název: Christiaen Hertoch tot Brunswyk
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 469/2
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 14549
Kristián vévoda z Brunšviku-Wolfenbüttelu (mladší), administrátor klášterní nadace halberstadtské (tudíž nazýván i „Halberstadtský“ se narodil 20. září 1599 a zemřel ve Wolfenbüttelu 16. června 1626. Byl vášnivým militaristou a vstoupil do nizozemských služeb. Později se stal vojenským pomocníkem Fridricha Falckého, jehož ženu prý miloval. Dne 20. dubna 1622 byla jeho vojska poražena generálem Tillym u Höchstu nad Mohanem a další porážka mu byla udělena rovněž Tillym 6. srpna 1623 u Stadtlonu. R. 1624 se zřekl administrativní hodnosti v Halberstadtu a vstoupil jako generál do služeb dánského krále Kristiána IV. Ve Wolfenbüttelu verboval vojsko, s nímž r. 1626 dosáhl určitých kladných výsledků proti Tillymu.
Na obraze je vévoda brunšvický na skákajícím koni, jedoucí k pravé straně. Jezdec je bez klobouku, přes rámě má upnutou širokou šerpu a v pravici drží maršálskou hůl. Kolem portrétu je 38 malých pohledů měst, pevností a tvrzí, dobytých Brunšvikem.
Signace: neuvedena
Autor: Meyssens Cornelius, vídeňský mědirytec
Originální název: Christiaen Hertoch tot Brunswyk
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 470/113
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1559
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 14549
Kristián vévoda z Brunšviku-Wolfenbüttelu (mladší), administrátor klášterní nadace halberstadtské (tudíž nazýván i „Halberstadtský“ se narodil 20. září 1599 a zemřel ve Wolfenbüttelu 16. června 1626. Byl vášnivým militaristou a vstoupil do nizozemských služeb. Později se stal vojenským pomocníkem Fridricha Falckého, jehož ženu prý miloval. Dne 20. dubna 1622 byla jeho vojska poražena generálem Tillym u Höchstu nad Mohanem a další porážka mu byla udělena rovněž Tillym 6. srpna 1623 u Stadtlonu. R. 1624 se zřekl administrativní hodnosti v Halberstadtu a vstoupil jako generál do služeb dánského krále Kristiána IV. Ve Wolfenbüttelu verboval vojsko, s nímž r. 1626 dosáhl určitých kladných výsledků proti Tillymu.
Portrét v oválu zobrazuje generála „en face“. Jeho vlasy jsou rozděleny pěšinkou uprostřed, má knír a zahrocenou bradku. Hruď je oděna krunýřem s širokým krajkovým límcem u krku. Maršálskou hůl drží v levici, pravá ruka spočívá na přilbici. Pod obratem je šest řádků textu pějícího chválu Torstenssonovi.
Signace: neuvedena
Autor: Meyssens Cornelius, vídeňský mědirytec
Originální název: Generosissimus Dn. Dn. Leonhardus Torstensohn regiae majestatis et coronae Svecae confoederatis respective aconsiliis ductor exercitum Germaniae alis generalis et gubernator Pomerae.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 499/202
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1559
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 91003
Lennart (Leonard) Torstensson se narodil v Torsteně ve Švédsku r. 1603, zemřel ve Stockholmu r. 1651. Počal svou kariéru službou u dvora a odtud vstoupil do armády. R. 1630 přišel v armádě Gustava Adolfa jako plukovník dělostřelectva do Německa a byl r. 1632 při útoku na Valdštejnův tábor v Norimberku zajat. V únoru 1633 byl propuštěn, působil pak po nějakou dobu v švédském vojsku v Livonsku a 1635 se objevil opět v Německu, kde bojoval pod Banerem a Bernardem Sasko-Výmarským. R. 1641 se vrátil do Švédska pro nemoc, ale brzy (po Banerově smrti) byl jmenován vrchním velitelem švédské armády. Ačkoliv velmi trpěl pakostnicí, byly jeho bojové akce vždy