Rytiny z roku 1621

42-Skutečný nákres a půdorys polního ležení spojeneckých knížat u Oppenheimu pod velením markrabího Jáchyma Arnošta Braniborského, generálporučíka téže armády. Podle správných rozměrů jsou rozdělena a zakreslena všechna ubytování. Roku 1621.

Skutečný nákres a půdorys polního ležení spojeneckých knížat u Oppenheimu pod velením markrabího Jáchyma Arnošta Braniborského, generálporučíka téže armády. Podle správných rozměrů jsou rozdělena a zakreslena všechna ubytování. Roku 1621.

Oppenhaim, dne 01.01.1621 (do 31.01.1621)

Jde o schematický plán vojenského tábora v souměrných čtvercích. V popředí je zobrazena bažina, pod ní je udáno měřítko. Nad obrazovou částí tisku je shora uvedený text, pod ní je legenda A–R a 1–11. Tato skica je významným dokladem pro dějiny vojenství 17. věku, poněvadž zcela přesně znázorňuje organizaci (místní) vojenského ležení. Na tisku jsou zakresleny prostory ubytovací, bojové, administrativní, intendanční sklady apod.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Delineation und Grundrisz des Feldlägers der unierten Fürsten bey Oppenheim undter dem Commando Markgrafen Joachim Ernst von Brandenburg Generalleutnaant derselben Armee. Nach seinem rechten Masz alle Quartiere ausgeteilt und verzeichnet. Anno 1621.

Když se v Čechách a přilehlých zemích počaly po českém povstání soustřeďovat nepřátelské armády, byla též vytvořena vojska tzv. protestantské unie na horním Rýnu. Unií rozumíme spolek protestantských knížat německých, odpůrců císařových, kteří podporovali Fridricha Falckého v jeho úsilí o český trůn. Tato nově vzniknuvší armáda protestantské unie měla současně s boji v Čechách, napadnout markýze Spinolu, velitele španělských vojsk, který táhl do dolní Falce. V čele armády Unie tehdy stál markrabí Arnošt Jáchym z Braniborska, který zastupoval Arnošta Mansfelda, polního maršálka Fridricha Falckého. Markrabí Braniborský však vedl vojenské operace velmi neobratně a s naprostým nezdarem, takže byl dokonce podezírán, že je dohodnut se Spinolou. Porážka českých stavů na Bílé hoře společně s těmito neúspěchy v Dolní Falci vedly konečně k likvidaci protestantské unie. Oppenheim, místo vojenského ležení armády Unie, leží přibližně 20 km jižně od Mohuče.

58-Nákres krajiny veltlinské, která byla Španělům opět odňata francouzským generálem markýzem di Covure.

Nákres krajiny veltlinské, která byla Španělům opět odňata francouzským generálem markýzem di Covure.

jezero Como, dne 01.01.1621 (do 31.12.1621)

Na rytině je zobrazeno území severně od jezera Comského podél údolí Addy, v dnešní italské provincii Sondrio. Na pravé straně obrazu je jezero Como. Celá krajina je poseta horami s nesčetnými označeními různých míst. Nad obrazem je citovaný text a legenda.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der Landschaft Veltlin, vom französischen General marquis di Covure den Spanischen wieder abgenommen worden.

Po roce 1620 se objevila španělská a rakouská vojska v Grisonsku (Graubünden), čímž byly dotčeny i zájmy přilehlých krajů, především Veltlina, který po určitou dobu byl součástí Grisonska. Španělsko a Rakousko tím sledovaly jednak podporu katolíků proti švýcarským kalvinistům, jednak chtěly obsadit strategicky důležité alpské průsmyky. Francie, která za Richelieua tvrdošíjně vedla na několika místech válku proti Španělsku, vyslala armádu v čele s generálem markýzem di Covurem do Veltlina, porazila tu Španěly a obsadila území. Veltlin bylo strategicky extrémně důležité území pro všechny zúčastněné válčící strany. Probíhala tu tzv. „Španělská cesta“, kudy proudila vojska i materiál do španělského Nizozemí a probíhaly tudy důležité obchodní trasy. Neustále tu tak různými způsoby soupeřila Francie se Španělskem a Habsburskou říší.

59-Vyobrazení místa Ihringen, které bylo ohraženo šancemi Jiřím Fridrichem markrabím Bádenským. Roku 1621.

