Leipheim, Rytina zobrazuje pohled na městečko Leipheim s označením některých významnějších budov. V pravém popředí je strom a nad ním městský znak. Na levé straně je další emblém a za okrajem stručný popis Leipheimu.
Signace: G. Bodener fecit et excudit.
Autor: Bodenehr G., mědirytec a kartograf
Originální název: Leipheim ein Stättlein zwischen Güntzburg und Ulm. Ulmer Gebieths.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 416/475
Leipheim leží ve Würtembersku, tedy na území, které v době třicetileté války bylo často dějištěm bojových událostí. Popsaná grafika nemá přímou souvislost s nějakou válečnou epizodou, svým vznikem však spadá přibližně do období třicetileté války, a proto tvoří součást šternberské sbírky.
Limburg, Tisk zobrazuje městečko s pevností ležící na strmém kopci. Krajinou kolem tvrze protéká říčka Wesdret. Opodál vpravo, rovněž nad zmíněnou řekou, leží vesnice Dolhen. Vlevo dole je čtvercové pole s nápisem „Limburg“ a legendou: 1–9.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Limburg
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 417/360
Je obtížné určiti, k jaké události se obrazový námět rytiny vztahuje. Jediným vodítkem je okolnost, že Limburg leží na území západní Belgie a že na grafice jsou vyobrazeny nizozemské dělostřelecké baterie a pěchota. Tyto okolnosti připouštějí úsudek, že jde o bojovou událost z vleklé války španělsko-nizozemské, jejímž hlavním dějištěm bylo, přibližně r. 1630, právě zmíněné území. V čele generálních stavů spojeného Nizozemí stál tehdy vévoda Jindřich Bedřich Oranžský, který svými všestrannými schopnostmi přivedl svou vlast k nebývalým hospodářským, vojenským i společenským úspěchům. Mírové podmínky, jichž dosáhli Holanďané při mírovém jednání v Münsteru, dne 15. května 1648, byly pro ně velmi výhodné.
Maulburg, Jedná se o poměrně malou rytinu zobrazující podlouhlou budovu na vrchu, na kterou střílejí tři děla. Za palebným postavením těchto děl je nastoupen oddíl vojska. V levém i pravém popředí je vyobrazeno po dvou jezdcích, vlevo s jedním mušketýrem. Nad obrazem je ozdobná kartuše s nápisem „Maulburg“.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Maulburg
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 418/364
Maulburg leží v jižním Bádensku, kde bylo dějiště bojových událostí kolem r. 1630. Jedině z této okolnosti lze přibližně určit dobu zobrazené bojové akce, bližší identifikace však není možná.
Rytina vyobrazuje romantický les s mohutnými stromy, vlevo je osamělý domek a v popředí jezírko. V lese jsou vyobrazeny tři scény (A, B, C) znázorňující průběh loupežného přepadení cestujícího kněze potulným žoldákem. Pod obrazem je obsáhlá, třísloká báseň obsahující dialog mezi knězem a loupežným vojákem.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Soldaten Segen, wie man einem ohne Fluchen, Schlägen, ja ohne Mord und Blutvergiessen, mit lauter guten Worten, Pferd, Geld und Kleider abnehmen kann.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 419/128
Leták se velmi vtipně a sarkasticky dotýká v době 30tileté války rozšířeného zločinu loupežných přepadení cestujících potulnými desertovanými žoldnéry. Odebrání celého majetku bez násilí, jen „pouhými dobrými slovy“ je pochopitelně míněno ironicky proti postiženému knězi, jehož víra odmítá jakékoliv násilí. Je nasnadě, že bezuzdná demoralizace, rozšířená zejména mezi žoldnéřskými armádami, znala tehdy jen surovost a násilí.
Rytina zobrazuje skupinu selského lidu (muži, ženy i děti), bědujícího nad útrapami a strádáním způsobenými válkou. Někteří mají sepjaté ruce, jiní pozvedávají zemědělské náčiní k nebi. V pozadí je vesnice s kostelíkem, částečně v plamenech, která je právě pleněna vojskem. Pod obrazem je 12sloká německá báseň, volající k nebi o pomoc a ochranu. Pod básní jsou uvedeny citáty ze starozákonní knihy žalmů (žalm: 60,67), a lamentace.
Signace: Strassburg bey Jacob von der Heyden.
Autor: neznámý
Originální název: Klag und Bettlied der Armen durch vielfaltige grausame schädliche Krieg Durchzüg und andere weg hochbedrängten und beschwerten Bawers und Landleuten in der gantzen Christenheit umb den lieben Frieden. Nach dem alten Kirchengesang: Da pacem Domine in diebus nostris, gerichtet oder verleih und Frieden gnädiglich etc.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 420/127
Leták se zabývá utrpením a strádáním venkovského lidu za třicetileté války, které byl způsobeno hrozným drancováním, jež bylo jednou z bojových metod, kterou mělo být postiženo nepřátelské území. Tato nelidská praxe vedla místy k úplnému vylidnění celých území.
Na rytině vpravo dole jsou vyobrazeni v jeskyni: papež, kardinál, vysoký jezuitský hodnostář (pravděpodobně generál řádu) a katolická knížata římsko-německé říše, kteří se mezi sebou radí o připravovaných protiprotestantských opatřeních. Vlevo jezuita přijímá od zámožného velmože peníze na protiprotestantskou propagandu, protestant však, natahující k dárci ruku, vyjde naprázdno. Za nimi v domě jsou: jetuita, propuštění i desertovaní žoldáci a různí ničemové; nad nimi je nápis: „Hic erat inferis in terra praesidium“ tj. „Zde je peklo na zemi“. Na obloze v mracích je vyobrazen Bůh s jezuitským biretem, držící v rukách znak IHS s hřeby a probodeným srdcem. V pozadí jsou různé scény, které alegoricky znázorňují podvratnou činnost jezuitů a katolické církve vůči protestantům, tedy tzv. protireformaci. Jsou tu např. velké ryby, požírající malé; na moři jsou lodě s nápisy, že je moře zamořeno zlými rybami; dva dravci pronásledují čápa a nápis vysvětluje, že je to důkaz pronásledování zbožnosti; dvě lišky se vrhají na kuše, tj. zákeřná přesila surově ničí nevinné, bezbranné kuře; dvě kočky napadají myš, hra koček pochopitelně končí smrtí slabé myšky apod. Nápisy na rytině jsou převážně nizozemské. Vpravo nahoře je vyobrazeno obléhané město, na které útočí vojsko a dopadají střely dělostřelecké palby. Pod obrazem je povšechně vysvětlující, stručný německý text, který je doslova uveden výše.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Jesuitischer Pater überall, und römischer einschleichender Jagdhund, der auf Erden und im Meer, ja auch in der Lufft und im Himmel allenthalben einzuschleichen sich understehet.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 421/124
Jde o propagandistický leták vydaný protestanty, který kritizuje a ironizuje velmi intenzivně prováděnou protireformační činnost katolické církve, řádu jezuitů a císaře s katolickými knížaty římsko-německé říše. Tato rekatolizační činnost byla obzvláště čile prováděna na územích, která byla během třicetileté vály dobyta císařskými vojsky a dříve obsazena některým členem protestantského bojového společenství.
Na malé rytince je vyobrazen boj mezi dvěma oddíly vojska, které vzájemně na sebe střílejí. Na bojišti leží několik raněných i mrtvých. Vojáci jsou ozbrojení kopími, mezi nimiž je vidět několik bojových praporů. Pod obrazem je německý veršovaný text, který líčí hrůzy válek, hlad, strádání, plenění, povšechný úpadek morálky, nesmyslnost boje mezi příslušníky téhož národa, z čehož nakonec těží jen „dědičný nepřítel Turek“. Báseň nabádá k návratu k Bohu a k ctnostnému životu.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Vom unnöttigen Kriegen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 422/118
Jde o leták, který odsuzuje zbytečné války se všemi hroznými průvodními znaky. Mírové snahy lidstva byly před 300 lety právě tak aktuální jako dnes, leč, žel neúčinné.
Na rytině je zobrazeno náměstí s několika obchody, před kterými stojí obchodníci a nejrůznější živnostníci, bědující a naříkající. Uprostřed je vyvýšené lože s mrtvým úvěrem (“credit“). Po levé straně katafalku kope hrobař hrob pro mrtvého. Pod obrazem je třísloká německá báseň, obsahující dialog mezi obchodníkem a kupujícími zákazníky, jejíž refrén stále opakuje, že nemůže být prodáváno na úvěr, poněvadž „Herr Credit“ je mrtvý.
Signace: Zu finden in Nürnberg bey Paulus Fürst Kunsthändlern, etc.
Autor: Fürst Paulus, nakladatel v Norimberku, obchodník s uměleckými předměty
Originální název: Trawrige Klag über den erbärmlichen Abschied desz wohlbekandten Herrn Credits, welcher heutigs Tags schier an allen Orten tod gefunden wird.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 423/115
Jde o leták, který vtipně charakterizuje hospodářskou situaci v době 30leté války, především stagnaci v obchodě.
V místnosti se dvěma vchody sedí římský papež na trůně, na hlavě má tiaru a v pravici drží trojitý kříž; levou rukou ukazuje doprava, kde za otevřenými dveřmi je vidět v dálce oheň (patrně peklo), v němž jsou spalováni dva muži. Papežův trůn je ozdoben různými závěsy a záclonami. Odprava přicházejí čtyři jezuité, kteří zřejmě velmi intenzivně a čile obhajují a omlouvají své neúspěchy, živě gestikulují a zvedají prsty k přísaze. Po levé straně papežově stojí dva švýcarští strážci s partisanami (tj. dřevcové zbraně s dlouhou bodnou i sečnou čepelí). Naproti stojí kardinál a opodál velký pes. Podlaha je mozaikována výraznými čtvercovými dlaždicemi.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Der Jesuiten grosse Klag, wegen ihrer verlohrenen Häuser, insonderheit in Deutschland.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 424/59
Tento leták, vydaný stranou protestantskou, ironizuje neúspěchy, které utržily císařské armády, a tím i katolická církev, především jezuité, porážkami kolem r. 1630 v Německu. Poněvadž jezuité představovali vždy nejagilnější složku katolické církve, je nasnadě, že byli protestanty nejvíce nenáviděni a že byli mezi prvními, kteří byli z protestanty okupovaných území vyhoštěni, a jejich majetek byl konfiskován. Obdobně jako prchali z Čech po vítězství českého povstání r. 1618, byli nuceni uprchnout i po pronikavých vítězstvích Švédů z počátku druhého válečného desetiletí z Německa. Tento neúspěch katolické církve a chvatný útěk jezuitů ze středního Německa vyvolal pochopitelně veselí a škodolibost jejich protestantských odpůrců, což bylo obrazem i slovem vyjádřeno na popsané grafice. Uprchlí jezuité omlouvají před papežem svou porážku v Německu a ten jim hrozí pekelným ohněm.
Rytina zobrazuje muže v brnění a přilbici, držícího v pravici meč a v levici štít s obrazem Krista, bojujícího proti zlému duchu. Na štítě je nápis „Scutum fidei“, na meči „Verbum Dei gladius spiritus“, na pasu „veritas“, atd. Nad postavou rytíře vychází z oblaku ruka s korunou „corona gloriae“. Prchající ďábel je nazýván „princeps mundi“; drží v ruce různé náčiní k chytání zvěře (tj. duší). Nad ďáblem poletuje roj vos, netopýři a okřídlení hadi a ještěři, nazvaní „Potestates tenebrarum“. Ďábel má husí nohy a nese toulec s nápisem „ignea tela“, v řitním otvoru má vosí hnízdo, z něhož létají vosy k rytíři. Po obou stranách obrazu je obsáhlý německý veršovaný text, který vysvětluje vyobrazené alegorické scény. Pod tím je krátká básnička latinská, která stručně shrnuje, čeho neřestného je třeba se vystříhat a jak je nutno vést ctnostný život.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Der Christliche streittende Ritter, ausz der geistlichen Rüstkammer des H. Paulus zu Ephesern am sechsten Capitul, gemustert und ausstaffiert, auch im offenen Truck verfertiget und ins Kupfer gebracht.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 425/54
Jedná se o anonymní, časově neurčený leták, vydaný bezpochyby katolíky, který ostře napadá bezbožnost a mravní rozvrat v době třicetileté války. Námět listu je odvozen ze známé epištoly sv. Pavla Efeským, z kapitoly VI.: „Proto vezměte plnou zbroj Boží, opásáni na bedrech pravdou,… oblečeni v pancíř spravedlnosti… vezměte štít víry… přilbici spásy a meč ducha…“ atd.
Na obraze je velká nestvůra s pravou nohou koňskou, levá, lidská, je obrněna pancířem. V pravé ruce drží halapartnu a hořící pochodeň; levice ve tvaru lví tlapy drží ukořistěné předměty: kalichy, monstrance, řetězy apod., obdobně i tlama vlčí hlavy svírá uloupené bohoslužebné náčiní. Obluda táhne za sebou prašivý krysí ocas, na němž visí spletenec hadů, ropuch a mloků. Před ní leží naznak zraněný voják. V pozadí je hořící vesnice a prchající selský lid je pronásledován vojskem. V pravém pozadí je vyobrazeno město, za nímž právě vychází slunce. Ulicemi pokojně prochází skupina mužů, nesoucích různé řemeslnické nářadí. Před nimi leží popsaná obluda, zasažená bleskem a usmrcená. Z otevřených útrob vypadávají uloupené předměty. – Pod obrazem je německá báseň líčící a odsuzující válečné hrůzy a nabádající k pokornému, bohumilému životu.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung des unbarmhertzigen, grausam und grewlichen Thiers, welches in wenig Jahren den groszten Theil Teutschlandes erbärm- und jämmerlich verheeret auszgezehret und verderbet. Beneben einem Bericht, woher daszelbe seinen Ursprung, wer solches erzogen, ernehret, etc. Endlich durch was Mittel seiner wieder los zu werden. Männiglich an Tag gegeben.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 426/53
Anonymní leták bez časového určení, obrazem i slovem drasticky znázorňuje hrůzy války a do ostrého protikladu staví pokojný, blahodárný život v míru. Je to entuziastický projev touhy po míru, který výstižně vyjadřuje mentalitu širokých vrstev obyvatelstva, žalostně zbídačeného třicetiletou válkou.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název:
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název:
Stockholm, Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Stockholm
Leipzig, Dne
06.01.1547 (do 27.01.1547)Rytina časově a svým námětem nespadá do rámce sbírky. Uprostřed je vyobrazeno město Lipsko, které je obléháno velmi podrobně znázorněnými armádami. V pravém spodním rohu je šibenice, v oblacích je obraz Boha (celkem neumělý), pod ním anděl s vavřínovým věncem a dvě hořící koule. Pod horním okrajem je dlouhý obdélník se shora uvedeným nápisem. Pod obrazem je legenda: 1–21 a následuje několik veršů.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahrhafftig Abcontra-feyung der Statt Leyptzig, wie die nach Abbrennung der Vorstatt von Churfürst Johann Friedrich zu Sachsen belägert und beschossen worden von 6. bis 27. Jenner im Jahr Christi 1547.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 1/469
Jan Bedřich kurfiřt Saský, nar. r. 1503 a zemř. r. 1554, byl neústupným protestantem, a proto se záhy dostal do rozepří s císařem Karlem V. Byl jedním z hlavních členů tzv. šmalkaldského svazu. Bojoval po řadu let ve šmalkaldské válce proti císaři i proti svému blízkému příbuznému vévodovi Mořici Saskému, který stál na straně císařově. Jan Bedřich dobyl zpět Sasko, které bylo obsazeno Mořicem Saským, a do sledu těchto bojů spadá i uvedené obléhání a dobytí Lipska r. 1547. Ještě téhož roku však byly u Mühlbergu protestantské armády poraženy císařem, Jan Bedřich Saský byl zajat a císařem zbaven hodnosti kurfiřtské.
Praha, Dne
15.02.1611Celkový pohled na Prahu od jihu, bez bližších údajů časových a věcných. Směrem od újezdské brány táhne vojsko a na Malostranském náměstí se rozpoutává boj. Jednotlivá pražská města jsou zvlášť označena, např.: Retschin, Königl. Schloss, Altstatt, apod. Na obloze je v ozdobné kartuši nápis: „Praga“.
Signace: G. Keller
Autor: neznámý
Originální název: „Praga“
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 2/331
Bezpochyby se jedná o vpád pasovského vojska do Prahy dne 15. února 1611, které vniklo na Malou Stranu újezdskou bránou (“Neuser Tor“). Arcivévoda Leopold Štýrský chtěl přispěchat na pomoc Rudolfovi II. při dobytí postoupených zemí bratrem Matyášem a při podrobení českých stavů. Pasovští dobyli a plenili Malou Stranu. Pasovští vojáci chtěli pokračovat ve svém tažení i na Starém Městě. V tom jim však zabránilo spuštění Mostecké brány. Zbylí vojáci pak byli pobiti. Nastalého zmatku v celé Praze ale využilo prosté obyvatelstvo a obrátilo svůj hněv proti katolickým klášterům, kde rabovalo a pobíjelo mnichy. Jedním z těchto klášterů byl i františkánský klášter při kostele Panny Marie Sněžné, kde vraždění padlo za oběť čtrnáct mnichů. (Dozvuk těchto událostí trval až do současnosti. V létě roku 2012 byly vyzvednuty ostatky těchto mnichů a mniši byli následně 13. října v katedrále sv. Víta blahořečeni.) Pasovské vojsko bylo nakonec donuceno opustit Prahu. Jeho nezdařený vpád měl však velké následky. Císař Rudolf II. byl donucen k předání vladařské moci svému bratru Matyášovi.
Pražský hrad, Dne
21.06.1617Slavnostní akt korunovace je vyobrazen v 5 scénách. Uprostřed je větší obraz korunovace v chrámu sv. Víta. Na levé straně: král pokládá ruku na bibli a přísahá, pak pomazání krále. Na pravé straně: král přijímá meč, žezlo a říšské jablko. Nad těmito vyobrazeními je uveden nápis, na jehož pravé straně je kartuše s českým lvem, na levé straně tatáž kartuše s císařskou orlicí. Uprostřed je portrét Ferdinanda II., obklopený vavřínovým věncem, jenž je držen dvěma anděly.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: „Eigentliche Abbildung, wie Kays. Mayt. Ferdinandus secundus den 21. Junii 1617 zum böhmischen König gekrönt worden zu Prag.“
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 3/208
Ferdinand II. byl synem arcivévody Karla Štýrského, nar. r. 1578. Po dlouhém váhání jej Matyáš ustanovil svým zástupcem, poněvadž Matyášovi bratři Albrecht a Maxmilián byli tehdy již starší a bezdětní. Tato kandidatura však vzbudila jistý odpor protestantských knížat (Falckého, Saského, aj.), která se obávala radikálních katolizujících zásahů, které štýrská větev Habsburků prosazovala ve svých dědičných zemích (v Korutanech, Štýrsku, Krajině apod.). Když však konečně Matyáš se svým návrhem předstoupil před stavy Koruny české a doporučoval bratrance Ferdinanda za svého nástupce, stavové návrh přijali. Ferdinand přísahal, že za Matyášova života nebude zasahovat do vladařských záležitostí Koruny české a že po svém nastoupení na český trůn zachová všechna stavovská privilegia, hlavně však, že potvrdí Rudolfův majestát z r. 1609. Dne 29. června 1617 byl Ferdinand korunován českým králem. Stavové se chovali velmi zdvořile, ale i král budil příznivý dojem svým ochotným a laskavým vystupováním. Již po roce však byla tato domnělá shoda vystřídána prudkými rozepřemi, z nichž posléze vzplanulo české povstání.
Dne
01.01.1618 (do 31.12.1618)Na tisku je zobrazen šikmo postavený žebřík, po němž malí muži vynášejí vzhůru různé mince. U paty žebříku čeká lichvář s pokladnicí a pytlem s penězi, opodál stojí sedlák, řemeslník a měšťan, kteří svorně hořekují a bědují. Pozadí obrazu tvoří kopcovitá scenerie. Nad obrazem je německá báseň o dvou slokách, tážící se po nehmotné, neživé věci, která sice nemůže chodit, přesto však stoupá a klesá (rozuměj: hodnota peněz). Níže je další báseň, která se zabývá různými nešvary s penězi, spekulacemi a jinými finančními pletichami a končící úvahou, že jedině Bůh může lidstvo z těchto nízkých kořistnických zájmů povznésti.
Signace: Daniel Mannaser, mědirytec v Augsburgu u Warthabruckerthor
Autor: Manasser Daniel, rytec a nakladatel v Augsburgu
Originální název: Eine Newe Rätherschaft
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 8/75
Leták satiricky odsuzuje lichvu, obchodní spekulaci i různé jiné finanční pletichy, které se v 17. století, hlavně v důsledku třicetileté války a jí způsobeného hospodářského rozvratu, obzvláště rozšířily.
Hradčany, Dne
01.01.1618 (do 31.12.1618)Jde o podrobnou, místy však nepřesně provedenou mapu země české, která je na okrajích opatřena měřítkem. V pravém dolním rohu jsou vyobrazeny Hradčany, před nimi postava zahalená v plášti, držící provaz s připoutaným císařským orlem. Opodál stojí osoba, jež se uklání se smeknutým kloboukem. Na druhé straně na obdobné kartuši je znak s českým lvem, který je držen faunem, opřeným o tabuli, na níž je věnování Eylharovi Lubinu, profesoru na univerzitě v Rostoku od rytce Kaeria.
Signace: P. Kaerius Excudebat Amstalodami. Anno a nato Christo 1618
Autor: Lubinus Eylhar, profesor rostocké university
Originální název: Regni Bohemiae nova descriptio.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 9/93
Tato mapa Čech z doby renesance je velmi zajímavá, hlavně poznámkami, jež jsou uvedeny u různých měst. Na příklad u Prahy: Hec olim Bubenium quondam etiam Marobudu ab conditore dicta. Krumlov, Budějovice a Kutná Hora: Habent argenti fodines. Rakovník: Habent optimam cerevisiam. Klatovy: Praestat opt. caseis. Prachatice: Salis emporium, apod. Mezi Českým Šternberkem a sázavským klášterem je zakreslen velký les. Konopiště je nazváno „Konnepsch.“ Význam shora popsaných osob, držících znaky, nelze vysvětlit.
Dne
01.01.1618 (do 31.12.1618)Obraz je symbolem politických změn římsko-německé říše v 17. stol. Ve vysoké věži se sedmi poschodími je vyobrazen císař se sedmi kurfiřty. Mimo říšská knížata stojí opodál a přihlížejí. Na číselníku hodin, které jsou poháněny osudem, jsou znázorněni čtyři králové, kteří střídavě stoupají a klesají.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Des römischen Reiches grosse Welt Uhr.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 10/63
Období třicetileté války se vyznačovalo častými politickými zvraty, obraz tuto situaci výstižně charakterizuje. Drugulin uvádí mimo letopočet 1618, který je vyznačen na pravé straně tisku, ještě rok 1630, který však na našem listu postrádáme. Lze z toho usoudit, že autor vztahoval svou satiru na delší časový úsek, a nikoliv jen na rok 1618.
Praha, Dne
01.01.1618 (do 31.12.1628)Pohled na celou Prahu po obou březích Vltavy („Moltav fluvius“) je kreslen velmi pečlivě. V levém popředí je stafáž stromů. Nad obrazem je shora uvedený text. Na obloze jsou erby: Hradčan, Malé Strany, český, císařský, Starého Města, Nového Města a Vyšehradu. Tisk není signován, jeho koncepce však připomíná Hollara, nebo byla grafika pořízena podle Hollarovy předlohy. Tato rytina se v mnohém nápadně podobá Hollarovu obrazu Prahy.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Prospect der weitberühmten Königl. Hauptstadt Prag in Böhmen, wie solche jetziger Zeit anzusehen ist.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 113/387
Praha se stala několikrát dějištěm událostí, které měly hluboký, určující vliv na průběh třicetileté války. Roku 1618 vyvrcholilo české povstání pražskou defenestrací, r. 1620 byla vybojována bitva bělohorská a o rok později byla provedena krvavá exekuce na Staroměstském náměstí. Vznik vojenské i politické moci Valdštejnovy má své kořeny v Praze. Roku 1633 byl vpád Sasů do Prahy a roku 1635 zde došlo k tzv. pražskému příměří mezi císařem a kurfiřtem Janem Jiřím I. Saským. Valdštejnova smrt roku 1634 zanechala důsledky i na pražských poměrech. Roku 1648 byla Praha obléhána Švédy pod Königsmarkem a Karlem Gustavem falckrabím nad Rýnem.
Příkop pod Pražským hradem, Dne
23.05.1618Jde o obraz Hradčan od nynějšího Klárova. Na levé straně jsou zobrazeny nové zámecké schody. Na místě nynějších zahrad na svahu k Malé Straně je obora (“Thiergarten“) s jeleny. Pod písmenem „B“ je okno zemské kanceláře, z něhož právě spadávají císařovi místodržící. V horních rozích císařská orlice a český lev ve vavřínových věncích. V pravém dolním rohu je legenda: A–C, německý vysvětlující nápis je umístěn nad obrazem.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahre Contrafactur wie die Kays. Räthe zum Fenster hinaus geworffen worden seindt.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 4/363
Pražská defenestrace byla bezprostřední pohnutkou, jež rozpoutala třicetiletou válku. Skutečné příčiny této katastrofy lze však již sledovat ve vývoji celých desetiletí. Osudného 23. května 1618 shromáždili se zástupci nespokojených českých stavů v čele s Jindřichem Matyášem, hrabětem Thurnem – Valsassina, Colonnu z Felsu, Pavlem z Řídčan a jinými, v čele početného davu odtáhli na hrad a zde si vynutili vstup do zemské kanceláře, kde byla právě shromážděna císařova rada, složená z Jana Bořity z Martinic, Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka, Děpolda z Lobkowicz a Adama ze Sternberga. Povstalci zde přednesli své požadavky rozhodně a vyzývavě. Nejvyšší purkrabí Adam ze Sternberga se snažil klidnou a smířlivou odpovědí čelit nebezpečí, nicméně se však brzy rozpoutala prudká výměna názorů, která vyvrcholila tím, že Lobkowicz a Sternberg byli odvedeni do vedlejší místnosti, Slavata a Martinic pak byli uchopeni a vyvrženi z okna. I písař Fabricius sdílel jejich osud a ocitnul se v hradním příkopu. Až na odřeniny a kontuse nebyl nikdo vážněji zraněn. Fabricius týž den odcestoval do Vídně a informoval císaře o pražských událostech. Za své zásluhy byl pak povýšen do stavu šlechtického a obdržel predikát „z Hohenfallu“.
Plzeň, Dne
11.11.1618Obraz Plzně je kreslen z ptačí perspektivy, různé stavby jsou kresleny velmi podrobně. Útok vojsk generála Mansfelda směřuje na františkánský kostel. V pravém horním rohu je na ozdobeném poli znak města Plzně. Na téže straně dole je v čtverhranné kartuši legenda A–I. Na levé straně dole jsou vyobrazeni dva jezdci, z nichž jeden drží korouhev, a několik pěších vojáků. V levém horním rohu je nápis: “Obsidio urbis Pilsenae.“
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung der Statt Pilsen in Böhmen und wie selbige durch Gen. von Mansfeld belägert und eingenommen worden. Anno 1618.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 5/196
Plzeň byla postižena hned z počátku třicetileté války. Když po pražské defenestraci čeští stavové chtěli své požadavky vůči císaři vynutit válkou, zůstala Plzeň na straně císaře, který ihned k její obraně vyslal menší oddíl pod hejtmanem Felixem Dorheimem. Již v září 1618 přitáhl do Čech hrabě Arnošt z Mansfeldu, který byl najat českými stavy, a ihned počal se svým vojskem obléhat nepřátelskou Plzeň. S posilami z okolních krajů vzrostlo jeho vojsko na 8 000 mužů, s nimiž po 9 týdnů intenzivně dobýval město. Posádka i měšťané se statečně hájili, když však byly prostřeleny dva průlomy do hradeb, podařilo se obléhajícím při hlavním útoku dne 21. listopadu 1618 těmito otvory vniknout do města (bylo to u dnešní spořitelny a nedaleko františkánského kláštera). Dne 22. listopadu ráno se město Mansfeldovi vzdalo a on se usadil v císařském domě. Plzeň byla obléháním krutě poznamenána: třetina domů lehla popelem a střelbou. Předměstí se značnými zásobami potravin byla úplně zničena.
Plzeň, Dne
21.11.1618Město Plzeň je kresleno perspektivně. Od západu vniká Mansfeldovo vojsko průlomy v hradbách do města. V levém horním rohu je vyobrazeno tábořiště Mansfeldovy armády. Vpravo nahoře je znak města Plzně, dole tok řeky Radbuzy a orientační buzola. V levém dolním rohu je ozdobná kartuše s legendou A–M.
Signace: G. Keller
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der Statt Pilsen in Böhmen, wie dieselbige belägert, gestürmt und eingenommen worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 6/168
Generál Arnošt hrabě Mansfeld přitáhl s 3 000 muži na pomoc českým stavům. Tato armáda byla sice najata pro vévodu savojského a protestantskou Unii, aby však nebyl zkalen poměr mezi Ligou a Unií, bylo prohlašováno, že vojsko bylo postaveno a určeno pro české stavy. Se souhlasem českého direktoria přitáhl tedy Mansfeld do Čech a dne 21. listopadu 1618 dobyl Plzeň, čímž způsobil císaři citelnou ránu, neboť nyní zbývaly na císařově straně jen České Budějovice. Plzeň byla vždy známa svou věrností císaři a skutečnost, že ji ovládal Mansfeld bez finanční pomoci Unie a vévody savojského, a že jeho vojsko proto nehorázně drancovalo v celém kraji, byla pro stranu císařovu velmi trapná a neoportunní.
České Budějovice, Dne
01.01.1619 (do 31.12.1619)Na rytině je v popředí město Budějovice s hradbami, věžemi a branami, v pozadí je pahorkaté panorama se stromovím, několik šancí, vojenské oddíly, děla a jednotliví vojáci. Obraz působí dojmem, že tu šlo spíše o pozorování města s občasnými malými výpady proti pevnosti, než o skutečné obléhání. V terénu mimo město lze dobře pozorovat, že bojová činnost směřuje spíše z města, z čehož lze soudit, že stavovská vojska tu nevystupovala příliš útočně.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Aygentlicher Abrisz der Belägerung der Statt Budtweisz, im Königreich Během, wie solche mit Königschem Volck besetzt, und von den Behemen in dieszem 1619 Jahr belägert.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 7/33 D
Budějovice zůstaly za stavovského povstání roku 1618 věrny císaři, a proto také první vojenská akce stavů směřovala proti Budějovicím. Již v červnu 1618 tam táhl hrabě Thurn s 4 000 muži. Městský hejtman Aulner z Birkenfeldu chvatně naverboval žoldnéře, s nimiž hájil město do příchodu císařských vojsk pod velením generála Buquoye do listopadu téhož roku. Po Buguoyově odchodu převzal velení nad městskou posádkou generál španělský, don Baltasar Maradas. Po bitvě na Bílé hoře potvrdil a rozmnožil Ferdinand II. výsady města Budějovic.
Dne
01.01.1619 (do 31.12.1619)Ve velkém voze, taženém šesti koňmi, jede sedm jezuitů. Koně jsou zdobeny čabrakami s českým a uherským znakem a dalším emblémem, na jehož štítu je otevřená kniha. Cestující jezuité jsou označeni jmény: P. Colovrat, P. Haynal, P. Forro, P. Rumer, P. Caldi, P. Faminus a P. Arnoudus, advokát kurie v Paříži. Podle vozu se ubírá pěšky velká skupina kněží obtížených zavazadly a pytly. V pozadí je zobrazen hořící klášter, z něhož byli jezuité právě vypuzeni, opodál sedí řeholník na svém zavazadle a rezignovaně mává rukou. Přichází k němu pes, rovněž obtížený pytlem, který má čertí ocas. V levém pozadí je vyobrazeno město s přístavem, k němuž vede cesta, po níž se ubírají jezuité, tj. „via ad sanctum Raspinum.“ Pod obrazem je nepřetržitě haněn a tupen jezuitský řád. Končí sarkastickou pobídkou, aby se jezuité pokorně a odevzdaně podrobili trestu, který je čeká v amsterodamské věznici.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Der vertriebenen Jesuiter ausz dem Königreich Böheimb und Hungern vorgenommmene Wallfahrt zu dem heiligen Raspino und Pono nach Ambsterdam ins Zuchthaus.“
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 14/142
Jde o propagační pamflet, vydaný protestanty, velmi ostře napadající jezuitský řád, který byl r. 1619 vypovězen ze zemí koruny české. Je známo, že jezuité byli vždy nejagilnějšími protireformátory a šiřiteli katolické víry, a proto i mocnou oporou římsko-německého císaře. Tím lze snadno odůvodnit opatření, jež je postihlo po českém povstání. Po bitvě bělohorské se však opět vrátili do Čech a účastnili se velmi intenzivně rekatolizace země. Cíl jejich pouti k sv. Raspinu a Ponu, jak je uveden na grafice, zůstává nevysvětlen.
Dne
01.01.1619 (do 31.12.1619)Tisk zobrazuje spícího císaře Ferdinanda II., sedícího na trůně pod baldachýnem ozdobeným rakouskou orlicí. Před ním je postava Krista s metlou v ruce. Na praporu je heslo: „In hoc signo vinces!“ Od trůnu odchází pět statných mužů, oděných ve vojenských kostýmech a vyzbrojených zbraněmi a štíty. Představují císařovy bojovníky, kteří jsou mu oddáni za všech okolností. Spící Ferdinand symbolizuje jeho přesvědčení, že může klidně spoléhat na spravedlivost své věci. V pravém pozadí je vyobrazena pražská defenestrace a pět paží, držících meč českého povstání. Je tu nápis: „Bůh potrestá pět paží, které se proti němu zvedly!“. Opodál je vidět pět vojenských oddílů, u nichž je vždy uvedeno krátké heslo. Oddíl český: „Buď dojdeme svobody, nebo bude ještě více rozšířena moc Ferdinandova žezla!“. Vojsko moravské: „Byli jsme podvedeni českým i nizozemským hmyzem!“. Slezané: „My Slezané se postavíme po bok Čechů, kdyby nám mělo být ublíženo!“. Oddíl lužický: „Vysmívaná Lužice hrála krvavou hru!“. Rakušané: „Nemůžeme mít větší svobodu než za nynější vlády!“. Kolem vojenských jednotek poletuje velké množství různého hmyzu, což symbolizuje proti-císařskou propagandu, vedenou převážně ze zahraničí. Vlevo je nakreslen malý jezdec, u něhož je uveden výrok hraběte Thurna, že se z Bavorska vynořil hrdinný a šťastný vojevůdce, totiž Maxmilián Bavorský. Všechny nápisy jsou latinské. Pod vlastním obrazem je čtyřsloká báseň a obsáhlé německé vysvětlení alegorií, které cituje i řadu starozákonních žalmů a vztahuje jejich význam k námětu obrazu.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Denkwürdiges Geheimnusz einer allbereit erfüllten und noch zukünfftigen Prophecey, welche anzeigt den vergangenen und noch continuirenden Zustand des böhemischen Unwesens.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 15/136
Leták byl bezpochyby vydán v časovém rozmezí mezi českým povstáním a bitvou na Bílé hoře a vyjadřuje naději katolické strany v císařovo vítězství. Pozoruhodné je velké množství různých myšlenek, argumentů, citátů z bible, apod., jimiž se autor snaží podepřít námět své kresby. Z celého listu je patrná neomezená fantazie a vynalézavost propagandy.
Dne
01.01.1619 (do 31.12.1619)Obraz představuje římského papeže s oslí hlavou, vyplazeným jazykem a brýlemi. Je oděn do řeholnické kutny, hraje na housle „opiniones“, před ním leží kniha, na níž je lidský trus „distinctiones“, dudy „ comentaria“, metla „questiones“. Do papežova šatu klove straka „Aristoteles“. Pod obrazem jsou tři básně, francouzská, latinská a německá, které haní papeže nevybranými výrazy.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahrhaffte Abcontrafaictung desz Babstes und seiner heylossen ausz heiliger Schrifft erzwungenen Rechtes.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 16/134
Jde o velmi ostrý protipapežský pamflet, vydaný protestanty, který nešetří nejnižšími nadávkami, z čehož lze usoudit, že mravní úroveň a smysl pro reálnost části tehdejších publikací byly dost pochybené. Metla „questiones“ je satirická narážka na inkvizici. Stanovisko církve k různým aktuálním otázkám je přirovnáváno k zvukům houslí a dud. Straka „Aristoteles“ symbolizuje skutečnost, že filozofie římské církve se v mnohém ztotožňovala s filozofií Aristotelovou, zejména v názoru na přírodní vědy. Odpůrci katolicismu v tom viděli a dodnes vidí nepůvodnost křesťanské filozofie a zobrazili na této grafice straku (tj. římskou církev), která ukradla Aristotelovy geniální myšlenky a vydává je za své.
Čechy, Dne
01.01.1619 (do 31.12.1619)Jde o obrazové tablo s deseti malými obrázky, na nichž jsou kresleny scény, představující události a charakteristiku politických i náboženských příhod, jak se udály v Čechách r. 1618 – 1619. Je zde např. znázorněna scéna, jak se liška a vlk „v rouše beránčím“ blíží k českému lvu, aby ho přesvědčili o nebezpečích evangelické víry. Na jiném obrázku je vidět kardinál Khlesel a jakýsi jezuita, kteří drží plátno před trůnícím císařem Matyášem, aby zabránili jeho pohledu na právě přicházivšího vyslance, který chce přednést požadavky a stížnosti českých stavů. Uprostřed je větší obraz s velkou pecí, vytápěnou mnoha jezuity, kteří jsou označeni: „superbia, arrogantia, avaritia“ apod. Malý andílek „providentia“ lije vodu do ohně. Tato scéna satirizuje protireformaci, vedenou hlavně jezuity. Pod obrazem je velmi podrobná legenda, vysvětlující zobrazené příhody. Téměř všechny osoby jsou označeny písmeny a v legendě je vždy přesně uvedeno, o koho jde a jaký výrok kdo vyslovil.
Signace: R.C.F. (R. Custos)
Autor: Custos R., vydavatel politických letáků zpočátku 30tileté války
Originální název: Böhmischer Unruh-Schauspiegel, in welchem eine artliche und eigendliche Transfiguratio und Abbildung aller deren Handlungen, Aufstand und Thätlichkeiten so im vergangenen 1618 Jahr, auch bisz auff dato in dem hochlöblichen Königreich Böhmen vorgeloffen zu sehen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 17/139
Tento protestantský satirický leták je velmi výrazně namířen proti rekatolizačním snahám císaře a jezuitů v Čechách v době českého povstání. Jsou zde obrazy i výroky kardinála Khlesela, Martinice, Slavaty, Fabricia, českého sedláka, zástupce českých stavů, kramáře prodávajícího noviny a jiných. Císař Matyáš je znázorněn jako dobromyslný stařec, ovládaný radikálními rádci. Celková tendence letáku působí spíše dojmem smířlivosti a nabádá k trpělivosti a snaze o dohodě. Jen jezuité jsou ostře napadeni.
Dne
01.01.1619 (do 31.12.1619)MDCXIX. Fridericus I. rexhyemis XX, XXI, XXII, XXIII, XXIV, XXV, XXVI, XXVII, XXVIII, XXVIX, XXX & estatis: fit: sit & erat: Ingens: Bohemiae: In annos: Nestoris: fatis: Benigne: serios. Uprostřed tisku je oválný portrét Fridricha Falckého, orámovaný z jedné strany růžemi, z druhé trním. V pravici drží maršálskou hůl, kolem krku má široký límec, podobající se mlýnskému kolu, přes rámě širokou šerpu. Vpravo je český lev oděný v kožichu, v pozadí město s vojenským ležením, na levé straně opět český lev, tentokrát bez kožichu, a vojenský útvar pochodující v hornaté krajině. Shora uvedený nápis je nad obrazem. Pod obrazovou částí tisku je dvousloká německá báseň, vychvalující krále v superlativech a vyslovující naději, že po uplynutí zimy se dají králova vojska na pochod k vítězství a slávě. V posledním verši básně autor prosí Boha, aby zachránil krále Fridricha a poskytl českému lidu mír a spokojenost.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Das Friedrich dieses Namens der erste erwählter und gekrönter König in Böheimb, von vielen nur für einen Winterkönig, ausz den Worten, der ersten oberen Zeil schimpflich ausgerufen worden ist, und dasz aber das Gegentheil hier aus erscheint, bringen solches die folgenden Jahreszahls Buchstaben mit sich, das höchst ervelter König noch viel Jahr, Sommer und Winters Zeit über, durch Gottes sonderbare Allmacht ein König in Böheimb seyn und verbleiben werde.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 18/122
Ač se leták zdá na první pohled být pamfletem na Fridricha Falckého, je ve skutečnosti míněn v prospěch tohoto nešťastného českého krále. List byl vydán roku 1619, tedy před bitvou bělohorskou, a postavení Fridrichovo nebylo tehdy ještě vratké, ba mohl dokonce právem doufat ve vítězství českého povstání. Zato jeho protivník, císař Ferdinand, byl právě tehdy ve zvlášť svízelné situaci nejen pro nepokoje v Čechách, nýbrž i pro vzpouru rakouských protestantů a pro nebezpečí z východu (Gábor Bethlen). Měli tedy čeští povstalci důvod hledět do budoucna s důvěrou a v tom duchu je také koncipován uvedený leták.
Dne
13.05.1619Pod nizozemským nápisem „Doemen 1567 Schreef, wast schade dat den Leev soo lang slapende bleet.“ je zobrazena krajina, v níž je vidět spící lev, opodál stojící vlk, který se upřeně dívá na koš se sedmi housaty a dvěma jehňaty. U koše je liška s husou v tlamě a dál vlevo je přivázán hlídací pes, vedle něhož je osel, který se potácí a klesá pod těžkým břemenem. Nedaleko odpočívajícího lva spí též dva muži. V pozadí jsou ilustrované výjevy, znázorňující útrapy a strádání lidu ve zpustošené zemi. Pod rytinou jsou 4 básně (v holandštině, franštině, němčině a latině), vztahující se k popsanému obrazu. Další třísloká báseň se zabývá velmi podrobně vyobrazeným výjevem.
Signace: Im Jaar 1619 Francisco Antony exudebat.
Autor: Antony Francisco, holandský mědirytec
Originální název: Der Niederlandsche schlaffende Louw.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 11/62
Rytina charakterizuje politický vývoj Nizozemska od doby, kdy Filip II. španělský ustanovil vévodu z Alby jako svého místodržitele v Nizozemsku. Od té doby počali Španělé krutě utlačovat Nizozemce, následovaly i dlouholeté válečné konflikty, přerušené roku 1609 dvanáctiletým příměřím, jež uzavřel Filip III. se sedmi nizozemskými provinciemi: Holandskem, Seelandskem, Utrechtem, Geldernem, Overiejlem, Frieslandskem a Groningenem. Tyto tzv. „generální stavy“ tvořily od té doby republiku. Rytina vystihuje právě toto období: nizozemský spící lev představuje právě uzavřené příměří. Ostatní postavy znázorňují vnitřní nepokoje, hlavně náboženské, které byly vyvolány dvěma reformovanými teologickými směry – Gomarusa a Arminianci. Do tohoto sporu se vetřel vychytralý státník Oldenbarnefeld, který je zde vyobrazen jako liška v neklidném prostředí uspávající lva, aby pak pomocí vlka (Španělsko) mohla nerušeně pohltit jednu ze sedmi hus, tj. Utrecht. Zbývající husy představují další země generálního státu. Klesající osel obtížený zbraněmi symbolizuje vojenskou porážku Oldenbardenfeldovy vzpoury a štěkající uvázaný pes politické strany stojící proti Oldenbardenfeldovi, který byl poražen Mořicem Oranžským z Nassavy (místodržícím republiky), zajat a sťat.
Frankfurt na Mohanem, Dne
09.09.1619Rytina zobrazuje korunovační akt dne 9. září 1619 ve Frankfurtu nad Mohanem. Ve středu klečí král u oltáře pod křížem a kolínský arcibiskup mu nasazuje korunu; jsou obklopeni hodnostáři držícími meč, žezlo a říšské jablko. Na vedlejším poli je zobrazena další scéna: král sedící na trůně pod říšským orlem pasuje několik mužů na rytíře, po stranách jsou tribuny, z nichž přihlíží početný dav. Pod obrazem vpravo je text tohoto znění: Ferdinandus hier gesalbt wirt zum Röm. Kayser und geziert mit Scepter, Schwert, Ring, Apfel, Cron, Mayntz solchs mehrentheils verrichtet schon. Na druhé straně týž text v latinské řeči. Uprostřed pod obrazem jsou znázorněny mince, které u příležitosti korunovace byly rozsety mezi lid (ausgeworfene Münz). Na minci je zobrazena ruka zčásti zastřená oblaky, která drží korunu. Na ruce je uvázána stuha s nápisem: „Legitime certantibus.“ Na rubu mince čteme: “Ferdinandus secundus Hungariae et Bohemiae Rex coronatus in reegem Romanorum, IX. Sept. MDCXIX.“
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Grönung ihrer Mayt. Königs Ferdinandi II. Römischen Kayser 1619.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 12/58
Císař Ferdinand II. byl zpočátku roku 1619 ve velmi svízelné situaci. České stavovské vojsko stálo v čele s Thurnem před Vídní a teprve odhodlaný zásah plukovníka St. Hilaira vysvobodil císaře od naléhajících stavů dolnorakouských, kteří se hlásili k protestantskému vyznání. Vzápětí se mu ulevilo i tím, že Buquoy porazil Mansfelda u Záblatí v Čechách dne 9. června 1619 a čeští direktoři z obav před dalšími Buquoyovými zásahy povolali chvatně Thurna zpět do vlasti. Tím se uvolnila Ferdinandovi cesta ke korunovaci do Frankfurtu nad Mohanem. Ubíral se se svým průvodem přes Mnichov, kde byl okázale a srdečně uvítán vévodou Maxmiliánem Bavorským, který mu dokonce přislíbil svou pomoc pro případ, že by se záležitostí v Čechách ujala protestantská Unie, což dříve z prozíravé opatrnosti opomenul. Za tohoto stavu věcí tedy přibyl Ferdinand II. do korunovačního města římsko-německých císařů – do Frankfurtu nad Mohanem. Z jemu věrných českých stavů byl doprovázen Václavem z Vrbna, Maxmiliánem z Valdštejna, Vilémem Vratislavem z Mitrovic a Jiřím z Náchoda. Kancléř království českého Zdeněk Vojtěch z Lobkowicz se do Frankfurtu dostavil již dříve. Ale i protestantští stavové čeští vyslali své zástupce do Frankfurtu, aby zde uplatňovali požadavky nekatolických českých stavů. Nebyli však ke korunovaci připuštěni. Falcští vyslanci byli sice při korunovaci přítomni, nezbývalo jim však, než v tichosti doufat, že Ferdinand bude brzy zbaven české koruny.
Praha, Dne
04.11.1619Obraz je rozdělen do 9 polí, na nichž jsou podrobně znázorněny jednotlivé úkony korunovace: A. Uvítání v zámečku Hvězdě na Bílé hoře. B. Příjezd na Hradčany. C. Slavnostní průvod ke korunovaci. D. Pomazání krále. E. Vlastní korunovace. F. Přísaha českých stavů králi. G. Král pasuje příslušníky nižší šlechty na rytíře. H. Zobrazení mincí, ražených u příležitosti korunovace. I. Slavnostní oběd po korunovaci. – Pod obrazem je rozsáhlý text, který podrobně rozvádí celou událost a dále legenda: A–I.
Signace: G. Keller
Autor: neznámý
Originální název: Wie der durchlauchtigste und hochgeborene Fürst und Herr, Herr Friedrich dieses Namens der V. Pfalzgraff bey Rhein, Herzog in Ober und Nieder Bayern des heil. röm. Reichs Ertz Trucksesz und Churfürst etc. zum König in Böheimb zu Prag gesalbt /confirmiert/ und gekrönet worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 13/302
Fridrich Falcký, tzv. „zimní král“, přibyl do Prahy dne 31. října 1619 a byl uvítán nedaleko zámečku Hvězda zástupci českých stavů, země, hlavního města apod. Je pozoruhodné, že se uvítání zúčastnila i skupina drobného selského lidu s husitským praporem, vyzbrojena původní známou husitskou zbrojí a vozatajstvem. Hlavní osobou při korunovaci (mimo krále) byl administrátor, tj. hlava kalvínské církve v Praze. Je nasnadě, že bylo třeba narychlo přizpůsobit korunovační obřady a etiketu kalvínskému vyznání pretendentově, poněvadž běžný korunovační řád byl založen na katolickém vyznání. Král byl korunován 4. listopadu 1619 a královna o 3 dny později.
Dne
01.01.1620 (do 31.01.1620)Obrazová část tisku je rozdělena na čtyři pole, na nichž jsou zobrazeny čtyři scény ze slavnostního holdování rakouských stavů Ferdinandovi II.: 1. Císařův průvod, v jehož čele jede na koni Ferdinand s korunou a žezlem. Před ním je dvořan, jehož výsadou je nésti císařův meč. 2. Scéna přečtení formule přísahy stavů za přítomnosti císaře na trůně. 3. Pozdravy a hold stavů císaři. 4. Slavnostní hostina, císař sedí u malého vlastního stolku, opodál je velká tabule, u níž stolují zástupci stavů, v popředí hudba.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Kayserliche Huldigung von den Ständen in Oesterreich.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 19/159
Po svém nástupu na trůn měl Ferdinand II. mnoho obtíží. V zemích koruny české vzplanulo povstání, z východu byl císař ohrožen akcemi sedmihradského knížete Gábora Bethlena a v dědičných zemích se bouřili nekatoličtí stavové a ohrožovali dokonce císařovu osobu v jeho vídeňském sídle. Odhodlaný zásah jemu věrné armády však zlikvidoval rakouskou bouři. Poté se odebral Ferdinand ke korunovaci na římského císaře do Frankfurtu nad Mohanem dne 9. září roku 1619. Cestou do Frankfurtu došlo v Mnichově k dohodě o válečném spojenectví mezi Ferdinandem II. a Maxmiliánem Bavorským – Bavorským vévodou a hlavou katolické ligy – spolku katolických knížectví v rámci Svaté říše římské. Maxmilián sice zpočátku nebyl nakloněn habsburské moci, přesto ale po vypuknutí třicetileté války postavil svá vojska po boku císařských. Tím se Ferdinandovo mocenské postavení natolik konsolidovalo, že rakouští stavové uznali za vhodné po návratu císařově do Vídně projevit mu hold oddanosti, který je právě námětem této rytiny. Bylo to počátkem roku 1620.
Dne
01.01.1620 (do 31.12.1620)Obraz představuje početnou skupinu kněží a řeholníků v čele s papežem, kteří v důsledku nějaké povětrnostní katastrofy propadli zmatené panice. Kněží zoufale vztahují ruce k nebi, padají na zem a žalostně křičí; papež spadl z klesajícího koně. Po zemi jsou rozházeny růžence, modlitební knížky, kříže, zvony i papežova tiára a jeho kříž. Z mraku nad nimi vychází oslnivý paprsek s nápisem: „Papeži, papeži, proč mne pronásleduješ?!“ (Táž slova, jež zaslechl Pavel z Tarasu před Damaškem). Z nebe padá déšť a kroupy. Pod obrazem je třísloká německá báseň, vysvětlující zobrazenou událost a působící na čtenáře, aby zavrhli rekatolizační snahy římské církve.
Signace: Gedruckt zu Rom in Bapst Agnes Triumphgasses, Anno MDCXX
Autor: neznámý
Originální název: Aygensinnige, halsstarrige Vervolgung, desz nunmehr in aller Welt geoffenbahrten Antichrists, des Bapstes zu Rom. welche er wider fromme Gottliebende Christen nun viel Jahr hero feindselig und tyrannischer Weisz für genommen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 29/129
Protestantský propagační leták, odsuzující drastickým způsobem snahy katolické strany (císaře, papeže a jezuitů) získat zpět do církve odpadlé Čechy. List uvádí jako radikální katolické činitele biskupy Beckera, Badera a Khlesela. Oba první jsou celkem neznámí, Khlesel působil sice ve smyslu rekatolizace, byl však v době smrti císaře Matyáše pro své shovívavé jednání vůči českým luteránům uvězněn v Tyrolsku, dále byl v domácím vězení na Andělském hradě a do své diecéze se vrátil až v roce 1627. Báseň se zabývá papežem, který na své cestě do Prahy byl u Budějovic, Krumlova a Jindřichova Hradce stižen trestem Božím, tj. živelní pohromou, za to, že ukrutně pronásleduje nekatolické křesťany. Je tím míněn vojenský úspěch Thurnův nedaleko uvedených měst nad císařskými generály Buquoyem a Dampierem, který však nepoučil císařsko-církevní místa o „nespravedlnosti a zvrácenosti“ jejich jednání, nýbrž spíše postihl papeže „slepotou“, neboť pronásledování reformovaných Čechů se ještě zhoršilo.
Dne
01.01.1620 (do 31.12.1620)Na pravé straně rytiny je zobrazena velká místnost, zastřešena záclonami a závěsy (tj. přádelna), v níž trůní papež s mečem a klíči. Po obou stranách trůnu sedí řady jezuitů, předoucích nitě. U stolu rokují členové katolické ligy. Na levé straně je vyobrazen český lev, vyhánějící jezuity z českých zemí do Říma. Na nebi je vyobrazen Bůh, který zavrhuje zlé duše do pekla, dobré pak povolává prostřednictvím anděla k sobě. Dole je neměcko-latinská báseň, která rozvádí do podrobností vyobrazený námět.
Signace: Gedruckt zu sich dich für Durch Christianum von Warenhausen und Traw jnen nit vil MDCXX.
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz einer Wundersettzamen mehr dann Sathanischen Spinnstuben von dem Sattaunischen Ottergescheys zu Unterdruckung in vielen vornehmen Ländern und Provincien Reiner Evangelischer Religion erdacht aber von Könige aller Königen zu nichte gemacht.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 30/80
Leták byl vydán protestanty a kritizuje papežovu politiku v době po českém povstání. Nitěmi, které na papežův příkaz předou jezuité, rozumíme plány a záměry papežské politiky, vedené v dohodě s katolickou ligou a císařem (tj. 5 osob u stolu) proti snahám evangelíků udržet se u moci v některých zemích. Český lev, který dokázal po českém povstání vypudit jezuity z Čech, je autorem letáku považován za strůjce významného úspěchu reformace.
Dne
01.01.1620 (do 31.12.1620)Na tisku jsou zobrazeny tři mužské postavy v různých kostýmech, u nichž jsou štíty se znaky. Za třetím mužem se právě potkávají dva poslové, jeden s podnosem, druhý s kopím a listem. V pozadí je krajina s hořícím domem a hranicí, na níž je spalována nějaká osoba. Vpravo je dav lidí zoufale spínajících ruce a zmateně pobíhajících z místa na místo (patrně emigranti). Pod obrazovou částí tisku je rozsáhlá německá báseň, v níž přicházejí ke slovu tři vyobrazené postavy, nazvané: Peter Job, Herr Matz a Vater Abraham. Každý z nich se ze svého hlediska vyslovuje k náboženským poměrům po bitvě bělohorské.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Dieses lasz mir drey stoltzer Pfaffen sein!
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 31/79
Leták velmi výstižně charakterizuje náboženské poměry po Bílé hoře. Peter Job je ve skutečnosti P. Lamormain, křestním jménem Vilém, jezuita, narozen v Lucembursku r. 1570, zemřel ve Vídni r. 1648. Roku 1590 vstoupil do jezuitského řádu, 1614 se stal rektorem ve Štýrském Hradci a později ve Vídni. Od 1624 byl zpovědníkem Ferdinanda II., získal nad ním velký vliv a byl jednou z hlavních sil protireformace, byl však odpůrcem Valdštejnovým a Španělů. Jeho korespondenci s Ferdinandem II. vydal r. 1867 Dudík. Herr Matz byl ve skutečnosti Matyáš Hoe von Hoheneck, luteránský teolog, nar. ve Vídni roku 1580, zemřel v Drážďanech 1645. Stal se 1602 dvorním kazatelem v Drážďanech, 1603 superintendantem v Plavně a 1613 vrchním dvorním kazatelem v Drážďanech. Úplně ovládl povahově slabého saského kurfiřta Jana Jiřího I., vymohl na něm, aby se přiklonil při vypuknutí třicetileté války k císaři a aby r. 1635 uzavřel s císařem po krátkém nepřátelství tzv. pražský mír. Vater Abraham je Abraham Scultetus, kalvinista a dvorní kazatel Fridricha Falckého (českého „zimního krále“). Narodil se v Grünbergu roku 1566, byl profesorem v Heidelbergu a zemřel v Emdenu roku 1625. Je nasnadě, že náboženská stanoviska, vyjádřená v básni těmito třemi osobnostmi, se velmi výrazně rozcházela. Autor tisku z toho vyvozuje závěr a ponaučení, že není dobře, podřídí-li se vládci vlivu svých duchovních rádců, ale že je správné, rozhodují-li raději podle vlastního dobrého zdání. Setkáváme se tu se vzácným jevem, kdy autor politického letáku 17. století vychází z objektivního stanoviska a nepřiklání se k žádné ze sporných stran.
Hradčany, Dne
01.01.1620 (do 31.12.1620)Rytina je rozdělena na čtyři pole: Na prvním je zobrazen český lev obklopený hustým, neproniknutelným trním (tj. situace před českým povstáním); na vedlejším poli je znázorněn lev, jemuž se právě podařilo vymanit se z trní (tj. české povstání). Na třetím obrázku je Fridrich Falcký, který klečí u ležícího lva a vytahuje mu trny z poraněných nohou. Poslední scéna ukazuje krále Fridricha Falckého, který se společně s českým lvem pokojně prochází na svobodě; v pozadí je panorama Hradčan. Pod obrázky jsou dvouřádkové latinské glosy a čtyřsloká německá báseň, líčící osud českého lva až do jeho osvobození Fridrichem Falckým a končící zbožnou prosbou k Bohu, aby udělil dlouhý život králi a rozmnožil českou slávu.
Signace: M.P.F.S.
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz desz Böhmischen Löwens langwieriger harter Bedrangnüssen Qual und Trübsal sampt angehängter Curation und Heilung.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 32/74
Rytina bez ironie znázorňuje poměry v českých zemích před povstáním r. 1618 až po zvolení Fridricha Falckého českým králem. Zimní král je tu líčen jako osvoboditel a zachránce Čechů.
Dne
01.08.1620 (do 01.03.1621)Jde o mapu Porýní (Kurfalc), kolem níž je nakresleno do malých čtvercových polí 58 různých měst, hradů, pevností apod., které dobylo Spinolovo vojsko při tažení Dolní Falcí r. 1620 až 1621. Pod obrazovou částí tisku je malý portrét a erb markýze Spinoly.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Geographische Delineation der Churpfaltz mit der Wetterauw undt angrensenten Herrschaften mit allen den Schlösseren en Stetten umgeben, welche Margiso Spinola von wegen Kayserlich Majest. Ferdinando secundo von Augusto 1620 bys auff Martium 1621 erobbert.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 35/309
Jakmile vypuklo v Čechách r. 1618 povstání nekatolických stavů proti císaři, které znamenalo velké nebezpečí pro kontinuitu římsko-německé říše, poohlédl se Ferdinand II. po spojencích, kteří by mu pomohli čelit nebezpečí. Jeho volba padlA–ne náhodou – ( z důvodů příbuzenských i náboženských) na španělského krále, který císařově žádosti vyhověl a zmocnil ihned markýze Ambrože Spinolu, aby naverboval v západních zemích armádu a pomohl císaři potlačit vzbouřivší se nekatolíky. Když tedy Spinola táhl se svým vojskem do střední Evropy, vpadl do dědičné země císařova protivníka a krále povstaleckých Čechů Fridricha Falckého – do Dolní Falce, aby jej ranil na nejcitlivějším místě. Krásná a bohatá Falc byla Spinolou dobyta a zpustošena v době kratší jednoho roku. Současně došlo i ke katastrofě bělohorské, a tím byl osud Fridricha Falckého i jeho obou zemí zpečetěn. Hrady, pevnosti a města dobyté Spinolou v Dolní Falci roku 1620–1621 jsou na této rytině zobrazeny.
Linec, Dne
04.08.1620Rytina se vyznačuje charakteristickým popředím (velký pařez na skále). Uprostřed je město Linec na Dunaji. Po mostě přes řeku pochoduje armáda. V pozadí je panorama krajiny s vysokými kopci.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der Stadt Lintz von Ihrer fürstl. Durchlaucht in Bayern im im Namen der Kays. Mayt: eingenommen den 4. Augusti 1620.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 20/48 D
Když bylo mezi Maxmiliánem Bavorským a Ferdinandem II. uzavřeno spojenectví proti povstalcům v Čechách, přitáhl znenadání Maxmilián s velkým vojskem dne 14. července 1620 z Schärdingu do Horního Rakouska. Tato nečekaná akce vyvolala paniku, někteří hornorakouští stavové zmateně holdovali Maxmiliánovi, jiní v čele se svobodným pánem z Tschernembelu uprchli do Čech. Linec byl po krátkém odporu dne 4. srpna 1620 dobyt. Pak překročil Maxmilián Bavorský se svým vojskem české hranice u Frystadtu a táhl do českého vnitrozemí, aby se spojil s Buquoyem, který stál se svou armádou u Zwettlu v Dolním Rakousku, nedaleko českých hranic.
Dne
17.08.1620 (do 15.01.1621)Na grafice je 45 malých čtvercových obrázků měst, pevností, zámků a tvrzí, poslední tři pole zůstala prázdná. Uprostřed je oválný portrét markýze Spinoly s maršálskou holí na koni, kolem je vojenská stafáž. Nad tablem je shora uvedený německý vysvětlující text. Pod obrázky je podrobný německý popis Spinolova tažení Dolní Falcí v letech 1620–1621, končící modlitbou k Bohu o mír a všeobecnou spokojenost.
Signace: Zu Augspurg bey Andreas Güntsch Kupfferstecher bey Barfusser Thor.
Autor: neznámý
Originální název: Wahrhafftige Abbildung derjenigen Stätt und Schlösser, welche Ihr. Excell. Marquis Ambrosius Spinola General im Namen der Röm. Kay. May. in der Chur-Pfalz am Rhein eingenommen, wie zu sehen hernach folgt.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 34/299
Jakmile vypuklo v Čechách r. 1618 povstání nekatolických stavů proti císaři, které znamenalo velké nebezpečí pro kontinuitu římsko-německé říše, poohlédl se Ferdinand II. po spojencích, kteří by mu pomohli čelit nebezpečí. Jeho volba padlA–ne náhodou – ( z důvodů příbuzenských i náboženských) na španělského krále, který císařově žádosti vyhověl a zmocnil ihned markýze Ambrože Spinolu, aby naverboval v západních zemích armádu a pomohl císaři potlačit vzbouřivší se nekatolíky. Když tedy Spinola táhl se svým vojskem do střední Evropy, vpadl do dědičné země císařova protivníka a krále povstaleckých Čechů Fridricha Falckého – do Dolní Falce, aby jej ranil na nejcitlivějším místě. Krásná a bohatá Falc byla Spinolou dobyta a zpustošena v době kratší jednoho roku. Současně došlo i ke katastrofě bělohorské, a tím byl osud Fridricha Falckého i jeho obou zemí zpečetěn. Hrady, pevnosti a města dobyté Spinolou v Dolní Falci roku 1620–1621 jsou na této rytině zobrazeny.
Budyšín, Dne
07.09.1620 (do 05.10.1620)Obraz velmi podrobně znázorňuje průběh dobytí Budyšína. Hořící město je vyobrazeno uprostřed, kolem zuří boje mezi saskými a lužickými vojsky. Je vidět řada vojenských čtvercových útvarů, šance, dělová palebná postavení a tábořiště. Drobné scény jsou označeny krátkými vysvětlujícími nápisy. Na dolní třetině obrazu je růžice ukazující světové strany. Vlevo dole je legenda A–Y.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung der Hauptstadt Bautzen in der Oberlausitz, wie dieselbe von Ihrer Churfürstlichen Gnaden von Sachsen erobert worden 1620.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 21/185
Již zpočátku českého povstání rozhodl saský kurfiřt Jan Jiří I., že podpoří císaře proti vzbouřivším se českým stavům. Při plánování vojenských protiopatření proti povstalcům byla proto dohodnuta časová i místní spolupráce mezi armádami císařskými, bavorskými a saskými. Ve smyslu této dohody táhl tedy Jan Jiří I. Saský se svým vojskem již v září 1620 do Lužice, oblehl 5. září Budyšín a dobyl jej 5. října, tedy přibližně měsíc před bitvou bělohorskou. Přestože Jan Jiří Saský byl protestantem, lze v jeho politice sledovat téměř po celou dobu války třicetileté jakousi náklonnost pro ústřední moc císařovu v říši s výhradou tolerantního a spravedlivého poměru mezi oběma hlavními vyznáními. Když však radikálně katolické okolí Ferdinandovo tyto snahy saského kurfiřta mařilo, ocitl se znenadání v bitvě u Breitenfeldu r. 1631 po boku Gustava Adolfa švédského.
Budyšín, Dne
07.09.1620 (do 05.10.1620)Na vyvýšenině leží město Budyšín v plamenech a kouři. Dráhy střel z hmoždířů jsou označeny křivkami. V popředí je vyobrazen Jan Jiří I. Saský na koni, za ním oddíl jízdy s korouhvemi. U jeho nohou klečí skupina zajatců, která je eskortována skupinou jezdců v čele s důstojníkem, který před kurfiřtem smeká klobouk. Pod shora uvedeným textem je latinský nápis: „Delineatio Budissini obsessi ab electore Saxoniae ab obsequium mense septembri anno 1620.“ Následuje legenda 1–15.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung der Stat Budissin oder Bautzen, wie dieselbe von Ch. F. Durchlaucht zu Sachsen erobert worden im Sept. 1620.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 22/200
Již zpočátku českého povstání rozhodl saský kurfiřt Jan Jiří I., že podpoří císaře proti vzbouřivším se českým stavům. Při plánování vojenských protiopatření proti povstalcům byla proto dohodnuta časová i místní spolupráce mezi armádami císařskými, bavorskými a saskými. Ve smyslu této dohody táhl tedy Jan Jiří I. Saský se svým vojskem již v září 1620 do Lužice, oblehl 5. září Budyšín a dobyl jej 5. října, tedy přibližně měsíc před bitvou bělohorskou. Přestože Jan Jiří Saský byl protestantem, lze v jeho politice sledovat téměř po celou dobu války třicetileté jakousi náklonnost pro ústřední moc císařovu v říši s výhradou tolerantního a spravedlivého poměru mezi oběma hlavními vyznáními. Když však radikálně katolické okolí Ferdinandovo tyto snahy saského kurfiřta mařilo, ocitl se znenadání v bitvě u Breitenfeldu r. 1631 po boku Gustava Adolfa švédského.
Budyšín, Dne
07.09.1620 (do 05.10.1620)Rytina je provedena podrobně, ale relativně neuměle. Uprostřed je Budyšín v plamenech. Vlevo nahoře je kartuše s oválným portrétem Jana Jiřího I. Saského s nápisem a znaky. Nad obrazem je shora uvedený nápis. V levém dolním rohu je ve čtvercovém poli legenda A–Z. Pod obrazovou částí tisku je německý text o čtyřech odstavcích, vysvětlující námět obrazu s mnohými podrobnostmi, např. ubytování důstojníků ve městě, soupis budov a různých věcí zničených požárem apod.
Signace: Peter Isselburg excudit Norimbergi
Autor: Isselburg Peter, mědirytec z Norimberka
Originální název: Wahre Abbildung der Hauptstatt Budissin oder Bautzen in der Oberlausitz, wie dieselbe von dem durchlauchtig. Hochgeb. F. und H. Johann Georgen Hertzogen zu Sachsen Churfürstl. der röm. kays. Majestät hochansehlichen Commisario und des Grafen Wolf zu Mansfeld ihr. Chur. Gn. Generalleutnampt den 30. Augusti Anno 1620 belägert und 25. September erobert worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 23/399
Již zpočátku českého povstání rozhodl saský kurfiřt Jan Jiří I., že podpoří císaře proti vzbouřivším se českým stavům. Při plánování vojenských protiopatření proti povstalcům byla proto dohodnuta časová i místní spolupráce mezi armádami císařskými, bavorskými a saskými. Ve smyslu této dohody táhl tedy Jan Jiří I. Saský se svým vojskem již v září 1620 do Lužice, oblehl 5. září Budyšín a dobyl jej 5. října, tedy přibližně měsíc před bitvou bělohorskou. Přestože Jan Jiří Saský byl protestantem, lze v jeho politice sledovat téměř po celou dobu války třicetileté jakousi náklonnost pro ústřední moc císařovu v říši s výhradou tolerantního a spravedlivého poměru mezi oběma hlavními vyznáními. Když však radikálně katolické okolí Ferdinandovo tyto snahy saského kurfiřta mařilo, ocitl se znenadání v bitvě u Breitenfeldu r. 1631 po boku Gustava Adolfa švédského.
Bílá Hora, Dne
08.11.1620Rytina schematicky naznačuje bitevní postavení císařských a bavorských vojsk (na tisku dole) a českých stavovských vojsk (nahoře). Taktická pojetí obou nástupových tvarů se výrazně liší, zejména pokud jde o sled jednotlivých druhů zbraní. Pluky a jejich velitelé jsou na svých stanovištích označeny jmény.
