Rytiny z roku 1638

265-Původní vyobrazení hradeb Caloo, Verbroek a Feuerschen, které byly Holanďany opevněny a tito Španěly opět vypuzeni. Roku 1638.

Původní vyobrazení hradeb Caloo, Verbroek a Feuerschen, které byly Holanďany opevněny a tito Španěly opět vypuzeni. Roku 1638.

ústí řeky Šeldy, dne 01.01.1638 (do 31.12.1638)

Celá mědirytina se skládá ze dvou nad sebou položených samostatných pohledů. Na hořejším je boj u břehu Šeldy, vpravo je kostel, v mělké vodě se plaví několik plachetnic a tone mnoho vojáků. Dolejší obraz je kreslen v podobě mapy situace okolí ústí Šeldy; jsou tu zakresleny fortifikační stavby a mnoho bojujícího vojska. Pod obrazy je legenda: 1–18.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Abbildung der Schantzen Caloo, Verbroek, und Feuerschen und wie solche von den Holländern befestigt und wie sie von den Spanischen wieder daraus geschlagen worden. Anno 1638.

Roku 1638 bojoval místodržící španělského Nizozemí, kardinál infant Ferdinand, úspěšně proti Holanďanům i proti třem francouzským armádám. Nakonec se mu podařilo vypudit vetřelce ze země. Holanďané vybudovali u ústí Šeldy několik šancí. Při bitvě, která byla rozpoutána útokem Španělů na tyto stavby, utonulo mnoho vojáků, Španělé však šance obsadili. Toto střetnutí se událo roku 1638.

555-Prudké střetnutí mezi armádami císařskými, kurfiřtsko-bavorskými a výmarskými v neděli dne 28. / 18. i ve středu dne 21. tohoto a 3. března roku 1638 u i kolem Rheinfeldenu.

Prudké střetnutí mezi armádami císařskými, kurfiřtsko-bavorskými a výmarskými v neděli dne 28. / 18. i ve středu dne 21. tohoto a 3. března roku 1638 u i kolem Rheinfeldenu.

Rheinfelden, dne 18.02.1638 (do 03.03.1638)

Rytina je velmi podobná listu č. 227/29 D na str. 185. Jen v popředí je místo vojenských formací a tábořišť vyobrazena bitva. Lze usoudit, že obě grafiky jsou buď dílem téhož autora, nebo byl tisk z r. 1634 použit jako předloha k zobrazení střetnutí u Rheinfeldenu roku 1638.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Hartes Treffen zwischen den Keiserischen, Chur. Beyer. und Wimarischen völkern Sontags den 28. / 18. wie auch Mittwichs den 21. diss und 3. Marty Ao. 1638 bey und umb Rheinfelden vorgangen.

Vévoda sasko-výmarský táhl se svým vojskem k Rýnu, když vleklá a obtížná jednání s francouzským kancléřem Richelieuem nevedla k úspěšnému konci. Dne 16. ledna 1638 oblehl město Reinfelden, 28. ledna začala dělostřelecká palba na město a 19. února měl být zahájen bezprostřední, konečný útok na město. Znenadání se však před městem objevili císařští generálové Jan z Werthu a Savelli se svými jednotkami, rozpoutal se urputný boj s švédsko-francouzskými dobyvateli města, který po několika zvratech nakonec vyhráli císařští. Bernard Výmarský byl donucen upustit od obléhání a chvatně ustoupit k Lauffenburgu; císařští triumfálně vtáhli do města. Nikdo nepomýšlel na obnovení boje, když se zcela překvapivě dne 3. března opět objevil Bernard Výmarský se svým vojskem a napadl neprodleně císařské, kteří byli dosud opojeni svým vítězstvím. Švédské jezdectvo pod Tupadlem vniklo do ustupující císařské armády a zajalo generály Savelliho, Wehrta, Enkeforta a Speereutera. Tím bylo vítězství vévody výmarského dovršeno. Francouzským jednotkám ve vítězné armádě velel princ Rohan.

258-Vlastní výkres střetnutí, které se událo u Rheinfeldu mezi jeho knížecí milostí vévodou Bernardem Výmarským a císařskými od 18. / 28. února do 21. února roku 1638.

Vlastní výkres střetnutí, které se událo u Rheinfeldu mezi jeho knížecí milostí vévodou Bernardem Výmarským a císařskými od 18. / 28. února do 21. února roku 1638.

