U horního okraje rytiny je Rýn, pod nímž vpravo leží vesnička Wittenweyer. Středem obrazu směrem dolů vede znatelná cesta, která níže přechází v hráz. V popředí je hustý les, švédské vozatajstvo a několik pěších vojáků. Uprostřed rytiny je vyobrazena bitva – císařští jsou již na ústupu. Dole je topografická i věcná legenda: A–S a 1–15.
V posledních letech své vojevůdcovské kariéry bojoval vévoda Bernard Sasko-Výmarský se svými spojenci – Francouzi – proti císařsko-bavorským vojskům hlavně v Porýní, kam měli Francouzi nejblíže. Téměř všechny jeho bojové akce byly tehdy vítězné. Dne 30. července 1638 v poledne vyrazil Bernard Výmarský se svou armádou z lesa (na rytině zobrazeno dole) a viděl před sebou císařské vojsko, postavené mezi Wittenweyerem a Kappelou, v týlu s řekou Rýnem. Vévoda výmarský, velící centru švédsko-francouzské armády, ihned postřehl takticky nevýhodné postavení císařských, a dal pokyn k útoku. V čele pravého křídla Švédů stál generál Tupadel, levému křídlu velel hrabě z Nasavy. Rozpoutala se bitva a pravé křídlo císařských pod Savellim bylo brzy otřeseno útoky Tupadlova jezdectva. Götz však svou jízdou situaci opět narovnal. Když se stále nedostavovalo rozhodnutí bitvy, použil Bernard Výmarský lsti. Vyslal početnou skupinu trubačů a bubeníků do nedalekého lesa po levém boku císařských s tím, aby hlučně troubili a vířili bubny, aby tím vyvolali domněnku, že císařští jsou zaskočeni. Lest se neminula účinkem; císařští počali ustupovat a současně plenili vlastní vozy se zásobami. Bitva skončila drtivou porážkou císařské armády, která ztratila 11 děl, 2 hmoždíře, 82 bojových praporů, korouhví a standart, 3 000 vozů s různým intendančním materiálem, 1 300 zajatců a 1 500 padlých. Vítězové zanechali na bojišti jen 600 mužů, generál Tupadel však padl do císařského zajetí.