Signace: přisuzováno Abelinově, resp. Merianově „Theatru Europaeu
Autor: Abellnus, spoluvydavatel světových dějin "Theatrum Europeum", vydaných M.Merianem ve Frankfurtu nad Mohanem
Originální název: Eigentliche Delineation der Kays. und Böhmischen Schlachtordnung auf dem Weissen Berg bei Prag 1620.“ Ordnung der Böhm. Armee auffm Weissenberg. – Ordnung der Kayser. und Bayerischen Armeen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 24/13
Důsledkem českého povstání roku 1618 byla válka mezi českými stavy a císařem, jemuž přispěchal na pomoc Maxmilián Bavorský. Konflikt vyvrcholil nešťastnou bitvou bělohorskou 8. listopadu 1620. Čeští stavové dali narychlo postavit na Bílé hoře několik šancí, aby tím zpevnili postavení českého vojska při bitvě, která již hrozila brzkým vypuknutím. Počet stavovských vojsk se odhaduje na přibližně 20 000 mužů, kteří však zčásti byli nevycvičeni a neukázněni. Mnoho důstojníků i vojáků bylo nutno ještě po začátku bitvy chvatně povolat z Prahy na jejich bojové stanoviště. V ranních hodinách dne 8. listopadu postavil kníže Kristián z Anhaltu, velitel stavovských vojsk, svou armádu na Bílé hoře ve tvaru oblouku, který byl opřen z jedné strany o nově vybudované fortifikace a druhou stranou sahal až k oboře zámečku Hvězda. Levý bok byl chráněn značně příkrým svahem. V pozadí byla pohotově postavena uherská jízda. Matyáš Thurn doporučoval bezodkladný útok na nepřítele ihned v době jeho seřazování a nástupu. I Anhalt se tomuto názoru přikláněl, Hohenlohe však radil vyčkat na nepřítelův útok na vlastní pevné postavení. Jeho taktický plán byl nakonec i ostatními veliteli přijat. I mezi veliteli císařské a bavorské armády byly neshody názorů na zahájení útoku. Vévoda Bavorský a Tilly prosazovali názor o neprodleném útoku, kdežto císařský generál Buquoy (nedávno zraněný) považoval české postavení pro přímý útok za příliš silné. Španěl Vilém Verdugo souhlasil s názorem velitelů bavorských. Když pak Bavoři již začali útočit a porazili předsunuté stavovské hlídky, nezbylo císařským, než postupovat rovněž kupředu a připojit se k útoku Bavorů. Maxmilián Bavorský takticky poněkud zdržel postup svých jednotek, aby nebyla přerušena souvislá fronta obou armád. První útok Tillyho a Tiefenbacha byl však rozdrcen jezdeckým protiútokem mladšího knížete z Anhaltu. Dva císařské pluky, Lichensteinův a Bauerův, pod velením plukovníka Kratze, napravily porážku svých bavorských spojenců. Vtom nastoupila ze strany české uherská jízda, aby dokonala vítezství Anhlatovo. Když však uherští jezdci zpozorovali, že se situace mezitím změnila v jejich neprospěch, dali se zmateně na útěk a přivedli do nepořádku i pěší vojsko, které následovalo jejich příkladu. Nepřítel využil příležitost a dovršil vítězství rychlým postupem. Všichni na straně české prchali, jen Matyáš Thurn a mladší hrabě Šlik se tvrdošíjně bránili se svými pověstnými Moravany u zdi obory, až byli téměř všichni pobiti. Šlik byl zajat a Thurn uprchl přes Prahu do ciziny. Tím byla dokonána osudná porážka na Bílé hoře.
Bílá Hora, Dne
08.11.1620Rytina znázorňuje počátek bitvy na Bílé hoře. V popředí jsou vojska císařská a bavorská, uprostřed právě dochází k prvním srážkám mezi oběma protivníky. Na vrcholu hory již začíná útěk českého stavovského vojska. V pravém pozadí je město Praha, vlevo obora se zámečkem Hvězda. Dole třířádková legenda s písmeny A–H.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Tabula I. Delineationis Aciei et pugnae ad Pragam Bohemiae Metropolim factae 7. Novemb. 1620.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 25/16
Důsledkem českého povstání roku 1618 byla válka mezi českými stavy a císařem, jemuž přispěchal na pomoc Maxmilián Bavorský. Konflikt vyvrcholil nešťastnou bitvou bělohorskou 8. listopadu 1620. Čeští stavové dali narychlo postavit na Bílé hoře několik šancí, aby tím zpevnili postavení českého vojska při bitvě, která již hrozila brzkým vypuknutím. Počet stavovských vojsk se odhaduje na přibližně 20 000 mužů, kteří však zčásti byli nevycvičeni a neukázněni. Mnoho důstojníků i vojáků bylo nutno ještě po začátku bitvy chvatně povolat z Prahy na jejich bojové stanoviště. V ranních hodinách dne 8. listopadu postavil kníže Kristián z Anhaltu, velitel stavovských vojsk, svou armádu na Bílé hoře ve tvaru oblouku, který byl opřen z jedné strany o nově vybudované fortifikace a druhou stranou sahal až k oboře zámečku Hvězda. Levý bok byl chráněn značně příkrým svahem. V pozadí byla pohotově postavena uherská jízda. Matyáš Thurn doporučoval bezodkladný útok na nepřítele ihned v době jeho seřazování a nástupu. I Anhalt se tomuto názoru přikláněl, Hohenlohe však radil vyčkat na nepřítelův útok na vlastní pevné postavení. Jeho taktický plán byl nakonec i ostatními veliteli přijat. I mezi veliteli císařské a bavorské armády byly neshody názorů na zahájení útoku. Vévoda Bavorský a Tilly prosazovali názor o neprodleném útoku, kdežto císařský generál Buquoy (nedávno zraněný) považoval české postavení pro přímý útok za příliš silné. Španěl Vilém Verdugo souhlasil s názorem velitelů bavorských. Když pak Bavoři již začali útočit a porazili předsunuté stavovské hlídky, nezbylo císařským, než postupovat rovněž kupředu a připojit se k útoku Bavorů. Maxmilián Bavorský takticky poněkud zdržel postup svých jednotek, aby nebyla přerušena souvislá fronta obou armád. První útok Tillyho a Tiefenbacha byl však rozdrcen jezdeckým protiútokem mladšího knížete z Anhaltu. Dva císařské pluky, Lichensteinův a Bauerův, pod velením plukovníka Kratze, napravily porážku svých bavorských spojenců. Vtom nastoupila ze strany české uherská jízda, aby dokonala vítezství Anhlatovo. Když však uherští jezdci zpozorovali, že se situace mezitím změnila v jejich neprospěch, dali se zmateně na útěk a přivedli do nepořádku i pěší vojsko, které následovalo jejich příkladu. Nepřítel využil příležitost a dovršil vítězství rychlým postupem. Všichni na straně české prchali, jen Matyáš Thurn a mladší hrabě Šlik se tvrdošíjně bránili se svými pověstnými Moravany u zdi obory, až byli téměř všichni pobiti. Šlik byl zajat a Thurn uprchl přes Prahu do ciziny. Tím byla dokonána osudná porážka na Bílé hoře.
Bílá Hora, Dne
08.11.1620List představuje bitvu bělohorskou, chýlící se již ke svému nešťastnému konci. V popředí jsou sešikována vojska císařská a bavorská, která prudce útočí na českou stavovskou armádu, jejíž bojová kontinuita je již rozbita. Poražení prchají směrem ku Praze, která je nakreslena v pravém pozadí obrazu s řekou Vltavou a kamenným mostem. V řece tonou rozprášení uherští jezdci. Vlevo je královská obora se zámečkem Hvězda. Pod obrazem je legenda (2 řádky) s písmeny A–H.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Tabula II. Bohemorum aciei a Cesareanis et Bavaricis die VII. Nov. 1620. Profligatae Delineationem exhibens.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 26/17
Důsledkem českého povstání roku 1618 byla válka mezi českými stavy a císařem, jemuž přispěchal na pomoc Maxmilián Bavorský. Konflikt vyvrcholil nešťastnou bitvou bělohorskou 8. listopadu 1620. Čeští stavové dali narychlo postavit na Bílé hoře několik šancí, aby tím zpevnili postavení českého vojska při bitvě, která již hrozila brzkým vypuknutím. Počet stavovských vojsk se odhaduje na přibližně 20 000 mužů, kteří však zčásti byli nevycvičeni a neukázněni. Mnoho důstojníků i vojáků bylo nutno ještě po začátku bitvy chvatně povolat z Prahy na jejich bojové stanoviště. V ranních hodinách dne 8. listopadu postavil kníže Kristián z Anhaltu, velitel stavovských vojsk, svou armádu na Bílé hoře ve tvaru oblouku, který byl opřen z jedné strany o nově vybudované fortifikace a druhou stranou sahal až k oboře zámečku Hvězda. Levý bok byl chráněn značně příkrým svahem. V pozadí byla pohotově postavena uherská jízda. Matyáš Thurn doporučoval bezodkladný útok na nepřítele ihned v době jeho seřazování a nástupu. I Anhalt se tomuto názoru přikláněl, Hohenlohe však radil vyčkat na nepřítelův útok na vlastní pevné postavení. Jeho taktický plán byl nakonec i ostatními veliteli přijat. I mezi veliteli císařské a bavorské armády byly neshody názorů na zahájení útoku. Vévoda Bavorský a Tilly prosazovali názor o neprodleném útoku, kdežto císařský generál Buquoy (nedávno zraněný) považoval české postavení pro přímý útok za příliš silné. Španěl Vilém Verdugo souhlasil s názorem velitelů bavorských. Když pak Bavoři již začali útočit a porazili předsunuté stavovské hlídky, nezbylo císařským, než postupovat rovněž kupředu a připojit se k útoku Bavorů. Maxmilián Bavorský takticky poněkud zdržel postup svých jednotek, aby nebyla přerušena souvislá fronta obou armád. První útok Tillyho a Tiefenbacha byl však rozdrcen jezdeckým protiútokem mladšího knížete z Anhaltu. Dva císařské pluky, Lichensteinův a Bauerův, pod velením plukovníka Kratze, napravily porážku svých bavorských spojenců. Vtom nastoupila ze strany české uherská jízda, aby dokonala vítezství Anhlatovo. Když však uherští jezdci zpozorovali, že se situace mezitím změnila v jejich neprospěch, dali se zmateně na útěk a přivedli do nepořádku i pěší vojsko, které následovalo jejich příkladu. Nepřítel využil příležitost a dovršil vítězství rychlým postupem. Všichni na straně české prchali, jen Matyáš Thurn a mladší hrabě Šlik se tvrdošíjně bránili se svými pověstnými Moravany u zdi obory, až byli téměř všichni pobiti. Šlik byl zajat a Thurn uprchl přes Prahu do ciziny. Tím byla dokonána osudná porážka na Bílé hoře.
Bílá Hora, Dne
08.11.1620Rytina znázorňující bitvu na Bílé hHoře je provedena dosti primitivně, v pravém horním rohu je obora se zámečkem Hvězda, vlevo je zobrazena hořící vesnice. Prostor mezi čtvercovými vojenskými šiky je posetý mrtvými, raněnými a prchajícími vojáky českých stavů, v pravém dolním rohu jsou nakresleni tři trubači.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahrhaffte Abbildung der blutigen Schlacht und Haupttreffens bey der Statt Praag vorgangen im Jahr 1620 Monats Octobris.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 27/359
Důsledkem českého povstání roku 1618 byla válka mezi českými stavy a císařem, jemuž přispěchal na pomoc Maxmilián Bavorský. Konflikt vyvrcholil nešťastnou bitvou bělohorskou 8. listopadu 1620. Čeští stavové dali narychlo postavit na Bílé hoře několik šancí, aby tím zpevnili postavení českého vojska při bitvě, která již hrozila brzkým vypuknutím. Počet stavovských vojsk se odhaduje na přibližně 20 000 mužů, kteří však zčásti byli nevycvičeni a neukázněni. Mnoho důstojníků i vojáků bylo nutno ještě po začátku bitvy chvatně povolat z Prahy na jejich bojové stanoviště. V ranních hodinách dne 8. listopadu postavil kníže Kristián z Anhaltu, velitel stavovských vojsk, svou armádu na Bílé hoře ve tvaru oblouku, který byl opřen z jedné strany o nově vybudované fortifikace a druhou stranou sahal až k oboře zámečku Hvězda. Levý bok byl chráněn značně příkrým svahem. V pozadí byla pohotově postavena uherská jízda. Matyáš Thurn doporučoval bezodkladný útok na nepřítele ihned v době jeho seřazování a nástupu. I Anhalt se tomuto názoru přikláněl, Hohenlohe však radil vyčkat na nepřítelův útok na vlastní pevné postavení. Jeho taktický plán byl nakonec i ostatními veliteli přijat. I mezi veliteli císařské a bavorské armády byly neshody názorů na zahájení útoku. Vévoda Bavorský a Tilly prosazovali názor o neprodleném útoku, kdežto císařský generál Buquoy (nedávno zraněný) považoval české postavení pro přímý útok za příliš silné. Španěl Vilém Verdugo souhlasil s názorem velitelů bavorských. Když pak Bavoři již začali útočit a porazili předsunuté stavovské hlídky, nezbylo císařským, než postupovat rovněž kupředu a připojit se k útoku Bavorů. Maxmilián Bavorský takticky poněkud zdržel postup svých jednotek, aby nebyla přerušena souvislá fronta obou armád. První útok Tillyho a Tiefenbacha byl však rozdrcen jezdeckým protiútokem mladšího knížete z Anhaltu. Dva císařské pluky, Lichensteinův a Bauerův, pod velením plukovníka Kratze, napravily porážku svých bavorských spojenců. Vtom nastoupila ze strany české uherská jízda, aby dokonala vítezství Anhlatovo. Když však uherští jezdci zpozorovali, že se situace mezitím změnila v jejich neprospěch, dali se zmateně na útěk a přivedli do nepořádku i pěší vojsko, které následovalo jejich příkladu. Nepřítel využil příležitost a dovršil vítězství rychlým postupem. Všichni na straně české prchali, jen Matyáš Thurn a mladší hrabě Šlik se tvrdošíjně bránili se svými pověstnými Moravany u zdi obory, až byli téměř všichni pobiti. Šlik byl zajat a Thurn uprchl přes Prahu do ciziny. Tím byla dokonána osudná porážka na Bílé hoře.
Bílá Hora, Dne
08.11.1620Rytina zobrazuje vojenské tažení a následující bitvu na Bílé hoře 8. listopadu 1620 ve čtyřech vyobrazených scénách: A) Postavení vojsk u Rakovníka. B) Počátek bitvy na Bílé hoře. C) Bitva zuří v plném rozsahu. D) Útěk stavovských vojsk ku Praze. Obrázky jsou provedeny velmi podrobně a pracně, ovšem rytecké umění není na výši.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz beyder Keyserischen und Böhmischen Feldläger und derauff erfolgten blutigen Schlacht und Niederlag der böhmischen Armada im Prager Revier.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 28/317
Důsledkem českého povstání roku 1618 byla válka mezi českými stavy a císařem, jemuž přispěchal na pomoc Maxmilián Bavorský. Konflikt vyvrcholil nešťastnou bitvou bělohorskou 8. listopadu 1620. Čeští stavové dali narychlo postavit na Bílé hoře několik šancí, aby tím zpevnili postavení českého vojska při bitvě, která již hrozila brzkým vypuknutím. Počet stavovských vojsk se odhaduje na přibližně 20 000 mužů, kteří však zčásti byli nevycvičeni a neukázněni. Mnoho důstojníků i vojáků bylo nutno ještě po začátku bitvy chvatně povolat z Prahy na jejich bojové stanoviště. V ranních hodinách dne 8. listopadu postavil kníže Kristián z Anhaltu, velitel stavovských vojsk, svou armádu na Bílé hoře ve tvaru oblouku, který byl opřen z jedné strany o nově vybudované fortifikace a druhou stranou sahal až k oboře zámečku Hvězda. Levý bok byl chráněn značně příkrým svahem. V pozadí byla pohotově postavena uherská jízda. Matyáš Thurn doporučoval bezodkladný útok na nepřítele ihned v době jeho seřazování a nástupu. I Anhalt se tomuto názoru přikláněl, Hohenlohe však radil vyčkat na nepřítelův útok na vlastní pevné postavení. Jeho taktický plán byl nakonec i ostatními veliteli přijat. I mezi veliteli císařské a bavorské armády byly neshody názorů na zahájení útoku. Vévoda Bavorský a Tilly prosazovali názor o neprodleném útoku, kdežto císařský generál Buquoy (nedávno zraněný) považoval české postavení pro přímý útok za příliš silné. Španěl Vilém Verdugo souhlasil s názorem velitelů bavorských. Když pak Bavoři již začali útočit a porazili předsunuté stavovské hlídky, nezbylo císařským, než postupovat rovněž kupředu a připojit se k útoku Bavorů. Maxmilián Bavorský takticky poněkud zdržel postup svých jednotek, aby nebyla přerušena souvislá fronta obou armád. První útok Tillyho a Tiefenbacha byl však rozdrcen jezdeckým protiútokem mladšího knížete z Anhaltu. Dva císařské pluky, Lichensteinův a Bauerův, pod velením plukovníka Kratze, napravily porážku svých bavorských spojenců. Vtom nastoupila ze strany české uherská jízda, aby dokonala vítezství Anhlatovo. Když však uherští jezdci zpozorovali, že se situace mezitím změnila v jejich neprospěch, dali se zmateně na útěk a přivedli do nepořádku i pěší vojsko, které následovalo jejich příkladu. Nepřítel využil příležitost a dovršil vítězství rychlým postupem. Všichni na straně české prchali, jen Matyáš Thurn a mladší hrabě Šlik se tvrdošíjně bránili se svými pověstnými Moravany u zdi obory, až byli téměř všichni pobiti. Šlik byl zajat a Thurn uprchl přes Prahu do ciziny. Tím byla dokonána osudná porážka na Bílé hoře.
Oppenhaim, Dne
01.01.1621 (do 31.01.1621)Jde o schematický plán vojenského tábora v souměrných čtvercích. V popředí je zobrazena bažina, pod ní je udáno měřítko. Nad obrazovou částí tisku je shora uvedený text, pod ní je legenda A–R a 1–11. Tato skica je významným dokladem pro dějiny vojenství 17. věku, poněvadž zcela přesně znázorňuje organizaci (místní) vojenského ležení. Na tisku jsou zakresleny prostory ubytovací, bojové, administrativní, intendanční sklady apod.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Delineation und Grundrisz des Feldlägers der unierten Fürsten bey Oppenheim undter dem Commando Markgrafen Joachim Ernst von Brandenburg Generalleutnaant derselben Armee. Nach seinem rechten Masz alle Quartiere ausgeteilt und verzeichnet. Anno 1621.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 33/332
Když se v Čechách a přilehlých zemích počaly po českém povstání soustřeďovat nepřátelské armády, byla též vytvořena vojska tzv. protestantské unie na horním Rýnu. Unií rozumíme spolek protestantských knížat německých, odpůrců císařových, kteří podporovali Fridricha Falckého v jeho úsilí o český trůn. Tato nově vzniknuvší armáda protestantské unie měla současně s boji v Čechách, napadnout markýze Spinolu, velitele španělských vojsk, který táhl do dolní Falce. V čele armády Unie tehdy stál markrabí Arnošt Jáchym z Braniborska, který zastupoval Arnošta Mansfelda, polního maršálka Fridricha Falckého. Markrabí Braniborský však vedl vojenské operace velmi neobratně a s naprostým nezdarem, takže byl dokonce podezírán, že je dohodnut se Spinolou. Porážka českých stavů na Bílé hoře společně s těmito neúspěchy v Dolní Falci vedly konečně k likvidaci protestantské unie. Oppenheim, místo vojenského ležení armády Unie, leží přibližně 20 km jižně od Mohuče.
jezero Como, Dne
01.01.1621 (do 31.12.1621)Na rytině je zobrazeno území severně od jezera Comského podél údolí Addy, v dnešní italské provincii Sondrio. Na pravé straně obrazu je jezero Como. Celá krajina je poseta horami s nesčetnými označeními různých míst. Nad obrazem je citovaný text a legenda.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der Landschaft Veltlin, vom französischen General marquis di Covure den Spanischen wieder abgenommen worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 45/335
Po roce 1620 se objevila španělská a rakouská vojska v Grisonsku (Graubünden), čímž byly dotčeny i zájmy přilehlých krajů, především Veltlina, který po určitou dobu byl součástí Grisonska. Španělsko a Rakousko tím sledovaly jednak podporu katolíků proti švýcarským kalvinistům, jednak chtěly obsadit strategicky důležité alpské průsmyky. Francie, která za Richelieua tvrdošíjně vedla na několika místech válku proti Španělsku, vyslala armádu v čele s generálem markýzem di Covurem do Veltlina, porazila tu Španěly a obsadila území. Veltlin bylo strategicky extrémně důležité území pro všechny zúčastněné válčící strany. Probíhala tu tzv. „Španělská cesta“, kudy proudila vojska i materiál do španělského Nizozemí a probíhaly tudy důležité obchodní trasy. Neustále tu tak různými způsoby soupeřila Francie se Španělskem a Habsburskou říší.
Ihringen, Dne
01.01.1621 (do 31.12.1621)Na malém obrázku je zobrazena hornatá krajina, na jejímž úpatí leží opevněné městečko Ihringen. Mezi různými pahorky jsou zakresleny šance, v pozadí je vidět město Brysach a opodál Höhingen. Popředí tvoří několik stromů a dva mušketýři. Nad obrazem je shora uvedený text.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung des Ohrts Iringen von Georg Friedrich Markgrafen zu Badeen verschantzet worden. Anno 1621.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 46/266
Jiří Fridrich markrabí Bádensko-Durlašský naverboval švýcarské žoldnéry a vyzbrojil armádu o přibližně 8 000 mužích. Jeho vojsko bylo vybaveno výborným dělostřelectvem a zvláštními vozy, z nichž bylo možno (obdobně jako u husitských válečných vozů) sestavit narychlo pevnost. Tato armáda byla připravena k obraně českého krále Fridricha Falckého. Za tím účelem přitáhl markrabí Bádenský do Breisgau a zde uzavřel přístup k hornímu Rýnu rakouskému arcivévodovi Leopoldovi, který sbíral vojsko v Alsasku. I Španělům, kteří táhli do Nizozemí proti císařovým nepřátelům, postavil se Jiří Fridrich Bádenský do cesty. Obsadil mosty přes Rýn, různé tvrze a pevnosti, např. Brysach, a k témuž účelu opevnil i městečko Ihringen, které leží na úpatí Kaiserstuhlu a bylo pro jeho strategické záměry obzvláště příhodné.
Mont Alban, Dne
01.01.1621 (do 31.12.1621)Rytina zobrazuje perspektivně (zeshora) opevněné město na břehu řeky Tar (správně: Tarn). Obléhané město se správně jmenuje Montauban a leží v departementu Tarn et Garonne. Kolem města jsou umístěny vojenské tábory, vojenské potyčky, střílející děla apod. V levém rohu je na kopci vyobrazen hlavní stan králův. Shora uvedený nápis je na vlastní rytině.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Der Statt Montalban Belagerung von König. Mayst. in Frankreich.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 47/87
Jde o epizodu z dlouhého a krvavého boje francouzské vlády proti Hugenotům. Byla to sekta francouzských kalvinistů, která byla po řadu let krutě pronásledována. Obléhání jihofrancouzského městečka Montauban bylo součástí tohoto boje a bylo vedeno samotným králem Ludvíkem XIII. roku 1621.
Mont Alban, Dne
01.01.1621 (do 31.12.1621)Popředí obrazu tvoří skupiny vojáků a trubačů. Středem krajiny protéká říčka Tarn, na jejímž břehu leží pevnost Montauban. Vlevo u řeky Lauarion je hlavní stan králův – Pique Cox – pod rytinou je legenda: 1–13.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahre Bildnusz der vesten Statt Montauban und wie die selbe von Königl. May. in Frankreich belägert worden. Anno 1621.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 48/55
Jde o epizodu z dlouhého a krvavého boje francouzské vlády proti Hugenotům. Byla to sekta francouzských kalvinistů, která byla po řadu let krutě pronásledována. Obléhání jihofrancouzského městečka Montauban bylo součástí tohoto boje a bylo vedeno samotným králem Ludvíkem XIII. roku 1621.
Dne
01.01.1621 (do 31.12.1621)Grafika zobrazuje na malých oválech, uspořádaných do tvaru spirály, 50 měst, hradů a pevností. Uprostřed je portrét a erb Spinolův. Níže je nizozemský a francouzský text, líčící subjektivně, z hlediska španělských vítězů, průběh falcké války v letech 1620 až 1621.
A Anvers, par Abraham Verhoeven, imprimeur juré demerant sur la Lombaerde Veste, au soleil d´or 1621.
Signace: neuvedena
Autor: Verhoeven Abraham, tiskař v Antverpách
Originální název: Nouvelle putraicture de toutes les villes, forteresses et chateaux, que son excellence le marquis Spinola á gangé et prit, tant en Allemagne comme au Palatinat aveque sa puissance militaire, depuis l´an 1620 jusques l´an 1621.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 49/137
Současně s válkou v českých zemích podnikl i císařův spojenec král španělský prostřednictvím svého vojevůdce markýze Spinoly, vojenský vpád do Dolní Falce, aby podlomil moc Ferdinandova odpůrce Fridricha Falckého. Během r. 1621 byla Rýnská Falc Španěly obsazena a zobrazená města dobyta. Jakmile vypuklo v Čechách r. 1618 povstání nekatolických stavů proti císaři, které znamenalo velké nebezpečí pro kontinuitu římsko-německé říše, poohlédl se Ferdinand II. po spojencích, kteří by mu pomohli čelit nebezpečí. Jeho volba padlA–ne náhodou – ( z důvodů příbuzenských i náboženských) na španělského krále, který císařově žádosti vyhověl a zmocnil ihned markýze Ambrože Spinolu, aby naverboval v západních zemích armádu a pomohl císaři potlačit vzbouřivší se nekatolíky. Když tedy Spinola táhl se svým vojskem do střední Evropy, vpadl do dědičné země císařova protivníka a krále povstaleckých Čechů Fridricha Falckého – do Dolní Falce, aby jej ranil na nejcitlivějším místě. Krásná a bohatá Falc byla Spinolou dobyta a zpustošena v době kratší jednoho roku. Současně došlo i ke katastrofě bělohorské, a tím byl osud Fridricha Falckého i jeho obou zemí zpečetěn. Hrady, pevnosti a města dobyté Spinolou v Dolní Falci roku 1620–1621 jsou na této rytině zobrazeny.
Dne
01.01.1621 (do 31.12.1621)Na rytině je vyobrazeno kolo na hřídeli, jímž otáčejí dva muži. Na kole je Fridrich Falcký ve třech různých polohách, které symbolizují jednotlivé fáze jeho pohnutého života. Vlevo se přidržuje kola a stoupá k vrcholu, na nejvyšším bodu uprostřed trůní jako král a vpravo padá z kola do moře, z něhož jej vytahují holandští rybáři. V pozadí je kopcovitá krajina a pod obrazem dvousloká německá báseň, líčící nešťastný osud českého zimního krále.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Dess gewesten Pfalzgrafen Glück und Unglück.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 50/94
Jde o politický leták, popisující a ilustrující satirickým obrazem „štěstí i neštěstí“ Fridricha Falckého, krátkodobého českého krále. U stoupající figury je přispáno „Fridrich kurfiřt“, který svým významem a politickou mocí stoupá. Na nejvyšším bodu kola trůní „Fridrich král“, který panuje v království českém a měří své síly s mocným římsko-německým císařem. Na pravé straně padá bezvládně (již jen) „Fridrich“ do moře a je tonoucí vytažen na břeh nizozemskými rybáři. Pád do propasti symbolizuje Fridrichovu porážku na Bílé hoře a v Dolní Falci. Po dlouhém a strastiplném putování našel konečně azyl v kalvínském Holandsku (záchrana nizozemskými rybáři). Dvě osoby otáčející kolem jsou: Scultetus, Bedřichův dvorní kazatel, a Camerarius, jeho nejvlivnější rádce.
Dne
01.01.1621 (do 31.12.1621)Rytina představuje zimního krále Fridricha, oděného do kožichu a sedícího na trůně. Místo žezla drží v ruce husitský palcát. Po obou stranách trůnu stojí jeho vojevůdcové v klasických římských vojenských kostýmech, se štíty, na nichž jsou znamení severních (zimních) souhvězdí štíra, kozorožce apod. Jedna z vojenských postav podává králi dvě malé ryby na míse. Pod obrazem je třísloká německá báseň zesměšňující Fridricha Falckého.
Signace: Getruckt zu Augspurg, In Verlegung Daniel Manassers Kupferstecher beym Klenckerthörlein.
Autor: Manasser Daniel, rytec a nakladatel v Augsburgu
Originální název: Wahrhafftige und eygentliche Abbildung und Contrafactur desz verjagten Winterkönigs auch sein erschreckliches vornemmen wie er sich will rechen an allen denjenigen, so ihn veracht haben, auch wie stark er im Anzug ist und wo er sich mit seinem Feldläger am ersten wird hingeben, Gott wöll uns mit Gnaden beistehen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 51/55
Jde o pamflet, který zesměšňuje českého „zimního“ krále Fridricha Falckého. List vychází z posměšného označení „zimního“ krále, jmenuje jeho vojevůdce podle zimních měsíců (listopad, prosinec, leden, únor, březen), nebo jmény katolických patronů, jichž památka se slaví v zimních měsících, např. Martina, Mikuláše, Baltazara, Blažeje a jiných. Báseň posměšně varuje západoevropské státy před nebezpečím invaze armád zimního krále, který se chystá pomstít všechny porážky, které utrpěl. Ve skutečnosti byl ovšem tehdy již Fridrich poraženým utečencem, který prchal na západ a hledal již jen útočiště před pronásledovateli.
Dne
01.01.1621 (do 31.12.1621)Na grafice je vyobrazena katolická církev jako vysoká, mohutná budova se čtyřmi věžemi, které symbolizují císaře, papeže, kurfiřta Bavorského a Španělsko. Na věžích jsou upevněny silné řetězy, za které vší silou táhnou různí nepřátelé církve, Fridrich Falcký, Bethlen Gábor, markrabě Krnovský, Kryštof z Dohny a několik ďáblů, kteří chtějí strhnout budovu římské církve. V pravém a levém rohu tisku jsou zobrazena města Heilborn a Crailsheim, kde byla tzv. Anhaltská kancelář, totiž většina korespondence a jiných písemností knížete z Anhaltu, známého strůjce českého povstání a velitele stavovských vojsk na Bílé hoře. Tento listinný materiál značně kompromitoval jednak Anhalta samotného, ale i mnoho jiných osob zúčastněných na českém povstání. Anhlatova kancelář se stala po bitvě bělohorské kořistí císařských a umožnila jim přesně zjistit záměry povstalců i stupeň jejich zrádcovské činnosti. Kolem obrazu je uvedeno mnoho výroků osob, jež byly buď zapojeny v českém povstání, nebo stály na straně císařově. Pod obrazovou částí rytiny je obsáhlá německá báseň, tzv. „upřímné varování“, přesvědčující čtenáře o zradě a špatnosti protikatolického povstání roku 1618.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Extrract der Anhaltischen Cantzley das ist Abrisz wie der Calvinische Geist durch seine gehaime Räth, wider das röhmische Reich und consequenter wider die catholische römische Kirchen practiciert, doch die Rathschläger ob ihren Practicken zuschanden werden.
„Was Glehrte durch die Schrift verstahn, Das lehrt das Gemähl den gemeinen Mann.“
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 52/84
Dne
01.01.1621 (do 31.12.1621)Na rytině je sloup, na němž sedí říšský orel držící v zobáku kruh a pod křídlem vavřínovou ratolest. Na hlavě má císařskou korunu a pod levou nohou slunce, u něhož je nápis: „Sol iustitae“. Vlevo je střelec (Anglie) mířící na orla a dva muži s kopími (Mansfeld a vévoda Krnovský), kteří bodají orla, brání jim v tom však dva andělé se štíty, na nichž jsou nápisy: „Je to zbytečné!“ a „Zcela pochybeno!“. O sloup jsou opřeni liška (Bethlen Gábor) a medvěd (Nizozemsko), kteří se pokoušejí povalit sloup. Před sloupem je jelen (Brunšvicko), který jej podhrabává, je však přitom uštknut hadem. Po obou stranách sloupu leží lev a lvice (Švédsko), u nichž je nápis: „Číháme!“. Pod obrazem je třísloká báseň.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wachender Adler. Iam vigilia vano nec somno deditu esto!
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 53/131
Leták, vydaný stranou císařskou, názorně ilustruje svízelné politické postavení římsko-německé říše z počátku třicetileté války. Císařovi nepřátelé jsou: Anglie, Nizozemsko, Brunšvicko, Mansfeld, vévoda Krnovský, Bethlen Gábor a Švédsko, které doposud do bojů nezasáhlo, ale číhá v pozadí. V básni je podrobně líčeno ohrožení svaté říše římské uvedenými nepřáteli. Autor se táže, co by této situaci asi řekli staří Římané Brutus, Corvinus, Manlius a jiní. Císařský orel však bdí a je na stráži, přemůže všechny obtíže a vyzývá politické neutrály, aby mu přispěchali na pomoc.
Dne
01.01.1621 (do 31.12.1621)Uprostřed obrazu je sloup, nad nímž andělé drží vavřínový věnec s českou korunou a žezlem. K vrcholu sloupu vedou z obou stran schody, po nichž z levé strany vstupuje český lev s korunou na hlavě; proti němu padá kříž (reformace). Saský kurfiřt Jan Jiří raní lva mečem na noze, markýz Spinola (Španělsko) tahá lva za ocas a vévoda Maxmilián Bavorský jej bodá do levé nohy. Na druhé straně vystupuje po schodech císařský orel, na jehož hlavu padá meč (tj. poprava českých pánů), Mansfeld i vévoda Krnovský střílí na orla a sedmihradský kníže Bethlen po Buquoyově smrti znovu ohrožuje orla svým mečem. V pozadí za sloupem je znázorněna bitva a souboj mezi Mansfeldem a Maxmiliánem Bavorským. Pod rytinou je dvousloká německá báseň.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Desz Adlers und Löwen Kampff.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 54/60
Rytina symbolizuje spor mezi Ferdinandem II. a Fridrichem Falckým o českou korunu. Na obou stranách jsou znázorněny zábrany, které maří úsilí obou panovníků. Fridrich Falcký je stíhán Maxmiliánem Bavorským, Spinolou a Janem Jiřím Saským. Kříž, který padá na hlavu lva, představuje příliš intenzivní a překotné zavádění reformované církve v Čechách po povstání stavů, což působilo mezi lidem v neprospěch nového krále. Na druhé straně vidíme nepřátele císařovy, Mansfelda, Bethlena, který po Buquoyově smrti znovu prudce útočí, a vévodu Krnovského. Meč, který padl na hlavu orla, symbolizuje popravu českých pánů na Staroměstském rynku roku 1621, která vyvolala mezi lidem vzdor a odpor vůči Ferdinandovi II.
Dne
01.01.1621 (do 31.12.1621)Na sloupu trůní orel s korunou a žezlem. Z oblaku vychází ruka s mečem dotýkajícím se říšského jablka, které drží orel v levém spáru. Na pravé straně sloupu stojí Jan Jiří Saský, Spinola a Maxmilián Bavorský, na levé straně je Mansfeld, Bethlen a vévoda Krnovský. Za sloupem jsou davy lidu českého, moravského a slezského. V pravém popředí leží zraněný, nemocný český lev, z něhož vyrůstá strom, k němuž je připoután meč a štít. Pod obrazovou částí grafiky je obsáhlý veršovaný německý text.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Triumphierender Adler, sub umbra alarum tuarum florebit regnum Bohemuae.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 55/61
Rytina znázorňuje z hlediska císařského politickou situaci po vítězství nad českým povstáním. Vítězný říšský orel rozepíná svá křídla nad porobenými zeměmi Koruny české. Jeho spojenci jsou označeni nápisy: sic volo, sic iubeo, sit pro ratione voluntas, etc. U protivníků říšského orla je nápis: iuro, moror etc. U zraněného českého lva je napsáno: Fortunae causA–z důvodu osudu. V pozadí je české obyvatelstvo, jehož názory na situaci se zřetelně různí. Část běduje, část jásá a někteří živě diskutují. Je zajímavé, že u toho, i u předchozího listu (č.54/60 na str. 47) se setkáváme s nezvyklou objektivností autora, který se dokonce nebál označit popravu českých pánů za čin, který značně poškodil pověst císařovu v českých zemích.
Türkheim, Dne
01.01.1621 (do 31.12.1621)Jde o malý výškový obraz s řekou Rýnem, přes niž vede most. Na Rýnu je nakreslena loď a na břehu leží Rhein-Türkheim. Na hořejší části obrazu je zámek Stein, obklopený vodním tokem a bažinami. V krajině je španělský tábor, šance a různé stromoví. Nad obrazem je shora uvedený text a dole je legenda.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung der Kellerei zum Stein in der Churpfaltz am Rhein gelegen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 56/396
V dědičné zemi českého krále Bedřicha Falckého, v Dolní Falci, byla vedena válka Španěly v čele s markýzem Spinolou, který si celou Dolní Falc podrobil. Později tam táhl s vojskem i Tilly. Jakmile vypuklo v Čechách r. 1618 povstání nekatolických stavů proti císaři, které znamenalo velké nebezpečí pro kontinuitu římsko-německé říše, poohlédl se Ferdinand II. po spojencích, kteří by mu pomohli čelit nebezpečí. Jeho volba padlA–ne náhodou – ( z důvodů příbuzenských i náboženských) na španělského krále, který císařově žádosti vyhověl a zmocnil ihned markýze Ambrože Spinolu, aby naverboval v západních zemích armádu a pomohl císaři potlačit vzbouřivší se nekatolíky. Když tedy Spinola táhl se svým vojskem do střední Evropy, vpadl do dědičné země císařova protivníka a krále povstaleckých Čechů Fridricha Falckého – do Dolní Falce, aby jej ranil na nejcitlivějším místě. Krásná a bohatá Falc byla Spinolou dobyta a zpustošena v době kratší jednoho roku. Současně došlo i ke katastrofě bělohorské, a tím byl osud Fridricha Falckého i jeho obou zemí zpečetěn. Hrady, pevnosti a města dobyté Spinolou v Dolní Falci roku 1620–1621 jsou na této rytině zobrazeny.
Nové Zámky, Dne
01.06.1621 (do 30.06.1621)Rytina perspektivně zobrazuje pevnost Nové Zámky s pěti předsunutými šancemi, obklopenými vodou. Z pevnosti je stříleno na císařský tábor, umístěný vlevo. V pozadí za městem se odehrává střetnutí jízdních oddílů. Vpravo je řeka Nitra. V dolním pravém rohu je čtyřhranná kartuše s pohledem na Bratislavu. V pozadí jsou kresleny kopce.
Signace: G. Keller
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der Festung Neuheisel, wie solche von Kay. May. Armada underm General Buquoy belagert gewesen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 38/170
Když bylo likvidováno na celém území Čech a Moravy české povstání vojsky císařskými a bavorskými, byl Buquoy se svou armádou odeslán na východ proti Bethlenovi Gáborovi, knížeti sedmihradskému, který nebezpečně ohrožoval císařovy državy na východě. I Bratislava padla do rukou Bethlenových, když předtím ztroskotal Dampierrův pokus dobýt město zpět. Dampierre zde sám padl (viz na str. 368 v II. díle!). Bethlen Gábor kdysi sám aspiroval na českou korunu, když však byl v tomto záměru vytlačen Fridrichem Falckým, vznikla v jeho nitru nenávist vůči Čechům, kteří dali přednost jinému pretendentu. Jeho rozpolcená a úskočná povaha však způsobila, že pokračoval v boji i proti císaři. Buquoy vnikl na Slovensko, zmocnil se Trnavy, Starých Hradů a Bratislavy. Při obléhání Nových Zámků padl hned zpočátku bojů, když s oddílem jezdectva přispěl na pomoc jinému oddílu jízdy, který byl při furažírování nepřítelem poražen. Bethlen nyní získal odvahu a s pomocí svých spojenců, markraběte Krnovského a několika uherských velmožů, vnikl až do prostoru Moravy a jeho jezdecké hordy zde zle drancovaly. Teprve zásahem Valdštejnovým byl Bethlen Gábor poražen a po dohodě s markrabětem Krnovským uzavřel s císařem tzv. „mikulovský mír“. Nové Zámky byly Buquoyem obléhány v červnu roku 1621.
Nové Zámky, Dne
01.06.1621 (do 30.06.1621)Rytina zobrazuje pevnost Nové Zámky z r. 1621. Až na chybějící pohled na Bratislavu je grafika téměř identická s listem č. 38/170 na str. 35. Jen jezdecké střetnutí za městem je poněkud jinak koncipováno, jde bezpochyby o boj, v němž padl Buquoy. Obě rytiny jsou nesporně dílem téhož autora, podle Drugulina G. Kellera, a mají i tytéž rozměry.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der Festung Neuheusel wie solche von Kay: May: Armada underm General Buquoy belagert gewesen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 39/205
Když bylo likvidováno na celém území Čech a Moravy české povstání vojsky císařskými a bavorskými, byl Buquoy se svou armádou odeslán na východ proti Bethlenovi Gáborovi, knížeti sedmihradskému, který nebezpečně ohrožoval císařovy državy na východě. I Bratislava padla do rukou Bethlenových, když předtím ztroskotal Dampierrův pokus dobýt město zpět. Dampierre zde sám padl (viz na str. 368 v II. díle!). Bethlen Gábor kdysi sám aspiroval na českou korunu, když však byl v tomto záměru vytlačen Fridrichem Falckým, vznikla v jeho nitru nenávist vůči Čechům, kteří dali přednost jinému pretendentu. Jeho rozpolcená a úskočná povaha však způsobila, že pokračoval v boji i proti císaři. Buquoy vnikl na Slovensko, zmocnil se Trnavy, Starých Hradů a Bratislavy. Při obléhání Nových Zámků padl hned zpočátku bojů, když s oddílem jezdectva přispěl na pomoc jinému oddílu jízdy, který byl při furažírování nepřítelem poražen. Bethlen nyní získal odvahu a s pomocí svých spojenců, markraběte Krnovského a několika uherských velmožů, vnikl až do prostoru Moravy a jeho jezdecké hordy zde zle drancovaly. Teprve zásahem Valdštejnovým byl Bethlen Gábor poražen a po dohodě s markrabětem Krnovským uzavřel s císařem tzv. „mikulovský mír“. Nové Zámky byly Buquoyem obléhány v červnu roku 1621.
Praha, Dne
11.06.1621 (do 21.06.1621)Obraz je rozdělen na sedm dílů zobrazujících různé události spojené s odsouzením a popravou 27 českých pánů na Staroměstském náměstí. Znázorněné epizody představují: vynesení rozsudku, přednesení žádosti o milost ženami a dětmi odsouzenců, odsouzení jsou dopraveni v krytých vozech do staroměstské radnice, vlastní krvavá exekuce a staroměstská mostecká věž, na níž byly upevněny pro výstrahu hlavy popravených a Jeseniův jazyk.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Execution so zu Prag den 11. /21. Juny 1621 ist abgestellt und vollzogen worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 36/358
Den po porážce českého stavovského vojska na Bílé hoře, přitáhl Maxmilián Bavorský do Prahy a ujal se zde velení. Zástupci města a různé významné osobnosti mu vzdávali hold a prosili o milost. Prozíravý vévoda Bavorský se pečlivě vystříhal vměšovati se do císařových vladařských práv v Čechách, jednal však s delegacemi, které k němu přicházely, přívětivě a shovívavě. Dne 17. listopadu opustil Prahu a vrátil se se svým vojskem do Mnichova. V Praze zanechal jen malou posádku, podřízenou generálu Tillymu. Buquoy léčil své zranění a pak odtáhl na Moravu. Nastalo krátkodobé uklidnění. Dne 20. února však dal císařův místodržící Karel kníže Lichtenstein zatknout značný počet osob zúčastnivších se českého povstání. Zakrátko byl svolán soud, který odsoudil velkou většinu obviněných, z toho 27 osob k trestu smrti. Soudní líčení se vleklo poměrně dlouho a po celou tu dobu bylo působeno z různých stran na Ferdinanda II., aby velezrada povstalců byla potrestána co nejpřísněji. Prý se o to zasadili hlavně Martinic, Slavata i císařův zpovědník P. Lamorain. Konečně dostal Lichtenstein císařův rozkaz provést exekuci odsouzených k smrti dne 21. července 1621 na Staroměstském náměstí. Večer před popravou se dostavil velký zástup žen a dětí odsouzenců k Lichtensteinovi a prosil o milost pro své muže a otce, ten však císařovo rozhodnutí změniti nemohl, i kdyby chtěl. Dne 21. června 1621 byla provedena exekuce 27 odsouzených ze 43 obviněných na Staroměstském náměstí. Popraveni stětím byli: Jáchym Ondřej Šlik, Václav Budovec z Budova, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Kašpar Kaplíř ze Sulevic, Prokop Dvořecký z Olbramovic, Bedřich z Bihle a Řehlovic, Jindřich Ota z Los, Vilém Konecchlumský, Diviš Černín z Chudenic, Bohuslav z Michalovic, Leander Rippel, Jiří Hauenschild, rektor Karlovy univerzity Jan Jesenius, Jan Kutnauer a tři další byli popraveni oběšením. Celkem bylo popraveno 27 osob za stálého víření bubnů, aby tím byly přehlušeny případné nežádoucí výroky odsouzenců. Tímto tvrdým zásahem dovršil císař své kruté vítězství nad českým stavovským povstáním.
Rozvadov, Dne
15.06.1621 (do 15.07.1621)Signace: neuvedena
Autor: Sadeler R., mědirytec
Originální název: Abrisz Ihr: Fürstl: Durchl: in Bayrn: etc. und des Manssfeldischen Lägers, wie sie beiderseits zu Rosshaupten in Böheim und zu Weydhausen in der Ober Churpfaltz gegen einander gelegen, im 1621Jahr.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 37/6
Obraz zachycuje perspektivní pohled na šumavskou krajinu od východu. V pozadí jsou zřetelně vidět šumavské lesnaté hory, vpravo dole je vesnice Rozvadov, ležící přibližně 20 km západně od Boru. V dalekém pozadí je město Weidhausen v Bavorsku. V krajině jsou porůznu roztroušeny vojenské oddíly, tábory, fortifikace apod. Pod obrazem je legenda: 1 až 28.
Po bitvě bělohorské došlo ještě porůznu k menším bojům, hlavně v západních a východních Čechách. Mansfeld, který se zatím stal polním maršálkem Fridricha Falckého, držel dosud Plzeň, kterou dobyl roku 1618 (viz. č. 5/196 na str. 4 a 5), a nyní ji teprve ztratil. Protestantská Unie poznala, že její odpor v západním Německu nepovede v důsledku přesily vojsk španělského markýze Spinoly k úspěchu, a proto se rozešla. Její vojska se však houfně shromažďovala pod prapory Mansfeldovými, který je soustředil u Weidhausenu, na hranici hornofalcké a české, v polovině roku 1621. Proti němu v české vesnici Rozvadov stál Tilly se svou armádou, též mohutně posílenou vojsky Maxmiliána Bavorského. V Mansfeldově táboře se však brzy rozšířily epidemie, prý pro velký počet nezakopaných padlých koní. Mimoto bylo třeba naléhavě pomoci dědičné Fridrichově Dolní Falci, která byla postižena španělským vpádem. Proto byl tábor u Weidhausenu zlikvidován a Mansfeld odtáhl na severozápad.
Damgarten, Dne
01.08.1621 (do 30.09.1621)Jde o malý obrázek, pravděpodobně vystřižený z nějakého díla (snad Theatrum Europaeum), na němž není konkrétní časové určení. Zobrazuje jízdní vojsko s korouhvemi a prapory, vlevo je opevněná věž a říčka Regnitz, přes kterou vede cesta k opevněnému táboru s vojsky. V pozadí je vidět požár.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Kayserliche Schantz bey Damgarten.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 40/222
Nelze spolehlivě stanovit, o kterou válečnou událost se jedná, je však nejvýše pravděpodobné (podle místního určení), že tisk zobrazuje bojovou scénu, k níž došlo na podzim roku 1621 v Horním Falcku. Zde (u Weidhausenu) bylo po delší dobu polní ležení Mansfeldovy armády a docházelo tu k častým šarvátkám s císařsko-ligistickým vojskem pod generálem Tillym. Bylo to v době, než Mansfeld překotně odtáhl do Dolní (Rýnské) Falce proti markýzi Spinolovi. Regnitz je malá říčka vlévající se do Sály. Popsané území leží přibližně 20 km západně od Aše.
Wilhermsdorf, Dne
04.10.1621 (do 05.10.1621)Na obrazu je městečko Willhermsdorf nad Aurachem, ležící 34 km severo-západně od Norimberku, a zámek Bürckmischling s „Lusthausem“ na kopci, obrostlým vinnou révou. Říčka Aurach se rozdvojuje blízko městečka na dvě ramena, z nichž jedno obtéká zámek, který je vodní tvrzí. Nad zámkem je erb, bezpochyby rodu jeho tehdejšího držitele. Uvnitř i kolem městečka je tábořící vojsko, v pozadí jsou 4 oddíly vojska seskupeného do charakteristických čtvercových útvarů. Shora uvedený text i legenda 1–4 jsou pod obrazovou částí tisku.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Das Mansfeldische Volk, welches zu Ross 5.000 und zu Fuhs 13.000 stark gewest, bey sich habent 17 Stück Grob Geschütz und bey 2.000 Wagen ist anno 1621 den 4. October in dieszem abgebilten Ort Willhermsdorf ankumen, alldar mit der ganzen Armada über Nacht gelegen und den 5. disz wider uffgebrochen und nach der untern Pfalz marschiert.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 41/175
Válka proti českým povstalcům byla ukončena dobytím Tábora v listopadu 1621. Ještě předtím však odtáhl Mansfeld po ztrátě Plzně do Horní Falce (těsně západně od Chebu). Jeho vojsko mohutně narostlo, když do něho vstoupilo mnoho propuštěnců z likvidované protestantské Unie. Jeho situace v Horní Falci se však zhoršila, když jej počal ohrožovat Tilly, vojevůdce katolické ligy, a když v jeho ležení ve Weidhausenu nedaleko Koburku nakažlivá epidemie decimovala jeho armádu. Mansfeld se proto rozhodl pro pochod do Dolní Falce. Velmi obratným jednáním s císařskými se mu podařilo zastřít svůj strategický pohyb, takže se zcela nečekaně objevil v Dolní Falci. Zobrazené přenocování celé armády ze 4. na 5. říjen 1621 ve Wilhelmsdorfu je právě z tohoto chvatného pochodu do Dolní Falce.
Tábor, Dne
13.11.1621Lept je mistrně proveden, podle stylu není však Hollarův, nýbrž spíše Sadelerův – není však signován. Tábor je zobrazen perspektivně (zeshora), věž kostela je částečně demolována, na levé straně je zakreslen rybník Jordán. Kolem města jsou vojenská seskupení, šance, nájezdy, apod. Vše je ryto s udivující přesností a pečlivostí. Citovaný nápis je nad obrazem, dole je obsáhlá legenda na ozdobném vignetovém poli.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Tabor civitas anno 1621 obsessa et capta.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 42/325
Ferdinand II. se nespokojil s vítězstvím na Bílé hoře, dal rozkaz k likvidaci všech stavovských opěrných bodů, které se dosud nevzdaly. Tato akce však byla ztížena skutečností, že Buquoy s velkou částí císařských vojsk odtáhl na východ, aby tam čelil nájezdům sedmihradského knížete Bethlena Gábora. Bavorská armáda pod Tillym byla nucena k pochodu do Horní Falce, kde se nebezpečně počal hýbat Mansfeld po ztrátě Plzně a několika dalších západočeských měst. V Čechách tedy zůstal jen generál Don Baltasar Maradas, původem Španěl, jehož úkolem bylo s ne příliš početným vojskem potřít poslední bod českých stavů, který doposud vzdoroval, město Tábor. Po hrdinném odporu bylo město dobyto dohodou s jeho posádkou dne 13. listopadu 1621, které již nezbylo jiného východiska.
Frankenthal, Dne
20.11.1621 (do 30.11.1621)Město je kresleno perspektivně (zeshora), opodál je znázorněno jezdecké střetnutí. Vlevo je Rýn, vpravo lesík s malou vesničkou a kostelní věží. Kolem města jsou valy a šance. Dráhy dělových střel jsou vyznačeny křivkami. Dole vlevo je ozdobná kartuše s legendou A–L.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der Stadt Franckenthal, wie solche von dem Vicegeneral Don Goncalo Fernandes de Cordova belagert worden. 1621.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 43/194
Španělský generál Cordova byl svým velitelem markýzem Spinolou nasazen s početným vojskem proti Dolní Falci, dědičné zemi Fridricha Falckého. Dobývání četných měst a tvrzí falckých si vyžádalo delší dobu, než bylo původně předpokládáno.
Když byl Cordova právě zaměstnán obléháním města Frankenthalu nad Rýnem, objevil se znenadání Arnošt Mansfeld v Dolní Falci. Zpráva o jeho příchodu s armádou o 25 000 mužích způsobila, že Cordova se neprodleně obrátil od Frankenthalu a vydal se se do Oppenheimu, Kreuznachu, Steinu a dalších míst do zimních ležení.
Frankenthal, Dne
20.11.1621 (do 30.11.1621)Na obraze jsou znázorněny jen fortifikační zařízení kolem města Frankenthalu, zbytek zůstal prázdný. Tok řeky Rýnu je znázorněn v lesnaté krajině. Vpravo nahoře je ozdobná kartuše s dvěma figurkami Fidelitase a Constantia, na níž jsou erby a shora uvedený nápis. Pod obrazovou částí tisku je legenda A–R a 1–12.
Signace: Deliniert durch Heinrich van der Borsch
Autor: Borcht Heinrich van der, nizozemský mědirytec
Originální název: Belägerung der Statt Frankenthal im Jahr 1621.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 44/218
Španělský generál Cordova byl svým velitelem markýzem Spinolou nasazen s početným vojskem proti Dolní Falci, dědičné zemi Fridricha Falckého. Dobývání četných měst a tvrzí falckých si vyžádalo delší dobu, než bylo původně předpokládáno.
Když byl Cordova právě zaměstnán obléháním města Frankenthalu nad Rýnem, objevil se znenadání Arnošt Mansfeld v Dolní Falci. Zpráva o jeho příchodu s armádou o 25 000 mužích způsobila, že Cordova se neprodleně obrátil od Frankenthalu a vydal se se do Oppenheimu, Kreuznachu, Steinu a dalších míst do zimních ležení.
Dne
01.01.1622 (do 31.12.1622)Před námi je tablo, na němž je uprostřed vyobrazen vévoda Kristian z Brunšviku a Wolffenbüttelu, tzv. Halberstadtský, na koni, bez klobouku, s velkou šerpou, v pravici drží maršálskou hůl. Kolem jeho portrétu je 38 drobných pohledů na různá města a hrady, které dobyl. Celá rytina, ač nesignována, svědčí o značných uměleckých kvalitách autorových; především obrázky měst jsou velmi pěkně provedeny.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung der fürnehmbsten Orter in Westphalen und sunst so von Hertzog Christian in Braunschweig eingenommen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 80/113
Životopis Kristiana vévody Brunšvického viz pod č. 469/2 v II. díle na str. 379
Hanau, Dne
01.01.1622 (do 31.12.1622)Jde o schematické vyobrazení města Hanau, které leží blízko řeky Mohanu, asi 20 km západně od Frankfurtu. Kolem města protéká říčka Künzig. V krajině je nakresleno několik jednotlivých stromů. V levém, horním rohu je obdélník se shora uvedeným nápisem, bez udání doby a bližšího určení. Též obraz nevykazuje – až na 3 děla postavená na náměstí – žádné vojenské motivy.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Delineation der Statt und Vestung Hanau.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 81/164
Město a pevnost Hanau leží velmi blízko bojiště u Höchstu, kde došlo k velké bitvě mezi Tillym a Kristianem Brunšvickým – Halberstadtským dne 20. června 1622. V souvislosti s touto bitvou došlo bezpochyby i u Hanau k bojovým akcím, které daly autoru této grafiky námět k zobrazení města.
Dne
01.01.1622 (do 31.12.1622)Uprostřed rytin je zobrazen starý muž s čertími rohy, mohutným plnovousem, dřevěným pahýlem místo pravé nohy, s levou ptačí nohou pokrytou na lýtku rybími šupinami a s berlí pod paždí. Stařec vztahuje pravici s ukazováčkem, v levici drží list s pečetí, na níž je napsáno: „Výuční list padělatelů a lichvářů, dolů, hluboko do pekla!“. Nůše na zádech je naplněna podobnými listy a nápisy: „My hrabata a šlechtici, my duchovní, my židi, my obchodníci“ apod. U pasu má postava připevněný měšec s penězi a vzadu vyčnívá krysí ocas. Po obou stranách popsaného obrazu je dlouhá německá báseň líčící záměry a činnost lichvářů i způsob, jak se nejsnáze lze stát lichvářem a padělatelem. V dalším však báseň varuje před tímto nešvarem, poněvadž kazí lid a nutně vede do pekla.
Signace: Gedruckt zu Augspurg, in Verlegeung Daniel Manassers, Kupferstechers, beim Klenkerthörlein.
Autor: Manasser Daniel, rytec a nakladatel v Augsburgu
Originální název: Der hochschädlichen Wipperer und Kipperer, als Geld, Land und Leute verderber Lehr maister.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 82/56
Válka třicetiletá, obdobně jako všechny války, měla za následek všeobecný mravní úpadek, který se především projevoval v tom, že mnozí lidé využívali všeobecného rozvratu a různými pletichami a podvody se obohacovali. Padělání peněz a lichva byly běžným zjevem u mnohých kořistníků. Náš leták měl bezpochyby za účel poukazovat na škodlivost těchto nešvarů a působit k nápravě.
Jülich, Dne
03.02.1622Rytina je kreslena poměrně neuměle. Uprostřed je pevnost Jülich, kolem níž pochoduje vojsko, a nepřátelské jednotky opouštějí město. V širém okolí města jsou různé šance, opevnění a vojenské tábory. V popředí je kopec, na němž je šibenice. V levém horním rohu je portrét Jindřicha hraběte z Bergu, vpravo erb se lvem. Pod obrazem na desce je německý popis situace s označením táborů Berga i Spinoly. Pod tím je obšírné latinské líčení události, v němž je obzvláště vyzdviženo hrdinství a zásluhy generála z Bergu.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahre Abcontrafaitung der berümbten Vestung Gulch vom Herrn Graven Heinrich von Berg im Namen Röm. Kai. mt. den 5. September Annno 1621 geschen von newem abgeressen den 12. Decb. Anno 1622 den 3. Februar mitt Accord genommen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 57/154
Příměří mezi Nizozemím a Španělskem trvalo jen od roku 1609 do 1621. Tehdy došlo mezi oběma zeměmi opět k válečným rozporům, jichž se na straně Španělů zúčastnil i římsko-německý císař. Španělům velel osvědčený markýz Spinola, císařským velitelem byl Jindřich hrabě z Bergu. Jedna z prvních společných bojových akcí proti Nizozemsku bylo obléhání pevnosti Jülich, která leží přibližně 30 km západně od Kolína nad Rýnem, a která byla dobyta generálem Bergem 3. února 1622. Zájem císařův o toto polní tažení byl především vyvolán skutečností, že Habsburkové vlastnili v Nizozemí (v dnešní Belgii) jistá dosti rozsáhlá území. Spojenectví se Španělskem bylo podmíněno společným katolickým vyznáním i příbuzností vládnoucích rodů. Pozemkové vlastnictví Habsburků v Nizozemí se zachovalo až do Napoleona I.
Jülich, Dne
03.02.1622Na obrazu je město a pevnost Jülich nedaleko nizozemskýchnizozemský hranic s okolím. Na hořejší části obrazu je řeka Roer (Ruhr), kolem města je široký okruh opevnění, šancí a různých fortifikačních zařízení, vojenská ležení, pohyby vojenských jednotek apod. V popředí je kopec, na němž je postavena šibenice. Některé obce v okolí jsou označeny jmény.
Signace: neuvedena
Autor: Keller G., mědirytec
Originální název: Abrisz der Festung Gülch wie dieselbe von den Spanischen eingenommen worden ist. 162.. (1622).
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 58/178
Příměří mezi Nizozemím a Španělskem trvalo jen od roku 1609 do 1621. Tehdy došlo mezi oběma zeměmi opět k válečným rozporům, jichž se na straně Španělů zúčastnil i římsko-německý císař. Španělům velel osvědčený markýz Spinola, císařským velitelem byl Jindřich hrabě z Bergu. Jedna z prvních společných bojových akcí proti Nizozemsku bylo obléhání pevnosti Jülich, která leží přibližně 30 km západně od Kolína nad Rýnem, a která byla dobyta generálem Bergem 3. února 1622. Zájem císařův o toto polní tažení byl především vyvolán skutečností, že Habsburkové vlastnili v Nizozemí (v dnešní Belgii) jistá dosti rozsáhlá území. Spojenectví se Španělskem bylo podmíněno společným katolickým vyznáním i příbuzností vládnoucích rodů. Pozemkové vlastnictví Habsburků v Nizozemí se zachovalo až do Napoleona I.
Dne
04.02.1622 (do 15.02.1622)V popředí je zobrazeno město Heidelberg nad Neckarem s mostem, vpravo je vyvýšení s vinicí, nad tím je nápis: „Chur Pfältzische Residentz Statt Heidelberg.“ Na obloze je nakreslen shora zmíněný zvláštní jev tří sluncí a duh, obloha je poseta hvězdami, mezi nimi je kříž s dvěma mráčky a několik paprsků světla.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wundergesicht der 3 Sonnen und Regenboegen den 15. Jan: oder 4. Feb:N:Cal: 1622 erschienen. Seltzam Chasma Nachtszeit über Haydelberg den 5/15 Feber: 1622 gsehen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 59/34d
Jde o atmosférický nebo jiný přírodní jev, který byl velmi vzácný, a proto vyvolal takový zájem. Podobné jevy hrály v 17. století významnou úlohu, poněvadž bylo zvykem jim přisuzovat nadpřirozený význam, např. se usuzovalo, že dojde k veliké katastrofě, válce apod. Týž názor se zachoval v představě některých lidí do nedávné minulosti: kometa r. 1914 byla uváděna v souvislost s I. světovou válkou a polární zář r. 1939 s poslední válkou.
Pratigov, Dne
24.04.1622 (do 22.05.1622)Před námi je zobrazena hornatá švýcarská krajina s řekou Rýnem a městem Chur, u něhož se rozpoutává boj vojsk, jež se soustřeďují ze všech světových stran. U měst a vesnic jsou uvedena jména. Územní hranice jsou vyznačeny tečkovanou linkou. Pod obrazem je shora uvedený text.
Signace: H. C. Gyger desig.
Autor: Gyger H. C., mědirytec
Originální název: Wahrhaffte Verzeichnus desz Prattigöws der Herrschaft Meyenfeldt Gelegenheit umb Chur und angrenzender Landschaften sampt dem Treffen so die Pündtner mit ihren Feinnden gethan. Im Jahr 1622.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 60/174
Již po celou dobu reformace v 16. století docházelo ve švýcarském Grisonsku (Graubünden) k urputným sporům a potyčkám mezi katolíky a kalvinisty, jež vyvrcholily ve třicetileté válce v pověstném veltlinském vraždění kalvinistů a protestantů. Roku 1620 vtrhla do Grisonska rakouská a španělská armáda a obsadila celé území. Za tohoto stavu ovšem docházelo k stálým bojům s místním obyvatelstvem, až se kalvinistům podařilo po dlouhém obléhání dobýt pevnost Chur 22. května 1622. Císařsko-španělské vojsko odtáhlo pod velením plukovníka Balderona. Důvody polního tažení císařských do Grisonska nebyly ovšem jen náboženské, ale především tu byl strategický zájem obsadit důležité alpské průsmyky. Pro císařského spojence – Španělsko byly tyto průsmyky životně důležité, byly součástí tzv. španělské cesty, která umožňovala španělské koruně zásobovat armády v Nizozemí i v říši materiálem i čerstvými vojáky. Cesta po moři byla pro Španělsko kvůli nizozemským lodím a pirátům uzavřena.
Dne
28.04.1622 (do 08.05.1622)Rytina je velmi jemně a pečlivě vypracována. Uprostřed je město Hagenau, nad nímž je městský znak. V popředí jsou šance, sedm děl, několik stanů, dva muži se ženou a psíkem – v pozadí je les. Vlevo nedaleko řeky „Moter“ (správně: Moder) je hlavní stan arcivévody Leopolda, vpravo je cesta vedoucí do Štrasburku. Pod obrazem je legenda: A–N.
Signace: Gedruckt bey Jac. von der Heyden
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku
Originální název: Anno MDCXXII den 28. April A. und 8. Mai neuen Calenders hat ihre hochf. Durchlaucht Erzherzog Leopold die Statt Hagenau belägert und den Vorwerken und Verschantzungen derselben so stark zugesetzt, dass die Garnison solche endlich verlassen und in die Statt gewichen, allda sich ritterlich gewehret bis ihr excellenz der Graff von Mansfeld sie entsetzt und der Erzherzog Leopoldus durch einen eyligen Auffbruch abgezogen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 62/182
Jde o pamflet, který zesměšňuje českého „zimního“ krále Fridricha Falckého. List vychází z posměšného označení „zimního“ krále, jmenuje jeho vojevůdce podle zimních měsíců (listopad, prosinec, leden, únor, březen), nebo jmény katolických patronů, jichž památka se slaví v zimních měsících, např. Martina, Mikuláše, Baltazara, Blažeje a jiných. Báseň posměšně varuje západoevropské státy před nebezpečím invaze armád zimního krále, který se chystá pomstít všechny porážky, které utrpěl. Ve skutečnosti byl ovšem tehdy již Fridrich poraženým utečencem, který prchal na západ a hledal již jen útočiště před pronásledovateli.
Hagenau, Dne
03.05.1622Jedná se o schematicky načrtnutý plán města, bez figur a jakékoliv stafáže. V pravém rohu je městský znak s růží, vlevo pevnost založená Mansfeldem a později opět zrušena. Pod obrazem je legenda.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Grundriss der Statt Hagenau.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 61/109
Po porážce českého povstání roku 1620 přeneslo se těžiště války do prostoru západně od Chebu – do Horní Falce, kde se však situace maršálka Fridricha Falckého, Arnošta Mansfelda stala velmi obtížnou, hlavně v důsledku vypuknuvší epidemie mezi mužstvem i pro silný tlak Tillyho armády z jihu. Mansfeld se proto odhodlal odtáhnout do Dolní Falce. Tento strategický pohyb provedl tak obratně, že jeho nepřátelé byli zcela překvapeni. V Dolní Falci leželo totiž vojsko španělské pod Spinolou a Cordobou, Mansfeld se však vyhnul střetnutí, obsadil město Hagenau a donutil je k zaplacení 100 000 zlatých. Pak odtáhl z důvodů zásobovacích do Sárska a v Hagenau zanechal posádku. Mezitím dozrála situace, která vedla Tillyho k vítězství nad protestanskými vojsky u Wimpfenu dne 8. května 1622. Po neúspěšném pokusu o dobytí města Zabern v Alsasku vrátil se Mansfeld k Hagenau, kde se zatím císařův bratr arcivévoda Leopold pokoušel se svým vojskem reokupovat Mansfeldem dobyté město. Pět dní před Tillyho vítězstvím u Wimpfenu osvobodil Masnfeld Hagenau v poslední chvíli z obklíčení Leopoldových vojsk, která se dala chvatně na ústup.
Wimpfen, Dne
08.05.1622Rytina je provedena (povrchně a zřejmě narychlo) po způsobu mapy, vodní toky jsou zakresleny jako ve skutečnosti. Města a vesnice jsou označeny jmény. Vlevo dole je Hailbrunn, vpravo nahoře Wimpfen. Legenda A až L obsahuje vysvětlivky k vyobrazené události. Uprostřed rytiny je dobře viditelná vozová pevnost s označením „D“. Nad tím je nápis: „Palatinatus“, dole je uvedeno: „Pars Ducatus Würtenbergensis“.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der Schlacht, so zwischen Herrn Markgrafen von Durlach und Monsieur Tilly, als Kays. und Bayerischen Generalen vorgangen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 63/5
První fáze třicetileté války skončila porážkou českého stavovského povstání. Ohnisko bojových akcí se z Čech přesunulo do Rýnské Falce, dědičného území Fridricha Falckého. Ten byl císařem považován za hlavního představitele protestantské opozice v říši. Mocenské postavení Fridricha Falckého bylo otřeseno porážkou stavovského vojska v bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Nebyl však ve svém boji osamocený. Do bojů se zapojilo mnoho jeho stoupenců: Jiří Fridrich Baden z Badenu-Durlachu, Kristián vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, Petr Arnošt hrabě Mansfeld a další. Dostalo se jim i podpory ze zahraničí, jmenovitě od anglického krále Jakuba I. Stuarta, který byl tchánem Fridricha Falckého. Hlavním velitelem císařsko-bavorské armády, který byl pověřen vedením bojů ve Falci, byl generál Johann Tserclaes Tilly. Jedna z důležitých událostí falckého tažení byla bitva u Wimpfenu dne 6. května 1622. Střetl se tu právě Jiří Fridrich z Badenu-Durlachu s Tillym a španělským generálem Cordobou. Štěstěna stála na straně katolických sil. Vzhledem k úspěšnějšímu strategickému postupu měli v bitvě Tilly a Cordoba k dispozici silnou přesilu. Jiří Fridrich se spoléhal pouze na svůj „wagenburg“ – zastaralou taktiku vyzbrojených vozů. Bitva trvala od časného rána do poledne, kdy Tilly stáhl svá vojska k odpočinku do blízkého Dornetového lesa. Markrabě durlašský měl ve středu svých formací postaveny ozbrojené vozy a v pozadí další skupinu ozbrojených vozů se zásobami střeliva. Odpoledne zahájil Tilly novým útokem na „wagenburg“, který byl zprvu bezúspěšný, později se mu však povedlo přesnou dělostřeleckou palbou přivést k výbuchu zásoby střeliva, což vyvolalo v protestanské armádě zmatek. Tillyho vojska pak lehce vnikla do postavení nepřítele a současně nastoupila k útoku Cordobova jízda, která dílo důsledně dokonala. Protestantská vojska prchala zpět přes Bellingrův potok, který protékal těsně za jejich postavením, jediný most však nestačil na rychlý únik dezorganizované, poražené armády, která byla úplně rozdrcena. Markrabí durlašský zde ztratil prakticky celou armádu, odtáhl chvatně s malými zbytky svého vojska. Sám pak hledal útočiště mimo Německo, protože ho císař dal do říšské klatby.