Vyobrazení místa Ihringen, které bylo ohraženo šancemi Jiřím Fridrichem markrabím Bádenským. Roku 1621.

Ihringen, dne 01.01.1621 (do 31.12.1621)

Na malém obrázku je zobrazena hornatá krajina, na jejímž úpatí leží opevněné městečko Ihringen. Mezi různými pahorky jsou zakresleny šance, v pozadí je vidět město Brysach a opodál Höhingen. Popředí tvoří několik stromů a dva mušketýři. Nad obrazem je shora uvedený text.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung des Ohrts Iringen von Georg Friedrich Markgrafen zu Badeen verschantzet worden. Anno 1621.

Jiří Fridrich markrabí Bádensko-Durlašský naverboval švýcarské žoldnéry a vyzbrojil armádu o přibližně 8 000 mužích. Jeho vojsko bylo vybaveno výborným dělostřelectvem a zvláštními vozy, z nichž bylo možno (obdobně jako u husitských válečných vozů) sestavit narychlo pevnost. Tato armáda byla připravena k obraně českého krále Fridricha Falckého. Za tím účelem přitáhl markrabí Bádenský do Breisgau a zde uzavřel přístup k hornímu Rýnu rakouskému arcivévodovi Leopoldovi, který sbíral vojsko v Alsasku. I Španělům, kteří táhli do Nizozemí proti císařovým nepřátelům, postavil se Jiří Fridrich Bádenský do cesty. Obsadil mosty přes Rýn, různé tvrze a pevnosti, např. Brysach, a k témuž účelu opevnil i městečko Ihringen, které leží na úpatí Kaiserstuhlu a bylo pro jeho strategické záměry obzvláště příhodné.

567-Obléhání města Montalban královským veličenstvem francouzským.

Obléhání města Montalban královským veličenstvem francouzským.

Mont Alban, dne 01.01.1621 (do 31.12.1621)

Rytina zobrazuje perspektivně (zeshora) opevněné město na břehu řeky Tar (správně: Tarn). Obléhané město se správně jmenuje Montauban a leží v departementu Tarn et Garonne. Kolem města jsou umístěny vojenské tábory, vojenské potyčky, střílející děla apod. V levém rohu je na kopci vyobrazen hlavní stan králův. Shora uvedený nápis je na vlastní rytině.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Der Statt Montalban Belagerung von König. Mayst. in Frankreich.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1720

Jde o epizodu z dlouhého a krvavého boje francouzské vlády proti Hugenotům. Byla to sekta francouzských kalvinistů, která byla po řadu let krutě pronásledována. Obléhání jihofrancouzského městečka Montauban bylo součástí tohoto boje a bylo vedeno samotným králem Ludvíkem XIII. roku 1621.

61-Pravdivé vyobrazení opevněného města Montauban, které bylo královským veličenstvem francouzským obléháno. Roku 1621.

Pravdivé vyobrazení opevněného města Montauban, které bylo královským veličenstvem francouzským obléháno. Roku 1621.

Mont Alban, dne 01.01.1621 (do 31.12.1621)

Popředí obrazu tvoří skupiny vojáků a trubačů. Středem krajiny protéká říčka Tarn, na jejímž břehu leží pevnost Montauban. Vlevo u řeky Lauarion je hlavní stan králův – Pique Cox – pod rytinou je legenda: 1–13.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahre Bildnusz der vesten Statt Montauban und wie die selbe von Königl. May. in Frankreich belägert worden. Anno 1621.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1720

Jde o epizodu z dlouhého a krvavého boje francouzské vlády proti Hugenotům. Byla to sekta francouzských kalvinistů, která byla po řadu let krutě pronásledována. Obléhání jihofrancouzského městečka Montauban bylo součástí tohoto boje a bylo vedeno samotným králem Ludvíkem XIII. roku 1621.

180-Vyobrazení sklepení Stein v Kurfalci, ležící nad Rýnem.

Vyobrazení sklepení Stein v Kurfalci, ležící nad Rýnem.

