Rytina zobrazuje pevnost Nové Zámky z r. 1621. Až na chybějící pohled na Bratislavu je grafika téměř identická s listem č. 38/170 na str. 35. Jen jezdecké střetnutí za městem je poněkud jinak koncipováno, jde bezpochyby o boj, v němž padl Buquoy. Obě rytiny jsou nesporně dílem téhož autora, podle Drugulina G. Kellera, a mají i tytéž rozměry.
Když bylo likvidováno na celém území Čech a Moravy české povstání vojsky císařskými a bavorskými, byl Buquoy se svou armádou odeslán na východ proti Bethlenovi Gáborovi, knížeti sedmihradskému, který nebezpečně ohrožoval císařovy državy na východě. I Bratislava padla do rukou Bethlenových, když předtím ztroskotal Dampierrův pokus dobýt město zpět. Dampierre zde sám padl (viz na str. 368 v II. díle!). Bethlen Gábor kdysi sám aspiroval na českou korunu, když však byl v tomto záměru vytlačen Fridrichem Falckým, vznikla v jeho nitru nenávist vůči Čechům, kteří dali přednost jinému pretendentu. Jeho rozpolcená a úskočná povaha však způsobila, že pokračoval v boji i proti císaři. Buquoy vnikl na Slovensko, zmocnil se Trnavy, Starých Hradů a Bratislavy. Při obléhání Nových Zámků padl hned zpočátku bojů, když s oddílem jezdectva přispěl na pomoc jinému oddílu jízdy, který byl při furažírování nepřítelem poražen. Bethlen nyní získal odvahu a s pomocí svých spojenců, markraběte Krnovského a několika uherských velmožů, vnikl až do prostoru Moravy a jeho jezdecké hordy zde zle drancovaly. Teprve zásahem Valdštejnovým byl Bethlen Gábor poražen a po dohodě s markrabětem Krnovským uzavřel s císařem tzv. „mikulovský mír“. Nové Zámky byly Buquoyem obléhány v červnu roku 1621.