Rheinfelden, dne 18.02.1638 (do 21.02.1638)

Obraz je podélně rozdělen do dvou částí. Nahoře je vyobrazen široký tok Rýna, na jehož druhém břehu leží Reinfelden. Opodál probíhá bitva, v níž byli císařští taktickým uměním a lstí Bernarda Výmarského definitivně poraženi 21. března 1638. Na široké rozvinuté stuze nahoře vpravo je umístěn německý vysvětlující text a legenda 1–11 a a–n. Na druhém obrazu dole je znázorněno první střetnutí dne 18. února, v němž zvítězili císařští.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eygentlicher Abrisz der Treffen so vorgangen bey Rheinfeld zwischen Ihr Fürstl. Gnaden Herzog Bernhard von Weymar und den Keyserischen geschehen 18. /28. bis 21. February Anno 1638.

Vévoda sasko-výmarský táhl se svým vojskem k Rýnu, když vleklá a obtížná jednání s francouzským kancléřem Richelieuem nevedla k úspěšnému konci. Dne 16. ledna 1638 oblehl město Reinfelden, 28. ledna začala dělostřelecká palba na město a 19. února měl být zahájen bezprostřední, konečný útok na město. Znenadání se však před městem objevili císařští generálové Jan z Werthu a Savelli se svými jednotkami, rozpoutal se urputný boj s švédsko-francouzskými dobyvateli města, který po několika zvratech nakonec vyhráli císařští. Bernard Výmarský byl donucen upustit od obléhání a chvatně ustoupit k Lauffenburgu; císařští triumfálně vtáhli do města. Nikdo nepomýšlel na obnovení boje, když se zcela překvapivě dne 3. března opět objevil Bernard Výmarský se svým vojskem a napadl neprodleně císařské, kteří byli dosud opojeni svým vítězstvím. Švédské jezdectvo pod Tupadlem vniklo do ustupující císařské armády a zajalo generály Savelliho, Wehrta, Enkeforta a Speereutera. Tím bylo vítězství vévody výmarského dovršeno. Francouzským jednotkám ve vítězné armádě velel princ Rohan.

257-Bitva u Rheinfeldenu

Bitva u Rheinfeldenu

Rheinfelden, dne 18.02.1638 (do 21.02.1638)

Na této mědirytině chybí obvyklý vysvětlující nápis, podle zobrazené události i podle topografické a věcné legendy jde však bezpochyby o bitvu u Rheinfeldenu 18. až 12. února 1638. Výškový obraz je příčně rozdělen tokem Rýna. Blízko řeky zuří bitva, v popředí jsou tři trubači a skupina Chorvatů. Nahoře je na široké rozvinuté stuze mapa horního Porýní a po obou stranách legendy A–O a a–i.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název:

Vévoda sasko-výmarský táhl se svým vojskem k Rýnu, když vleklá a obtížná jednání s francouzským kancléřem Richelieuem nevedla k úspěšnému konci. Dne 16. ledna 1638 oblehl město Reinfelden, 28. ledna začala dělostřelecká palba na město a 19. února měl být zahájen bezprostřední, konečný útok na město. Znenadání se však před městem objevili císařští generálové Jan z Werthu a Savelli se svými jednotkami, rozpoutal se urputný boj s švédsko-francouzskými dobyvateli města, který po několika zvratech nakonec vyhráli císařští. Bernard Výmarský byl donucen upustit od obléhání a chvatně ustoupit k Lauffenburgu; císařští triumfálně vtáhli do města. Nikdo nepomýšlel na obnovení boje, když se zcela překvapivě dne 3. března opět objevil Bernard Výmarský se svým vojskem a napadl neprodleně císařské, kteří byli dosud opojeni svým vítězstvím. Švédské jezdectvo pod Tupadlem vniklo do ustupující císařské armády a zajalo generály Savelliho, Wehrta, Enkeforta a Speereutera. Tím bylo vítězství vévody výmarského dovršeno. Francouzským jednotkám ve vítězné armádě velel princ Rohan.

556-Město a pevnost Meppen byla císařskými dobyta nenadálým úderem, což se událo dne 1. / 11. května roku 1638.

Město a pevnost Meppen byla císařskými dobyta nenadálým úderem, což se událo dne 1. / 11. května roku 1638.

