Rytiny z roku 1631

225-Několik pokrmů na pohled, které následovaly saskému cukroví.

Několik pokrmů na pohled, které následovaly saskému cukroví.

Breitenfeld, dne 01.01.1631 (do 31.12.1631)

U stolu s několika mísami sedí generál Tilly se třemi svými generály. K němu přichází švédský lev s mapou, představující bitvu u Lipska, dále Gustav Adolf švédský s dvěma podnosy, na nichž je Mohuč a Würzburg; je následován Janem Jiřím Saským s Prahou a landhrabětem hessenským s Fuldou. Poslední je generál Gustav Horn přinášející na míse Bamberg. V pozadí je vyobrazena bitva u Lipska. Pod obrazem je obsáhlá německá báseň vysvětlující zobrazenou scénu.

Signace: J. v. d. Heyden
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku

Originální název: Etliche Schauessen so dem Sächsischen Confect gefolgt.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1941

Jde o pamflet, který porovnává vojenské porážky císařských švédskou armádou s hostinou, při níž Tilly a jeho druhové jsou nuceni jísti pokrmy, které nemohou strávit. Švédský lev přináší trpkou porážku u Breitenfeldu (u Lipska), Gustav Adolf nese dobytý Würzburg a Mohuč, kurfiřt Jan Jiří I. saský nabízí Tillymu svým generálem Arnimem dobytou Prahu, landhrabě hessenský, který bojoval na straně Švédů, přináší na míse dobytou Fuldu a švédský generál Gustav Horn nese na talíři dobytý Bamberg. Tilly a jeho druhové jsou nuceni tyto hořké pokrmy snísti.

548-Mapa území Meklenburska, Pomořanska a Braniborska, kde v současné době je vedena válka mezi císařskými a Švédy 1631.

Mapa území Meklenburska, Pomořanska a Braniborska, kde v současné době je vedena válka mezi císařskými a Švédy 1631.

Meklenbursko, dne 01.01.1631 (do 31.12.1631)

Jde o mapu území Meklenburska, Pomořanska a Braniborska. Na pravé straně protéká Odra; vlevo dole je malý úsek toku Labe. Na severu jsou mapovaná území ohraničena mořem („Maris Balthici Pars“), na němž se plaví loď. Celá plocha tisku je zaplněna zeměpisnými označeními.

Signace: neuvedena
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku

Originální název: Abrisz der Mecklenburgisch-Pommerisch und Brandenburgischen Landschaften, da jetztiger Zeit der Krieg zwischen den Keyserisch und Schwedischen geführt wird 1631.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1941

4. července r. 1630 se vylodil švédský král Gustav Adolf na německé pevnině u ostrova Usedomu. Jakmile byla celá švédská armáda na pevnině, počaly bojové akce, ale i vyjednávání s různými severoněmeckými knížaty. Později se tu objevil Valdštejn, který oblehl město Strahlsund, které sice pro odhodlaný odpor městské posádky nedobyl, byl však se svou mocnou armádou velkým nebezpečím pro Švédy. Brzy však vymohl kurfiřtský sněm v Řezně, že Valdštejn byl císařem zproštěn funkce generalissima a odvolán z císařských služeb. Jako jediný vrchní velitel císařsko-ligistických vojsk tu zbyl Tilly, s nímž si již Gustav Adolf (za pomoci kurfiřta Jana Jiřího I. Saského) u Breitenfeldu dne 17. září 1631 věděl rady. Než byl Valdštejn odvolán z císařových služeb, v době jeho triumfálního tažení celým severním Německem, udělil mu císař Meklenbursko jako suverénní vévodství. Jeho dřívější držitel se provinil nevěrností k císaři.

138-Frankfurt nad Odrou

Frankfurt nad Odrou

Frankfurt nad Odrou, dne 03.04.1631

Vidíme tu pohled na město dobyté 3. (13.) dubna 1631 Švédy. V pozadí je tok Odry s velkým mostem a ostrovem, po němž prchají císařští. Na druhém břehu je mnoho mužů na útěku. Město leží v silné švédské dělostřelecké palbě. V levém popředí je oddíl jízdy se vzpínajícím se koněm trubače a korouhevníka. Na nedalekém návrší jsou další dva trubači. Postrádáme tu obvyklý vysvětlující text.

Signace: neuvedena
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku

Originální název: Frankfurt a/Oder“ – „Francfurtum ad Viadrum.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1941

Již koncem roku 1630 se podařilo Gustavu Adolfovi obsadit celé Pomořansko a postoupit až k Odře. Aby získal pevnou základnu k dalšímu postupu do Slezska, rozhodl se švédský král na jaře r. 1631 dobýt Frankfurt nad Odrou. Potřeboval toto město, obdobně jako Tilly Magdeburg, jako pevný, strategický bod nad Odrou. Dobývání Frankfurtu bylo také jednou z příčin bránících Švédům ve včasném zákroku k osvobození tísněného Magdeburku. Gustav Adolf stál se svou armádou v pevném táboře u Schwendtu a disponoval silnějšími oddíly pod velením generálů Gustava Horna a Banéra, částečně i loďmi mířícími k Frankfurtu, kde veleli císařští generálové Tiefenbach a Schaumburg 8 000 mužům. Dne 3. (13.) dubna podnikli Švédové útok na město, který rozdrtil odpor obhájců. Císařští zmateně prchali přes most směrem k Velkému Hlohovci. Při zmateném útěku přes Odru mnoho mužů utonulo.

139-Magdeburgk. Dobytí Magdeburku císařskými.

Magdeburgk. Dobytí Magdeburku císařskými.

Magdeburk, dne 10.05.1631

Jde o malý obraz města Magdeburk obléhaného císařskými vojsky. V popředí je vojenská scéna s jezdci a korouhvemi. Vojsko postupuje po mostě přes Labe. V pozadí je město zahalené v kouři a plamenech. Uvedený nizozemský nápis je umístěn na rozvinuté stuze na obloze, vedle je městský znak a císařská orlice obklopená vavřínovou ratolestí. Lept je pozoruhodným, neobyčejně krásným, jemně provedeným uměleckým dílem, však téměř neznámým. I jeho znamenitý autor je neznámý.