Türkheim, dne 01.01.1621 (do 31.12.1621)

Jde o malý výškový obraz s řekou Rýnem, přes niž vede most. Na Rýnu je nakreslena loď a na břehu leží Rhein-Türkheim. Na hořejší části obrazu je zámek Stein, obklopený vodním tokem a bažinami. V krajině je španělský tábor, šance a různé stromoví. Nad obrazem je shora uvedený text a dole je legenda.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung der Kellerei zum Stein in der Churpfaltz am Rhein gelegen.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1720

V dědičné zemi českého krále Bedřicha Falckého, v Dolní Falci, byla vedena válka Španěly v čele s markýzem Spinolou, který si celou Dolní Falc podrobil. Později tam táhl s vojskem i Tilly. Jakmile vypuklo v Čechách r. 1618 povstání nekatolických stavů proti císaři, které znamenalo velké nebezpečí pro kontinuitu římsko-německé říše, poohlédl se Ferdinand II. po spojencích, kteří by mu pomohli čelit nebezpečí. Jeho volba padlA–ne náhodou – ( z důvodů příbuzenských i náboženských) na španělského krále, který císařově žádosti vyhověl a zmocnil ihned markýze Ambrože Spinolu, aby naverboval v západních zemích armádu a pomohl císaři potlačit vzbouřivší se nekatolíky. Když tedy Spinola táhl se svým vojskem do střední Evropy, vpadl do dědičné země císařova protivníka a krále povstaleckých Čechů Fridricha Falckého – do Dolní Falce, aby jej ranil na nejcitlivějším místě. Krásná a bohatá Falc byla Spinolou dobyta a zpustošena v době kratší jednoho roku. Současně došlo i ke katastrofě bělohorské, a tím byl osud Fridricha Falckého i jeho obou zemí zpečetěn. Hrady, pevnosti a města dobyté Spinolou v Dolní Falci roku 1620–1621 jsou na této rytině zobrazeny.

53-Nákres pevnosti Nové Zámky, která byla obléhána armádou jeho císařského veličenstva pod velením generála Buquoye.

Nákres pevnosti Nové Zámky, která byla obléhána armádou jeho císařského veličenstva pod velením generála Buquoye.

Nové Zámky, dne 01.06.1621 (do 30.06.1621)

Rytina perspektivně zobrazuje pevnost Nové Zámky s pěti předsunutými šancemi, obklopenými vodou. Z pevnosti je stříleno na císařský tábor, umístěný vlevo. V pozadí za městem se odehrává střetnutí jízdních oddílů. Vpravo je řeka Nitra. V dolním pravém rohu je čtyřhranná kartuše s pohledem na Bratislavu. V pozadí jsou kresleny kopce.

Signace: G. Keller
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der Festung Neuheisel, wie solche von Kay. May. Armada underm General Buquoy belagert gewesen.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1495

Když bylo likvidováno na celém území Čech a Moravy české povstání vojsky císařskými a bavorskými, byl Buquoy se svou armádou odeslán na východ proti Bethlenovi Gáborovi, knížeti sedmihradskému, který nebezpečně ohrožoval císařovy državy na východě. I Bratislava padla do rukou Bethlenových, když předtím ztroskotal Dampierrův pokus dobýt město zpět. Dampierre zde sám padl (viz na str. 368 v II. díle!). Bethlen Gábor kdysi sám aspiroval na českou korunu, když však byl v tomto záměru vytlačen Fridrichem Falckým, vznikla v jeho nitru nenávist vůči Čechům, kteří dali přednost jinému pretendentu. Jeho rozpolcená a úskočná povaha však způsobila, že pokračoval v boji i proti císaři. Buquoy vnikl na Slovensko, zmocnil se Trnavy, Starých Hradů a Bratislavy. Při obléhání Nových Zámků padl hned zpočátku bojů, když s oddílem jezdectva přispěl na pomoc jinému oddílu jízdy, který byl při furažírování nepřítelem poražen. Bethlen nyní získal odvahu a s pomocí svých spojenců, markraběte Krnovského a několika uherských velmožů, vnikl až do prostoru Moravy a jeho jezdecké hordy zde zle drancovaly. Teprve zásahem Valdštejnovým byl Bethlen Gábor poražen a po dohodě s markrabětem Krnovským uzavřel s císařem tzv. „mikulovský mír“. Nové Zámky byly Buquoyem obléhány v červnu roku 1621.

52-Náčrt pevnosti Nové Zámky, která byla obléhána armádou jeho císařského veličenstva pod velením generála Buquoye.

Náčrt pevnosti Nové Zámky, která byla obléhána armádou jeho císařského veličenstva pod velením generála Buquoye.