Wimpfen, Dne
08.05.1622Rytina znázorňuje průběh bitvy v mračnech zvířeného prachu a kouře z explodujících zásob střeliva. Vlevo je řeka Neckar a v pozadí potok Bellingrův, který jako přirozená překážka způsobil armádě markrabího z Durlachu při ústupu katastrofální ztráty. Vpravo dole je město Wimpfen. V postavení protestantském jsou zřetelně viditelné bojové vozy. Uvedený nápis je nad obrazem, dole je legenda A–R.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Vorbildung des berübtnen Treffens so zwischen dem Markgrafen von Durlach und General Tilly bey Wimpfen vorgangen. Anno 1622 7. Mai.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 64/18
První fáze třicetileté války skončila porážkou českého stavovského povstání. Ohnisko bojových akcí se z Čech přesunulo do Rýnské Falce, dědičného území Fridricha Falckého. Ten byl císařem považován za hlavního představitele protestantské opozice v říši. Mocenské postavení Fridricha Falckého bylo otřeseno porážkou stavovského vojska v bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Nebyl však ve svém boji osamocený. Do bojů se zapojilo mnoho jeho stoupenců: Jiří Fridrich Baden z Badenu-Durlachu, Kristián vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, Petr Arnošt hrabě Mansfeld a další. Dostalo se jim i podpory ze zahraničí, jmenovitě od anglického krále Jakuba I. Stuarta, který byl tchánem Fridricha Falckého. Hlavním velitelem císařsko-bavorské armády, který byl pověřen vedením bojů ve Falci, byl generál Johann Tserclaes Tilly. Jedna z důležitých událostí falckého tažení byla bitva u Wimpfenu dne 6. května 1622. Střetl se tu právě Jiří Fridrich z Badenu-Durlachu s Tillym a španělským generálem Cordobou. Štěstěna stála na straně katolických sil. Vzhledem k úspěšnějšímu strategickému postupu měli v bitvě Tilly a Cordoba k dispozici silnou přesilu. Jiří Fridrich se spoléhal pouze na svůj „wagenburg“ – zastaralou taktiku vyzbrojených vozů. Bitva trvala od časného rána do poledne, kdy Tilly stáhl svá vojska k odpočinku do blízkého Dornetového lesa. Markrabě durlašský měl ve středu svých formací postaveny ozbrojené vozy a v pozadí další skupinu ozbrojených vozů se zásobami střeliva. Odpoledne zahájil Tilly novým útokem na „wagenburg“, který byl zprvu bezúspěšný, později se mu však povedlo přesnou dělostřeleckou palbou přivést k výbuchu zásoby střeliva, což vyvolalo v protestanské armádě zmatek. Tillyho vojska pak lehce vnikla do postavení nepřítele a současně nastoupila k útoku Cordobova jízda, která dílo důsledně dokonala. Protestantská vojska prchala zpět přes Bellingrův potok, který protékal těsně za jejich postavením, jediný most však nestačil na rychlý únik dezorganizované, poražené armády, která byla úplně rozdrcena. Markrabí durlašský zde ztratil prakticky celou armádu, odtáhl chvatně s malými zbytky svého vojska. Sám pak hledal útočiště mimo Německo, protože ho císař dal do říšské klatby.
Wimpfen, Dne
08.05.1622V pravém dolním rohu rytiny je dvojportrét Tillyho a Corduby v oválné kartuši. Tisk zobrazuje i tok Neckaru, město Wimpfen a panorama bitvy s výbuchem střeliva markhraběte z Durlachu. Nad obrazem je uvedený text, dole legenda A–R.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Aigentliche Abbildung und kurze Erzelung deren zwischen der kayserlichen und Markgraff. Durlach Mansfeld und Pfalzischen Armaden den 26. April / 6. Mai 1622 zwischen Wimpffen und Haibron gehaltenen Blutigen Schlacht und Haupttreffens.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 65/148
První fáze třicetileté války skončila porážkou českého stavovského povstání. Ohnisko bojových akcí se z Čech přesunulo do Rýnské Falce, dědičného území Fridricha Falckého. Ten byl císařem považován za hlavního představitele protestantské opozice v říši. Mocenské postavení Fridricha Falckého bylo otřeseno porážkou stavovského vojska v bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Nebyl však ve svém boji osamocený. Do bojů se zapojilo mnoho jeho stoupenců: Jiří Fridrich Baden z Badenu-Durlachu, Kristián vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, Petr Arnošt hrabě Mansfeld a další. Dostalo se jim i podpory ze zahraničí, jmenovitě od anglického krále Jakuba I. Stuarta, který byl tchánem Fridricha Falckého. Hlavním velitelem císařsko-bavorské armády, který byl pověřen vedením bojů ve Falci, byl generál Johann Tserclaes Tilly. Jedna z důležitých událostí falckého tažení byla bitva u Wimpfenu dne 6. května 1622. Střetl se tu právě Jiří Fridrich z Badenu-Durlachu s Tillym a španělským generálem Cordobou. Štěstěna stála na straně katolických sil. Vzhledem k úspěšnějšímu strategickému postupu měli v bitvě Tilly a Cordoba k dispozici silnou přesilu. Jiří Fridrich se spoléhal pouze na svůj „wagenburg“ – zastaralou taktiku vyzbrojených vozů. Bitva trvala od časného rána do poledne, kdy Tilly stáhl svá vojska k odpočinku do blízkého Dornetového lesa. Markrabě durlašský měl ve středu svých formací postaveny ozbrojené vozy a v pozadí další skupinu ozbrojených vozů se zásobami střeliva. Odpoledne zahájil Tilly novým útokem na „wagenburg“, který byl zprvu bezúspěšný, později se mu však povedlo přesnou dělostřeleckou palbou přivést k výbuchu zásoby střeliva, což vyvolalo v protestanské armádě zmatek. Tillyho vojska pak lehce vnikla do postavení nepřítele a současně nastoupila k útoku Cordobova jízda, která dílo důsledně dokonala. Protestantská vojska prchala zpět přes Bellingrův potok, který protékal těsně za jejich postavením, jediný most však nestačil na rychlý únik dezorganizované, poražené armády, která byla úplně rozdrcena. Markrabí durlašský zde ztratil prakticky celou armádu, odtáhl chvatně s malými zbytky svého vojska. Sám pak hledal útočiště mimo Německo, protože ho císař dal do říšské klatby.
Dne
08.05.1622Obraz představuje bitvu u Wimpfenu 8. května 1622 a je velmi podobný rytině 63/5, až na některé nepodstatné rozdíly. Vlevo nahoře je na čtverci legenda A–L
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abcontrafactur der blutigen Schlacht so zwischen Herrn Markgrafen von Durlach und Monsieur Tilly als Kays: und Bayrischen Generalen vorgangen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 66/281
První fáze třicetileté války skončila porážkou českého stavovského povstání. Ohnisko bojových akcí se z Čech přesunulo do Rýnské Falce, dědičného území Fridricha Falckého. Ten byl císařem považován za hlavního představitele protestantské opozice v říši. Mocenské postavení Fridricha Falckého bylo otřeseno porážkou stavovského vojska v bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Nebyl však ve svém boji osamocený. Do bojů se zapojilo mnoho jeho stoupenců: Jiří Fridrich Baden z Badenu-Durlachu, Kristián vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, Petr Arnošt hrabě Mansfeld a další. Dostalo se jim i podpory ze zahraničí, jmenovitě od anglického krále Jakuba I. Stuarta, který byl tchánem Fridricha Falckého. Hlavním velitelem císařsko-bavorské armády, který byl pověřen vedením bojů ve Falci, byl generál Johann Tserclaes Tilly. Jedna z důležitých událostí falckého tažení byla bitva u Wimpfenu dne 6. května 1622. Střetl se tu právě Jiří Fridrich z Badenu-Durlachu s Tillym a španělským generálem Cordobou. Štěstěna stála na straně katolických sil. Vzhledem k úspěšnějšímu strategickému postupu měli v bitvě Tilly a Cordoba k dispozici silnou přesilu. Jiří Fridrich se spoléhal pouze na svůj „wagenburg“ – zastaralou taktiku vyzbrojených vozů. Bitva trvala od časného rána do poledne, kdy Tilly stáhl svá vojska k odpočinku do blízkého Dornetového lesa. Markrabě durlašský měl ve středu svých formací postaveny ozbrojené vozy a v pozadí další skupinu ozbrojených vozů se zásobami střeliva. Odpoledne zahájil Tilly novým útokem na „wagenburg“, který byl zprvu bezúspěšný, později se mu však povedlo přesnou dělostřeleckou palbou přivést k výbuchu zásoby střeliva, což vyvolalo v protestanské armádě zmatek. Tillyho vojska pak lehce vnikla do postavení nepřítele a současně nastoupila k útoku Cordobova jízda, která dílo důsledně dokonala. Protestantská vojska prchala zpět přes Bellingrův potok, který protékal těsně za jejich postavením, jediný most však nestačil na rychlý únik dezorganizované, poražené armády, která byla úplně rozdrcena. Markrabí durlašský zde ztratil prakticky celou armádu, odtáhl chvatně s malými zbytky svého vojska. Sám pak hledal útočiště mimo Německo, protože ho císař dal do říšské klatby.
Höchst, Dne
20.06.1622Rytina zobrazuje přehlednou mapu celého bojiště. Úhlopříčně protéká Mohan, na němž leží Frankfurt a Sachsenhausen, u ústí říčky Niddy na pravém břehu Mohanu leží městečko Höchst s mostem přes Mohan, na němž se tísní poražené brunšvické vojsko. V pozadí v kopcovité krajině je několik hradů a osad, jež jsou označeny jmény.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Contrafactur des Treffens zwischen der Churf: Bayr: Spanisch und Braunschwigen Armaden bey Höchst.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 67/8
Válka falcká byla druhou fází třicetileté války. Následovala po porážce českého povstání na Bílé hoře roku 1620. Na jedné straně tu stála vojska císařská, bavorská a španělská, na druhé straně jim odporovaly armády několika německých protestantských šlechticů, kteří spoléhali hlavně na finanční pomoc anglického krále Jakuba, který podporoval zájmy svého zetě Fridricha Falckého vydatnými obnosy. Byli to: Arnošt hrabě Mansfeld, polní maršálek „zimního krále“, markrabí Jiří Bedřich z Badenu – Durlachu a Kristian vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, který stál se svou armádou na pravém břehu Mohanu pod Frankfurtem. Nedaleko městečka Höchst postavily jednotky vévody brunšvického most přes Mohan, aby se mohly spojit s Mansfeldovou armádou, která ležela nedaleko na druhém břehu. Když se však v dohledu objevila Tillyho armáda, která chtěla chránit Frankfurt, postavil se jí vévoda z Brunšviku se svým vojskem na odpor. Tillyho vojska byla početnější a disponovala větším počtem dělostřelectva. Strategická situace protestanské armády byla špatná – pro případný ústup tu byl jen jediný narychlo zbudovaný most přes Mohan. Bitva nebyla typickým polním střetnutím, ale jednalo se o nepřehledné střetnutí v okolí města Höchst a vesnic Schäferberg a Sossenheim. Kristián Brunšvický byl vytrvale tlačen početnější katolickou armádou a vytrvalou dělostřeleckou palbou k ústupu. Nejvíce ztrát však protestantská armáda utrpěla při ústupu. Mnoho mužů se utopilo v Mohanu při zmateném ústupu. U mostu v Höchstu nastal zmatený shluk ustupujících jednotek, které nestačily přejít na druhý břeh. Formace Kristiána Brunšvického se sice hrdinně bránily, ale průběh boje už se nedal zvrátit. Kristián Brunšvický sice dosáhl svého strategického záměru spojit své vojsko s Mansfeldem, ale stálo ho to 2 000 vojáků. Katolická strana ztratila patrně jen něco přes 100 mužů.
Höchst, Dne
20.06.1622Na obraze je krajina kolem Höchstu a Frankfurtu. Nedaleko Höchstu se do Mohanu vlévá říčka Nieda. Vlevo probíhá bitva, po mostě přes Mohan ustupuje poražené vojsko Kristiana Brunšvického. Od Frankfurtu se blíží velká kolona císařského vojska. V levém rohu listu je legenda A–K a dole je německý text, líčící podrobně průběh bitvy i všechny okolnosti s ní související.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahrer und gewisser Bericht sambt Abbildung welcher Gestalt Herzog Christian zu Braunschweig das Churf: Maintzische Stättlin Höchst eingenommen auch wie dessen Armada von den sämbtlichen Kayserlichen Armeen den 20. Juni N.C. oder 10. A.C. dieses lauffenden 1622 Jahrs bey Höchst geschlagen und zerstreut worden. Gedruckt im Jahr 1622
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 68/160
Válka falcká byla druhou fází třicetileté války. Následovala po porážce českého povstání na Bílé hoře roku 1620. Na jedné straně tu stála vojska císařská, bavorská a španělská, na druhé straně jim odporovaly armády několika německých protestantských šlechticů, kteří spoléhali hlavně na finanční pomoc anglického krále Jakuba, který podporoval zájmy svého zetě Fridricha Falckého vydatnými obnosy. Byli to: Arnošt hrabě Mansfeld, polní maršálek „zimního krále“, markrabí Jiří Bedřich z Badenu – Durlachu a Kristian vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, který stál se svou armádou na pravém břehu Mohanu pod Frankfurtem. Nedaleko městečka Höchst postavily jednotky vévody brunšvického most přes Mohan, aby se mohly spojit s Mansfeldovou armádou, která ležela nedaleko na druhém břehu. Když se však v dohledu objevila Tillyho armáda, která chtěla chránit Frankfurt, postavil se jí vévoda z Brunšviku se svým vojskem na odpor. Tillyho vojska byla početnější a disponovala větším počtem dělostřelectva. Strategická situace protestanské armády byla špatná – pro případný ústup tu byl jen jediný narychlo zbudovaný most přes Mohan. Bitva nebyla typickým polním střetnutím, ale jednalo se o nepřehledné střetnutí v okolí města Höchst a vesnic Schäferberg a Sossenheim. Kristián Brunšvický byl vytrvale tlačen početnější katolickou armádou a vytrvalou dělostřeleckou palbou k ústupu. Nejvíce ztrát však protestantská armáda utrpěla při ústupu. Mnoho mužů se utopilo v Mohanu při zmateném ústupu. U mostu v Höchstu nastal zmatený shluk ustupujících jednotek, které nestačily přejít na druhý břeh. Formace Kristiána Brunšvického se sice hrdinně bránily, ale průběh boje už se nedal zvrátit. Kristián Brunšvický sice dosáhl svého strategického záměru spojit své vojsko s Mansfeldem, ale stálo ho to 2 000 vojáků. Katolická strana ztratila patrně jen něco přes 100 mužů.
Dne
20.06.1622Tisk zobrazuje bitvu u Höchstu 20. června 1622. Po mostě přes Mohan ustupuje poražená armáda vévody brunšvického. Vpravo nahoře jsou města Frankfurt, Steinheim a Offenbach, vlevo je vyobrazen průběh bitvy pod řadou kopců; středem krajiny protéká řeka Nieda.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz des ritterlichen Treffens zwischen der Keys: Bayr: Spanischen und Braunschweigischen Armaden darinen Hertzog Christian den kürtzeren gezogen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 69/173
Válka falcká byla druhou fází třicetileté války. Následovala po porážce českého povstání na Bílé hoře roku 1620. Na jedné straně tu stála vojska císařská, bavorská a španělská, na druhé straně jim odporovaly armády několika německých protestantských šlechticů, kteří spoléhali hlavně na finanční pomoc anglického krále Jakuba, který podporoval zájmy svého zetě Fridricha Falckého vydatnými obnosy. Byli to: Arnošt hrabě Mansfeld, polní maršálek „zimního krále“, markrabí Jiří Bedřich z Badenu – Durlachu a Kristian vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, který stál se svou armádou na pravém břehu Mohanu pod Frankfurtem. Nedaleko městečka Höchst postavily jednotky vévody brunšvického most přes Mohan, aby se mohly spojit s Mansfeldovou armádou, která ležela nedaleko na druhém břehu. Když se však v dohledu objevila Tillyho armáda, která chtěla chránit Frankfurt, postavil se jí vévoda z Brunšviku se svým vojskem na odpor. Tillyho vojska byla početnější a disponovala větším počtem dělostřelectva. Strategická situace protestanské armády byla špatná – pro případný ústup tu byl jen jediný narychlo zbudovaný most přes Mohan. Bitva nebyla typickým polním střetnutím, ale jednalo se o nepřehledné střetnutí v okolí města Höchst a vesnic Schäferberg a Sossenheim. Kristián Brunšvický byl vytrvale tlačen početnější katolickou armádou a vytrvalou dělostřeleckou palbou k ústupu. Nejvíce ztrát však protestantská armáda utrpěla při ústupu. Mnoho mužů se utopilo v Mohanu při zmateném ústupu. U mostu v Höchstu nastal zmatený shluk ustupujících jednotek, které nestačily přejít na druhý břeh. Formace Kristiána Brunšvického se sice hrdinně bránily, ale průběh boje už se nedal zvrátit. Kristián Brunšvický sice dosáhl svého strategického záměru spojit své vojsko s Mansfeldem, ale stálo ho to 2 000 vojáků. Katolická strana ztratila patrně jen něco přes 100 mužů.
Höchst, Dne
20.06.1622V popředí je uprostřed městečko Höchst, vpravo široká řeka Mohan, přes kterou po mostě prchají vojska vévody brunšvického, za městečkem je bitva ještě v plném proudu. Výstižná perspektiva a dokonalá rytecká technika připomíná Václava Hollara. Rytina však není signována. Pod obrazovou částí tisku je legenda A–Z.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahre Vorbildung des Stettleins Höcchst und der beiliegenden Gelegenheit sampt der Schlacht so zwischen der Kays: und Braunsch: Armee geschehe 1622.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 70/149
Válka falcká byla druhou fází třicetileté války. Následovala po porážce českého povstání na Bílé hoře roku 1620. Na jedné straně tu stála vojska císařská, bavorská a španělská, na druhé straně jim odporovaly armády několika německých protestantských šlechticů, kteří spoléhali hlavně na finanční pomoc anglického krále Jakuba, který podporoval zájmy svého zetě Fridricha Falckého vydatnými obnosy. Byli to: Arnošt hrabě Mansfeld, polní maršálek „zimního krále“, markrabí Jiří Bedřich z Badenu – Durlachu a Kristian vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, který stál se svou armádou na pravém břehu Mohanu pod Frankfurtem. Nedaleko městečka Höchst postavily jednotky vévody brunšvického most přes Mohan, aby se mohly spojit s Mansfeldovou armádou, která ležela nedaleko na druhém břehu. Když se však v dohledu objevila Tillyho armáda, která chtěla chránit Frankfurt, postavil se jí vévoda z Brunšviku se svým vojskem na odpor. Tillyho vojska byla početnější a disponovala větším počtem dělostřelectva. Strategická situace protestanské armády byla špatná – pro případný ústup tu byl jen jediný narychlo zbudovaný most přes Mohan. Bitva nebyla typickým polním střetnutím, ale jednalo se o nepřehledné střetnutí v okolí města Höchst a vesnic Schäferberg a Sossenheim. Kristián Brunšvický byl vytrvale tlačen početnější katolickou armádou a vytrvalou dělostřeleckou palbou k ústupu. Nejvíce ztrát však protestantská armáda utrpěla při ústupu. Mnoho mužů se utopilo v Mohanu při zmateném ústupu. U mostu v Höchstu nastal zmatený shluk ustupujících jednotek, které nestačily přejít na druhý břeh. Formace Kristiána Brunšvického se sice hrdinně bránily, ale průběh boje už se nedal zvrátit. Kristián Brunšvický sice dosáhl svého strategického záměru spojit své vojsko s Mansfeldem, ale stálo ho to 2 000 vojáků. Katolická strana ztratila patrně jen něco přes 100 mužů.
Dne
21.06.1622 (do 06.09.1622)Město Heidelberg leží pod vysokým kopcem, vlevo je kurfiřtský zámek, dole most přes řeku Neckar, vpravo se brodí Tillyho vojsko Neckarem. V popředí jsou blížící se útočící kolony. Město je sevřeno ze všech stran a všude jsou bojové akce. Na obloze v mraku je falcký kurfiřtský erb držený dvěma andělíčky a nápis: „Haydelberga capitur“. Dole je legenda 1–20. Kolem erbu je stuha s nápisem: „Houi soi qui mal y pense.“ Je to heslo anglického podvazkového řádu, jehož byl nositelem Fridrich Falcký jako zeť Jakuba I. anglického.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahre Contrafactur der Churfürstlichen Statt Heidelberg, und wie dieselbige von General Tilly belägert und eigenommen worden. Anno 1622.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 78/162
Těsně po bitvě u Höchstu 20. června 1622, v níž podlehl Kristián Brunšvický, tzv. „Halberstadtský“, Tillymu, oblehl Tilly hlavní město Dolní Falce Heidelberg dne 21. června a již 6. září je dobyl. Hiedelberg byl hlavním městem Rýnské (Dolní) Falce a sídlem kurfiřta. Dobytím sídla Fridricha Falckého byla jeho porážka dovršena.
Bergen op Zoom, Dne
18.07.1622 (do 27.08.1622)Město Bergen op Zoom je vyobrazeno zeshora, z tzv. ptačí perspektivy. V okolí jsou různé bojové stavby Španělů, které sloužily přiblížení se a dobývání města. Vlevo nahoře je naznačeno městečko Sternbergen. Pozoruhodné jsou pravděpodobně uměle vyvolané povodně řeky Šeldy, které měly být pro nepřítele nezdolatelnou zábranou. Nad obrazem je shora uvedený text.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der Statt Bergen op Zoom, wie solche von Marquis Spinola belägert, hingegen von Stadtischen starck defendirt worden. 1622.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 74/190
Španělsko – jako katolická velmoc pod vládou španělské větve Habsburků – bylo spojencem Habsburské monarchie v boji proti Fridrichovi Falckému a jeho spojencům. Kromě boje v říši znovu vypukla válka v Nizozemí. To navíc jako kalvinistické podporovalo protikatolické síly v říši. Součástí tohoto španělsko-nizozemského konfliktu bylo i obléhání města Berfen op Zoom vojsky generála markýze Spinoly od 18. července do 2. října 1622. Bitva u Fleurus 29. srpna 1622 však všechno dala do pohybu. Protestanskému vojsku pod velením Mansfelda a Kristiána Brunšvického se podařilo s masivními ztrátami probít do Nizozemí a spojit se s nizozemskou armádou Mořice Oranžského. Spinolovo obležení Bergenu nad Zoomem již nebylo v bezpečí, a tak musel obléhání ukončit. Při této bitvě přišel Kristián Brunšvický o paži.
Bergen op Zoom, Dne
18.07.1622 (do 27.08.1622)Uprostřed obrazu je opevněné město Bergen op Zoom. Na pevnině kolem města jsou šance obléhajících Španělů, tábory, stany, postavení vojenských jednotek, pochodující oddíly a několik praporů. Kolem města je rozvodněná řeka Šelda. Nahoře je latinský nápis: „Delineatio urbis Bergenobsooma una cum hispanorum castris ad illam factis, anno 1622.“ Uvedený německý text je pod obrazem vpravo. Vlevo na vodě je nápis: „Verdroncken Landt – tj. zatopená země“. Za účelem opevnění města bylo jeho okolí zatopeno.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der Statt Bergen op Zoom sampt dem spänischen Läger im Jahr 1622.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 75/204
Španělsko – jako katolická velmoc pod vládou španělské větve Habsburků – bylo spojencem Habsburské monarchie v boji proti Fridrichovi Falckému a jeho spojencům. Kromě boje v říši znovu vypukla válka v Nizozemí. To navíc jako kalvinistické podporovalo protikatolické síly v říši. Součástí tohoto španělsko-nizozemského konfliktu bylo i obléhání města Berfen op Zoom vojsky generála markýze Spinoly od 18. července do 2. října 1622. Bitva u Fleurus 29. srpna 1622 však všechno dala do pohybu. Protestanskému vojsku pod velením Mansfelda a Kristiána Brunšvického se podařilo s masivními ztrátami probít do Nizozemí a spojit se s nizozemskou armádou Mořice Oranžského. Spinolovo obležení Bergenu nad Zoomem již nebylo v bezpečí, a tak musel obléhání ukončit. Při této bitvě přišel Kristián Brunšvický o paži.
Rheindorf, Dne
25.07.1622Středem obrazu protéká široký Rýn s ostrovem Pfaffenmütz, který je silně opevněn. Na Rýnu plovou dvě lodě. Níže na Rýnu je vesnice Rindorb (Rheindorf), vlevo nahoře je Berchen. V pravém horním rohu obrazu je legenda s písmeny A–H. Nad obrazem je uvedený text, dole čtyřsloká německá báseň popisující průběh obléhání.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahrer und eigentlicher Abrisz der starcken Vestung Pfaffenmütz, welche von ihrer Fürstl: Durchl: Newburgerischer Armata zu beyden Seiten des Reyhns, wie auch zu Wasser belägert wordem, im Jahr 1622 den 25. Julij. Gedruckt im Jahr 1622.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 71/114
V druhé fázi třicetileté války se těžiště bojů přeneslo z Čech do Dolní Falce. Tehdy obsadili Nizozemci, kteří jako kalvíni stáli na straně Fridricha Falckého, rýnský ostrov Pfaffenmütz nedaleko Bonnu. Brzy po bitvě u Höchstu, kde 10. června 1622 byla poražena armáda Kristiana Brunšvického – Wolfenbüttelského generálem Tillym, došlo k obléhání ostrovní pevnosti Pfaffenmütz dne 25. července 1622 vojsky neuburskými a (podle této rytiny) španělskými. Neuburg je město na Dunaji, přibližně 25 km západně od Ingolstadtu a hlavní město tzv. Neuburské Falce, jejíž panovníci byli sice příbuzní Fridricha Falckého, stáli však na straně Maxmiliána Bavorského a jeho katolické ligy. Španělské části armády velel generál Jindřich hrabě von dem Berg.
Pfaffenmütz, Dne
25.07.1622Malý obraz představuje opevněný ostrov Pfaffenmütz uprostřed toku Rýna. V popředí je vesnice Graen Rhindorf (správně Gross-Rheindorf). Do Rýna se vlévá říčka Sieg. Na levé straně je v krajině, poseté různým stromovím, osada Berchen.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung der holländischen Schantz Pfaffenmütz zwischen Köln und Bonn im Rhein erbowen. Anno 1622.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 72/220
V druhé fázi třicetileté války se těžiště bojů přeneslo z Čech do Dolní Falce. Tehdy obsadili Nizozemci, kteří jako kalvíni stáli na straně Fridricha Falckého, rýnský ostrov Pfaffenmütz nedaleko Bonnu. Brzy po bitvě u Höchstu, kde 10. června 1622 byla poražena armáda Kristiana Brunšvického – Wolfenbüttelského generálem Tillym, došlo k obléhání ostrovní pevnosti Pfaffenmütz dne 25. července 1622 vojsky neuburskými a (podle této rytiny) španělskými. Neuburg je město na Dunaji, přibližně 25 km západně od Ingolstadtu a hlavní město tzv. Neuburské Falce, jejíž panovníci byli sice příbuzní Fridricha Falckého, stáli však na straně Maxmiliána Bavorského a jeho katolické ligy. Španělské části armády velel generál Jindřich hrabě von dem Berg.
Dne
06.08.1622Na každé straně listu je malý dřevoryt. Levý představuje bubeníka, flétnistu a 4 pikenýry. Pravý zobrazuje velitele v čele vojska. Pod obrazy jsou ve dvou sloupcích sloky písně, která ironizuje vévodu brunšvického a jeho hrdinství. Každá sloka končí refrénem: “Pan Tilly byl Brunšvikem zajat!“
Signace: Vytisknuto v Londýně Janem Trundlerem.
Autor: Trundle John, vydavatel letáků v Londýně
Originální název: Warlike Newes from the king of Denmark, the duke of Brunswicke, and count Mansfield, of their valiant proceedings; chiefly of a great ouerthrow given to monsieur Tilly by the doke of Brunswicke, wherein Tilly lost foure thousend men, and himselfe was taken prisoner by Brunswickes own hand. To the tune of Haue at the spaniard.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 73/69
Jde o velmi zajímavý, neznámý a jistě vzácný list, který vtipně ironizuje stále se opakující válečné nezdary Mansfelda, Brunšvika a krále dánského proti Tillymu. V boji s uvedenými vojevůdci utrpěl Tilly jen jedinou, zcela bezvýznamnou porážku Mansfeldem u Wieslochu nedaleko Mingolsheimu 27. dubna 1622. Brunšvik však nikdy nezvítězil nad Tillym, nýbrž byl poražen u Höchstu (20. června 1622) a u Stadtlohnu (6. srpna 1623), tím méně mohl být Brunšvikem „zajat vlastní rukou“. Tento hanopis je i zajímavý tím, že byl vydán v Anglii, tedy v zemi, která podporovala Fridricha Falckého, za něhož jmenovaní 3 vojevůdci (kteří jsou v letáku zesměšňováni) bojovali. Anglický král Jakub byl Fridrichovým tchánem a podporoval protestanty zejména finančně.
mezi Fleurus a Gembloux, Dne
29.08.1622Uvedený nizozemský text je na horní části listu. Níže jsou portréty Arnošta Mansfelda a Kristiana Brunšvického. Oba mají velké klobouky a maršálské hole. Portréty jsou velikosti 6 x 9,5 cm a byly ryty S. de Passem. Spodní polovina listu je vyplněna obrazem bitvy samotné. V pravém popředí jsou jezdci s korouhvemi, nedaleko nich je mrtvý kůň. Hlavní scénou obrazu je jezdecký útok v čele s vévodou brunšvickým, který svým rozhodným zásahem rozhodl bitvu v Mansfeldův a svůj prospěch. Na obzoru vlevo je městečko Flory a vpravo Gemblours. Pod obrazem je obsáhlý nizozemský text zabývající se průběhem bitvy.
Signace: Rytina tištěna v tiskárně Jana Amelissza v Utrechtu.
Autor: Zeidlerus Andreas, poručík, kreslíř map a plánů
Originální název: Waerachtighe Af-Conterfeytinghe vanden grooten slach, gheschiet tusschen die van Manveld ende Brunns-wijcksche aen d´eene zijde ende Don Cordova aen d´ander zijde: Opden 29. August 1622 Tusschen Gembeloers ende Flory.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 76/2
Rýnská Falc, dědičná země Fridricha Falckého, symbol odporu proti císařově katolické moci, byla hlavním dějištěm bojů v letech 1620 až 1623. Vojskům císařským a ligistickým velel generál Johan Tescarles Tilly. Protestantská vojska, která byla hlavně podporována z Anglie, poněvadž anglický král Jakub I. byl Fridrichovým tchánem, tvořily především armáda Petra Arnošta hraběte Mansfelda a jednotky vévody Kristiana z Brunšviku-Wolfenbüttelu, který vstoupil do války po boku „zimního krále“ z rytířské úcty vůči jeho ženě, královně Alžbětě, kterou miloval. Kristian vévoda z Brunšviku-Wolfenbüttelu byl též nazýván „Halberstadtským“ podle stejnojmenného kláštera, jehož nadace byl administrátorem. Po různých strategických pohybech a malých, bezvýznamných šarvátkách došlo ještě před spojením mansfeldských vojsk s brunšvickými k drtivé porážce Kristiana Halberstadtského u Höchstu nad Mohanem 20. června 1622. Tento bojový neúspěch protestantů změnil mocenský poměr obou válčících stran natolik, že Fridrich Falcký pomýšlel na jakési narovnání s císařem, a z téhož důvodu propustil Mansfelda a Kristiana Brunšvického ze svých služeb. Tito však svá vojska podrželi, spojili se v jednu mocnou armádu a poohlédli se po dalších válečných dobrodružstvích, která záhy našli ve spojení s tzv. generálními státy spojeného Nizozemí. Odtáhli ihned k osvobození města Bergen op Zoom, které obléhali Španělé pod markýzem Spinolou. V tomto úmyslu jim chtěl zabránit generál Cordoba se svým vojskem a došlo k bitvě, kterou zobrazuje tento tisk. Španělskému generálovi se podařilo protestantské armádě uštědřit velké ztráty, ale už jim nedokázal zabránit vniknout do Nizozemí. Spinola pak byl nucen odtáhnout od Bergen op Zoom. Holanďané však brzy pociťovali neúnosné hospodářské zatížení, jež jim způsobila vojska z Německa, Mansfeld a Brunšvik byli proto nuceni se rozejít a hledat uplatnění v jiném dobrodružství, jež se jim v této pohnuté době brzy naskytlo.
Fleurus, Dne
29.08.1622Rytina zobrazuje bitvu u Fleury 29. srpna 1622. V popředí je ustupující Mansfeldova armáda, uprostřed je boj v plném proudu. Vlevo je znázorněn útok jízdy vévody Kristiána z Brunšviku, který byl raněn na paži, přece však svým útokem rozhodl bitvu ve svůj prospěch, poněvadž boj byl dlouho nerozhodný a Mansfeldovy jednotky částečně již ustupovaly. Nakonec byli Španělé poraženi. Obzor krajiny tvoří les. V pravém popředí jsou tři prchající Mansfeldovi mušketýři. Pod obrazem je legenda A–N.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Vorbildung des harten Treffens so zwischen Mansfeldischen und Spanischen auff den Brabändischen Grentzen vorgangen, Anno 1622. Praelium inter Hispanos et Mansfeldicos ad Floreacum in Brabantia.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 77/146
Rýnská Falc, dědičná země Fridricha Falckého, symbol odporu proti císařově katolické moci, byla hlavním dějištěm bojů v letech 1620 až 1623. Vojskům císařským a ligistickým velel generál Johan Tescarles Tilly. Protestantská vojska, která byla hlavně podporována z Anglie, poněvadž anglický král Jakub I. byl Fridrichovým tchánem, tvořily především armáda Petra Arnošta hraběte Mansfelda a jednotky vévody Kristiana z Brunšviku-Wolfenbüttelu, který vstoupil do války po boku „zimního krále“ z rytířské úcty vůči jeho ženě, královně Alžbětě, kterou miloval. Kristian vévoda z Brunšviku-Wolfenbüttelu byl též nazýván „Halberstadtským“ podle stejnojmenného kláštera, jehož nadace byl administrátorem. Po různých strategických pohybech a malých, bezvýznamných šarvátkách došlo ještě před spojením mansfeldských vojsk s brunšvickými k drtivé porážce Kristiana Halberstadtského u Höchstu nad Mohanem 20. června 1622. Tento bojový neúspěch protestantů změnil mocenský poměr obou válčících stran natolik, že Fridrich Falcký pomýšlel na jakési narovnání s císařem, a z téhož důvodu propustil Mansfelda a Kristiana Brunšvického ze svých služeb. Tito však svá vojska podrželi, spojili se v jednu mocnou armádu a poohlédli se po dalších válečných dobrodružstvích, která záhy našli ve spojení s tzv. generálními státy spojeného Nizozemí. Odtáhli ihned k osvobození města Bergen op Zoom, které obléhali Španělé pod markýzem Spinolou. V tomto úmyslu jim chtěl zabránit generál Cordoba se svým vojskem a došlo k bitvě, kterou zobrazuje tento tisk. Španělskému generálovi se podařilo protestantské armádě uštědřit velké ztráty, ale už jim nedokázal zabránit vniknout do Nizozemí. Spinola pak byl nucen odtáhnout od Bergen op Zoom. Holanďané však brzy pociťovali neúnosné hospodářské zatížení, jež jim způsobila vojska z Německa, Mansfeld a Brunšvik byli proto nuceni se rozejít a hledat uplatnění v jiném dobrodružství, jež se jim v této pohnuté době brzy naskytlo.
Mannheim, Dne
11.09.1622 (do 23.10.1622)Jedná se o schematický půdorys města Mannheim s Rýnem, do něhož se vlévá Neckar. Krajina je poseta stromy, které jsou všechny stejně ryty. Pevnost Mannheim je kreslena bez stavebních podrobností, jen fortifikační zařízení jsou pečlivě vypracována. Po okolí jsou rozptýleni jednotliví vojáci a řady střílících mušketýrů.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Belägerung und Einnehmung der Statt und Vestung Mannheim. Anno 1622.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 79/209
Po porážce protestantských spojenců Fridricha Falckého u Höchstu (20. června 1622) a Wimpfenu (6. května 1622) pokračoval Tilly v dobývání celé Dolní Falce, dědičné to země Fridricha Falckého. Hlavního města Heidelbergu se zmocnil 6. září 1622. Současně byla obléhána a dobyta pevnost Mannheim, která se vzdala Tillymu 23. října 1622.
Mannheim, Dne
11.09.1622 (do 23.10.1622)Ve středu obrazu je schematický výkres pevnosti Mannheim s Rýnem a Neckarem. V okolí města jsou porůznu rozestavena děla a mnoho stromů s kulovitými korunami. Legenda A–T pod obrazem chybí (ustřižena).
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der Statt und Vestuung Mannheim von Kayserisch, Bayrisch belägert und erobert.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 79a/480
Po porážce protestantských spojenců Fridricha Falckého u Höchstu (20. června 1622) a Wimpfenu (6. května 1622) pokračoval Tilly v dobývání celé Dolní Falce, dědičné to země Fridricha Falckého. Hlavního města Heidelbergu se zmocnil 6. září 1622. Současně byla obléhána a dobyta pevnost Mannheim, která se vzdala Tillymu 23. října 1622.
London, Dne
01.01.1623 (do 31.12.1623)Obraz je rozdělen na 4 části: 1. Scéna v katolickém kostele; král sedí v křesle, kolem je několik dvořanů, u oltáře předčítá kněz z knihy podmínky sňatku. 2. Král při slavnostní hostině; v popředí je zobrazen detail, jak si král omývá ruce. 3. Průvod, v jehož čele se ubírá král. 4. Daleký pohled na Londýn („Lunden“) s Temží.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abilltung wie königliche Majestät in Engelandt die Artickel desz spanischen Heyraths Iur. bekräftiget. Anno 1623.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 88/210
Král Jakub I. anglický, první z domu Stuartů, byl synem Marie Stuartovny, narodil se 10. června 1566, uzavřel sňatek 24. listopadu 1589 s Annou Dánskou, nastoupil r. 1603 na anglický trůn a zemřel 27. března 1625. Jeho panování je hodnoceno jako neúspěšné, poněvadž byl v důsledku své neústupné povahy ve stálých rozporech s parlamentem pro náboženské otázky v zemi. Jedním z jeho nešťastných nápadů bylo sjednání sňatku mezi synem Karlem a španělskou princeznou, což je námětem této grafiky. Soudě podle tisku nabyla králova myšlenka reálných forem již roku 1623, kdy byly oficiálně v Londýně sjednávány svatební podmínky. Ke sňatku však nedošlo. Anglie a Španělsko byly v 17. věku stálými soupeři ve válkách, a navíc byla španělská královská rodina jako katolická nenáviděna většinou anglického parlamentu. Tyto poměry bezpochyby znemožnily uskutečnění králova záměru se sňatkem.
Jakub I. byl tchánem Fridricha Falckého, tzv. českého zimního krále, kterého také vydatně podporoval zpočátku třicetileté války. Jeho nástupcem byl jeho syn Karel I., narozený 19. září 1600, ženatý s Jindřiškou Marií Francouzskou, sestrou Ludvíka XIII. a popravený 30. ledna 1649 v revoluci Olivera Cromwella.
Friedland, Dne
16.07.1623Rytina je dosti neuměle kreslena. V popředí je zámek Friedland v Göttingsku, v pozadí město Rüstenberg. Vlevo je několik táborů brunšvických vojsk, uprostřed je zobrazeno střetnutí jízdy. Po celém okolí jsou rozptýleny různé oddíly vojsk. V pozadí, pod zámkem Rüstenberg je ležení císařských vojsk.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz des Braunschweigischen Schloss Friedland von Graff Tilly eingenommen, und wie solches zu entsetzen Herzog Christian sich vergebens unterstanden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 83/92
Jakmile byla ukončena tzv. falcká válka úplnou porážkou Fridricha Falckého, odejmutím jeho kurfiřstké hodnosti a převedením této hodnosti na Maxmiliána Bavorského, bylo nutno vyřešit spletité politické poměry v Dolním Sasku. Situace v této zemi byla naprosto neujasněná, poněvadž Kristian vévoda Brunšvický se značně vojensky exponoval na straně císařových protivníků a nyní stál se svým vojskem, které naverboval – podobně jako Mansfeld – proti císaři, v kraji dolnosaském. Jistý vliv tu měl i král Kristian IV. dánský. Císař vyjednával s vévodou Brunšvickým – Halberstadtským, který však jednání značně protahoval v úmyslu mezitím zesílit svou armádu. Tilly však patrně úskočné záměry Halberstadtského prohlédl, vtrhl do Götingska a přes Brunšvikův odpor dobyl zámek Friedland. Současně Tilly prohlásil, že Friedland opustí jenom tehdy, rozpustí-li Halberstadtský svá vojska a podrobí-li se celkové politice dolnosaské. K tomu však Halberstadtský nemohl být donucen, poněvadž mezitím vévoda Julius Arnošt Sasko-Lauenburský, Tillyho podvelitel, byl Halberstadtským při pokusu o dobytí zámku Plesse poražen, a pak byl jím i osvobozen Friedland.
Friedland, Dne
16.07.1623Na rytině je poměrně primitivně kreslený bojový příběh. Na návrší je hrad Friedland a v jeho širém okolí mnoho vojenských oddílů, střílejících děl, tábořišť, fortifikačních zařízení a několik vesnic. Obsáhlý, shora uvedený nápis je pod obrazovou částí tisku, pak následuje německý text, rozdělený do tří sloupců s legendou A–Z a 1–10.
Signace: Franckfort bey Eberhard Kiesern.
Autor: Kleser Eberhard, nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem
Originální název: Wahrhafftige und eigentliche Beschreibung auch Abrisz desz Castells und Schlosses Friedland, welches mit zwo Compagnien Dragonern besetzt gewesen und von dem hoch wohlgebornen Graffen und Herrn Herrn Generalen Tilly, den 16. Juli, dieses jetzt laufenden 1623 Jahres ausz 6 halben Carthaunen mit 214 Schüssen zur Bresche und Sturm geschossen, darauf die Besatzung sich ergeben aber ihre Oberwehr und Pferd derer in die 200 gewesen im Stich lassen müssen viel Proviant und Munition erobert neben Versprechung dass sie in 5 Monaten wider die Catholischen nit dienen wollten.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 84/300
Jakmile byla ukončena tzv. falcká válka úplnou porážkou Fridricha Falckého, odejmutím jeho kurfiřstké hodnosti a převedením této hodnosti na Maxmiliána Bavorského, bylo nutno vyřešit spletité politické poměry v Dolním Sasku. Situace v této zemi byla naprosto neujasněná, poněvadž Kristian vévoda Brunšvický se značně vojensky exponoval na straně císařových protivníků a nyní stál se svým vojskem, které naverboval – podobně jako Mansfeld – proti císaři, v kraji dolnosaském. Jistý vliv tu měl i král Kristian IV. dánský. Císař vyjednával s vévodou Brunšvickým – Halberstadtským, který však jednání značně protahoval v úmyslu mezitím zesílit svou armádu. Tilly však patrně úskočné záměry Halberstadtského prohlédl, vtrhl do Götingska a přes Brunšvikův odpor dobyl zámek Friedland. Současně Tilly prohlásil, že Friedland opustí jenom tehdy, rozpustí-li Halberstadtský svá vojska a podrobí-li se celkové politice dolnosaské. K tomu však Halberstadtský nemohl být donucen, poněvadž mezitím vévoda Julius Arnošt Sasko-Lauenburský, Tillyho podvelitel, byl Halberstadtským při pokusu o dobytí zámku Plesse poražen, a pak byl jím i osvobozen Friedland.
Stadtlohn, Dne
05.08.1623 (do 06.08.1623)Obraz je rozdělen do dvou částí: nahoře je znázorněn ústup a pronásledování brunšvických osmi průlomy vojsky generála Tillyho. Dole vlevo je situační mapa bojiště, vpravo konečná bitva obou armád u Stadtlonu, s útěkem poražených brunšvických vojsk do Nizozemí. Uvedený nápis je nad obrazovou částí tisku, dole je legenda s písmeny A–Z.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Aigentliche Delineation des Treffens zwischen Herzog Christian von Braunschweig und General Tilly im Stift Münster, welcher zwen Tag gewehret und durch VIII Päss geschlagen, entlich bei Stadtlon die Braunschw. de VI. August 1623 ganz in die Flucht gebracht worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 85/171
Když byly ukončeny boje v Čechách a později i v Rýnské Falci, zůstala politická situace v zemi dolnosaské neujasněna, poněvadž váhala mezi spojenectvím, neutralitou, nebo otevřeným odporem vůči císaři. Byla vedena vleklá a obtížná jednání, jichž se účastnil i Kristian IV. dánský. Tillym poražený vévoda Kristian Brunšvický tzv. Halberstadtský se jednání též zúčastnil a přeložil zatím ležení svého vojska z Frieslandu k Veseře. Ve Frieslandu zůstal Mansfeld, rovněž již dříve poražený Tillym. Po dlouhém a neplodném jednání všech zúčastněných učinil Kristian Brunšvický prohlášení, že nemůže déle zodpovídat za pustošení dolnosaských zemí císařskými, vstoupil do otevřeného boje s vojsky Tillyho, ustoupil jsa pronásledován z oblasti východně od Burgsteinfurtu až k Stadtlonu (tedy asi 60 km), zde byl Tillym dostižen a donucen k boji, v němž drtivě podlehl. Zbytky jeho rozptýlené armády prchly do Nizozemska (Stadtlon leží blízko nizozemských hranic). Prchlo asi 3 000 mužů s generálem Knyphausenem a mladším hrabětem Thurnem. Zajat byl vévoda sasko-výmarský, Bedřich Sasko-Altenburský a hrabě Schlick. Mansfeld pasivně přihlížel pohromě svého spojence. K popsané bojové události došlo přibližně 70 km severně od Porúří.
Münsterské biskupství, Dne
06.08.1623Kresba je poměrně primitivní. Po celé ploše jsou rozptýleny čtvercové pěší i jezdecké oddíly, které částečně vzájemně bojují. Vlevo nahoře je zobrazena scéna před velitelským stanem za přítomnosti jízdního i pěšího oddílu s mnoha prapory a korouhvemi. Vedle je na kruhovém poli portrét, pravděpodobně Kristiana Halberstadtského se zesměšněnou tváří. Uprostřed obrazu je nápis „Statlo“, tj. název města Stadtlohn, město samo však není vyobrazeno. Pozoruhodné je též, že na pravé straně je zobrazen generál Tilly s nepoměrně vysokou a mohutnou postavou, zatímco Kristian Brunšvický je na levé straně v čele prchajících jednotek kreslen mizivě malý. Autor chtěl nepochybně tímto nepoměrem velikostí obou vojevůdců vyjádřit i nepoměr jejich vojevůdcovské zdatnosti.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahre und eigentliche Abbildung wes massen Hertzog Christian v. Braunschweig armada den 6. August 1623 im Stifft Münster aufs Haupt erlegt.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 86/201
Když byly ukončeny boje v Čechách a později i v Rýnské Falci, zůstala politická situace v zemi dolnosaské neujasněna, poněvadž váhala mezi spojenectvím, neutralitou, nebo otevřeným odporem vůči císaři. Byla vedena vleklá a obtížná jednání, jichž se účastnil i Kristian IV. dánský. Tillym poražený vévoda Kristian Brunšvický tzv. Halberstadtský se jednání též zúčastnil a přeložil zatím ležení svého vojska z Frieslandu k Veseře. Ve Frieslandu zůstal Mansfeld, rovněž již dříve poražený Tillym. Po dlouhém a neplodném jednání všech zúčastněných učinil Kristian Brunšvický prohlášení, že nemůže déle zodpovídat za pustošení dolnosaských zemí císařskými, vstoupil do otevřeného boje s vojsky Tillyho, ustoupil jsa pronásledován z oblasti východně od Burgsteinfurtu až k Stadtlonu (tedy asi 60 km), zde byl Tillym dostižen a donucen k boji, v němž drtivě podlehl. Zbytky jeho rozptýlené armády prchly do Nizozemska (Stadtlon leží blízko nizozemských hranic). Prchlo asi 3 000 mužů s generálem Knyphausenem a mladším hrabětem Thurnem. Zajat byl vévoda sasko-výmarský, Bedřich Sasko-Altenburský a hrabě Schlick. Mansfeld pasivně přihlížel pohromě svého spojence. K popsané bojové události došlo přibližně 70 km severně od Porúří.
Lippe, Dne
02.11.1623Město je zobrazeno perspektivně, seshora. Po mostě, vedoucím přes řeku Lippe, ustupují brunšvická vojska. Kolem města jsou fortifikační zařízení a obranné bašty, z nichž se střílí. Nedaleko města jsou 4 vojenské oddíly v čtvercových postaveních. V pozadí je několik rybníků. Jednotlivé oddíly jsou označovány nápisy.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der Belägerung der Statt Lippe und wie solche den 2. Novembris mit Accord Kön: May: in Spanien ist Übergeben worden. Anno 1623.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 87/181
Po porážce Kristiana Brunšvického – Halberstadtského generálem Tillym u Stadtlohnu 6. srpna 1623 byla dobyta ještě některá další místa v hrabství Lippe, která obsadil Brunšvik již v červnu 1623, když se rozešel s dolnosaskými zeměmi. Mezi těmito místy bylo také město Lippe, které dobyli dohodou Španělé v čele s markýzem Spinolou dne 2. listopadu 1623. Brunšvická posádka odtáhla. Lippe leží přibližně 60 až 70 km jihozápadně od Hannoveru.
Velaw, Dne
01.01.1624 (do 31.12.1624)Obraz je rozdělen na 4 díly: Nahoře jsou tři samostatné scény, tj. útok jízdy, vyhoštění oloupených obyvatel z jejich domů a plenění selské usedlosti. Dole je znázorněn pochod nizozemských obhájců proti nepříteli, děla v palebním postavení, pochodující pěchota a stavba opevnění; proti nastupujícímu nizozemskému vojsku jede několik vozů s prchajícím civilním obyvatelstvem. Je pozoruhodné, že mezi vozy jsou porůznu kresleny i saně (v Nizozemí je sníh vzácností); jsou to pravděpodobně jakási kluzná vozidla, která se osvědčila na nizozemském písku. Kresba má typický styl nizozemských malířů á la Brueghel apod.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eynfall des Grafen Heinrich von dem Berg in die Velawe im Jahr 1624. Der Holländer Anzug wider ihre Feindt 1624.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 89/195
Nizozemsko se ocitlo po uplynutí příměří r. 1621 opět ve válce se Španělskem, která trvala velmi dlouho. I císařská vojska se účastnila tohoto tažení po boku Španělů, poněvadž Nizozemsko bylo spojencem a podporovatelem Fridricha Falckého. Velitelem těchto vojsk byl Jindřich hrabě z Bergu, který bojoval ve službách infantky Isabely, dcery Filipa II. a manželky (nyní již vdovy) arcivévody Albrechta, který byl vládcem do r. 1622 samostatného holandského Nizozemí (nynější Belgie).
Breda, Dne
24.08.1624 (do 05.06.1625)Obraz představuje spíše schematickou mapu celého území kolem pevnosti Breda, která je zobrazena ve středu listu. Kolem jsou rozsáhlá opevnění a na levé straně je moře. Celá okolní krajina je obsypána jednotlivými stromy. V popředí jsou dva mušketýři a nedaleko oddíl jezdectva. Shora uvedený latinský nápis je na ozdobné kartuši na levé straně.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Breda obsessa et expugnata armiis Philippi IV., regis Hispaniae etc Ducatu Isabellae Clarae Eugeniae Hisp. infantis Virtute Ambrosio Spinolae etc. Annis 1624 et 25.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 90/152
Španělsko bylo soustavně ve válečném stavu s Nizozemskem, který byl přerušen příměřím od roku 1609 do roku 1621. Pak bylo Španělsko opět zataženo do tzv. války česko-falcké, a zde bojovalo opět proti Nizozemsku jako spojenec císaře. Velitelem Španělů byl markýz Spinola, který po poražení Fridricha Falckého a jeho spojenců se obrátil proti generálním stavům (tj. Nizozemí). V tomto válečném tažení bojoval proti Mořici Oranžskému, jehož otcem byl Vilém I. Oranžský, který zahájil proti Španělsku ozbrojený odpor a obléhal též město Bredu. Leží přibližně 50 km jižně od Rotterdamu ve Vlámsku, tedy v území, jehož místodržitelkou byla infantka Isabella Clara, vdova po arcivévodovi Albrechtovi. Z téhož důvodu je uvedena ve shora citovaném latinském textu. Breda vzdorovala španělskému obléhání od 24. srpna 1624 do 5. června 1625, kdy byla konečně dobyta.
soutok Labe s Muldy, Dne
15.04.1626Uprostřed obrazu je nakreslen soutok Muldy s Labem. Na levém břehu Labe je císařská hradba, za ní je most a hráz vedoucí přes poloostrov k Muldě, přes niž se klene opět most. Celá krajina je poseta jednotlivými stromy. Město Dessau je znázorněno na pravé straně tisku. Vojska nebo tábory vojsk tu nejsou. Dessau (Desava) leží přibližně 100 km jihozápadně od Berlína
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung der kayserischen Schantz an der Tessawer Brücken.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 91/158
V druhé polovině roku 1625 táhl Valdštejn se svou nově naverbovanou, velmi početnou armádou přes Cheb do západního Německa, kde se však nespojil se svým válečným druhem Tillym (patrně z důvodů zásobovacích), nýbrž táhl po neúspěšném jednání o příměří s vévodou brunšvickým a králem Kristiánem IV. dánským do středního Německa. K zabezpečení svého postavení u Desavy dal Valdštejn vybudovat most přes Labe a obrannou hradbu. Když jeho nepřátelé viděli, že se tyto práce stávají pro ně nebezpečnými, vyslali Mansfelda s přiměřeně silným vojskem, aby dobyl pevnost Desavu, a tím znemožnil Valdštejnovi přechod přes Labe. Císařské posádce v pevnosti velel Aldringen, který dlouho úspěšně odrážel Mansfeldovy útoky, posléze však odpor obhájců pevnosti slábl a Aldringen byl nucen zavolat Valdštejna na pomoc, a ten také ihned zasáhl. Nejprve vyslal Jindřicha Šlika s několika pluky jízdy, sám přitáhl s pěchotou později, ale ještě zavčas, aby ohroženému Aldringenovi pomohl; svým početnějším dělostřelectvem pak zvrátil situaci bitvy a připravil Mansfeldovi zdrcující porážku, z níž se jeho vojsko již nezotavilo. Bylo to také poslední větší bojové střetnutí Mansfeldovo, který pak brzy mizí ze scény třicetileté války, poněvadž ustoupil do Bosny a zde ve vesnici Rakovica náhle zemřel. K bitvě u Desavy došlo 15. dubna 1626.
Dessa, Dne
15.04.1626Jde o tisk bez podrobnějšího textového vysvětlení, představující porážku Mansfelda Valdštejnem u Desavy dne 15. dubna 1626. Rytina je provedena podrobně s mnohými realistickými podrobnostmi. Vidíme tu most přes řeku Labe, pevnost, Mansfeldovy šance i jeho vybuchující zásoby střeliva. Na pravé straně je vyznačeno městečko Zerbst.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Dessa
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 92/338
V druhé polovině roku 1625 táhl Valdštejn se svou nově naverbovanou, velmi početnou armádou přes Cheb do západního Německa, kde se však nespojil se svým válečným druhem Tillym (patrně z důvodů zásobovacích), nýbrž táhl po neúspěšném jednání o příměří s vévodou brunšvickým a králem Kristiánem IV. dánským do středního Německa. K zabezpečení svého postavení u Desavy dal Valdštejn vybudovat most přes Labe a obrannou hradbu. Když jeho nepřátelé viděli, že se tyto práce stávají pro ně nebezpečnými, vyslali Mansfelda s přiměřeně silným vojskem, aby dobyl pevnost Desavu, a tím znemožnil Valdštejnovi přechod přes Labe. Císařské posádce v pevnosti velel Aldringen, který dlouho úspěšně odrážel Mansfeldovy útoky, posléze však odpor obhájců pevnosti slábl a Aldringen byl nucen zavolat Valdštejna na pomoc, a ten také ihned zasáhl. Nejprve vyslal Jindřicha Šlika s několika pluky jízdy, sám přitáhl s pěchotou později, ale ještě zavčas, aby ohroženému Aldringenovi pomohl; svým početnějším dělostřelectvem pak zvrátil situaci bitvy a připravil Mansfeldovi zdrcující porážku, z níž se jeho vojsko již nezotavilo. Bylo to také poslední větší bojové střetnutí Mansfeldovo, který pak brzy mizí ze scény třicetileté války, poněvadž ustoupil do Bosny a zde ve vesnici Rakovica náhle zemřel. K bitvě u Desavy došlo 15. dubna 1626.
Dessa, Dne
15.04.1626Lesnatou krajinou protéká řeka Labe, do níž se vlévá říčka Mulda. Přes oba toky vede most, za nímž na břehu je zobrazena bitva a útěk Mansfeldovy armády. Na levém kraji je orientační buzola. Nad obrazem je shora uvedený text, dole je legenda A–Z.
Signace: M. Merian
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Vorbildung der Mansfeldischen Niederlag bey der Tessawer brücken geschehen den 25. Aprilis an S. Marx tag Anno 1626.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 93/330
V druhé polovině roku 1625 táhl Valdštejn se svou nově naverbovanou, velmi početnou armádou přes Cheb do západního Německa, kde se však nespojil se svým válečným druhem Tillym (patrně z důvodů zásobovacích), nýbrž táhl po neúspěšném jednání o příměří s vévodou brunšvickým a králem Kristiánem IV. dánským do středního Německa. K zabezpečení svého postavení u Desavy dal Valdštejn vybudovat most přes Labe a obrannou hradbu. Když jeho nepřátelé viděli, že se tyto práce stávají pro ně nebezpečnými, vyslali Mansfelda s přiměřeně silným vojskem, aby dobyl pevnost Desavu, a tím znemožnil Valdštejnovi přechod přes Labe. Císařské posádce v pevnosti velel Aldringen, který dlouho úspěšně odrážel Mansfeldovy útoky, posléze však odpor obhájců pevnosti slábl a Aldringen byl nucen zavolat Valdštejna na pomoc, a ten také ihned zasáhl. Nejprve vyslal Jindřicha Šlika s několika pluky jízdy, sám přitáhl s pěchotou později, ale ještě zavčas, aby ohroženému Aldringenovi pomohl; svým početnějším dělostřelectvem pak zvrátil situaci bitvy a připravil Mansfeldovi zdrcující porážku, z níž se jeho vojsko již nezotavilo. Bylo to také poslední větší bojové střetnutí Mansfeldovo, který pak brzy mizí ze scény třicetileté války, poněvadž ustoupil do Bosny a zde ve vesnici Rakovica náhle zemřel. K bitvě u Desavy došlo 15. dubna 1626.
Münden, Dne
30.05.1626Na rytině je zobrazeno Tillyho obléhající vojsko střílející přes řeku Veseru, přes niž vede most do města Münden. Na druhém břehu Vesery útočí další jednotky. Pozadí obrazu tvoří lesnatá, kopcovitá panoramata, v pravém popředí je šibenice a veliké kolo.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahre Abildung der Stadt Münden, wie dieselbe vom kays. Herrn Gen. Gr. Tilly erob. und eingenommen 1626.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 94/106
Vítězství u desavského mostu dne 25. dubna 1626 nad Mansfeldem, útěk a rozklad jeho armády uvolnily Valdštejnovi postup do Slezka a ještě východněji, aby zde mohl čelit nájezdům sedmihradského knížete Bethlena Gábora a jeho spojenců, který pak později byl donucen uzavřít s císařem mír. Tím se však i ulehčilo Tillymu, jehož současným protivníkem byl král Kristián IV. dánský, Tillyho tažení proti Dánům vedlo na sever, dne 30. května 1626 dobyl město Milden (Mülden) a dne 27. srpna téhož roku porazil krále Kristiána IV. ve velkém bitvě u Lutteru.
Elbing, Dne
01.06.1626 (do 30.06.1926)V široké rovině, v pozadí s mořem, leží mocnými vodními příkopy obléhané město Elbing, z něhož vyčnívá vysoká kostelní věž. Na pravé straně protéká městem stejnojmenná řeka. U horního okraje obrazu je znak města. Elbing leží ve východním Prusku na mořském pobřeží, přibližně na poloviční vzdálenosti mezi Královcem a Gdyní. Pod obrazem je legenda A–S.
Signace: M. Merian fecit.
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem
Originální název: Wahre Contrafactur der Statt Elbing, wie dieselbe von Königl. May. zu Schweden etc. befestigt worden. Anno 1626.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 95/161
Než Gustav Adolf švédský vstoupil do války proti císaři a katolíkům (r. 1630), bojoval již delší dobu s polským králem Zikmundem, s nímž pak uzavřel krátkodobé příměří trvající do roku 1625. Pak však opět vzplanul boj, který skončil vítězstvím Švédů nad Poláky, jímž velel kníže Lev Sapieha, dne 3. ledna 1626. Pak se Gustav Adolf obrátil do východního Pruska, které bylo polským lénem, jež bylo uděleno jeho švagru, kurfiřtu Jiřímu Vilému Braniborskému. Švédům totiž hrozilo nebezpečí, že se toto území přidá k Polsku. Východopruská města však bez odporu otevřela brány Švédům. Byly to: Braunsberg, Marienburg a Elbing, jehož opevnění dal Gustav Adolf zesílit.
Visla, Dne
01.07.1626 (do 31.12.1626)Rytina zobrazuje tok Visly, který se rozdvojuje. Přes řeku vede most a na hladině pluje několik plachetních lodí. Na nejzazším cípu poloostrova, který tvoří obě ramena Visly, je švédská pevnost, za ní je vykácený les. V pravém dolním rohu obrazu drží dva vojíni, jeden s píkou, druhý s mušketou, rozvinutou mapu kraje dolní Visly s Baltským mořem, na němž je vidět i orientační buzola. Vlevo dole je čtverec s legendou 1–10.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung der Schwedischen Schantz auff dem Weysselstrom in Preussen gelegen 1626.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 98/337
V třicátých letech 17. století vedl Gustav Adolf švédský trvale válku s králem Zikmundem polským, kterého i několikrát porazil. Potom táhl proti svému švagru, kurfiřtu Jiřímu Vilémovi Braniborskému, aby mu zabránil přispět Polákům na pomoc, poněvadž Prusko bylo tehdy lenním vévodstvím polským. Několik pokusů Poláků o osvobození tísněného města zůstalo bezvýsledných. Obléhání trvalo ještě i po celý rok 1627 a Gustav Adolf byl v jeho průběhu dvakrát raněn. Později uzavřel příměří s Polskem, které počali podporovat císařští Valdštejnovými vojsky. Příměří zprostředkovala Francie, a tím získal Gustav Adolf volnou ruku pro protikatolické boje v Německu.
Lutter, Dne
22.08.1626Rytina zobrazuje situaci bitvy mezi Tillym a dánským králem Kristianem IV. u Lutteru. Jsou tu vyznačena města Wolfenbüttel, Lutter, Northeim, Göttingen a Duderstadt. Od Lutteru k Duderstadtu protéká potok, jenž odděluje postavení obou válčících armád. V pravém rohu je obdélník s legendou A–F.
Signace: M. Merian
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem
Originální název: Eigentliche Abbilldung der trefflichen Victori, welche Graf Tilly, Kays: General wider den König in Denemarck 22. August 1626 St. Novo erhalten.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 96/172
Jednou z nejvýznamnějších bojových událostí tzv. dánské války byla porážka dánského krále Kristiana IV. u Lutteru vojsky generála Tillyho dne 22. srpna 1626. Bojeschopnost Mansfeldovy armády byla Valdštejnovým vítězstvím u desavského mostu zcela rozdrcena a král Kristian dánský zůstal nyní proti Tillymu osamocen. Pokoušel se o pochod do lepších postavení, přitom dobyl Wolfenbüttel, přesun svých jednotek však provedl natolik neobratně, že se jeho protivníkovi Tillymu povedlo jej donutit k bitvě ve strategické situaci pro Dány nepříznivé. Přesto však se Dánům povedlo zpočátku bitvy boj vyrovnat a nechybělo mnoho k vítězství nad Tillym. Výborně vedené útoky císařsko-valdštejnského plukovníka Des Foura však zvrátily situaci ve prospěch Tillyho, který posléze dosáhl významného vítězství u Lutteru. Kristian dánský uprchl z bitvy s malým zbytkem poraženého vojska. V bitvě ztratil 3 000 mužů, 102 důstojníků, 22 děl, válečnou pokladnici, 70 praporů a bojových standart a mnoho jiného materiálu. Touto porážkou pozbyl dánský král Kristian své významné mocenské postavení v táboře protestantů, které později po něm převzal Gustav Adolf švédský.
Göttingen, Dne
22.08.1626Na obraze jsou nad sebou města Göttingen, Northeim, Sese a Wolfenbüttel. Hlavním místem vyobrazení je bitva mezi oběma vojsky vedená přes potok. Opodál je pevnost Lutter, vpravo dole je město Duderstadt. V pravém horním rohu je ve čtverci legenda A–G. Citovaný text je psán starým písmem nad obrazovou částí mědirytiny.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der blutigen Schlacht so Ihr. Excel. herr Graff Tilly, kays. General dem König in Dennemark geliefert Anno 1626 den 22. Augusti.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 97/341
Jednou z nejvýznamnějších bojových událostí tzv. dánské války byla porážka dánského krále Kristiana IV. u Lutteru vojsky generála Tillyho dne 22. srpna 1626. Bojeschopnost Mansfeldovy armády byla Valdštejnovým vítězstvím u desavského mostu zcela rozdrcena a král Kristian dánský zůstal nyní proti Tillymu osamocen. Pokoušel se o pochod do lepších postavení, přitom dobyl Wolfenbüttel, přesun svých jednotek však provedl natolik neobratně, že se jeho protivníkovi Tillymu povedlo jej donutit k bitvě ve strategické situaci pro Dány nepříznivé. Přesto však se Dánům povedlo zpočátku bitvy boj vyrovnat a nechybělo mnoho k vítězství nad Tillym. Výborně vedené útoky císařsko-valdštejnského plukovníka Des Foura však zvrátily situaci ve prospěch Tillyho, který posléze dosáhl významného vítězství u Lutteru. Kristian dánský uprchl z bitvy s malým zbytkem poraženého vojska. V bitvě ztratil 3 000 mužů, 102 důstojníků, 22 děl, válečnou pokladnici, 70 praporů a bojových standart a mnoho jiného materiálu. Touto porážkou pozbyl dánský král Kristian své významné mocenské postavení v táboře protestantů, které později po něm převzal Gustav Adolf švédský.
řeka Enns, Dne
01.12.1626 (do 31.12.1626)Pod uvedeným textem je vyobrazeno mnoho selských zbraní, jichž bylo použito při selských bouřích r. 1626 v Horním Rakousku. Je pozoruhodné, že mezi zobrazenými zbraněmi je též několik českých zbraní husitských, např. „ein böhmischer eiserner Morgenstern“, „ein žiškaischer Streitkolben“ nebo „ein böhmischer Kornhammer.“ U některých zbraní je i uveden návod k použití, např. zbraně, označené A drží několik bojovníků na dlouhých tyčích, pak vbíhají do skupin nepřátelských jezdců a pomocí velkých háků strhávají jezdce z koní. Pod zbraněmi jsou obrazy pěti selských náčelníků a jeden další je na koni. Selští velitelé jsou označeni svými jmény. Následuje dvousloké vysvětlení obrazu, které má tendenci protiselskou.
Signace: Vytištěno roku 1627
Autor: neznámý
Originální název: Glucks-hafen, vor hundert Jahren vorgangenen Bauernkriegs. Sampt eigentlicher Contrafactur und Abrisz der vornehmsten Offizieren und Befehlshabere sowol der gewehr und Waffen derer sich itzo die rebellischen Bauren im Ländlein ob der Ensz in diesem Hier lauffendem 1626 Jahr, bei ihrer vermeynten Kriegsexpedition gebrauchen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 99/72
Již v době, kdy Ferdinand II. nastoupil na trůn, došlo v jeho dědičných zemích k selským bouřím, které byly vyvolány císařovou snahou potlačit v říši vše nekatolické. Protestantská víra byla totiž i v rakouských dědičných zemích značně rozšířena. Pohnutkou k bouřím však byly i poměry sociální. Selský lid byl utlačován vrchností a snažil se násilím se z tohoto stavu vysvobodit. Pro nedostatek komunikací v obtížném hornatém rakouském kraji byly vojenské potlačovací akce značně ztíženy a protáhly se na dobu několika roků.
de Todos los Santos, Dne
01.01.1627 (do 31.12.1627)Lept zobrazuje přístav Todos los Santos na pobřeží Atlantického oceánu v Brazílii, nedaleko San Salvadoru (Bahia), přibližně 1 400 km severně od Rio de Janeira. V přístavu je několik válečných plachetnic, z nichž dvě jsou v plamenech. Pobřeží je opevněno a obsazeno bojujícím vojskem. Na moři je několik menších člunů bez plachet obsazených střelci, kteří pálí na pobřežní obranná postavení. Nad obrazem je rozvinutá viněta s přehlednou mapou situace. Vlevo dole je kulatá, ozdobná kartuše se shora citovaným textem. Rytec, ve snaze vystihnout tropickou jihoamerickou krajinu, zpestřil ráz krajiny mnohými palmami.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: t´Neemen van de Suyker Prysen in de Bay de Tode les Santos. Anno 1627.“
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 107/199
Roku 1580 byla mezi Španělskem a Portugalskem zřízena personální unie, která trvala do r. 1640. Demarkační čára, dělící dosud obě země, nyní odpadla a i Brazílie se stala majetkem obou zemí. Nizozemsko tehdy bojovalo téměř nepřetržitě se Španělskem i s Portugalskem, a jakožto námořní velmoc napadalo i nepřátelské državy v zámoří. Velitelem nizozemských námořních sil v oblasti Jižního Atlantiku byl tehdy admirál Pieter Heyn. Zobrazený příběh ukazuje boj mezi Holanďany a Španěly, v němž jde o ukořistění cukru v přístavu Todos los Santos. V Jižní Americe byla již tehdy pěstována cukrová třtina a cukr byl pochopitelně vyhledávaným vývozním zbožím. Tento obraz vhodně ukazuje, jak se konflikty ze starého světa přenášely i do nově kolonizovaných zemí.