Signace: neuvedena
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku

Originální název: Maegdenburgh. D´Innemingh Maegdenburgh door de keysersche.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1941

Když Ferdinand II. propustil ze svých služeb na nátlak některých kurfiřtů, především Maxmiliána Bavorského, svého osvědčeného generalissima Valdštejna, stal se jediným císařsko-ligistickým vojevůdcem generál Tilly. Gustav Adolf byl ještě značně vzdálen a zaměstnán v Braniborsku, takže ze strategických důvodů se nemohl se svou armádou dostat do blízkosti Tillyho a vyprostit z obléhání jím tísněný Magdeburk. Císařští obléhali Magdeburk již od prosince 1630, neschopná městská rada neobratně disponovala svými vojenskými silami a v městě byl již citelný nedostatek zásob všeho druhu. Gustav Adolf byl o tomto stavu věcí informován, byl však vázán dobýváním Frankfurtu nad Odrou, a vyslal proto jen svého důvěrníka Falkenberga tajně do Magdeburku. Pak bylo po delší dobu jednáno o předání města císařským na základě dohody, což se však neuskutečnilo. Dne 10. května 1631 vnikl náhle císařský generál hrabě Pappenheim s větším oddílem do města a byl neprodleně následován celou armádou, která čekala na bohatou kořist. Útok byl zcela překvapující a obhájci města zmateně prchali. Císařské vojsko strašně v městě loupilo a plenilo a vraždilo civilní obyvatelstvo. Generál Tilly, který zpočátku povolil drancování, nemohl později své rozběsněné vojsko ovládnout a byl nucen nařídit krvavé exekuce. Dílo zkázy bylo dovršeno obrovským požárem, který zachvátil celé město, takže nezůstal kámen na kameni. Tímto nehorázným řáděním císařských vojsk v Magdeburku byla nenávist a zloba protestantů proti katolíkům značně prohloubena, což se projevilo i ve velkém počtu různých letáků a pamfletů, které byly vydány v souvislosti s pádem Magdeburku. Dobytí Magdeburku bylo posledním významnějším úspěchem císařských, dochází k obratu v třicetileté válce a strana protestantská opět nabývá vrchu, především zásluhou Švédů, ale i vítězstvími Bedřicha Jindřicha Oranžského (Nizozemí) nad Španěly.

141-Magdeburk

Magdeburk

Magdeburk, dne 20.05.1631

Tisk zobrazuje dobytí Magdeburku Tillym roku 1631. Vysoká umělecká úroveň provedení rytiny a osobitý ráz kompozice svědčí o autorství Merianově, ačkoliv tisk není opatřen signaturou. Uprostřed obrazu je řeka Labe, překlenutá mostem, po němž táhne vojsko. V pozadí je hořící město a v popředí je oddíl jezdectva. Na rozvinuté stuze na obloze je legenda 1–25, po obou stranách erby města Magdeburku a císařský.

Signace: neuvedena
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku

Originální název: Magdeburgum

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1877

Když Ferdinand II. propustil ze svých služeb na nátlak některých kurfiřtů, především Maxmiliána Bavorského, svého osvědčeného generalissima Valdštejna, stal se jediným císařsko-ligistickým vojevůdcem generál Tilly. Gustav Adolf byl ještě značně vzdálen a zaměstnán v Braniborsku, takže ze strategických důvodů se nemohl se svou armádou dostat do blízkosti Tillyho a vyprostit z obléhání jím tísněný Magdeburk. Císařští obléhali Magdeburk již od prosince 1630, neschopná městská rada neobratně disponovala svými vojenskými silami a v městě byl již citelný nedostatek zásob všeho druhu. Gustav Adolf byl o tomto stavu věcí informován, byl však vázán dobýváním Frankfurtu nad Odrou, a vyslal proto jen svého důvěrníka Falkenberga tajně do Magdeburku. Pak bylo po delší dobu jednáno o předání města císařským na základě dohody, což se však neuskutečnilo. Dne 10. května 1631 vnikl náhle císařský generál hrabě Pappenheim s větším oddílem do města a byl neprodleně následován celou armádou, která čekala na bohatou kořist. Útok byl zcela překvapující a obhájci města zmateně prchali. Císařské vojsko strašně v městě loupilo a plenilo a vraždilo civilní obyvatelstvo. Generál Tilly, který zpočátku povolil drancování, nemohl později své rozběsněné vojsko ovládnout a byl nucen nařídit krvavé exekuce. Dílo zkázy bylo dovršeno obrovským požárem, který zachvátil celé město, takže nezůstal kámen na kameni. Tímto nehorázným řáděním císařských vojsk v Magdeburku byla nenávist a zloba protestantů proti katolíkům značně prohloubena, což se projevilo i ve velkém počtu různých letáků a pamfletů, které byly vydány v souvislosti s pádem Magdeburku. Dobytí Magdeburku bylo posledním významnějším úspěchem císařských, dochází k obratu v třicetileté válce a strana protestantská opět nabývá vrchu, především zásluhou Švédů, ale i vítězstvími Bedřicha Jindřicha Oranžského (Nizozemí) nad Španěly.

143-Krátká, avšak duchaplná rozmluva lišky s kočkou. Tištěno, mačkáno a srst dostatečně rozcuchána u velké myší pasti v roce: Letos bude Magdeburk pomstěn.

Krátká, avšak duchaplná rozmluva lišky s kočkou. Tištěno, mačkáno a srst dostatečně rozcuchána u velké myší pasti v roce: Letos bude Magdeburk pomstěn.

Magdeburk, dne 20.05.1631

Německá báseň pod obrazem obsahuje dialog mezi liškou (Gustavem Adolfem) a kočkou (Tillym). Převrácená myší past symbolizuje zničený Magdeburk, při jehož dobytí se Tilly přejedl, neboť nespolkl obyčejnou myš, nýbrž dravého rejska. Kočka si stěžuje na nevolnost, způsobenou rejskem v útrobách, liška odpovídá, že tytéž myši překoušou nakonec provaz, jímž je připoutána ke stromu, a pak se vrhne na kočku a pomstí se za myš. Připoutaná liška (G. A.) představuje strategickou a politickou situaci, která zabraňovala švédskému králi osvobodit Magdeburk z obležení.

