Tato mědirytina je identická s tiskem, uvedeným na předešlé stránce pod č. 133/238, která je nadepsána nizozemským textem, zatímco list č. 134/262 je opatřen německo-latinským nápisem.
Po dobytí Magdeburku Tillym dne 20. května 1631 zdrželi se císařští ještě po nějakou dobu v okolí zničeného města, zatímco Gustav Adolf se svým vojskem zůstal ještě v Braniborsku a obsadil tu některá strategicky významná místa, aby si zabezpečil spojení se svými základnami. Poněvadž nebylo ještě rozhodnuto, setrvá-li Jan Jiří I., kurfiřt saský, jako spojenec na straně císařově, nebo přejde-li po významné události ke Švédům, nerozhodl se Gustav Adolf k okamžitému postupu proti Tillymu, nýbrž vyčkával v pevném táboře, který založil u Werbenu počátkem července 1631. Dne 22. července se přiblížila značná část Tillyho armády k werbenskému táboru. V následujících dnech pak došlo k několika šarvátkám a střetnutím mezi Švédy a císařskými, které způsobily na obou stranách krvavé ztráty, nepřinesly však rozhodující výsledek. Časem nastal u císařských hlad a citelný nedostatek pitné vody, jelikož labská voda byla pro velké množství mrtvol z Magdeburku nepoživatelná. Tilly byl proto nucen dát rozkaz k odchodu z Werbenu dne 29. července, i proto, že výhodné strategické postavení Švédů vylučovalo příznivý výsledek eventuální bitvy pro císařské.
