Rytiny z roku 1626

109-Vyobrazení císařské hradby u desavského mostu

Vyobrazení císařské hradby u desavského mostu

soutok Labe s Muldy, dne 15.04.1626

Uprostřed obrazu je nakreslen soutok Muldy s Labem. Na levém břehu Labe je císařská hradba, za ní je most a hráz vedoucí přes poloostrov k Muldě, přes niž se klene opět most. Celá krajina je poseta jednotlivými stromy. Město Dessau je znázorněno na pravé straně tisku. Vojska nebo tábory vojsk tu nejsou. Dessau (Desava) leží přibližně 100 km jihozápadně od Berlína

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung der kayserischen Schantz an der Tessawer Brücken.

V druhé polovině roku 1625 táhl Valdštejn se svou nově naverbovanou, velmi početnou armádou přes Cheb do západního Německa, kde se však nespojil se svým válečným druhem Tillym (patrně z důvodů zásobovacích), nýbrž táhl po neúspěšném jednání o příměří s vévodou brunšvickým a králem Kristiánem IV. dánským do středního Německa. K zabezpečení svého postavení u Desavy dal Valdštejn vybudovat most přes Labe a obrannou hradbu. Když jeho nepřátelé viděli, že se tyto práce stávají pro ně nebezpečnými, vyslali Mansfelda s přiměřeně silným vojskem, aby dobyl pevnost Desavu, a tím znemožnil Valdštejnovi přechod přes Labe. Císařské posádce v pevnosti velel Aldringen, který dlouho úspěšně odrážel Mansfeldovy útoky, posléze však odpor obhájců pevnosti slábl a Aldringen byl nucen zavolat Valdštejna na pomoc, a ten také ihned zasáhl. Nejprve vyslal Jindřicha Šlika s několika pluky jízdy, sám přitáhl s pěchotou později, ale ještě zavčas, aby ohroženému Aldringenovi pomohl; svým početnějším dělostřelectvem pak zvrátil situaci bitvy a připravil Mansfeldovi zdrcující porážku, z níž se jeho vojsko již nezotavilo. Bylo to také poslední větší bojové střetnutí Mansfeldovo, který pak brzy mizí ze scény třicetileté války, poněvadž ustoupil do Bosny a zde ve vesnici Rakovica náhle zemřel. K bitvě u Desavy došlo 15. dubna 1626.

110-Desava

Desava

Dessa, dne 15.04.1626

Jde o tisk bez podrobnějšího textového vysvětlení, představující porážku Mansfelda Valdštejnem u Desavy dne 15. dubna 1626. Rytina je provedena podrobně s mnohými realistickými podrobnostmi. Vidíme tu most přes řeku Labe, pevnost, Mansfeldovy šance i jeho vybuchující zásoby střeliva. Na pravé straně je vyznačeno městečko Zerbst.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Dessa

V druhé polovině roku 1625 táhl Valdštejn se svou nově naverbovanou, velmi početnou armádou přes Cheb do západního Německa, kde se však nespojil se svým válečným druhem Tillym (patrně z důvodů zásobovacích), nýbrž táhl po neúspěšném jednání o příměří s vévodou brunšvickým a králem Kristiánem IV. dánským do středního Německa. K zabezpečení svého postavení u Desavy dal Valdštejn vybudovat most přes Labe a obrannou hradbu. Když jeho nepřátelé viděli, že se tyto práce stávají pro ně nebezpečnými, vyslali Mansfelda s přiměřeně silným vojskem, aby dobyl pevnost Desavu, a tím znemožnil Valdštejnovi přechod přes Labe. Císařské posádce v pevnosti velel Aldringen, který dlouho úspěšně odrážel Mansfeldovy útoky, posléze však odpor obhájců pevnosti slábl a Aldringen byl nucen zavolat Valdštejna na pomoc, a ten také ihned zasáhl. Nejprve vyslal Jindřicha Šlika s několika pluky jízdy, sám přitáhl s pěchotou později, ale ještě zavčas, aby ohroženému Aldringenovi pomohl; svým početnějším dělostřelectvem pak zvrátil situaci bitvy a připravil Mansfeldovi zdrcující porážku, z níž se jeho vojsko již nezotavilo. Bylo to také poslední větší bojové střetnutí Mansfeldovo, který pak brzy mizí ze scény třicetileté války, poněvadž ustoupil do Bosny a zde ve vesnici Rakovica náhle zemřel. K bitvě u Desavy došlo 15. dubna 1626.