rychlé a průbojné. R. 1642 vtrhl ze Saska do Slezska, porazil u Svídnice císařské vojsko mnohem silnější a dobyl Hlohov. Ze Slezska vnikl na Moravu, dobyl Olomouc, byl sice arcivévodou Leopoldem a Piccolominim odtud vytlačen do Saska, ale zde dobyl nad císařskými krvavého vítězství u Breitenfeldu dne 2. listopadu 1642. Potom obsadil Lipsko, ustoupil až po Frankfurt nad Odrou, kde se spojil s posádkami ze Slezska a Pomořanska a na jaře r. 1643 vtrhl opět do Čech. Ohrožoval již Prahu, pak se však obrátil k východu, vyprostil Olomouc z císařského obklíčení a usadil se u Tovačova. Téhož roku byl však se svou armádou oddisponován do Dánska, které vypovědělo Švédsku válku. Strategický pohyb s celou armádou napříč celým Německem provedl mistrně, v krátké době obsadil celé Dánsko až na Rendsburg a Glückstadt. Císař sice vyslal Dánsku na pomoc vojsko, v jehož čele stál Matyáš Gallas, to však do bojů významněji ani nezasáhlo, bylo Švédy zatlačeno až k českým hranicím a zde zůstalo nečinně ležet zcela vyčerpáno a decimováno obtížným tažením v Německu. Torstensson vnikl znovu do Čech a skvěle zvítězil nad jinou císařskou armádou pod Hatzfeldem, Götzem a Werthem u Jankova dne 6. března 1645. Potom postoupil až k Dunaji s úmyslem spojit se s Rákoczym a ohrozit císařovy dědičné země. Oblehl Brno; tvrdošíjný odpor města, smír Rákoczyho s císařem, vypuknuvší epidemie a zhoršení vlastní choroby jej přiměly k ústupu ze zemí Koruny české. Zcela vyčerpán chorobou předal velitelství generálu Wrangelovi a vrátil se 1646 do Švédska, kde za své zásluhy byl r. 1647 jmenován hrabětem z Ortaly a místodržícím v několika provinciích.
Na malém oválném poli v ozdobném orámování je vyobrazen „le grand Condé“ „en face“, s dlouhými vlasy, malým knírkem a rozhaleným límcem. Na prsou má širokou šerpu
Signace: neuvedena
Autor: Meyssens Cornelius, vídeňský mědirytec
Originální název: Ludovicus Bourbonius Enguiensium dux.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 499/202
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1559
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 91003
Louis II. princ a vévoda z Bourbonu, zvaný „veliký Condé“, narodil se v Paříži 8. září 1621 a zemřel ve Fontainebleau 11. prosince 1686. Zvítězil v Nizozemí nad španělskou armádou v rozhodující bitvě u Rocroy 19. května 1643, porazil společně s Turennem bavorského generála Mercyho 3. srpna 1645 u Allerheimu a dobyl r. 1646 Dunkerque. Po smrti svého otce stal se šéfem rodu Condé. U Lens zvítězil 20. srpna 1648 znovu nad Španěly. Za „frondských“ nepokojů stál zpočátku na straně Mazarinově; r. 1649 oblíčil Paříž a docílil tím navrácení královského dvora. Brzy potom se však rozešel s Mazarinem, který ho nechal v lednu 1650 zatknout. Mazarin však počátkem r. 1651 byl donucen před Frondou opustit Paříž. Nyní měl Condé moc a vládu v ruce, ke které však byl pro příkrost své zcela nepolitické povahy naprosto nezpůsobilý. Vladařka Anna tzv. „rakouská“ se mohla za podpory a rady Mazarina pustit do boje se zpupným Condéem. Když tento po svém vítězství dne 7. dubna 1659 u Bleneau táhl k Paříži, byl v předměstí St. Antoine Turennem (svým bývalým bojovým druhem) 2. července téhož roku poražen. Přešel pak ke Španělům a velel jejich armádě v Nizozemí proti Turenneovi. Po pyrenejském míru r. 1658 byl rehabilitován a vrátil se do vlasti. V „Devoluční válce“ obsadil Franche-Comté; v druhé válce Ludvíka XIV. slavně zvítězil u Senefu dne 11. srpna 1674 a převzal pak po smrti Turennově 1675 na krátkou dobu velení nad francouzskou armádou v Německu.