Groenlo, Dne
01.01.1627 (do 31.12.1627)Jde o mapu města Grolla v Nizozemsku, jež je obklopeno různými fortifikačními stavbami a vojenskými tábory. Shora citovaný latinský text je uveden v pravém horním rohu. Pod obrazem je měřítko.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Grolla obsessa et expugnata ab illustrissimo Frederico Henrico principe Arausionensium comite Nassaviae. Auspiciis D.D. Ordinum Belgii confereari.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 108/398
Fridrich Henry Nassau byl nejvýznamnější osobností v Nizozemsku v době třicetileté války. Byl bratrem Mořice Oranžského, který zemřel r. 1625 bezdětný. Proto přešla politická moc i velení armády do rukou Bedřicha Jindřicha, který byl nejen rozvážným a obratným politikem, ale i skvělým vojevůdcem, a nadto vzdělaný, s jemnou, snášenlivou povahou. Ihned po svém ustanovení nejvyšším velitelem postavil a vyzbrojil armádu o 120 000 mužích a výsledky se brzy dostavily. Za krátkou dobu dobyl téměř všechna města a pevnosti Španělů. Vyobrazená pevnost Grolla byla Nizozemci dobyta roku 1627.
Blackede, Dne
13.06.1627Rytina zobrazuje krajinu na dolním toku Labe a povodí Emže a Vesery. Je tu zobrazeno několik měst, např. Hamburk, Brémy, Nordheim, Braunschweig aj. Po celé oblasti jsou rozptýlena vojska. Vpravo u mostu je město Bleckede, kde došlo ke střetnutí, jež tvoří hlavní námět obrazu. V popředí jsou stany, několik trubačů a žena s nůší.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung des Treffens bey Bleckede, zwischen den Kayserlichen und Dennemarckischen geschehen den 13. Juny 1627.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 100/49D
Po velké porážce u Lutteru 22. srpna 1626 umístil Kristian IV. svá vojska v oblasti dolního povodí Labe, Emže a Vesery, zatímco císařská a ligistická armáda stála jihovýchodněji. Jakmile Kristian dánský obdržel posily od anglického krále, odtáhl s částí svého vojska od Brém k Labi a usadil se nedaleko Boitzenburgu. Koncem května 1627 plavil se se svým vojskem k Bleckede, aby tuto pevnost obsadil. O jeho úmyslu se však dověděl generál císařsko-ligistických vojsk vévoda Jiří Brunšvický, přitáhl s třemi pluky jezdectva a došlo ke krvavému střetnutí, v němž Dánové – ač početnější – byli na hlavu poraženi. Král Kristian IV. překotně prchal z bojiště a při nastupování na loď spadl do Labe a téměř utonul.
Havelsberg, Dne
01.08.1627 (do 31.08.1627)Obraz znázorňuje území, jímž protéká Havola a Labe. Na ostrově na řece Havole je město Havelberg a nedaleko Thumbhof, což znamená: opevněný pahorek s kostelem (Thumb.Dom.). Níže po proudu Havoly jsou dvě pevnosti proti sobě a mezi nimi je vedena dělostřelecká palba. Z pravé pevnosti právě odtahují Dánové. Vlevo na pravém břehu Labe je tábor císařských. V levém dolním rohu tisku je zobrazena část města Tangermünd. Vlevo nahoře je legenda A–E.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung der Stadt und Thumbs Havelberg so von den Dennmarkischen verlassen und von den Kays. eingenommen worden. 1627.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 101/177
Po porážce u Stadtlonu a po ztrátě většiny svých osvědčených generálů, jako Obentrauta, Fuchse, vévody Jana Arnošta sasko-výmarského, Kristiana mladšího brunšvicko-wolfenbüttelského a starého Rantzaue, držel dánský král Kristian IV. braniborské území severně Berlína. Novými vojevůdci jmenoval starého hraběte Thurna a Jiřího Bedřicha z Badenu-Durlachu. Tento poslední obsadil pravý břeh Havoly od Rathenova směrem k Wittenbergu. Koncem července postoupil generál Tilly přes Labe a zanechal Hamburk jako zásobovací středisko v týlu své armády. Jakmile se o tomto pohybu dověděl vévoda Jiří Brunšvický, vojevůdce ve službách císaře a ligy, který držel levý břeh Havoly i s městem Rathenau a částí města Havelbergu, která leží na levém břehu řeky, rozhodl se překročit řeku Havolu a udeřit na dánská postavení. Připravil tedy útok na druhý den, Dánové však mezitím již odtáhli na východ, jak je i vidět na naší mědirytině, takže k větším bojovým srážkám již nedošlo. K vylíčené událostí došlo v druhé polovině srpna 1627.
La Rochelle, Dne
10.08.1627 (do 28.10.1627)Na výškovém formátu je vyobrazeno město a pevnost La Rochelle (hlavní město francouzského departmentu Charente-Inferieure). Na hořejší části tisku je přístav a tři kotvící lodě. Níže je město obklopené hradbami a věžemi. Shora uvedený nápis je v obrazové části tisku.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der Statt Rochelle in Frankreich.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 102/86
V 16. a 17. století byly ve Francii vedeny urputné a krvavé boje s Hugenoty, tj. francouzskou kalvínskou sektou. Francouzský stát bojoval proti Hugenotům všemi prostředky (např. bartolomějská noc). Jednou z posledních bojových akcí proti Hugenotům bylo obléhání a dobytí pevnosti a přístavu La Rochelle královským vojskem pod velením kardinála Richelieua, jež trvalo od 10. srpna do 28. října 1627.
La Rochelle, Dne
10.08.1627 (do 28.10.1627)Na výškovém formátu je vyobrazeno město a pevnost La Rochelle (hlavní město francouzského departmentu Charente-Inferieure). Na hořejší části tisku je přístav a tři kotvící lodě. Níže je město obklopené hradbami a věžemi. Shora uvedený nápis je v obrazové části tisku.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der Statt Rochelle in Frankreich.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 102/86
V 16. a 17. století byly ve Francii vedeny urputné a krvavé boje s Hugenoty, tj. francouzskou kalvínskou sektou. Francouzský stát bojoval proti Hugenotům všemi prostředky (např. bartolomějská noc). Jednou z posledních bojových akcí proti Hugenotům bylo obléhání a dobytí pevnosti a přístavu La Rochelle královským vojskem pod velením kardinála Richelieua, jež trvalo od 10. srpna do 28. října 1627.
La Rochelle, Dne
10.08.1627 (do 28.10.1627)Město La Rochelle je zobrazeno z tzv. ptačí perspektivy, s přístavem, v němž kotví mnoho lodí. Kolem města jsou různé vojenské scény, tábory a šance. Vpravo dole je malá mapka okolí města. Citovaný text je v ozdobné kartuši v horní části obrazu
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahrhafftige Abbildung der vesten Stadt Rochelle mit ihren fortificationen und dem königl. Läger und Schantzen. Anno 1627.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 103/191a
V 16. a 17. století byly ve Francii vedeny urputné a krvavé boje s Hugenoty, tj. francouzskou kalvínskou sektou. Francouzský stát bojoval proti Hugenotům všemi prostředky (např. bartolomějská noc). Jednou z posledních bojových akcí proti Hugenotům bylo obléhání a dobytí pevnosti a přístavu La Rochelle královským vojskem pod velením kardinála Richelieua, jež trvalo od 10. srpna do 28. října 1627.
Gustow, Dne
01.12.1627 (do 31.12.1627)Na poloostrově je pevnost, jejíž půdorys tvoří hvězdu s budovou ve středu. Na moři kolem poloostrova pluje pět lodí. Na pevnině je městečko Gustow, chráněné šancí. Na tvrz útočí vojsko.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Gustowische Schantz.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 104/476
Během Valdštejnových operací v severním Německu roku 1627 obsadil císařský generál Arnim Pomořansko a celý ostrov Rügen. Současně byla obléhána a dobyta i gustovská pevnost, která leží na Rügenském ostrově proti městu Strahlsundu na mořské úžině Dönholm. Invaze Pomořan a ostrova Rügen byla podniknuta v listopadu 1627.
Wolfennbüttel, Dne
24.12.1627Uprostřed obrazu je město Wolfenbüttel ležící na vodě. Po obou stranách je bojující vojsko. V okolí města jsou četné bažiny a šance dobyvatelů, vlevo dole dva větrné mlýny. Vpravo dole je čtverec s legendou 1–22 a opodál profil vodní hráze.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentlicher Abrisz der Braunschweig. Vestung und fürstlichen Residenz Statt Wolfenbüttel, wie solche von Herrn Gottfried Heinrich Reichsmarschallen Herrn zu Pappenheim etc. ploquiert, ins Wasser gesetzt und den 24. Decembris 1627 eingenommen worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 105/102
Po porážce Kristiana dánského u Lutteru a Barenbergu dne 27. srpna 1626 nabyla strana císařsko-ligistická značnou převahu nad táborem protestantů. Po celý rok 1627 byla obsazována císařskými územími, jež dosud byla pod kontrolou dánskou. Dánové drželi jen několik pevných měst, mezi nimi Wolfenbüttel, jenž byl obléhán císařským generálem Pappenheimem do 24. prosince 1627, po dobu 4 měsíců. Posádka města čítala 12 000 mužů a velel jim hrabě Solms, který však opustil město a předal velení generálovi Lohemu, a ten podle rozkazu město předal Pappenheimovi s výhradou volného odchodu posádky, která se pak rozešla.
Wolfennbüttel, Dne
24.12.1627Lept zobrazuje město Wolffenbüttel obklopené bažinami. Po obou stranách města jsou bojové potyčky a střelba z ručnic. Na třech místech jsou kresleny malé lesy, u jednoho z nich je postaveno několik šibenic. Nad obrazem je uveden shora citovaný text, dole je obdélník s legendou 1–12.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der vesten fürstlichen Statt Wolfenbüttel, wie solche in Nahmen Kay: May: durch den Gr. von Pappenheim belägert worden 1627.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 106/342
V době svého prvního generalátu, po bitvě u Lutteru (22. srpna 1626), kterou vyhrál Tilly nad Kristianem Dánským, pronásledoval Valdštejn se svou mocnou armádou dánského krále. Dánové byli soustavně poráženi, jedině město Wolffenbüttel vzdorovalo hrdinně obléhajícímu vojsku generála Pappenheima. Velitelem městské posádky byl hrabě Solms, který po čtyři měsíce úspěčně hájil město a teprve 24. prosince 1627 byl donucen město předat protivníkovi, hraběti Pappenheimovi, což však provedl jeho zástupce Lohe. Solms sám před předáním uprchl z města.
Stralsund, Dne
12.05.1628 (do 22.07.1628)Město Stralsund je schematicky načrtnuto, na jedné straně je moře s několika loděmi, naproti je pevnina s různými fortifikačními stavbami (šance a opevnění císařských), v pravém rohu obrazu jsou dva jezdci a oddíl pěchoty. Vlevo na čtvercovém poli je legenda A–M, níže je uvedeno měřítko v „ruthech“.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Stralsundia
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 111/246
Po velkém vítězství u Dessavy roku 1626 postupovala Valdštejnova armáda triumfálně celým Německem až k pomořanskému pobřeží. Zde však narazila na první větší překážku, kterou nemohla zdolat – na město Stralsund. Obléhání bylo svěřeno generálu Arnimovi, který později přestoupil do služeb saského kurfiřta Jana Jiřího a měl i podíl na Valdštejnově tragickém konci. Se stralsundskou městskou radou bylo dlouho bezvýsledně jednáno o předání města císařským dohodou. Měšťané však později jmenovali novou konšelskou radu a rozhodli se k bojovému odporu. Potraviny a střelivo byly dodávány po moři Dány a Švédy. V řadách dobyvatelů vypukly nakažlivé nemoci, obléhání se stalo neudržitelným a Valdštejn dal Arnimovi rozkaz, aby s vojskem odtáhl. Obléhání trvalo od 9. května do 22. července 1628.
Dne
24.06.1628Rytina zobrazuje ohňostro, uspořádaný na oslavu narozenin Alžběty vévodkyně Saské, manželky Jana Filipa Saského. Na obraze je dům, z jehož okna vyletuje ohnivý anděl. Opodál stojí udivení lidé. Pod obrázkem jsou dvě čtyřřádkové sloky s německým blahopřáním.
Signace: Johann Dürr Augustan sculpsit
Autor: Dürr Augustin Johann, německý mědirytec
Originální název: Der durchlauchtige hochgeborene Fürst und Herr, Herr Johann Philips Hertzogk zue Sachsen Gühlich, Cleve und Berg, Landgraf in Düzingen, Markgrafe zur Meissen, Graf zu der Mergk und Ravensberg, Herr zu Ravensstein, mein gnädiger Fürst und Herr, hat der auch Durchlauchtigen, hochgeborenen Fürstin und Frawen Elisabethen Hertzogin zu Sachszen, geborene Hertzogin zu Braunschweig und Lünneburg etc. als Ihrer fürstl. G: herzliebsten Frawen Gemahlin, of dero Gebürtstag zu Ehren diesz vorgebildete Feuerwergk verfertigen und abgehen lassen, durch Ihr H. G. Zeugmeistern Joachim Kreichen am Tage Johannis Baptistae, den 24. Juny 1628.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 110/52d
Jan Filip vévoda sasko-altenburský se narodil 25. ledna 1597, oženil se 25. října 1618 s Alžbětou princeznou z Brunšviku a zemřel 1. dubna 1639. Byl synem Bedřicha Viléma I. vévody sasko-altenburského.
Jeho žena byla Alžběta brunšvicko-lüneburská, dcera Jindřicha Julia brunšvicko-lüneberského, nar. 23. června 1593, v prvém manželství byla ženou vévody Augusta Saského, r. 1615 ovdověla a po třech letech se provdala za Jana Filipa sasko-altenburského. Vyobrazený ohňostroj byl uspořádán v den Alžbětiných 35. narozenin. Zemřela 25. března 1650.
Toruň, Dne
01.07.1628 (do 31.08.1628)Kresba města Toruně je provedena velmi pečlivě a podrobně, uvedený latinský text je v ozdobné kartuši vlevo nahoře. Níže je legenda A–Z. Obraz je přeplněn vysvětlujícími nápisy. V popředí je „Vistula fluvius“ (řeka Visla) s lodí a mostem.
Signace: neuvedena
Autor: Hoffman Jacob, architekt a geometr
Originální název: Civitas Thorinum una cum sua fortifikatione accurate delineata per Jacobum Hoffmannum geom. et archit. Hic per incendium devastatio facta A. 1628 omnium suburbiam per oppugnationem, quae facta a generoso Hermanno Frangel.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 109/251
Než přistál Gustav Adolf se svou armádou r. 1630 na německém území, vedl válku s Polskem, jemuž vládl král Zikmund. R. 1627 obléhal Gustav Adolf Gdaňsk, ale bezvýsledně. Městské posádce velel Arend Dickmann. Příštího roku však zvítězili Švédové v námořní bitvě nad Poláky, jimž velel Koniecpolski. Velká povodeň však znemožnila Švédům dobýt a obsadit Gdaňsk, proto byl Gustav Adolf nucen vést bojové operace v polském vnitrozemí. V rámci tohoto tažení oblehl i město Toruň ležící přibližně 100 km jižně Gdaňsku nad Vislou. Soudě podle latinského textu na mědirytině vedl toto obléhání Heřman Frangel, který patrně není totožný s generálem Karlem Gustavem Vrangelem.
Glückstadt, Dne
01.07.1628 (do 31.07.1628)Mědirytina je dílem Merianovým a pochází patrně z Abelinova „Theatra Europaea“. Zobrazuje polabskou krajinu nedaleko Hamburku s městy Krempen a Glückstadt, v jejichž okolí jsou šance, opevnění a vojenské jednotky. Na Labi plují dánské lodě. Legenda A–G je vpravo nahoře na rozvinuté stuze.
Signace: M. Merian fecit
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem
Originální název: Die Bloquierung Krempen und Glückstadt, so von Herrn General ihr Exc. Tilly vorgangen im Julio 1628.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 112/88
V době Valdštejnova vítězného tažení celým Německem, které vyvrcholilo obléháním Strahlsundu, držel Valdštejn celé území na pravém břehu Labe, zatímco Tilly velel císařsko-ligistickým branným silám (spojení branné síly není vhodné pozn. ed.) na břehu levém. Tehdy se Tilly pokusil dobýt měst aKrempen a Glückstadt u Hamburku, podařilo se mu však jen zmíněná města obklíčit. Krempen byl dobyt 12. listopadu 1628 Valdštejnem a Glückstadt vzdoroval dále.
Chur, Dne
01.01.1629 (do 10.01.1629)List je rozdělen na dvě obrazové části, na dolní je zobrazeno městečko Chur v západním Švýcarsku nad Rýnem, na horní je porýnská krajina s vysokými horami, Rýnem a mostem. V krajině je značný počet malých osad, hradů, tvrzí apod.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Verzeichnuss des Passes von der Steig bisz gehn Chur in Pünten, welches sich die Keyserl. impatroniert Anno 1629.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 114/42d
V prosinci 1627 zemřel Vincenc vévoda z Mantovy, z rodu vévodů Gonzagských, bez potomků, což vedlo k boji o nástupnictví. Francouzi (kancléř Richelieu) podporovali v tomto boji Karla vévodu z Neversu, který také neprodleně obsadil Mantovu. Císař Ferdinand II. však na popud Španělů se postavil proti francouzským snahám a po delším neplodném vyjednávání vyslal vojsko pod generálem hrabětem Merodem, které Mantovu oblehlo. Toto vojsko táhlo roku 1629 průsmykem u Steigu a Churu západním Švýcarskem. Po tomto císařově zásahu se vypravil kardinál Richelieu v čele francouzské armády do Itálie. Mezitím však vévoda Karel Emanuel Savojský se postavil na stranu císařsko-španělskou, a znemožnil tím Richelieuovi dorazit s vojskem do Mantovy. Merodova armáda byla později ještě posílena jednotkami generála Collalta a 18. června 1630 padla Mantova do rukou císařských vojsk. Richelieu však dobyl Savojsko a připravil se na pozdější tažení Itálií.
Hertogenbosch, Dne
01.01.1629 (do 31.12.1629)Jde o velmi přesnou, mapovitě kreslenou situaci okolí města Herzogenbuschu v severním Brabantsku v Nizozemí. Na pravé straně je řeka Mása. Široké okolí města je vyplněno rozsáhlým systémem opevnění a šancí. Nad obrazem jsou dva znaky. Vpravo u ohybu Mosely jsou dvě kartuše zdobené zbraněmi s nápisem: “Rheinländische Rutten“. V další kartuši je shora uvedený text. Opodál je vyznačeno měřítko.
Signace: Durch Jakobb Prempart ingenieur
Autor: Prempart Jakob, fortifikační inženýr a kreslíř map a plánů
Originální název: Wahre und eigentliche Delineatio der trefflichen und weitberühmten Belägerung der vesten Stadt Herzogenbusch, alles nach seiner rechten Mass abgetheilt.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 115/12
Nizozemsko a Španělsko vedly zpočátku 17. věku vleklé boje, které byly přerušeny krátkodobým příměřím, trvajícím do roku 1621. Pak vypukly znovu boje, jež vedli na straně generálních stavů Mořic a později jeho bratr Fridrich Henry Nassau. Mořic zemřel r. 1625, Bedřich Jindřich však skvělými vítězstvími dobyl řadu měst obsazených Španěly, mezi nimi i Mastrich a Herzogenbusch roku 1629.
Wesel, Dne
01.01.1630 (do 31.12.1630)Mědirytina zobrazuje Rýn a dvě pevnosti. Na poloostrově vedle právě budovaného lodního mostu stojí nákladový jeřáb, jehož systém je pozoruhodně účelný a moderně řešený. Jeřáb vykládá zboží z lodí. Opodál je opevněné město Wesel, z něhož z jedné strany ustupují Španělé a druhou stranou dovnitř vnikají Nizozemci. Kartuše s legendou A–l je velmi zajímavě alegorizována: Figura znázorňující Španělsko drží řetěz, k němuž je připoután lev (tj. Nizozemí). Lev drží dvě korouhve s nápisy Herzogenbusch a Venloo. Pod řetězem je nápis „Wesel“. Z oblaků vychází ruka držící nůžky a jimi přestřihuje řetěz. Ruka je označena nápisem: „Hand Gottes“.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wesel
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 124/448
Město Wesel bylo dobyto vojsky Bedřicha Jindřicha Oranžského, který byl nejúspěšnějším vojevůdcem a diplomatem nizozemským a dobyl mnoho významných úspěchů nad Španělskem, které po mnoho let bojovalo o své državy v Holandsku, hlavně s pomocí vojsk rakouských z Nizozemí (dnešní Belgie). Roku 1629 dobyl Bedřich Jindřich Oranžský město Herzogenbusch, což byl vojenský úspěch prvního řádu, který si získal obdiv celého tehdejšího světa a přivolal mnoho vojenských zájemců, kteří se chtěli obeznámit s novou technikou dobývání pevností Bedřicha Jindřicha Oranžského. Brzy odejmul Španělům i Venloo a r. 1630 zde vyobrazené město Wesel.
Casal, Dne
24.05.1630 (do 18.10.1630)Na obraze je vlevo vyobrazena řeka Pád s městem a citadelou Cazal. Zobrazená scéna je vysvětlena francouzským a nizozemským textem. Vpravo je podrobné vyobrazení citadely, níže je vyznačeno měřítko. Na ozdobné stuze je znak města a legenda 1–10. V pravém dolním rohu je perspektivní pohled na město a kraj.
Signace: C. J. Visscher excudebat
Autor: Visscher C. J., mědirytec
Originální název: Plan de la ville et citadelle de Cazal assiégée par le M. de Spinola de 24. mai 1630. et deffendue par M. de Toyras jusque au 18. octobre quelle a este secourae par les armes du Roy de France Lous le 13 me.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 121/51d
Ve válce o nástupnictví ve vévodství mantovském (viz podrobný hist. komentář pod č. 114/42d na str. 93) obléhali Španělé pod velením markýze Ambrože Spinoly město a citadelu Cazal západně od Turína v provincii Alessandria. Město bylo dočasně obsazeno vojsky vévody neverského, který byl podporován Francií. Městské posádce velel M. de Toyras. Dne 18. října 1630 bylo město ze španělského obléhání vyproštěno Francouzi. Brzy potom zemřel markýz A. Spinola.
Casal, Dne
24.05.1630 (do 18.10.1630)Jde o pohled do nížiny pádské, v jejímž středu leží město Cazal nad řekou Pádem. V popředí jsou dělostřelecké baterie a vojenská ležení, vlevo pod stromem stojí tři důstojníci studující mapu. V pozadí jsou vojenské jednotky a za nimi alpská horská panoramata. Na obloze je nápis „Obsidio Casalis“. Nad obrazem citovaný německý text a legenda 1–10.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Belägerung der Stadt Cazal und wie sie K. M. in Frankreich entsetzt worden 1630.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 122/343
Ve válce o nástupnictví ve vévodství mantovském (viz podrobný hist. komentář pod č. 114/42d na str. 93) obléhali Španělé pod velením markýze Ambrože Spinoly město a citadelu Cazal západně od Turína v provincii Alessandria. Město bylo dočasně obsazeno vojsky vévody neverského, který byl podporován Francií. Městské posádce velel M. de Toyras. Dne 18. října 1630 bylo město ze španělského obléhání vyproštěno Francouzi. Brzy potom zemřel markýz A. Spinola.
Řezno, Dne
15.06.1630 (do 31.08.1630)Rytina s pohledem na město Řezno nad Dunajem je pečlivě kreslena. V popředí jsou pole rozdělená mezemi, vlevo dole je alegorická brána s erbem města a mužskou postavou pohlížející na město. Vpravo dole na dvou obdélnících je uvedena legenda: A–O. Na obloze nad městem je velká císařská orlice držící ve spárech ozdobnou tabuli s holdem císaři Ferdinandu II.: „Divo Ferdinando etc.“. Vpravo je znak města s nápisem: „Ratisbona“. Shora citovaný německý text je umístěn nad obrazem.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abcontrafeitung der Stadt Regensburg, darin dieser Zeit der Churfürstliche Colegialtag gehalten worden 1630.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 120/458
Roku 1630 byl svolán Ferdinandem II. kurfiřtský sněm do Řezna, který byl zahájen 15. června. Císař tu chtěl především prosadit uznání pretendentury svého syna Ferdinanda na římského císaře. Kurfiřt saský a braniborský odmítli – jako protestanti – účast na sněmu. Nakonec se dostavila jen katolická knížata. Hlavním předmětem jednání se z popudu kurfiřtů stala otázka odvolání Valdštejna z jeho mocné funkce císařského generalissima. Po vleklém jednání a naléhání všemi prostředky na císaře prosadili nakonec účastníci sněmu sesazení Valdštejna. Bylo to rozhodnutí neobyčejně závažné, jehož důsledky se císaři později ještě vymstily. Otázka, zda Valdštejn, byv ušetřen této potupy sesazení za všechny zásluhy získané pro císaře, by později nevolil cestu zrady, zůstává otevřena. Prosadit volbu Ferdinanda III. římsko-německým císařem se Ferdinandu II. též nezdařilo. Průběh a výsledky sněmu vrhají na císaře Ferdinanda II. světlo značné bezmocnosti a neschopnosti, což však má své důvody i ve způsobu řízení říše, které po 17. století ve své staré, původní podobě již nevyhovovalo.
Mantova, Dne
18.06.1630Na pravé straně rytiny je zakreslena řeka Pád, vlevo apeninské hřebeny. V levém horním rohu je obdélník, v němž je citovaný text. Po všech okrajích je vyznačeno měřítko: „Miliaria italica“.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz des Herzogthumbs Mantua mit den umliegenden Landschafften. 1630.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 117/36d
V prosinci 1627 zemřel Vincenc vévoda z Mantovy, z rodu vévodů Gonzagských, bez potomků, což vedlo k boji o nástupnictví. Francouzi (kancléř Richelieu) podporovali v tomto boji Karla vévodu z Neversu, který také neprodleně obsadil Mantovu. Císař Ferdinand II. však na popud Španělů se postavil proti francouzským snahám a po delším neplodném vyjednávání vyslal vojsko pod generálem hrabětem Merodem, které Mantovu oblehlo. Toto vojsko táhlo roku 1629 průsmykem u Steigu a Churu západním Švýcarskem. Po tomto císařově zásahu se vypravil kardinál Richelieu v čele francouzské armády do Itálie. Mezitím však vévoda Karel Emanuel Savojský se postavil na stranu císařsko-španělskou, a znemožnil tím Richelieuovi dorazit s vojskem do Mantovy. Merodova armáda byla později ještě posílena jednotkami generála Collalta a 18. června 1630 padla Mantova do rukou císařských vojsk. Richelieu však dobyl Savojsko a připravil se na pozdější tažení Itálií.
Mantova, Dne
18.06.1630Jde o velmi přesně provedené vyobrazení boje o město Mantovu. Mantova sama je velmi pečlivě a přesně ryta, kolem města je voda. V levém popředí jsou tři střílející děla. Citovaný německý text je umístěn v hořejší části leptu.
Signace: neuvedena
Autor: Killan Lucas, mědirytec
Originální název: Abrisz der Stadt Mantua, wie selbige diese Zeit von den Kaiserischen belägert worden. 1630.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 117a/484d
V prosinci 1627 zemřel Vincenc vévoda z Mantovy, z rodu vévodů Gonzagských, bez potomků, což vedlo k boji o nástupnictví. Francouzi (kancléř Richelieu) podporovali v tomto boji Karla vévodu z Neversu, který také neprodleně obsadil Mantovu. Císař Ferdinand II. však na popud Španělů se postavil proti francouzským snahám a po delším neplodném vyjednávání vyslal vojsko pod generálem hrabětem Merodem, které Mantovu oblehlo. Toto vojsko táhlo roku 1629 průsmykem u Steigu a Churu západním Švýcarskem. Po tomto císařově zásahu se vypravil kardinál Richelieu v čele francouzské armády do Itálie. Mezitím však vévoda Karel Emanuel Savojský se postavil na stranu císařsko-španělskou, a znemožnil tím Richelieuovi dorazit s vojskem do Mantovy. Merodova armáda byla později ještě posílena jednotkami generála Collalta a 18. června 1630 padla Mantova do rukou císařských vojsk. Richelieu však dobyl Savojsko a připravil se na pozdější tažení Itálií.
Dne
25.06.1630 (do 27.06.1630)Ve středu desky, na níž je nápis „Fundamentum Jesum Christum“, je bible „biblia sacra“, z níž vyrůstá palma, na jejímž kmenu je nápis: „confes. august“. V koruně stromu je Constantia (vytrvalost) a u kmene stojí: Fides (věrnost), Charitas (milosrdenství) a Spes (naděje). Na pravé straně odpuzuje švédský lev různá divoká zvířata. Zleva letí braniborský orel a odhání divoké ptactvo, nedaleko stromu jsou dva zkřížené meče svázané vavřínovou ratolestí (tj. znak saský), které odpuzují nepřátelská vojska. Z mraků vychází ruka držící řetěz, který je uvázán ke koruně palmy, což symbolizuje ruku Boží, chránící augšpurskou církev. Pod obrazem je třísloká obsáhlá německá báseň, vysvětlující smysl kreslené scény.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Jubileischen Frewden – Lob und Dankfest Hertzens Aufmunterung, welches Ihr. Churf. Durchlaucht etc. zu Sachsen wegen hundertjähriger unveränderter Augspurgischen Confesion, den 25. 26. und 27. Junij 1630 mit höchster Andacht zu celebrieren gnädigst angeordnet.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 118/123
Tento list byl vydán u příležitosti stého výročí založení augšpurské konfese r. 1630. V uvedené době byly Švédsko a Braniborsko hlavními spojenci Saska. Toto válečné spojenectví však nebylo ani zdaleka tak spolehlivé a upřímné, jak je v letáku uvedeno slovem i znázorněno obrazem. Zejména Sasko samotné, již povahou kurfiřta Jana Jiřího I., bylo velmi kolísavým spojencem.
Peenemünde, Dne
01.07.1630 (do 31.07.1630)Ihned po svém přistání na německé půdě u ostrova Rügen dne 4. července 1630 počal Gustav Adolf švédský opevňovat několik bodů na pobřeží, aby mohl bezpečně operovati dále směrem do německého vnitrozemí. K těmto opěrným bodům patřila i pevnost peenemündská, ležící nedaleko ústí Odry do moře, jižně od ostrova Rügen. Podobný pevný bod dal král zřídit i u Wolgastu nedaleko Peenemünde. Obranné akce císařských proti přistávajícím a útočícím Švédům byly neprůbojné, poněvadž císařská vojska byla řídce rozptýlena po celém Pomořansku a Meklenbursku
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung der Peenemünder Schantz und Seehaffen sampt dem königlichen schwedischen Läger.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 119/464
Jde o poměrně menší mědirytinu, na jejíž pravé straně je Baltické moře s dvěma plachetnicemi poblíž ústí řeky Odry. Proti sobě jsou zřízena opevnění císařská a švédská. V popředí je zobrazen lesík a tzv. „Lusthaus“. Shora citovaný text je umístěn nad obrazem.
Dne
04.07.1630Na tisku jsou dva pohledy na město Wollgast ze dvou různě vzdálených stanovišť. Na prvním, bližším pohledu je vidět zámek na ostrůvku v moři, v popředí jsou dvě střílející děla. Druhý, vzdálenější pohled ukazuje město, v jehož popředí je švédský tábor a hradby dobyvatelů. Vlevo je hořící vesnice.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wollgast. In wehrender belagerung dieser Stadt hat sich über dem Schloss dieses Wunderzeichen, ein Loew und Adler streitende in der Luft sehen lassen Angesichts der ganzen Armeen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 116/228
Po svém přistání na ostrově Usedom v Baltickém moři chystal se Gustav Adolf švédský se svou armádou k postupu do Německa, resp. k zabezpečení své strategické základny na pobřeží. K tomu účelu bylo zapotřebí zmocnit se města a pevnosti Wollgast, ležících na pobřeží proti ostrovu Usedom. Tuto bojovou akci Gustav Adolf podnikl ještě během července 1630, byla poměrně obtížná a vyžádala si z obou stran dost značných obětí, Wollgast však byl podle králova plánu dobyt. – Nadpřirozený, zázračný zjev, o němž se mluví ve shora citovaném německém textu na rytině, je věcí, s níž se v 17. století často setkáváme a která byla bezpochyby důsledkem fantazie některých tzv. „očitých svědků“.
Dne
04.07.1630Na tisku je znázorněna v hornaté krajině zvláštní stavba na třech sloupech stojících na knize (tj. na bibli) – nahoře je kostel „ecclesia“. Tři sloupy představují: Omniscinecia, Misericordia a Omnipotentia. Kniha je označena nápisem: „Verbum Domini manet in aeternum“. Bible je totiž základem protestantské víry. Před budovou je pět trosek sloupů a podstavců sloupů, z nichž tři jsou označeny: Čechy, Falc a Augspurg a leží pod nestvůrou. Trosky představují pilíře protestantismu, které byly poražny císařem a ligou. Nestvůra představuje katolickou církev a její hlavy nesou znaky papeže, kardinálů a jiných církevních hodnostářů. K této scéně se blíží plachetní loď se švédským lvem a nizozemským kormidelníkem (tj. alegorie spojenectví Švédska a Nizozemska). Na skalnatém pobřeží, od něhož vyplula loď, stojí vztyčená osoba učící skupinu žáků. Tím autor tisku chce říci, že země, z níž loď připlouvá, tj. Švédsko, má ještě pravé a čisté učení reformované (lutherské). Slunce, vycházející právě z mraků, ozařuje svými paprsky jen loď a učitele lutherské víry nad Švédskem, skalnatém břehu, což znamená, že Bůh přeje Švédům, kteří přistávají na německé pevnině. Pod obrazem je obsáhlá německá báseň, která velmi pateticky (ve snu) vysvětluje zobrazenou scénu a líčí příchod Švédů do Německa jako záchranu křesťanských církví, které byly přivedeny římským papežstvím až na okraj zkázy.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Schwedische Rettung der Christlichen Kirchen Anno 1630.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 125/141
List se zabývá příchodem Gustava Adolfa švédského s armádou do Německa dne 4. července 1630. V této významné události vidí autor rytiny zvrat v politické i náboženské situaci v říši. Rytina je pozoruhodná i značným množstvím různých alegorických scén, které jsou vesměs vkusně kresleny a svědčí o značné dovednosti autorově.
Řezno, Dne
28.10.1630Obraz představuje interiér řezenského dómu, v němž je Eleonora z Mantovy korunována římskou císařovnou. Nad kněžištěm je umístěn velký kříž, pod nímž před oltářem klečí císařovna se třemi biskupy, jeden z nich jí nasazuje korunu. Vlevo klečí císař pod baldachýnem. Celý prostor je vyplněn velkým množstvím různých hodnostářů.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Crönungshandlung: Eygentliche Abbildung und Erklärung, welcher Gestalt die allerdurchlauchtigste Fürstin und Fraw, Fraw Eleonora röm. Kayserin in Germanien zu Hungarn und Böheim Königin, Erzherzogin zu Oesterreich, geborene Herzogin zu Mantua, Herzogin zu Burgund etc. den 7. November (28. October) desz 1630 Jahres bey Endung des Churfürstlichen Collegialtages in Regenspurg zur römischen Kayserin soleniter gekrönet worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 123/295
Eleonora z Gonsagy, vévodkyně z Mantovy, druhá manželka císaře Ferdinanda II. byla korunována císařovnou římsko-německou v Řezně u příležitosti osudného sjezdu kurfiřtů, tzv. „Reichstagu“ dne 28. října 1630. Na tomto sjezdu vynutili si někteří kurfiřti v čele s Maxmiliánem Bavorským propuštění Valdštejna z císařských služeb.
Dne
01.01.1631 (do 10.01.1631)Obraz představuje schůzi všech vladařů stojících v táboře proticísařském a zástupců významných měst, tj. Anglie, Francie, Würtembergu, Švédska, Norimberku, Štrasburku, Ulmu a mnohých jiných. Předsedou schůze je „neklidný duch“ (unruhiger Geist) sedící v čele stolu. Mimo zasedací síň je vpravo císař a vlevo církev katolická. Pod obrazem je dlouhá německá báseň, v níž každý účastník schůze projevuje své mínění a stížnosti.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Lutherisch und Calvinisch jüngst gehaltener Rathschluss darinnen ein jadweder sein Meinung fürbringt, wie dargegen (dero eigenen wahren Bekenntnusz nach) ihr Intent wider Kay. May. zurugg gehet und klagen wie es etlichen übel ergangen ist. Gedruckt im Jahr 1631.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 126/156
Leták byl vydán katolíky v době, kdy císařští ovládali celé Německo a kdy strana protestantská byla velmi malomyslná. V tomto smyslu zní i projevy účastníků schůze, i když ještě nepodlehli zoufalství.
Breitenfeld, Dne
01.01.1631 (do 31.12.1631)U stolu s několika mísami sedí generál Tilly se třemi svými generály. K němu přichází švédský lev s mapou, představující bitvu u Lipska, dále Gustav Adolf švédský s dvěma podnosy, na nichž je Mohuč a Würzburg; je následován Janem Jiřím Saským s Prahou a landhrabětem hessenským s Fuldou. Poslední je generál Gustav Horn přinášející na míse Bamberg. V pozadí je vyobrazena bitva u Lipska. Pod obrazem je obsáhlá německá báseň vysvětlující zobrazenou scénu.
Signace: J. v. d. Heyden
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku
Originální název: Etliche Schauessen so dem Sächsischen Confect gefolgt.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 144/58
Jde o pamflet, který porovnává vojenské porážky císařských švédskou armádou s hostinou, při níž Tilly a jeho druhové jsou nuceni jísti pokrmy, které nemohou strávit. Švédský lev přináší trpkou porážku u Breitenfeldu (u Lipska), Gustav Adolf nese dobytý Würzburg a Mohuč, kurfiřt Jan Jiří I. saský nabízí Tillymu svým generálem Arnimem dobytou Prahu, landhrabě hessenský, který bojoval na straně Švédů, přináší na míse dobytou Fuldu a švédský generál Gustav Horn nese na talíři dobytý Bamberg. Tilly a jeho druhové jsou nuceni tyto hořké pokrmy snísti.
Meklenbursko, Dne
01.01.1631 (do 31.12.1631)Jde o mapu území Meklenburska, Pomořanska a Braniborska. Na pravé straně protéká Odra; vlevo dole je malý úsek toku Labe. Na severu jsou mapovaná území ohraničena mořem („Maris Balthici Pars“), na němž se plaví loď. Celá plocha tisku je zaplněna zeměpisnými označeními.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der Mecklenburgisch-Pommerisch und Brandenburgischen Landschaften, da jetztiger Zeit der Krieg zwischen den Keyserisch und Schwedischen geführt wird 1631.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 162/46d
4. července r. 1630 se vylodil švédský král Gustav Adolf na německé pevnině u ostrova Usedomu. Jakmile byla celá švédská armáda na pevnině, počaly bojové akce, ale i vyjednávání s různými severoněmeckými knížaty. Později se tu objevil Valdštejn, který oblehl město Strahlsund, které sice pro odhodlaný odpor městské posádky nedobyl, byl však se svou mocnou armádou velkým nebezpečím pro Švédy. Brzy však vymohl kurfiřtský sněm v Řezně, že Valdštejn byl císařem zproštěn funkce generalissima a odvolán z císařských služeb. Jako jediný vrchní velitel císařsko-ligistických vojsk tu zbyl Tilly, s nímž si již Gustav Adolf (za pomoci kurfiřta Jana Jiřího I. Saského) u Breitenfeldu dne 17. září 1631 věděl rady. Než byl Valdštejn odvolán z císařových služeb, v době jeho triumfálního tažení celým severním Německem, udělil mu císař Meklenbursko jako suverénní vévodství. Jeho dřívější držitel se provinil nevěrností k císaři.
Frankfurt nad Odrou, Dne
03.04.1631Vidíme tu pohled na město dobyté 3. (13.) dubna 1631 Švédy. V pozadí je tok Odry s velkým mostem a ostrovem, po němž prchají císařští. Na druhém břehu je mnoho mužů na útěku. Město leží v silné švédské dělostřelecké palbě. V levém popředí je oddíl jízdy se vzpínajícím se koněm trubače a korouhevníka. Na nedalekém návrší jsou další dva trubači. Postrádáme tu obvyklý vysvětlující text.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Frankfurt a/Oder“ – „Francfurtum ad Viadrum.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 128/407
Již koncem roku 1630 se podařilo Gustavu Adolfovi obsadit celé Pomořansko a postoupit až k Odře. Aby získal pevnou základnu k dalšímu postupu do Slezska, rozhodl se švédský král na jaře r. 1631 dobýt Frankfurt nad Odrou. Potřeboval toto město, obdobně jako Tilly Magdeburg, jako pevný, strategický bod nad Odrou. Dobývání Frankfurtu bylo také jednou z příčin bránících Švédům ve včasném zákroku k osvobození tísněného Magdeburku. Gustav Adolf stál se svou armádou v pevném táboře u Schwendtu a disponoval silnějšími oddíly pod velením generálů Gustava Horna a Banéra, částečně i loďmi mířícími k Frankfurtu, kde veleli císařští generálové Tiefenbach a Schaumburg 8 000 mužům. Dne 3. (13.) dubna podnikli Švédové útok na město, který rozdrtil odpor obhájců. Císařští zmateně prchali přes most směrem k Velkému Hlohovci. Při zmateném útěku přes Odru mnoho mužů utonulo.
Dne
13.04.1631Na hořejší části obrazu je široký tok Odry, s mostem a ostrovem ležícím opodál vpravo. V ulicích města je velmi podrobně kreslen velký počet zmateně pobíhajících osob. Město je obklopeno švédskou armádou, která pálí z četných děl. V pravém popředí jsou dvě postavy mušketýrů. Pod obrazem je legenda A–M, uvedený text je umístěn nad obrazem.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Abbildung welcher gestaldt Ihr. Köngl. Majest. in Schweden den 3. Aprillis Anno 1631 die Stadt Franckfort an der Oder berandt und eingenommen hat.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 127/235
Po přistání Gustava Adolfa se jeho armádou na německé pevnině měli Švédové zpočátku jisté potíže, než se jim podařilo vniknout do německého vnitrozemí. Švédové chtěli především vyprostit Magdeburg z obléhání generála Tillyho, který již město svíral od počátku roku 1631. Hlavní překážkou této švédské vyprošťovací akce bylo město Frankfurt nad Odrou. Úspěšný generalissimus Valdštejn byl již z císařských služeb propuštěn a vrchním velitelem císařsko-ligistických armád byl Tilly. Velitelem frankfurtské posádky byl císařský generál hrabě Schaumburg, který podléhal velitelství generála Tiefenbacha. Město bylo dobře zajištěno pevnými fortifikacemi a výzbrojí. Přesto se však Švédům podařilo v poměrně krátké době vniknout do Frankfurtu a porazit posádku, z níž bylo prý přibližně 2 000 mužů pobito při zmatku a útěku, který byl vyvolán nenadálým švédským vpádem. Zajatci, hlavně Chorvati, byli deportováni do švédských dolů na těžbu mědi. S tímto a podobným kořistnickým nakládáním s válečnými zajatci se žel setkáváme od dob faraonů ve starověku až do současnosti.
Dne
01.05.1631 (do 30.09.1631)Na obraze je vnitřek velikého chrámu, v jehož středu je vysoké lože s nebesy. Na loži leží osoba, která se právě probouzí. Je to Jan Jiří I., kurfiřt saský, kterého probouzí klečící žena, zoufale křičící, oděná v potrhaných šatech. Představuje Germanii, tj. Německo, které se dostalo působením císařských vojsk do hrozivého postavení; je tu přirozeně míněno Německo protestantské. Před ložem je lev (švédský), jehož tlapy spočívají na erbech Benátek, Švýcar a hansovních měst. Tyto tři státy byly věrnými spojenci Švédů. Pod obrazem je obsáhlá německá báseň, vysvětlující vyobrazenou scénu.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Der Deutschen Wecker.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 136/147
Jde o propagační leták nabádající všechny stoupence protestantismu, aby se vzchopili a se zbraní v ruce čelili nebezpečí císařského katolicismu. Sasko dlouho váhalo a uznávalo ústřední moc císařovu v říši, odmítalo přidružit se k spojenectví protestantských mocností, a teprve kruté vyhlazení Magdeburku císařskými a plenění císařských jednotek na jeho území přiměly k otevřenému odporu vůči císaři. Tato situace je alegorizována pokořenou, roztrhanou Germanií, která probouzí nerozhodného spícího saského kurfiřta. Podle básně hledá dav lidí, který obklopuje tuto scénu, jen jednoho Boha, který je v nebesích. Jsou tu uvedeni kapucíni, jezuité, černoši, Tataři, Poláci a mnoho jiných. Snad je tím míněno, že by mohlo dojít k sjednocení všech křesťanských církví, ovšem ve smyslu protestantském. Nebo tím autor tisku chce řici, že by byla žádoucí přátelská koexistence obou hlavních německých církví, k čemuž později také skutečně došlo.
Magdeburk, Dne
10.05.1631Jde o malý obraz města Magdeburk obléhaného císařskými vojsky. V popředí je vojenská scéna s jezdci a korouhvemi. Vojsko postupuje po mostě přes Labe. V pozadí je město zahalené v kouři a plamenech. Uvedený nizozemský nápis je umístěn na rozvinuté stuze na obloze, vedle je městský znak a císařská orlice obklopená vavřínovou ratolestí. Lept je pozoruhodným, neobyčejně krásným, jemně provedeným uměleckým dílem, však téměř neznámým. I jeho znamenitý autor je neznámý.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Maegdenburgh. D´Innemingh Maegdenburgh door de keysersche.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 129/226
Když Ferdinand II. propustil ze svých služeb na nátlak některých kurfiřtů, především Maxmiliána Bavorského, svého osvědčeného generalissima Valdštejna, stal se jediným císařsko-ligistickým vojevůdcem generál Tilly. Gustav Adolf byl ještě značně vzdálen a zaměstnán v Braniborsku, takže ze strategických důvodů se nemohl se svou armádou dostat do blízkosti Tillyho a vyprostit z obléhání jím tísněný Magdeburk. Císařští obléhali Magdeburk již od prosince 1630, neschopná městská rada neobratně disponovala svými vojenskými silami a v městě byl již citelný nedostatek zásob všeho druhu. Gustav Adolf byl o tomto stavu věcí informován, byl však vázán dobýváním Frankfurtu nad Odrou, a vyslal proto jen svého důvěrníka Falkenberga tajně do Magdeburku. Pak bylo po delší dobu jednáno o předání města císařským na základě dohody, což se však neuskutečnilo. Dne 10. května 1631 vnikl náhle císařský generál hrabě Pappenheim s větším oddílem do města a byl neprodleně následován celou armádou, která čekala na bohatou kořist. Útok byl zcela překvapující a obhájci města zmateně prchali. Císařské vojsko strašně v městě loupilo a plenilo a vraždilo civilní obyvatelstvo. Generál Tilly, který zpočátku povolil drancování, nemohl později své rozběsněné vojsko ovládnout a byl nucen nařídit krvavé exekuce. Dílo zkázy bylo dovršeno obrovským požárem, který zachvátil celé město, takže nezůstal kámen na kameni. Tímto nehorázným řáděním císařských vojsk v Magdeburku byla nenávist a zloba protestantů proti katolíkům značně prohloubena, což se projevilo i ve velkém počtu různých letáků a pamfletů, které byly vydány v souvislosti s pádem Magdeburku. Dobytí Magdeburku bylo posledním významnějším úspěchem císařských, dochází k obratu v třicetileté válce a strana protestantská opět nabývá vrchu, především zásluhou Švédů, ale i vítězstvími Bedřicha Jindřicha Oranžského (Nizozemí) nad Španěly.
Magdeburk, Dne
20.05.1631Tisk zobrazuje dobytí Magdeburku Tillym roku 1631. Vysoká umělecká úroveň provedení rytiny a osobitý ráz kompozice svědčí o autorství Merianově, ačkoliv tisk není opatřen signaturou. Uprostřed obrazu je řeka Labe, překlenutá mostem, po němž táhne vojsko. V pozadí je hořící město a v popředí je oddíl jezdectva. Na rozvinuté stuze na obloze je legenda 1–25, po obou stranách erby města Magdeburku a císařský.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Magdeburgum
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 130/375
Když Ferdinand II. propustil ze svých služeb na nátlak některých kurfiřtů, především Maxmiliána Bavorského, svého osvědčeného generalissima Valdštejna, stal se jediným císařsko-ligistickým vojevůdcem generál Tilly. Gustav Adolf byl ještě značně vzdálen a zaměstnán v Braniborsku, takže ze strategických důvodů se nemohl se svou armádou dostat do blízkosti Tillyho a vyprostit z obléhání jím tísněný Magdeburk. Císařští obléhali Magdeburk již od prosince 1630, neschopná městská rada neobratně disponovala svými vojenskými silami a v městě byl již citelný nedostatek zásob všeho druhu. Gustav Adolf byl o tomto stavu věcí informován, byl však vázán dobýváním Frankfurtu nad Odrou, a vyslal proto jen svého důvěrníka Falkenberga tajně do Magdeburku. Pak bylo po delší dobu jednáno o předání města císařským na základě dohody, což se však neuskutečnilo. Dne 10. května 1631 vnikl náhle císařský generál hrabě Pappenheim s větším oddílem do města a byl neprodleně následován celou armádou, která čekala na bohatou kořist. Útok byl zcela překvapující a obhájci města zmateně prchali. Císařské vojsko strašně v městě loupilo a plenilo a vraždilo civilní obyvatelstvo. Generál Tilly, který zpočátku povolil drancování, nemohl později své rozběsněné vojsko ovládnout a byl nucen nařídit krvavé exekuce. Dílo zkázy bylo dovršeno obrovským požárem, který zachvátil celé město, takže nezůstal kámen na kameni. Tímto nehorázným řáděním císařských vojsk v Magdeburku byla nenávist a zloba protestantů proti katolíkům značně prohloubena, což se projevilo i ve velkém počtu různých letáků a pamfletů, které byly vydány v souvislosti s pádem Magdeburku. Dobytí Magdeburku bylo posledním významnějším úspěchem císařských, dochází k obratu v třicetileté válce a strana protestantská opět nabývá vrchu, především zásluhou Švédů, ale i vítězstvími Bedřicha Jindřicha Oranžského (Nizozemí) nad Španěly.
Dne
20.05.1631Uprostřed obrazu je otevřená myší past, v níž sedí myš, vpravo číhající kočka, vlevo je ke skále řetězem připoutaná liška, za ní je dům. Pod obrazem je německá báseň s rozmluvou myši A, kočky B a lišky C. Myš (tj. Magdeburk) se táže: „Mám jít za nalíčeným špekem a opustit past, nebo tu mám zůstat, což by znamenalo brzkou smrt?“ Kočka (tj. Tilly) odpovídá: „Odhodláš-li se k vyběhnutí z pasti, budeš stejně zničena!“ Liška (tj. Gustav Adolf) říká: „Jen vyběhn, již, myši, skočit kočce do oka! Ráda bych přiběhla na pomoc, ale řetěz, který mne spoutává, je příliš silný!“
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Ein kurtz jedoch scharfes A.B.C
Im Jahr Es MVs Des FUChsen Rath
GEVVIs heVr gehen Von stat.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 131/116
Leták se zabývá situací v době obléhání Magdeburku Tillym roku 1631, kdy bylo jednáno o dobrovolném předání města císařskými (výroky myši). Tilly odpovídal hrozbami (odpověď kočky). Gustav Adolf byl exponován v Pomořansku a bojem o Frankfurt nad Odrou, a proto nemohl vysvobodit tísněný Magdeburk (tj. řetěz, kterým je liška připoutána ke skále), radí však, aby Magdeburk jednal opatrně (myš má skočit kočce do oka). Tato rada lišky (Gustava Adolfa), o níž mluví rýmovaný text, že se musí splnit do roku, se splňuje ještě téhož roku v bitvě u Breitenfeldu.
Magdeburk, Dne
20.05.1631Německá báseň pod obrazem obsahuje dialog mezi liškou (Gustavem Adolfem) a kočkou (Tillym). Převrácená myší past symbolizuje zničený Magdeburk, při jehož dobytí se Tilly přejedl, neboť nespolkl obyčejnou myš, nýbrž dravého rejska. Kočka si stěžuje na nevolnost, způsobenou rejskem v útrobách, liška odpovídá, že tytéž myši překoušou nakonec provaz, jímž je připoutána ke stromu, a pak se vrhne na kočku a pomstí se za myš. Připoutaná liška (G. A.) představuje strategickou a politickou situaci, která zabraňovala švédskému králi osvobodit Magdeburk z obležení.
Signace: Sig. C. H. excud.
Autor: neznámý
Originální název: Ein kurtz jedoch nachdenklich Gespräch eines Fuchse sund Katzen. Gedruckt, gekwetzscht und den Balg genugsam zerzaust bei der grossen Mauszfallen im Jahr: Heuer wird Magdeburk gerochen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 132/77
Tento pamflet se zabývá situací po pádu Magdeburku a vyjadřuje velkou zlobu a nenávist protestantů pro krutém vyhlazení Magdeburku Tillym. Vytoužená pomsta se uskutečnila v bitvě u Breitenfeldu téhož roku.
Dne
20.05.1631Švédský král Gustav Adolf vede nevěstu (tj. město Magdeburk) a za nimi jde průvod. Proti nim stojí generálové Tilly a Pappenheim. Pod touto scénou je krátká německá báseň, uvádějící některá města (např. Ulm, Augspurk, Norimberk aj.) v různých svatebních funkcích. Po obou stranách je text další básně, v níž přichází ke slovu Tilly, někteří vojáci, Magdeburk, Dánsko, Turek, říše, katolická liga, Švéd atd. Každý z nich mluví ironicky, podle svého poměru k římsko-německé říši.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Magdeburgish Hochzeitlied, in der Melodey, wie man die Dennemärckische Schlacht singt. Erstlich gedruckt zu Augspurg und da selbsten von einem Papisten auszgesprengt worden, Anno 1631.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 148/71
Jde o pamflet na Tillyho dobytí Magdeburku 20. května 1631. Poněvadž „Magd“ znamená dívku, služku, byl Tilly za dobytí Magdeburku často zesměšňován a kreslen jako ženich při svatbě s dívkou (tj. Magdeburkem). Nápěvek k „dánské bitvě“ znamená bezpochyby píseň, která se kdysi zpívala na oslavu Tillyho vítězství nad Dány u Lutteru. Nyní měla být tatáž melodie zpíváana s textem o Magdeburku a brzy následující porážce císařských u Breitenfeldu.
Dne
01.07.1631 (do 31.12.1631)Generál Tilly podává otevřenou ruku čarodějnici, která mu prorokuje další osud. Za čarodějnicí stojí děcko. V pozadí je Magdeburk v plamenech. Pod obrazem je rýmovaný dialog mezi Tillym a čarodějnicí, v němž jsou primitivně vyjádřeny Tillyho tzv. zločiny, hlavně ovšem dobytí Magdeburku. Tilly se pokouší o ospravedlnění svých činů.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Tyllisch Glücke, Darinnen dem Tylli aus seiner Hand Wahr gesagt wird, was seine Sachen für einen Ausgang gewinnen werden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 149/67
List zesměšňuje Tillyho porážku Švédy a Sasy u Lipska 17. září 1631 a hodnotí ji jako spravedlivou odplatu za krvavé vyhlazení Magdeburku.
Werben, Dne
12.07.1631Obraz představuje velký švédský polní tábor u soutoku Labe a Havoly nedaleko Werbenu, který byl založen Gustavem Adolfem 12. července 1631. Zajímavé je uspořádání stanů a různých jiných lokalit v táboře. V pozadí je vidět soutok obou jmenovaných řek a opevněné městečko Werben. V popředí je Tillyho vojsko. Vlevo dole je obdélník s legendou A–I.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Her Coninkl. Sweetshe Velt-leger by Werben, anno 1631.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 133/238
Po dobytí Magdeburku Tillym dne 20. května 1631 zdrželi se císařští ještě po nějakou dobu v okolí zničeného města, zatímco Gustav Adolf se svým vojskem zůstal ještě v Braniborsku a obsadil tu některá strategicky významná místa, aby si zabezpečil spojení se svými základnami. Poněvadž nebylo ještě rozhodnuto, setrvá-li Jan Jiří I., kurfiřt saský, jako spojenec na straně císařově, nebo přejde-li po významné události ke Švédům, nerozhodl se Gustav Adolf k okamžitému postupu proti Tillymu, nýbrž vyčkával v pevném táboře, který založil u Werbenu počátkem července 1631. Dne 22. července se přiblížila značná část Tillyho armády k werbenskému táboru. V následujících dnech pak došlo k několika šarvátkám a střetnutím mezi Švédy a císařskými, které způsobily na obou stranách krvavé ztráty, nepřinesly však rozhodující výsledek. Časem nastal u císařských hlad a citelný nedostatek pitné vody, jelikož labská voda byla pro velké množství mrtvol z Magdeburku nepoživatelná. Tilly byl proto nucen dát rozkaz k odchodu z Werbenu dne 29. července, i proto, že výhodné strategické postavení Švédů vylučovalo příznivý výsledek eventuální bitvy pro císařské.
Werben, Dne
12.07.1631Tato mědirytina je identická s tiskem, uvedeným na předešlé stránce pod č. 133/238, která je nadepsána nizozemským textem, zatímco list č. 134/262 je opatřen německo-latinským nápisem.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Abbildung des königlichen Schwedischen Veldlägers bey Werben an der Elbe. Anno 1631. Werbena cum castris Svecorum.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 134/262
Po dobytí Magdeburku Tillym dne 20. května 1631 zdrželi se císařští ještě po nějakou dobu v okolí zničeného města, zatímco Gustav Adolf se svým vojskem zůstal ještě v Braniborsku a obsadil tu některá strategicky významná místa, aby si zabezpečil spojení se svými základnami. Poněvadž nebylo ještě rozhodnuto, setrvá-li Jan Jiří I., kurfiřt saský, jako spojenec na straně císařově, nebo přejde-li po významné události ke Švédům, nerozhodl se Gustav Adolf k okamžitému postupu proti Tillymu, nýbrž vyčkával v pevném táboře, který založil u Werbenu počátkem července 1631. Dne 22. července se přiblížila značná část Tillyho armády k werbenskému táboru. V následujících dnech pak došlo k několika šarvátkám a střetnutím mezi Švédy a císařskými, které způsobily na obou stranách krvavé ztráty, nepřinesly však rozhodující výsledek. Časem nastal u císařských hlad a citelný nedostatek pitné vody, jelikož labská voda byla pro velké množství mrtvol z Magdeburku nepoživatelná. Tilly byl proto nucen dát rozkaz k odchodu z Werbenu dne 29. července, i proto, že výhodné strategické postavení Švédů vylučovalo příznivý výsledek eventuální bitvy pro císařské.
Tangermünde, Dne
30.07.1631Na obraze je pohled na město Tangermünd, jež leží nad Labem, přibližně 100 km západně od Berlína, na mírném kopci. Na tisku je zakreslena malá říčka Tanger, vlévající se do Labe. Na obloze je prázdný erbovní štít. V popředí je vojenský opevněný tábor na břehu Labe. Na řece plují dvě lodě.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Tangermünd.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 135/223
V době před bitvou u Breitenfeldu, k níž došlo 17. září 1631, operovaly obě soupeřící armády, Tillyho a Gustava Adolfa, v Braniborsku, podél středního toku Labe. Tilly přitáhl se svou armádou dne 30. července 1631 do Tangermündu, vybudoval tu tábor (jak vysvítá z obrazu) a setrval tu do 12. srpna; pak odtáhl směrem k Sasku, především z důvodů zásobovacích, poněvadž Sasko nebylo dosud postiženo drancováním vojsky jako téměř všechny ostatní německé země. Celá doba předcházející bitvě u Breitenfeldu byla, jak vojsky císařsko-ligistickými, tak Švédy, využívána k menším zásobovacím výpravám. V té době docházelo často k potyčkám mezi jízdními oddíly obou stran, které buď sledovaly opatření potravin, nebo se pokoušely mařit tytéž snahy výprav nepřítele. Nelze opomenout, že plenění císařských jednotek v Sasku ovlivnilo značnou měrou rozhodnutí kurfiřta Jana Jiřího I. postavit se v bitvě u Breitenfeldu po bok Švédů.
Dne
13.09.1631Obraz znázorňuje nizozemské území u ústí Šeldy. Na řece je mnoho různých válečných lodí. Výše citovaný německý text i s legendou A–B je umístěn pod horním okrajem tisku. Pod obrazem je třísloký německý text, který popisuje průběh námořní bitvy a uvádí řadu bojových vynálezů, objevených jistou řeholní osobou v Bruselu. Tyto vynálezy (1-14) prý dopomohly Holanďanům k vítězství.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Vorbildung der Spanischen Flott, welche unter dem Comando des Herrn Grafen Johann von Nassau etc. von Anttorff nachher Wilmstatt gefahren und von den holländischen Kriegsschiffen under dem Commando Herrn Heinrich Prinzen von Oragnien etc. geschlagen worden Anno 1631 den 13. September.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 137/437
V dlouhotrvající válce mezi Nizozemím a Španělskem nastal obrat v prospěch Holanďanů zásluhou osobních schopností vojenských a diplomatických Fridricha Henryho prince Oranžského, který připravil Španělům kolem roku 1630 řadu porážek na souši i moři. K vyobrazené námořní bitvě mezi španělskou flotilou pod hrabětem Janem z Nasavy, který sice původně byl na protestantské straně a byl jedním z příbuzných Fridricha Henryho prince Oranžského, ale konvertoval ke katolictví a zastával různé posty v habsburské a španělské armádě, a nizozemským loďstvem, jemuž velel Fridrich Henry princ Oranžský, došlo 13. září 1631 u ústí Šeldy a skončila úplnou porážkou Španělů.
Breitenfeld, Dne
16.09.1631Tisk zobrazuje posla generála Tillyho, který je na pochodu do Frankfurtu nad Mohanem. V jedné ruce drží kopí, druhou rukou mává kloboukem, na zádech má upevněné zavazadlo a na prsou císařský znak s orlicí. V pozadí je cíl jeho cesty – Frankfurt nad Mohanem. Pod vyobrazenou scénou je dlouhá německá báseň líčící drasticky troufalost a jistotu ve vítězství Tillyho armády, která se chystá k boji s vojsky Gustava Adolfa švédského a kurfiřta Jana Jiřího saského. Kurfiřt saský je obzvláště často uváděn, poněvadž teprve krátce před bitvou u Breitenfeldu se rozhodl bojovat na straně Švédů.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Der jauchtzende Bot, so den 6. Septemberis Anno 1631 früh aus dem Tillyschen Läger vor Leipzig nachher Frankfurt am Mayn abgangen. Gedruckt im Jahr MDCXXXII.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 145/76
Jde o propagační leták zesměšňující Tillyho a jeho vojsko po bitvě u Lipska (u Breitenfeldu) dne 17. září 1631. Jásající posel, doručující již předem (před bitvou) zprávu o jistém vítězství císařských, má vyjadřovat sebevědomí a pýchu císařsko-ligistické armády před velkým střetnutím u Lipska a má současně ještě více prohloubit kontrast, který pak nastal po zdrcující porážce Tillyho. Protestanté se tak snažili vytěžit ze svého vítězství co nejvíce politické prestiže. Skutečnost, že list byl vytištěn rok po bitvě u Breitenfeldu, dokazuje, že autor tisku znal již výsledek bitvy, a vymyslel tedy dodatečně celý příběh s poslem z důvodu propagačních.
Breitenfeld, Dne
17.09.1631Obraz je kreslen poměrně primitivně a jednoduše. Představuje postavení vojsk obou soupeřů před bitvou u Breitenfeldu nedaleko Lipska. Na spodní části obrazu je vesnice s kostelní věží a dlouhým příkopem osázeným řadou stromů, vlevo opodál je další vesnice. Cíl zakreslených cest je vždy označen nápisem. Vpravo dole je orientační buzola. Kromě sevřených vojenských tvarů je tu ještě mnoho individuálních figur, jezdců, pálících děl, vozů apod.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Schlachtordnung I. May. in Schweden und Churf. Durchl. zu Sachsen und dann des Grafen von Tilly bey Leipzig 1631.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 138/167
Bitva u Breitenfeldu (též zvaná „u Lipska“), k níž došlo 17. září 1631, byla jednou z nejvýznamnějších a svým rozsahem největších bitev třicetileté války. Jejím přímým důsledkem bylo nové rozložení sil v konfliktu. Gustav Adolf švédský potřeboval z různých politických a strategických důvodů mnoho času, než se rozhodl pro přímý, rozhodující boj s Tillyho armádou, která dosud neutrpěla podstatnější porážku. Jednou z hlavních pohnutek protestantů byla touha po pomstě za vyplenění Magdeburku. Jan Jiří I., kurfiřt saský, dlouho váhal, než se postavil otevřeně proti císaři, a toto jeho rozhodnutí bylo vlastně způsobeno Tillyho diplomatickou neobratností, poněvadž táhl se svou hladovou armádou dosud válkou nezasaženým saským územím, kde jeho jednotky rabovaly, kde mohly. Tato skutečnost, i hrozný osud Magdeburku, který byl vlastně též Tillyho dílem, utvrdily saského kurfiřta v jeho rozhodnutí postavit se na stranu Švédů. Tím se stal jazýčkem na váze, který Tilly již nemohl vyrovnat. Při střetnutí obou armád stálo proti sobě na obou stranách přes 30 000 mužů (tedy celkem více než 60 000 mužů). Sasové byli zpočátku bitvy poraženi Fürstenbergem na levém křídle a jejich formace se rozpadly. Brilantní taktika použitá švédským králem Gustavem Adolfem II. však tuto prvotní prohru dokázala vyrovnat. Švédská pěchota v této bitvě dosáhla neočekávaných úspěchů. Osvědčený generál Pappenheim (po němž se do dnešních dnů zachovalo rčení: „Známe své Pappenheimské!“) podnikal na levém křídle císařských prudké útoky, které však proti pružně operujícím Švédům zůstaly bezvýslednými. Porážka císařsko-ligistických vojsk byla zdrcující. Bylo to hlavně díky taktickým inovacím švédského krále – silné pěchotní formace, pohyblivé dělostřelectvo a pěchota svojí palbou podporující formace jízdy překvapily Tillyho, který ve svém vlastním bitevním plánu udělal několik zásadních chyb.
Breitenfeld, Dne
17.09.1631Mědirytina je rozdělena na dvě části, z nichž horní zobrazuje postavení obou nepřátelských armád, císařsko-ligistické a švédsko-saské před bitvou u Breitenfeldu, 17. září 1631. Na dolní části je obraz bitvy v plném proudu, císařsko-bavorské jednotky jsou v rozkladu, ustupují a prchají. Na obou obrazech je vpravo dole vesnice Breitenfeld. Celá mědirytina je orámována jemným barokním rámečkem, v němž je na malém štítu ve středu nahoře uvedeno číslo XLIV. Shora uvedený latinský text je umístěn na ozdobném štítu mezi oběma zobrazenými scénami.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Diatyposis praelii prope Lipsiam comissi.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 139/314
Bitva u Breitenfeldu (též zvaná „u Lipska“), k níž došlo 17. září 1631, byla jednou z nejvýznamnějších a svým rozsahem největších bitev třicetileté války. Jejím přímým důsledkem bylo nové rozložení sil v konfliktu. Gustav Adolf švédský potřeboval z různých politických a strategických důvodů mnoho času, než se rozhodl pro přímý, rozhodující boj s Tillyho armádou, která dosud neutrpěla podstatnější porážku. Jednou z hlavních pohnutek protestantů byla touha po pomstě za vyplenění Magdeburku. Jan Jiří I., kurfiřt saský, dlouho váhal, než se postavil otevřeně proti císaři, a toto jeho rozhodnutí bylo vlastně způsobeno Tillyho diplomatickou neobratností, poněvadž táhl se svou hladovou armádou dosud válkou nezasaženým saským územím, kde jeho jednotky rabovaly, kde mohly. Tato skutečnost, i hrozný osud Magdeburku, který byl vlastně též Tillyho dílem, utvrdily saského kurfiřta v jeho rozhodnutí postavit se na stranu Švédů. Tím se stal jazýčkem na váze, který Tilly již nemohl vyrovnat. Při střetnutí obou armád stálo proti sobě na obou stranách přes 30 000 mužů (tedy celkem více než 60 000 mužů). Sasové byli zpočátku bitvy poraženi Fürstenbergem na levém křídle a jejich formace se rozpadly. Brilantní taktika použitá švédským králem Gustavem Adolfem II. však tuto prvotní prohru dokázala vyrovnat. Švédská pěchota v této bitvě dosáhla neočekávaných úspěchů. Osvědčený generál Pappenheim (po němž se do dnešních dnů zachovalo rčení: „Známe své Pappenheimské!“) podnikal na levém křídle císařských prudké útoky, které však proti pružně operujícím Švédům zůstaly bezvýslednými. Porážka císařsko-ligistických vojsk byla zdrcující. Bylo to hlavně díky taktickým inovacím švédského krále – silné pěchotní formace, pohyblivé dělostřelectvo a pěchota svojí palbou podporující formace jízdy překvapily Tillyho, který ve svém vlastním bitevním plánu udělal několik zásadních chyb.