111-Skutečné vyobrazení Mansfeldovy porážky u desavského mostu, k níž došlo 25. dubna v den sv. Marka, roku 1626.

Skutečné vyobrazení Mansfeldovy porážky u desavského mostu, k níž došlo 25. dubna v den sv. Marka, roku 1626.

Dessa, dne 15.04.1626

Lesnatou krajinou protéká řeka Labe, do níž se vlévá říčka Mulda. Přes oba toky vede most, za nímž na břehu je zobrazena bitva a útěk Mansfeldovy armády. Na levém kraji je orientační buzola. Nad obrazem je shora uvedený text, dole je legenda A–Z.

Signace: M. Merian
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Vorbildung der Mansfeldischen Niederlag bey der Tessawer brücken geschehen den 25. Aprilis an S. Marx tag Anno 1626.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1677
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 10208

V druhé polovině roku 1625 táhl Valdštejn se svou nově naverbovanou, velmi početnou armádou přes Cheb do západního Německa, kde se však nespojil se svým válečným druhem Tillym (patrně z důvodů zásobovacích), nýbrž táhl po neúspěšném jednání o příměří s vévodou brunšvickým a králem Kristiánem IV. dánským do středního Německa. K zabezpečení svého postavení u Desavy dal Valdštejn vybudovat most přes Labe a obrannou hradbu. Když jeho nepřátelé viděli, že se tyto práce stávají pro ně nebezpečnými, vyslali Mansfelda s přiměřeně silným vojskem, aby dobyl pevnost Desavu, a tím znemožnil Valdštejnovi přechod přes Labe. Císařské posádce v pevnosti velel Aldringen, který dlouho úspěšně odrážel Mansfeldovy útoky, posléze však odpor obhájců pevnosti slábl a Aldringen byl nucen zavolat Valdštejna na pomoc, a ten také ihned zasáhl. Nejprve vyslal Jindřicha Šlika s několika pluky jízdy, sám přitáhl s pěchotou později, ale ještě zavčas, aby ohroženému Aldringenovi pomohl; svým početnějším dělostřelectvem pak zvrátil situaci bitvy a připravil Mansfeldovi zdrcující porážku, z níž se jeho vojsko již nezotavilo. Bylo to také poslední větší bojové střetnutí Mansfeldovo, který pak brzy mizí ze scény třicetileté války, poněvadž ustoupil do Bosny a zde ve vesnici Rakovica náhle zemřel. K bitvě u Desavy došlo 15. dubna 1626.

112-Skutečné vyobrazení města Münden, které bylo panem císařským generálem hrabětem Tillym dobyto a obsazeno 1626.

Skutečné vyobrazení města Münden, které bylo panem císařským generálem hrabětem Tillym dobyto a obsazeno 1626.

Münden, dne 30.05.1626

Na rytině je zobrazeno Tillyho obléhající vojsko střílející přes řeku Veseru, přes niž vede most do města Münden. Na druhém břehu Vesery útočí další jednotky. Pozadí obrazu tvoří lesnatá, kopcovitá panoramata, v pravém popředí je šibenice a veliké kolo.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahre Abildung der Stadt Münden, wie dieselbe vom kays. Herrn Gen. Gr. Tilly erob. und eingenommen 1626.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1677
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 10208