Signace: Sig. C. H. excud.
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku

Originální název: Ein kurtz jedoch nachdenklich Gespräch eines Fuchse sund Katzen. Gedruckt, gekwetzscht und den Balg genugsam zerzaust bei der grossen Mauszfallen im Jahr: Heuer wird Magdeburk gerochen.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1877
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 11494

Tento pamflet se zabývá situací po pádu Magdeburku a vyjadřuje velkou zlobu a nenávist protestantů pro krutém vyhlazení Magdeburku Tillym. Vytoužená pomsta se uskutečnila v bitvě u Breitenfeldu téhož roku.

144-Vyobrazení švédského polního ležení u Werbenu, roku 1631.

Vyobrazení švédského polního ležení u Werbenu, roku 1631.

Werben, dne 12.07.1631

Obraz představuje velký švédský polní tábor u soutoku Labe a Havoly nedaleko Werbenu, který byl založen Gustavem Adolfem 12. července 1631. Zajímavé je uspořádání stanů a různých jiných lokalit v táboře. V pozadí je vidět soutok obou jmenovaných řek a opevněné městečko Werben. V popředí je Tillyho vojsko. Vlevo dole je obdélník s legendou A–I.

Signace: neuvedena
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku

Originální název: Her Coninkl. Sweetshe Velt-leger by Werben, anno 1631.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1877
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 11494

Po dobytí Magdeburku Tillym dne 20. května 1631 zdrželi se císařští ještě po nějakou dobu v okolí zničeného města, zatímco Gustav Adolf se svým vojskem zůstal ještě v Braniborsku a obsadil tu některá strategicky významná místa, aby si zabezpečil spojení se svými základnami. Poněvadž nebylo ještě rozhodnuto, setrvá-li Jan Jiří I., kurfiřt saský, jako spojenec na straně císařově, nebo přejde-li po významné události ke Švédům, nerozhodl se Gustav Adolf k okamžitému postupu proti Tillymu, nýbrž vyčkával v pevném táboře, který založil u Werbenu počátkem července 1631. Dne 22. července se přiblížila značná část Tillyho armády k werbenskému táboru. V následujících dnech pak došlo k několika šarvátkám a střetnutím mezi Švédy a císařskými, které způsobily na obou stranách krvavé ztráty, nepřinesly však rozhodující výsledek. Časem nastal u císařských hlad a citelný nedostatek pitné vody, jelikož labská voda byla pro velké množství mrtvol z Magdeburku nepoživatelná. Tilly byl proto nucen dát rozkaz k odchodu z Werbenu dne 29. července, i proto, že výhodné strategické postavení Švédů vylučovalo příznivý výsledek eventuální bitvy pro císařské.

145-Vlastní vyobrazení královského švédského polního tábora u Werbenu nad Labem. Roku 1631. Verben s táborem Švédů.

Vlastní vyobrazení královského švédského polního tábora u Werbenu nad Labem. Roku 1631. Verben s táborem Švédů.

Werben, dne 12.07.1631

Tato mědirytina je identická s tiskem, uvedeným na předešlé stránce pod č. 133/238, která je nadepsána nizozemským textem, zatímco list č. 134/262 je opatřen německo-latinským nápisem.

Signace: neuvedena
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku

Originální název: Eigentliche Abbildung des königlichen Schwedischen Veldlägers bey Werben an der Elbe. Anno 1631. Werbena cum castris Svecorum.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1877
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 11494

Po dobytí Magdeburku Tillym dne 20. května 1631 zdrželi se císařští ještě po nějakou dobu v okolí zničeného města, zatímco Gustav Adolf se svým vojskem zůstal ještě v Braniborsku a obsadil tu některá strategicky významná místa, aby si zabezpečil spojení se svými základnami. Poněvadž nebylo ještě rozhodnuto, setrvá-li Jan Jiří I., kurfiřt saský, jako spojenec na straně císařově, nebo přejde-li po významné události ke Švédům, nerozhodl se Gustav Adolf k okamžitému postupu proti Tillymu, nýbrž vyčkával v pevném táboře, který založil u Werbenu počátkem července 1631. Dne 22. července se přiblížila značná část Tillyho armády k werbenskému táboru. V následujících dnech pak došlo k několika šarvátkám a střetnutím mezi Švédy a císařskými, které způsobily na obou stranách krvavé ztráty, nepřinesly však rozhodující výsledek. Časem nastal u císařských hlad a citelný nedostatek pitné vody, jelikož labská voda byla pro velké množství mrtvol z Magdeburku nepoživatelná. Tilly byl proto nucen dát rozkaz k odchodu z Werbenu dne 29. července, i proto, že výhodné strategické postavení Švédů vylučovalo příznivý výsledek eventuální bitvy pro císařské.

146-Tangermünd.

Tangermünd.

Tangermünde, dne 30.07.1631

Na obraze je pohled na město Tangermünd, jež leží nad Labem, přibližně 100 km západně od Berlína, na mírném kopci. Na tisku je zakreslena malá říčka Tanger, vlévající se do Labe. Na obloze je prázdný erbovní štít. V popředí je vojenský opevněný tábor na břehu Labe. Na řece plují dvě lodě.

Signace: neuvedena
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku

Originální název: Tangermünd.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1877
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 11494

V době před bitvou u Breitenfeldu, k níž došlo 17. září 1631, operovaly obě soupeřící armády, Tillyho a Gustava Adolfa, v Braniborsku, podél středního toku Labe. Tilly přitáhl se svou armádou dne 30. července 1631 do Tangermündu, vybudoval tu tábor (jak vysvítá z obrazu) a setrval tu do 12. srpna; pak odtáhl směrem k Sasku, především z důvodů zásobovacích, poněvadž Sasko nebylo dosud postiženo drancováním vojsky jako téměř všechny ostatní německé země. Celá doba předcházející bitvě u Breitenfeldu byla, jak vojsky císařsko-ligistickými, tak Švédy, využívána k menším zásobovacím výpravám. V té době docházelo často k potyčkám mezi jízdními oddíly obou stran, které buď sledovaly opatření potravin, nebo se pokoušely mařit tytéž snahy výprav nepřítele. Nelze opomenout, že plenění císařských jednotek v Sasku ovlivnilo značnou měrou rozhodnutí kurfiřta Jana Jiřího I. postavit se v bitvě u Breitenfeldu po bok Švédů.

155-Jásající posel, který opustil 6. září 1631 z rána Tillyho tábor u Lipska a (odešel) do Frankfurtu nad Mohanem. Vytištěno roku 1632.