Nové Zámky, dne 01.06.1621 (do 30.06.1621)

Rytina zobrazuje pevnost Nové Zámky z r. 1621. Až na chybějící pohled na Bratislavu je grafika téměř identická s listem č. 38/170 na str. 35. Jen jezdecké střetnutí za městem je poněkud jinak koncipováno, jde bezpochyby o boj, v němž padl Buquoy. Obě rytiny jsou nesporně dílem téhož autora, podle Drugulina G. Kellera, a mají i tytéž rozměry.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der Festung Neuheusel wie solche von Kay: May: Armada underm General Buquoy belagert gewesen.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1495

Když bylo likvidováno na celém území Čech a Moravy české povstání vojsky císařskými a bavorskými, byl Buquoy se svou armádou odeslán na východ proti Bethlenovi Gáborovi, knížeti sedmihradskému, který nebezpečně ohrožoval císařovy državy na východě. I Bratislava padla do rukou Bethlenových, když předtím ztroskotal Dampierrův pokus dobýt město zpět. Dampierre zde sám padl (viz na str. 368 v II. díle!). Bethlen Gábor kdysi sám aspiroval na českou korunu, když však byl v tomto záměru vytlačen Fridrichem Falckým, vznikla v jeho nitru nenávist vůči Čechům, kteří dali přednost jinému pretendentu. Jeho rozpolcená a úskočná povaha však způsobila, že pokračoval v boji i proti císaři. Buquoy vnikl na Slovensko, zmocnil se Trnavy, Starých Hradů a Bratislavy. Při obléhání Nových Zámků padl hned zpočátku bojů, když s oddílem jezdectva přispěl na pomoc jinému oddílu jízdy, který byl při furažírování nepřítelem poražen. Bethlen nyní získal odvahu a s pomocí svých spojenců, markraběte Krnovského a několika uherských velmožů, vnikl až do prostoru Moravy a jeho jezdecké hordy zde zle drancovaly. Teprve zásahem Valdštejnovým byl Bethlen Gábor poražen a po dohodě s markrabětem Krnovským uzavřel s císařem tzv. „mikulovský mír“. Nové Zámky byly Buquoyem obléhány v červnu roku 1621.

49-Poprava, která byla rozhodnuta a provedena dne 11. /21. června 1621 v Praze.

Poprava, která byla rozhodnuta a provedena dne 11. /21. června 1621 v Praze.

Praha, dne 11.06.1621 (do 21.06.1621)

Obraz je rozdělen na sedm dílů zobrazujících různé události spojené s odsouzením a popravou 27 českých pánů na Staroměstském náměstí. Znázorněné epizody představují: vynesení rozsudku, přednesení žádosti o milost ženami a dětmi odsouzenců, odsouzení jsou dopraveni v krytých vozech do staroměstské radnice, vlastní krvavá exekuce a staroměstská mostecká věž, na níž byly upevněny pro výstrahu hlavy popravených a Jeseniův jazyk.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Execution so zu Prag den 11. /21. Juny 1621 ist abgestellt und vollzogen worden.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1498
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 8258

Den po porážce českého stavovského vojska na Bílé hoře, přitáhl Maxmilián Bavorský do Prahy a ujal se zde velení. Zástupci města a různé významné osobnosti mu vzdávali hold a prosili o milost. Prozíravý vévoda Bavorský se pečlivě vystříhal vměšovati se do císařových vladařských práv v Čechách, jednal však s delegacemi, které k němu přicházely, přívětivě a shovívavě. Dne 17. listopadu opustil Prahu a vrátil se se svým vojskem do Mnichova. V Praze zanechal jen malou posádku, podřízenou generálu Tillymu. Buquoy léčil své zranění a pak odtáhl na Moravu. Nastalo krátkodobé uklidnění. Dne 20. února však dal císařův místodržící Karel kníže Lichtenstein zatknout značný počet osob zúčastnivších se českého povstání. Zakrátko byl svolán soud, který odsoudil velkou většinu obviněných, z toho 27 osob k trestu smrti. Soudní líčení se vleklo poměrně dlouho a po celou tu dobu bylo působeno z různých stran na Ferdinanda II., aby velezrada povstalců byla potrestána co nejpřísněji. Prý se o to zasadili hlavně Martinic, Slavata i císařův zpovědník P. Lamorain. Konečně dostal Lichtenstein císařův rozkaz provést exekuci odsouzených k smrti dne 21. července 1621 na Staroměstském náměstí. Večer před popravou se dostavil velký zástup žen a dětí odsouzenců k Lichtensteinovi a prosil o milost pro své muže a otce, ten však císařovo rozhodnutí změniti nemohl, i kdyby chtěl. Dne 21. června 1621 byla provedena exekuce 27 odsouzených ze 43 obviněných na Staroměstském náměstí. Popraveni stětím byli: Jáchym Ondřej Šlik, Václav Budovec z Budova, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Kašpar Kaplíř ze Sulevic, Prokop Dvořecký z Olbramovic, Bedřich z Bihle a Řehlovic, Jindřich Ota z Los, Vilém Konecchlumský, Diviš Černín z Chudenic, Bohuslav z Michalovic, Leander Rippel, Jiří Hauenschild, rektor Karlovy univerzity Jan Jesenius, Jan Kutnauer a tři další byli popraveni oběšením. Celkem bylo popraveno 27 osob za stálého víření bubnů, aby tím byly přehlušeny případné nežádoucí výroky odsouzenců. Tímto tvrdým zásahem dovršil císař své kruté vítězství nad českým stavovským povstáním.