Vítězství u desavského mostu dne 25. dubna 1626 nad Mansfeldem, útěk a rozklad jeho armády uvolnily Valdštejnovi postup do Slezka a ještě východněji, aby zde mohl čelit nájezdům sedmihradského knížete Bethlena Gábora a jeho spojenců, který pak později byl donucen uzavřít s císařem mír. Tím se však i ulehčilo Tillymu, jehož současným protivníkem byl král Kristián IV. dánský, Tillyho tažení proti Dánům vedlo na sever, dne 30. května 1626 dobyl město Milden (Mülden) a dne 27. srpna téhož roku porazil krále Kristiána IV. ve velkém bitvě u Lutteru.

113-Pravdivé vyobrazení města Elbingu, které bylo opevněno jeho královským veličenstvem švédským, atd. roku 1626.

Pravdivé vyobrazení města Elbingu, které bylo opevněno jeho královským veličenstvem švédským, atd. roku 1626.

Elbing, dne 01.06.1626 (do 30.06.1926)

V široké rovině, v pozadí s mořem, leží mocnými vodními příkopy obléhané město Elbing, z něhož vyčnívá vysoká kostelní věž. Na pravé straně protéká městem stejnojmenná řeka. U horního okraje obrazu je znak města. Elbing leží ve východním Prusku na mořském pobřeží, přibližně na poloviční vzdálenosti mezi Královcem a Gdyní. Pod obrazem je legenda A–S.

Signace: M. Merian fecit.
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Wahre Contrafactur der Statt Elbing, wie dieselbe von Königl. May. zu Schweden etc. befestigt worden. Anno 1626.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1677
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 10208

Než Gustav Adolf švédský vstoupil do války proti císaři a katolíkům (r. 1630), bojoval již delší dobu s polským králem Zikmundem, s nímž pak uzavřel krátkodobé příměří trvající do roku 1625. Pak však opět vzplanul boj, který skončil vítězstvím Švédů nad Poláky, jímž velel kníže Lev Sapieha, dne 3. ledna 1626. Pak se Gustav Adolf obrátil do východního Pruska, které bylo polským lénem, jež bylo uděleno jeho švagru, kurfiřtu Jiřímu Vilému Braniborskému. Švédům totiž hrozilo nebezpečí, že se toto území přidá k Polsku. Východopruská města však bez odporu otevřela brány Švédům. Byly to: Braunsberg, Marienburg a Elbing, jehož opevnění dal Gustav Adolf zesílit.

116-Vyobrazení švédské šance ležící na toku Visly v Prusku roku 1626.

Vyobrazení švédské šance ležící na toku Visly v Prusku roku 1626.

Visla, dne 01.07.1626 (do 31.12.1626)

Rytina zobrazuje tok Visly, který se rozdvojuje. Přes řeku vede most a na hladině pluje několik plachetních lodí. Na nejzazším cípu poloostrova, který tvoří obě ramena Visly, je švédská pevnost, za ní je vykácený les. V pravém dolním rohu obrazu drží dva vojíni, jeden s píkou, druhý s mušketou, rozvinutou mapu kraje dolní Visly s Baltským mořem, na němž je vidět i orientační buzola. Vlevo dole je čtverec s legendou 1–10.

Signace: neuvedena
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Abbildung der Schwedischen Schantz auff dem Weysselstrom in Preussen gelegen 1626.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1677
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 10208

V třicátých letech 17. století vedl Gustav Adolf švédský trvale válku s králem Zikmundem polským, kterého i několikrát porazil. Potom táhl proti svému švagru, kurfiřtu Jiřímu Vilémovi Braniborskému, aby mu zabránil přispět Polákům na pomoc, poněvadž Prusko bylo tehdy lenním vévodstvím polským. Několik pokusů Poláků o osvobození tísněného města zůstalo bezvýsledných. Obléhání trvalo ještě i po celý rok 1627 a Gustav Adolf byl v jeho průběhu dvakrát raněn. Později uzavřel příměří s Polskem, které počali podporovat císařští Valdštejnovými vojsky. Příměří zprostředkovala Francie, a tím získal Gustav Adolf volnou ruku pro protikatolické boje v Německu.