Breitenfeld, Dne
17.09.1631Jde o fragment veliké mědirytiny, ryté á la Merian, avšak nesignované. V popředí vojenské scény je vesnice Podelwitz a bezejmenná říčka. Na levé třetině obrazu je vyznačena cesta do Wittenbergu a Lipska. Vedle cesty, označené písmenem „K“, je zobrazen generál Tilly se svým pobočníkem; na pravé straně je švédský král Gustav Adolf se dvěma jezdci. Nad vyobrazenou scénou je umístěn shora uvedený latinský text.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Delineatio aciei regiae sveticae et electoralis Saxoniae, hisque opositae caesarae ac ligisticae sub ductu comitis Tilii una cum accurata desigantione ….rum alarum et cohortium utriusque partis, quo pacto ille ante conflictum iuxta Lipsiam ex adverso constiterint subiecta ipsius praelii icone.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 140/326
Bitva u Breitenfeldu (též zvaná „u Lipska“), k níž došlo 17. září 1631, byla jednou z nejvýznamnějších a svým rozsahem největších bitev třicetileté války. Jejím přímým důsledkem bylo nové rozložení sil v konfliktu. Gustav Adolf švédský potřeboval z různých politických a strategických důvodů mnoho času, než se rozhodl pro přímý, rozhodující boj s Tillyho armádou, která dosud neutrpěla podstatnější porážku. Jednou z hlavních pohnutek protestantů byla touha po pomstě za vyplenění Magdeburku. Jan Jiří I., kurfiřt saský, dlouho váhal, než se postavil otevřeně proti císaři, a toto jeho rozhodnutí bylo vlastně způsobeno Tillyho diplomatickou neobratností, poněvadž táhl se svou hladovou armádou dosud válkou nezasaženým saským územím, kde jeho jednotky rabovaly, kde mohly. Tato skutečnost, i hrozný osud Magdeburku, který byl vlastně též Tillyho dílem, utvrdily saského kurfiřta v jeho rozhodnutí postavit se na stranu Švédů. Tím se stal jazýčkem na váze, který Tilly již nemohl vyrovnat. Při střetnutí obou armád stálo proti sobě na obou stranách přes 30 000 mužů (tedy celkem více než 60 000 mužů). Sasové byli zpočátku bitvy poraženi Fürstenbergem na levém křídle a jejich formace se rozpadly. Brilantní taktika použitá švédským králem Gustavem Adolfem II. však tuto prvotní prohru dokázala vyrovnat. Švédská pěchota v této bitvě dosáhla neočekávaných úspěchů. Osvědčený generál Pappenheim (po němž se do dnešních dnů zachovalo rčení: „Známe své Pappenheimské!“) podnikal na levém křídle císařských prudké útoky, které však proti pružně operujícím Švédům zůstaly bezvýslednými. Porážka císařsko-ligistických vojsk byla zdrcující. Bylo to hlavně díky taktickým inovacím švédského krále – silné pěchotní formace, pohyblivé dělostřelectvo a pěchota svojí palbou podporující formace jízdy překvapily Tillyho, který ve svém vlastním bitevním plánu udělal několik zásadních chyb.
Breitenfeld, Dne
17.09.1631Rytina představuje velký prospekt bitvy u Breitenfeldu (u Lipska). Na levé straně bitva již dovršuje svého vrcholu, vpravo není situace dosud tak pokročilá. V popředí je vesnice s větrným mlýnem, malým kostelem a se skupinami stromů. V pravém popředí je několik vojenských emblémů a opodál vlevo orientační buzola. Citovaný text je umístěn v obdélníku vpravo dole, vlevo je rovněž obdélník s legendou: A–M.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: La Battaglia di Lipsia Fragli Exerciti imperiale e della lega Cattolica contro quelli del Re Gustavo Adolfo di Suecia e dell Elettore di Sassonia seguita alli 17. di Setembre 1631.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 141/473
Bitva u Breitenfeldu (též zvaná „u Lipska“), k níž došlo 17. září 1631, byla jednou z nejvýznamnějších a svým rozsahem největších bitev třicetileté války. Jejím přímým důsledkem bylo nové rozložení sil v konfliktu. Gustav Adolf švédský potřeboval z různých politických a strategických důvodů mnoho času, než se rozhodl pro přímý, rozhodující boj s Tillyho armádou, která dosud neutrpěla podstatnější porážku. Jednou z hlavních pohnutek protestantů byla touha po pomstě za vyplenění Magdeburku. Jan Jiří I., kurfiřt saský, dlouho váhal, než se postavil otevřeně proti císaři, a toto jeho rozhodnutí bylo vlastně způsobeno Tillyho diplomatickou neobratností, poněvadž táhl se svou hladovou armádou dosud válkou nezasaženým saským územím, kde jeho jednotky rabovaly, kde mohly. Tato skutečnost, i hrozný osud Magdeburku, který byl vlastně též Tillyho dílem, utvrdily saského kurfiřta v jeho rozhodnutí postavit se na stranu Švédů. Tím se stal jazýčkem na váze, který Tilly již nemohl vyrovnat. Při střetnutí obou armád stálo proti sobě na obou stranách přes 30 000 mužů (tedy celkem více než 60 000 mužů). Sasové byli zpočátku bitvy poraženi Fürstenbergem na levém křídle a jejich formace se rozpadly. Brilantní taktika použitá švédským králem Gustavem Adolfem II. však tuto prvotní prohru dokázala vyrovnat. Švédská pěchota v této bitvě dosáhla neočekávaných úspěchů. Osvědčený generál Pappenheim (po němž se do dnešních dnů zachovalo rčení: „Známe své Pappenheimské!“) podnikal na levém křídle císařských prudké útoky, které však proti pružně operujícím Švédům zůstaly bezvýslednými. Porážka císařsko-ligistických vojsk byla zdrcující. Bylo to hlavně díky taktickým inovacím švédského krále – silné pěchotní formace, pohyblivé dělostřelectvo a pěchota svojí palbou podporující formace jízdy překvapily Tillyho, který ve svém vlastním bitevním plánu udělal několik zásadních chyb.
Breitenfeld, Dne
17.09.1631Jde o velký, podrobný obraz bitvy u Breitenfeldu. Shora uvedený text je umístěn vpravo. Celá plocha obrazu je vyplněna bojovými scénami s děly, prapory, dělostřeleckými kulemi, sudy apod. Podél okraje protéká nejmenovaný potok. Na levé straně pod pahorkem s šibenicí, přes který prchá mnoho vojáků, zuří nejintenzivnější boj. Vlevo nahoře je rozvinutá viněta s bojovými hesly: „Gott mit uns“ (tj. švédské) a „Jesus Maria“ (tj. císařské). Pod obrazem je legenda A–X a 1–99.
Signace: neuvedena
Autor: Hanson Oluf, švédský kreslíř plánů a bitev
Originální název: Praelii inter sereniss. Svecor. regem et Saxoniae elektorem nec non catholicae ligae generalem cm. a Tilly VII. september anni MDCXXXI prope Lipsam comissi et subsecutae exercitus catholici stragis fugaeque ad omnem posteritatem memorabilis cum instructae aciei typo delineatio, quam iussu et auspiciis regis supremus castrorum metator et architectus Oluv Hanson delineavit.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 142/217
Bitva u Breitenfeldu (též zvaná „u Lipska“), k níž došlo 17. září 1631, byla jednou z nejvýznamnějších a svým rozsahem největších bitev třicetileté války. Jejím přímým důsledkem bylo nové rozložení sil v konfliktu. Gustav Adolf švédský potřeboval z různých politických a strategických důvodů mnoho času, než se rozhodl pro přímý, rozhodující boj s Tillyho armádou, která dosud neutrpěla podstatnější porážku. Jednou z hlavních pohnutek protestantů byla touha po pomstě za vyplenění Magdeburku. Jan Jiří I., kurfiřt saský, dlouho váhal, než se postavil otevřeně proti císaři, a toto jeho rozhodnutí bylo vlastně způsobeno Tillyho diplomatickou neobratností, poněvadž táhl se svou hladovou armádou dosud válkou nezasaženým saským územím, kde jeho jednotky rabovaly, kde mohly. Tato skutečnost, i hrozný osud Magdeburku, který byl vlastně též Tillyho dílem, utvrdily saského kurfiřta v jeho rozhodnutí postavit se na stranu Švédů. Tím se stal jazýčkem na váze, který Tilly již nemohl vyrovnat. Při střetnutí obou armád stálo proti sobě na obou stranách přes 30 000 mužů (tedy celkem více než 60 000 mužů). Sasové byli zpočátku bitvy poraženi Fürstenbergem na levém křídle a jejich formace se rozpadly. Brilantní taktika použitá švédským králem Gustavem Adolfem II. však tuto prvotní prohru dokázala vyrovnat. Švédská pěchota v této bitvě dosáhla neočekávaných úspěchů. Osvědčený generál Pappenheim (po němž se do dnešních dnů zachovalo rčení: „Známe své Pappenheimské!“) podnikal na levém křídle císařských prudké útoky, které však proti pružně operujícím Švédům zůstaly bezvýslednými. Porážka císařsko-ligistických vojsk byla zdrcující. Bylo to hlavně díky taktickým inovacím švédského krále – silné pěchotní formace, pohyblivé dělostřelectvo a pěchota svojí palbou podporující formace jízdy překvapily Tillyho, který ve svém vlastním bitevním plánu udělal několik zásadních chyb.
Breitenfeld, Dne
17.09.1631Rytina představuje velký prospekt bitvy u Breitenfeldu (u Lipska). Na levé straně bitva již dovršuje svého vrcholu, vpravo není situace dosud tak pokročilá. V popředí je vesnice s větrným mlýnem, malým kostelem a se skupinami stromů. V pravém popředí je několik vojenských emblémů a opodál vlevo orientační buzola. Citovaný text je umístěn v obdélníku vpravo dole, vlevo je rovněž obdélník s legendou: A–M.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: La Battaglia di Lipsia Fragli Exerciti imperiale e della lega Cattolica contro quelli del Re Gustavo Adolfo di Suecia e dell Elettore di Sassonia seguita alli 17. di Setembre 1631.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 143/232
Bitva u Breitenfeldu (též zvaná „u Lipska“), k níž došlo 17. září 1631, byla jednou z nejvýznamnějších a svým rozsahem největších bitev třicetileté války. Jejím přímým důsledkem bylo nové rozložení sil v konfliktu. Gustav Adolf švédský potřeboval z různých politických a strategických důvodů mnoho času, než se rozhodl pro přímý, rozhodující boj s Tillyho armádou, která dosud neutrpěla podstatnější porážku. Jednou z hlavních pohnutek protestantů byla touha po pomstě za vyplenění Magdeburku. Jan Jiří I., kurfiřt saský, dlouho váhal, než se postavil otevřeně proti císaři, a toto jeho rozhodnutí bylo vlastně způsobeno Tillyho diplomatickou neobratností, poněvadž táhl se svou hladovou armádou dosud válkou nezasaženým saským územím, kde jeho jednotky rabovaly, kde mohly. Tato skutečnost, i hrozný osud Magdeburku, který byl vlastně též Tillyho dílem, utvrdily saského kurfiřta v jeho rozhodnutí postavit se na stranu Švédů. Tím se stal jazýčkem na váze, který Tilly již nemohl vyrovnat. Při střetnutí obou armád stálo proti sobě na obou stranách přes 30 000 mužů (tedy celkem více než 60 000 mužů). Sasové byli zpočátku bitvy poraženi Fürstenbergem na levém křídle a jejich formace se rozpadly. Brilantní taktika použitá švédským králem Gustavem Adolfem II. však tuto prvotní prohru dokázala vyrovnat. Švédská pěchota v této bitvě dosáhla neočekávaných úspěchů. Osvědčený generál Pappenheim (po němž se do dnešních dnů zachovalo rčení: „Známe své Pappenheimské!“) podnikal na levém křídle císařských prudké útoky, které však proti pružně operujícím Švédům zůstaly bezvýslednými. Porážka císařsko-ligistických vojsk byla zdrcující. Bylo to hlavně díky taktickým inovacím švédského krále – silné pěchotní formace, pohyblivé dělostřelectvo a pěchota svojí palbou podporující formace jízdy překvapily Tillyho, který ve svém vlastním bitevním plánu udělal několik zásadních chyb.
Dne
17.09.1631Na obraze jsou 3 Tillyho vojáci klečící před lavicí; za nimi stojí 2 švédští žoldnéři, kteří je nemilosrdně bijí velkými plácačkami. Na lavici leží hrací karty a různá lahůdková jídla. Pod lavicí je myší past a kartáč. V pozadí je náznak bitvy u Breitenfeldu. Pod touto scénou je 9sloká báseň, v níž bijící švédští vojáci líčí zločiny Tillyho armády, a tím ospravedlňují své počínání.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wohlbestallte Pritzsch Schule, in welcher die Tyllischen Soldaten nach Gebühr, bisz anhero zimlich sind über die Bank gezogen worden und sollen auch hinführe noch besser (wills der liebe Herr) gepritzsched werden. Gedruckt im Jahr 1631.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 146/73
Tento protestantský pamflet satirizuje porážku Tillyho u Breitenfeldu 17. září 1631 a ukazuje nenávist a zlobu Švédů proti císařsko-ligistickému vojsku, jehož hlavním zločinem bylo kruté vyhlazení Magdeburku. Lahůdkové pokrmy na lavici symbolizují sarkasticky trpkou porážku císařských Švédy u Breitenfeldu a myší past znázorňuje dobytí Magdeburku, kde Tilly protestantům „sedl na špek“ a chytil se do pasti, i když město krvavě dobyl. S týmiž ilustrovanými příměry se často setkáváme i na jiných grafikách naší sbírky.
Dne
17.09.1631Jde o obsáhlou obrazovou hádanku (rébus), která je umístněná pod nápisem:
„Als man zählt tausend sechshundert einunddreisig Jahr, am Tag Regina das ist wahr, ward Magdeburg hunderfältig gerochen, und mancher Pfaffenknecht erstochen, usw.“
„Když se počítal rok tisící šestistý třicátý prvý, v den královny, to je pravda, byl Magdeburk stonásobně pomstěn a mnohý služebník farářů byl probodnut, atd.“
Téměř zcela rozluštěný text rébusu je uveden na rubu této mědirytiny.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Des Tilly Haushaltung
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 147/140
Tisk obsahuje satirický rébus zabývající se porážkou Tillyho u Breitenfeldu, 17. září 1631. Leták se vysmívá poraženému generálu a hodnotí jeho porážku jako trest za dobytý a vypleněný Magdeburk. Výraz „Haushaltung“ není zvlášť přesvědčivý. Zíbrt však takto vysvětluje rytý detail muže držícího nakloněný dům. Snad by mělo zníti správně: „Umfall“ nebo „Unfall“, tj. pád, nehoda, úraz. Nakloněný dům by mohl být označen tímto pojmem, který by také lépe vystihoval smysl předmětu. „Haushaltung“, tj. domácnost, se však dá v této souvislosti i vyložit jako „povšechné životní poměry“, což by rovněž vystihovalo smysl rébusu.
Dne
17.09.1631Mědirytina se skládá z šesti obrazových částí:
A. Tilly je vyobrazen v brnění se vztyčeným mečem ve své pravici, jako dosud neporažený, sebevědomý hrdina. Za ním jsou braniborský orel a švédský lev, jichž se pochopitelně nebojí.
B. Tilly je na koni, za ním v sedle jeho nevěsta (tj. Magdeburk) a voják se zvednutou rukou. V pozadí je hořící město Magdeburk a vojsko.
C. Rvačka mezi vojáky při obědě u stolu. Je tím znázorněna Tillyho porážka u Breitenfeldu 17. září 1631, která v protestantských pamfletech bývá velmi často přirovnávána k hostině, kterou Tillymu uštědřil král Gustav Adolf švédský a kurfiřt saský.
D. Tilly sedí nešťastný na zemi v krajině, kolem jeho hlavy poletují mouchy (tj. trudné myšlenky, které ho sužují), v pozadí je bojiště poseté mrtvolami. Je tu symbolizována zoufalá situace Tillyho po velké porážce u Lipska.
E. Tilly sedí v kostele vedle kněze a zpovídá se. Osoba znázorňující zoufalství podává Tillymu nůž a provaz, aby provedl sebevraždu.
F. Před branou kostela stojí řeholník, který Tillymu nabízí řeholní kutnu. Je tím znázorněno, že Tilly ve svém zoufalství hodlá vstoupit do kláštera.
Následuje dlouhá německá báseň vysvětlující zobrazené scény.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Tillius poenitens, Das ist Tyllische Busz und darauf erfolgte Absolution nach allen dreyen päbstischen Stücken, als der Re. Beicht und Genugthuung gethan und empfangen nach erlittener leipzigischen Niederlage. Gedruckt im Jahre MDCXXXII.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 150/132
Tisk ironizuje porážku Tillyho u Breitenfeldu 17. září 1631. V básni je probrána téměř celá vojenská kariéra generála Tillyho, počínaje bitvou na Bílé hoře až po porážku u Breitenfeldu, ovšem ve smyslu ironickém. Velký důraz je kladen (jako vždy v tomto roce) na kruté dobytí a zničení Magdeburku, což bylo hlavní příčinou nenávisti protestantů proti císařským a ligistickým vojskům. Je tu též podrobně rozvedeno, proč generála trápí špatné svědomí, které ho přimělo ke zpovědi. Autor tisku vyvozuje z této situace pro generála Tillyho jen dva přijatelné závěry: vstup do kláštera, nebo sebevraždu.
Dne
17.09.1631Na obrazu je generál Tilly sedící na lvu, který je v oslí kůži a má dlouhé uši. Tilly drží v ruce otrhanou větev a má na hlavě velký klobouk. Před ním sedí na trůně papež s trojitým křížem v ruce a s tiárou na hlavě. Mezi oběma stojí – poněkud opodál – vysoký církevní hodnostář, patrně kardinál, který drží za uzdu válečného koně a nabízí jej Tillymu. V levém pozadí stojí kostelník. Pod touto scénou je rýmovaný text s dialogem mezi papežem a Tillym, který čítá 42 veršů.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Tyllisch Klostergelübde.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 151/126
Je to protestantský pamflet, který se sarkasticky zabývá neutěšeným postavením generála Tillyho po bitvě u Breitenfeldu. Z dialogu vychází Tillyho zoufalost a bezmocnost chopiti se znovu zbraní a bojovat proti Gustavu Adolfovi, k čemuž jej papež nabádá různými argumenty. Tilly odmítá papežovy pobídky a prohlašuje, že se chce uchýlit do klášterního ústraní. Lev oděný v oslí kůži má zřejmě znázorňovat skutečnou podstatu Tillyho pověstného vítězného vojevůdcovství, které hloupostí nakonec přivodilo porážku u Breitenfeldu. Snad je „Tillyho hloupostí“ míněno jeho neoportunní tažení saským územím s vydatným pleněním jeho vojsk, které v posledním okamžiku přimělo kurfiřta Jana Jiřího I. saského k rozhodnutí postavit se císařským otevřeně na odpor.
Dne
17.09.1631Tilly oděn v brnění leží nemocen na loži; výraz jeho tváře prozrazuje kruté bolesti. Vedle lůžka je stůl s rukavicí, přilbou a maršálskou holí. V pozadí je okno zastřené záclonou. Na ubrusu je nápis (v překladu): „Jaká práce, taková mzda!“ Na podhlavníku je napsáno: „Pane Tilly, jak to, že jste tak klidný?“ Následuje obsáhlá německá báseň, v níž Tilly běduje nad svým osudem, který je trestem za zločin magdeburský. V dalším autor varuje všechny ostatní viníky před Boží pomstou.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Tillysche Deposition Nahe bey der hohen Schul in Leipzig, Depositore Langen Fritzio.
O langer Fritz verzeih Dirs Gott,
dass Du mich fast geschlagen Todt!“
Anno Wie MagDenbVrg Von Gott War geroChen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 152/68
Jde o pamflet vydaný protestanty, který ironizuje porážku císařsko-ligistických vojsk pod velením generála Tillyho dne 17. září 1631 u Breitenfeldu, nedaleko Lipska. Autor tisku se též vysmívá Tillyho zranění, které utrpěl ve zmíněné bitvě. V největší bitevní vřavě znenadání poznal Tillyho jistý švédský kapitán, který byl přezdíván: „der lange Fritz“, tj. „dlouhý Bedřich“, a vyzval Tillyho, aby se neprodleně vzdal. Tilly odmítl, načež dlouhý Bedřich jej udeřil pažbou jezdecké karabiny do krku, a tím mu způsobil bolestivou pohmožděninu. V témže okamžiku však přispěchal Tillymu na pomoc vévoda Rudolf sasko-lauenburský a prostřelil dlouhému Bedřichovi hlavu.
Dne
17.09.1631Na obraze je na koni cválající poštovní posel, který troubí na lesní roh. Projíždí skalnatou a lesnatou krajinou, v jejímž pozadí je kostelík a vodní hladina s lodí. Za jezdcem vpravo je muž, držící dlouhou hůl. Pod touto zobrazenou scénou je německá báseň, z níž se posel neustále táže sedláků, kněží, mnichů, jeptišek a všech ostatních kolemjdoucích, kam se jen poděl generál Tilly se svou velkou armádou. Mezi generály, o nichž se ve verších mluví, je též zmínka o Aldringenovi a Götzovi.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Post Bor, so von Ihrer Königl. Mayest. in Schweden ist auszgesandt worden, dem Mons. Johann von Tylli nach zu fragen, wohin er mit seiner grossen Armée, so er in Meyssen vor Leipzig hat bey sich gehabe, so eylends sich verkrochen habe. Gedruckt im Jahr 1631.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 153/57
Leták, vydaný protestanty, zesměšňuje Tillyho a jeho armádu po porážce u Breitenfeldu 17. září 1631. Vzhledem k tomu, že vítězství Švédů a Sasů nad císařsko-ligistickými vojsky znamenalo obrat v mocenském postavení válčících stran ve prospěch protestantů, byla tato událost též vydatně propagačně využita. Setkáváme se proto s pozoruhodným množstvím grafik, které se snaží všemi prostředky – ilustracemi i slovem – vyzdvihnout význam vítězství u Lipska, a současně pokořit poraženého protivníka. Politicko-vojenská situace v táboře císařově, která byla důsledkem této bitvy u Breitenfeldu, přiměla císaře, aby znovu povolal do svých služeb osvědčeného Valdštejna (tzv. druhý generalát).
Dne
17.09.1631Obraz, který je velmi jemně a pečlivě proveden, ukazuje prostřenou tabuli, u níž se tísní velký počet raněných a zmrzačených vojáků. Vpravo vedle tabule stojí Gustav Adolf švédský, bijící holí císařského vojáka do hlavy. Opodál stojí kurfiřt Jan Jiří saský a vztyčeným ukazováčkem varuje tlačící se vojáky, aby se varovali před vábivými pokrmy. V pozadí je vidět Tillyho armáda na útěku a mnoho raněných a mrtvých žoldnéřů. Pod obrazem je veršovaný text líčící podrobně průběh hostiny připravené Tillymu a jeho slavné armádě. Smysl básně je ovšem sarkastický, hlavně pokud se dotýká Tillyho počínání při „breitenfeldské hostině“. Pod básní je podrobný jídelní lístek se všemi možnými lahůdkami, které byly Tillymu připraveny.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Neugedeckte Confectt-Taffel, So Ihre Königl. Mayest. in Schweden und Churf. Durchl. zu Sachsen General Tillen und seinen Confect-Näschern, den 7. Sept. 1631 vor Leipzig angerichtet.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 154/3
Leták, vydaný protestanty, se vysmívá obrazem i slovem Tillymu a jeho armádě poražené u Breitenfeldu dne 17. září 1631. Je zajímavé, že bitva u Breitenfeldu se na grafických ilustracích z této doby stále znovu přirovnává (výsměšně) k velké hostině s vybranými lahůdkami, kterou připravili Gustav Adolf a Jan Jiří Saský Tillymu a jeho vojsku a při které se císařští tak přejedli, že již nebyli schopni dalšího válčení.
Dne
17.09.1631Je to obraz ohromného bubnu, který je šikmo upevněn v konstrukci podobné lešení. V pozadí je několik osob, které pomocí provazů uvádějí v pohyb přiměřeně veliké bubnové palice, které bijí na buben. Před bubnem stojí ďábel, který je oblečen do důstojnické uniformy s velkým kloboukem, a přijímá peníze, které mu nabízejí kněží s jezuitskými birety na hlavách. Jeden z jezuitů přemlouvá ďábla, aby se neostýchal brát peníze. V pozadí se hrnou davy lidí, kteří jsou verbováni do vojska. Pod tímto obrazem je veršovaný text, který příkře odsuzuje způsob, jakým byly v 30leté válce zřizovány a vyzbrojovány armády.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abcontrafactur der grossen, mächtigen und noch nie erhörten Trummel der Ligae, so sie weit und breit rühren Volck zu werben und Teufflisch Geld auff die Hand geben.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 155/135
Tento protikatolický pamflet byl patrně vydán po bitvě u Breitenfeldu 17. září 1631, kdy pro poraženou ligisticko-císařskou stranu nastala velká potřeba vojska. Lze usuzovat, že tato rytina dokonce přímo naráží svým satirickým námětem na způsob, jímž Valdštejn, v době svého tzv. druhého generalátu, verboval vojska k vytvoření značně početných armád. Verše pod obrazem líčí zpočátku starý způsob verbování vojska pro zámořní výpravy, kdy se lid svolával pomocí kostelních zvonů. Tento způsob však již v zmíněné době nevyhovoval, poněvadž zvon padl u Breitenfeldu na zem a rozbil se, kromě toho bylo zvonů třeba k výrobě děl (tedy obdobně jako za válek 1914-1918 a 1939-1945!). Liga byla tedy nucena místo zvonů použít k účelům verbovacím velkého bubnu a velkých slibů, aby se lid sešel k místům, kde se verbovalo. Peníze, jichž bylo třeba k tvoření a udržování armád, musely být jednak dobyty jako kořist, jednak bývaly vymáhány v daních obyvatelstva nebo od porobeného lidu na obsazených územích. Tuto nemorální, kořistnickou činnost provádí v tisku ďábel.
Dne
08.10.1631Obraz je relativně primitivně kreslený a představuje dobytí Würzburgu nad Mohanem Švédy. Nahoře je vodorovně kreslený tok Mohanu, nad nímž leží hrad, který je právě dobýván švédským vojskem. Würzburg je podrobně kreslen v tvaru trojúhelníku, Švédové již vnikli do města. Na pravé straně je několik oddílů Švédů a v popředí dva mušketýři. Vlevo dole je legenda: A - I. Několik veršů pod obrazem se zabývá průběhem boje o Würzburg. Shora citovaný nápis je umístěn nad obrazem.
Signace: Jiří Köler, Norimberk
Autor: Köler Georg, rytec v Norimberku
Originální název: Eygentlicher Abrisz der geschwinden Eroberung der Stadt Würtzburg von Ihrer Königl. Majest. in Schweden sampt dem vesten Schloss daselbsten geschehen den 8. Octob. 1631.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 156/233
Po významném vítězství nad Tillym u Breitenfeldu dne 17. září 1631 vznikla v táboře protestantů jakási nerozhodnost o dalším postupu. Cesta do Vídně byla nyní otevřena. Jan Jiří I. kurfiřt saský doporučoval tažení do Čech, aby bylo císaři znemožněno postavit novou armádu. Konečně se rozhodl Gustav Adolf postupovat na západ, směrem na Halle a Erfurt k Würzburgu. Místní biskup, který vládl městu, před Švédy uprchl. Po několika dělových ranách vypálených Švédy se město vzdalo dohodou. Zámožnější měšťané a obchodníci se ukryli se svým zbožím do hradu, jehož posádka odmítla se dobrovolně vzdát Švédům. Nastalo krátké obléhání, první útok dobyvatelů byl odražen, ale dva další útoky zlomily odpor obhájců. 1 500 mužů posádky bylo pobito i mnoho civilistů přišlo o životy a v hradním chrámu bylo Švédy usmrceno 20 kněží. Kořist byla různorodá a obsáhlá. Byl ukořistěn i velký poklad peněžní.
Frankfurt nad Mohanem, Dne
17.11.1631Na obraze je město Frankfurt nad Mohanem, v pozadí je poměrně vysoké pohoří, v popředí je švédské vojsko táhnoucí do města; v jeho čele je král Gustav Adolf. Vpravo je skupina stromů a dva trubači na koních, v levém horním rohu je znak města, ovinutý vavřínovou ratolestí; níže je legenda: 1–22.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Contrafactur der Statt Franckfurt am Mayn und wie königl. May. zu Schweden daselbst mit ihrer Armee ein und durchgezogen, den 17. November 1631.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 157/253
Po svém pronikavém vítězství u Breitenfeldu táhl Gustav Adolf švédský se svou armádou směrem na západ a obsadil několik významných měst, mezi nimi i Frankfurt nad Mohanem. Městská rada se zpočátku nechtěla podrobit podmínkám, které nabízeli Švédové a které tlumočil králův vyslanec Filip Reihard ze Solmsu již den před dobytím (tedy 16. listopadu). Teprve následujícího dne dospěla městská rada k poznání, že nemá smysl postaviti se veliké švédské přesile na odpor, přijala švédské kapitulační podmínky a předala město Švédům. Gustav Adolf obsadil město, ale ihned se vydal na další pochod.
Bad Kreuznach, Dne
01.12.1631Na tisku je zobrazeno město Kreuznach, ležící na řece Nahe (pravý přítok Rýnu), přibližně 70 km jihozápadně od Frankfurtu nad Mohanem. Jmenovanou říčkou se brodí švédská jízda, vpravo na pahorku leží zámek Kreuznach. Město se rozkládá po obou březích Nahe a je zachváceno požárem. V pravém popředí jsou jezdci s korouhvemi. Na obloze je městský znak s nápisem: „Crucenacum a Svecis occulatur.“ (má zníti „occupatur“). Níže je legenda: A–P. Svérázná kresba koňských zadků, jak je zde vidíme, je zce typická pro V. Hollara, ač Drugulin uvádí jako autora M. Meriana; Hollar byl r. 1631 zaměstnán v rytecké dílně Merianů ve Frankfurtu a zde svá díla obvykle nesignoval.
Signace: neuvedena
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem
Originální název: Wahre Bildnusz der Statt Creutznach, wie dieselbe von I. M. zu Schweden eingenohmen worden. 1631.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 158/216
Po velkém vítězství u Breitenfeldu odtáhl Gustav Adolf švédský se svou armádou na jihovýchod do Francka a překročil Rýn. Při tomto strategickém pohybu dobyl Frankfurt nad Mohanem a několik dalších měst. Tilly, zdeptán svou první velkou porážkou, se odsadil na území halberstadtské, kde sbíral zbytky své – kdysi mocné – armády; pak odtáhl do Bavorska. Při svém pohybu směrem na jihozápad přes Rýn obsadil Gustav Adolf dne 1. prosince 1631 i město a zámek Kreuznach.
Řezno, Dne
05.12.1631Rytina znázorňuje vnitřek velkého, klenutého chrámu s presbytářem, e oltářem a kazatelnou. Chrám je zcela zaplněn lidmi, kteří se tísní i v oratořích a kněžišti. Nad obrazem je uvedený text a dole je legenda: A–N.
Signace: Matheus Merian fecit.
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Abbildung der zu Regensburg gehaltenen Solennien als ein E. E. Rath daselbsten die Neuerbauten Kirchen für den Christliche Evangelische Gemein, der heil. Dreifaltigkeit, consecrieren, und einweihen lassen geschehen den 5. 10bris 1631.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 159/318
Tisk zobrazuje obřad vysvěcení evangelického chrámu v Řezně 5. prosince 1631, tedy v době, kdy Řezno bylo ještě pevně v rukou katolických mocí a kdy Gustav Adolf pronikal na jihozápad k Rýnu. Lze předpokládat, že obřad vysvěcení protestantského chrámu v Řezně mohl být bez rušivých zásahů katolíků proveden jen v důsledku změny situace po bitvě u Breitenfeldu ve prospěch Švédů. Řezno však bylo dobyto Švédy teprve 5. listopadu 1633 pod velením Bernarda Výmarského a již 16. července 1634 bylo dobyto zpět arcivévodou Ferdinandem (synem císaře Ferdinanda II.).
Oppenheim, Dne
07.12.1631Zobrazenou krajinou protéká Rýn, přes který táhne armáda švédského krále Gustava Adolfa. V popředí jsou drobné vojenské scény s jezdectvem. Na druhém břehu Rýna je město Oppenheim, které je již sevřeno početným švédským vojskem. Nad obrazem je shora uvedený německý text, legenda A–V je dole. Rytina je dílem Václava Hollara, není sice opatřena Hollarovou signaturou, Urzidil však ve svém díle o Hollarovi uvádí, že je bezpečně zjištěno, že střetnutí u Oppenheimu kreslil Hollar, který průběhu bitvy sám přihlížel.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung des Ohrts und gelegenheit, da Ihre Majestät der König zu Schweden mit dero Armeen über den Rhein gesetzt, die Spanische Reuterei in die Flucht gebracht und die Statt Oppenheim eingenohmen 7. 10bris 1631.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 160/257
Po vítězné bitvě u Breitenfeldu obrátil se Gustav Adolf se svou armádou směrem na západ k střednímu toku Rýna, kde dobyl několik významných měst. Dne 6. prosince dorazil k Rýnu, za nímž leží město a hrad Oppenheim. Menší švédský oddíl se přebrodil a napadl španělskou jízdu na druhém břehu. Švédové udrželi otevřený boj do rána dne 7. prosince, kdy jim již bylo možno soustředit větší množství vojska na druhém břehu Rýna. Oppenheimská pevnost „Sternschantze“ se vzdala bez boje, město se po krátkém odporu rovněž vzdalo. Pak byl dobyt hrad, v němž bylo pobito 500 španělských vojáků za aktivní pomoci obyvatelstva. Na místě, kde Gustav Adolf překročil Rýn, byl postaven pomník v tvaru obelisku.
Dne
20.12.1631 (do 31.12.1631)Na tisku je velký, čtyřhranný sloup (obelisk), spočívající na podstavci ze čtyř koulí. Na sloupu je vyobrazen švédský lev. Vedle pomníku stojí dva důstojníci, pravděpodobně na čestné stráži. V pozadí je tok Rýna. Shora uvedený text je umístěn na obraze vedle sloupu.
Signace: neuvedena
Autor: Staud Mettias, architekt a rytec
Originální název: Abbildung der Säule, so Ihr. M. dem König in Schweden an dem Ort da er über Rhein gesetzt, zur Gedächnuss aufgerichtet worden.
Piramis in memoriam Rheni traiectus. Mat. Staud architekt reg. suae M. designavit.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 161/403
Vyobrazený sloup byl postaven na počest Gustava Adolfa na břehu Rýna nedaleko Mohuče v prosinci 1631. Na tomto místě překročila švédská armáda Rýn a táhla směrem na západ, aby osvobodila Dolní Falc, z níž byl Španěly vypuzen nešťastný český „zimní král“ Fridrich Falcký, který pak táhl v průvodu vítězného švédského krále celým Bavorskem a je vyobrazen na několika rytinách naší sbírky.
Dne
01.01.1632 (do 10.01.1632)Obraz představuje tiskárnu, redakci a administraci novin a publikací se značným počtem osob, které se zabývají různými, s tím souvisejícími úkony. Hlavní činitelé jsou označeni písmeny A–G a jejich literární činnost a propagační úsilí je podrobně rozvedeno v následujícím rýmovaném textu.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Newe Jahr Avisen, In Jehan Pelagi Kramladen zu erfragen, Allen Kauffleuten und Zeitungs-liebhabern die sich täglich darmit tragen und schleppen zu diesem Newen 1632 Jahre dedicieret.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 163/78
Jde o propagační leták, který byl vydán v době, kdy nastal mocenský přesun v průběhu třicetileté války v prospěch protestantů. Mezníkem mezi oběma obdobími byla bitva u Breitenfeldu 17. září 1631. Báseň nejprve charakterizuje publikační a novinářskou činnost v době stoupající moci císařsko-ligistické, kdy generál Tilly a jeho druhové šli od jednoho vítězství k druhému. Líčení této doby je pochopitelně značně subjektivní, úspěchy katolíků jsou záměrně zveličeny, aby kontrast, vzniklý porážkou u Breitenfeldu, tím výrazněji vynikl. Setkáváme se tu s dobře známými (z jiných rytin) argumenty a příměry: Magdeburk – Tillyho nevěsta, hostina a zkažené žaludky císařských – porážka u Breitenfeldu apod. Báseň končí ujištěním, že severský lev (tj. Gustav Adolf), který se objevil na válečném dějišti, vytrhne orlici (tj. císaři) pera a ztupí její ostré drápy, poněvadž slovo Boží a učení Lutherovo nikdy nepominou.
Gustavsburg, Dne
01.01.1632 (do 28.02.1632)Na obraze je území kolem soutoku Mohanu s Rýnem nedaleko Mohuče. Na břehu Mohanu je pevnost ve tvaru hvězdy, opodál na řece je několik ostrovů. Pontonový most vede do Mohuče. V popředí je vesnička s kostelní věží a dvě mužské postavy. Vlevo je stylizovaný strom a další kostelík. Na obloze je nápis: „Gustaviburgum“.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz und Gelegenheit der Neuerbauten Schwedischen Festung Gustavusburg undten am Auslauff des Mayns in den Rhein.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 165/258
Po dobytí Mohuče Švédy se rozpoutaly bojové akce v Dolní Falci; Gustav Adolf se proto rozhodl zřídit systém opevnění kolem Mohuče a okolí. Do tohoto fortifikačního plánu spadalo také vystavení pevnosti do trojúhelníku, jenž tvoří soutok Mohanu a Rýna. Pevnost měla být původně pojmenována „Pfaffentraub“, z toho však sešlo a byla pak pojmenována „Gustavusburg“. Část dnešní Mohuče se stále tak jmenuje. K vylíčeným událostem došlo na počátku roku 1632.
Dne
01.01.1632 (do 31.12.1632)Tablo je rozděleno na malé obdélníky, do nichž jsou vkresleny obrazy různých měst, pevností apod., které jsou označeny jmény. Uprostřed je portrét Gustava Adolfa v profilu, v oválu s nápisem: „Gustav. Adolph. D. G. Svecor. et Vandalor. rex.“ Na pravé straně je švédský královský erb.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der fürnemsten Stätt, Festungen, Päsz in Teutschland welche I. M. König Gustav Adolf zu Schweden etc. theils mit Accord, theils mit Gewalt eingenommen 1632.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 195/211
Rytina obsahuje 134 drobných pohledů na různá města, pevnosti, strategické body apod., jež dobyl švédský král Gustav Adolf v čele své armády v průběhu svého tažení Německem v letech 1630 až 1632. Vzhledem k relativně krátké době (2 roky) a k velkému počtu dobytých míst jednalo se nesporně z hlediska vojenského o velkolepé bojové tažení.
Dne
01.01.1632 (do 31.12.1632)Jde o velmi podrobnou mapu západoněmeckého území s tokem Mohanu a Rýna. Všechna města a obce jsou podrobně zakreslena.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Delineation des Fränkischen Kreises und dessen angränzenden Landschaften darinnen jetziger Zeit das Kriegswesen vornemblich seinen Lauff hat. Anno 1632.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 196/110
Těžiště bojových akcí v roce 1632 bylo ve Slezsku a Bavorsku (Francko je součástí Bavorska). Operovaly tu armády Valdštejna a Gustava Adolfa. Do válečného víru však byla zatažena i jiná německá území. Bylo totiž zvykem – především z důvodů zásobovacích – rozptýlit vojska na rozlehlém území a zavčas odebrat civilnímu obyvatelstvu všechny zásoby a potraviny, než by totéž učinila armáda nepřátelská. Vedle bezprostředních bojových akcí byla praktikována velmi účinná taktika vyplenit nepřátelská území, což pochopitelně vždy citelně podlomilo nepřítelovu bojeschopnost.
Dne
01.01.1632 (do 31.12.1632)Na obraze je latinský nápis. „Trifolium unionis aureum in sanctae huius concordiae vinculum“. Stojí tu tři protestantská knížata: král švédský, kurfiřt saský a braniborský, oděni ve vojenských kostýmech s velkými klobouky. Jsou symbolicky svázána stuhou a podávají si pravice. Knížata stojí na jetelovém trojlistu a jsou označena svými erby. Nad nimi jsou paprsky vycházející z mraků a různá biblická hesla. V pozadí cválá vojenský oddíl. Vedle obrazu jsou uvedeny latinské a německé žalmy a níže rýmovaný text, který velebí rozhodnutí oněch tří protestantských knížat vytvořit spojenectví proti mocnému císaři a katolické lize.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Schwedischer Bundt mit zweyen Churfürsten, Sachsen und Brandenburg. Im Jahr MDXXXII.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 197/138
Již před porážkou císařských u Breitenfeldu 17. září 1631 byl de facto utvořen spolek tří protestantských knížat (švédského krále, kurfiřta saského a kurfiřta braniborského). Braniborsko však oficiálně bylo tehdy ještě neutrální. Tento spolek byl o rok později upevněn formální smlouvou. Již po smrti Gustava Adolfa u Lützenu však trojspolek počal ochabovati, poněvadž Jan Jiří Saský nerad viděl vměšování cizích mocí do záležitostí římsko-německé říše a stál – více či méně – stále jednou nohou v táboře císařově. Později spojenecký poměr mezi Saskem a Švédskem úplně zanikl
Dne
01.01.1632 (do 31.12.1632)Na obraze je švédský král Gustav Adolf, stojící na voze, za ním kráčí katolíky vypuzená protestantská knížata. Vůz je tažen zvířaty, která symbolizují různé královy vlastnosti, např. lvem (tj. velkomyslnost), liškou (tj. opatrnost) apod. Vpravo leží zhroucená ženská postava se zavázanými ústy a obvázanou rukou; v druhé ruce drží řehtačku a je celkem v zuboženém stavu. Představuje křesťanskou církev, kterou přivedli katolíci v čele s papežem na pokraj zkázy. K vozu přistupuje „Herr Dona“ (tj. Achac purkrabí z Dohny), protestantský velmož, který horlivě podporoval příchod švédského krále, drží v ruce list, nadepsaný „pacem“, tj. mír, v němž jsou obsažena upřímná přání a čistota smýšlení národů, které důvěřují Gustavu Adolfovi. Žena podává králi peníze a zbraně, tj. pomoc boží, která vede královo počínání. Vlevo leží ženská osoba s křížem v ruce, která ukazuje vozu směr jízdy. Je to „religion“, tj. náboženství. Celý obraz je vyplněn nejrůznějšími alegorickými scénami, které směřují k oslavě Gustava Adolfa a haní jeho protivníky. Týž účel sleduje obsáhlá německá báseň pod obrazem. Jednotlivé alegorie jsou označeny písmeny A – Z a v legendě je pak vysvětlen jejich význam.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Schwedischer Zug das ist: Guter Anfang zu der instehenden Göttlichen Hülfe und Exempel der rechten Busz. Gedruckt im Jahr MDCXXXII.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 198/133
List vydaný protestanty oslavuje příchod švédského krále Gustava Adolfa do Německa. Vidí v něm zachránce protestantské víry před císařsko-papežskou mocí, která již ovládala téměř celé Německo. Vítězné tažení Švédů, které osvobodilo velká území Německa od „papeženců“ a v němž byli císařští několikrát krvavě poraženi, vyvrcholilo bitvou u Lützenu r. 1632, kde Gustav Adolf padl.
Dne
01.01.1632 (do 31.12.1632)Valdštejn sedí v křesle oděn slavnostním kostýmem, na prsou je ozdoben řádem zlatého rouna. Po jeho obou stranách stojí dva plukovníci. Všichni tři se smějí. Z původní rytiny tu zbyla jen její obrazová část, takže tu chybí obvyklý vysvětlující text pod obrazem. Též horní část tisku s výše uvedeným nápisem na naší rytině chybí a byl tu jen doplněn k snazšímu pochopení smyslu zobrazené scény.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahre Historie des Wallensteinischen Gelächters.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 199/347
Tisk má patrně vyjadřovat radost a zadostiučinění jednak Valdštejna samotného a jeho armády, jednak i většiny obyvatelstva císařských zemí, nad opětným povoláním tohoto vojevůdce na nejvýznamnější místo v císařově armádě. Toto císařovo opatření bylo nezbytným důsledkem několika porážek a kritické válečné situace císařských, k níž došlo v době, kdy byl Valdštejn zbaven na popud Maxmiliána Bavorského své funkce v armádě.
Dne
01.01.1632 (do 31.12.1632)Obraz ukazují mír („pax“) v podobě ženské osoby, která sedí uprostřed zříceniny a opírá svou hlavu o levou ruku. Před zříceninou stojí muž v krátkém oděvu, s kloboukem na hlavě a s mečem u boku. Obsáhlá německá báseň pod obrazem, která je složena v podobě dialogu mezi mírem a popsaným mužem (tzv. „starým Němcem“), odsuzuje válku a její průvodní jevy.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Desz verjagden Friedens erbärmliche Klagred über alle Städt der Welt. Im Jahr MDCXXXII.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 200/130
Jde o pacifistický leták z r. 1632, který velmi přesvědčivě vyjadřuje mínění velké většiny obyvatelstva německé říše, vyčerpaného dlouhotrvající válkou. V rýmovaném dialogu si „mír“ stěžuje „starému Němci“, že nemůže nikde najít přístřeší. Odešel s nepořízenou od selského lidu, od obchodníků i od vladařů, všude se jen setkal s nenávistí, pomstychtivostí a jinými nešvary. Z jeho slov lze poznat jakýsi chiliasmus i zoufalost – vidí jen konec světa, a tím rozuzlení všech válkou způsobených neřestí. Konečně se však přece „starý Němec“ odhodlá požádat Boha o dar míru.
Dne
01.01.1632 (do 31.12.1632)Tisk zobrazuje starého Němce oděného skvělým šatem, který rozhazuje listy s nápisem: „der sih dich für“, což znamená osobu, předvídající budoucí události a varující veřejnost. Jezuité shromažďují rozházené listy a jiní je spalují. Loď na řece rozváží propagandu. Dole vpravo je Jan Jiří, kurfiřt saský, držící popsaný list v ruce, za ním stojí jeho kůň. Pod obrazem je obsáhlá německá báseň, v níž přicházejí ke slovu všechny zobrazené osoby (A, B, C, D, E, F, G). Zíbrt i Drugulin se ve svých popisech této grafiky zmiňují, že na pravé straně obrazu jsou vyobrazeni Jan Jiří Saský a král Gustav Adolf, držící v rukou listy s nápisem „der sih dich für“. Na popisované rytině jsou sice rovněž 2 osoby na pravé straně, zmíněný list však má jen jedna osoba, pravděpodobně kurfiřt saský, zatímco druhá postava nemá vůbec charakter krále a lze ji spíše považovat za podkoního Jana Jiřího Saského. Přesto se však tato mědirytina jinak přesně shoduje s onou, kterou uvádějí Drugulin a Zíbrt.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: DER SIH DICH FÜR.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 201/1
Leták znázorňuje úspěch protestantské propagandy proti táboru katolíků po vítězství protestantských vojsk (Švédů a Sasů) nad císařskými v bitvě u Breitenfeldu r. 1631. Kurfiřt Jan Jiří Saský byl ve své politice velmi váhavý a nerozhodný a nebylo jasno, ke které z obou stran se nakonec přikloní. Když se pak těsně před bitvou postavil po bok Švédů, a tím vlastně zpečetil porážku císařských, měl tento jeho krok přirozeně velkou odezvu u protestantů, kteří tuto skutečnost stále znovu rozváděli v záplavě propagačních letáků a pamfletů, z nichž mnohé jsou součástí naší sbírky. Pozoruhodná je i okolnost, že se v těchto listech často výsměšně přirovnává porážka císařských u Breitenfeldu k hostině, při níž se císařští i ligisté přejedli vybranými pochoutkami a cukrovím.
Dne
01.01.1632 (do 31.12.1632)Dva kavalíři stojí proti sobě a pohlížejí na podušku, na níž leží meč, žezlo, říšské jablko a jezuitský biret. Pod touto scénou je dvousloká německá báseň, vychvalující vítězství protestantů u Breitenfeldu a vysvětlující smysl kresby.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Der Jesuiten Monarchi. Gedruckt im Jahr MDCXXXII.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 202/144
Kavalíři se diví, proč je u císařských insignií i jezuitský biret? Odpověď je obsažena v rýmovaném textu pod obrazem. Císař totiž pozbyl svou moc tím, že vladařské záležitosti říše zcela odevzdal církvi (tj. jezuitům). Je tu však i vyjádřena naděje, že porážkou u Breitenfeldu pomine neomezený vliv jezuitů.
Drusenheim, Dne
25.01.1632Na obraze jsou dvě hořící šance umístěné po obou březích Rýna, jedna u Drusenheimu (opodál je ostrov na Rýnu), druhá níže je obklopena selským lidem. Pod obrazem je třísloká německá báseň velebící osvobození nepřítele. Citovaný německý text je uveden nad obrazovou částí tisku.
Signace: J. v. Heyden fecit.
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku
Originální název: Eigentlicher Abrisz der Situation und Demolierung der zwo Schantzen am Rhein, welche zwischen Hagenau und Lichtenaw von dem Obristen Ossa Anno 1630 gebawet, jetzo aber dem Vatterland und Freyheit zum besten 1632 im Jenner wider abgebrannt und geschleift worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 164/336
Po svém vítězství u Breitenfeldu odtáhl Gustav Adolf se svou armádou na západ a dobyl tu téměř všechna města a pevnosti císařských a hlavně Španělů. Obsadil celé území kolem Rýna a pak odtáhl do Bavorska, aby zde dokonal své vítězství. Zbývající opěrné body Španělů pak dobyli v Porýní švédští generálové, kteří tu zůstali po odchodu hlavní armády do Bavorska. Tak padly do rukou Švédů i dvě malé pevnůstky po obou březích Rýna, které zřídil španělský plukovník Ossa r. 1630 a které byly k velké radosti místních obyvatel zbourány a spáleny 25. ledna 1632.
Donauwörth, Dne
16.03.1632Na rytině je Dunaj, do něhož se vlévá říčka Wernitz nedaleko městečka Donauwert, které leží částečně i na ostrůvku Wernitz. Na pravé straně útočí švédská armáda. Uvedený latinsko-německý text je nad obrazovou částí tisku, legenda A–S je dole.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Urbs Donaverda unacum obsidione per Svecos facta mense martio Anno 1632.
Die Statt Thonawerth sambt der schwedischen Belagerung 16. März 1632.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 166/328
V průběhu svého vítězného tažení jihozápadním Německem a po uzavření dohody o přátelství s městem Norimberkem vydal se Gustav Adolf se svou armádou na pochod k Dunaji a postupoval rychle k Donauwertu. Toto město dobyl 27. dubna 1632. Tím byla Švédům otevřena brána do Bavorska, kde se měli střetnout s Tillym a vévodou Maxmiliánem Bavorským.
Donauwörth, Dne
27.03.1632Na rytině je Dunaj a na něm ležící město Donauwörth, které je velmi krásně a podrobně kresleno. Za městem protéká řeka Wernitz, která se vlévá u Donauwörthu do Dunaje. Shora uvedené jméno města je umístěno na rozvinuté stuze na obloze zobrazené krajiny. Na obdobné stuze je legenda: A -O.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Thonauwerth
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 167/450
Mědirytina zobrazující Donauwörth neobsahuje žádné prvky, které by měly nějakou souvislost s válečnými akcemi, tisk však svým vznikem spadá do doby války třicetileté, kdy Donauwörth hrál dvakrát významnou úlohu. Dne 27. března 1632 byl dobyt Gustavem Adolfem švédským, který se svou armádou postupoval vítězně od Rýna k Norimberku a hodlal vniknouti do Bavorska, aby zde dovršil své vítězství nad generálem Tillym a vévodou Maxmiliánem Bavorským. Po druhé v 30leté válce se stal Donauwörth středem pozornosti válčících mocí, když roku 1648 císařsko-bavorská armáda pod Piccolominim a Enckefortem překročila u Donauwörthu Dunaj, aby znemožnila Švédům postup do Horní Falce.
řeka Lech, Dne
06.04.1632Obraz představuje krajinu podél řeky Lechu u Rainu, přibližně 50 km západně od Ingolstadtu. V popředí je švédská armáda, která přechází Lech brody i po mostě, který je zamlžený kouřem. Rytina je vysoké umělecké hodnoty a svým svérázným provedením prozrazuje ruku Hollarovu, žel však není signována. Na druhém břehu Lechu vpravo je hustý les. Legenda A–I je pod obrazem, německý text je nahoře, latinský je umístěn na obloze obrazu.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Delineation des Treffens an dem Lech, welcher Gestalt der König in Schweden über selbiges Wasser kommen und den Hertzogen in Bayern neben dem Graffen Tilly in die Flucht geschlagen. Praelium ad Licum comissum inter regem Svecorum & comitem Thillyum.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 168/236
Bitva nad Lechem dne 6. dubna 1632 byla druhým rozhodujícím střetnutím mezi armádou Gustava Adolfa švédského a císařsko-ligistickými vojsky pod velením generála Tillyho; byla současně i druhou porážkou Tillyho (poprvé podlehl Gustavu Adolfovi u Breitenfeldu nedaleko Lipska dne 17. září 1631). V době mezi oběma zmíněnými bitvami shromažďoval Tilly svá u Breitenfeldu rozptýlená vojska, ale současně verboval v Horní Falci nové jednotky. Tím ovšem ohrožoval spojení Švédů s jejich severskou vlastí a donutil současně Gustava Adolfa, aby se obrátil proti němu – do Bavorska. Tillyho armádu doprovázel vévoda Maxmilián Bavorský (nám dobře známý z bitvy na Bílé hoře). Došlo k střetnutí nad Lechem u Rainu a hned zpočátku bitvy byli těžce raněni Tilly i Aldringen, takže kurfiřt bavorský zůstal na velitelském bodě osamocen, což patrně nebylo věci na prospěch, poněvadž dal ještě týž večer rozkaz k opuštění břehu Lechu, aniž by k tomu byl nějakou švédskou bojovou akcí donucen. Tak byla Švédům lacino otevřena brána do srdce Bavor. Uvedený rozkaz Maxmiliána Bavorského byl ovšem výsledkem rozhodnutí válečné rady, takže mu nelze přisoudit plnou zodpovědnost za porážku nad Lechem. Smrtelně zraněný generál Tilly zemřel brzy potom v Ingolstadtu. Vévoda bavorský tím ztratil oddaného, poctivého a zkušeného vojevůdce, který po své smrti zanechal jako jediný majetek svá nepatrná polní zavazadla, na rozdíl od většiny tehdejších vojevůdců – kondotiérů, kteří provozovali vojenské řemeslo převážně z důvodu kořistnického.
Donauwörth, Dne
06.04.1632Tisk zobrazuje bitvu nad Lechem, v níž byl poražen generál Tilly (padl) a kurfiřt Maxmilián Bavorský Gustavem Adolfem švédským dne 6. dubna 1632. Obraz je kreslen primitivně. Švédské vojsko postupuje přes Lech po mostě i několika brody. Na druhém břehu pod městečkem Rain útočí oddíl jezdectva na pěchotu a pálí z pušek i pistolí. Na spodním okraji rytiny je stan s nápisem: 1632. Vlevo nahoře je Dunaj a město Donauwörth, opodál pahorek, na nějž je útočeno. Vlevo před bojovou standartou je Fridrich Falcký (Fr. Kö. in Böhem“).
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Thonawerth, Donau-Flusz-Die Stadt Rain-der Lech Flusz.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 169/316
Bitva nad Lechem dne 6. dubna 1632 byla druhým rozhodujícím střetnutím mezi armádou Gustava Adolfa švédského a císařsko-ligistickými vojsky pod velením generála Tillyho; byla současně i druhou porážkou Tillyho (poprvé podlehl Gustavu Adolfovi u Breitenfeldu nedaleko Lipska dne 17. září 1631). V době mezi oběma zmíněnými bitvami shromažďoval Tilly svá u Breitenfeldu rozptýlená vojska, ale současně verboval v Horní Falci nové jednotky. Tím ovšem ohrožoval spojení Švédů s jejich severskou vlastí a donutil současně Gustava Adolfa, aby se obrátil proti němu – do Bavorska. Tillyho armádu doprovázel vévoda Maxmilián Bavorský (nám dobře známý z bitvy na Bílé hoře). Došlo k střetnutí nad Lechem u Rainu a hned zpočátku bitvy byli těžce raněni Tilly i Aldringen, takže kurfiřt bavorský zůstal na velitelském bodě osamocen, což patrně nebylo věci na prospěch, poněvadž dal ještě týž večer rozkaz k opuštění břehu Lechu, aniž by k tomu byl nějakou švédskou bojovou akcí donucen. Tak byla Švédům lacino otevřena brána do srdce Bavor. Uvedený rozkaz Maxmiliána Bavorského byl ovšem výsledkem rozhodnutí válečné rady, takže mu nelze přisoudit plnou zodpovědnost za porážku nad Lechem. Smrtelně zraněný generál Tilly zemřel brzy potom v Ingolstadtu. Vévoda bavorský tím ztratil oddaného, poctivého a zkušeného vojevůdce, který po své smrti zanechal jako jediný majetek svá nepatrná polní zavazadla, na rozdíl od většiny tehdejších vojevůdců – kondotiérů, kteří provozovali vojenské řemeslo převážně z důvodu kořistnického.
Dne
11.04.1632Na pravé straně obrazu stojí Gustav Adolf s kloboukem a pérem, oděný v brnění, v pravici drží maršálskou hůl; jeho postoj je přehnaně teatrální. Uprostřed obrazu leží bědující žena (tj. Augspurg) a vlevo je kostel s otevřenou branou, u oltáře stojí ďábel a nad ním je nápis: „Wo dieser steht, Gottes Wort vergeht!“ (tj. Kde tento stojí, pomine slovo Boží!). Před chrámem přinášejí mniši různé knihy a publikace ke zničení (tj. zavedení restitučního ediktu). V pozadí je město Augspurg. Na obloze se vznáší anděl ukazující na paprsky osvětlený hebrejský nápis. Pod obrazem je veršovaný text, který cituje úryvky žalmů „Starého zákona“ a aplikuje jejich smysl na porobené a opět osvobozené město Augspurg. Je tu ovšem míněno hledisko náboženské, poněvadž zpětné získání města, v němž vznikla augspurská konfese, protestantskou stranou bylo významnou událostí v tehdejším náboženském životě. Tato mědirytina není signována, Zíbrt však uvádí jako autora W. Endtera.
Signace: W. Endter
Autor: Endter W., mědirytec
Originální název: Augusta Augustiata, a Deo per Deum leberata. Teutsch: Geängstigt ward Augspurg die Stadt: Gott durch Gott geholfen hat.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 170/65
Po svém vítězství u Breitenfeldu dne 17. září 1631 odtáhl Gustav Adolf se svou armádou na západ k Rýnu a než se vydal na vítězný pochod do země kurfiřta Maxmiliána Bavorského, usadil se nakrátko před městem Augspurg, které držela poměrně slabá bavorská posádka. Po třídenním vyjednávání, jež bylo psychologicky podporováno mírnou švédskou střelbou, se posádka vzdala a Gustav Adolf vtáhl triumfálně v čele svých vojsk do města. Obyvatelstvo, jako ve většině protestantských měst, jej nadšeně vítalo. Tak bylo dne 11. dubna 1632 protestanty opět získáno město, v němž vznikla augspurská konfese, a které těžce neslo císařův restituční edikt. Neprodleně byly všechny chrámy opět převzaty protestanskou církví a všechna místa městských funkcionářů (od purkmistra až po noční hlídače) obsazena protestanty.
Augsburg, Dne
11.04.1632Na rytině je město, z něhož jsou zobrazeny jen hlavní budovy. V popředí je řeka Lech. Švédské dělostřelectvo pálí do města, několik obcí v okolí je zahaleno kouřem a v plamenech. Jde o perspektivní pohled shora (tzv. ptačí perspektiva). Vpravo nahoře je naznačen tok říčky Sinkel.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Augspurg
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 171/274
Po svém vítězství u Breitenfeldu dne 17. září 1631 odtáhl Gustav Adolf se svou armádou na západ k Rýnu a než se vydal na vítězný pochod do země kurfiřta Maxmiliána Bavorského, usadil se nakrátko před městem Augspurg, které držela poměrně slabá bavorská posádka. Po třídenním vyjednávání, jež bylo psychologicky podporováno mírnou švédskou střelbou, se posádka vzdala a Gustav Adolf vtáhl triumfálně v čele svých vojsk do města. Obyvatelstvo, jako ve většině protestantských měst, jej nadšeně vítalo. Tak bylo dne 11. dubna 1632 protestanty opět získáno město, v němž vznikla augspurská konfese, a které těžce neslo císařův restituční edikt. Neprodleně byly všechny chrámy opět převzaty protestanskou církví a všechna místa městských funkcionářů (od purkmistra až po noční hlídače) obsazena protestanty.
Augsburg, Dne
17.04.1632Na obraze je město Augsburg; po mostě odchází městská posádka po uzavření akordu – dohody o kapitulaci městA–s Gustavem Adolfem. V pozadí je několik vesnic a městeček, které jsou označeny jmény. Německý text pod rytinou komentuje dobytí Augsburgu Švédy r. 1632.
Signace: neuvedena
Autor: Manasser Daniel, rytec a nakladatel v Augsburgu
Originální název: Wahrer Bericht, wie und wann ihr köngl. May. in Schweeden unt dero Kriegsarmada für Augspurg getruckt, auch was sich in Kürtze daselbst zugetragen. Getruckt und verlegt durch Daniel Manasser, Burger und Kupferstecher in Augspurg 1632.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 172/219
Po svém vítězství u Breitenfeldu dne 17. září 1631 odtáhl Gustav Adolf se svou armádou na západ k Rýnu a než se vydal na vítězný pochod do země kurfiřta Maxmiliána Bavorského, usadil se nakrátko před městem Augspurg, které držela poměrně slabá bavorská posádka. Po třídenním vyjednávání, jež bylo psychologicky podporováno mírnou švédskou střelbou, se posádka vzdala a Gustav Adolf vtáhl triumfálně v čele svých vojsk do města. Obyvatelstvo, jako ve většině protestantských měst, jej nadšeně vítalo. Tak bylo dne 11. dubna 1632 protestanty opět získáno město, v němž vznikla augspurská konfese, a které těžce neslo císařův restituční edikt. Neprodleně byly všechny chrámy opět převzaty protestanskou církví a všechna místa městských funkcionářů (od purkmistra až po noční hlídače) obsazena protestanty.
Ingolstadt, Dne
24.04.1632Lept zobrazuje město Ingolstadt (významnější budovy města jsou číslovány), pod městem podél Dunaje útočí švédské jednotky. Vpravo v čele oddílu jede na koni švédský generál s maršálskou holí (bezpochyby Gustav Adolf). Je sledován trubačem a jednotkou jezdectva. Zajímavá podrobnost: z ingolstadtské šance pálí dělo a zasahuje švédského vojáka. Uvedený německý nápis je nad obrazovou částí mědirytiny, dole je dlouhý německý text zabývající se podrobně dějinami města a končící popisem obléhání a dobytí města Švédy 24. dubna 1632. Následuje legenda: 1–10.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Kurtzer und eygentlicher Abrisz der Hauptvestung Ingolstatt im Hertzogthumb Bayern, sampt deroselben Gelegenheit, historischer weisz, wie sie zu dieser Zeit gebauet ist, zumtheil ausz eygner erfahrung kürtzlich Beschrieben und ins Kupfer gebracht.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 173/207
Po svých významných vítězstvích u Breitenfeldu a později nad Lechem obrátil se Gustav Adolf k Augsburgu a dobyl ho úmluvou. Pak teprve odtáhli Švédové k Ingolstadtu a usadili se na jihu města, zatímco nad Lechem poražená císařsko-bavorská armáda se svým smrtelně raněným velitelem Tillym a pod současným velením Maxmiliána Bavorského tábořila severně od města. Pokusy Švédů o dobytí města ztroskotaly na hrdinském odporu občanů města a bavorské posádky. Ještě na radu Tillyho odtáhlo císařské vojsko a obsadilo Řezno, zatímco Švédové se zmocnili hlavního města BavorskA–Mnichova. V těchto dnech zemřel v Ingolstadtu generál Tilly. Obléhání města skončilo dne 24. dubna 1632.
Ingolstadt, Dne
24.04.1632Pohled na město ležící na vzdálenějším břehu Dunaje. Významné budovy jsou označeny jmény. Přes Dunaj vede most. V popředí, na bližším břehu řeky, útočí Švédové na město. Opodál je selská usedlost, u níž je selský lid přihlížející boji. Na obloze je nápis: „Ingolstadium“, výše je městský znak, ovinutý vavřínovou ratolestí.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Ingolstadium
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 174/429
Po svých významných vítězstvích u Breitenfeldu a později nad Lechem obrátil se Gustav Adolf k Augsburgu a dobyl ho úmluvou. Pak teprve odtáhli Švédové k Ingolstadtu a usadili se na jihu města, zatímco nad Lechem poražená císařsko-bavorská armáda se svým smrtelně raněným velitelem Tillym a pod současným velením Maxmiliána Bavorského tábořila severně od města. Pokusy Švédů o dobytí města ztroskotaly na hrdinském odporu občanů města a bavorské posádky. Ještě na radu Tillyho odtáhlo císařské vojsko a obsadilo Řezno, zatímco Švédové se zmocnili hlavního města BavorskA–Mnichova. V těchto dnech zemřel v Ingolstadtu generál Tilly. Obléhání města skončilo dne 24. dubna 1632.
Mnichov, Dne
10.05.1632Na mědirytině je zobrazen Mnichov, který byl dobyt králem Gustavem Adolfem švédským dne 10. května 1632 na základě dohody. V popředí je scéna, jak městská rada Mnichova předává švédskému králi klíče od města a městská privilegia. Král projíždí městem na koni, v pravici drží maršálskou hůl. V jeho početné vojenské suitě jsou jmenovitě uvedeni: král český (tj. Fridrich Falcký), falckrabí August, vévoda Vilém Výmarský a vévoda Jan Holštýnský. Vlevo je most přes řeku Isar. Uprostřed města je známá „Frauenkirche,“ tj. kostel Panny Marie. Vpravo je další most vedoucí přes Isar. V dalekém pozadí je vesnice v plamenech. V levém rohu nahoře je znak města MnichovA–„Münchner Kindl“.
Signace: neuvedena
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku
Originální název: München
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 175/227
Po svém vítězství u Breitenfeldu obrátil se Gustav Adolf se svou armádou na západ k Rýnu, který překročil nedaleko Mohuče. V průběhu toho tažení, které mu získalo název „krále protestantů“, dobyl mnohá města a několikrát vypudil ze svých základen Španěly. Dobyl téměř celou Dolní Falci a pak se teprve vrátil do Bavorska, kde mezitím se Tillyho armáda opět zotavila a stávala se mu nebezpečnou. Vítězstvím nad Lechem si otevřel cestu do Bavorska, bez úspěchu sice obléhal Ingolstadt, kde právě zemřel jeho velký protivník Tilly, zato dobyl dohodu s městským zastupitelstvem Augsburgu. V té době, než nastalo dlouhé ležení obou nepřátelských armád u Norimberka-Fürthu, kdy byl opět velitelem císařských vojsk Valdštejn (II. generalát), oblehl Gustav Adolf Mnichov a dobyl jej dohodou s městskou radou dne 10. května 1632.
Porýní, Dne
23.05.1632 (do 26.05.1632)Tisk zobrazuje krajinu, jíž protéká několik potoků a po níž je rozptýleno několik vesnic, označených jmény. Pod horním okrajem rytiny je nápis: „Palatinatus“, vpravo dole je malý les a opodál střetnutí mezi španělskými a švédskými vojsky. Nad obrazovou částí tisku je shora uvedený text, dole je legenda: A–G a 1–7.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Grundrisz und Entwurff etlicher Ohrt der Chur-Pfalz und wie die Spanier nach etlichen Treffen endlich gar daraus geschlagen worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 176/322
Když se Gustav Adolf s hlavní částí své armády vracel z vítězné výpravy v Porýní, zanechal tu ještě svého generála Gustava Horna s přiměřeným vojskem a uložil mu likvidovat zbytky španělských vojenských základen. Horn na Španělech dobyl Trevír, Speyer a další města. Španělé, jimž veleli hrabě z Riedbergu a Don Philipp de Sylva, uhýbali, pronásledováni Švédy na východ do Würtemberska. Na několika místech došlo mezi oběma vojsky k menším střetnutím a potyčkám, např. nedaleko Ulmu. Španělé zůstali vždy poraženi a utrpěli značné ztráty, jednak na mužstvu, ale i ztrátou většiny svých zásob (trénu). Bylo to v době od 23. do 26. května 1632. Horn se výpravy nezúčastnil, na jeho místě veleli Švédům falckrabí Kristian z Birkenfeldu a rýnský hrabě Otto Ludvík.