Jásající posel, který opustil 6. září 1631 z rána Tillyho tábor u Lipska a (odešel) do Frankfurtu nad Mohanem. Vytištěno roku 1632.

Breitenfeld, dne 16.09.1631

Tisk zobrazuje posla generála Tillyho, který je na pochodu do Frankfurtu nad Mohanem. V jedné ruce drží kopí, druhou rukou mává kloboukem, na zádech má upevněné zavazadlo a na prsou císařský znak s orlicí. V pozadí je cíl jeho cesty – Frankfurt nad Mohanem. Pod vyobrazenou scénou je dlouhá německá báseň líčící drasticky troufalost a jistotu ve vítězství Tillyho armády, která se chystá k boji s vojsky Gustava Adolfa švédského a kurfiřta Jana Jiřího saského. Kurfiřt saský je obzvláště často uváděn, poněvadž teprve krátce před bitvou u Breitenfeldu se rozhodl bojovat na straně Švédů.

Signace: neuvedena
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku

Originální název: Der jauchtzende Bot, so den 6. Septemberis Anno 1631 früh aus dem Tillyschen Läger vor Leipzig nachher Frankfurt am Mayn abgangen. Gedruckt im Jahr MDCXXXII.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1920
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 11641

Jde o propagační leták zesměšňující Tillyho a jeho vojsko po bitvě u Lipska (u Breitenfeldu) dne 17. září 1631. Jásající posel, doručující již předem (před bitvou) zprávu o jistém vítězství císařských, má vyjadřovat sebevědomí a pýchu císařsko-ligistické armády před velkým střetnutím u Lipska a má současně ještě více prohloubit kontrast, který pak nastal po zdrcující porážce Tillyho. Protestanté se tak snažili vytěžit ze svého vítězství co nejvíce politické prestiže. Skutečnost, že list byl vytištěn rok po bitvě u Breitenfeldu, dokazuje, že autor tisku znal již výsledek bitvy, a vymyslel tedy dodatečně celý příběh s poslem z důvodu propagačních.

148-Postavení vojsk jeho veličenstva ve Švédsku a kurfiřtské jasnosti v Sasku a pak hraběte Tillyho u Lipska 1631.

Postavení vojsk jeho veličenstva ve Švédsku a kurfiřtské jasnosti v Sasku a pak hraběte Tillyho u Lipska 1631.

Breitenfeld, dne 17.09.1631

Obraz je kreslen poměrně primitivně a jednoduše. Představuje postavení vojsk obou soupeřů před bitvou u Breitenfeldu nedaleko Lipska. Na spodní části obrazu je vesnice s kostelní věží a dlouhým příkopem osázeným řadou stromů, vlevo opodál je další vesnice. Cíl zakreslených cest je vždy označen nápisem. Vpravo dole je orientační buzola. Kromě sevřených vojenských tvarů je tu ještě mnoho individuálních figur, jezdců, pálících děl, vozů apod.

Signace: neuvedena
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku

Originální název: Schlachtordnung I. May. in Schweden und Churf. Durchl. zu Sachsen und dann des Grafen von Tilly bey Leipzig 1631.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1920
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 11641

Bitva u Breitenfeldu (též zvaná „u Lipska“), k níž došlo 17. září 1631, byla jednou z nejvýznamnějších a svým rozsahem největších bitev třicetileté války. Jejím přímým důsledkem bylo nové rozložení sil v konfliktu. Gustav Adolf švédský potřeboval z různých politických a strategických důvodů mnoho času, než se rozhodl pro přímý, rozhodující boj s Tillyho armádou, která dosud neutrpěla podstatnější porážku. Jednou z hlavních pohnutek protestantů byla touha po pomstě za vyplenění Magdeburku. Jan Jiří I., kurfiřt saský, dlouho váhal, než se postavil otevřeně proti císaři, a toto jeho rozhodnutí bylo vlastně způsobeno Tillyho diplomatickou neobratností, poněvadž táhl se svou hladovou armádou dosud válkou nezasaženým saským územím, kde jeho jednotky rabovaly, kde mohly. Tato skutečnost, i hrozný osud Magdeburku, který byl vlastně též Tillyho dílem, utvrdily saského kurfiřta v jeho rozhodnutí postavit se na stranu Švédů. Tím se stal jazýčkem na váze, který Tilly již nemohl vyrovnat. Při střetnutí obou armád stálo proti sobě na obou stranách přes 30 000 mužů (tedy celkem více než 60 000 mužů). Sasové byli zpočátku bitvy poraženi Fürstenbergem na levém křídle a jejich formace se rozpadly. Brilantní taktika použitá švédským králem Gustavem Adolfem II. však tuto prvotní prohru dokázala vyrovnat. Švédská pěchota v této bitvě dosáhla neočekávaných úspěchů. Osvědčený generál Pappenheim (po němž se do dnešních dnů zachovalo rčení: „Známe své Pappenheimské!“) podnikal na levém křídle císařských prudké útoky, které však proti pružně operujícím Švédům zůstaly bezvýslednými. Porážka císařsko-ligistických vojsk byla zdrcující. Bylo to hlavně díky taktickým inovacím švédského krále – silné pěchotní formace, pohyblivé dělostřelectvo a pěchota svojí palbou podporující formace jízdy překvapily Tillyho, který ve svém vlastním bitevním plánu udělal několik zásadních chyb.

150-Postavení (vojsk) v bitvě, k níž došlo blízko Lipska.

Postavení (vojsk) v bitvě, k níž došlo blízko Lipska.

Breitenfeld, dne 17.09.1631

Mědirytina je rozdělena na dvě části, z nichž horní zobrazuje postavení obou nepřátelských armád, císařsko-ligistické a švédsko-saské před bitvou u Breitenfeldu, 17. září 1631. Na dolní části je obraz bitvy v plném proudu, císařsko-bavorské jednotky jsou v rozkladu, ustupují a prchají. Na obou obrazech je vpravo dole vesnice Breitenfeld. Celá mědirytina je orámována jemným barokním rámečkem, v němž je na malém štítu ve středu nahoře uvedeno číslo XLIV. Shora uvedený latinský text je umístěn na ozdobném štítu mezi oběma zobrazenými scénami.