Rytina zobrazuje císařovnu sedící v křesle, figura je vyobrazena až k pasu. V levici drží vějíř, kolem krku má dobový límec tvaru mlýnského kola, účes císařovny je krátký, vlnitý. V pozadí je vidět císařská koruna.
Signace: Ant. van Dyck pinxit Corn. Galle junior sculpsit
Autor: Galle Conrad junior, holandský mědirytec
Originální název: Maria Austriaca Ferd. III. uxor. I. Dei G. Imp. Rom. semp. aug. Germ. Hung. Boh. Reg. Archiducissa Austr. ducissa Burgun. etc.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 476/4
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1559
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 59621
Císařovna Marie Anna, dcera Filipa III. španěl. a Margarety rakouské, nar. 1606, prov. 1631, zemř. 1646. Byla manželkou Ferdinanda III.
Na oválném poli je zobrazen generál z pravého profilu, oděný v brnění s upnutou šerpou přes levé rámě. Široký límec je zdobený krajkami. Má dlouhé vlasy, bradku a nahoru vyčesaný knír. Nos je nápadně velký. Pod obrazem je erbovní štít s císařskou orlicí, držený dvěma lvy. Uvedený latinský nápis je umístěn kolem oválu. Rytina není signována.
Signace: neuvedena
Autor: Galle Conrad junior, holandský mědirytec
Originální název: Mathias Graff von Gallas Freiherrn Schlos Campo Matarello, Friedlandt, Reichenberg und Schmirsitz, röm. kais. May. Rath, Cämmerer, Generalleutenandt, Feldtmarschalk und Obersten zu Ros und zu Fus.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 461/20
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1559
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 30686
Matyáš hrabě Gallas z Camp, vévoda z Lucery, byl císařským vojevůdcem v třicetileté válce. Narodil se v Tridentu dne 16. září 1584, zemřel ve Vídni 25. dubna 1647. Sloužil nejprve španělskému králi ve Flandrech, později v armádě katolické ligy Maxmiliána Bavorského a vyznamenal se v bitvě u Stadtlohnu r. 1623 i ve válce o mantovské dědictví r. 1628 až 1631. Za své zásluhy byl povýšen do stavu říšských hrabat. Jako generál převzal od r. 1631 velení nad částí císařského vojska po bitvě u Breitenfeldu. R. 1634 se dal získat do spiknutí proti Valdštejnovi a stal se místovelitelem císařských armád. Po Valdštejnově pádu obdržel z jeho konfiskační podstaty panství Frýdlant.
Gallas byl hlavním strůjcem vítězství císařských u Nördlingenu nad Švédy r. 1634. Později však měl již většinou neúspěchy, zejména proti Torstenssonovi, což mu vysloužilo přezdívku „ničitel armád“ (míněny jsou tu však vlastní armády). Jeho rod zanikl po meči r. 1757, majetek přešel sňatkem do rodiny Clamů, kteří se dodnes píší Clam-Gallas.
Jde o poměrně velký portrét císaře Matyáše s vavřínovým věncem na hlavě. Je oděn malým krunýřem, přes nějž splývá korunní plášť, kolem krku má bohatě krajkami zdobený límec a řád zlatého rouna. Vlasy jsou zakryty věncem, knír je dobově vyčesaný nahoru a bradka tvoří úzký, ostrý hrot. Celý poprsní portrét císařův je umístěn v oválném poli, které je ozdobeno barokními ornamenty. Nad obrazem je malý erb. Shora uvedený latinský nápis je umístěn pod portrétem.
Signace: P. Soutman invenit efiigiavit et excud. cum. privil. P. van Sompel sculp.