Meppen, dne 11.05.1638

Uprostřed rytiny je opevněné město Meppen, z něhož je zakreslen jen velký kostel. Do středu města pochodují vojenské formace ve čtyřstupech. Na dvou místech pálí dělostřelecká baterie. U města je soutok řek Emže a Hase, kterými se brodí vojáci; jednotliví jezdci i pěší vojáci útočí na město. V krajině jsou zakresleny velké košaté stromy.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Statt und Vestung Meppen von den Keyserischen durch einen Anschlag erobert, welches geschehen den 1. / 11. Mey Anno 1638.

Po bitvě u Rheinfeldenu v březnu 1638, v níž byli císařští vévodou výmarským poraženi a byli zajati generálové Savelli, Werth, Enkefort a Speereuter, došlo i na vedlejších válečných dějištích k bojovým akcím a menším šarvátkám mezi vojsky obou táborů. Císařští podnikli dne 11. května 1638 nečekaný útok na město Meppen nad Emží v Hanoversku, kterým město dobyli.

259-Obléhání města Vercelli, které bylo zahájeno 27. května 1638 panem markrabětem de Leganes, generálem v Itálii a gubernátorem v Miláně jeho královského veličenstva ve Španělsku.

Obléhání města Vercelli, které bylo zahájeno 27. května 1638 panem markrabětem de Leganes, generálem v Itálii a gubernátorem v Miláně jeho královského veličenstva ve Španělsku.

Vercelli, dne 27.05.1638

Obraz města Milán s okolím je proveden v podobě mapy. Krajina je poseta jednotlivými stromy a příčně protékají řeky Sesia a Seruio. Vpravo dole je městečko Pelarol. Město je obklopeno vojenskými stavbami i tábořišti vojsk. V pravém horním rohu je ozdobná kartuše s výše uvedeným německým textem, pod tím je orientační buzola.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Belägerung der Statt Vercelli von Herrn Margra. de Leganes Königl. May. zu Hispa. General in Italia und Gubernatoren in Mayland angefangen den 27. May 1638.

Karel V. dosadil do Milána r. 1515 rod Sforzů, když však r. 1535 zemřel Maxmilián Sforza bezdětný, nastoupil tam Filip II., a jím nastala krutá vláda španělských místodržitelů. Španělský markrabí de Leganes obléhal r. 1638 pevnost Vercelli, ležící západně od Milána, směrem na Turín. Pevnost Vercelli byla obsazena Francouzi, kteří již po řadu let bojovali se Španěly.

263-Původní vyobrazení hlavního průsmyku a výtečné pevnosti Brysachu, která byla jeho knížecí milostí, vévodou Bernardem Saským obklíčena hradbami a útočnými opevněními, od 6. srpna do 2. prosince 1638 sevřena a konečně donucena k předání.

Původní vyobrazení hlavního průsmyku a výtečné pevnosti Brysachu, která byla jeho knížecí milostí, vévodou Bernardem Saským obklíčena hradbami a útočnými opevněními, od 6. srpna do 2. prosince 1638 sevřena a konečně donucena k předání.

Breisach, dne 06.08.1638 (do 07.12.1638)

Na mapě je rozvětvený tok Rýna u Brysachu. Město i pevnost jsou kresleny na levém břehu řeky. V okolní krajině jsou různé tvrze, šance, tábory vojsk apod. Vpravo i vlevo nahoře jsou pole s topografickou a věcnou legendou: A–Z a 1–16. Ve zvláštním poli je profil opevnění a výše orientační buzola. Německý vysvětlující text, doslova citovaný výše, je uveden nad obrazem. Podle Drugulina kreslil pohled Th. Kluge, poručík dělostřelectva.

Signace: M. Merian exc.
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Eigentliche Abbildung des Hauptpasses und der fürtrefflichen Vestung Brysach, wie dieselbe von Ihr. fürstl. Gnaden Hertzogen Bernhartem zu Sachsen mit Schantzen und Retranchements gefasst, auch wie von dem 6. Augusti bisz auf den 2. Decembris Anno 1638 mainteniert und zu entlicher übergab bezwungen worden.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 2149