Signace: neuvedena
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku

Originální název: Diatyposis praelii prope Lipsiam comissi.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1920
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 11641

Bitva u Breitenfeldu (též zvaná „u Lipska“), k níž došlo 17. září 1631, byla jednou z nejvýznamnějších a svým rozsahem největších bitev třicetileté války. Jejím přímým důsledkem bylo nové rozložení sil v konfliktu. Gustav Adolf švédský potřeboval z různých politických a strategických důvodů mnoho času, než se rozhodl pro přímý, rozhodující boj s Tillyho armádou, která dosud neutrpěla podstatnější porážku. Jednou z hlavních pohnutek protestantů byla touha po pomstě za vyplenění Magdeburku. Jan Jiří I., kurfiřt saský, dlouho váhal, než se postavil otevřeně proti císaři, a toto jeho rozhodnutí bylo vlastně způsobeno Tillyho diplomatickou neobratností, poněvadž táhl se svou hladovou armádou dosud válkou nezasaženým saským územím, kde jeho jednotky rabovaly, kde mohly. Tato skutečnost, i hrozný osud Magdeburku, který byl vlastně též Tillyho dílem, utvrdily saského kurfiřta v jeho rozhodnutí postavit se na stranu Švédů. Tím se stal jazýčkem na váze, který Tilly již nemohl vyrovnat. Při střetnutí obou armád stálo proti sobě na obou stranách přes 30 000 mužů (tedy celkem více než 60 000 mužů). Sasové byli zpočátku bitvy poraženi Fürstenbergem na levém křídle a jejich formace se rozpadly. Brilantní taktika použitá švédským králem Gustavem Adolfem II. však tuto prvotní prohru dokázala vyrovnat. Švédská pěchota v této bitvě dosáhla neočekávaných úspěchů. Osvědčený generál Pappenheim (po němž se do dnešních dnů zachovalo rčení: „Známe své Pappenheimské!“) podnikal na levém křídle císařských prudké útoky, které však proti pružně operujícím Švédům zůstaly bezvýslednými. Porážka císařsko-ligistických vojsk byla zdrcující. Bylo to hlavně díky taktickým inovacím švédského krále – silné pěchotní formace, pohyblivé dělostřelectvo a pěchota svojí palbou podporující formace jízdy překvapily Tillyho, který ve svém vlastním bitevním plánu udělal několik zásadních chyb.

149-Obraz postavení vojsk královského švédského a kurfiřtského saského a proti nim stojícího vojska císařského a ligistického pod velením hraběte Tillyho současně s přesným popisem postavení křídel a oddílů obou stran, jež stály proti sobě před střetnutím blízko Lipska, jak je zřejmo z toho obrazu.

Obraz postavení vojsk královského švédského a kurfiřtského saského a proti nim stojícího vojska císařského a ligistického pod velením hraběte Tillyho současně s přesným popisem postavení křídel a oddílů obou stran, jež stály proti sobě před střetnutím blízko Lipska, jak je zřejmo z toho obrazu.

Breitenfeld, dne 17.09.1631

Jde o fragment veliké mědirytiny, ryté á la Merian, avšak nesignované. V popředí vojenské scény je vesnice Podelwitz a bezejmenná říčka. Na levé třetině obrazu je vyznačena cesta do Wittenbergu a Lipska. Vedle cesty, označené písmenem „K“, je zobrazen generál Tilly se svým pobočníkem; na pravé straně je švédský král Gustav Adolf se dvěma jezdci. Nad vyobrazenou scénou je umístěn shora uvedený latinský text.

Signace: neuvedena
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku

Originální název: Delineatio aciei regiae sveticae et electoralis Saxoniae, hisque opositae caesarae ac ligisticae sub ductu comitis Tilii una cum accurata desigantione ….rum alarum et cohortium utriusque partis, quo pacto ille ante conflictum iuxta Lipsiam ex adverso constiterint subiecta ipsius praelii icone.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1920
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 11641

Bitva u Breitenfeldu (též zvaná „u Lipska“), k níž došlo 17. září 1631, byla jednou z nejvýznamnějších a svým rozsahem největších bitev třicetileté války. Jejím přímým důsledkem bylo nové rozložení sil v konfliktu. Gustav Adolf švédský potřeboval z různých politických a strategických důvodů mnoho času, než se rozhodl pro přímý, rozhodující boj s Tillyho armádou, která dosud neutrpěla podstatnější porážku. Jednou z hlavních pohnutek protestantů byla touha po pomstě za vyplenění Magdeburku. Jan Jiří I., kurfiřt saský, dlouho váhal, než se postavil otevřeně proti císaři, a toto jeho rozhodnutí bylo vlastně způsobeno Tillyho diplomatickou neobratností, poněvadž táhl se svou hladovou armádou dosud válkou nezasaženým saským územím, kde jeho jednotky rabovaly, kde mohly. Tato skutečnost, i hrozný osud Magdeburku, který byl vlastně též Tillyho dílem, utvrdily saského kurfiřta v jeho rozhodnutí postavit se na stranu Švédů. Tím se stal jazýčkem na váze, který Tilly již nemohl vyrovnat. Při střetnutí obou armád stálo proti sobě na obou stranách přes 30 000 mužů (tedy celkem více než 60 000 mužů). Sasové byli zpočátku bitvy poraženi Fürstenbergem na levém křídle a jejich formace se rozpadly. Brilantní taktika použitá švédským králem Gustavem Adolfem II. však tuto prvotní prohru dokázala vyrovnat. Švédská pěchota v této bitvě dosáhla neočekávaných úspěchů. Osvědčený generál Pappenheim (po němž se do dnešních dnů zachovalo rčení: „Známe své Pappenheimské!“) podnikal na levém křídle císařských prudké útoky, které však proti pružně operujícím Švédům zůstaly bezvýslednými. Porážka císařsko-ligistických vojsk byla zdrcující. Bylo to hlavně díky taktickým inovacím švédského krále – silné pěchotní formace, pohyblivé dělostřelectvo a pěchota svojí palbou podporující formace jízdy překvapily Tillyho, který ve svém vlastním bitevním plánu udělal několik zásadních chyb.

153-Bitva u Lipska, k níž došlo mezi armádami císařskými a katolické ligy a armádami krále Gustava Adolfa švédského a kurfiřta saského dne 17. září 1631.