114-Skutečné vyobrazení skvělého vítězství, jež udělil hrabě Tilly, císařský generál, králi dánskému dne 22. srpna 1626, podle nového kalendáře.

Skutečné vyobrazení skvělého vítězství, jež udělil hrabě Tilly, císařský generál, králi dánskému dne 22. srpna 1626, podle nového kalendáře.

Lutter, dne 22.08.1626

Rytina zobrazuje situaci bitvy mezi Tillym a dánským králem Kristianem IV. u Lutteru. Jsou tu vyznačena města Wolfenbüttel, Lutter, Northeim, Göttingen a Duderstadt. Od Lutteru k Duderstadtu protéká potok, jenž odděluje postavení obou válčících armád. V pravém rohu je obdélník s legendou A–F.

Signace: M. Merian
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Eigentliche Abbilldung der trefflichen Victori, welche Graf Tilly, Kays: General wider den König in Denemarck 22. August 1626 St. Novo erhalten.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1687
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 10208

Jednou z nejvýznamnějších bojových událostí tzv. dánské války byla porážka dánského krále Kristiana IV. u Lutteru vojsky generála Tillyho dne 22. srpna 1626. Bojeschopnost Mansfeldovy armády byla Valdštejnovým vítězstvím u desavského mostu zcela rozdrcena a král Kristian dánský zůstal nyní proti Tillymu osamocen. Pokoušel se o pochod do lepších postavení, přitom dobyl Wolfenbüttel, přesun svých jednotek však provedl natolik neobratně, že se jeho protivníkovi Tillymu povedlo jej donutit k bitvě ve strategické situaci pro Dány nepříznivé. Přesto však se Dánům povedlo zpočátku bitvy boj vyrovnat a nechybělo mnoho k vítězství nad Tillym. Výborně vedené útoky císařsko-valdštejnského plukovníka Des Foura však zvrátily situaci ve prospěch Tillyho, který posléze dosáhl významného vítězství u Lutteru. Kristian dánský uprchl z bitvy s malým zbytkem poraženého vojska. V bitvě ztratil 3 000 mužů, 102 důstojníků, 22 děl, válečnou pokladnici, 70 praporů a bojových standart a mnoho jiného materiálu. Touto porážkou pozbyl dánský král Kristian své významné mocenské postavení v táboře protestantů, které později po něm převzal Gustav Adolf švédský.

115-Nákres krvavé bitvy, kterou svedl jeho excel. hrabě Tilly, císařský generál, s králem dánským roku 1626, dne 22. srpna.

Nákres krvavé bitvy, kterou svedl jeho excel. hrabě Tilly, císařský generál, s králem dánským roku 1626, dne 22. srpna.

Göttingen, dne 22.08.1626

Na obraze jsou nad sebou města Göttingen, Northeim, Sese a Wolfenbüttel. Hlavním místem vyobrazení je bitva mezi oběma vojsky vedená přes potok. Opodál je pevnost Lutter, vpravo dole je město Duderstadt. V pravém horním rohu je ve čtverci legenda A–G. Citovaný text je psán starým písmem nad obrazovou částí mědirytiny.

Signace: neuvedena
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Abrisz der blutigen Schlacht so Ihr. Excel. herr Graff Tilly, kays. General dem König in Dennemark geliefert Anno 1626 den 22. Augusti.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1687
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 10208