Porážkou císařských u Wittenweyeru 30. července 1638, a z toho vyplynuvší převahou švédsko-francouzské armády, byla ohrožena důležitá císařská pevnost Brysach, ležící na horním toku Rýna u strategicky důležitého průsmyku nedaleko švýcarských hranic. Po celý rok 1638 tu byly vedeny boje mezi švédsko-francouzskou armádou pod vévodou výmarským a francouzským generálem Longuevillem a císařskými vojsky, v jejichž čele stál Götz a Karel Lotrinský. Velitelem brysachské pevnosti byl císařský generál Reinach. Götz vynaložil všechno úsilí, aby odvrátil osud švédského dobytí od Brysachu, operoval obratně v obtížném horském terénu a volal na pomoc Karla Lotrinského, který se svou armádou stál v Alsasku. Bernard Výmarský však konečně 7. srpna sevřel město do pevného obklíčení a všechny pokusy císařských vyprostit obhájce pevnosti z obležení ztroskotaly. Posádka i obyvatelé města brzy trpěli krutým hladem, který je nakonec dohnal tak daleko, že jedli krysy – ba dokonce koňské i lidské mrtvoly. Velitel pevnosti generál Reinach třikrát odmítl švédskou nabídku předání města. Teprve 7. prosince byl odpor obhájců, kteří již umírali hlady, zlomen; došlo ke kapitulaci, jejíž podmínky byly diktovány Bernardem Sasko-Výmarským velmi čestně a shovívavě a vycházely z jeho uznání neobyčejného hrdinství obhájců pevnosti.

261-Vyobrazení prudkého střetnutí, jež se událo mezi císařským generálem hrabětem Götzem, vévodou de Savelli a vévodou Bernardem Sasko-Výmarským u Wittenweyeru. R. 1638.

Vyobrazení prudkého střetnutí, jež se událo mezi císařským generálem hrabětem Götzem, vévodou de Savelli a vévodou Bernardem Sasko-Výmarským u Wittenweyeru. R. 1638.

Wittenweier, dne 09.08.1638

U horního okraje rytiny je Rýn, pod nímž vpravo leží vesnička Wittenweyer. Středem obrazu směrem dolů vede znatelná cesta, která níže přechází v hráz. V popředí je hustý les, švédské vozatajstvo a několik pěších vojáků. Uprostřed rytiny je vyobrazena bitva – císařští jsou již na ústupu. Dole je topografická i věcná legenda: A–S a 1–15.

Signace: neuvedena
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Delineation des hartten Treffens so zwischen den Key. Gen. Graff Götzen duc de Savelli und Herzog Bernhard von Saxen Weinmar bey Wittenweyer vorgangen. A. 1638.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 2149

V posledních letech své vojevůdcovské kariéry bojoval vévoda Bernard Sasko-Výmarský se svými spojenci – Francouzi – proti císařsko-bavorským vojskům hlavně v Porýní, kam měli Francouzi nejblíže. Téměř všechny jeho bojové akce byly tehdy vítězné. Dne 30. července 1638 v poledne vyrazil Bernard Výmarský se svou armádou z lesa (na rytině zobrazeno dole) a viděl před sebou císařské vojsko, postavené mezi Wittenweyerem a Kappelou, v týlu s řekou Rýnem. Vévoda výmarský, velící centru švédsko-francouzské armády, ihned postřehl takticky nevýhodné postavení císařských, a dal pokyn k útoku. V čele pravého křídla Švédů stál generál Tupadel, levému křídlu velel hrabě z Nasavy. Rozpoutala se bitva a pravé křídlo císařských pod Savellim bylo brzy otřeseno útoky Tupadlova jezdectva. Götz však svou jízdou situaci opět narovnal. Když se stále nedostavovalo rozhodnutí bitvy, použil Bernard Výmarský lsti. Vyslal početnou skupinu trubačů a bubeníků do nedalekého lesa po levém boku císařských s tím, aby hlučně troubili a vířili bubny, aby tím vyvolali domněnku, že císařští jsou zaskočeni. Lest se neminula účinkem; císařští počali ustupovat a současně plenili vlastní vozy se zásobami. Bitva skončila drtivou porážkou císařské armády, která ztratila 11 děl, 2 hmoždíře, 82 bojových praporů, korouhví a standart, 3 000 vozů s různým intendančním materiálem, 1 300 zajatců a 1 500 padlých. Vítězové zanechali na bojišti jen 600 mužů, generál Tupadel však padl do císařského zajetí.

262-Původní nákres obléhání opevněného průsmyku Brysachu i s ústupem, který se udál dne 9. 19. prosince roku 1638.

Původní nákres obléhání opevněného průsmyku Brysachu i s ústupem, který se udál dne 9. 19. prosince roku 1638.

Breisach, dne 07.12.1638

Tisk zobrazuje obléhání Brysachu, dole protéká Rýn, překlenutý dvěma mosty. V krajině je mnoho jednotlivých stromů. V levém popředí jsou tři trubači. Na zvláštním poli vlevo nahoře je vyobrazen průřez opevnění. Pod obrazem je uvedena legenda: A – N i shora citovaný německý nápis. Následuje obsáhlý text, rozdělený do čtrnácti článků, obsahující kapitulační podmínky předání města generálem Reinachem vévodovi Bernardu Sasko-Výmarskému.