Bitva u Lipska, k níž došlo mezi armádami císařskými a katolické ligy a armádami krále Gustava Adolfa švédského a kurfiřta saského dne 17. září 1631.

Breitenfeld, dne 17.09.1631

Rytina představuje velký prospekt bitvy u Breitenfeldu (u Lipska). Na levé straně bitva již dovršuje svého vrcholu, vpravo není situace dosud tak pokročilá. V popředí je vesnice s větrným mlýnem, malým kostelem a se skupinami stromů. V pravém popředí je několik vojenských emblémů a opodál vlevo orientační buzola. Citovaný text je umístěn v obdélníku vpravo dole, vlevo je rovněž obdélník s legendou: A–M.

Signace: neuvedena
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku

Originální název: La Battaglia di Lipsia Fragli Exerciti imperiale e della lega Cattolica contro quelli del Re Gustavo Adolfo di Suecia e dell Elettore di Sassonia seguita alli 17. di Setembre 1631.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1920
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 11641

Bitva u Breitenfeldu (též zvaná „u Lipska“), k níž došlo 17. září 1631, byla jednou z nejvýznamnějších a svým rozsahem největších bitev třicetileté války. Jejím přímým důsledkem bylo nové rozložení sil v konfliktu. Gustav Adolf švédský potřeboval z různých politických a strategických důvodů mnoho času, než se rozhodl pro přímý, rozhodující boj s Tillyho armádou, která dosud neutrpěla podstatnější porážku. Jednou z hlavních pohnutek protestantů byla touha po pomstě za vyplenění Magdeburku. Jan Jiří I., kurfiřt saský, dlouho váhal, než se postavil otevřeně proti císaři, a toto jeho rozhodnutí bylo vlastně způsobeno Tillyho diplomatickou neobratností, poněvadž táhl se svou hladovou armádou dosud válkou nezasaženým saským územím, kde jeho jednotky rabovaly, kde mohly. Tato skutečnost, i hrozný osud Magdeburku, který byl vlastně též Tillyho dílem, utvrdily saského kurfiřta v jeho rozhodnutí postavit se na stranu Švédů. Tím se stal jazýčkem na váze, který Tilly již nemohl vyrovnat. Při střetnutí obou armád stálo proti sobě na obou stranách přes 30 000 mužů (tedy celkem více než 60 000 mužů). Sasové byli zpočátku bitvy poraženi Fürstenbergem na levém křídle a jejich formace se rozpadly. Brilantní taktika použitá švédským králem Gustavem Adolfem II. však tuto prvotní prohru dokázala vyrovnat. Švédská pěchota v této bitvě dosáhla neočekávaných úspěchů. Osvědčený generál Pappenheim (po němž se do dnešních dnů zachovalo rčení: „Známe své Pappenheimské!“) podnikal na levém křídle císařských prudké útoky, které však proti pružně operujícím Švédům zůstaly bezvýslednými. Porážka císařsko-ligistických vojsk byla zdrcující. Bylo to hlavně díky taktickým inovacím švédského krále – silné pěchotní formace, pohyblivé dělostřelectvo a pěchota svojí palbou podporující formace jízdy překvapily Tillyho, který ve svém vlastním bitevním plánu udělal několik zásadních chyb.

151-Vyobrazení podle přesného postavení vojska v bitvě mezi neslavnějším králem švédským a kurfiřtem saským, jakož i generálem katolické ligy hrabětem Tillym, která se udála 7. září roku 1631 blízko Lipska, i s udáním následujících ztrát a útěku katolického vojska, všemu potomstvu známého, z nařízení a pod dohledem nejvyššího krále kreslil měřič táborů a architekt Oluv Hanson.

Vyobrazení podle přesného postavení vojska v bitvě mezi neslavnějším králem švédským a kurfiřtem saským, jakož i generálem katolické ligy hrabětem Tillym, která se udála 7. září roku 1631 blízko Lipska, i s udáním následujících ztrát a útěku katolického vojska, všemu potomstvu známého, z nařízení a pod dohledem nejvyššího krále kreslil měřič táborů a architekt Oluv Hanson.

Breitenfeld, dne 17.09.1631

Jde o velký, podrobný obraz bitvy u Breitenfeldu. Shora uvedený text je umístěn vpravo. Celá plocha obrazu je vyplněna bojovými scénami s děly, prapory, dělostřeleckými kulemi, sudy apod. Podél okraje protéká nejmenovaný potok. Na levé straně pod pahorkem s šibenicí, přes který prchá mnoho vojáků, zuří nejintenzivnější boj. Vlevo nahoře je rozvinutá viněta s bojovými hesly: „Gott mit uns“ (tj. švédské) a „Jesus Maria“ (tj. císařské). Pod obrazem je legenda A–X a 1–99.

Signace: neuvedena
Autor: Hanson Oluf, švédský kreslíř plánů a bitev

Originální název: Praelii inter sereniss. Svecor. regem et Saxoniae elektorem nec non catholicae ligae generalem cm. a Tilly VII. september anni MDCXXXI prope Lipsam comissi et subsecutae exercitus catholici stragis fugaeque ad omnem posteritatem memorabilis cum instructae aciei typo delineatio, quam iussu et auspiciis regis supremus castrorum metator et architectus Oluv Hanson delineavit.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1893
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 11608