Jednou z nejvýznamnějších bojových událostí tzv. dánské války byla porážka dánského krále Kristiana IV. u Lutteru vojsky generála Tillyho dne 22. srpna 1626. Bojeschopnost Mansfeldovy armády byla Valdštejnovým vítězstvím u desavského mostu zcela rozdrcena a král Kristian dánský zůstal nyní proti Tillymu osamocen. Pokoušel se o pochod do lepších postavení, přitom dobyl Wolfenbüttel, přesun svých jednotek však provedl natolik neobratně, že se jeho protivníkovi Tillymu povedlo jej donutit k bitvě ve strategické situaci pro Dány nepříznivé. Přesto však se Dánům povedlo zpočátku bitvy boj vyrovnat a nechybělo mnoho k vítězství nad Tillym. Výborně vedené útoky císařsko-valdštejnského plukovníka Des Foura však zvrátily situaci ve prospěch Tillyho, který posléze dosáhl významného vítězství u Lutteru. Kristian dánský uprchl z bitvy s malým zbytkem poraženého vojska. V bitvě ztratil 3 000 mužů, 102 důstojníků, 22 děl, válečnou pokladnici, 70 praporů a bojových standart a mnoho jiného materiálu. Touto porážkou pozbyl dánský král Kristian své významné mocenské postavení v táboře protestantů, které později po něm převzal Gustav Adolf švédský.

117-Přístav štěstí, před sto lety uplynulých selských válek i se skutečnými obrazy a nákresy předních důstojníků a velitelů, jakož i výzbroje a zbraní, jichž užívají vzbouřivší se sedláci v malé zemi nad (řekou) Ensí v probíhajícím roce 1626 při svém domnělém válečném tažení.

Přístav štěstí, před sto lety uplynulých selských válek i se skutečnými obrazy a nákresy předních důstojníků a velitelů, jakož i výzbroje a zbraní, jichž užívají vzbouřivší se sedláci v malé zemi nad (řekou) Ensí v probíhajícím roce 1626 při svém domnělém válečném tažení.

řeka Enns, dne 01.12.1626 (do 31.12.1626)

Pod uvedeným textem je vyobrazeno mnoho selských zbraní, jichž bylo použito při selských bouřích r. 1626 v Horním Rakousku. Je pozoruhodné, že mezi zobrazenými zbraněmi je též několik českých zbraní husitských, např. „ein böhmischer eiserner Morgenstern“, „ein žiškaischer Streitkolben“ nebo „ein böhmischer Kornhammer.“ U některých zbraní je i uveden návod k použití, např. zbraně, označené A drží několik bojovníků na dlouhých tyčích, pak vbíhají do skupin nepřátelských jezdců a pomocí velkých háků strhávají jezdce z koní. Pod zbraněmi jsou obrazy pěti selských náčelníků a jeden další je na koni. Selští velitelé jsou označeni svými jmény. Následuje dvousloké vysvětlení obrazu, které má tendenci protiselskou.

Signace: Vytištěno roku 1627
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Glucks-hafen, vor hundert Jahren vorgangenen Bauernkriegs. Sampt eigentlicher Contrafactur und Abrisz der vornehmsten Offizieren und Befehlshabere sowol der gewehr und Waffen derer sich itzo die rebellischen Bauren im Ländlein ob der Ensz in diesem Hier lauffendem 1626 Jahr, bei ihrer vermeynten Kriegsexpedition gebrauchen.

Katalogová čísla:
Wilhelm Eduard Drugulin – Atlas historique Drugulin: 1687
Čeněk Zíbrt – Bibliografie české historie: 10208

Již v době, kdy Ferdinand II. nastoupil na trůn, došlo v jeho dědičných zemích k selským bouřím, které byly vyvolány císařovou snahou potlačit v říši vše nekatolické. Protestantská víra byla totiž i v rakouských dědičných zemích značně rozšířena. Pohnutkou k bouřím však byly i poměry sociální. Selský lid byl utlačován vrchností a snažil se násilím se z tohoto stavu vysvobodit. Pro nedostatek komunikací v obtížném hornatém rakouském kraji byly vojenské potlačovací akce značně ztíženy a protáhly se na dobu několika roků.

[přihlásit se]   [webmaster]
web 30letavalka  |  Hrad Český Šternberg  ©2014-2025