Autor: Soutman P., malíř
Originální název: Matthias I. Rudolphi II. frater, natus XXIV. Februarii CIƆILVII. Felix Turcarum dominator. Hungariae primum. Bohemiae rex demum factus imperator idib. jul. CIƆIƆCXII a conjuratis proceribus Bohemis rebelione multum excitata obit kal. April CIƆIƆCXIX.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 477/273
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1559
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 61320
Matyáš I. byl třetím synem Maxmiliána II., narodil se ve Vídni 24. února 1557, zemřel tamtéž 20. března 1619. Byl v letech 1577 až 1581 místodržitelem jižních provincií Nizozemí a od r. 1593 arcivévodství rakouského. Hornorakouská povstání rolnictva r. 1595 byla namířena proti protireformačním opatřením. Stále se stupňující neschopnost Rudolfa II. způsobila, že jeho bratranci a bratři vedli války proti Turkům i povstalým Maďarům, ba dokonce uzavírali samostatně mírové podmínky. Rudolf byl okolnostmi i svým bratrem Matyášem donucen postoupit mu r. 1608 vládu v Rakousku, Uhrách a Moravě, r. 1610 i v Čechách a po Rudolfově smrti 13. června 1612 byl Matyáš zvolen císařem. Jeho hlavním rádcem byl kardinál Khlesel. Marně se pokoušel císař smířit katolíky s protestanty ve své říši. R. 1615 byl nucen uzavřít s Turky nevýhodný mír, poněvadž mu říše nepovolila potřebné fondy na válku. Matyáš byl bezdětný a svolil, aby jeho synovec Ferdinand štýrský byl korunován r. 1617 českým a r. 1618 uherským králem. Při protireformačních pokusech v zemích Koruny české narazil na odhodlaný odpor českých protestantských stavů. Rozpory ohledně Rudolfova majestátu (1609) vedly postupně k českému stavovskému povstání. Tehdy (20. března 1619) Matyáš zemřel.
Obraz představuje kardinála Khlesela sedícího na křesle. Je natočen doleva, pravice spočívá na opěradle křesla, levá ruka drží knihu s nápisem: „Ad sac. Caes. Majtem.“ Kardinál je oblečen do bohatě vyšívané kněžské kleriky, má bradku a dobový knír. Opodál na stole leží hodinky, několik knih a malý zvonek. V pozadí je závěs, nadrhnutý do záhybů. Celý obraz na první pohled prozrazuje Sadelerovo vyspělé umění.
Signace: Marco Sadeler excudit, Cum privil. Sac. Caes. Matis.
Autor: Sadeler Marco, rytec
Originální název: Reverendissimo, et illustrissimo Domino, Domino Melchiori, Dei Gratia Episcopo Viennensi &c. Sac. Caes. Majestatis consilii arcani directori &c. Baro, justo, pio, et optimo praesuli &c. Domino suo Gratiosissimo demiset, fecit et obtulit Sac. Caes. Mai. sculptor Aegidius Sadeler. Anno MDCX.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 468/21
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1559
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 48033
Melchior Khlesel, od r. 1615 kardinál a ministr císaře Matyáše, narodil se ve Vídni v únoru 1553 a zemřel tamtéž 18. září 1630. Byl synem protestantského pekaře, přestoupil však brzy do katolické církve, stal se r. 1598 biskupem ve Vídni, správu biskupství však převzal teprve r. 1602. Od 1599 byl kancléřem arcivévody a později císaře Matyáše, po jehož nastoupení na trůn se stal skutečným iniciátorem císařovy politiky. Jeho pokusy o „kompozici“ s protestanty daly podnět k sporům s Ferdinandem II. Jako odpůrce tvrdého zakročení proti vzbouřivším se českým stavům byl císařem zajat a odvezen na zámek Ambras. R. 1622 převedl papež vedení procesu proti němu do Říma a o rok později tu byl prohlášen nevinným a vrátil se r. 1627 do Vídně. Jeho dopisy vrchnímu hofmistru Rudolfa II., Adamu z Dietrichsteinu (1583–89) byly vydány Biblem r. 1900.
Poprsní portrét zobrazuje Piccolominiho na oválném poli, hledícího zpříma. Jeho hlava je pokryta kučeravými vlasy, má černý, vyčesaný knír a malou bradku. Na kyrysu je široký krajkový límec a šikmo napříč upnutá šerpa. Ovál je vsazen do přiměřeného obdélníku, jehož rohy jsou zdobeny tiskovými ornamenty. Portrét pochází patrně z Merianova „Theatra Europaea“.