Bitva u Breitenfeldu (též zvaná „u Lipska“), k níž došlo 17. září 1631, byla jednou z nejvýznamnějších a svým rozsahem největších bitev třicetileté války. Jejím přímým důsledkem bylo nové rozložení sil v konfliktu. Gustav Adolf švédský potřeboval z různých politických a strategických důvodů mnoho času, než se rozhodl pro přímý, rozhodující boj s Tillyho armádou, která dosud neutrpěla podstatnější porážku. Jednou z hlavních pohnutek protestantů byla touha po pomstě za vyplenění Magdeburku. Jan Jiří I., kurfiřt saský, dlouho váhal, než se postavil otevřeně proti císaři, a toto jeho rozhodnutí bylo vlastně způsobeno Tillyho diplomatickou neobratností, poněvadž táhl se svou hladovou armádou dosud válkou nezasaženým saským územím, kde jeho jednotky rabovaly, kde mohly. Tato skutečnost, i hrozný osud Magdeburku, který byl vlastně též Tillyho dílem, utvrdily saského kurfiřta v jeho rozhodnutí postavit se na stranu Švédů. Tím se stal jazýčkem na váze, který Tilly již nemohl vyrovnat. Při střetnutí obou armád stálo proti sobě na obou stranách přes 30 000 mužů (tedy celkem více než 60 000 mužů). Sasové byli zpočátku bitvy poraženi Fürstenbergem na levém křídle a jejich formace se rozpadly. Brilantní taktika použitá švédským králem Gustavem Adolfem II. však tuto prvotní prohru dokázala vyrovnat. Švédská pěchota v této bitvě dosáhla neočekávaných úspěchů. Osvědčený generál Pappenheim (po němž se do dnešních dnů zachovalo rčení: „Známe své Pappenheimské!“) podnikal na levém křídle císařských prudké útoky, které však proti pružně operujícím Švédům zůstaly bezvýslednými. Porážka císařsko-ligistických vojsk byla zdrcující. Bylo to hlavně díky taktickým inovacím švédského krále – silné pěchotní formace, pohyblivé dělostřelectvo a pěchota svojí palbou podporující formace jízdy překvapily Tillyho, který ve svém vlastním bitevním plánu udělal několik zásadních chyb.

152-Bitva u Lipska, k níž došlo mezi armádami císařskými a katolické ligy a armádami krále Gustava Adolfa švédského a kurfiřta saského dne 17. září 1631.

Bitva u Lipska, k níž došlo mezi armádami císařskými a katolické ligy a armádami krále Gustava Adolfa švédského a kurfiřta saského dne 17. září 1631.

Breitenfeld, dne 17.09.1631

Rytina představuje velký prospekt bitvy u Breitenfeldu (u Lipska). Na levé straně bitva již dovršuje svého vrcholu, vpravo není situace dosud tak pokročilá. V popředí je vesnice s větrným mlýnem, malým kostelem a se skupinami stromů. V pravém popředí je několik vojenských emblémů a opodál vlevo orientační buzola. Citovaný text je umístěn v obdélníku vpravo dole, vlevo je rovněž obdélník s legendou: A–M.

Signace: neuvedena
Autor: Hanson Oluf, švédský kreslíř plánů a bitev

Originální název: La Battaglia di Lipsia Fragli Exerciti imperiale e della lega Cattolica contro quelli del Re Gustavo Adolfo di Suecia e dell Elettore di Sassonia seguita alli 17. di Setembre 1631.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1893
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 11608

Bitva u Breitenfeldu (též zvaná „u Lipska“), k níž došlo 17. září 1631, byla jednou z nejvýznamnějších a svým rozsahem největších bitev třicetileté války. Jejím přímým důsledkem bylo nové rozložení sil v konfliktu. Gustav Adolf švédský potřeboval z různých politických a strategických důvodů mnoho času, než se rozhodl pro přímý, rozhodující boj s Tillyho armádou, která dosud neutrpěla podstatnější porážku. Jednou z hlavních pohnutek protestantů byla touha po pomstě za vyplenění Magdeburku. Jan Jiří I., kurfiřt saský, dlouho váhal, než se postavil otevřeně proti císaři, a toto jeho rozhodnutí bylo vlastně způsobeno Tillyho diplomatickou neobratností, poněvadž táhl se svou hladovou armádou dosud válkou nezasaženým saským územím, kde jeho jednotky rabovaly, kde mohly. Tato skutečnost, i hrozný osud Magdeburku, který byl vlastně též Tillyho dílem, utvrdily saského kurfiřta v jeho rozhodnutí postavit se na stranu Švédů. Tím se stal jazýčkem na váze, který Tilly již nemohl vyrovnat. Při střetnutí obou armád stálo proti sobě na obou stranách přes 30 000 mužů (tedy celkem více než 60 000 mužů). Sasové byli zpočátku bitvy poraženi Fürstenbergem na levém křídle a jejich formace se rozpadly. Brilantní taktika použitá švédským králem Gustavem Adolfem II. však tuto prvotní prohru dokázala vyrovnat. Švédská pěchota v této bitvě dosáhla neočekávaných úspěchů. Osvědčený generál Pappenheim (po němž se do dnešních dnů zachovalo rčení: „Známe své Pappenheimské!“) podnikal na levém křídle císařských prudké útoky, které však proti pružně operujícím Švédům zůstaly bezvýslednými. Porážka císařsko-ligistických vojsk byla zdrcující. Bylo to hlavně díky taktickým inovacím švédského krále – silné pěchotní formace, pohyblivé dělostřelectvo a pěchota svojí palbou podporující formace jízdy překvapily Tillyho, který ve svém vlastním bitevním plánu udělal několik zásadních chyb.

165-Vyobrazení města Frankfurtu nad Mohanem a jak jeho královské veličenstvo ve Švédsku se svou armádou do něho vstoupilo a jím prošlo, dne 17. listopadu 1631.

Vyobrazení města Frankfurtu nad Mohanem a jak jeho královské veličenstvo ve Švédsku se svou armádou do něho vstoupilo a jím prošlo, dne 17. listopadu 1631.

Frankfurt nad Mohanem, dne 17.11.1631

Na obraze je město Frankfurt nad Mohanem, v pozadí je poměrně vysoké pohoří, v popředí je švédské vojsko táhnoucí do města; v jeho čele je král Gustav Adolf. Vpravo je skupina stromů a dva trubači na koních, v levém horním rohu je znak města, ovinutý vavřínovou ratolestí; níže je legenda: 1–22.

Signace: neuvedena
Autor: Hanson Oluf, švédský kreslíř plánů a bitev

Originální název: Contrafactur der Statt Franckfurt am Mayn und wie königl. May. zu Schweden daselbst mit ihrer Armee ein und durchgezogen, den 17. November 1631.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1893
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 11608

Po svém pronikavém vítězství u Breitenfeldu táhl Gustav Adolf švédský se svou armádou směrem na západ a obsadil několik významných měst, mezi nimi i Frankfurt nad Mohanem. Městská rada se zpočátku nechtěla podrobit podmínkám, které nabízeli Švédové a které tlumočil králův vyslanec Filip Reihard ze Solmsu již den před dobytím (tedy 16. listopadu). Teprve následujícího dne dospěla městská rada k poznání, že nemá smysl postaviti se veliké švédské přesile na odpor, přijala švédské kapitulační podmínky a předala město Švédům. Gustav Adolf obsadil město, ale ihned se vydal na další pochod.