Maastricht, Dne
09.06.1632 (do 12.08.1632)Uprostřed mědirytiny je město Mastrich, ležící nad Moselou. Je obehnáno silným kruhem různých fortifikačních staveb. Po celé ploše obrazu je mnoho vojenských scén, tábory, pochodující oddíly, drobné šarvátky apod. Jednotlivé podrobnosti jsou opatřeny vysvětlujícími poznámkami. V pravém dolním rohu je v popředí velící generál se svou suitou a dvěma trubači. Shora uvedený nápis je vpravo nahoře, opodál jsou kresleny dva erby: vlámský lev a šesticípá hvězda; pod tím je vyznačeno měřítko.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Obsidio Mosae-Traiecti. Belagerung Mastrich. Angefangen den 9. Juny, übergeben den 12. August 1632.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 179/427
V srpnu roku 1632, tedy v době, kdy hlavní armády soupeřů, císařsko-bavorská pod Valdštejnem a švédská pod Gustavem Adolfem, stály proti sobě nedaleko Norimberka, byl generál hrabě Pappenheim s menší císařskou jednotkou odvelen do severního Německa, aby tu držel v šachu některá protestantská knížata. V té době obléhal Bedřich Jindřich Oranžský z Nassavy město Mastricht v Nizozemí, které držela španělská posádka, podléhající nizozemské místodržící, arcivévodkyni Isabele. Když arcivévodkyně poznala, že Mastricht dlouho neodolá, žádala intenzivně Pappenheima o pomoc. Ten zanechal část svého vojska pod velením generála Gronsfelda ve Westfálsku a sám spěchal s větší částí na pomoc tísněnému Mastrichu. Dne 9. srpna 1632 podnikl útok proti Nizozemcům, který však zůstal bezvýsledný, hlavně proto, že španělští obhájci nepodnikli současně výpad z města. Sám Pappenheim byl vážně zraněn na břiše a v boji ztratil přibližně 1 500 až 2 000 mužů i důstojníků. Pak odtáhl zpět a spojil se opět s jednotkou Gronsfeldovou a Mastrich kapituloval 12. srpna 1632.
Koblenz, Dne
20.06.1632Na obraze je město Koblenz ležící na soutoku Mosely a Rýnu. V popředí je most přes Moselu; kolem města jsou rozestavěny vojenské oddíly a pálící děla. Vlevo nad Rýnem je hrad Herrmanstein. Je to velmi podrobná kresba, připomínající hlavně pojetím perspektivy, rytiny Hollarovy.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung der Statt Coblentz und wie selbige von den Schwedischen belagert und eingenohmen worden. 1632.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 177/234
Dobytí Porýní, které následovalo po bitvě u Breitenfeldu, bylo v podstatě Švédy dokončeno, a Gustav Adolf stál se svým vojskem po vítězství nad Lechem již hluboko v Bavorsku. V Porýní zbylo ještě několik méně významných měst, jež drželi Španělé. Švédové přitáhli a po krátkém obléhání dobyli města dohodou. Brzy však byla švédská posádka, která obsadila dobyté město, vystřídána francouzskou; Francouzi byli totiž tehdy spojenci Švédů. Město Koblenz bylo dobyto Švédy 20. června 1632.
Norimberk, Dne
01.08.1632 (do 31.08.1632)Uprostřed rytiny je město Norimberk, v němž jsou podrobně vykresleny jen významné budovy a opevnění, označené názvy. Kolem města je rozsáhlý, opevněný tábor švédské armády. V obou spodních rozích jsou neobyčejně krásně ryté jezdecké potyčky. Vpravo nahoře je ozdobná barokní viněta, na níž je shora citovaný text. Naproti v téže výši je znak města Norimberka, ovinutý vavřínovým věncem.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: CastraSuecica ad Norimbergam. Königl. schwedische Läger zu Nürnberg Anno 1632.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 187/245
Po svém vítězství u Breitenfeldu a nad Lechem vnikl švédský král Gustav Adolf se svou armádou do Bavorska, aby tu dovršil své vítězství nad kurfiřtem Maxmiliánem Bavorským. Jeho vojska v zemi zle řádila a plenila, takže bezmocný vévoda bavorský žádal naléhavě císaře o pomoc. V březnu 1632 byl císařem opět povolán Valdštejn, který bezodkladně postavil novou armádu a v jejím čele táhl do Slezska, kde měl porazit vojsko saského kurfiřta Jana Jiřího I. Nedošlo tu však k žádným významnějším bojovým srážkám, nýbrž byla vedena vleklá jednání, hlavně se saským generálem Arnimem, kterého chtěl Valdštejn, mimo rámec oficiálních jednání, získat do své armády. Poněvadž tu šlo o tajné jednání s nepřítelem, byl to počátek Valdštejnovy zrádné činnosti. Maxmilián Bavorský soustavně naléhal na císaře, aby byl Valdštejn s armádou oddisponován do Bavorska a vysvobodil tuto zemi z nesnesitelného švédského útlaku. Valdštejn se však zdráhal zasáhnout v prospěch kurfiřta bavorského, kterého považoval za svého největšího nepřítele, poněvadž vymohl r. 1630 na kurfiřtském sněmu v Řezně jeho odvolání z císařských služeb. Vévoda frýdlantský však musel nakonec uposlechnout císařova rozkazu, táhl přes Čechy do Bavorska a usadil se v pevném táboře ve Fürtu, nedaleko Norimberka, v bezprostřední blízkosti švédského ležení. Velké soustředění vojsk (cca 50 až 60 000 mužů) na malém území způsobilo pochopitelně zakrátko neúnosnou zásobovací situaci na obou stranách. Proto se rozhodl Gustav Adolf dne 24. srpna 1632 k útoku na Valdštejnovo postavení. Došlo k dlouhotrvajícím, krvavým bojům, které nevedly k rozhodnutí. Císařští odrazili všechny útoky a z táborů vypuzeni nebyli. Gustav Adolf stáhl svá vojska zpět k Norimberku. Nastala různá vyjednávání, strategické pohyby obou armád, které konečně vedly k bitvě u Lützenu, kde švédský král Gustav Adolf padl.
Norimberk, Dne
01.08.1632 (do 31.08.1632)Rytina, rytá velmi ostře, zobrazuje Norimberk s opevněnými tábory obou nepřátelských armád. Vodorovně protéká říčka Regnitz. Shora citovaný nápis je umístěn nad obrazem. Tisk se velmi podobná rytině č. 187/245.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der fürnehmen Statt Nürnberg, Dabei auch zu sehen wie beiderseits Armee in ihren Quartieren gegen einander liegen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 187a/485d
Po svém vítězství u Breitenfeldu a nad Lechem vnikl švédský král Gustav Adolf se svou armádou do Bavorska, aby tu dovršil své vítězství nad kurfiřtem Maxmiliánem Bavorským. Jeho vojska v zemi zle řádila a plenila, takže bezmocný vévoda bavorský žádal naléhavě císaře o pomoc. V březnu 1632 byl císařem opět povolán Valdštejn, který bezodkladně postavil novou armádu a v jejím čele táhl do Slezska, kde měl porazit vojsko saského kurfiřta Jana Jiřího I. Nedošlo tu však k žádným významnějším bojovým srážkám, nýbrž byla vedena vleklá jednání, hlavně se saským generálem Arnimem, kterého chtěl Valdštejn, mimo rámec oficiálních jednání, získat do své armády. Poněvadž tu šlo o tajné jednání s nepřítelem, byl to počátek Valdštejnovy zrádné činnosti. Maxmilián Bavorský soustavně naléhal na císaře, aby byl Valdštejn s armádou oddisponován do Bavorska a vysvobodil tuto zemi z nesnesitelného švédského útlaku. Valdštejn se však zdráhal zasáhnout v prospěch kurfiřta bavorského, kterého považoval za svého největšího nepřítele, poněvadž vymohl r. 1630 na kurfiřtském sněmu v Řezně jeho odvolání z císařských služeb. Vévoda frýdlantský však musel nakonec uposlechnout císařova rozkazu, táhl přes Čechy do Bavorska a usadil se v pevném táboře ve Fürtu, nedaleko Norimberka, v bezprostřední blízkosti švédského ležení. Velké soustředění vojsk (cca 50 až 60 000 mužů) na malém území způsobilo pochopitelně zakrátko neúnosnou zásobovací situaci na obou stranách. Proto se rozhodl Gustav Adolf dne 24. srpna 1632 k útoku na Valdštejnovo postavení. Došlo k dlouhotrvajícím, krvavým bojům, které nevedly k rozhodnutí. Císařští odrazili všechny útoky a z táborů vypuzeni nebyli. Gustav Adolf stáhl svá vojska zpět k Norimberku. Nastala různá vyjednávání, strategické pohyby obou armád, které konečně vedly k bitvě u Lützenu, kde švédský král Gustav Adolf padl.
Maastricht, Dne
09.08.1632Malá rytinka, rytá á la Merian, resp. Hollar (Hollar pracoval po několik let v dílně Merianově ve Frankfurtu, proto ta nápadná podoba v uměleckém pojetí obou rytců), v levém popředí je vyobrazena jezdecká scéna, uprostřed je široký tok řeky Másy, přes niž vede most. Město Mastricht leží v pozadí, poblíž něho probíhá bitva. Tisk pochází z díla „Theatrum Europaneum“.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Grafen von Pappenheims Anfall auff das Städtische Läger vor Mastrich, 1632.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 178/304
V srpnu roku 1632, tedy v době, kdy hlavní armády soupeřů, císařsko-bavorská pod Valdštejnem a švédská pod Gustavem Adolfem, stály proti sobě nedaleko Norimberka, byl generál hrabě Pappenheim s menší císařskou jednotkou odvelen do severního Německa, aby tu držel v šachu některá protestantská knížata. V té době obléhal Bedřich Jindřich Oranžský z Nassavy město Mastricht v Nizozemí, které držela španělská posádka, podléhající nizozemské místodržící, arcivévodkyni Isabele. Když arcivévodkyně poznala, že Mastricht dlouho neodolá, žádala intenzivně Pappenheima o pomoc. Ten zanechal část svého vojska pod velením generála Gronsfelda ve Westfálsku a sám spěchal s větší částí na pomoc tísněnému Mastrichu. Dne 9. srpna 1632 podnikl útok proti Nizozemcům, který však zůstal bezvýsledný, hlavně proto, že španělští obhájci nepodnikli současně výpad z města. Sám Pappenheim byl vážně zraněn na břiše a v boji ztratil přibližně 1 500 až 2 000 mužů i důstojníků. Pak odtáhl zpět a spojil se opět s jednotkou Gronsfeldovou a Mastrich kapituloval 12. srpna 1632.
Norimberk, Dne
09.08.1632Jde o vyobrazení situace švédského a císařského ležení u Norimberka. Tehdy, dne 9. srpna 1632, napadli Švédové Valdštejnovou zásobovací výpravu ve Freinstadtu. Vlevo nahoře je Norimberk, uhlopříčně protéká řeka Regnitz; v místě, kde se říčka dotýká okraje listu je městys Fürt, kde tábořili císařští. Vpravo dole je zobrazena v nadpisu uvedená aféra u Freinstadtu. Uvedený nápis je pod obrazem. Po celé ploše rytiny je kresleno mnoho drobných scén, převážně vojenských. V levém dolním rohu je čtverec s nápisem: „Sw. Swedisch“ a „Fr. Friedländisch“.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentlicher conterfehtlicher Abrisz wasz maszen Ihr. kon. May. Gustavus Adolphus, könig der Sweden, Goten, etc. sich um die Statt Nürnberg gelägert, auch dieselbe Statt und umbringent Läger befestigen lassen, und der kayserlichen Armada unter dem Hertzoge von Fridland alda erwartett den 30. Juli / 9. August deszelben Magasin in der Freyenstatt, angegriffen, verbränd, und den Entsatz geschlagen, nachmahlen dasz Läger am Altenberg angegriffen, und sich zur Furt logiert, wo die Fridländische vorhin gelegen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 180/41 D
V druhé polovině roku 1632, kdy proti sobě ležely armády císařská a švédská u Norimberka, nastal velký nedostatek potravin a obě armády byly nuceny podnikat výpravy za účelem opatření zásob. Dne 9. srpna 1632 podnikli císařští výpravu, doprovázenou vojenským oddílem, do Freinstadtu pro zásoby potravin. Zde však byli nečekaně přepadeni Švédy, kteří jim kořist odebrali a spálili město Freinstadt. Švédskému oddílu velel generál Tupadl.
Norinberk, Dne
09.08.1632Na tisku je město Freinstadt, ležící na pahorku v plamenech. Okolní krajina je hornatá. Na město útočí patrně švédští jezdci. V popředí je generál, pravděpodobně Gustav Adolf, s oddílem jezdectva, na druhé straně (vlevo) je několik jezdců s korouhvemi a polnicemi. Citovaný text je nad obrazem, dole je další, obsáhlý německý text líčící průběh vyobrazené události.
Signace: neuvedena
Autor: Manasser Johann Jerg, rytec v Augsburgu
Originální název: Kurtze Beschreibung der Freystatt im Hertzogthumb Francken gelagen, wie dieselbe von ihrer Königl. Mayestät erobert und eingenommen. Getruckt zu Augspurg bey Johann Jerg Manasser Kupfferstecher, wohnhafft auffm Creutz.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 181/215
V době, kdy císařská a švédská armáda ležely proti sobě u Fürtu nedaleko Norimberku, trpěla vojska nedostatkem potravin, a proto byly z obou stran podnikány výpravy k opatřování zásob. Obě strany se pochopitelně snažily rušit takové akce protivníka a případně mu i odejmout kořist. Dne 9. srpna 1632 přitáhl švédský oddíl pod plukovníkem Tupadlem k městu Freinstadtu, kde měli císařští velkou zásobárnu potravin; Švédové sklad vyloupili, zapálili město a pobili císařskou posádku. Císařští neprodleně vypravili větší jednotku k záchraně zásob do Freinstadtu, ale i Gustav Adolf byl brzy informován, postavil se v čele několika pluků jízdy a přispěchal do Freinstadtu. Došlo ke střetnutí, v němž zvítězili Švédové. U císařských padl plukovník Sparr a proviantní plukovník Blaurer. Na straně švédské padli plukovník Riesz a dva komorní praporečníci.
Norinberk, Dne
09.08.1632Rytina je provedena v podobě mapy území mezi Norimberkem a Freinstadtem, kudy protékají říčky Pegnitz a Regnitz. Obě města jsou vyobrazena. Střetnutí Švédů a císařských je uprostřed rytiny. Lept je zpracován neobyčejně jemně. Pod obrazem je legenda: A–F.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Nürnberg-Freienstadt
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 182/283
V druhé polovině roku 1632, kdy proti sobě ležely armády císařská a švédská u Norimberka, nastal velký nedostatek potravin a obě armády byly nuceny podnikat výpravy za účelem opatření zásob. Dne 9. srpna 1632 podnikli císařští výpravu, doprovázenou vojenským oddílem, do Freinstadtu pro zásoby potravin. Zde však byli nečekaně přepadeni Švédy, kteří jim kořist odebrali a spálili město Freinstadt. Švédskému oddílu velel generál Tupadl. V době, kdy císařská a švédská armáda ležely proti sobě u Fürtu nedaleko Norimberku, trpěla vojska nedostatkem potravin, a proto byly z obou stran podnikány výpravy k opatřování zásob. Obě strany se pochopitelně snažily rušit takové akce protivníka a případně mu i odejmout kořist. Dne 9. srpna 1632 přitáhl švédský oddíl pod plukovníkem Tupadlem k městu Freinstadtu, kde měli císařští velkou zásobárnu potravin; Švédové sklad vyloupili, zapálili město a pobili císařskou posádku. Císařští neprodleně vypravili větší jednotku k záchraně zásob do Freinstadtu, ale i Gustav Adolf byl brzy informován, postavil se v čele několika pluků jízdy a přispěchal do Freinstadtu. Došlo ke střetnutí, v němž zvítězili Švédové. U císařských padl plukovník Sparr a proviantní plukovník Blaurer. Na straně švédské padli plukovník Riesz a dva komorní praporečníci.
Wiesloch, Dne
16.08.1632Na obraze je bitva u Wieselochu, jenž leží přibližně 20 km jižně od Heidelbergu. V levém popředí je vojenská scéna, kreslená á la Hollar. V nedalekém údolí bojují vojska, opodál je městečko Wiesenloch. V pozadí je lesnaté pohoří. Uvedený německý text je nad obrazem, dole je legenda: A–G.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Delineation des Treffens, so zwischen den Schwedischen und Kayserlichen bey Wiseloch vorgangen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 183/310
Císařský velitel města Heidelbergu, plukovník Metternich, obléhal v srpnu r. 1632 městečko Wieseloch ležící přibližně 20 km jižně od Heidelbergu. Když pro nedostatek vojska nebyl s to dobýt městys Wieseloch, vyslal Metternich kurýra, (jistého desátníka), ke generálu Ossovi, Montecucculimu (v originále chybně hláskováno pozn. ed.) a markrabímu Vilémovi s žádostí o pomoc proti Wieselochu. Císařský desátník byl však na cestě zajat Švédy a vyslechnut. Když své poselství vyzradil, vypravil se švédský generál Gustav Horn s vojskem k Wieselochu a znenadání udeřil na císařskou jízdu, která právě přijížděla na pomoc Metternichovi. Švédové zvítězili, z přibližně 1 000 císařských kyrysníků padlo u Wieselochu 200, i s velícím plukovníkem Montballionem a několika dalšími důstojníky. Toto střetnutí se událo 16. srpna 1632.
Wiesloch, Dne
16.08.1632Na rytině je lesnatá krajina, v níž se udála bitva u Wieselochu. Na levé straně obrazu je vesnice se špičatou kostelní věží. V levém popředí je několik jezdců a mušketýrů. Svým provedením svědčí tato rytina o svém původu z dílny Merianovy ve Frankfurtu. Pod obrazem je legenda A–G.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Het Treffen tussen de Swesche en Kaysersche by Wiseloch.“
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 184/447
Císařský velitel města Heidelbergu, plukovník Metternich, obléhal v srpnu r. 1632 městečko Wieseloch ležící přibližně 20 km jižně od Heidelbergu. Když pro nedostatek vojska nebyl s to dobýt městys Wieseloch, vyslal Metternich kurýra, (jistého desátníka), ke generálu Ossovi, Montecucculimu (v originále chybně hláskováno pozn. ed.) a markrabímu Vilémovi s žádostí o pomoc proti Wieselochu. Císařský desátník byl však na cestě zajat Švédy a vyslechnut. Když své poselství vyzradil, vypravil se švédský generál Gustav Horn s vojskem k Wieselochu a znenadání udeřil na císařskou jízdu, která právě přijížděla na pomoc Metternichovi. Švédové zvítězili, z přibližně 1 000 císařských kyrysníků padlo u Wieselochu 200, i s velícím plukovníkem Montballionem a několika dalšími důstojníky. Toto střetnutí se událo 16. srpna 1632.
Fürth, Dne
24.08.1632Na pravé straně obrazu je pahorek „Altenberg“ a císařský tábor, naproti (úhlopříčně přes list) je postavení švédské. Toky říček Regnitz a Pegnitz jsou velmi zřetelně zakresleny. Vlevo dole je ozdobná kartuše, v níž je shora uvedený nápis a dole legenda: A–G.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Castra Svecica Furti posita. Fridlandium ducem in monte veteri dicto opugnatia. Kay. Läger aff dem Alten. Berg bey Fürdt.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 185/38d
Po svém vítězství u Breitenfeldu a nad Lechem vnikl švédský král Gustav Adolf se svou armádou do Bavorska, aby tu dovršil své vítězství nad kurfiřtem Maxmiliánem Bavorským. Jeho vojska v zemi zle řádila a plenila, takže bezmocný vévoda bavorský žádal naléhavě císaře o pomoc. V březnu 1632 byl císařem opět povolán Valdštejn, který bezodkladně postavil novou armádu a v jejím čele táhl do Slezska, kde měl porazit vojsko saského kurfiřta Jana Jiřího I. Nedošlo tu však k žádným významnějším bojovým srážkám, nýbrž byla vedena vleklá jednání, hlavně se saským generálem Arnimem, kterého chtěl Valdštejn, mimo rámec oficiálních jednání, získat do své armády. Poněvadž tu šlo o tajné jednání s nepřítelem, byl to počátek Valdštejnovy zrádné činnosti. Maxmilián Bavorský soustavně naléhal na císaře, aby byl Valdštejn s armádou oddisponován do Bavorska a vysvobodil tuto zemi z nesnesitelného švédského útlaku. Valdštejn se však zdráhal zasáhnout v prospěch kurfiřta bavorského, kterého považoval za svého největšího nepřítele, poněvadž vymohl r. 1630 na kurfiřtském sněmu v Řezně jeho odvolání z císařských služeb. Vévoda frýdlantský však musel nakonec uposlechnout císařova rozkazu, táhl přes Čechy do Bavorska a usadil se v pevném táboře ve Fürtu, nedaleko Norimberka, v bezprostřední blízkosti švédského ležení. Velké soustředění vojsk (cca 50 až 60 000 mužů) na malém území způsobilo pochopitelně zakrátko neúnosnou zásobovací situaci na obou stranách. Proto se rozhodl Gustav Adolf dne 24. srpna 1632 k útoku na Valdštejnovo postavení. Došlo k dlouhotrvajícím, krvavým bojům, které nevedly k rozhodnutí. Císařští odrazili všechny útoky a z táborů vypuzeni nebyli. Gustav Adolf stáhl svá vojska zpět k Norimberku. Nastala různá vyjednávání, strategické pohyby obou armád, které konečně vedly k bitvě u Lützenu, kde švédský král Gustav Adolf padl.
Norinberk, Dne
24.08.1632Na levé straně obrazu je pahorek („Altenberg“), na němž se nedaleko císařských šancí rozpoutal boj četných vojenských jednotek. Na vyvýšenině v lese je zámek nebo klášter. Vlevo dole 2 jezdci, kteří na sebe střílejí. Opodál protéká říčka Regnitz, u jejíhož soutoku s jinou říčkou je malá vesnička s kostelem.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abris des harten Treffens, welches am Alten Berg unfern von Nürnberg zwischen den königlichen schwedischen und dann der Friedländischen und Bajerischen Armeen den 24. Augusti vorgangen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 186/82
Po svém vítězství u Breitenfeldu a nad Lechem vnikl švédský král Gustav Adolf se svou armádou do Bavorska, aby tu dovršil své vítězství nad kurfiřtem Maxmiliánem Bavorským. Jeho vojska v zemi zle řádila a plenila, takže bezmocný vévoda bavorský žádal naléhavě císaře o pomoc. V březnu 1632 byl císařem opět povolán Valdštejn, který bezodkladně postavil novou armádu a v jejím čele táhl do Slezska, kde měl porazit vojsko saského kurfiřta Jana Jiřího I. Nedošlo tu však k žádným významnějším bojovým srážkám, nýbrž byla vedena vleklá jednání, hlavně se saským generálem Arnimem, kterého chtěl Valdštejn, mimo rámec oficiálních jednání, získat do své armády. Poněvadž tu šlo o tajné jednání s nepřítelem, byl to počátek Valdštejnovy zrádné činnosti. Maxmilián Bavorský soustavně naléhal na císaře, aby byl Valdštejn s armádou oddisponován do Bavorska a vysvobodil tuto zemi z nesnesitelného švédského útlaku. Valdštejn se však zdráhal zasáhnout v prospěch kurfiřta bavorského, kterého považoval za svého největšího nepřítele, poněvadž vymohl r. 1630 na kurfiřtském sněmu v Řezně jeho odvolání z císařských služeb. Vévoda frýdlantský však musel nakonec uposlechnout císařova rozkazu, táhl přes Čechy do Bavorska a usadil se v pevném táboře ve Fürtu, nedaleko Norimberka, v bezprostřední blízkosti švédského ležení. Velké soustředění vojsk (cca 50 až 60 000 mužů) na malém území způsobilo pochopitelně zakrátko neúnosnou zásobovací situaci na obou stranách. Proto se rozhodl Gustav Adolf dne 24. srpna 1632 k útoku na Valdštejnovo postavení. Došlo k dlouhotrvajícím, krvavým bojům, které nevedly k rozhodnutí. Císařští odrazili všechny útoky a z táborů vypuzeni nebyli. Gustav Adolf stáhl svá vojska zpět k Norimberku. Nastala různá vyjednávání, strategické pohyby obou armád, které konečně vedly k bitvě u Lützenu, kde švédský král Gustav Adolf padl.
Benfeld, Dne
20.09.1632 (do 19.10.1632)Rytina je provedena v podobě mapy, uprostřed je město Benfeld, ležící přibližně 30 km jižně od Štrasburku nad řekou Ill. Říčka se pod městem rozvětvuje na několik ramen. Kolem města jsou zakresleny šance obléhajících. Vpravo nahoře je obdélný obraz města Benfeldu, shora uvedený text a legenda: A–F. Vpravo pod obrazem je detail opevnění.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Belägerung der Vestung Benfeld in Nahmen I. K. M. zu Schweden etc. durch I. Excel. Herrn Feldmarschalk Gustav Horn den 20. September 1632.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 188/311
Po porážce císařských vojsk u Wieslochu 16. srpna 1632 odsadili se císařští do Alsaska a švédský generál Gustav Horn je pronásledoval. Cestou se zmocnil několika pevných císařských měst a 20. září oblehl i Benfeld. Město mělo pevné, odolné a obranné stavby a dlouho vzdorovalo Švédům. Počátkem října se pokusili císařští přispět Benfeldu na pomoc, což však ztroskotalo. Teprve 19. října 1632 byli obhájci u konce svých sil a předali město Švédům na základě dohody, jejíž podmínky byly poměrně snesitelné.
Lipsko, Dne
22.10.1632Jde o pohled shora na město Lipsko (z tzv. ptačí perspektivy). Město je velmi podrobně a přesně kresleno. V okolí jsou různé bojové scény a nepřátelská palba. Nahoře vpravo a vlevo jsou 2 erby. Dole je legenda: A–Z.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der Churfürstlichen Sächsischen Statt Leipzig, wie dieselbe jetztiger Zeit im Wesen ist.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 189/230
V době mezi událostmi u Norimberka-Fürtu (srpen 1632) a bitvou u Lützenu (6. listopadu 1632) se těžiště bojů přeneslo z Bavorska do Saska. Dne 22. října 1632 bylo císařskými dohodou dobyto Lipsko. Město bylo na základě úmluvy povinno zaplatit Valdštejnovi 50 000 tolarů a obdrželo menší císařskou posádku.
Kolín nad Rýnem, Dne
01.11.1632 (do 31.12.1632)Popředí rytiny tvoří předměstí Deutz v Kolíně nad Rýnem s výbuchem v kostele a útokem švédského vojska. Nad tím je řeka Rýn s několika mlýny a v pozadí město Kolín n/R. Na obloze vlevo je císařský erb s orlicí a na pravé straně znak města Kolína. Německý text je nad obrazem, dole je legenda A–W.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung der Statt Cöln und gegenüber gelegenen Freyheit Duytz sampt des General Baudissin darauf geschechenen Anfals 1632.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 193/451
Po vítězství krále Gustava Adolfa švédského nad katolickými mocnostmi v západním Německu bylo město Kolín nad Rýnem podle dohody neutrální. Nehledě k této skutečnosti počali však kolínští z nevyjasněných důvodů stavět nedaleko předměstí Deutzu několik opevnění. Jakmile toto počínání shledal švédský generál Baudissin, podnikl koncem roku 1632 útok proti předměstí Deutzu a dal nově zřízené fortifikace srovnat se zemí. Při této akci bylo pobito a zajato mnoho kolínských vojáků. Jeden z švédských vojáků se při boji v městě ukrýval v kostele a zapálil tu větší množství střelného prachu, který tam byl uskladněn. Nastal výbuch, který zničil kostel a usmrtil přibližně 300 deutzkých občanů. Tento výbuch je dobře viditelný na této mědirytině.
Deutz, Dne
01.11.1632 (do 31.12.1632)Pod horním okrajem tisku protéká Rýn, těsně pod ním je předměstí Deutz s výbuchem (řítí se věž kostela). V popředí před městem je několik vojenských oddílů a velící generál s maršálskou holí, kterého doprovází několik korouhevníků. Citovaný německý text je nad obrazem, dole je legenda: A–W.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung der Fortification zu Deutsch sambt des daselbs durch die Schwedischen geschehenen Eingalls 1632.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 194/45d
Po vítězství krále Gustava Adolfa švédského nad katolickými mocnostmi v západním Německu bylo město Kolín nad Rýnem podle dohody neutrální. Nehledě k této skutečnosti počali však kolínští z nevyjasněných důvodů stavět nedaleko předměstí Deutzu několik opevnění. Jakmile toto počínání shledal švédský generál Baudissin, podnikl koncem roku 1632 útok proti předměstí Deutzu a dal nově zřízené fortifikace srovnat se zemí. Při této akci bylo pobito a zajato mnoho kolínských vojáků. Jeden z švédských vojáků se při boji v městě ukrýval v kostele a zapálil tu větší množství střelného prachu, který tam byl uskladněn. Nastal výbuch, který zničil kostel a usmrtil přibližně 300 deutzkých občanů. Tento výbuch je dobře viditelný na této mědirytině.
Lützen, Dne
06.11.1632Obraz s poměrně velkými figurami představuje boj nablízko mezi několika jezdci. Na zemi leží ranění. Vlevo je jezdec pálící pistolí do zad Gustava Adolfa. V pozadí je velká bitevní vřava, zahalená částečně kouřem.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Todt des Königs von Schweden bey Lüzen 1632.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 190/315
Okolnosti smrti krále Gustava Adolfa u Lützenu lze podle různých pramenů shrnouti takto: Král Švédů dal jezdectvem pravého křídla své armády rozehnat naproti postavené císařské Chorvaty. Když však zpozoroval, že střed jeho postavení počíná kolísat, postavil se neprodleně do čela finského pluku, aby ohroženému místu přispěl na pomoc. Cválal poměrně vzdálen před svou finskou jednotkou jsa doprovázen vévodou Františkem Sasko-Lauenburským, jedním pážetem a stájmistrem. Při této jízdě byl zasažen střelou do ramene a krátce potom ještě do zad. Tuto druhou ránu prý vypálil císařský plukovník Falkenberg. Král klesl z koně, vévoda sasko-lauenburský se stájmistrem se zachránil útěkem, páže jménem Leubling však zůstalo u krále a snažilo se mu pomoci opět do sedla. Pro hustou mlhu (která též zdržela začátek bitvy) nebylo jim však možno se orientovat; vtom se přihnal oddíl císařské jízdy, jezdci však raněného krále nepoznali, nýbrž se domnívali, že jde o vyššího švédského důstojníka. Usmrtili krále několika bodnutími a střelami z pistolí a pak jej svlékli. Jeho věrné páže, které bylo několikrát raněno, zemřelo pak brzy v Naumburgu. Přes královu mrtvolu se přehnalo ještě v průběhu bitvy několik oddílů jezdectva, takže při nálezu bylo jeho tělo tak zohaveno, že Švédové nemohli svého milovaného krále a vojevůdce poznat. Po bitvě bylo pak královo tělo odvezeno do Weissenfelsu.
Lützen, Dne
06.11.1632Na širokém obrazu je vpravo nahoře město Lützen v plamenech, na levé straně je oválná kartuše s uvedeným latinským textem. Střed celého obrazu je vyplněn bitevní vřavou. V popředí je šibenice a opodál je zakreslen velký výbuch, pravděpodobně skladu střeliva.
Signace: M. Merian fecit
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem
Originální název: Typus cruentissimi illius proelii in quo exercitus regis sveciae cum acie caesarea sub duce Fridlandiae cum magna utriusque strage et plerorumque ducum interituu ad Lüzam conflixit ci die VI. Novembris Anno MDCXXXII.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 191/212
Po lokálních operacích u Norimberka-Fürtu v letních měsících r. 1632, které nevedly k rozhodujícímu výsledku, se obě armády, které tu ležely v bezprostřední blízkosti, rozešly. Král Gustav Adolf zůstal s částí svého vojska v Bavorsku, aby si tu zajistil strategické postavení proti vojsku Montecuccoliho, které ho ohrožovalo. Valdštejn táhl k severu, patrně s úmyslem napadnouti Bernarda Výmarského, který tam byl švédským králem oddisponován. Tímto pohybem se císařská armáda blížila k Sasku a kurfiřt Jan Jiří Saský ihned volal o pomoc jak Gustava Adolfa, tak i Bernarda Výmarského. Švédové neprodleně přitáhli a obě mocné armády, švédská a císařská, přišly do bezprostředního styku u Lützenu nedaleko Lipska. Dne 6. / 16. listopadu 1632 tu v pozdních dopoledních hodinách (pro hustou podzimní ranní mlhu) došlo k velké krvavé bitvě. Švédové měli zpočátku úspěchy nad císařskou pěchotou, velkým útokem jízdy však Valdštejn situaci opět vyrovnal. Později však Švédové opět získali převahu a situace se stávala pro císařské nebezpečnou. V pozdních odpoledních hodinách přitáhl se svou osvědčenou jízdou císařský generál Pappenheim, kterého překotně povolal Valdštejn. Pappenheim ihned podnikl se svým plukem dravý protiútok, který již vítězící Švédy opět vrhl zpět, čímž nastala znovu rovnováha sil. Pappenheim sám v boji padl; zkrvavený písemný rozkaz Valdštejnův, který měl při bitvě u sebe, je vystaven ve vídeňském vojenském muzeu. Nastala noc, která ukončila krveprolití. Výsledek bitvy lze označit jako nerozhodný. Gustav Adolf, který se vrhl do nejhustší vřavy, padl zasažen dvěma střelami. Z významnějších švédských důstojníků padli: hrabě Brahe, generál Uslar, Arnošt z Anhaltu, plukovník Gerstorf i několik důstojníků z řad českých emigrantů. Počet padlého mužstva se odhaduje na straně Švédů na 4 000 až 5 000. U císařských padlo mimo Pappenheima (který prý vzkázal před smrtí Valdštejnovi, že rád umírá s vědomím, že nejzatvrzelejší nepřítel katolické víry, Gustav Adolf, již nežije), řada nejvyšších důstojníků. Raněni byli Piccolomini, Holk, Breuer, Trčka, Harrach a mnoho jiných. Počet padlého mužstva se přibližně rovnal témuž u Švédů. Valdštejn byl po celou dobu bitvy sužován bolestmi, které mu působila dna; byl proto nucen sesednout z koně a nechat se přenášet na nosítkách. Po bitvě u Lützenu odtáhli císařští do Čech, švédská armáda však zůstala v Sasku.
Lützen, Dne
06.11.1632Na hořejší straně tisku je zobrazeno bojové postavení Švédů, u nichž je typické, že řady mušketýrů jsou rozestaveny mezi švadrony jezdectva a že palebná postavení lehkého dělostřelectva bývají zčásti v blízkosti bojových tvarů, ať pěchoty nebo jízdy. Postavení armády císařské je vyobrazeno na dolní polovině grafiky. Středem probíhá příkop, obsazený císařskými střelci, který hrál v průběhu bitvy významnou úlohu. Vpravo je kartuše s bojovými hesly obou armád: „Jesus Maria“ (tj. heslo císařských) a „Gott mit uns“ (tj. heslo Švédů). V polovině listu vpravo je hořící město Lützen.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Instructio aciei caesareanorum et Svecorum prope Luzzenam. Lützer Schlachtordnung.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 192/293
Po lokálních operacích u Norimberka-Fürtu v letních měsících r. 1632, které nevedly k rozhodujícímu výsledku, se obě armády, které tu ležely v bezprostřední blízkosti, rozešly. Král Gustav Adolf zůstal s částí svého vojska v Bavorsku, aby si tu zajistil strategické postavení proti vojsku Montecuccoliho, které ho ohrožovalo. Valdštejn táhl k severu, patrně s úmyslem napadnouti Bernarda Výmarského, který tam byl švédským králem oddisponován. Tímto pohybem se císařská armáda blížila k Sasku a kurfiřt Jan Jiří Saský ihned volal o pomoc jak Gustava Adolfa, tak i Bernarda Výmarského. Švédové neprodleně přitáhli a obě mocné armády, švédská a císařská, přišly do bezprostředního styku u Lützenu nedaleko Lipska. Dne 6. / 16. listopadu 1632 tu v pozdních dopoledních hodinách (pro hustou podzimní ranní mlhu) došlo k velké krvavé bitvě. Švédové měli zpočátku úspěchy nad císařskou pěchotou, velkým útokem jízdy však Valdštejn situaci opět vyrovnal. Později však Švédové opět získali převahu a situace se stávala pro císařské nebezpečnou. V pozdních odpoledních hodinách přitáhl se svou osvědčenou jízdou císařský generál Pappenheim, kterého překotně povolal Valdštejn. Pappenheim ihned podnikl se svým plukem dravý protiútok, který již vítězící Švédy opět vrhl zpět, čímž nastala znovu rovnováha sil. Pappenheim sám v boji padl; zkrvavený písemný rozkaz Valdštejnův, který měl při bitvě u sebe, je vystaven ve vídeňském vojenském muzeu. Nastala noc, která ukončila krveprolití. Výsledek bitvy lze označit jako nerozhodný. Gustav Adolf, který se vrhl do nejhustší vřavy, padl zasažen dvěma střelami. Z významnějších švédských důstojníků padli: hrabě Brahe, generál Uslar, Arnošt z Anhaltu, plukovník Gerstorf i několik důstojníků z řad českých emigrantů. Počet padlého mužstva se odhaduje na straně Švédů na 4 000 až 5 000. U císařských padlo mimo Pappenheima (který prý vzkázal před smrtí Valdštejnovi, že rád umírá s vědomím, že nejzatvrzelejší nepřítel katolické víry, Gustav Adolf, již nežije), řada nejvyšších důstojníků. Raněni byli Piccolomini, Holk, Breuer, Trčka, Harrach a mnoho jiných. Počet padlého mužstva se přibližně rovnal témuž u Švédů. Valdštejn byl po celou dobu bitvy sužován bolestmi, které mu působila dna; byl proto nucen sesednout z koně a nechat se přenášet na nosítkách. Po bitvě u Lützenu odtáhli císařští do Čech, švédská armáda však zůstala v Sasku.
Rheinberg, Dne
01.01.1633 (do 10.01.1633)Rytina je provedena v podobě mapy, na pravé straně protéká Rýn, vlevo Mosela. Mezi oběma toky byl vybudován kanál, opatřený jedenácti pevnůstkami. Vlevo nahoře je ozdobná kartuše s latinským nápisem, z něhož je patrno, že stavbu kanálu dala provést arcivévodkyně Isabela Rakouská, vdova po arcivévodovi Albrechtovi, guvernérka Nizozemí. Vlevo je růžice, značící světové směry.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Abbildung der newen Fahrt, welche aus dem Rhein unter Rheinberg bisz in die Maesz unter Venlo angefangen und bereit bisz an die Stadt Geldern sampt 11 Forten fertig ist.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 203/184
Zobrazený a na tisku popsaný kanál, spojující Rýn s Moselou, se nezachoval; v příslušné odborné literatuře ani na mapách není o něm zmínka. Je však jisto, že již v 16. a 17. století byly budovány v Belgii a Nizozemí vodní cesty. Arcivévodkyně Isabela Clara se stala po smrti svého manžela místodržící Nizozemí dne 18. července 1621. Byla dcerou Filipa II. Španělského a jako španělská infantka se provdala 1. dubna 1599 za arcivévodu Albrechta Rakouského, tzv. pobožného. Zemřela dne 29. listopadu 1633, tedy bezprostředně po vybudování zobrazeného kanálu.
Kostnice, Dne
01.01.1633 (do 31.12.1633)Na tisku je město zobrazeno perspektivně shora (z tzv. ptačí perspektivy), na jezeru se plaví lodě, vpravo je orientační buzola. Řeka Rýn protéká v pozadí mezi kopci. Na obloze pohledu je městský znak Kostnice s křížem, uvedený německý text je nad obrazem, dole je legenda 1–27.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Contrafactur der Statt Constantz am Bodensee wie solche währender Belägerung Anno 1633 im wesen gestanden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 214/312
Po smrti Gustava Adolfa u Lützenu velel švédským vojskům v západním Německu generál Gustav Horn, který po několika úspěších (např. Wieseloch, Benfeld, aj.) též oblehl Kostnici na Bodamském jezeře, která patřila k císařovým výspám v západním Německu. Když však císařský generál Aldringen se objevil ve Švábsku a po několika zdařilých krocích dobyl i město Biberach, odsadil se chvatně generál Horn od Kostnice z obav, že by císařští uzavřeli jeho spoje s hlavní švédskou armádou. Tím zůstala i Kostnice v rukou císařských.
Dne
01.01.1633 (do 31.12.1633)Jde o poměrně primitivně kreslenou mapu území mezi Veserou a Rýnem, kterou bezpochyby ani zdaleka nelze považovat za shodnou se skutečnými topografickými podmínkami. Shora citovaný německý text je uveden nad mapou.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Entwurff desz Weserstrohmbs und der daherum ligenden Nider Sächsischen und Westphälischen Landen da jetziger Zeit die meiste schwedische Armeen sich befinden 1633.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 215/90
Rozlehlé území od toku Vesery až po Rýn se stalo těžištěm války po celý rok 1633. Válečné události té doby měly jen pomalý spád pro soustavná oficiální i tajná jednání, která vedl Valdštejn s nepřítelem. Nejvýznamnějšími událostmi té doby byly bojové akce sasko-výmarského vévody Bernarda, dobytí Řezna Švédy, bitva u Oldendorfu a Aldringenův pochod Švábskem. Téměř ke všem těmto bojovým událostem došlo na území, které je zobrazeno na této rytině. Geografická přesnost mapy jest však jen málo přibližná.
Mohuč, Dne
01.01.1633 (do 31.12.1633)Na velkém prospektu Mohuče je v popředí vyobrazeno předměstí Cassel a tok Rýna, překlenutý mostem. Opodál je čtyřhranná hradba. Kresba města je provedena velmi pečlivě a malebně. Nad městem je nápis: „Archiepiscopalis Maguntia“, s městským erbem. Níže je legenda: 1–36.
Signace: M. Merian ad viv. delineavit et sculpsit.
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem
Originální název: Wahre Bildnuss der Statt Maintz sampt den newen Schantzen, Schiffbrucken und Leger wie die selbe voriger Zeit im Wesen stund. Anno 1633.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 216/298
Mohuč – sídlo arcibiskupa, byla kdysi sama o sobě suverénním státem; mohučský arcibiskup byl jedním z duchovních kurfiřtů. Město bylo obsazeno Švédy dne 13. prosince 1631, v době, kdy po bitvě u Breitenfeldu švédská armáda zaplavila celé západní Německo. Švédové drželi město do r. 1635, kdy po vítězství císařských vojsk u Nördlingenu byly švédské pozice z velké části reokupovány.
Rheinberg, Dne
13.05.1633Na velké mědirytině je zakreslen na levé straně oblouk toku Rýna a v tomto ohybu ležící město Rheinberg. V okolí je systém vodních cest a kanálů, různé šance a zákopy a tábory vojsk. Vlevo dole je mapa tohoto území s měřítkem; výše je figura rybáře držícího desku s dalším vyznačeným měřítkem. Shora uvedený latinský text je v ozdobné kartuši vlevo nahoře, naproti vpravo je rozvinutá stuha s legendou: 1–20. Vpravo dole je zobrazen profil opevňovacích zákopů s udáním rozměrů.
Signace: Amsterodami ex officina Johannis Blaev.
Autor: Blaev Jan, nakladatel v Amsterodamu
Originální název: Obsidio Rhinbercae ad vivum expressa cum suis dimensionibus ex mandato Excellentissimi Frederici Henrici Nassovii Principis. Auraici opera celebris et ingeniosi Artificis Petri Manteau et Jacobi Culen-burgh, Anno 1633.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 204/431
Bedřich Jindřich vévoda Oranžský z Nasavy převzal po smrti svého bratra v dvacátých letech 17. století řízení státních i vojenských záležitostí v Nizozemí. Zastával tyto úkoly tak schopně a úspěšně, že byl obdivován v každém ohledu, jako vojevůdce i jako diplomat a státník. Vedl úspěšnou válku proti Španělům, kteří hájili své staré državy v holandském Nizozemí (nynější Belgii) a dobyl postupně města Herzogenbusch, Venlo a důležitou pevnost Mastrich. Do sledu těchto bojových úspěchů patří i dobytí města a pevnosti Rheibergu, kterou drželo císařsko-španělské vojsko, dne 13. května 1633.
Memmingen, Dne
04.06.1633Grafika je velmi jemně ryta. Vpravo nahoře, nedaleko města Memmingenu, se střetla nepřátelská vojska a nastává bitva. Opodál protéká řeka Iller. Na obraze je i několik vesnic označených jmény. Uprostřed dole je město Babenhausen, k němuž vede cesta od Memmingenu; na této cestě právě projíždí kolona vozů, jejichž průvodci mávají biči. Uvedený německý text je v obdélném poli vlevo nahoře.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung des Treffens so königlicher Schwedischer Oberster zu rosz I. N. Delloni vor der Reichstat Memmingen in Schwaben den 4. Juni 1633 Jahrs gehalten und mit wenig Volck obgesieget.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 204a/482D
Po smrti švédského krále Gustava Adolfa u Lützenu v listopadu 1632 chopil se velení švédské armády kancléř Axel Oxenstierna. Jeho nejlepšími generály byli Bernard Výmarský a Gustav Horn. U císařských vojsk velel v západním Německu Aldringen pod vrchním velením Valdštejna, který stál s hlavní armádou ve Slezsku. K významnějším bojovým akcím v té době nedošlo, především proto, že císařův vrchní velitel Valdštejn se zabýval spíše tajným, velezrádným vyjednáváním s nepřítelem, nežli bojovou činností. Do této doby spadá i vyobrazené střetnutí menšího oddílu Švédů pod plukovníkem Dellonim s císařskými jednotkami u Memmingenu ve Švábsku dne 4. června 1633, kde zvítězili Švédové.
Oldendorf, Dne
28.06.1633 (do 08.07.1633)Velká plocha listu je zcela vyplněna bitvou u Oldendorfu. Dole v popředí jsou různé drobné vojenské scény. Je tu i naznačeno postavení švédských jednotek v obdélníkových formacích, které byly pro vojenské umění třicetileté války typické. Na rozvinuté stuze jsou uvedena švédská i císařská bojová hesla. Pod obrazem je legenda: 1–79.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Representatio pugnae qua illustr. Lüneburgensium dux Georgius, generalis svecus et campimarschallus Kniphusius comit. de Gronsfeld et Merode generales caesareanos 28. Juni / 8. Juli Anno 1633 prope oppidum Oldendorp ad Visurgim felicissimae debellavit.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 206/329
V době, kdy Valdštejn táhl se svou armádou do Horní Falce (západně Chebu) a Bernard Výmarský soustředil svá vojska v Bavorsku, nařídil švédský kancléř Axel Oxenstierna, vrchní velitel švédských vojsk po smrti Gustava Adolfa, aby vévoda Jiří z Brunšviku-Lüneburku a maršál Kniphausen odtáhli s vojskem k Veseře, poněvadž tu již nehrozilo nebezpečí ze strany vévody lotrinského. Při tomto strategickém pohybu se střetli Švédové s císařským vojskem pod velením generálů Gronsfelda a Merodeho u Oldendorfu, nedaleko Hamelnu v Hessensku. Došlo k velké, krvavé bitvě, v níž císařští podlehli. Na bojišti zůstalo přibližně 5 000 císařských mužů, dalších 2 500 mužů bylo zajato a ukořistěno 13 děl, 70 bojových standart a všechny zásoby proviantu i střeliva. Generál Merode byl těžce raněn a zemřel nedlouho potom v Kolíně n/Rýnem. Po tomto úspěchu se pak Švédové rozptýlili po celém Vestfálsku.
Oldendorf, Dne
28.06.1633 (do 08.07.1633)Podivný ústup císařských z bitvy, která se udála dne 28. června / 8. července 1633 u Oldendorfu.
1. generálmajora Böninghaussena,
2. generála hraběte z Gronsfeldtu a
3. plukovníka Geleena, svobodného pána z Wachtendoncku, velitele ve Wolffenbüttelu. Vytištěno roku 1633.
Pod tímto nadpisem jsou vyobrazeny 3 postavy:
1. generálmajor Böninghausen ujíždí na koni,
2. generál Gronsfeldt je odnášen na kusu dřeva dvěma vojáky,
3. plukovník Geleen prchá pěšky jako arkebusír. Pod každou zobrazenou figurou je satirický verš, ironizující způsob útěku jednotlivých důstojníků.
Jde o propagační leták vydaný protestanty, který zesměšňuje překotný útěk císařských velících důstojníků z bitvy u Oldendorfu r. 1633.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wunderbare Retirada der Kayserischen ausz dem bey Oldendorff den 28. Juni, 8. Juli 1633 beschehenen Treffens.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 207/81
V době, kdy Valdštejn táhl se svou armádou do Horní Falce (západně Chebu) a Bernard Výmarský soustředil svá vojska v Bavorsku, nařídil švédský kancléř Axel Oxenstierna, vrchní velitel švédských vojsk po smrti Gustava Adolfa, aby vévoda Jiří z Brunšviku-Lüneburku a maršál Kniphausen odtáhli s vojskem k Veseře, poněvadž tu již nehrozilo nebezpečí ze strany vévody lotrinského. Při tomto strategickém pohybu se střetli Švédové s císařským vojskem pod velením generálů Gronsfelda a Merodeho u Oldendorfu, nedaleko Hamelnu v Hessensku. Došlo k velké, krvavé bitvě, v níž císařští podlehli. Na bojišti zůstalo přibližně 5 000 císařských mužů, dalších 2 500 mužů bylo zajato a ukořistěno 13 děl, 70 bojových standart a všechny zásoby proviantu i střeliva. Generál Merode byl těžce raněn a zemřel nedlouho potom v Kolíně n/Rýnem. Po tomto úspěchu se pak Švédové rozptýlili po celém Vestfálsku.
Hameln, Dne
01.07.1633 (do 31.07.1633)Uprostřed tisku je zobrazeno pevné město Hameln. Nad městem protéká Vesera, překlenutá dvěma mosty, opodál vlevo je říčka Hammel. Město samo je obehnáno šancemi a různými opevňovacími stavbami a sevřeno obléhajícím vojskem. Pozadí obrazu tvoří les. V popředí jsou kresleny figury jezdce a pěšího vojína. Vpravo je čtvercové pole s legendou: A–D.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentlicher Abriss welcher Gestalt die Stadt Hameln von Ihrer Fürstl. Gnaden Herzog Georgen von Lüneburg belägert und endlich durch Uibergebung eingenommen worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 208/83
Po bitvě u Oldendorfu dne 8. července 1633, v níž byli císařští drtivě poraženi, stala se situace města Hameln nad Veserou, které drželi císařští, neúnosnou. Jan Jiří z Brunšviku-Lüneburgu oblehl Hameln již v červenci 1633 a posádka se bez většího vzdala na základě dohody.
Oldendorf, Dne
08.07.1633Obraz je podélně rozdělen dvěma vodními toky. Na prostředním poli zuří bitva a leží tu mnoho mrtvých a raněných. Nahoře je zobrazen útěk císařských vojsk, v popředí je seřadiště vozů se zásobami a stojí tu dva vojíni. Vlevo dole jsou vyobrazeni vévoda Lüneburský, generál Gustav Gustavson a polní maršálek Kniphausen.
Signace: neuvedena
Autor: Lehausen Regnerus, mědirytec
Originální název: Genuina cartagraphe praelii, quo inclytus Lüneburgensium dux Joh. Georgius, generalis svedicus etc. cum comitibus de Gronsfeld et Merode generalibus caesareanis 28. iun. / 8. iul. 1633 prope Oldendorp felicissime decertavit.
Per supremum castrorum metaforem et architektům Oluf Hanson delineata. Regnerus Lehausen sculpsit. Fredericus Hulsius excudit.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 205/91
V době, kdy Valdštejn táhl se svou armádou do Horní Falce (západně Chebu) a Bernard Výmarský soustředil svá vojska v Bavorsku, nařídil švédský kancléř Axel Oxenstierna, vrchní velitel švédských vojsk po smrti Gustava Adolfa, aby vévoda Jiří z Brunšviku-Lüneburku a maršál Kniphausen odtáhli s vojskem k Veseře, poněvadž tu již nehrozilo nebezpečí ze strany vévody lotrinského. Při tomto strategickém pohybu se střetli Švédové s císařským vojskem pod velením generálů Gronsfelda a Merodeho u Oldendorfu, nedaleko Hamelnu v Hessensku. Došlo k velké, krvavé bitvě, v níž císařští podlehli. Na bojišti zůstalo přibližně 5 000 císařských mužů, dalších 2 500 mužů bylo zajato a ukořistěno 13 děl, 70 bojových standart a všechny zásoby proviantu i střeliva. Generál Merode byl těžce raněn a zemřel nedlouho potom v Kolíně n/Rýnem. Po tomto úspěchu se pak Švédové rozptýlili po celém Vestfálsku.
Pfaffenhofen, Dne
31.07.1633Bitva je zobrazena na levé třetině listu, vpravo je město Pfaffenhofen, v pozadí na pahorku hrad Lichtenberg a opodál vesnice Rinkelsdorf. Pod obrazem je legenda: A–N a příslušná vysvětlení.
Signace: M. Merian fecit.
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem
Originální název: Wahrhaffte verzeichnusz des Treffens so zwischen den Schwedischen und Lothringischen Armeen den 31. Julli Anno 1633 bei Pfaffenhouen geschehen und die Schwedischen das feld erhalten.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 209/327
V době mezi smrtí švédského krále Gustava Adolfa u Lützenu v listopadu 1632 a zavražděním Valdštejna v Chebu v únoru 1634 nastala jakási stagnace bojových událostí, která byla vyvolána především skutečností, že Valdštejn se zabýval intenzivním tajným vyjednáváním s nepřítelem. Ale i Švédové nebyli příliš aktivní a potřebovali po několika krvavých bitvách a po ztrátě svého krále a vojevůdce klid a odpočinek. Na vedlejších bojištích však, zejména na horním toku Rýna, došlo k operacím místního významu. Švédský velitel, rýnský hrabě Oto Ludvík tu obsadil v červnu 1633 rakouská „lesní města“ a oblehl Breisach. Vévodu Karla Lotrinského, který soustředil svá vojska u alsaského Zabernu a pak postoupil k Pfaffenhofenu, porazil tu dne 31. července 1633 švédský velitel, falckrabí Kristian z Birkenfeldu. Město Pfaffenhofen leží přibližně 35 km západně od Štrasburku.
Lichtenau, Dne
01.08.1633 (do 24.08.1633)Na obraze je pevnost Lichtenau s okolím, ležící přibližně 20 km jihozápadně od Ansbachu v Bavorsku. Na tisku je zakreslena řeka francká Resa. V popředí je tmavý les. Nad Lichtenau je městský erb, naproti je portrét Jana Jakuba hraběte Thurna s erbem. Vlevo nahoře je legenda: A–F.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentlicher Abrisz der Vöstung Lichtenau sampt dem Marck und Gelegenheit welche dero 1. Augusti in Namen ihr. Fürstlich. Gna. Hörtzog Bernhart von Weinmar etc. durch den jungen Grafen von Thurn ist belägert worden und den 24. dis mit Accort wieder eingenommen. 1633.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 210/225a
V době mezi bitvou u Lützenu a chebskou vraždou, kdy vládl na hlavních dějištích války (ve středním Německu) poměrný klid zbraní, zabýval se Bernard Výmarský, hlavní vojevůdce Švédů po smrti Gustava Adolfa, bojovými operacemi místního významu v Bavorsku. Oblehl i město a pevnost Lichtenau dne 1. srpna a již 24. srpna 1633 je dobyl dohodou s císařskou posádkou jeho podřízený mladý důstojník Jan Jakub hrabě Thurn-Velsassina.
Nancy, Dne
25.09.1633Mědirytina je velmi jemně provedena a představuje město Nancy s okolím. Ve velkém oblouku kolem města jsou zákopy obléhajících. Nahoře vlevo i vpravo jsou průřezy fortifikačních staveb v ozdobných kartuších, vpravo dole je měřítko. Pod obrazem je:
1. věnování králi Ludvíku XIII. od R. Disiette
2. popis obléhání Nancy, rozčleněný podle písmen A–Z a oslavující Ludvíka XIII.
3. topografický popis obléhání
4. sonet, oslavující hrdinné dobytí Nancy
Signace: A Paris chez Melchior Tavernier.
Autor: Tavernier Melchior, rytec, tiskař a nakladatel v Paříži
Originální název: La siége de Nancy
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 211/419
Po potlačení vnitřních nepokojů, které byly vyvolány vzpurnou francouzskou šlechtou, která se nechtěla podrobit mocnému kancléři Ludvíka XIII., obrátil kardinál Richelieu svou pozornost na zahraniční záležitosti. Pokusil se především ohrozit vliv a moc říše římsko-německé na východních hranicích Francie. Hlavně v Lotrinsku zasahovaly državy císařovy až do francouzského vnitrozemí, biskupství Metz, Toul a Verdun spadla pod jurisdikci říše. Tyto politické záměry řešila Francie válkou. Většina měst se dobrovolně podrobila Francouzům, mezi nimi i Trevír. I kolínský arcibiskup byl nucen postoupit „ochranu“ krále Ludvíka XIII. Do sledu těchto bojových operací spadá i dobytí města Nancy Ludvíkem XIII. dne 25. září 1633.
Steinov, Dne
12.10.1633Obraz je rozdělen tokem Odry, vlevo nad Odrou je město Steinov v plamenech, po obou stranách řeky tzv. steinovská šance, obklopená postavením císařských vojsk. V levém popředí je vozatajstvo a jeden jezdec. Uvedený německý text je nad obrazem, dole je legenda: A–I.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentlücher Abrisz der Steinawer Schantz in Schlesien sampt dem daselbst gehaltenen Treffen Anno 1633.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 212/334
Po velké bitvě u Lützenu v listopadu 1632 stáhl Valdštejn svou armádu do prostoru Saska a Slezska, zatímco v jihozápadním Německu pokračovaly boje mezi menšími švédskými a bavorskými jednotkami. Ve svém neujasněném strategickém a politickém pojetí, které již tehdy bylo vedeno velezrádnými pohnutkami, uzavřel Valdštejn krátkodobé příměří s nepřítelem, které vypršelo dne 21. září 1633. Aby se nyní nemusel střetnout se silnou švédsko-saskou armádou, která stála proti němu, použil lsti. Dal rozšířit zprávu, že vyslal generála Piccolominiho s větším vojskem, aby dobyl Torgavu a překročil Labe. Jakmile se tato zpráva donesla saskému veliteli Arnimovi, ihned odštěpil své saské jednotky od Švédů a překotně odtáhl bránit ohrožené Braniborsko. Valdštejnova armáda zatím nečinně stála za Lužickými horami a teprve po Arnimově odchodu se dala neprodleně na pochod k Odře. Švédové stáli u Steinova. Valdštejnův důstojník, hrabě Schaffgotsch přebrodil s 8 000 císařskými kyrysníky Odru, obrátil tím proti sobě švédskou jízdu a postavil se na pravém břehu řeky proti švédskému táboru. Současně se však objevil i Valdštejn se svým oddílem u Steinova na levém břehu Odry. Tím byli Švédové, kteří čítali 5 000 mužů, zcela zaskočeni a obklíčeni císařskými, jichž bylo přibližně 30 000 mužů. 70 děl bylo namířeno na obklíčenou armádu; Valdštejn poskytl švédským velitelům, staršímu hraběti Thurnovi a generálu Duvalovi jen 30 minut času k uvážení, zda přijmou podmínky kapitulace. Za těchto okolností se Švédové pochopitelně vzdali. Ve své suverénní velkorysosti pak propustil Valdštejn na svobodu všechny švédské generály, plukovníky a hejtmany. Thurna a Duvala pak později však přece zajal a donutil prvého, aby vydal otevřený list velitelům všech pevných míst, obsazených Švédy, aby se Valdštejnovi vzdali. Po osmi dnech pak propustil Thurna proti vůli Vídně. Duval uprchl sám ze zajetí.
Řezno, Dne
15.11.1633V levém popředí leptu je obraz vévody výmarského na koni, s maršálskou holí v ruce. Na pravé straně listu je město Řezno. Vojenské akce, spojené s obléháním města, nejsou zakresleny v plném rozsahu; je tu jen několik drobných vojenských scén. Na obloze jsou dva andělé s vavřínovým věncem a ratolestmi; dva další andělíčci drží rozvinutou stuhu s nápisem: „Soli Deo gloria“, v rohu listu je řezenský městský erb, tj. dva zkřížené klíče.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Belägerung und Eroberung der Statt Regensburg an der Donaw, durch Ihr. Fürstl. G. Hertz. Bernhardten vom Weym. Zu anfangdes Winthers monats 1633 verrichtet.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 213/103
Po smrti krále Gustav Adolfa u Lützenu převzal švédský kancléř Axel Oxenstierna vedení politických i vojenských záležitostí. Otázka velení armády byla pochopitelně v současné době nejvýznamnějším úkolem. Vévoda Bernard Výmarský byl hlavním švédským vojevůdcem a táhl se svou armádou ze Saska do Bavorska, kde generál Gustav Horn byl ohrožován bavorským vojskem. Vleklý průběh bojových událostí, který byl pro tuto fázi války třicetileté charakteristický, byl vyvolán především Valdštejnovou váhavostí a nerozhodností. Obratnými, leč dvojakými jednáními, která se pohybovala od loajálnosti k císaři až po zradu, a která především sledovala jeho osobní prospěch a dosažení jeho politických aspirací, oddaloval zásah na pomoc ohroženému Bavorsku. Bernard Výmarský zatím připravil nerušeně situaci pro dobytí Řezna protestanty, což se mu také podařilo bez zvláštní námahy dne 15. listopadu 1633, jistě i s pomocí Valdštejnovy váhavosti, ne-li jeho přímou sabotáží.
Cheb, Dne
25.02.1634Rytina je rozdělena podélně na dvě pole. Na horní části je zobrazena scéna zavraždění důstojníků a stoupenců vévody frýdlantského. V jídelně je mnoho bojujících a střílejících osob; na stole jsou připravena jídla, ubrus je stržen. Druhý díl tisku zobrazuje Valdštejna v nočním úboru. Stojí v ložnici, v pozadí je stůl s hořící svíčkou, v rohu komnaty je jeho lože s nebesy. Dveřmi prudce pronikají tři vojáci, z nichž první (hejtman Deveroux) se chystá probodnout Valdštejna partyzánou – bodná dvousečná zbraň s dlouhým ratištěm. Ostatní jsou ozbrojeni kordy.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Vorbildung der zu Eger an dem Herzogen von Friedland und etlich andern Keyserlichen Obristen und Offizieren den 15. Febr. dess 1634 Jahrs verübten Mordthat.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 217/95
Když Valdštejnova zrádcovská činnost došla sluchu ve Vídni a nebylo již pochyb, že se hodlá chopiti českého trůnu, vydal císař rozkaz chopiti se jeho osoby živé nebo mrtvé. Zavraždění Valdštejna a jeho druhů Illova, Trčky, Kinského a Neumanna v Chebu dne 25. února 1634 bylo však důsledkem okamžité vzniknuvší situace a bylo o něm rozhodnuto císařovými exekutory teprve těsně před uskutečněním, poněvadž neměli jiné volby. V chebském zámku byla sjednána večeře, které se zúčastnili – mimo čtyř shora jmenovaných Valdštejnových důvěrníků – i císařští důstojníci Gordon a Buttler, kteří se lstivě vydávali za přátele vévody frýdlantského. Téhož dne k večeru přibyl znenadání do Chebu František Sasko-Lauenburský, Valdštejnův obdivovatel a věrný přítel. Císařovi důvěrníci v tom viděli zjevné ohrožení svých záměrů, a rozhodli se proto jednat bezodkladně. Večeře již probíhala, když zcela nečekaně vtrhlo několik důstojníků a vojáků Buttlerova pluku do jídelny s voláním: „Kdo je tu císařský?“. Nato ihned vstali Gordon a Buttler, k nimž se připojil i Leslie a vykřikli: „Vivat Ferdinand“. Vetřelci se vrhli na hodující důstojníky, kteří neměli u stolu své zbraně. Kinský byl ihned proboden, Illov byl usmrcen třemi údery, když se snažil zmocniti se svého kordu. Trčkovi se však podařilo uchopit kord a bránil se houževnatě; tupil Gordona nadávkami, v boji roztříštil Deverauxovi kord, usmrtil dva dragouny a smrtelně zranil hejtmana Lerda. Sám byl zasažen třemi ranami do tváře, rány, vedené na jeho tělo byly neúčinné, poněvadž byl oděn do silného koženého kabátu. Konečně však přece podlehl přesile a byl usmrcen. Rytmistr Neumann unikl do kuchyně, byl zde však dostižen a zabit. K této krvavé události došlo v 20 hod., vanul silný vítr, který přehlušil hluk boje, a tím usnadnil nerušenou exekuci. Hejtman Deveroux pak odešel s šesti halapartníky k domu, v němž byl ubytován Valdštejn, který se právě chystal na lože. Uslyšel v městě nezvyklý hluk a nářek hraběnky Kinské a Trčkové, které oplakávaly své mrtvé muže. Zvolal tedy na stráže před svou komnatou: „Co se to děje?“. Vtom však již Deverouxovi muži přemohli vévodovy osobní stráže a vnikli do ložnice, v níž stál Valdštejn v nočním oděvu u svého lůžka. Hejtman Deveroux, držící pohotově partyzánu, zvolal na vévodu: „Jsi ničema a musíš zemřít!“. Ten však neodpověděl a po opětném zvolání: „Musíš zemřít!“, probodl Valdštejnovu hruď, a tím jej na místě usmrtil.
Dne
25.02.1634Uprostřed na oválném poli je portrét Valdštejnův s dobovou špičatou bradkou a knírem. Má široký stojatý límec a šerpu přes hruď. V dalších čtyřech oválných polích jsou tato vyobrazení: hostina na chebském zámku při vstupu vrahů, jeden z nich, patrně Gordon, volá: „Vivat casa d´Austria!“. Zavraždění účastníků hostiny, Kinského, Trčky, Illova a rytmistra Neumanna. Zavraždění Valdštejna v ložnici hejtmanem Deverouxem. Odvlečení mrtvých těl, kolem stojí vojáci a jeden důstojník s holí. Pod těmito obrazy je obsáhlý německý text, který podrobně, ovšem tendenčně z hlediska strany císařské, líčí průběh celé události. Pozoruhodná je tu zmínka, že vévoda sasko-lauenburský přijel týž večer do Chebu s větším oddílem vojska, aby poskytl Valdštejnovi ochranu.
Signace: Daniel Manasser Bürger & Kupferstecher von Augspurg, jesiger Zeitt zur Grätz
Autor: neznámý
Originální název: Wahre Abconterfech desz weilandt Alberti von Wallenstain gewesten Khayserischen feldt-Generalissimi, Sowol auch wass gestalt er sambt 4 anderen Rebellen umb vorgehabten Maynaydigen Conspiration zu Eger im Jahr 1634 den 25. Februari umbgebracht worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 218/104
Když Valdštejnova zrádcovská činnost došla sluchu ve Vídni a nebylo již pochyb, že se hodlá chopiti českého trůnu, vydal císař rozkaz chopiti se jeho osoby živé nebo mrtvé. Zavraždění Valdštejna a jeho druhů Illova, Trčky, Kinského a Neumanna v Chebu dne 25. února 1634 bylo však důsledkem okamžité vzniknuvší situace a bylo o něm rozhodnuto císařovými exekutory teprve těsně před uskutečněním, poněvadž neměli jiné volby. V chebském zámku byla sjednána večeře, které se zúčastnili – mimo čtyř shora jmenovaných Valdštejnových důvěrníků – i císařští důstojníci Gordon a Buttler, kteří se lstivě vydávali za přátele vévody frýdlantského. Téhož dne k večeru přibyl znenadání do Chebu František Sasko-Lauenburský, Valdštejnův obdivovatel a věrný přítel. Císařovi důvěrníci v tom viděli zjevné ohrožení svých záměrů, a rozhodli se proto jednat bezodkladně. Večeře již probíhala, když zcela nečekaně vtrhlo několik důstojníků a vojáků Buttlerova pluku do jídelny s voláním: „Kdo je tu císařský?“. Nato ihned vstali Gordon a Buttler, k nimž se připojil i Leslie a vykřikli: „Vivat Ferdinand“. Vetřelci se vrhli na hodující důstojníky, kteří neměli u stolu své zbraně. Kinský byl ihned proboden, Illov byl usmrcen třemi údery, když se snažil zmocniti se svého kordu. Trčkovi se však podařilo uchopit kord a bránil se houževnatě; tupil Gordona nadávkami, v boji roztříštil Deverauxovi kord, usmrtil dva dragouny a smrtelně zranil hejtmana Lerda. Sám byl zasažen třemi ranami do tváře, rány, vedené na jeho tělo byly neúčinné, poněvadž byl oděn do silného koženého kabátu. Konečně však přece podlehl přesile a byl usmrcen. Rytmistr Neumann unikl do kuchyně, byl zde však dostižen a zabit. K této krvavé události došlo v 20 hod., vanul silný vítr, který přehlušil hluk boje, a tím usnadnil nerušenou exekuci. Hejtman Deveroux pak odešel s šesti halapartníky k domu, v němž byl ubytován Valdštejn, který se právě chystal na lože. Uslyšel v městě nezvyklý hluk a nářek hraběnky Kinské a Trčkové, které oplakávaly své mrtvé muže. Zvolal tedy na stráže před svou komnatou: „Co se to děje?“. Vtom však již Deverouxovi muži přemohli vévodovy osobní stráže a vnikli do ložnice, v níž stál Valdštejn v nočním oděvu u svého lůžka. Hejtman Deveroux, držící pohotově partyzánu, zvolal na vévodu: „Jsi ničema a musíš zemřít!“. Ten však neodpověděl a po opětném zvolání: „Musíš zemřít!“, probodl Valdštejnovu hruď, a tím jej na místě usmrtil.
Dne
25.02.1634Na mědirytině jsou 4 oddělené obrazy, na nichž jsou tyto scény: 1. Násilné vniknutí ozbrojeného oddílu do chebského zámku a potyčka v kuchyni. 2. Zavraždění Kinského, Trčky, Illova a Neumanna při hostině. 3. Zavraždění Valdštejna v ložnici hejtmanem Deverouxem. 4. Valdštejnova mrtvola je vynášena na nádvoří. Mezi zobrazenými scénami je tento nápis: „Alberti ducis Fridlandini militiae caesareanae generalissimi et aliorum quorundam ducum et officiorum caedes, Egrae die 15. Februar. anni 1634.“ Pod obrazovou částí tisku je obsáhlý německý text ve třech sloupcích, který komentuje chebskou vraždu s tendencí strany Valdštejnovy.
