Lesnatou krajinou protéká řeka Labe, do níž se vlévá říčka Mulda. Přes oba toky vede most, za nímž na břehu je zobrazena bitva a útěk Mansfeldovy armády. Na levém kraji je orientační buzola. Nad obrazem je shora uvedený text, dole je legenda A–Z.
V druhé polovině roku 1625 táhl Valdštejn se svou nově naverbovanou, velmi početnou armádou přes Cheb do západního Německa, kde se však nespojil se svým válečným druhem Tillym (patrně z důvodů zásobovacích), nýbrž táhl po neúspěšném jednání o příměří s vévodou brunšvickým a králem Kristiánem IV. dánským do středního Německa. K zabezpečení svého postavení u Desavy dal Valdštejn vybudovat most přes Labe a obrannou hradbu. Když jeho nepřátelé viděli, že se tyto práce stávají pro ně nebezpečnými, vyslali Mansfelda s přiměřeně silným vojskem, aby dobyl pevnost Desavu, a tím znemožnil Valdštejnovi přechod přes Labe. Císařské posádce v pevnosti velel Aldringen, který dlouho úspěšně odrážel Mansfeldovy útoky, posléze však odpor obhájců pevnosti slábl a Aldringen byl nucen zavolat Valdštejna na pomoc, a ten také ihned zasáhl. Nejprve vyslal Jindřicha Šlika s několika pluky jízdy, sám přitáhl s pěchotou později, ale ještě zavčas, aby ohroženému Aldringenovi pomohl; svým početnějším dělostřelectvem pak zvrátil situaci bitvy a připravil Mansfeldovi zdrcující porážku, z níž se jeho vojsko již nezotavilo. Bylo to také poslední větší bojové střetnutí Mansfeldovo, který pak brzy mizí ze scény třicetileté války, poněvadž ustoupil do Bosny a zde ve vesnici Rakovica náhle zemřel. K bitvě u Desavy došlo 15. dubna 1626.