166-Pravdivý obraz města Kreuznachu, které bylo dobyto jeho veličenstvem ve Švédsku. 1631.

Pravdivý obraz města Kreuznachu, které bylo dobyto jeho veličenstvem ve Švédsku. 1631.

Bad Kreuznach, dne 01.12.1631

Na tisku je zobrazeno město Kreuznach, ležící na řece Nahe (pravý přítok Rýnu), přibližně 70 km jihozápadně od Frankfurtu nad Mohanem. Jmenovanou říčkou se brodí švédská jízda, vpravo na pahorku leží zámek Kreuznach. Město se rozkládá po obou březích Nahe a je zachváceno požárem. V pravém popředí jsou jezdci s korouhvemi. Na obloze je městský znak s nápisem: „Crucenacum a Svecis occulatur.“ (má zníti „occupatur“). Níže je legenda: A–P. Svérázná kresba koňských zadků, jak je zde vidíme, je zce typická pro V. Hollara, ač Drugulin uvádí jako autora M. Meriana; Hollar byl r. 1631 zaměstnán v rytecké dílně Merianů ve Frankfurtu a zde svá díla obvykle nesignoval.

Signace: neuvedena
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Wahre Bildnusz der Statt Creutznach, wie dieselbe von I. M. zu Schweden eingenohmen worden. 1631.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1935
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 11608

Po velkém vítězství u Breitenfeldu odtáhl Gustav Adolf švédský se svou armádou na jihovýchod do Francka a překročil Rýn. Při tomto strategickém pohybu dobyl Frankfurt nad Mohanem a několik dalších měst. Tilly, zdeptán svou první velkou porážkou, se odsadil na území halberstadtské, kde sbíral zbytky své – kdysi mocné – armády; pak odtáhl do Bavorska. Při svém pohybu směrem na jihozápad přes Rýn obsadil Gustav Adolf dne 1. prosince 1631 i město a zámek Kreuznach.

167-Zvláštní vyobrazení slavnosti v Řezně, konané u příležitosti konsekrování a svěcení radou nově vystaveného kostela svaté Trojice pro křesťanskou evangelickou obec, dne 5. prosince 1631.

Zvláštní vyobrazení slavnosti v Řezně, konané u příležitosti konsekrování a svěcení radou nově vystaveného kostela svaté Trojice pro křesťanskou evangelickou obec, dne 5. prosince 1631.

Řezno, dne 05.12.1631

Rytina znázorňuje vnitřek velkého, klenutého chrámu s presbytářem, e oltářem a kazatelnou. Chrám je zcela zaplněn lidmi, kteří se tísní i v oratořích a kněžišti. Nad obrazem je uvedený text a dole je legenda: A–N.

Signace: Matheus Merian fecit.
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Eigentliche Abbildung der zu Regensburg gehaltenen Solennien als ein E. E. Rath daselbsten die Neuerbauten Kirchen für den Christliche Evangelische Gemein, der heil. Dreifaltigkeit, consecrieren, und einweihen lassen geschehen den 5. 10bris 1631.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1926
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 11608

Tisk zobrazuje obřad vysvěcení evangelického chrámu v Řezně 5. prosince 1631, tedy v době, kdy Řezno bylo ještě pevně v rukou katolických mocí a kdy Gustav Adolf pronikal na jihozápad k Rýnu. Lze předpokládat, že obřad vysvěcení protestantského chrámu v Řezně mohl být bez rušivých zásahů katolíků proveden jen v důsledku změny situace po bitvě u Breitenfeldu ve prospěch Švédů. Řezno však bylo dobyto Švédy teprve 5. listopadu 1633 pod velením Bernarda Výmarského a již 16. července 1634 bylo dobyto zpět arcivévodou Ferdinandem (synem císaře Ferdinanda II.).

168-Vyobrazení místa a příležitosti, kde jeho veličenstvo král švédský se svou armádou překročil Rýn, přiměl španělskou jízdu k útěku a dobyl město Oppenheim dne 7. prosince 1631.

Vyobrazení místa a příležitosti, kde jeho veličenstvo král švédský se svou armádou překročil Rýn, přiměl španělskou jízdu k útěku a dobyl město Oppenheim dne 7. prosince 1631.

Oppenheim, dne 07.12.1631

Zobrazenou krajinou protéká Rýn, přes který táhne armáda švédského krále Gustava Adolfa. V popředí jsou drobné vojenské scény s jezdectvem. Na druhém břehu Rýna je město Oppenheim, které je již sevřeno početným švédským vojskem. Nad obrazem je shora uvedený německý text, legenda A–V je dole. Rytina je dílem Václava Hollara, není sice opatřena Hollarovou signaturou, Urzidil však ve svém díle o Hollarovi uvádí, že je bezpečně zjištěno, že střetnutí u Oppenheimu kreslil Hollar, který průběhu bitvy sám přihlížel.

Signace: neuvedena
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Abbildung des Ohrts und gelegenheit, da Ihre Majestät der König zu Schweden mit dero Armeen über den Rhein gesetzt, die Spanische Reuterei in die Flucht gebracht und die Statt Oppenheim eingenohmen 7. 10bris 1631.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1926
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 11608

Po vítězné bitvě u Breitenfeldu obrátil se Gustav Adolf se svou armádou směrem na západ k střednímu toku Rýna, kde dobyl několik významných měst. Dne 6. prosince dorazil k Rýnu, za nímž leží město a hrad Oppenheim. Menší švédský oddíl se přebrodil a napadl španělskou jízdu na druhém břehu. Švédové udrželi otevřený boj do rána dne 7. prosince, kdy jim již bylo možno soustředit větší množství vojska na druhém břehu Rýna. Oppenheimská pevnost „Sternschantze“ se vzdala bez boje, město se po krátkém odporu rovněž vzdalo. Pak byl dobyt hrad, v němž bylo pobito 500 španělských vojáků za aktivní pomoci obyvatelstva. Na místě, kde Gustav Adolf překročil Rýn, byl postaven pomník v tvaru obelisku.

[přihlásit se]   [webmaster]
web 30letavalka  |  Hrad Český Šternberg  ©2014-2025