Signace: neuvedena
Autor: Sadeler Marco, rytec
Originální název: Excel. comiti Octavio Piccolomineo de Aragona caesarei exercit. in Belgica. praefecto.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 468/21
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1559
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 48033
Octavio hrabě Piccolomini se narodil ve Florencii 11. listop. 1599, zemřel ve Vídni 11. srpna 1656. Vstoupil nejprve do vojenských služeb španělských a 1618 sloužil vévodovi Toskánskému, s jehož vojskem se objevil na Bílé hoře r. 1620. R. 1625 se stal císařským plukovníkem a v téže hodnosti byl Valdštejnem přijat za velitele jeho životní stráže. R. 1632 se vyznamenal u Lützenu a byl Valdštejnem jmenován generálem jízdy. Získal Valdštejnovu neomezenou důvěru a v lednu 1634 vyzradil jeho zrádcovské úmysly dvoru. Postavil se do čela protivaldštejnskéhp spiknutí, jež vedlo až k chebské vraždě. Za tuto delikátní činnost byl jmenován polním maršálem, povýšen do stavu hraběcího a obdařen panstvím náchodským, které bylo konfiskováno po Valdštejnově zavražděném druhu hraběti Trčkovi. Piccolomini později se účastnil bitvy u Nördlingenu, jejíž vítězství nad Švédy však patřilo Gallasovi, r. 1635 až 1639 bojoval ve službách španělského krále v Nizozemí a r. 1640 až 1642 opět ve středním Německu a Čechách. R. 1643 byl císařem dekorován řádem zlatého rouna a obdařen vévodstvím z Amalfi. Od 1644 do 1648 bojoval opět v Nizozemí. Konec třicetileté války jej zastihuje jako velitele císařských vojsk v Čechách. Za své zásluhy vojenské i diplomatické, jež získal r. 1649 při jednání se Švédy o ratifikaci vestfálského míru, byl r. 1650 povýšen do stavu dědičných říšských knížat. R. 1651 uzavřel sňatek s Marii Benignou Sasko-Lauenburskou, zemřel však po pěti letech bezdětný.
Jedná se o malý portrét v kulaté kartuši zdobené vojenskými emblémy. Tvář generálova je otylá, s dvojitou bradou, knírem a muškou; má poměrně dlouhé, kučeravé vlasy. Je oděn v kyrys s příčnou šerpou. Je dekorován řádem zlatého rouna.
Signace: neuvedena
Autor: Sadeler Marco, rytec
Originální název: Comes Piccolomini.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 468/21
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1559
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 48033
Octavio hrabě Piccolomini se narodil ve Florencii 11. listop. 1599, zemřel ve Vídni 11. srpna 1656. Vstoupil nejprve do vojenských služeb španělských a 1618 sloužil vévodovi Toskánskému, s jehož vojskem se objevil na Bílé hoře r. 1620. R. 1625 se stal císařským plukovníkem a v téže hodnosti byl Valdštejnem přijat za velitele jeho životní stráže. R. 1632 se vyznamenal u Lützenu a byl Valdštejnem jmenován generálem jízdy. Získal Valdštejnovu neomezenou důvěru a v lednu 1634 vyzradil jeho zrádcovské úmysly dvoru. Postavil se do čela protivaldštejnskéhp spiknutí, jež vedlo až k chebské vraždě. Za tuto delikátní činnost byl jmenován polním maršálem, povýšen do stavu hraběcího a obdařen panstvím náchodským, které bylo konfiskováno po Valdštejnově zavražděném druhu hraběti Trčkovi. Piccolomini později se účastnil bitvy u Nördlingenu, jejíž vítězství nad Švédy však patřilo Gallasovi, r. 1635 až 1639 bojoval ve službách španělského krále v Nizozemí a r. 1640 až 1642 opět ve středním Německu a Čechách. R. 1643 byl císařem dekorován řádem zlatého rouna a obdařen vévodstvím z Amalfi. Od 1644 do 1648 bojoval opět v Nizozemí. Konec třicetileté války jej zastihuje jako velitele císařských vojsk v Čechách. Za své zásluhy vojenské i diplomatické, jež získal r. 1649 při jednání se Švédy o ratifikaci vestfálského míru, byl r. 1650 povýšen do stavu dědičných říšských knížat. R. 1651 uzavřel sňatek s Marii Benignou Sasko-Lauenburskou, zemřel však po pěti letech bezdětný.