Signace: M. Merian fecit.
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem
Originální název: Eigentliche Vorbildung und Bericht welcher Gestalt der Keyserliche General Hertzog von Friedland beneben etlich anderen Obristen und Officieren zu Eger hingerichtet worden den 15. Feber 1634.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 219/224
Když Valdštejnova zrádcovská činnost došla sluchu ve Vídni a nebylo již pochyb, že se hodlá chopiti českého trůnu, vydal císař rozkaz chopiti se jeho osoby živé nebo mrtvé. Zavraždění Valdštejna a jeho druhů Illova, Trčky, Kinského a Neumanna v Chebu dne 25. února 1634 bylo však důsledkem okamžité vzniknuvší situace a bylo o něm rozhodnuto císařovými exekutory teprve těsně před uskutečněním, poněvadž neměli jiné volby. V chebském zámku byla sjednána večeře, které se zúčastnili – mimo čtyř shora jmenovaných Valdštejnových důvěrníků – i císařští důstojníci Gordon a Buttler, kteří se lstivě vydávali za přátele vévody frýdlantského. Téhož dne k večeru přibyl znenadání do Chebu František Sasko-Lauenburský, Valdštejnův obdivovatel a věrný přítel. Císařovi důvěrníci v tom viděli zjevné ohrožení svých záměrů, a rozhodli se proto jednat bezodkladně. Večeře již probíhala, když zcela nečekaně vtrhlo několik důstojníků a vojáků Buttlerova pluku do jídelny s voláním: „Kdo je tu císařský?“. Nato ihned vstali Gordon a Buttler, k nimž se připojil i Leslie a vykřikli: „Vivat Ferdinand“. Vetřelci se vrhli na hodující důstojníky, kteří neměli u stolu své zbraně. Kinský byl ihned proboden, Illov byl usmrcen třemi údery, když se snažil zmocniti se svého kordu. Trčkovi se však podařilo uchopit kord a bránil se houževnatě; tupil Gordona nadávkami, v boji roztříštil Deverauxovi kord, usmrtil dva dragouny a smrtelně zranil hejtmana Lerda. Sám byl zasažen třemi ranami do tváře, rány, vedené na jeho tělo byly neúčinné, poněvadž byl oděn do silného koženého kabátu. Konečně však přece podlehl přesile a byl usmrcen. Rytmistr Neumann unikl do kuchyně, byl zde však dostižen a zabit. K této krvavé události došlo v 20 hod., vanul silný vítr, který přehlušil hluk boje, a tím usnadnil nerušenou exekuci. Hejtman Deveroux pak odešel s šesti halapartníky k domu, v němž byl ubytován Valdštejn, který se právě chystal na lože. Uslyšel v městě nezvyklý hluk a nářek hraběnky Kinské a Trčkové, které oplakávaly své mrtvé muže. Zvolal tedy na stráže před svou komnatou: „Co se to děje?“. Vtom však již Deverouxovi muži přemohli vévodovy osobní stráže a vnikli do ložnice, v níž stál Valdštejn v nočním oděvu u svého lůžka. Hejtman Deveroux, držící pohotově partyzánu, zvolal na vévodu: „Jsi ničema a musíš zemřít!“. Ten však neodpověděl a po opětném zvolání: „Musíš zemřít!“, probodl Valdštejnovu hruď, a tím jej na místě usmrtil.
Memmingen, Dne
01.03.1634 (do 31.03.1634)Uprostřed listu je vyobrazeno obléhání města Memmingen, opodál protéká řeka Iller a potok Buxach. Nahoře vpravo u břehu řeky je hlavní stan švédského maršálka Gustava Horna. Shora citovaný text je nad obrazem v podélné kartuši, vlevo je erb města Memmingen, ovinutý vavřínovým věncem. Rytina je pozoruhodná svým jemným provedením.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahrhaffte Contrafactur der Statt Memmingen sampt der Belagerung Anno 1634.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 221/339
V prvních letech po smrti Gustava Adolfa u Lützenu byly bojové akce Švédů plánovány vévodou Bernardem Výmarským, polním maršálkem Gustavem Hornem a kancléřem Oxenstiernou. Tito tři však měli obvykle různé strategické názory, a proto docházelo k rozporům. Bernard Výmarský zamýšlel tažení do dědičných zemí rakouských, Oxenstierna a jeho zeť generál Gustav Horn však pokládali za užitečnější opevnit a zajistit dobytá území. Bernard Výmarský pak požádal Horna, aby mu pomohl dobýt město Amberg, což však onen odmítal a zůstal v Horním Švábsku, kde byl zaměstnán okupací tohoto území. Hornovo stanovisko bylo též v intencích kancléře Oxenstierny, který též nepovažoval dobytí Ambergu za důvod k zásahu. Při svých místních operacích v Horním Švábsku oblehl Gustav Horn i město Memmingen, které bylo obsazeno císařsko-bavorskými jednotkami. Memmingen leží přibližně 80 km severovýchodně od Bodamského jezera. K popsanému obléhání došlo v jarních měsících roku 1634.
Horní Alsasko, Dne
02.03.1634Tisk zobrazuje bitvu mezi císařskými a švédskými vojsky. Vpravo je hustý les, označený nápisem: „Der Löwen Wald“, v pozadí je zámek Hirtenstein, pod nímž protéká říčka Thur. Uprostřed obrazu je střetnutí obou vojsk, císařští prchají směrem k levému okraji tisku. Vpravo dole je jezdectvo a trubači. Pod obrazem je legenda: 1–21, německý text je nahoře.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Vorbildung der Feldschlacht im oberen Elsasz den 2. Martii 1634 vorgangen darinn die Kayserliche von Ihr. Excel. Herrn Rheingraf Otto Ludwig geschlagen worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 220/265
Jedná se o bitvu, která se udála v Horním Alsasku u Wattweileru, přibližně 15 km severozápadně od Mühlhausenu, nedaleko řeky Thur. V tomto prostoru operovali tehdy císařští pod velením vévody Lotrinského a švédské vojsko pod rýnským hrabětem Otou Ludvíkem. Mezi oběma protivníky došlo zde dne 2. března 1634 k vyobrazenému střetnutí, v němž byli císařští poraženi.
Lehnice, Dne
03.05.1634Celá obrazová plocha tisku je vyplněna hustou bitevní vřavou, částečně zahalenou kouřem z pálících děl. V levém pozadí je město Lehnice. V popředí jsou drobné vojenské scény, mistrně provedené. Nad obrazem je uvedený německý text, dole je legenda: A–Q.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Abbildung des hartten Treffens so zwischen den Kays: und Chursächsischen Armeen bey Lignitz vorgangen 1634.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 222/301
Po chebské vraždě v únoru 1634 zůstaly ve Slezsku proti Sasům jen slabší císařské jednotky. Byl tu i slabší oddíl Švédů. V čele Sasů stál známý generál Arnim, kdysi bojovník císařův, který v době Valdštejnovy zrádcovské činnosti byl úzce zapleten do onoho spiknutí. Později však přispěl značnou měrou k Valdštejnovu pádu. Dne 3. května 1634 došlo ke střetnutí mezi vojsky Arnimovými a císařskými u Lehnice ve Slezsku, v němž Sasové zvítězili.
Lehnice, Dne
03.05.1634Na hořejším okraji listu je město Lehnice ve Slezsku (Legnica), k němuž prchají císařští vojáci. Zbytek obrazu tvoří mnoho seřazených nástupových tvarů vojsk v příznačných čtvercích. V levém popředí je nakreslen velký strom, 2 jezdci a 3 pěší vojáci, žena s dítětem a sedlák, držící v rukou psa a slepici.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentlicher Entwurf des Treffens so den 3. May desz 1634 Jahrs bey Lignitz in Schlesien vorgengen, dabei die kayserische Armee von der Schwedisch. und Sächsischen geschlagen und zertrennet worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 223/340
Po chebské vraždě v únoru 1634 zůstaly ve Slezsku proti Sasům jen slabší císařské jednotky. Byl tu i slabší oddíl Švédů. V čele Sasů stál známý generál Arnim, kdysi bojovník císařův, který v době Valdštejnovy zrádcovské činnosti byl úzce zapleten do onoho spiknutí. Později však přispěl značnou měrou k Valdštejnovu pádu. Dne 3. května 1634 došlo ke střetnutí mezi vojsky Arnimovými a císařskými u Lehnice ve Slezsku, v němž Sasové zvítězili.
Řezno, Dne
15.05.1634 (do 17.07.1634)Jde o velkou, reprezentativní mědirytinu zobrazující obléhání Řezna císařskými. V pozadí je horstvo a protékající Dunaj. Město samotné je velmi pečlivě a čistě ryto. V popředí je několik vojenských scén, hradby, tábořiště apod. Vpravo je v ozdobném rámu věcná a topografická legenda: A–Z a 1–29. Opodál jsou kresleni jednotliví jezdci a mušketýři s korouhvemi. Vlevo je kulatá ozdobná kartuše s erby členů konšelské rady a s věnováním nejmenovanému purkmistrovi od jakéhosi Matyáše Hubera. Vpravo nahoře je umístěn znak města Řezna: dvouhlavá orlice se zkříženými klíči. Německý text, který je uveden doslova na předchozí stránce, je umístěn v oblacích nad vyobrazeným městem.
Signace: Matheus Merian fecit.
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem
Originální název: Der zu Hungarn und Böheim K. M. Belagerung des h.r.freyen Statt Regenspurg, welche den 15. May Anno 1634 angefangen und den 17. Julii mit Accord vollendet worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 229/297
Po Valdštejnově zavraždění v únoru 1634 převzal vrchní velení nad všemi císařskými armádami král český a uherský Ferdinand, syn Ferdinanda II. a pozdější římsko-německý císař Ferdinand III. Jeho vojenským poradcem byl generál Matyáš Gallas. Tato změna na nejvyšších velitelských místech vyvolala rychlejší spád bojových událostí než v poslední době éry Valdštejnovy. Dějištěm nově vzplanuvších bojů se stalo Bavorsko, které bylo převážně okupováno Švédy. Jejich velitel, vévoda Bernard Sasko-Výmarský byl však ve svém disponování omezen názorovými rozpory, které vznikly mezi ním a generálem Gustavem Hornem v strategickém pojetí situace. V době, kdy císařská armáda postupovala z Čech do Bavorska, stál Bernard Výmarský v západním Německu. Předsunuté jednotky císařských pod Aldringenem (který 12. července 1634 padl u Landshutu) již ohrožovaly Řezno, které dosud bylo v moci Švédů. Než mohl Bernard Výmarský uskutečnit svůj zamýšlený plán vpádu do rakouských dědičných zemí císaře, dozvěděl se při postupu k východu, že Řezno, ležící vlastně již v jeho týlu, kapitulovalo a je v rukou císařských od 17. července 1634. V těchto dnech pak došlo k spojení obou hlavních švédských armád pod Gustavem Hornem a Bernardem Výmarským a dozrávala situace, která vedla k významné bitvě u Nördlingenu, kde podruhé již byl zvrácen mocenský poměr obou soupeřících stran, tentokrát v prospěch tábora císařsko-katolického. (K prvnímu významnému obratu v třicetileté válce došlo v bitvě u Breitenfeldu r. 1631, kde pronikavě zvítězili protestanté v čele s švédským králem Gustavem Adolfem.)
Frankfurt, Dne
23.05.1634Na tisku je situace Frankfurtu nad Odrou (půdorys). Levý horní roh listu je oddělen širokým tokem Odry, který je u Frankfurtu překlenut mostem. Město je obklopeno liniemi obléhajících s četnými dělostřeleckými bateriemi a vojenskými tábory. Uvedený německý text je v ozdobné kartuši vpravo nahoře. Topografická a vojenská legenda A–R je uvedena nad obrazovou částí tisku. Je tu i uvedeno měřítko v ruthenech.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Grundriss der belagerung und Statt Frankfurt, wie solche von Ihr: Churf: Durchl: neben General Banner den 13. May belägert und den folgenden 23 ditoerobert worden. Anno 1634.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 224/31 D
V době po Valdštejnově zavraždění v Chebu stála v Horním Slezsku a v přilehlých územích vojska saská a švédská, která zde operovala proti relativně slabému vojsku císařskému, jež tu zbylo po Valdštejnově odchodu na západ. Švédsko-saské vojsko oblehlo a dobylo i Frankfurt nad Odrou dne 23. května 1634.
Frankfurt, Dne
23.05.1634Na tisku je situace Frankfurtu nad Odrou (půdorys). Levý horní roh listu je oddělen širokým tokem Odry, který je u Frankfurtu překlenut mostem. Město je obklopeno liniemi obléhajících s četnými dělostřeleckými bateriemi a vojenskými tábory. Uvedený německý text je v ozdobné kartuši vpravo nahoře. Topografická a vojenská legenda A–R je uvedena nad obrazovou částí tisku. Je tu i uvedeno měřítko v ruthenech.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Grundriss der belagerung und Statt Frankfurt, wie solche von Ihr: Churf: Durchl: neben General Banner den 13. May belägert und den folgenden 23 ditoerobert worden. Anno 1634.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 225/231
V době po Valdštejnově zavraždění v Chebu stála v Horním Slezsku a v přilehlých územích vojska saská a švédská, která zde operovala proti relativně slabému vojsku císařskému, jež tu zbylo po Valdštejnově odchodu na západ. Švédsko-saské vojsko oblehlo a dobylo i Frankfurt nad Odrou dne 23. května 1634.
Rheinfelden, Dne
01.07.1634 (do 31.08.1634)Ve středu rytiny je zobrazeno město Rheinfeldern s vysokou kostelní věží. Před městem je: „Herr Gen. Maior Exc. Reingraff Johann Philips quartier“, opodál vpravo: „Auszug der Kayserlichen“. V pozadí jsou horské hřebeny. Podélně protéká Rýn. V popředí jsou vojenská tábořiště a dělostřelecké baterie. Jsou i zakresleny balistické dráhy dělových projektilů končící ve městě. V levém popředí jsou na návrší tři jezdci.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Delineation der Festung Rheinfelden, wie dieselbe von den Schwedischen belägert und eingenommen worden. 1634.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 227/29D
Počátkem roku 1634 došlo k rozporům mezi Bernardem Sasko-Výmarským, maršálkem Gustavem Hornem a kancléřem Oxenstiernou v plánování vojenských opatření. Bernard Sasko-Výmarský chtěl vniknout do rakouských dědičných zemí, Horn i švédský kancléř však zamýšleli nejprve důkladně upevnit svou pozici v dobytých územích. Gustav Horn podnikal operace místního významu ve Švábsku a při této příležitosti dobyl i císařskými obsazené město Rheinfelden. Tyto akce se udály ještě před bitvou u Nördlingenu, v létě roku 1634.
Landshut, Dne
12.07.1634Na rytině je obraz města Landshutu v půvabně kreslené krajině. V městě vzplanul velký požár s oblaky kouře. Na druhém břehu řeky Isar prchá císařské vojsko. V levém popředí jsou 2 jezdci a několik pěších vojáků. Nad městem je znak Landshutu s třemi klobouky. Dole je legenda: A–L.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Contfactur der Statt Landshut in Bayern sampt der Schwedisch und Evangelischen Bunds Belagerung Anno 1634.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 226/446
Mezi Bernardem Výmarským a Gustavem Hornem došlo k rozporům v strategickém názoru na vojenskou situaci. Horn odtáhl se svou armádou, aby oblehl město Forchheim, zatímco Bernard Výmarský se dal na pochod proti kardinálu – infantu Ferdinandovi, který přitáhl s pomocnou armádou španělskou. Když se však roznesla zpráva, že hrozí nebezpečí Řeznu, spojily se opět armády Bernarda Výmarského a Horna 2. července u Augspurku a odtud táhly společně k Landshutu. Podnikly útok na město dne 12. července 1634, v téže době, kdy císařský generál Aldringen vnikl do města druhou stranou. Došlo k urputnému střetnutí uvnitř města, v němž císařští byli krvavě poraženi. Při zmateném útěku císařského vojska přes řeku Isar utonul generál Aldringen, jsa zasažen dvěma kulemi.
Řezno, Dne
16.07.1634Na obrazu podélně protéká Dunaj, na jehož břehu leží město Řezno. Z levého břehu se do Dunaje vlévá říčka Regen (Řezná), pramenící v bavorské části Šumavy. V levém popředí jsou nakresleni 2 jezdci. V levém rohu nahoře je tábor císařských, označený nápisem: „Königs in Ungern Läger“. Vpravo dole je legenda: A–S.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abris der belägerung der Statt Regenspurg wie solche den 16. Juli den Keyserischen mit Accord über geben worden 1634.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 228/44D
Po Valdštejnově násilné smrti v únoru 1634 převzal vrchní velení císařských armád syn Ferdinanda II. Ferdinand III., jemuž k ruce stál generál Matyáš Gallas, který se v tomto údobí své vojenské činnosti velmi osvědčil. Císařské vojsko se dalo na pochod do Bavorska a jednou z prvních významnějších bojových akcí bylo dobytí Řezna dohodou dne 16. července 1634. Ihned potom se připravily události k významné bitvě u Nördlingenu, která znamenala opětný obrat ve válce 30leté.
Řezno, Dne
28.07.1634V pozadí rytiny je město Řezno nad Dunajem s dvěma mosty a ostrovem. Vlevo je předměstí s dvěma vysokými věžemi, z něhož se odsazuje švédské vojsko. Vpravo dole je vyobrazen oddíl jízdy. Nad tím je malé pole s nápisem: „Bischofspalast“. Na obloze nad městem je znak města (2 zkřížené klíče) a nápis: „Ratisbona – Regenspurg“.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung und Beschreibung der Freyen Statt Regenspurg wie sie von Ihr: Fürstl: Gnaden Hertzog Bernhard von Weimar etc. einbekommen und den 18. 28. July 1634 Ihrer Königlichen Majestät in Ungarn im Namen Kays. Mayt. nach etlich Monat langer Belägerung mit gutem Accordo widerum übergeben worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 230/362
Po Valdštejnově násilné smrti v únoru 1634 převzal vrchní velení císařských armád syn Ferdinanda II. Ferdinand III., jemuž k ruce stál generál Matyáš Gallas, který se v tomto údobí své vojenské činnosti velmi osvědčil. Císařské vojsko se dalo na pochod do Bavorska a jednou z prvních významnějších bojových akcí bylo dobytí Řezna dohodou dne 16. července 1634. Ihned potom se připravily události k významné bitvě u Nördlingenu, která znamenala opětný obrat ve válce 30leté. Po Valdštejnově zavraždění v únoru 1634 převzal vrchní velení nad všemi císařskými armádami král český a uherský Ferdinand, syn Ferdinanda II. a pozdější římsko-německý císař Ferdinand III. Jeho vojenským poradcem byl generál Matyáš Gallas. Tato změna na nejvyšších velitelských místech vyvolala rychlejší spád bojových událostí než v poslední době éry Valdštejnovy. Dějištěm nově vzplanuvších bojů se stalo Bavorsko, které bylo převážně okupováno Švédy. Jejich velitel, vévoda Bernard Sasko-Výmarský byl však ve svém disponování omezen názorovými rozpory, které vznikly mezi ním a generálem Gustavem Hornem v strategickém pojetí situace. V době, kdy císařská armáda postupovala z Čech do Bavorska, stál Bernard Výmarský v západním Německu. Předsunuté jednotky císařských pod Aldringenem (který 12. července 1634 padl u Landshutu) již ohrožovaly Řezno, které dosud bylo v moci Švédů. Než mohl Bernard Výmarský uskutečnit svůj zamýšlený plán vpádu do rakouských dědičných zemí císaře, dozvěděl se při postupu k východu, že Řezno, ležící vlastně již v jeho týlu, kapitulovalo a je v rukou císařských od 17. července 1634. V těchto dnech pak došlo k spojení obou hlavních švédských armád pod Gustavem Hornem a Bernardem Výmarským a dozrávala situace, která vedla k významné bitvě u Nördlingenu, kde podruhé již byl zvrácen mocenský poměr obou soupeřících stran, tentokrát v prospěch tábora císařsko-katolického. (K prvnímu významnému obratu v třicetileté válce došlo v bitvě u Breitenfeldu r. 1631, kde pronikavě zvítězili protestanté v čele s švédským králem Gustavem Adolfem.)
Dne
27.08.1634V popředí obrazu je jezdecké střetnutí s poměrně velikými figurami. V pozadí je hlavní bitva a město Nördlingen s kostelní věží. Nad bitevní vřavou jsou husté mraky kouře a prachu. Vlevo je ve skupině postav nakreslen jezdec s korouhví s císařskou orlicí. Krajinná scenérie je v pozadí ukončena vysokým horstvem. Obraz má celou svou kompozicí ráz pozdější než z 1. poloviny 17. století.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Die Schlacht bei Nördlingen Anno 1634.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 231/319
Bitva u Nördlingenu, k níž došlo 27. srpna 1634, zcela zvrátila mocenské postavení obou soupeřících náboženských táborů i nepřátelských armád. Strana císařsko-katolická nabyla opět vrchu. Po smrti krále Gustava Adolfa u Lützenu přešlo velení švédských vojsk do rukou vévody Bernarda Sasko-Výmarského, maršálka Gustava Horna a kancléře Oxenstierny. Vévoda Výmarský a Horn byli však téměř vždy různého názoru v otázkách strategických i taktických. Bernard Výmarský byl dravým, výbušným útočníkem, Horn však byl opatrným, rozvážným, spíše pasivním stratégem. Toto protichůdné velitelské pojetí obou vojevůdců se projevilo katastrofálně u Nördlingenu, kde velení nebylo soustředěno v jedné osobě, tak, jak tomu bývalo v době švédských úspěchů za vojevůdcovství krále Gustava Adolfa. I v císařském táboře došlo však k pronikavým změnám na nejvyšších místech. Zavražděný Valdštejn byl nahrazen mladým králem českým a uherským Ferdinandem, který se později po smrti svého otce stal císařem. Jeho nepostradatelným vojenským poradcem a vlastním strůjcem jeho vojenských úspěchů byl zkušený generál Matyáš Gallas. Velitelské dispozice přenechal mladý Ferdinand Gallasovi a touto prozíravostí podstatně přispěl k vítězství císařských. Po celodenním urputném boji, který přinesl na obou stranách mnoho krizí a nečekaných zvratů, skončila bitva katastrofální porážkou Švédů. Císařští čítali 33 000 mužů, Švédů bylo 26 000. Polní maršál Horn byl zajat jezdectvem generála Jana z Werthu a vévoda sasko-výmarský unikl jen o vlas témuž osudu. Císařští ukořistili 170 bojových standart a praporů a 80 děl. Ztráty Švédů na mužích byly ohromné, ale i všechno vozatajstvo a intendanční materiál padl do rukou císařských.
Nördlingen, Dne
27.08.1634Na tisku je celkový pohled na město Nördlingen, ležící v západním Bavorsku u württemberských hranic, přibližně 80 km severozápadně od Augsburgu. Na obloze nad krajinou je rozvinutá stuha s francouzským nápisem, uvedeným na předchozí stránce. V popředí je několik vojenských oddílů s povozy. Vlevo je zobrazen vysoký důstojník s pobočníkem, přijímající právě hlášení. Opodál stojí košatý strom a vpravo na návrší je kostel. Pod obrazem je legenda A–V. Jedná se o mědirytinu francouzského původu vysoké umělecké úrovně, která, ač nesignována, připomíná mnohými vlastnostmi ryteckou techniku Jaquese Callota. Je pozoruhodné, že kromě topografické legendy je určena situace Nördlingenu s okolím i podle moderních kartografických zvyklostí v zeměpisné délce a šířce.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Nördlingen en Suabe Imp.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 232/296
Krátce před vlastní bitvou dne 27. srpna 1634 bylo město Nördlingen obléháno císařskými vojsky. Bernard Sasko-Výmarský přitáhl, aby město vyprostil z obležení a usadil se se svým vojskem na vrchu u Bopfingenu. Zde se k němu přidružil maršál Gustav Horn. Kritická situace městské posádky se stále vyhrocovala a výzvy obležených o pomoc přiměly nakonec Bernarda Výmarského, aby – nehledě k Hornovým pochybnostem – prosadil svůj názor zaútočit na císařské vojsko. Horn totiž radil, aby se s útokem počkalo do příchodu rýnského hraběte Oty Ludvíka, pro kterého byl chvatně vyslán plukovník Kratz. Byl tedy na straně Švédů nařízen útok na císařské dobyvatele Nördlingenu, čímž se rozpoutala bitva.
Nördlingen, Dne
06.09.1634Na širokém tisku je vyobrazena bitva u Nördlingenu, císařská vojska jsou na pravé straně, vlevo v lese jsou Švédové. Město Nördlingen leží opodál vpravo. V pravém popředí je nakreslena drobná scéna s důstojníkem a trubači. Celá plocha prospektu je zaplněna bojujícími vojenskými oddíly. Latinský nápis, uvedený doslova na předchozím listu, je umístěn v ozdobné kartuši vpravo nahoře. Legenda A–Z a 1–42 je pod obrazem.
Signace: M. Merian fecit
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem
Originální název: Delineatio aciei et pugnae ad Nördlingam VI. Septembris Ao MDCXXXIV.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 233/324
Bitva u Nördlingenu, k níž došlo 27. srpna 1634, zcela zvrátila mocenské postavení obou soupeřících náboženských táborů i nepřátelských armád. Strana císařsko-katolická nabyla opět vrchu. Po smrti krále Gustava Adolfa u Lützenu přešlo velení švédských vojsk do rukou vévody Bernarda Sasko-Výmarského, maršálka Gustava Horna a kancléře Oxenstierny. Vévoda Výmarský a Horn byli však téměř vždy různého názoru v otázkách strategických i taktických. Bernard Výmarský byl dravým, výbušným útočníkem, Horn však byl opatrným, rozvážným, spíše pasivním stratégem. Toto protichůdné velitelské pojetí obou vojevůdců se projevilo katastrofálně u Nördlingenu, kde velení nebylo soustředěno v jedné osobě, tak, jak tomu bývalo v době švédských úspěchů za vojevůdcovství krále Gustava Adolfa. I v císařském táboře došlo však k pronikavým změnám na nejvyšších místech. Zavražděný Valdštejn byl nahrazen mladým králem českým a uherským Ferdinandem, který se později po smrti svého otce stal císařem. Jeho nepostradatelným vojenským poradcem a vlastním strůjcem jeho vojenských úspěchů byl zkušený generál Matyáš Gallas. Velitelské dispozice přenechal mladý Ferdinand Gallasovi a touto prozíravostí podstatně přispěl k vítězství císařských. Po celodenním urputném boji, který přinesl na obou stranách mnoho krizí a nečekaných zvratů, skončila bitva katastrofální porážkou Švédů. Císařští čítali 33 000 mužů, Švédů bylo 26 000. Polní maršál Horn byl zajat jezdectvem generála Jana z Werthu a vévoda sasko-výmarský unikl jen o vlas témuž osudu. Císařští ukořistili 170 bojových standart a praporů a 80 děl. Ztráty Švédů na mužích byly ohromné, ale i všechno vozatajstvo a intendanční materiál padl do rukou císařských. Krátce před vlastní bitvou dne 27. srpna 1634 bylo město Nördlingen obléháno císařskými vojsky. Bernard Sasko-Výmarský přitáhl, aby město vyprostil z obležení a usadil se se svým vojskem na vrchu u Bopfingenu. Zde se k němu přidružil maršál Gustav Horn. Kritická situace městské posádky se stále vyhrocovala a výzvy obležených o pomoc přiměly nakonec Bernarda Výmarského, aby – nehledě k Hornovým pochybnostem – prosadil svůj názor zaútočit na císařské vojsko. Horn totiž radil, aby se s útokem počkalo do příchodu rýnského hraběte Oty Ludvíka, pro kterého byl chvatně vyslán plukovník Kratz. Byl tedy na straně Švédů nařízen útok na císařské dobyvatele Nördlingenu, čímž se rozpoutala bitva.
Mohuč, Dne
01.01.1635 (do 31.12.1635)Tisk zobrazuje mapu města Mohuče s okolím za obléhání roku 1635. Kolem města jsou zakresleny hradby a fortifikace, prostor samotného města zůstal prázdný a je tu jen nápis: „Mayntz – Moguntia“. Dole protéká Rýn s vlévajícím se Mohanem. Na Rýnu jsou 3 ostrovy. Město je obehnáno mohutným opevněním, je tu několik rozptýlených oddílů vojsk, tábořiště a několik stromů. Opodál je tvrz s půdorysem podobným hvězdě: Gustavusburg. Legenda A–Z a 1–10 je v podélném poli vlevo nahoře. Shora uvedený nápis je nad obrazem.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Belägerung der Statt Mayntz durch die Röm: Kay: May: Armee im jahr 1635.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 239/278
Po bitvě u Nördlingenu, v níž Švédové krvavě podlehli, nastala na straně protestantů určitá vojenská stagnace, která byla ještě prohloubena názorovými konflikty mezi Bernardem Výmarským, Gustavem Hornem a švédským kancléřem Oxenstiernou. Tuto situaci dokonale využil císařský generál Gallas, který se svou armádou postupně dobyl města Worms, Oppenheim, Bingen a Bachrach. Frankenthal a Mohuč byly císařskými dobyvateli obklíčeny. Když se však v dohledu náhle objevil vévoda výmarský s švédsko-francouzským vojskem, byli císařští nuceni upustit od obléhání Mohuče. Později se však přece podařilo Gallasovi město obsadit.
Rheinfels, Dne
01.01.1635 (do 31.12.1635)Středem zobrazené krajiny protéká Rýn, na jehož levém břehu je tvrz Rheinfels, která je obklopena francouzskými zákopy. Francouzská linie je v ohni nepřátelských dělostřeleckých baterií, jejichž palebná postavení jsou na pravém břehu Rýna. Shora citovaný německý text je umístěn nad obrazem.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Die Vestung Rheinfels wird von den Französischen Armeen vergeblich belagert.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 240/415
Na této rytině nejsou údaje časové, ani bližší údaje věcné, takže nelze spolehlivě určit zobrazenou událost, tím méně, že jde bezpochyby o bojovou akci bezvýznamnou. Francouzská vojska bojovala společně se Švédy r. 1635 proti císařsko-bavorským vojskům v údolí Rýna – jde tedy pravděpodobně o střetnutí z tohoto údobí 30leté války. Městečko Rheinfels leží přibližně 25 km jižně od Koblenze.
Dne
10.03.1635Na obraze je 40 postav v pláštích s krajkovými límci. Jde pravděpodobně o portréty oněch 40 rukojmí. Před nimi je šest andělů držících znaky těchto osob. V pozadí je Mnichov, nad nímž v oblacích je matka Boží s Ježíškem a několik andělíčků, kteří jí drží plášť a korunu nad hlavou. U jejich nohou jsou znaky Bavorska a města Mnichova. Po obou stranách Panny Marie jsou 4 andělé s tabulemi, na nichž jsou napsána jména 40 rukojmí. Pod obrazem je obsáhlý německý text a latinské modlitby k Panně Marii, jež děkují za šťastný návrat ze zajetí.
Signace: Luc. Kilian F.
Autor: neznámý
Originální název:
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 234/284
Po obsazení Mnichova Švédy dne 10. května 1632 rozhodl se král Gustav Adolf odvléci 40 vážených občanů Mnichova jako rukojmí. Vítězové učinili toto opatření, poněvadž Mnichov byl zcela oddán svému panovníku kurfiřtu Maxmiliánu Bavorskému, občané byli vesměs katoličtí, takže byla nasnadě domněnka, že by mohlo dojít ke vzpouře proti protestantským vetřelcům. 40 Mnichovanů bylo uvězněno v Augsburgu, Donauwörthu a v Nördlingenu a vrátili se do Mnichova teprve po 2 letech a 10 měsících. 2 však zemřeli v zajetí.
Schenkenschanz, Dne
18.07.1635Na mědirytině je vidět část dolního toku Rýna s pevností „Schenckenschantz“. Je tu mnoho drobných scén, různých fortifikačních staveb, vojenských táborů, pastvin apod. V pravém popředí je pikenýr s dlouhou píkou a několik dalších figur, jedna s batohem. Vpravo jsou nakresleni 2 kopáči. Vpravo nahoře je prospekt pevnosti Schenckenschantz, naproti shora uvedený německý text a legenda: 1–25 na ozdobném poli.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Gelegenheit und Belagerung der berümpten Schenckenschantz im Jahr 1635 und 36.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 235/406
Roku 1635 došlo ke změně v dosavadních vztazích mezi Francií a římsko-německou říší. Francie oficiálně vypověděla císaři válku a ihned počala s bojovými akcemi na všech styčných bodech s Habsburky. I s Nizozemím byla uzavřena dohoda o rozdělení tzv. holandského Nizozemí (dnešní Belgie) na dvě části: jednu chtěla uchvátit Francie, druhá byla ponechána Nizozemí. Vládla tu totiž vdova po arcivévodovi Albrechtovi – infantka Isabela – dcera španělského krále Filipa II. Výsledky francouzských výpadů však nebyly valné, poněvadž vojsko a jeho velitelé byli nezkušení. Zobrazené obléhání „Schenckenschantz“ spadalo též do sledu bojových akcí v uvedené době.
Frankfurt, Dne
11.08.1635Obraz není – jako obvykle – doplněn vysvětlujícím textem. Podle Drugulina jde o obléhání města Sachsenhausenu a jeho dobytí akordem dne 11. srpna 1635 generálem Lamboyem. Na obraze je město Frankfurt, řeka Mohan a Sachsenhausen, ležící na druhém břehu. Po mostě přes Mohan postupuje střílející vojsko, ze Sachsenhausenu odchází posádka.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Frankfurt
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 236/101
V květnu r. 1635 byl v Praze uzavřen mír mezi Janem Jiřím I., kurfiřtem saským a císařem. Bitva u Nördlingenu, kde byli Švédové rozdrceni, změnila politickou a vojenskou situaci od základu. Značný počet německých protestantských knížat souhlasil pod tíhou těchto okolností s podmínkami, které císař diktoval Sasům. I samostatná města německé říše se sklonila před císařem, mezi nimi i Frankfurt nad Mohanem a Sachsenhausen, kde setrvala poměrně slabá švédská posádka, která byla 11. srpna donucena císařským generálem Lamboyem k opuštení města.
Sachsenhausen, Dne
11.08.1635Na obrazu jsou 2 města rozdělená širokým tokem Rýnu. Most, z obou stran ostřelovaný, spojuje Frankfurt a Sachsenhausen. Švédsko-francouzská vojska opouštějí právě město. Na tisku jsou též vyznačeny balistické křivky dělových střel dopadajících na město.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Sachsenhausium Frankfurti ad Moenum suburbium cum hostilitatibus inter utrasque gestus.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 237/320
Švédsko-francouzská aliance byla otřesena vítězstvím císařských u Nördlingenu. Císařovi nepřátelé byli nuceni se stáhnout na levý břeh Rýna a nemohli zabránit dobytí Sachsenhausenu dne 11. srpna 1635 generálem Lamboyem.
Merseburg, Dne
25.10.1635 (do 26.10.1635)Uprostřed obrazu je na vyvýšené planině vojenský tábor, obehnaný silnými hradbami. Opodál leží městečko Mesieres a několik dalších osad a vesnic. Krajina je na několika místech porostlá lesem. Vpravo dole táhne švédsko-francouzská armáda. Shora uvedený text je v obdélném poli v levém horním rohu tisku. Dole je v podobném poli legenda: A–M.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung der R: Kays: M: Veldlägers bey Mesieres, Diouze und Mörseberg sampt der Positur der Armme bey der Schweden Vorüberzug den 25. 26. Oktober 1635.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 238/321
Po bitvě u Nördlingenu zbyl jako hlavní císařův nepřítel vévoda Bernard Výmarský, který byl nyní odkázán jen na pomoc Francouzů, poněvadž většina německých knížat vystoupila z protestantského spojenectví. Pro různá nedorozumění s francouzskými veliteli však nemohl zabránit spojení obou císařských armád generála Gallase a Karla Lotrinského, které pak společně táhly k St. Dieuze (Merseburgu) v Lotrinsku. Z tohoto pevného bodu využívali oba císařští generálové svých spojených sil a docilovali značných úspěchů proti nepříteli, který – oslaben vnitřními sváry – se odsadil k Nancy, Lunneville a St. Nicolas. Ale i mezi Gallasem a Karlem Lotrinským došlo brzy k názorovým konfliktům, které způsobily, že obě armády se opět rozdvojily. Gallas se dal na pochod přes Pfalzburg do Alsaska, Karel Lotrinský odtáhl do Franche-Comté, regionu na východě Francie, na hranicích s dnešním Německem a Švýcarskem. Tím však zmařili příležitost k velkému vítězství u Merseburgu, kudy je míjela švédsko-francouzská armáda na dosah ruky ve dnech 25. a 26. října 1635.
Ehrenbreitstein, Dne
01.01.1636 (do 31.12.1636)Na tisku je zobrazeno území kolem ústí Mosely do Rýna, opodál leží město Koblenz. Na poměrně vysokém kopci na druhém břehu Rýna je pevnost Ehrenbreitstein, přesně nakreslena s obklopujícími fortifikačními stavbami. V krajině jsou hluboko zaříznutá údolí a rokle s potoky. Nad obrazem je uveden německý text, dole je legenda: A–R.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Die Vestung Ehrenbreitstein oder Hermanstein, und wie selbige von den Kayseris. Ploquiert und eingenommen wurde. Anno 1636.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 244/294
Rok 1636 stál ve znamení bojů mezi císařskými pod Gallasem a Karlem Lotrinským a švédsko-francouzskými vojsky pod Bernardem Výmarským a kardinálem la Valletem. Tyto bojové akce se odehrávaly převážně na francouzské půdě. Podařilo se dokonce jezdectvu císařského generála Jana z Werthu vniknouti do prostoru poblíž Paříže. Je nasnadě, že zbývající pevné body nad Rýnem, které dosud drželi Francouzi a Švédové, obsadili postupně císařští. Tak byla dobyta císařskými i tvrz Ehrenbreitstein ležící na druhém břehu Rýna proti Koblenzu.
Dne
01.01.1636 (do 31.12.1636)Na obraze je voják, sedící na sedláku jako na koni. Za ním jsou další vojáci, kteří různými způsoby týrají vesničany. Vlevo je oddíl vojska a v pozadí kopcovité panorama. Na obloze je mráček s malou figurkou, sedící na hranici dřeva. Pod obrazovou částí tisku je dvousloký německý veršovaný text, který popisuje útrapy selského lidu za války a hrozí mstou v budoucnu. Letopočet 1636 není sice udán na listu, Drugulinův katalog však zařazuje tuto grafiku do roku 1636.
Signace: neuvedena
Autor: Fürst Paulus, nakladatel v Norimberku, obchodník s uměleckými předměty
Originální název: Neiwe Bawren Klag Uber die unbarmhertzigen Bawren reuter dieser Zeit.
Günstiger Leser tritt herbey Beschaw die sltzam Reutery, Die jetziger Zeit in der Welt
von den Soldaten angestellt.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 245/66
Válka třicetiletá vyvolala strašné útrapy a bídu pro obyvatele území, která jakýmkoliv způsobem přišla do styku s vojskem. Sedláci byli pochopitelně postiženi nejvíce, poněvadž celé armády si běžně opatřovaly potraviny pro mužstvo i koně pleněním mezi venkovským obyvatelstvem. Tato praxe vedla v některých krajích, zvlášť postižených drancováním, k úplnému vylidnění. V Německu i v českých oblastech se v této době zredukoval počet obyvatelstva, převážně ovšem venkovského, o téměř dvě třetiny.
Praha, Dne
01.01.1636 (do 31.12.1636)Jde o široký prospekt města Prahy; uprostřed protéká Vltava překlenutá kamenným mostem. V levém popředí je stylizovaná zřícenina, za ní je vidět strahovský klášter. Nad městem jsou v barokních kartuších tyto znaky: Hradčan, Malé Strany, říšské orlice, českého lva, Starého a Nového Města. Jednotlivé městské čtvrti i významné budovy jsou označeny jmény. Uprostřed listu dole je obdélná kartuše s názvy 20 význačných budov v češtině, latině a němčině. Nahoře je autorův (Hollarův) erb s nápisem: „Wenceslaus Hollar a Lewengrun et Bareyt hanc regni Bohemiae Metropolim, Patriam suam, ex monte Sct. Laurentii A. 1636 exactissime delineavit & aqua forti in hanc formaa aeri insculpsit, Antwerpae A. 1649.“
Překlad: „Václav Hollar z Lewengrunu a Bareytu kreslil co nejpřesněji roku 1636 toto hlavní město království českého – svou vlast z kopce sv. Vavřince (dnešní Petřín) a silnou vodou (rozuměj lučavkou používanou při leptu desek) v této podobě do mědi vyryl, v Antverpách, roku 1649.“
Signace: neuvedena
Autor: Hollar Václav z Práchně, český mědirytec
Originální název: Praga
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 245A/486
Je to krásně provedený, známý Hollarův pohled na Prahu, který zhotovil při své návštěvě v Praze roku 1636 v doprovodu velvyslance anglického krále Karla I., lorda Thomase Hawarda Earla z Arundelu a Surrey. Kolorovaná kresba existovala ještě v 18. století ve sbírce sira Rawlinsona v Londýně. Obraz byl kreslen patrně ze schönbornské zahrady. Je zajímavé, že Hollar v nápise neuvádí svůj jemný dovětek „Prachenbergensis – z Práchně“, který obdržela jeho rodina od Rudolfa II. roku 1606, nýbrž jen predikáty, které mu udělil Ferdinand II. podle rodného jména jeho matky Markéty z Lövengrynu a Bareytu r. 1630.
Dne
13.06.1636Město Hanou je kresleno perspektivně shora, leží v oblouku řeky Küntzig a je rozděleno na dvě části. V blízkém okolí města jsou útočné valy nepřítele, různé vojenské oddíly apod. V popředí protéká Mohan lesnatou krajinou. Uvedený německý text je v oválné kartuši vlevo nahoře. Níže je legenda: A–Z a 1–15.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Delineation der vesten Statt Hanou sampt der Kays: Belagerung, wie sie von den Schweden und Landgrafen Wilhelm von Hessen entsetzet worden den 13. Juni 1636.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 241/308
Vzhledem k tomu, že v důsledku porážky Švédů u Nördlingenu byl donucen kurfiřt Jan Jiří I. Saský uzavřít s císařem mír pražský (r. 1635), vystoupila i řada dalších německých knížat z protestantského bojového společenství. Z těchto několika, kteří zůstali věrni Švédům, pomohl landkrabí Vilém Hesenský vyprostit z císařského obléhání město Hanou nad Mohanem. K této švédsko-hesenské akci proti císařským došlo 13. června 1636.
Magdeburg, Dne
13.07.1636Na rytině je zakreslen tok Labe rozdělující se na několik ramen. Nad Labem leží i město Magdeburg, jehož střed nebyl autorem rytiny proveden, je tu jen nápis „Magdeburg“. Před městem jsou nastoupeny bojové tvary císařsko-saských vojsk, druhou stranou odchází relativně malá švédská posádka. Vpravo dole jsou kresleni 4 trubači na koních. Shora uvedený německý text je umístěn v ozdobné vinětě v levém horním rohu.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Magdeburg durch Accord von den Kayserisch und Chur-Sächsischen wieder erobert den 13. Monats Julii 1636.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 242/98
Již po dobytí Řezna císařskými dne 17. srpna 1634, ale především po bitvě u Nordlingenu, 6. září 1634, počal kurfiřt Jan Jiří Saský, jako spojenec Švédů kolísat, až se konečně rozhodl při mírovém jednání v Praze r. 1635 postavit se opět po bok císaři. Je nasnadě, že politika tohoto německého kurfiřta byla určována především oportunistickými pohnutkami. Strategická situace Švédů se tím stala kritickou, a ani vstup Francouzů do války proti císaři nevyvážil rovnováhu sil. Švédové se odsadili na sever k moři i na severozápad a ve středním Německu zanechali jen několik bezvýznamných posádek v městech, která se stala lehce kořistí císařských. Tak padlo do rukou císařských i město Magdeburg, poznamenané krutým Tillyho dobytím před 5 lety. Švédská posádka opustila město na základě akordu dobrovolně.
Wittstock, Dne
24.09.1636Pod horním okrajem graficky je nápis: Wittstocker Schlacht. Na pravé straně protéká říčka, nad níž leží městečko Wittstock. V zobrazené krajině jsou dva pahorky, na nichž jsou nastoupeny bojující armády; bojuje se i v údolí, které se táhne k říčce. Legenda: A–P a shora uvedený text jsou umístěny pod obrazovou částí tisku.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Delineation des Treffens so zwischen der Keys. Ligistisch. und Chur-Sächsischen und dann anders theils den Schwedischen Armeen bey Wittstockh den 24. September anno 1636 vorgang.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 243/345
Bitvou u Nördlingenu a vystoupením kurfiřta saského a několika dalších německých knížat z protestantského bojového společenství se strategické postavení Švédů podstatně zhoršilo – ba stalo se kritickým. Těžiště bojů se přemístilo do prostoru severně od Saska, kde v čele Švédů stál generál Banner a jeho podvelitelé Torstensson, Leslie, King a Stallhantsch. Společné císařsko-saské armádě, která čítala přibližně 30 000 mužů, velel kurfiřt saský sám a generál hrabě Hatzfeld. Bannerova armáda čítala 22 000 mužů. Obě nepřátelská vojska se setkala nedaleko městečka Wittstocku, téměř 100 km severozápadně od Berlína. Rozpoutala se neobyčejně krvavá a houževnatá bitva, která dlouho kolísala mezi vítězstvím a porážkou na obou stranách, až se konečně podařilo Švédům – ač početně byli slabší – porazit protivníka. Ukořistili 151 císařských praporů a standart, 35 děl, všechen intendanční materiál a stříbrné stolní nádobí kurfiřtovo. Na bojišti zůstalo 1 145 padlých a 2 245 raněných Švédů. Ztráty císařských dosahovaly 5 000 mužů. Poražená armáda se chvatně odsadila k Magdeburgu.
Lipsko, Dne
01.01.1637 (do 31.01.1637)Jde o perspektivní pohled shora na město Lipsko, které je velmi pečlivě kresleno. Před městem je rozvětvený tok řeky Pleisy a mnoho zahrad. Několik švédských oddílů útočí na město, hlavně od jihu. Nahoře jsou dva znaky, z nichž jeden je saský. Na rozvinuté stuze nad obrazem je uveden německý text, který je doslova citován výše; dole vlevo a vpravo jsou 2 obdélníky s legendami: A–O, P–Z a 1–14.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Die Statt Leipzig sampt der Belägerung Anno 1637.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 246/237
Po vítězství Švédů u Wittstocku v září 1636 se naskytla generálu Bannerovi možnost obsadit celé Sasko, které od doby vítězství císařských u Nördlingenu r. 1634 stálo na straně císařově. V lednu r. 1637 oblehl generál Banner Lipsko a pokusil se je dobýt. Obhájci města se však statečně bránili a byli i podpořeni přísunem zásob a mužstva ze saského venkova, což organizoval Julius z Wolfersdorfu. Později ještě přitáhl ze západního Německa generál Gallas se svou armádou, aby pomohl ohroženému městu. Banner nyní shledal, že nestačí na Sasy, spojené s císařskými, přerušil proto dobývání Lipska a dal se chvatně na pochod na sever, jsa pronásledován Gallasem až k dánským hranicím. Tento švédský ústup byl s hlediska vojenského považován odborníky za velmi významný strategický úspěch.
Leucate, Dne
01.01.1637 (do 31.12.1637)Na tisku je zobrazen kopcovitý poloostrov ve Středozemním moři, poblíž Leucatského jezera. Na poloostrově zuří bitva mezi Francouzi a Španěly. Na moři se plaví plachetnice. Leucate leží na pobřeží Středozemního moře, nedaleko Perpignanu. Vlevo nahoře v obdélné kartuši je uveden citovaný německý nápis, pod obrazem je místní a věcná legenda.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Grundrisz der Belägerung und Schlacht vor Leucate in Languedoc, Anno 1637.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 250/256
Francie a Španělsko válčily mezi sebou již dlouhou řadu let, boje však nabyly větší intenzity teprve po oslabení Švédů mírem pražským. (Roku 1635 uzavřel císař se saským kurfiřtem Janem Jiřím I. mír v Praze. Sasko se postavilo po bok císaři a jeho příkladu následovala většina německých knížat, takže Švédové zůstali osamoceni). Francouzi – ve snaze posílit tábor proticísařských – vypověděli oficiálně Habsburkům válku a na všech styčných bodech rozpoutali boje. Vedeni výtečnými vojevůdci, (Bernardem Výmarským, Harcourtem, Guebriantem, kardinálem la Valettem, později též Turennem, Condém aj.), obsadili Francouzi Artois, Lotrinsko, Alsasko a Roussillon. Zároveň podporoval kardinál Richelieu Katalonce a Portugalce v jejich odboji proti madridské vládě. Do sledu těchto bojů spadá i zobrazené střetnutí mezi Francouzi a Španěly u Leucate na pobřeží Středozemního moře r. 1637.
Corbie, Dne
01.01.1637 (do 31.12.1637)Na obraze jsou rozvětvené toky řeky Ancre a Somme. Nad Sommou je výše položené místo s pevností Corbie, která je obehnána rozsáhlým systémem fortifikačních staveb. V okolní krajině je několik vojenských táborů. Vlevo nahoře, nad výše uvedeným německým nápisem, je detail opevňovací stavby v průřezu. Topografická i věcná legenda A–D a 1–20 je umístěna vpravo dole.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahrer Grundrisz der Statt Corbie in Picardey sampt der Belagerung, Anno 1637.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 251/346
Vleklého boje, který vedla Francie proti Španělsku, se později zúčastnilo i španělské Nizozemí, jehož novým guvernérem se stal po smrti Isabely, vdovy po arcivévodovi Albrechtovi, kardinál infant Ferdinand, bratr španělského krále Filipa IV. Tato španělsko-nizozemská aliance měla zprvu několik významných úspěchů v severozápadní Francii, dobyla i město a pevnost Corbie, ležící přibližně 20 km východně od Amiens. Později se však válečné štěstí obrátilo, Francouzi reokupovali ztracená území a roku 1637 dobyli zpět i Corbii. Tuto událost zobrazuje popsaná mědirytina.
Dole, Dne
11.06.1637Uprostřed rytiny je město Dolle (Dole nad řekou Doubs), přibližně 50 km jihovýchodně od Dijonu ve Francii. Pohled z tzv. ptačí perspektivy je kreslen jen schematicky, opevňovací zařízení kolem města jsou však pečlivě provedena. Dole, napříč rytinou, protéká řeka Le Doux (Doubs), přes niž vede z města most. V okolí města je mnoho fortifikačních staveb, vojenských seřadišť a tábořišť. Ve velkém okruhu kolem města probíhají uzavírací příkopy, v pozadí je kopcovité panorama. V levém horním rohu je ve čtverci detail opevnění s útočným příkopem. Vpravo je v obdélném poli legenda: 1–22 a A–K. Vlevo dole je orientační buzola.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahrer Grundrisz der Statt und belägerung Dolle in Burgund angefangen den 1. juny 1637.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 247/286
Vítězstvím u Nördlingenu roku 1634 a pražským příměřím, sjednaným mezi císařem a Janem Jiřím Saským, přesunula se mocenská převaha i bojová iniciativa zřetelně opět na stranu císařsko-katolickou. Poněvadž však roku 1635 vstoupila do války proti říši římsko-německé Francie, přesunulo se dějiště války do Porýní i do samotné Francie. Švédský velitel Bernard Výmarský, který zůstal po vystoupení svých spojenců z řad německých knížat, především kurfiřta saského, z protestantského bojového společenství, osamocen, dostal se do tíživé závislosti na Francouzích, s kterými ho spojoval jen společný nepřítel. Došlo k názorovým konfliktům mezi Bernardem Výmarským a francouzskými veliteli, čehož obratně využili císařští, jímž tehdy veleli Gallas a Karel Lotrinský. Za této situace došlo i k zobrazenému obléhání městečka Dolle v Burgundsku, které dobývali Francouzi v červnu 1637.
Wittenweier, Dne
08.08.1637Mědirytina zobrazuje úsek horního toku Rýna, který protéká rozvětven do několika ramen lesnatým územím. V pozadí je postavení vojsk nedaleko hořícího městečka Wittenweyer. Na švédské šance útočí císařští. V popředí jsou drobné scény s jezdci, kteří eskortují zajatce. Nad obrazem je shora citovaný německý text, dole je legenda: A–M. Drugulin přisuzuje autorství této grafiky M. Merianovi.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahre Delineation der Schwedischen Schantzen und Schiffbrücken bey Rheinaw wie selbige von den Keyserischen eingenohmen worden 1637.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 248/389
Roku 1637 chystal se Bernard Výmarský, významný vojevůdce švédsko-francouzské aliance, provést svůj (již před 3 lety zamýšlený) plán velkého vpádu do rakouských dědičných zemí císařových. Tento vpád měl být proveden společně s Francouzi podél horního toku Rýna, přes Bavorsko směrem na východ. Když dlouho marně čekal na přislíbenou francouzskou pomoc, rozhodl se Bernard Výmarský podniknout tažení jen s nepatrnou francouzskou účastí. V druhé polovině července 1637 přiblížil se u Reinau k Rýnu a obsadil tu na pravém břehu několik šancí, aby se mohla celá jeho armáda nerušeně přebrodit. Na pravém břehu stál Karel Lotrinský s odvážným císařským generálem jezdectva Janem z Werthu, který i zde vykonal neslýchané bravurní zásahy. Provedl několik dravých jezdeckých útoků, dokonce i přes řeku, tím vypudil Švédy ze svých pozic a různými, bleskově provedenými pohyby připravil situaci, která donutila samotného Bernarda Výmarského překotně skočit do vody a plaváním na druhý břeh se zachránit před zajetím. Obě strany pak chvatně povolaly posily, k rozhodujícímu boji však nedošlo. Boje u Rheinau se udály 8. srpna 1637.
Breda, Dne
07.09.1637Mapa města Bredy s širokým okolím je velmi podrobně kreslena. Ve velkém oblouku kolem města se táhnou útočné hradby dobyvatelů. Uvedený německý text je vlevo nahoře, níže je ozdobně stočená stuha s dvěma znaky. Celé vojenské formace i individuální figury jsou rozptýleny po celé ploše tisku.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Belägerung der Statt Breda durch Friedrich Heinrich Princen von Oragien, den 23. July 1637.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 249/193
Po skončení příměří roku 1621, které bylo uzavřeno mezi Španěly a Nizozemci roku 1609, vzplanul mezi oběma státy opět boj. Když roku 1625 zemřel Mořic Oranžský, ujal se vojevůdcovství i řízení státu jeho bratr Fridrich Henry, kterému se podařilo osvobodit Španěly obsazená města Herzogenbusch, Mastricht a dne 7. září 1637 i Bredu, která byla obsazena Španěly již od roku 1625, což je zobrazeno na tomto tisku.
ústí řeky Šeldy, Dne
01.01.1638 (do 31.12.1638)Celá mědirytina se skládá ze dvou nad sebou položených samostatných pohledů. Na hořejším je boj u břehu Šeldy, vpravo je kostel, v mělké vodě se plaví několik plachetnic a tone mnoho vojáků. Dolejší obraz je kreslen v podobě mapy situace okolí ústí Šeldy; jsou tu zakresleny fortifikační stavby a mnoho bojujícího vojska. Pod obrazy je legenda: 1–18.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Abbildung der Schantzen Caloo, Verbroek, und Feuerschen und wie solche von den Holländern befestigt und wie sie von den Spanischen wieder daraus geschlagen worden. Anno 1638.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 268/313
Roku 1638 bojoval místodržící španělského Nizozemí, kardinál infant Ferdinand, úspěšně proti Holanďanům i proti třem francouzským armádám. Nakonec se mu podařilo vypudit vetřelce ze země. Holanďané vybudovali u ústí Šeldy několik šancí. Při bitvě, která byla rozpoutána útokem Španělů na tyto stavby, utonulo mnoho vojáků, Španělé však šance obsadili. Toto střetnutí se událo roku 1638.
Wildstatt, Dne
01.01.1638 (do 31.12.1648)Na pravé straně rytiny v hustém fortifikačním systému vodních toků stojí opevněný zámek Wildstatt, jehož geografické určení je nezjistitelné. Celá rytina má ráz spíše kartografické situace území. Vlevo nahoře je ozdobná kartuše s pohledem na zámek Wildstadt, v němž je – pravděpodobně dělostřeleckou palbou – prolomený otvor. Dole je čtyřhranná tabule v podobě pomníku, která je držena dvěma ženskými figurami, nad nimiž je císařská orlice. Na uvedené tabuli je legenda: A–M.
Signace: Inocentius de Comitibus.
Autor: Comitibus Inocentius de, mědirytec
Originální název: Wildstatt
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 415/454
Přesné zjištění zobrazené bojové události i celkové historické souvislosti je velmi obtížné. Podle věcných údajů na rytině se jedná o pevnost okupovanou francouzským vojskem a později dobytou císařskými pod velením generalquartiermeistra Gilli de Hase. Jelikož je tu i zmínka o císaři Ferdinandu III., který nastoupil na trůn r. 1637, došlo k zobrazené události v časovém úseku 1637–1648. Podle některých údajů lze usoudit, že Wildstadt leží v Porýní.
Rheinfelden, Dne
18.02.1638 (do 03.03.1638)Rytina je velmi podobná listu č. 227/29 D na str. 185. Jen v popředí je místo vojenských formací a tábořišť vyobrazena bitva. Lze usoudit, že obě grafiky jsou buď dílem téhož autora, nebo byl tisk z r. 1634 použit jako předloha k zobrazení střetnutí u Rheinfeldenu roku 1638.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Hartes Treffen zwischen den Keiserischen, Chur. Beyer. und Wimarischen völkern Sontags den 28. / 18. wie auch Mittwichs den 21. diss und 3. Marty Ao. 1638 bey und umb Rheinfelden vorgangen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 252/30 D
Vévoda sasko-výmarský táhl se svým vojskem k Rýnu, když vleklá a obtížná jednání s francouzským kancléřem Richelieuem nevedla k úspěšnému konci. Dne 16. ledna 1638 oblehl město Reinfelden, 28. ledna začala dělostřelecká palba na město a 19. února měl být zahájen bezprostřední, konečný útok na město. Znenadání se však před městem objevili císařští generálové Jan z Werthu a Savelli se svými jednotkami, rozpoutal se urputný boj s švédsko-francouzskými dobyvateli města, který po několika zvratech nakonec vyhráli císařští. Bernard Výmarský byl donucen upustit od obléhání a chvatně ustoupit k Lauffenburgu; císařští triumfálně vtáhli do města. Nikdo nepomýšlel na obnovení boje, když se zcela překvapivě dne 3. března opět objevil Bernard Výmarský se svým vojskem a napadl neprodleně císařské, kteří byli dosud opojeni svým vítězstvím. Švédské jezdectvo pod Tupadlem vniklo do ustupující císařské armády a zajalo generály Savelliho, Wehrta, Enkeforta a Speereutera. Tím bylo vítězství vévody výmarského dovršeno. Francouzským jednotkám ve vítězné armádě velel princ Rohan.
Rheinfelden, Dne
18.02.1638 (do 21.02.1638)Obraz je podélně rozdělen do dvou částí. Nahoře je vyobrazen široký tok Rýna, na jehož druhém břehu leží Reinfelden. Opodál probíhá bitva, v níž byli císařští taktickým uměním a lstí Bernarda Výmarského definitivně poraženi 21. března 1638. Na široké rozvinuté stuze nahoře vpravo je umístěn německý vysvětlující text a legenda 1–11 a a–n. Na druhém obrazu dole je znázorněno první střetnutí dne 18. února, v němž zvítězili císařští.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eygentlicher Abrisz der Treffen so vorgangen bey Rheinfeld zwischen Ihr Fürstl. Gnaden Herzog Bernhard von Weymar und den Keyserischen geschehen 18. /28. bis 21. February Anno 1638.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 253/292
Vévoda sasko-výmarský táhl se svým vojskem k Rýnu, když vleklá a obtížná jednání s francouzským kancléřem Richelieuem nevedla k úspěšnému konci. Dne 16. ledna 1638 oblehl město Reinfelden, 28. ledna začala dělostřelecká palba na město a 19. února měl být zahájen bezprostřední, konečný útok na město. Znenadání se však před městem objevili císařští generálové Jan z Werthu a Savelli se svými jednotkami, rozpoutal se urputný boj s švédsko-francouzskými dobyvateli města, který po několika zvratech nakonec vyhráli císařští. Bernard Výmarský byl donucen upustit od obléhání a chvatně ustoupit k Lauffenburgu; císařští triumfálně vtáhli do města. Nikdo nepomýšlel na obnovení boje, když se zcela překvapivě dne 3. března opět objevil Bernard Výmarský se svým vojskem a napadl neprodleně císařské, kteří byli dosud opojeni svým vítězstvím. Švédské jezdectvo pod Tupadlem vniklo do ustupující císařské armády a zajalo generály Savelliho, Wehrta, Enkeforta a Speereutera. Tím bylo vítězství vévody výmarského dovršeno. Francouzským jednotkám ve vítězné armádě velel princ Rohan.
Rheinfelden, Dne
18.02.1638 (do 21.02.1638)Na této mědirytině chybí obvyklý vysvětlující nápis, podle zobrazené události i podle topografické a věcné legendy jde však bezpochyby o bitvu u Rheinfeldenu 18. až 12. února 1638.
Výškový obraz je příčně rozdělen tokem Rýna. Blízko řeky zuří bitva, v popředí jsou tři trubači a skupina Chorvatů. Nahoře je na široké rozvinuté stuze mapa horního Porýní a po obou stranách legendy A–O a a–i.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název:
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 254/455
Vévoda sasko-výmarský táhl se svým vojskem k Rýnu, když vleklá a obtížná jednání s francouzským kancléřem Richelieuem nevedla k úspěšnému konci. Dne 16. ledna 1638 oblehl město Reinfelden, 28. ledna začala dělostřelecká palba na město a 19. února měl být zahájen bezprostřední, konečný útok na město. Znenadání se však před městem objevili císařští generálové Jan z Werthu a Savelli se svými jednotkami, rozpoutal se urputný boj s švédsko-francouzskými dobyvateli města, který po několika zvratech nakonec vyhráli císařští. Bernard Výmarský byl donucen upustit od obléhání a chvatně ustoupit k Lauffenburgu; císařští triumfálně vtáhli do města. Nikdo nepomýšlel na obnovení boje, když se zcela překvapivě dne 3. března opět objevil Bernard Výmarský se svým vojskem a napadl neprodleně císařské, kteří byli dosud opojeni svým vítězstvím. Švédské jezdectvo pod Tupadlem vniklo do ustupující císařské armády a zajalo generály Savelliho, Wehrta, Enkeforta a Speereutera. Tím bylo vítězství vévody výmarského dovršeno. Francouzským jednotkám ve vítězné armádě velel princ Rohan.
Meppen, Dne
11.05.1638Uprostřed rytiny je opevněné město Meppen, z něhož je zakreslen jen velký kostel. Do středu města pochodují vojenské formace ve čtyřstupech. Na dvou místech pálí dělostřelecká baterie. U města je soutok řek Emže a Hase, kterými se brodí vojáci; jednotliví jezdci i pěší vojáci útočí na město. V krajině jsou zakresleny velké košaté stromy.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Statt und Vestung Meppen von den Keyserischen durch einen Anschlag erobert, welches geschehen den 1. / 11. Mey Anno 1638.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 255/39 D
Po bitvě u Rheinfeldenu v březnu 1638, v níž byli císařští vévodou výmarským poraženi a byli zajati generálové Savelli, Werth, Enkefort a Speereuter, došlo i na vedlejších válečných dějištích k bojovým akcím a menším šarvátkám mezi vojsky obou táborů. Císařští podnikli dne 11. května 1638 nečekaný útok na město Meppen nad Emží v Hanoversku, kterým město dobyli.
Vercelli, Dne
27.05.1638Obraz města Milán s okolím je proveden v podobě mapy. Krajina je poseta jednotlivými stromy a příčně protékají řeky Sesia a Seruio. Vpravo dole je městečko Pelarol. Město je obklopeno vojenskými stavbami i tábořišti vojsk. V pravém horním rohu je ozdobná kartuše s výše uvedeným německým textem, pod tím je orientační buzola.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Belägerung der Statt Vercelli von Herrn Margra. de Leganes Königl. May. zu Hispa. General in Italia und Gubernatoren in Mayland angefangen den 27. May 1638.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 256/290
Karel V. dosadil do Milána r. 1515 rod Sforzů, když však r. 1535 zemřel Maxmilián Sforza bezdětný, nastoupil tam Filip II., a jím nastala krutá vláda španělských místodržitelů. Španělský markrabí de Leganes obléhal r. 1638 pevnost Vercelli, ležící západně od Milána, směrem na Turín. Pevnost Vercelli byla obsazena Francouzi, kteří již po řadu let bojovali se Španěly.
Breisach, Dne
06.08.1638 (do 07.12.1638)Na mapě je rozvětvený tok Rýna u Brysachu. Město i pevnost jsou kresleny na levém břehu řeky. V okolní krajině jsou různé tvrze, šance, tábory vojsk apod. Vpravo i vlevo nahoře jsou pole s topografickou a věcnou legendou: A–Z a 1–16. Ve zvláštním poli je profil opevnění a výše orientační buzola. Německý vysvětlující text, doslova citovaný výše, je uveden nad obrazem. Podle Drugulina kreslil pohled Th. Kluge, poručík dělostřelectva.
Signace: M. Merian exc.
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem
Originální název: Eigentliche Abbildung des Hauptpasses und der fürtrefflichen Vestung Brysach, wie dieselbe von Ihr. fürstl. Gnaden Hertzogen Bernhartem zu Sachsen mit Schantzen und Retranchements gefasst, auch wie von dem 6. Augusti bisz auf den 2. Decembris Anno 1638 mainteniert und zu entlicher übergab bezwungen worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 259/279
Porážkou císařských u Wittenweyeru 30. července 1638, a z toho vyplynuvší převahou švédsko-francouzské armády, byla ohrožena důležitá císařská pevnost Brysach, ležící na horním toku Rýna u strategicky důležitého průsmyku nedaleko švýcarských hranic. Po celý rok 1638 tu byly vedeny boje mezi švédsko-francouzskou armádou pod vévodou výmarským a francouzským generálem Longuevillem a císařskými vojsky, v jejichž čele stál Götz a Karel Lotrinský. Velitelem brysachské pevnosti byl císařský generál Reinach. Götz vynaložil všechno úsilí, aby odvrátil osud švédského dobytí od Brysachu, operoval obratně v obtížném horském terénu a volal na pomoc Karla Lotrinského, který se svou armádou stál v Alsasku. Bernard Výmarský však konečně 7. srpna sevřel město do pevného obklíčení a všechny pokusy císařských vyprostit obhájce pevnosti z obležení ztroskotaly. Posádka i obyvatelé města brzy trpěli krutým hladem, který je nakonec dohnal tak daleko, že jedli krysy – ba dokonce koňské i lidské mrtvoly. Velitel pevnosti generál Reinach třikrát odmítl švédskou nabídku předání města. Teprve 7. prosince byl odpor obhájců, kteří již umírali hlady, zlomen; došlo ke kapitulaci, jejíž podmínky byly diktovány Bernardem Sasko-Výmarským velmi čestně a shovívavě a vycházely z jeho uznání neobyčejného hrdinství obhájců pevnosti.
Wittenweier, Dne
09.08.1638U horního okraje rytiny je Rýn, pod nímž vpravo leží vesnička Wittenweyer. Středem obrazu směrem dolů vede znatelná cesta, která níže přechází v hráz. V popředí je hustý les, švédské vozatajstvo a několik pěších vojáků. Uprostřed rytiny je vyobrazena bitva – císařští jsou již na ústupu. Dole je topografická i věcná legenda: A–S a 1–15.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Delineation des hartten Treffens so zwischen den Key. Gen. Graff Götzen duc de Savelli und Herzog Bernhard von Saxen Weinmar bey Wittenweyer vorgangen. A. 1638.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 258/197
V posledních letech své vojevůdcovské kariéry bojoval vévoda Bernard Sasko-Výmarský se svými spojenci – Francouzi – proti císařsko-bavorským vojskům hlavně v Porýní, kam měli Francouzi nejblíže. Téměř všechny jeho bojové akce byly tehdy vítězné. Dne 30. července 1638 v poledne vyrazil Bernard Výmarský se svou armádou z lesa (na rytině zobrazeno dole) a viděl před sebou císařské vojsko, postavené mezi Wittenweyerem a Kappelou, v týlu s řekou Rýnem. Vévoda výmarský, velící centru švédsko-francouzské armády, ihned postřehl takticky nevýhodné postavení císařských, a dal pokyn k útoku. V čele pravého křídla Švédů stál generál Tupadel, levému křídlu velel hrabě z Nasavy. Rozpoutala se bitva a pravé křídlo císařských pod Savellim bylo brzy otřeseno útoky Tupadlova jezdectva. Götz však svou jízdou situaci opět narovnal. Když se stále nedostavovalo rozhodnutí bitvy, použil Bernard Výmarský lsti. Vyslal početnou skupinu trubačů a bubeníků do nedalekého lesa po levém boku císařských s tím, aby hlučně troubili a vířili bubny, aby tím vyvolali domněnku, že císařští jsou zaskočeni. Lest se neminula účinkem; císařští počali ustupovat a současně plenili vlastní vozy se zásobami. Bitva skončila drtivou porážkou císařské armády, která ztratila 11 děl, 2 hmoždíře, 82 bojových praporů, korouhví a standart, 3 000 vozů s různým intendančním materiálem, 1 300 zajatců a 1 500 padlých. Vítězové zanechali na bojišti jen 600 mužů, generál Tupadel však padl do císařského zajetí.