Signace: neuvedena
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Eigentlicher Abrisz der Belägerung des vesten Pas Braisachs und sampt dem Auszug, welcher ist geschehen den 9. 19. Decembris 1638 Jahrs.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 2150

Porážkou císařských u Wittenweyeru 30. července 1638, a z toho vyplynuvší převahou švédsko-francouzské armády, byla ohrožena důležitá císařská pevnost Brysach, ležící na horním toku Rýna u strategicky důležitého průsmyku nedaleko švýcarských hranic. Po celý rok 1638 tu byly vedeny boje mezi švédsko-francouzskou armádou pod vévodou výmarským a francouzským generálem Longuevillem a císařskými vojsky, v jejichž čele stál Götz a Karel Lotrinský. Velitelem brysachské pevnosti byl císařský generál Reinach. Götz vynaložil všechno úsilí, aby odvrátil osud švédského dobytí od Brysachu, operoval obratně v obtížném horském terénu a volal na pomoc Karla Lotrinského, který se svou armádou stál v Alsasku. Bernard Výmarský však konečně 7. srpna sevřel město do pevného obklíčení a všechny pokusy císařských vyprostit obhájce pevnosti z obležení ztroskotaly. Posádka i obyvatelé města brzy trpěli krutým hladem, který je nakonec dohnal tak daleko, že jedli krysy – ba dokonce koňské i lidské mrtvoly. Velitel pevnosti generál Reinach třikrát odmítl švédskou nabídku předání města. Teprve 7. prosince byl odpor obhájců, kteří již umírali hlady, zlomen; došlo ke kapitulaci, jejíž podmínky byly diktovány Bernardem Sasko-Výmarským velmi čestně a shovívavě a vycházely z jeho uznání neobyčejného hrdinství obhájců pevnosti.

264-Skutečný půdorys obléhání opevněného průsmyku Brysachu. Roku 1638.

Skutečný půdorys obléhání opevněného průsmyku Brysachu. Roku 1638.

Breisach, dne 07.12.1638

Jde o plán území kolem města Brysachu. Krajinou protéká Rýn, na němž je několik ostrovů. Samotné město i s pevností je kresleno velmi půvabně a s velkou pečlivostí. V okolí jsou vojenské formace a útočné stavby. Vpravo nahoře je velký les s postavením vojsk generála Götze. Vpravo dole je obdélné pole s legendou: A–T.

Signace: neuvedena
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Wahrer Grundrisz der Belägerung des vesten Passes Brysach. Anno 1638.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 2141

Porážkou císařských u Wittenweyeru 30. července 1638, a z toho vyplynuvší převahou švédsko-francouzské armády, byla ohrožena důležitá císařská pevnost Brysach, ležící na horním toku Rýna u strategicky důležitého průsmyku nedaleko švýcarských hranic. Po celý rok 1638 tu byly vedeny boje mezi švédsko-francouzskou armádou pod vévodou výmarským a francouzským generálem Longuevillem a císařskými vojsky, v jejichž čele stál Götz a Karel Lotrinský. Velitelem brysachské pevnosti byl císařský generál Reinach. Götz vynaložil všechno úsilí, aby odvrátil osud švédského dobytí od Brysachu, operoval obratně v obtížném horském terénu a volal na pomoc Karla Lotrinského, který se svou armádou stál v Alsasku. Bernard Výmarský však konečně 7. srpna sevřel město do pevného obklíčení a všechny pokusy císařských vyprostit obhájce pevnosti z obležení ztroskotaly. Posádka i obyvatelé města brzy trpěli krutým hladem, který je nakonec dohnal tak daleko, že jedli krysy – ba dokonce koňské i lidské mrtvoly. Velitel pevnosti generál Reinach třikrát odmítl švédskou nabídku předání města. Teprve 7. prosince byl odpor obhájců, kteří již umírali hlady, zlomen; došlo ke kapitulaci, jejíž podmínky byly diktovány Bernardem Sasko-Výmarským velmi čestně a shovívavě a vycházely z jeho uznání neobyčejného hrdinství obhájců pevnosti.

[přihlásit se]   [webmaster]
web 30letavalka  |  Hrad Český Šternberg  ©2014-2025