Na oválném poli je poprsní portrét Collorédův. Je vyobrazen z přímého pohledu, vlasy splývající ve vlnách, knír je vyčesaný nahoru, typická dobová bradka. Jeho hruď je oděna krunýřem, na němž je řád maltézského kříže. Oválné pole je orámováno vavřínovými a palmovými ratolestmi. Portrét je umístěn na Merianově rytině podle kresby Karla Škréty, zobrazující obléhání Prahy Švédy pod Königsmarkem r. 1648.
Signace: neuvedena
Autor: Sadeler Marco, rytec
Originální název: Rudolfus a Colloredo Comuassae etc. Ordsionan Hierosop Bohemiag Prior in Strakonitz.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 468/21
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1559
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 48033
Rudolf hrabě Colloredo se narodil 2. listopadu 1585, byl císařským komořím a polním maršálkem, velícím generálem v Čechách, který se zejména vyznamenal, když společně s generálem Contim hájil obleženou Prahu proti Švédům r. 1648. Byl velkopřevorem maltézského řádu v Čechách, zemřel 27. ledna 1657 a je pochován v chrámu Panny Marie „pod řetězem“ na Malé Straně, kde je náhrobek s jeho sochou z bílého mramoru.
Poprsní portrét v oválném poli zobrazuje generála z pravého profilu; má typicky vyčesaný knír, špičatou bradku a vlnité vlasy. Jeho nos je nápadně dlouhý. Hruď je zahalena krunýřem s šerpou, nad nímž je široký, krajkami zdobený límec. Shora citovaný německý nápis je umístěn pod portrétem.
Signace: Wolfgang Kilian sculp.
Autor: Killan Wolfgang, mědirytec
Originální název: Rudolf Freiherr von Tiefenbach Kaysers Ferdt. II. geheimber und Kriegsrath, Cammerer und Feldmarschalkh, obrister Land- und Hauszeugmeister, auch bestellter Oberster über ein Regiment teutsches Kriegsvolcks zu Fusz auch Ritter des goldenen Flusz.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 491/225
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1559
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 90603
Rudolf svobodný pán z Tauffenbachu se narodil r. 1582 a zemřel r. 1653. Pocházel ze starorakouského protestantského rodu, který podporoval Matyáše proti Rudolfovi II. R. 1619 obdržel hodnost obristfeldwachtmeistra všeho císařského pěšího vojska a r. 1620 se vyznamenal jako velitel pravého křídla císařské armády v bitvě bělohorské. Potom bojoval proti Bethlenovi na Moravě i v Rakousku. Teprve r. 1623 konvertoval ke katolicismu a podporoval svým vojskem Dietrichsteinovu protireformaci na Moravě. R. 1625 vstoupil do armády Valdštejnovy. Po Valdštejnově propuštění byl jmenován polním maršálkem a přidělen armádě Tillyho. Po bitvě u Breitenfeldu odešel do Čech a bojoval tu proti Sasům, jimž velel generál Arnim; koncem r. 1631 odevzdal však velení opět císařem povolanému Valdštejnovi. R. 1634 účastnil se ještě s arcivévodou Ferdinandem a Gallasem bitvy u Nördlingenu, později však byl již činný jen v kabinetě císařově jako jeden z čtyř dvorních válečných radů.
Na oválném poli je Slavatův portrét, pod nímž je shora citovaný německý text. Je oděn do kabátu s četnými knoflíky a širokým límcem. Kolem krku má řetěz. Má špičatou bradku a natočený, vyčesaný knír. Nad vysokým čelem vypodobněného je vidět pečlivě upravený zvláštní účes.
Signace: Wolfgang Kilian sculp.
Autor: Killan Wolfgang, mědirytec
Originální název: Wilhelm Graff Schlabata, Kaisers Ferdinandi des anderen geheimber Raath, Cämmerer und Gross-kantzler des Königreichs Beheimb.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 491/225
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1559
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 90603
Vilém hrabě (od r. 1621) Slavata z Chlumu a Košumberka byl českým státníkem, který se narodil v Čes. Kostelci 1. pros. 1572 a zemřel ve Vídni 19. ledna 1652. Konvertoval ke katol. církvi, vstoupil do služeb Rudolfa II. a stal se r. 1617 členem místodržitelství pro Čechy, které bylo zřízeno císařem Matyášem. S místodržitelem Martinicem a písařem Fabriciem byl 23. května 1618 povstalými nekatolickými českými stavy vyvržen z oken zemské kanceláře na pražském hradě. Až na malé kontuse však zůstal nezraněn, ukryl se nejprve v domě Polyxeny z Lobkovicz, manželky nejvyššího kancléře Zdeňka Vojtěcha z Lobkovicz, a pak uprchl do Bavorska. R. 1620 se vrátil do vlasti a byl Ferdinandem II. bohatě odměněn. R. 1628 se stal vrchním dvorním kancléřem českým. Jeho spisy byly vydány částečně J. Jirečkem a A. Pezekem v Praze r. 1857 až 1868 a r. 1887.