51-Nákres polních ležení její knížecí jasnosti vévody Bavorského etc. a tábora Mansfeldova, jak ležely oboustranně proti sobě u Rozvadova v Čechách a u Weidhausenu v Horní Falci roku 1621.

Nákres polních ležení její knížecí jasnosti vévody Bavorského etc. a tábora Mansfeldova, jak ležely oboustranně proti sobě u Rozvadova v Čechách a u Weidhausenu v Horní Falci roku 1621.

Rozvadov, dne 15.06.1621 (do 15.07.1621)

Signace: neuvedena
Autor: Sadeler R., mědirytec

Originální název: Abrisz Ihr: Fürstl: Durchl: in Bayrn: etc. und des Manssfeldischen Lägers, wie sie beiderseits zu Rosshaupten in Böheim und zu Weydhausen in der Ober Churpfaltz gegen einander gelegen, im 1621Jahr.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1509
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 8258

Obraz zachycuje perspektivní pohled na šumavskou krajinu od východu. V pozadí jsou zřetelně vidět šumavské lesnaté hory, vpravo dole je vesnice Rozvadov, ležící přibližně 20 km západně od Boru. V dalekém pozadí je město Weidhausen v Bavorsku. V krajině jsou porůznu roztroušeny vojenské oddíly, tábory, fortifikace apod. Pod obrazem je legenda: 1 až 28. Po bitvě bělohorské došlo ještě porůznu k menším bojům, hlavně v západních a východních Čechách. Mansfeld, který se zatím stal polním maršálkem Fridricha Falckého, držel dosud Plzeň, kterou dobyl roku 1618 (viz. č. 5/196 na str. 4 a 5), a nyní ji teprve ztratil. Protestantská Unie poznala, že její odpor v západním Německu nepovede v důsledku přesily vojsk španělského markýze Spinoly k úspěchu, a proto se rozešla. Její vojska se však houfně shromažďovala pod prapory Mansfeldovými, který je soustředil u Weidhausenu, na hranici hornofalcké a české, v polovině roku 1621. Proti němu v české vesnici Rozvadov stál Tilly se svou armádou, též mohutně posílenou vojsky Maxmiliána Bavorského. V Mansfeldově táboře se však brzy rozšířily epidemie, prý pro velký počet nezakopaných padlých koní. Mimoto bylo třeba naléhavě pomoci dědičné Fridrichově Dolní Falci, která byla postižena španělským vpádem. Proto byl tábor u Weidhausenu zlikvidován a Mansfeld odtáhl na severozápad.

60-Císařské valy u Damgartenu.

Císařské valy u Damgartenu.

Damgarten, dne 01.08.1621 (do 30.09.1621)

Jde o malý obrázek, pravděpodobně vystřižený z nějakého díla (snad Theatrum Europaeum), na němž není konkrétní časové určení. Zobrazuje jízdní vojsko s korouhvemi a prapory, vlevo je opevněná věž a říčka Regnitz, přes kterou vede cesta k opevněnému táboru s vojsky. V pozadí je vidět požár.