Portrét je na oválném poli, které je orámováno různými alegorickými ozdobami. Zdeněk Vojtěch z Lobkovicz je vyobrazen „en face“, pohled směřuje mírně doprava, knír je módně vyčesán nahoru a na bradě má úzkou „mušku“. Pod širokým límcem tvaru mlýnského kamene je vidět řád zlatého rouna, jímž byl císařem dekorován.
Signace: neuvedena
Autor: Mierevelt M., nizozemský malíř
Originální název: Stenko Poppel Fürst von Lobkowitz
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 471/9
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1559
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 18413
Zdeněk Vojtěch kníže z Lobkovicz se narodil 15. srpna 1568. Studoval na pražské univerzitě, procestoval mnohé země a nabyl neobyčejného vzdělání. Jeho osobní schopnosti jej brzy vynesly do vysokých úřednických funkcí v císařských službách. 13. listopadu 1603 uzavřel sňatek s Polyxenou z Perštejna, ovdovělou Rožmberkovou, která vlastnila rozlehlá panství. Stal se kancléřem království českého a ve své politice, v níž mu císaři, jimž sloužil, velmi důvěřovali, držel se silně katolické, protireformační tendence, která úplně ovládala císařský dvůr. R. 1621 jej Ferdinand II. dekoroval řádem zlatého rouna, r. 1623 povýšil do stavu říšských knížat a 1624 obdržel tutéž hodnost pro Království české. Nikdy nezískal ani sáh půdy z konfiskačních podstat pobělohorských, což bylo i vzhledem k jeho vlivu zcela ojedinělé. Jeho žena Polyxena však již tak „malicherná“ nebyla a docházelo prý v té věci mezi manžely k názorovým konfliktům. Zemřel 16. června 1628 ve Vídni a je pohřben u kapucínů v Roudnici.
Poprsní portrét knížete Zikmunda Báthoryho je umístěn v oválném rámu, kolem něhož je latinský nápis. Kolem portrétu jsou bohaté alegorické ozdoby všeho druhu: nahoře je orlice s mečem a žezlem zdobeným vavříny, výše je obloha s mračny a paprsky. Pod portrétem je štít s kotvou a nápisem: „scio cui credidi“. Pod štítem je čtvercová kartuše s nápisem, který v superlativech vychvaluje vyobrazeného knížete. Vedle kartuše jsou připoutány alegorie zlých duchů.
Signace: Eg. Sadeler fecit Marco Sadeler excudit Sac. Caes. Maj. sculptor Egidius Sadeler dedicat 1607.
Autor: Sadeler Marco, rytec
Originální název: Transsulvaniae etc. princeps etc. serenissimus Sigmundus Bathori.
Katalogová čísla:Sbírka Český Šternberk, kód: 445/7
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1559
Hans Wolfgang Singer – Allgemeiner Bildnisskatalog: 5338
Zikmund kníže sedmihradský, syn knížete Kryštofa, narodil se r. 1572, oženil se 6. srpna 1595 s Konstancií arcivévodkyní rakouskou-štýrskou a zemřel dne 27. března 1613. Dobyl r. 1595 Valašsko, r. 1598 odstoupil císaři Rudolfovi II. Sedmihradsko, vrátil se však brzy, aby předal vládu svému bratranci Ondřejovi, po jehož smrti r. 1601 nastoupil opět vládu, r. 1602 však musel uprchnout do Čech. V této době svého vyhnanství v Čechách byl portrétován Sadelerem, který jako dvorní kreslíř a malíř Rudolfa II. působil v Praze.