Signace: neuvedena
Autor: Sadeler R., mědirytec

Originální název: Kayserliche Schantz bey Damgarten.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1509
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 8258

Nelze spolehlivě stanovit, o kterou válečnou událost se jedná, je však nejvýše pravděpodobné (podle místního určení), že tisk zobrazuje bojovou scénu, k níž došlo na podzim roku 1621 v Horním Falcku. Zde (u Weidhausenu) bylo po delší dobu polní ležení Mansfeldovy armády a docházelo tu k častým šarvátkám s císařsko-ligistickým vojskem pod generálem Tillym. Bylo to v době, než Mansfeld překotně odtáhl do Dolní (Rýnské) Falce proti markýzi Spinolovi. Regnitz je malá říčka vlévající se do Sály. Popsané území leží přibližně 20 km západně od Aše.

54-Mansfeldské vojsko, v počtu  5 000 mužů na koni a 13 000 pěších, mělo u sebe 17 kusů hrubých děl a 2 000 vozů, přitáhlo 1621 dne 4. října do vyobrazeného místa Willhelmsdorfu, zůstalo zde s celou armádou přes noc a 5. téhož (měsíce) opět nastoupilo k pochodu do Dolní Falce.

Mansfeldské vojsko, v počtu 5 000 mužů na koni a 13 000 pěších, mělo u sebe 17 kusů hrubých děl a 2 000 vozů, přitáhlo 1621 dne 4. října do vyobrazeného místa Willhelmsdorfu, zůstalo zde s celou armádou přes noc a 5. téhož (měsíce) opět nastoupilo k pochodu do Dolní Falce.

Wilhermsdorf, dne 04.10.1621 (do 05.10.1621)

Na obrazu je městečko Willhermsdorf nad Aurachem, ležící 34 km severo-západně od Norimberku, a zámek Bürckmischling s „Lusthausem“ na kopci, obrostlým vinnou révou. Říčka Aurach se rozdvojuje blízko městečka na dvě ramena, z nichž jedno obtéká zámek, který je vodní tvrzí. Nad zámkem je erb, bezpochyby rodu jeho tehdejšího držitele. Uvnitř i kolem městečka je tábořící vojsko, v pozadí jsou 4 oddíly vojska seskupeného do charakteristických čtvercových útvarů. Shora uvedený text i legenda 1–4 jsou pod obrazovou částí tisku.

Signace: neuvedena
Autor: Sadeler R., mědirytec

Originální název: Das Mansfeldische Volk, welches zu Ross 5.000 und zu Fuhs 13.000 stark gewest, bey sich habent 17 Stück Grob Geschütz und bey 2.000 Wagen ist anno 1621 den 4. October in dieszem abgebilten Ort Willhermsdorf ankumen, alldar mit der ganzen Armada über Nacht gelegen und den 5. disz wider uffgebrochen und nach der untern Pfalz marschiert.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1509
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 8258

Válka proti českým povstalcům byla ukončena dobytím Tábora v listopadu 1621. Ještě předtím však odtáhl Mansfeld po ztrátě Plzně do Horní Falce (těsně západně od Chebu). Jeho vojsko mohutně narostlo, když do něho vstoupilo mnoho propuštěnců z likvidované protestantské Unie. Jeho situace v Horní Falci se však zhoršila, když jej počal ohrožovat Tilly, vojevůdce katolické ligy, a když v jeho ležení ve Weidhausenu nedaleko Koburku nakažlivá epidemie decimovala jeho armádu. Mansfeld se proto rozhodl pro pochod do Dolní Falce. Velmi obratným jednáním s císařskými se mu podařilo zastřít svůj strategický pohyb, takže se zcela nečekaně objevil v Dolní Falci. Zobrazené přenocování celé armády ze 4. na 5. říjen 1621 ve Wilhelmsdorfu je právě z tohoto chvatného pochodu do Dolní Falce.

55-Město Tábor, které bylo roku 1621 obléháno.

Město Tábor, které bylo roku 1621 obléháno.

Tábor, dne 13.11.1621

Lept je mistrně proveden, podle stylu není však Hollarův, nýbrž spíše Sadelerův – není však signován. Tábor je zobrazen perspektivně (zeshora), věž kostela je částečně demolována, na levé straně je zakreslen rybník Jordán. Kolem města jsou vojenská seskupení, šance, nájezdy, apod. Vše je ryto s udivující přesností a pečlivostí. Citovaný nápis je nad obrazem, dole je obsáhlá legenda na ozdobném vignetovém poli.

Signace: neuvedena
Autor: Sadeler R., mědirytec

Originální název: Tabor civitas anno 1621 obsessa et capta.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1509
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 8258

Ferdinand II. se nespokojil s vítězstvím na Bílé hoře, dal rozkaz k likvidaci všech stavovských opěrných bodů, které se dosud nevzdaly. Tato akce však byla ztížena skutečností, že Buquoy s velkou částí císařských vojsk odtáhl na východ, aby tam čelil nájezdům sedmihradského knížete Bethlena Gábora. Bavorská armáda pod Tillym byla nucena k pochodu do Horní Falce, kde se nebezpečně počal hýbat Mansfeld po ztrátě Plzně a několika dalších západočeských měst. V Čechách tedy zůstal jen generál Don Baltasar Maradas, původem Španěl, jehož úkolem bylo s ne příliš početným vojskem potřít poslední bod českých stavů, který doposud vzdoroval, město Tábor. Po hrdinném odporu bylo město dobyto dohodou s jeho posádkou dne 13. listopadu 1621, které již nezbylo jiného východiska.

56-Nákres města Frankentalu, které bylo obléháno místogenerálem Donem Goncalem Ferdnandem de Cordova. 1621.

Nákres města Frankentalu, které bylo obléháno místogenerálem Donem Goncalem Ferdnandem de Cordova. 1621.

Frankenthal, dne 20.11.1621 (do 30.11.1621)

Město je kresleno perspektivně (zeshora), opodál je znázorněno jezdecké střetnutí. Vlevo je Rýn, vpravo lesík s malou vesničkou a kostelní věží. Kolem města jsou valy a šance. Dráhy dělových střel jsou vyznačeny křivkami. Dole vlevo je ozdobná kartuše s legendou A–L.

Signace: neuvedena
Autor: Sadeler R., mědirytec

Originální název: Abrisz der Stadt Franckenthal, wie solche von dem Vicegeneral Don Goncalo Fernandes de Cordova belagert worden. 1621.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1509
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 8258

Španělský generál Cordova byl svým velitelem markýzem Spinolou nasazen s početným vojskem proti Dolní Falci, dědičné zemi Fridricha Falckého. Dobývání četných měst a tvrzí falckých si vyžádalo delší dobu, než bylo původně předpokládáno. Když byl Cordova právě zaměstnán obléháním města Frankenthalu nad Rýnem, objevil se znenadání Arnošt Mansfeld v Dolní Falci. Zpráva o jeho příchodu s armádou o 25 000 mužích způsobila, že Cordova se neprodleně obrátil od Frankenthalu a vydal se se do Oppenheimu, Kreuznachu, Steinu a dalších míst do zimních ležení.

57-Obléhání města Frankenthalu v roce 1621.

Obléhání města Frankenthalu v roce 1621.

Frankenthal, dne 20.11.1621 (do 30.11.1621)

Na obraze jsou znázorněny jen fortifikační zařízení kolem města Frankenthalu, zbytek zůstal prázdný. Tok řeky Rýnu je znázorněn v lesnaté krajině. Vpravo nahoře je ozdobná kartuše s dvěma figurkami Fidelitase a Constantia, na níž jsou erby a shora uvedený nápis. Pod obrazovou částí tisku je legenda A–R a 1–12.

Signace: Deliniert durch Heinrich van der Borsch
Autor: Borcht Heinrich van der, nizozemský mědirytec

Originální název: Belägerung der Statt Frankenthal im Jahr 1621.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1509
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 8258

Španělský generál Cordova byl svým velitelem markýzem Spinolou nasazen s početným vojskem proti Dolní Falci, dědičné zemi Fridricha Falckého. Dobývání četných měst a tvrzí falckých si vyžádalo delší dobu, než bylo původně předpokládáno. Když byl Cordova právě zaměstnán obléháním města Frankenthalu nad Rýnem, objevil se znenadání Arnošt Mansfeld v Dolní Falci. Zpráva o jeho příchodu s armádou o 25 000 mužích způsobila, že Cordova se neprodleně obrátil od Frankenthalu a vydal se se do Oppenheimu, Kreuznachu, Steinu a dalších míst do zimních ležení.

[přihlásit se]   [webmaster]
web 30letavalka  |  Hrad Český Šternberg  ©2014-2025