Dne
07.09.1638Na rytině je zobrazen poloostrov vbíhající do Biskajského zálivu, na němž je pevnost Feuntarabia. Za městem je vidět střetnutí španělských a francouzských vojsk. V popředí na moři je francouzská flotila. Na hladině jsou kresleny 2 mořské panny s křídly, držící štít s nápisem: „Fuentarabia“. V pravém rohu je čtvercové pole s geografickou situací města a pevnosti, ležící mezi Biaritz a San Sebastianem na úpatí Pyrenejí. Vlevo nahoře je detail fortifikační stavby.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Geometrische Delineation der Belägerung Fuentarabiae wieselbige Statt am 6. und 7. Septembris von den Spanischen glücklich entsetzt worden. Anno 1638.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 257/165
Válka mezi Španělskem a Francií, která se táhla již od r. 1630, kdy se bojovalo o nástupnictví v italské Mantově, dospěla roku 1638 ke krizi pro stranu francouzskou. V Nizozemí úspěšně odporoval kardinál infant Ferdinand najíždějícím Holanďanům i třem armádám francouzským, ba povedlo se mu nakonec je vypudit ze své země. Ještě hůře dopadlo tažení, které vedl sám Richelieu se značnými silami proti španělským hranicím. Francouzům se nepodařilo ani dobýt malou, slabě opevněnou tvrz Fuentarabii, ležící přímo na hranicích obou zemí. Narychlo shromážděné španělské milice rozprášily svým útokem francouzské jednotky a zahnaly je do žalostného ústupu. Toto střetnutí se událo 7. září 1638.
Breisach, Dne
07.12.1638Tisk zobrazuje obléhání Brysachu, dole protéká Rýn, překlenutý dvěma mosty. V krajině je mnoho jednotlivých stromů. V levém popředí jsou tři trubači. Na zvláštním poli vlevo nahoře je vyobrazen průřez opevnění. Pod obrazem je uvedena legenda: A – N i shora citovaný německý nápis. Následuje obsáhlý text, rozdělený do čtrnácti článků, obsahující kapitulační podmínky předání města generálem Reinachem vévodovi Bernardu Sasko-Výmarskému.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentlicher Abrisz der Belägerung des vesten Pas Braisachs und sampt dem Auszug, welcher ist geschehen den 9. 19. Decembris 1638 Jahrs.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 260/333
Porážkou císařských u Wittenweyeru 30. července 1638, a z toho vyplynuvší převahou švédsko-francouzské armády, byla ohrožena důležitá císařská pevnost Brysach, ležící na horním toku Rýna u strategicky důležitého průsmyku nedaleko švýcarských hranic. Po celý rok 1638 tu byly vedeny boje mezi švédsko-francouzskou armádou pod vévodou výmarským a francouzským generálem Longuevillem a císařskými vojsky, v jejichž čele stál Götz a Karel Lotrinský. Velitelem brysachské pevnosti byl císařský generál Reinach. Götz vynaložil všechno úsilí, aby odvrátil osud švédského dobytí od Brysachu, operoval obratně v obtížném horském terénu a volal na pomoc Karla Lotrinského, který se svou armádou stál v Alsasku. Bernard Výmarský však konečně 7. srpna sevřel město do pevného obklíčení a všechny pokusy císařských vyprostit obhájce pevnosti z obležení ztroskotaly. Posádka i obyvatelé města brzy trpěli krutým hladem, který je nakonec dohnal tak daleko, že jedli krysy – ba dokonce koňské i lidské mrtvoly. Velitel pevnosti generál Reinach třikrát odmítl švédskou nabídku předání města. Teprve 7. prosince byl odpor obhájců, kteří již umírali hlady, zlomen; došlo ke kapitulaci, jejíž podmínky byly diktovány Bernardem Sasko-Výmarským velmi čestně a shovívavě a vycházely z jeho uznání neobyčejného hrdinství obhájců pevnosti.
Breisach, Dne
07.12.1638Jde o plán území kolem města Brysachu. Krajinou protéká Rýn, na němž je několik ostrovů. Samotné město i s pevností je kresleno velmi půvabně a s velkou pečlivostí. V okolí jsou vojenské formace a útočné stavby. Vpravo nahoře je velký les s postavením vojsk generála Götze. Vpravo dole je obdélné pole s legendou: A–T.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahrer Grundrisz der Belägerung des vesten Passes Brysach. Anno 1638.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 267/395
Porážkou císařských u Wittenweyeru 30. července 1638, a z toho vyplynuvší převahou švédsko-francouzské armády, byla ohrožena důležitá císařská pevnost Brysach, ležící na horním toku Rýna u strategicky důležitého průsmyku nedaleko švýcarských hranic. Po celý rok 1638 tu byly vedeny boje mezi švédsko-francouzskou armádou pod vévodou výmarským a francouzským generálem Longuevillem a císařskými vojsky, v jejichž čele stál Götz a Karel Lotrinský. Velitelem brysachské pevnosti byl císařský generál Reinach. Götz vynaložil všechno úsilí, aby odvrátil osud švédského dobytí od Brysachu, operoval obratně v obtížném horském terénu a volal na pomoc Karla Lotrinského, který se svou armádou stál v Alsasku. Bernard Výmarský však konečně 7. srpna sevřel město do pevného obklíčení a všechny pokusy císařských vyprostit obhájce pevnosti z obležení ztroskotaly. Posádka i obyvatelé města brzy trpěli krutým hladem, který je nakonec dohnal tak daleko, že jedli krysy – ba dokonce koňské i lidské mrtvoly. Velitel pevnosti generál Reinach třikrát odmítl švédskou nabídku předání města. Teprve 7. prosince byl odpor obhájců, kteří již umírali hlady, zlomen; došlo ke kapitulaci, jejíž podmínky byly diktovány Bernardem Sasko-Výmarským velmi čestně a shovívavě a vycházely z jeho uznání neobyčejného hrdinství obhájců pevnosti.
Würzburg, Dne
01.01.1639 (do 31.12.1639)Na rytině je zakreslena mapa území povodí řeky Mohanu. Jde především o kraje, položené severně a jižně od toku Mohanu. V levém horním rohu jsou vyobrazeni: „Pipinus rex Galliae, fundator ecclesiae Herbip,“ „Carolus Magnus imp. Pipini regis Galliorum filius“ a „Gosbertus dux“ (?.). Na pravé straně listu nahoře je několik znaků měst, na předním místě je vyobrazen erb tehdejšího biskupa bambersko-würzburského a erb vévody východního Francka – Františka. Opodál jsou dvě figury, představující sv. Kiliána a sv. Burkharda; jde bezpochyby o krajské patrony. Vpravo dole jsou v ozdobné kartuši uvedeny signatury rytců (jak je uvedeno na předchozím listu).
Signace: Durch Hans Georgen und Georg Conrad die Jungen zu Rottenburg ob der Tauber 1639.
Autor: Jungen Georg Conrad, mědirytec v Rotenburgu n/T.
Originální název: Nova Delineatio Episcopat. Ducatus Herbip. cum locis adiacentibus.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 273/214
Po vítězství u Breitenfeldu roku 1631 okupovali Švédové celé území povodí Mohanu a biskupové v Bambergu i Würzburgu byli Gustavem Adolfem vypuzeni. Švédský král vytvořil z území obou biskupství zvláštní vévodství, nazvané francké a r. 1633 je udělil kancléř Oxenstierna v léno Bernardu Sasko-Výmarskému za jeho zásluhy o vítězství švédských zbraní. Vratké válečné štěstí však tento stav brzy zvrátilo; Švédové byli u Nördlingenu císařskými vojsky poraženi a uvedená území obsadili opět katolíci, kteří ihned restaurovali obě biskupství.
Thionville, Dne
01.01.1639Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název:
Mousson, Dne
01.06.1639 (do 30.06.1639)Uprostřed obrazu je město Mousson jen schematicky rýsováno, opodál protéká řeka Mása. Po obou stranách města jsou rozestaveny vojenské formace. Vpravo nahoře je ve čtvercovém poli uveden citovaný německý text, níže je další pole s legendou: A–R.
Signace: Carlo Cappi ing. delineavit.
Autor: Cappl Carlo, fortifikační inženýr a kreslíř plánů
Originální název: Die Statt Mousson wie solche von den Kay. under general-Veltmarschallen Piccolomini belagert worden im Junio 1639.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 271/373
Generál Piccolomini velel císařsko-španělské armádě, která operovala na francouzských hranicích. Oblehl i město Mousson, které leží v Alsasku, nedaleko Metzu. Brzy po této události byl Piccolomini urychleně odvolán do dědičných zemí rakouských, kde švédská armáda pod Banerem nebezpečně doléhala na císařská vojska a pustošila především země koruny české.
Thionville, Dne
04.06.1639V levé třetině obrazu je tok řeky Mosely. U břehu řeky zuří bitva, v pozadí je lesnatá, kopcovitá krajina. V pravém horním rohu je schematický výkres pevnosti; vlevo je legenda: 1–13. Pod obrazovou částí tisku je obsáhlý německý text ve třech sloupcích, který podrobně líčí průběh zobrazeného střetnutí.
Signace: Nachgedruckt zu Augspurg in Verlegung Marx Antony Hannas
Autor: Hannas Marx Anthon, rytec a nakladatel v Augsburgu
Originální název: Eigentlicher Abrisz der königlichen Festung Diedenhofen sammt dem blutigen Treffen darvor in welchem ihr. Excelenz Herr General Piccolomini eine herrliche viktori erhalten, den 4. Juni 1639.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 269/420
V posledních letech čtvrtého desetiletí 17. věku utrpěli Francouzi ve své dlouhé válce se Španělskem několik porážek. Dne 4. června 1639 došlo mezi oběma nepřáteli ke krvavému střetnutí poblíž města Diedenhofen (Tionville), které leží přibližně 30 km jižně od Lucemburku. Francouzi tu obléhali město a pevnost, když přitáhl generál kníže Piccolomini s armádou, osvobodil tísněné město a porazil Francouze, jímž velel generál de Fauquiéres, na hlavu. Celá francouzská pěchota byla buď pobita, raněna nebo padla do zajetí. V této době sloužil generál Piccolomini říši španělské.
Thionville, Dne
04.06.1639Tok Mosely je zakreslen rovnoběžně se spodním okrajem rytiny. Na řece leží město Diedenhofen, které je jen schematicky naznačeno. Ve velkém okruhu kolem města je široký pás útočných hradeb, obsazený Francouzi. V prostoru mezi hradbami a pevností se právě rozpoutává bitva s císařsko-španělskou armádou Piccolominiho. Shora citovaný text je uveden ve čtvercovém poli vlevo. Autor tisku, fortifikační inženýr Carlo Cappi, kladl hlavní důraz na přesné zakreslení různých fortifikačních staveb.
Signace: Carlo Cappi ing. Delineavit.
Autor: Cappl Carlo, fortifikační inženýr a kreslíř plánů
Originální název: Belagerung der Vöstung Diedenhofen und wie solche von der Kays. Armée unter dem Commando Ihr. Excel. General Piccolomini entsetzt und die Franzosen darvor weg geschlagen worden, im Juni 1639.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 270/4221
V posledních letech čtvrtého desetiletí 17. věku utrpěli Francouzi ve své dlouhé válce se Španělskem několik porážek. Dne 4. června 1639 došlo mezi oběma nepřáteli ke krvavému střetnutí poblíž města Diedenhofen (Tionville), které leží přibližně 30 km jižně od Lucemburku. Francouzi tu obléhali město a pevnost, když přitáhl generál kníže Piccolomini s armádou, osvobodil tísněné město a porazil Francouze, jímž velel generál de Fauquiéres, na hlavu. Celá francouzská pěchota byla buď pobita, raněna nebo padla do zajetí. V této době sloužil generál Piccolomini říši španělské.
Duyne, Dne
21.10.1639Jde o široký obraz velké námořní bitvy. Na obzoru v dalekém pozadí je vidět pobřeží Anglie. Hladina moře se přímo hemží různými bitevními loděmi; v pravém popředí je loď v plamenech, která je obklopena záchrannými čluny. Německý vysvětlující text je uveden nad obrazem, dole je legenda: A–S.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahre Abbildung der mächtigen Seeschlacht so sich zwischen den Hispanischen und Holländischen Schiffsarmata in den Duynen den 21. Octobris 1639 zugetragen, darinnen die Höllander under dem Admiral Martin Harperstromp die victori erhalten.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 272/400
Válka mezi Španělskem a Nizozemím se vlekla po mnoho roků a byla přerušena dvanáctiletým příměřím, jež trvalo od 9. dubna 1609 do roku 1621. Pak vzplanuly nové boje, které přinesly mnohá významná vítězství Holanďanům, zejména když převzal politické i vojenské vedení státu Bedřich Jindřich Oranžský. I ve vyobrazené námořní bitvě v Duynách, na vodách Calaiské úžiny, k níž došlo 21. října 1639, byla španělská flotila poražena.
Turín, Dne
01.01.1640 (do 31.12.1640)Na tisku je podrobný plán území okolí Turína, protéká tudy Pád, přes který vedou dva mosty. V popředí je kopcovitý kraj s hradem Moncaglieri. Kolem města se táhne široký pás španělských útočných zákopů; porůznu v okolí jsou seřazeny vojenské útvary. Na rozvinuté stuze je stručný vysvětlující německý nápis.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Belagerung der Statt und Citadell Turino im Jahrw 1640.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 289/401
V dlouholeté válce mezi Francií a Španělskem nabyli konečně kolem roku 1640 vrchu Francouzi nad středověkou španělskou velmocí. Ve španělském Nizozemsku zvítězila Francie, na Pyrenejském poloostrově vlály francouzské prapory a i v severní Itálii se situace vyvíjela v neprospěch Španělů. Tito se sice ještě snažili dobýt Turín a jeho citadelu, ovšem bezvýsledně, takže i italské pevné body Španělů se staly velmi vratkými.
Kolín, Dne
01.02.1640 (do 28.02.1640)Na tisku je půdorys Kolína i s předměstími, střed města je jen zhruba naznačen. Dole je Labe, přes které vede most, spojující město se Zálabím, kde stojí čtyřhranná středověká věž, tzv. Prachárna. Císařská armáda se blíží k městu. Výše citovaný text je napsán na rozvinuté stuze nad obrazem; je tu i legenda: A–L.
Signace: Carlo Cappi ingenieur delineavit.
Autor: Cappl Carlo, fortifikační inženýr a kreslíř plánů
Originální název: Grundrisz der Statt Kolin, und wie solche von der Kays. Armada mit Gewalt erobert worden im Monat Februario 1640.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 274/368
Po svém vítězství nad Sasy, jímž velel generál Marazini, dne 20. května 1639, vydal se švédský generál Baner se svou armádou na pochod do Čech, čemuž Matyáš Gallas se svým decimovaným vojskem již nemohl zabránit. Švédové pustošili české kraje nemilosrdně, drancovali krutě mezi obyvatelstvem, pálili vesnice i celá města. Nehorázné řádění Švédů v Čechách, které se stalo příslovečným, trvalo do počátku roku 1640, kdy císařští postavili a vyzbrojili novou armádu, které velel arcivévoda Leopold Vilém, bratr císaře Ferdinanda III. a generál kníže Piccolomini. Švédové drželi celé střední a severozápadní Čechy, Prahu si však Baner nepodrobil. Nová císařská armáda donutila švédské vojsko k chvatnému ústupu z Čech. V rámci těchto bojových akcí byla císařskými osvobozena města: Kolín, Hradec Králové (20. února), Chlumec nad Cidlinou (únor), Brandýs nad Labem (březen) a Litoměřice (březen). Švédové ustupovali do západního Saska a byli pronásledováni císařskou armádou. K vylíčeným událostem došlo r. 1640.
Chlumec, Dne
01.02.1640 (do 28.02.1640)Uprostřed rytiny je zobrazen chlumecký zámek, který je silně opevněn. (Jedná se o starý zámek, nikoli o dnešní „Karlovu korunu“.) Opodál stojí kostelík a na druhé straně zámku je rozlehlý rybník (patrně tzv. Žehuňský rybník). Výše uvedený nápis je nad obrazem.
Signace: Carlo Cappi ingen. deel.
Autor: Cappl Carlo, fortifikační inženýr a kreslíř plánů
Originální název: Das Schloss Chlumnitz in Böhmen, welches die Kays. den Schweden mit Gewalt abgenohmen im Februario 1640.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 276/467
Po svém vítězství nad Sasy, jímž velel generál Marazini, dne 20. května 1639, vydal se švédský generál Baner se svou armádou na pochod do Čech, čemuž Matyáš Gallas se svým decimovaným vojskem již nemohl zabránit. Švédové pustošili české kraje nemilosrdně, drancovali krutě mezi obyvatelstvem, pálili vesnice i celá města. Nehorázné řádění Švédů v Čechách, které se stalo příslovečným, trvalo do počátku roku 1640, kdy císařští postavili a vyzbrojili novou armádu, které velel arcivévoda Leopold Vilém, bratr císaře Ferdinanda III. a generál kníže Piccolomini. Švédové drželi celé střední a severozápadní Čechy, Prahu si však Baner nepodrobil. Nová císařská armáda donutila švédské vojsko k chvatnému ústupu z Čech. V rámci těchto bojových akcí byla císařskými osvobozena města: Kolín, Hradec Králové (20. února), Chlumec nad Cidlinou (únor), Brandýs nad Labem (březen) a Litoměřice (březen). Švédové ustupovali do západního Saska a byli pronásledováni císařskou armádou. K vylíčeným událostem došlo r. 1640.
Hradec Králové, Dne
20.02.1640Na rytině je zakreslena situace pevnosti s rozsáhlým systémem vodních toků. V okolí je několik vesnic v plamenech. Nahoře je orientační buzola. Na zvláštních čtvercových polích je zobrazeno: 2 detaily opevňovacích staveb, detaily brány sv. Antonína a sv. Petra. Uprostřed je výše citovaný text.
Signace: Carlo Cappi ingenieur delineavit.
Autor: Cappl Carlo, fortifikační inženýr a kreslíř plánů
Originální název: Wahrer Grundrisz der Statt Königgrätz in Böhmen sampt den Schwed. Fortificationen und wie solche von der röm. kays. May. Armada mit Gewalt eingenohmen worden, den 20. Februari 1640.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 275/381
Po svém vítězství nad Sasy, jímž velel generál Marazini, dne 20. května 1639, vydal se švédský generál Baner se svou armádou na pochod do Čech, čemuž Matyáš Gallas se svým decimovaným vojskem již nemohl zabránit. Švédové pustošili české kraje nemilosrdně, drancovali krutě mezi obyvatelstvem, pálili vesnice i celá města. Nehorázné řádění Švédů v Čechách, které se stalo příslovečným, trvalo do počátku roku 1640, kdy císařští postavili a vyzbrojili novou armádu, které velel arcivévoda Leopold Vilém, bratr císaře Ferdinanda III. a generál kníže Piccolomini. Švédové drželi celé střední a severozápadní Čechy, Prahu si však Baner nepodrobil. Nová císařská armáda donutila švédské vojsko k chvatnému ústupu z Čech. V rámci těchto bojových akcí byla císařskými osvobozena města: Kolín, Hradec Králové (20. února), Chlumec nad Cidlinou (únor), Brandýs nad Labem (březen) a Litoměřice (březen). Švédové ustupovali do západního Saska a byli pronásledováni císařskou armádou. K vylíčeným událostem došlo r. 1640.
Brandýs, Dne
01.03.1640 (do 31.03.1640)Brandýský zámek stojí poblíž Labe, přes něž vede most. Kolem zámku je zobrazena udržovaná slohová zahrada. V popředí jsou zříceniny Staré Boleslavi, opevňovací stavby a tok Jizery. V malém čtverci u levého kraje listu je narýsován průřez fortifikační stavbou, níže je legenda: A–E. Nápis, doslova uvedený na předchozí stránce, je umístěn na rozvinuté pásce nad obrazem.
Signace: Carlo Cappi ingenieur delineavit.
Autor: Cappl Carlo, fortifikační inženýr a kreslíř plánů
Originální název: Das Schloss Brandeysz in Böhmen und verschantzungen des schwedischen Velds welches general Baner vor den Kayserischen verlassen im Martio 1640.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 277/348
Po svém vítězství nad Sasy, jímž velel generál Marazini, dne 20. května 1639, vydal se švédský generál Baner se svou armádou na pochod do Čech, čemuž Matyáš Gallas se svým decimovaným vojskem již nemohl zabránit. Švédové pustošili české kraje nemilosrdně, drancovali krutě mezi obyvatelstvem, pálili vesnice i celá města. Nehorázné řádění Švédů v Čechách, které se stalo příslovečným, trvalo do počátku roku 1640, kdy císařští postavili a vyzbrojili novou armádu, které velel arcivévoda Leopold Vilém, bratr císaře Ferdinanda III. a generál kníže Piccolomini. Švédové drželi celé střední a severozápadní Čechy, Prahu si však Baner nepodrobil. Nová císařská armáda donutila švédské vojsko k chvatnému ústupu z Čech. V rámci těchto bojových akcí byla císařskými osvobozena města: Kolín, Hradec Králové (20. února), Chlumec nad Cidlinou (únor), Brandýs nad Labem (březen) a Litoměřice (březen). Švédové ustupovali do západního Saska a byli pronásledováni císařskou armádou. K vylíčeným událostem došlo r. 1640.
Litoměřice, Dne
01.03.1640 (do 31.03.1640)Mědirytina je rozdělena na dva díly: nahoře je schematicky rýsovaný plán města Litoměřic s opevňovacími stavbami; dole je tok Labe. Na druhé části obrazu jsou 4 detaily různých částí města a technické průřezy fortifikačních staveb.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Grundrisz der Statt Leutmaritz, welche von den Schwedischen geplündert und verlassen, im Martio des 1640 Jahrs.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 278/351
Po svém vítězství nad Sasy, jímž velel generál Marazini, dne 20. května 1639, vydal se švédský generál Baner se svou armádou na pochod do Čech, čemuž Matyáš Gallas se svým decimovaným vojskem již nemohl zabránit. Švédové pustošili české kraje nemilosrdně, drancovali krutě mezi obyvatelstvem, pálili vesnice i celá města. Nehorázné řádění Švédů v Čechách, které se stalo příslovečným, trvalo do počátku roku 1640, kdy císařští postavili a vyzbrojili novou armádu, které velel arcivévoda Leopold Vilém, bratr císaře Ferdinanda III. a generál kníže Piccolomini. Švédové drželi celé střední a severozápadní Čechy, Prahu si však Baner nepodrobil. Nová císařská armáda donutila švédské vojsko k chvatnému ústupu z Čech. V rámci těchto bojových akcí byla císařskými osvobozena města: Kolín, Hradec Králové (20. února), Chlumec nad Cidlinou (únor), Brandýs nad Labem (březen) a Litoměřice (březen). Švédové ustupovali do západního Saska a byli pronásledováni císařskou armádou. K vylíčeným událostem došlo r. 1640.
Litoměřice, Dne
01.03.1640 (do 31.03.1640)Jde o malý, schematicky kreslený plánek města Litoměřic s bližším okolím. Vpravo protéká řeka Labe. Na levé straně je obsáhlý text, který německy popisuje město po způsobu kroniky.
Signace: G. Bodenehr excudit.
Autor: Bodenehr G., mědirytec a kartograf
Originální název: Leutmeritz
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 279/412
Po svém vítězství nad Sasy, jímž velel generál Marazini, dne 20. května 1639, vydal se švédský generál Baner se svou armádou na pochod do Čech, čemuž Matyáš Gallas se svým decimovaným vojskem již nemohl zabránit. Švédové pustošili české kraje nemilosrdně, drancovali krutě mezi obyvatelstvem, pálili vesnice i celá města. Nehorázné řádění Švédů v Čechách, které se stalo příslovečným, trvalo do počátku roku 1640, kdy císařští postavili a vyzbrojili novou armádu, které velel arcivévoda Leopold Vilém, bratr císaře Ferdinanda III. a generál kníže Piccolomini. Švédové drželi celé střední a severozápadní Čechy, Prahu si však Baner nepodrobil. Nová císařská armáda donutila švédské vojsko k chvatnému ústupu z Čech. V rámci těchto bojových akcí byla císařskými osvobozena města: Kolín, Hradec Králové (20. února), Chlumec nad Cidlinou (únor), Brandýs nad Labem (březen) a Litoměřice (březen). Švédové ustupovali do západního Saska a byli pronásledováni císařskou armádou. K vylíčeným událostem došlo r. 1640.
Plauen, Dne
01.04.1640 (do 30.04.1640)Na tisku je zobrazeno panorama krajiny v okolí Plavna v západním Sasku; protéká tudy říčka Elster. Plavno je zakresleno na pravé straně obrazu, střed města je jen schematicky naznačen. V terénu kolem města jsou zachycena různá stadia střetnutí, která se tu udála mezi Švédy a císařským jezdectvem, jemuž velel von Bredau. Německý vysvětlující text je uveden nad obrazem, legenda: A–H je umístěna na ozdobném, obdélníkovém poli.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Geschehenes Treffen zwischen dem von Bredau und den Schwedischen bey Plawen, im April Anno 1640. Dimicatio Plavenam.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 280/371
V první polovině roku 1640 byli Švédové, jimž velel generál Baner, nuceni pod tlakem císařské armády arcivévody Leopolda Viléma, chvatně odtáhnout z Čech. Švédská armáda byla pronásledována císařskými a táhla přes západní Sasko do Hessenska, kde se jí postavila do cesty vojska generála Piccolominiho. Při tažení Saskem došlo k několika menším střetnutím mezi Švédy a císařskými, z nichž k jednomu došlo v dubnu nedaleko Plavna.
Saalfeld, Dne
01.05.1640 (do 31.05.1640)Na obraze je znázorněno postavení dvou mocných armád nedaleko Saalfeldu, který leží na pravé straně listu nad řekou Sálou, protékající příčně po celé délce obrazu. Dole je pravidelné postavení švédsko-francouzských vojsk, nahoře v opevnění je postavena armáda císařská. Krajina je velmi pečlivě a podrobně prokreslena, je tu mnoho drobných scén, např. hořící vesnice, vojenské hlídky apod. Vpravo nahoře je ozdobná kartuše, v níž je uveden německý text, citovaný na předchozím listu. Dole vlevo i vpravo je legenda: A–E a F–K.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung der zwey mächtigen Veldtläger der Röm. Kays. May. an einem und der conföderierten Cronen und Ständen Arméen anders teils sampt der Gelegenheit selbiger Gegend bey Saalfeldt und wie weit eine der anderen weichen müssen. Im Mayo 1640.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 281/456
Roku 1639 stál Baner se svou armádou v Čechách a nehorázně tu pustošil a plenil. Císařští však postavili novou armádu, které velel arcivévoda Leopold Vilém, bratr Ferdinanda III., a polní maršálek kníže Piccolomini. Švédové byli z Čech vypuzeni a – pronásledováni císařskými – ustupovali západním Saskem do Duryňska. Císařští velitelé doufali, že se nyní podaří přesilou porazit Švédy. Ti se však v Duryňsku spojili s vojsky hesenskými, francouzskými a brunšvickými, a Baner se – takto posílen – pokoušel vyprovokovat bitvu a využít současné převahy. Piccolomini však zaujal velmi výhodné pevné postavení u Saalfeldu, na které Švédové bez vlastní citelné újmy nemohli zaútočit. Obě mohutná nepřátelská vojska nyní ležela po nějakou dobu nečinně proti sobě. Nedostatek potravin sužoval obě armády, Baner však ustoupil první. Zamýšlený pochod do Francka mu znemožnil bavorský generál Mercy se svým vojskem. Odtáhl tedy do Hesenska a Piccolomini se usadil u Fritzlaru.
Arras, Dne
12.06.1640Jde o tisk, provedený v podobě mapy, v jejímž středu je město a pevnost Aras, ležící nad Scarpou. Střed města je jen schematicky naznačen, mocné fortifikační stavby kolem města jsou však prokresleny do podrobností. V širokém okruhu kolem města jsou útočné stavby a zákopy Francouzů. Pozoruhodné je ohromné množství různých vojenských oddílů, porůznu rozestavených v bližším i vzdálenějším okolí města. Vpravo nahoře je čtyřhranná ozdobná viněta, na níž je vysvětlující text. Mapa je jemně a přesně ryta a prozrazuje ruku zkušeného a umělecky vyspělého rytce.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahrer Grundrisz der vesten Statt Arras und wie solche durch Ludwig XIII. König in Frankreich und Nauarra belägert und erobert worden. Anno 1640.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 282/306
Aras, nyní v departmentu Pas de Calais, byl hlavním městem Artois a Burgundska. Na samotném konci 15. století skončilo pro Arras nelehké století, kdy se vláda nad tímto městěm často střídala. Nadále město náleželo vládnoucímu domu rakouskému jako součást Španělského Nizozemí. O město se často bojovalo, ale až francouzský král Ludvík XIII. město oblehl a dobyl 12. června 1640. Francie nad městem definitivně získala kontrolu mírem z roku 1659.
Höxter, Dne
01.07.1640 (do 31.12.1640)Napříč obrazem je zakreslena Vesera, nad níž uprostřed leží město Höxter; střed města je jen schematicky naznačen. V širokém oblouku pod městem jsou rozestaveny vojenské oddíly, na pahorcích nad řekou je další vojsko, které dělostřeleckou palbou ostřeluje prostor města. Obraz je velmi jemně proveden. V krajině je roztroušeno mnoho jednotlivých košatých stromů. Nad obrazem je uveden stručný vysvětlující nápis.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Die Statt Höxter von den Kayserlichen eingenommen Anno 1640.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 287/479
V prvních měsících roku 1640 vypravila se mohutná císařská armáda pod velením arcivévody Leopolda Viléma a maršálka Piccolominiho do Čech, aby donutila k ústupu Banerovu armádu, která v Čechách plenila a drancovala. Švédové odtáhli na severozápad a byli stíháni císařskými. Tažení vedlo do západního Saska, Duryňska a Hesenska, kde byl Baner posílen vojsky hesenskými, francouzskými a brunšvickými. Obě armády se pak krátkou dobu usadily u Saalfeldu, k rozhodující bitvě tu však nedošlo. Piccolomini se obratně vyhnul nepřátelské přesile. Nedostatek potravin přinutil nejprve armádu, podřízenou velení Banerově, složenou z jednotek švédských, francouzských, hesenských a brunšvických, a později i císařské vojsko k dalším strategickým pohybům. Baner chtěl vniknouti do Francka, bavorský generál Mercy se mu však postavil do cesty. Protestanské síly tedy táhly do prostoru mezi Wildungenem a Ziegenheinem v Hesensku, zatímco císařští pod Piccolominim se usadili u Fritzlaru nad Ederou. Tyto pozice držely obě armády nečinně do podzimu 1640, a pak se ohlédly po zimních leženích. Císařští chtěli přezimovat na území brunšvickém, Baner jim však tento záměr znemožnil svým tažením k Veseře u Höxteru; byli tedy nuceni se utábořit na zimu ve spřátelených zemích, což ovšem bylo považováno za strategický neúspěch. Vyobrazená epizoda u Fritzlaru se udála kolem 20. srpna 1640. Zbývá doplnit, že brzy po švédském dobytí Höxteru nad Veserou odtáhl Baner se značnými vojenskými silami do Bavorska, aby tu rušil zasedání říšského sněmu v Řezně. V Höxteru proto zůstala jen slabá švédská posádka, na kterou císařští zaútočili a bez větších obtíží město dobyli. Dobytí Höxteru císařskými, jež se událo v druhé polovině roku 1640, je vyobrazeno na této mědirytině.
Höxter, Dne
01.07.1640 (do 31.12.1640)Tisk zobrazuje území kolem toku Vesery, uprostřed je pevnost Höxter obehnaná hradbami. Střed města je nedokreslen. V okolí Höxteru jsou porůznu rozmístěny vojenské jednotky, pozadí tvoří kopcovitá, lesnatá krajinová scenerie.
Signace: Carlo Cappi Ingen. delineavit.
Autor: Cappl Carlo, fortifikační inženýr a kreslíř plánů
Originální název: Die Statt Höxter von den Kayserischen eingenohmen Anno 1640. Expugnatio Höxterae.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 288/50 D
V prvních měsících roku 1640 vypravila se mohutná císařská armáda pod velením arcivévody Leopolda Viléma a maršálka Piccolominiho do Čech, aby donutila k ústupu Banerovu armádu, která v Čechách plenila a drancovala. Švédové odtáhli na severozápad a byli stíháni císařskými. Tažení vedlo do západního Saska, Duryňska a Hesenska, kde byl Baner posílen vojsky hesenskými, francouzskými a brunšvickými. Obě armády se pak krátkou dobu usadily u Saalfeldu, k rozhodující bitvě tu však nedošlo. Piccolomini se obratně vyhnul nepřátelské přesile. Nedostatek potravin přinutil nejprve armádu, podřízenou velení Banerově, složenou z jednotek švédských, francouzských, hesenských a brunšvických, a později i císařské vojsko k dalším strategickým pohybům. Baner chtěl vniknouti do Francka, bavorský generál Mercy se mu však postavil do cesty. Protestanské síly tedy táhly do prostoru mezi Wildungenem a Ziegenheinem v Hesensku, zatímco císařští pod Piccolominim se usadili u Fritzlaru nad Ederou. Tyto pozice držely obě armády nečinně do podzimu 1640, a pak se ohlédly po zimních leženích. Císařští chtěli přezimovat na území brunšvickém, Baner jim však tento záměr znemožnil svým tažením k Veseře u Höxteru; byli tedy nuceni se utábořit na zimu ve spřátelených zemích, což ovšem bylo považováno za strategický neúspěch. Vyobrazená epizoda u Fritzlaru se udála kolem 20. srpna 1640. Zbývá doplnit, že brzy po švédském dobytí Höxteru nad Veserou odtáhl Baner se značnými vojenskými silami do Bavorska, aby tu rušil zasedání říšského sněmu v Řezně. V Höxteru proto zůstala jen slabá švédská posádka, na kterou císařští zaútočili a bez větších obtíží město dobyli. Dobytí Höxteru císařskými, jež se událo v druhé polovině roku 1640, je vyobrazeno na této mědirytině.
Neustadt, Dne
06.07.1640Jedná se o podrobnou mapu oblasti povodí řeky Sály s městem Neustadt, které je jen schematicky naznačeno. V okolí jsou různé opevňovací stavby a postavení vojenských útvarů. Vysvětlující německý text je uveden nahoře, níže je legenda A–I ve vavřínovém věnci. Na samostatném čtvercovém poli vpravo dole je obraz zříceniny Salzburgu, ležící proti Neustadtu, poblíž lázní Neuhaus. Městečko Neustadt leží přibližně 80 km severozápadně od Bambergu.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der Statt Neustadt in Franken sampt der Verschantzungen, worinnen die kayserl. und bayrisch. Arméen quartiert haben, den 6. Juli 1640.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 283/385
Roku 1639 stál Baner se svou armádou v Čechách a nehorázně tu pustošil a plenil. Císařští však postavili novou armádu, které velel arcivévoda Leopold Vilém, bratr Ferdinanda III., a polní maršálek kníže Piccolomini. Švédové byli z Čech vypuzeni a – pronásledováni císařskými – ustupovali západním Saskem do Duryňska. Císařští velitelé doufali, že se nyní podaří přesilou porazit Švédy. Ti se však v Duryňsku spojili s vojsky hesenskými, francouzskými a brunšvickými, a Baner se – takto posílen – pokoušel vyprovokovat bitvu a využít současné převahy. Piccolomini však zaujal velmi výhodné pevné postavení u Saalfeldu, na které Švédové bez vlastní citelné újmy nemohli zaútočit. Obě mohutná nepřátelská vojska nyní ležela po nějakou dobu nečinně proti sobě. Nedostatek potravin sužoval obě armády, Baner však ustoupil první. Zamýšlený pochod do Francka mu znemožnil bavorský generál Mercy se svým vojskem. Odtáhl tedy do Hesenska a Piccolomini se usadil u Fritzlaru. Zbývá dodat, že císařská armáda Piccolominiho v období mezi opuštěním pevného postavení u Saalfeldtu a utábořením u Fritzlaru se přechodně usadila u městečka Neustadtu ve Francku společně s bavorskými jednotkami pod Mercym. Tato událost, k níž došlo 6. července 1640, je námětem popisované mědirytiny.
Fritzlar, Dne
20.08.1640Jde o velmi jemně rytý plán města Fritzlar s rozlehlým okolím. Město samotné není – jako obvykle – dokresleno, nýbrž jen schematicky naznačeno. Rytci totiž věnovali obvykle vojenským námětům obrazů hlavní pozornost, a viděli v tom účel jsvé práce, vedlejší náměty, např. krajinové scenérie, architektury urbální apod. proto záměrně opomíjeli. – Napříč rytinou je zakreslen tok říčky Eder, nad níž leží Fritzlar. Vlevo nahoře je pole s legendou A–V a vedle orientační buzola. Na druhé straně jsou 2 dlouhé řady nastoupených vojenských formací. Německý vysvětlující text je uveden nad obrazem.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Delineation des Kays. und Bayr. Veldläger bey Fritzlar und wie die confoederierte Armada gegen sie anzogen Augusto 1640.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 284/377
V prvních měsících roku 1640 vypravila se mohutná císařská armáda pod velením arcivévody Leopolda Viléma a maršálka Piccolominiho do Čech, aby donutila k ústupu Banerovu armádu, která v Čechách plenila a drancovala. Švédové odtáhli na severozápad a byli stíháni císařskými. Tažení vedlo do západního Saska, Duryňska a Hesenska, kde byl Baner posílen vojsky hesenskými, francouzskými a brunšvickými. Obě armády se pak krátkou dobu usadily u Saalfeldu, k rozhodující bitvě tu však nedošlo. Piccolomini se obratně vyhnul nepřátelské přesile. Nedostatek potravin přinutil nejprve armádu, podřízenou velení Banerově, složenou z jednotek švédských, francouzských, hesenských a brunšvických, a později i císařské vojsko k dalším strategickým pohybům. Baner chtěl vniknouti do Francka, bavorský generál Mercy se mu však postavil do cesty. Protestanské síly tedy táhly do prostoru mezi Wildungenem a Ziegenheinem v Hesensku, zatímco císařští pod Piccolominim se usadili u Fritzlaru nad Ederou. Tyto pozice držely obě armády nečinně do podzimu 1640, a pak se ohlédly po zimních leženích. Císařští chtěli přezimovat na území brunšvickém, Baner jim však tento záměr znemožnil svým tažením k Veseře u Höxteru; byli tedy nuceni se utábořit na zimu ve spřátelených zemích, což ovšem bylo považováno za strategický neúspěch. Vyobrazená epizoda u Fritzlaru se udála kolem 20. srpna 1640.
Řezno, Dne
15.09.1640Obraz představuje zasedání říšského sněmu ve velké síni s kazetovým stropem. Na trůně sedí Ferdinand III. obklopen četnými dvorními hodnostáři. Jednotlivé osoby jsou označeny čísly, legenda pod obrazem však žel chybí. Výše doslova uvedený německý text je umístěn nad obrazovou částí tisku.
Signace: neuvedena
Autor: Dümler Jeremias, nakladatel v Norimberku
Originální název: Eigentlicher Abrisz der Reichstagsolenität so den 15. September 1640 Jahrs in Regenspurg bey Eröffnung 8 propositionen angestellt und gehalten worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 285/442
Na podzim roku 1640 svolal císař Ferdinand III. říšský sněm do Řezna, který se měl zabývat ukončením války a nastolením míru. Sněmu předsedal císař sám, který, ač velmi povolný, se svými mírovými návrhy neuspěl. Vyslanci kurfiřtů i přítomná německá knížata komplikovali situaci natolik, že nedošlo ke kladnému výsledku. Jednání sněmu bylo dokonce rušeno bojovými akcemi Banerova švédského vojska, které se nenadále objevilo v blízkosti Řezna a chystalo se město oblehnout. Císař však byl informován, že Švédové nemají technické vybavení sloužící k obléhání a dobývání měst, proto pokračoval v jednání a nedovolil účastníkům sjezdu uprchnout. Brzy byl také Baner císařským vojskem donucen upustit od svých útočných záměrů a ustoupit na sever.
Ziegenhain, Dne
15.11.1640Na tisku je zobrazena menší bojová šarvátka. Za lesem jsou nastoupeny vojenské tvary, vpravo je naznačeno město Ziegenhein. V pozadí prchá několik jezdců; v levém popředí je nakreslen trubač a tři dragouni. V okolí hoří několik vesnic, jejichž jména jsou uvedena. Pod obrazem je vysvětlující německý text.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Delineation des Treffens bey Ziegenhein zwischen denen Obristen und Direktor Reinold von Rosa und dem Baron von Bredau den 15. Novembirs Anno 1640.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 286/434
V prvních měsících roku 1640 vypravila se mohutná císařská armáda pod velením arcivévody Leopolda Viléma a maršálka Piccolominiho do Čech, aby donutila k ústupu Banerovu armádu, která v Čechách plenila a drancovala. Švédové odtáhli na severozápad a byli stíháni císařskými. Tažení vedlo do západního Saska, Duryňska a Hesenska, kde byl Baner posílen vojsky hesenskými, francouzskými a brunšvickými. Obě armády se pak krátkou dobu usadily u Saalfeldu, k rozhodující bitvě tu však nedošlo. Piccolomini se obratně vyhnul nepřátelské přesile. Nedostatek potravin přinutil nejprve armádu, podřízenou velení Banerově, složenou z jednotek švédských, francouzských, hesenských a brunšvických, a později i císařské vojsko k dalším strategickým pohybům. Baner chtěl vniknouti do Francka, bavorský generál Mercy se mu však postavil do cesty. Protestanské síly tedy táhly do prostoru mezi Wildungenem a Ziegenheinem v Hesensku, zatímco císařští pod Piccolominim se usadili u Fritzlaru nad Ederou. Tyto pozice držely obě armády nečinně do podzimu 1640, a pak se ohlédly po zimních leženích. Císařští chtěli přezimovat na území brunšvickém, Baner jim však tento záměr znemožnil svým tažením k Veseře u Höxteru; byli tedy nuceni se utábořit na zimu ve spřátelených zemích, což ovšem bylo považováno za strategický neúspěch. Vyobrazená epizoda u Fritzlaru se udála kolem 20. srpna 1640. Zbývá dodat, že poblíž Banerova ležení u Ziegenheinu došlo 15. listopadu 1640 k malému střetnutí nepřátelských jezdeckých oddílů, které je námětem popisované mědirytiny.
Ziegenhain, Dne
15.11.1640Na tisku je zobrazena menší bojová šarvátka. Za lesem jsou nastoupeny vojenské tvary, vpravo je naznačeno město Ziegenhein. V pozadí prchá několik jezdců; v levém popředí je nakreslen trubač a tři dragouni. V okolí hoří několik vesnic, jejichž jména jsou uvedena. Pod obrazem je vysvětlující německý text.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Gründlicher Abrisz deren den 15. Novemb. 1640 zwischen Herrn Obr. Reinhold von Rosen mit dem Keys. General-Feld-Marschallen Leutnant Baron de Breda bay Ziegenhain gehabten Recontre.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 286a/ 483 D
V prvních měsících roku 1640 vypravila se mohutná císařská armáda pod velením arcivévody Leopolda Viléma a maršálka Piccolominiho do Čech, aby donutila k ústupu Banerovu armádu, která v Čechách plenila a drancovala. Švédové odtáhli na severozápad a byli stíháni císařskými. Tažení vedlo do západního Saska, Duryňska a Hesenska, kde byl Baner posílen vojsky hesenskými, francouzskými a brunšvickými. Obě armády se pak krátkou dobu usadily u Saalfeldu, k rozhodující bitvě tu však nedošlo. Piccolomini se obratně vyhnul nepřátelské přesile. Nedostatek potravin přinutil nejprve armádu, podřízenou velení Banerově, složenou z jednotek švédských, francouzských, hesenských a brunšvických, a později i císařské vojsko k dalším strategickým pohybům. Baner chtěl vniknouti do Francka, bavorský generál Mercy se mu však postavil do cesty. Protestanské síly tedy táhly do prostoru mezi Wildungenem a Ziegenheinem v Hesensku, zatímco císařští pod Piccolominim se usadili u Fritzlaru nad Ederou. Tyto pozice držely obě armády nečinně do podzimu 1640, a pak se ohlédly po zimních leženích. Císařští chtěli přezimovat na území brunšvickém, Baner jim však tento záměr znemožnil svým tažením k Veseře u Höxteru; byli tedy nuceni se utábořit na zimu ve spřátelených zemích, což ovšem bylo považováno za strategický neúspěch. Vyobrazená epizoda u Fritzlaru se udála kolem 20. srpna 1640. Zbývá dodat, že poblíž Banerova ležení u Ziegenheinu došlo 15. listopadu 1640 k malému střetnutí nepřátelských jezdeckých oddílů, které je námětem popisované mědirytiny.
Gennep, Dne
01.01.1641 (do 31.12.1641)Na přesné a podrobné mapě je zakreslena pevnost Gennep, ležící na Mosele na území dnešní Belgie. Opevněné město je obehnáno fortifikačními stavbami dobyvatelů – Nizozemců. Vpravo dole je znázorněn ztroskotaný pokus Španělů vyprostit město z nizozemského obklíčení. Nahoře vpravo je čtyřhranná ozdobná kartuše, na níž je výše citovaný nápis. Vlevo dole je na podobném poli věcná legenda: A–C.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Belägerung des vesten Schlosses und Passes Gennep.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 303/408
Rytina zobrazuje jednu z posledních epizod dlouholetého válečného konfliktu mezi Nizozemím a španělským královstvím, z něhož nakonec vyšlo Španělsko poraženo. Bylo to způsobeno především okolností, že někdejší španělská středověká velmoc prvého řádu postupně pozbývala na významu i moci, ale i tím, že v čele Nizozemců stála osobnost neobyčejně schopná po stránce státnické i v otázkách vojenství – Bedřich Jindřich Oranžský. Tento státník a geniální vojevůdce připravil Španělům mnohou porážku na souši i na moři. Roku 1641 oblehl Španěly obsazenou pevnost Gennep, porazil španělské jednotky, které se snažily vysvobodit obležené město, a nakonec dobyl město i pevnost. Toto střetnutí je námětem popisované mědirytiny.
Aire sur la Lys, Dne
01.01.1641 (do 31.12.1641)Jde o velmi přesně a podrobně rytý obraz města i celého okolního kraje, podobající se spíše mapě. V dalekém okruhu kolem města jsou útočné formace obléhajících francouzských vojsk. Vpravo dole je obdélné pole, na němž je uveden vysvětlující německý text. V horním pravém rohu je mapa severní Francie s městem Arien (francouzsky Aire), ležící přibližně 50 km jihovýchodně od Calais.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahre Abbildung der vesten Statt Arien belagert und erobert durch Ludwig XIII. König zu Frankreich und Navarra im Jahr 1641.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 304/267
Roku 1641 byla s různou intenzitou stále ještě vedena válka mezi Španělskem a Francií. Roku 1635 vypověděla Francie oficiálně válku římsko-německé říši, proti níž bojovala dosud jen nepřímo, tím, že všemožně podporovala Švédy. Nyní vysílal francouzský král do boje proti císaři svá nejlepší vojska i velitele. Francouzské jednotky bojovaly na německém území převážně po boku Švédů pod společným velením. Proti španělským Habsburkům vedli Francouzi válku již dlouhou řadu let. K vyobrazené bojové události mezi oběma nepřáteli došlo roku 1641, když Francouzi v čele se svým králem oblehli a dobyli město Aire, které svou polohou nedaleko španělského Nizozemí bylo pro Francii strategicky významné.
Aire sur la Lys, Dne
01.01.1641 (do 31.12.1641)Obraz je kreslen spíše v podobě mapy, v jejímž středu je město Aire s opevněními. V širokém oblouku kolem města jsou obvyklé útočné fortifikace dobyvatelů – nyní Španělů. V městě jsou nakresleny jen hlavní budovy, zbytek staveb je jen schematicky naznačen. Vlevo nahoře je orientační buzola. Níže je přesný seznam velikostí jednotlivých tábořišť pluků i s označením jmen pluků.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Belägerung der Statt Arien von den Spanischen nach eroberung der Franzosen vorgenohmen. Anno 1641.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 305/277
Roku 1641 byla s různou intenzitou stále ještě vedena válka mezi Španělskem a Francií. Roku 1635 vypověděla Francie oficiálně válku římsko-německé říši, proti níž bojovala dosud jen nepřímo, tím, že všemožně podporovala Švédy. Nyní vysílal francouzský král do boje proti císaři svá nejlepší vojska i velitele. Francouzské jednotky bojovaly na německém území převážně po boku Švédů pod společným velením. Proti španělským Habsburkům vedli Francouzi válku již dlouhou řadu let. K vyobrazené bojové události mezi oběma nepřáteli došlo roku 1641, když Francouzi v čele se svým králem oblehli a dobyli město Aire, které svou polohou nedaleko španělského Nizozemí bylo pro Francii strategicky významné. Zbývá dodat, že po dobytí Aire Ludvíkem XIII. podnikli Španělé pokus získat tento strategický bod zpět. K této španělské akci se připojila i armáda císařská, jíž velel generál Lamboy, která předtím operovala v prostoru středního Porýní a Holandska. Toto španělsko-císařské obléhání města Aire je vyobrazeno na popisované rytině.
Lisabon, Dne
01.01.1641 (do 31.12.1641)Celá obrazová plocha je rozdělena na 4 oddělená pole: uprostřed nahoře je poprsní portrét Jana IV. portugalského. 1. Zavraždění vládce z domu kastilského, který byl předchůdcem Jana IV. 2. Heroldové roznášejí zprávu o novém králi Janu IV. 3. Králova přísaha. 4. Korunovace. Shora citovaný, německý vysvětlující text je uveden nad 4 obrazy.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Vorbildung was zur Zeit Königs Johannes des IV. in Portugall beruffung Grönung für 4 Hauptactus gegeben 1641.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 306/402
Již po dobu několika roků (od 1637) se stále stupňovala nespokojenost Portugalců s vládou španělských Kastiliánců. Národnostní hnutí Portugalců (lze-li současný smysl tohoto pojmu aplikovat na poměry 17. věku) vydatně a záměrně podporoval francouzský kancléř Richelieu, který tím ovšem sledoval především oslabení Španělů. Konečně byl poslední vládce Portugalců z domu kastilského, předchůdce Jana IV. z Bragancie, odstraněn vraždou. Španělé byli tehdy již natolik bezmocní, že proti změně v jejich neprospěch na portugalském trůnu nic nepodnikli. Anglie, Nizozemí i jiné státy uznaly nového portugalského krále, který soukromě vlastnil přibližně tři čtvrtiny celého výsostného území Portugalska.
Přísečnice, Dne
01.03.1641 (do 31.03.1641)Rytina znázorňuje postavení císařsko-bavorských a švédských vojsk u městyse Přísečnice. Protéká tudy nepojmenovaný potok, na jehož břehu stojí přísečnický zámek (Preisnitz). V levém popředí jsou dva trubači na koních, vpravo je stafáž stromů. V pozadí je „Böhmer-Wald“ s postavením Švédů. Je zajímavé, že Přísečnice u Vejprt neleží na úpatí Šumavy, nýbrž pod Krušnými horami. Na druhé straně však autor rytiny, fortifikační inženýr Carlo Cappi, podle zkušeností s jinými jeho grafikami vylučuje topografické nepřesnosti. Vysvětlující latinsko-německý text je nad obrazovou částí tisku; vlevo ve čtvercovém poli je legenda: A–V.
Signace: Carlo Cappi ingenieur delineavit.
Autor: Cappl Carlo, fortifikační inženýr a kreslíř plánů
Originální název: Dispositio ad fauces Presnizianas. Abrisz des Posto zur Bressnitz, dahin sich H. General Banner retriert hat, deme die Kay. und Bayrische Armata unter dem Befelch H. Veldmarschalckens Piccolomini und Bayr. General Freiherrn Mercy nach gefolget im Martio 1641.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 291/96
V zimě roku 1640/41, kdy zasedala říšská rada za předsednictví císařova v Řezně, pokusil se generál Baner s vojskem toto shromáždění přepadnout. Jeho smělý záměr se však neuskutečnil, poněvadž císařská armáda pod Piccolominim přinutila Švédy k ústupu do Horní Falce a dále přes Cheb do Čech. Tento uhýbavý strategický pohyb se však Banerovi podařil jen za cenu ztráty několika pluků, podřízených plukovníku Schlangeovi, který císařsko-bavorskou armádu zdržel u Neuburgu na česko-bavorských hranicích. Tato švédská jednotka byla Piccolominim u Neuburgu sevřena a dne 21. března 1641 kapitulovala. Zbývá dodat, že po úniku Banerově na české území se švédská armáda utábořila ke krátkému odpočinku poblíž Přísečnic a odtud unikla jen za cenu velkých obětí (kapitulace Schlangeho vojska u Neuburgu) a ve stálém nebezpečí, že bude pronásledovateli dostižena a jejich přesilou rozdrcena.
Dne
21.03.1641Uprostřed obrazu je město Neuburg nad Lesem, neobyčejně pečlivě a umělecky krásně vyryto. Kolem města je několik malých říček, mezi nimi Schwarzach. V popředí je velký, tmavý les. Kolem města jsou rozestaveny císařsko-bavorské oddíly. V pozadí je vysoké, lesem porostlé horstvo, pravděpodobně Šumava. Na obloze nad městem je nápis: „Expugnatio Neoburgi in confinis Bohemiae“. Dole je uvedena věcná i topografická legenda: 1–19 a A–C.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Delineatio der Statt Neuburg am Waldt und wie selbige durch die Röm. Kay. und Bayrische Armata umbringt beschossen und der Obriste Schlange sampt der darin gelegenen Schwedischen Regimentern sich ergeben müssen den 21. Martii 1641.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 290/260
V zimě roku 1640/41, kdy zasedala říšská rada za předsednictví císařova v Řezně, pokusil se generál Baner s vojskem toto shromáždění přepadnout. Jeho smělý záměr se však neuskutečnil, poněvadž císařská armáda pod Piccolominim přinutila Švédy k ústupu do Horní Falce a dále přes Cheb do Čech. Tento uhýbavý strategický pohyb se však Banerovi podařil jen za cenu ztráty několika pluků, podřízených plukovníku Schlangeovi, který císařsko-bavorskou armádu zdržel u Neuburgu na česko-bavorských hranicích. Tato švédská jednotka byla Piccolominim u Neuburgu sevřena a dne 21. března 1641 kapitulovala.
Bernburg, Dne
07.05.1641Na schematickém nákresu je vyobrazeno město Bernburg nad Sálou, ležící přibližně 80 km severozápadně od Lipska v Sasku. Krajinová scenérie kolem města s četnými stromy a tokem Sály je podrobně a vkusně provedena. Nad Bernburgem je postavení císařských jednotek. Nad městem je nápis: Bernburgum cum situ. Nad obrazovou částí rytiny je německý vysvětlující text, který je doslova uveden výše.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der Statt Bernburg sambt der schwedischen und weymarischen, wie auch der Kayserl. Läger fortificationen und Battereien. inn Anno 1641 den 7. 17. May.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 292/372
Po krátkodobém obsazení některých území v západních Čechách, včetně Chebu, v zimě roku 1640/41, byl Baner se svou armádou donucen císařsko-bavorskými vojsky pod Piccolominim a Mercym ustoupit dále na severozápad. Švédové táhli do Cvikova a tu se spojili se zbytky vojsk Bernarda Výmarského, jímž nyní velel francouzský generál Guebriant. Odtud pak spojená armáda postoupila k Halberstadtu, kde brzy poté generál Baner zemřel. Jeho místo zaujal prozatím Pfuhla později Torstensson. Během popsaného tažení Saskem, které pokračovalo různými strategickými pohyby i po Banerově smrti, došlo i k události, která je zobrazena na této mědirytině.
Weißenfels, Dne
09.05.1641Na tisku je zakreslena řeka Sála, protékající krajinou, která je poseta stejně kreslenými stromy. Vpravo je postavení císařské armády mezi dvěma vesnicemi; v popředí je město Weissenfels, kreslené schematicky, bez stavebních detailů. Nahoře vpravo je v obdélném poli německý vysvětlující text. Na obloze nad krajinou je nápis: Weissenfelsia Occupatio. Vlevo dole je podrobně narýsovaný profil opevňovací stavby, tak, jak to vídáváme téměř na všech Cappiho rytinách.
Signace: Carlo Cappi ing. Delineavit
Autor: Cappl Carlo, fortifikační inženýr a kreslíř plánů
Originální název: Eigentlicher Abrisz der Statt Weissenfels und wie die Kay. Armata unter Comando des Gen. Feldmarschalls Piccolomini den 9. May 1641 über die Saale gezogen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 293/259
Po ztroskotaném smělém pokusu přepadnout říšský sněm, svolaný Ferdinandem III. na podzim 1640 do Řezna, podařilo se za velkých obětí švédskému generálu Banerovi s vojskem uniknout Piccolominimu přes Horní Falc do západních Čech. Po krátkém ležení v Přísečnicích pod Krušnými horami postoupili Švédové do Saska, zatímco císařští jim byli stále v patách. Dne 9. května 1641 dorazil polní maršálek Piccolomini s císařskou armádou k řece Sále u Weissenfelsu. Zmocnil se města a překročil s vojskem Sálu a pokračoval v pronásledování Švédů. Weissenfels leží přibližně 35 km jihozápadně od Lipska.
Weissenfels, Dne
02.06.1641Široká, velmi krásně provedená rytina zobrazuje město Kreutznach nad Rýnem se zámkem, který leží na kopci. Rýnem se brodí jezdecké oddíly, v popředí na pravé straně je skupina dragounů vyobrazených zezadu. Na obloze je znak města Kreutznachu, nad nímž je německý vysvětlující text, který je v překladu uveden výše; dole je legenda: A–W. Rytecká technika i kompoziční pojetí této grafiky připomínají Václava Hollara. Rytina je však signována Filipem Harpffem.
Signace: Philippus Harpff fecit.
Autor: Harpff Philipp, mědirytec
Originální název: Wahre Abcontafactur der Statt Kreutznach und Vestung Kreutzenberg in gleichem der beiden Schlösser Wildstatt so den 10. April und Maulburg den 18. dito wie dieselbige von dem General veldtwachtmeister Gicci de Haes seindt den 2. Juny 1641 eingenohmen worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 294/414
Kolem roku 1640 se hlavní boje odbývaly ve středním Německu, došlo však i k bojovým akcím v západní Evropě, hlavně na hranicích mezi Francií, Nizozemím a Německem. Na straně císařově tu bojoval Karel Lotrinský a Španělé, jejich protivníky byli Francouzi a Nizozemci pod Bedřichem Jindřichem Oranžským. K bojům této doby patří i vyobrazení scény dobytí Kreutznachu na středním toku Rýna. Situace na tomto válečném dějišti se teprve změnila vítězstvím Francouzů pod generálem Guebriantem, dne 17. ledna 1642, nad císařskými, kteří byli zcela rozdrceni.
Wolfenbüttel, Dne
12.06.1641 (do 29.06.1641)Na levé straně rytiny je velká vodní hladina, u níž leží město Wolfenbüttel. Vpravo se právě rozpoutává bitva mezi Švédy a císařskými. Ve čtvercovém poli vpravo nahoře je výše uvedený německý text a legenda: A–CC. V pravém dolním rohu je orientační buzola.
Signace: T Kluge Ob. L. der Artil. del.
Autor: Kluge Th., poručík dělostřelectva a vojenský kartograf
Originální název: Eigentliche Abbildung der Belägerung Wolffenbüttel sampt dem Treffen so zwischen den Kays. und Schwedischen den 12. / 29. Juny anno 1641 sich zugetragen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 296/425
Vévoda Jiří Brunšvický byl jedním z německých knížat, která se po pražském míru roku 1635 po vzoru kurfiřta Jana Jiřího I. Saského postavila na stranu císařovu. Roku 1641 oblehli ostatní Brunšvikové, kteří stáli na straně Švédů, Wolfenbüttel, jehož držitel Jiří Brunšvický nedlouho předtím zemřel. Piccolomini byl při pokusu vyprostit město z obléhání Švédy nedaleko Wolfenbüttelu poražen, dobyvatelé Wolfenbüttelu se však přesto od města odsadili a uzavřeli pak 6. ledna 1642 s císařem tzv. goslarskou smlouvu. Na popisované rytině je zobrazeno obléhání Wolfenbüttelu silami proticísařských Brunšviků a bitva mezi armádou Piccolominiho a Švédy dne 12. / 29. června 1641, v níž byli císařští poraženi.
Cvikov, Dne
19.06.1641Na obrazu je kopcovitá krajina, v níž leží schematicky načrtnuté město Cvikov, nad Cvik. Modlou. Vpravo dole, před městem, je velký rybník. V odděleném poli je narýsován průřez opevňovací stavbou. Vlevo nahoře je nápis: „Obsidio Zwiccaviae“.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Grundrisz der Statt Zwickaw und wie solche von den Kays. ind Chur. Säx. commandierten Volck belägert worden. 19. Juny 1641.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 295/361
Na svém úniku z Bavorska přes Horní Falc a západní Čechy v zimě r. 1640/41 vnikl švédský generál Baner do Saska a obsadil Cvikov. Brzy však přitáhli Piccolomini a Mercy v čele císařsko-bavorské armády, Baner se svým vojskem unikal dále na severozápad, obsadil Halberstadt a spojil se zde s francouzským vojskem pod generálem Guebriantem. Dne 10. května zemřel generál Baner v Halberstadtu. Jeho nástupci se stali Pfuhl a později Torstensson. Cvikov, v němž zůstala švédská posádka, byl císařskými sevřen a dne 19. června dobyt.
Wolfenbüttel, Dne
19.06.1641Na obrazu je veliká vodní hladina, uprostřed níž na ostrově leží město a tvrz Wolfenbüttel. Vlevo právě probíhá bitva mezi oběma nepřáteli, z níž již někteří vojáci prchají. V levém popředí u dvou stromů je scéna se skupinou důstojníků a se dvěma charakteristickými mušketýry. Vpravo dole je ozdobné pole s legendou: 1–12.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentlicher Abrisz der Vestung Wolffenbüttel sampt dem Treffen so zwischen den Kayserl. und Schwedischen völker darvor gehalten, den 19. Junii 1641.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 297/43 D
Vévoda Jiří Brunšvický byl jedním z německých knížat, která se po pražském míru roku 1635 po vzoru kurfiřta Jana Jiřího I. Saského postavila na stranu císařovu. Roku 1641 oblehli ostatní Brunšvikové, kteří stáli na straně Švédů, Wolfenbüttel, jehož držitel Jiří Brunšvický nedlouho předtím zemřel. Piccolomini byl při pokusu vyprostit město z obléhání Švédy nedaleko Wolfenbüttelu poražen, dobyvatelé Wolfenbüttelu se však přesto od města odsadili a uzavřeli pak 6. ledna 1642 s císařem tzv. goslarskou smlouvu. Na popisované rytině je zobrazeno obléhání Wolfenbüttelu silami proticísařských Brunšviků a bitva mezi armádou Piccolominiho a Švédy dne 12. / 29. června 1641, v níž byli císařští poraženi.
Osterwieck, Dne
06.08.1641Jde o schematicky načrtnutý plán města Osterwiecku, ležícího nad říčkou Ilsou, která se vlévá do Ockery. Osterwieck je přibližně 40 km jižně od Brunšviku. Město je obklopeno různými vodními toky, členícími kopcovitou krajinu. Na odděleném poli vpravo je legenda: A–H; uprostřed dole je průřez fortifikací. Pod vlastním plánem je zvláštní panoramatický pohled na Osterwieck po celé délce obrazu.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Die Statt Osterwickh von dem Kays. und bayr. Kriegsvolck eingenommen den 6. August 1641.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 298/378
Při svém chvatném úniku z Čech směrem přes Sasko do Brunšvicka byl generál Baner pronásledován arcivévodou Leopoldem Vilémem a maršálkem Piccolominim. Baner však již v květnu 1641 zemřel v Halberstadtu a jeho místo po krátkém mezidobí zaujal Leonard Torstensson. Císařská armáda, která pronásledovala Švédy z Čech až posléze do Brunšvicka, dobyla dne 9. června Cvikov (nedaleko českých hranic v Sasku), 19. června byla poražena u Wolfenbüttelu Švédy, město však zůstalo pod kontrolou císařských. Piccolominiho porážka u Wolfenbüttelu byla vyvážena smlouvou goslarskou, kterou uzavřela brunšvická knížata s císařem. V dalším průběhu operací se podařilo císařským dne 6. srpna dobýt město Osterwieck, což je námětem popisovaného obrazu.
Hornburg, Dne
09.08.1641Celý tisk je příčně rozdělen na dva samostatné pohledy, z nichž hořejší představuje město z tzv. ptačí perspektivy s opevňovacími hradbami. Od pravé strany pálí 4 děla na město. Krajina před městem je rozčleněna několika rameny řeky Ilsy. Na dolejším obrazu je opět Hornburg, nad jehož úroveň sahá stavba zámku s vysokou věží. Popředí tvoří křoviny, v nichž stojí jezdec. V pozadí na kopci je hrad.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Die Statt Hornburg von den Kay. und Bayrisch. eingenommen den 9. Augusti 1641.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 299/271
Při svém chvatném úniku z Čech směrem přes Sasko do Brunšvicka byl generál Baner pronásledován arcivévodou Leopoldem Vilémem a maršálkem Piccolominim. Baner však již v květnu 1641 zemřel v Halberstadtu a jeho místo po krátkém mezidobí zaujal Leonard Torstensson. Císařská armáda, která pronásledovala Švédy z Čech až posléze do Brunšvicka, dobyla dne 9. června Cvikov (nedaleko českých hranic v Sasku), 19. června byla poražena u Wolfenbüttelu Švédy, město však zůstalo pod kontrolou císařských. Piccolominiho porážka u Wolfenbüttelu byla vyvážena smlouvou goslarskou, kterou uzavřela brunšvická knížata s císařem. V dalším průběhu operací se podařilo císařským dne 6. srpna dobýt město Osterwieck, což je námětem popisovaného obrazu. Zbývá dodat, že Hornburg, ležící přibližně 30 km jižně od Brunšviku, byl císařskými dobyt 6. srpna 1641, tedy téměř současně s Osterwieckem.
Dorsten, Dne
20.09.1641Jedná se o velmi přesně provedenou mapu situace města Dorsten nad řekou Lippe ve Vestfálsku s okolím. Středem obrazu protéká Lippe, na jejímž pravém břehu leží město Dorsten, které je obehnáno pravidelným fortifikačním systémem. Střed města je jen schematicky načrtnut. Shora uvedený nápis je na čtvercovém poli vlevo nahoře. Vpravo je podrobný seznam všech obléhajících pluků a tábořišť, seřazený podle čísel 1–11.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Obsidio Fortalitij Dorstenij.
Belägerung der Vestung Dorsten.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 300/108
Než došlo dne 17. ledna 1642 k významné bitvě na kempenském poli na holandsko-belgických hranicích mezi vojsky kurfiřta arcibiskupa kolínského, jimž velel Lamboy, a Švédy, společně s vojsky některých protestantských německých knížat, domáhal se kolínský arcibiskup, aby mu přispěchal na pomoc císařský generál Hatzfeld. Císařští pod Hatzfeldem operovali tehdy ve Vestfálsku, dobyli řadu pevných míst, mezi nimi i město Dorsten nad říčkou Lippe, které obléhali od 21. července do 20. září 1641, a pak teprve odtáhli na pomoc Lamboyovi. Hatzfeld se setkal v Bonnu s kolínským kurfiřtem, jeho pomoc Lamboyovi však přišla již pozdě.
Hohentwiel, Dne
08.10.1641Na strmém kopci leží tvrz Hohentwiel, obklopená útočícími císařskými oddíly. Krajina je hornatá a lesnatá. U pevnosti jsou mraky dýmu z pálících baterií; balistické křivky střel končí zásahy v tvrzi. Na rozvinuté stuze je věcná legenda: A–M.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Belägerung der Vestung Hochen-Twiel im Jahr 1641.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 301/356
Hrad Hohentwiel leží přibližně 30 km severozápadně od Bodamského jezera. Když Banerův smělý plán přepadnout zasedání říšského sněmu v Řezně ztroskotal a když byli Švédové armádou arcivévody Leopolda Viléma a Piccolominiho postupně zatlačeni až do Brunšvicka, nastalo pochopitelně odlehčení armád ležících na horním Rýnu. Císařská vojska opět převzala iniciativu a poohlédla se po nepříteli, kterého by mohla napadnout. Nedaleko Bodamského jezera drželi Francouzi hrad Hohentwiel, který císařští oblehli a dne 8. října dobyli.
Einbeck, Dne
20.10.1641Uprostřed plánu je schematicky kreslené město Eynbeck, ležící v Brunšvicku, přibližně 40 km jižně od města Hildesheimu. Na dvou místech ve městě jsou vidět požáry. Kolem města jsou seřazeny vojenské formace a útočné fortifikační stavby, jsou tu i krajinové podrobnosti a různé detailní scény. U pravého okraje listu je obdélné pole s legendou: A–Q. V popředí jsou tři dragouni, držící bojové korouhve, z nichž na jedné je císařská orlice. Opodál vlevo je trubač.
Signace: neuvedena
Autor: Cappl Carlo, fortifikační inženýr a kreslíř plánů
Originální název: Grundrisz der Statt Eynbeck und wie die von der kays. und bayr. Armata belägert unter ihrer hochfürstlichen Durchlaucht Ertzherz. Leopold Wilhelmo und Direction Ihr. Excel. General-Feldmarschallen Duca Piccolomini den 20. / 10. Octobris 1641.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 302/390
Při svém chvatném úniku z Čech směrem přes Sasko do Brunšvicka byl generál Baner pronásledován arcivévodou Leopoldem Vilémem a maršálkem Piccolominim. Baner však již v květnu 1641 zemřel v Halberstadtu a jeho místo po krátkém mezidobí zaujal Leonard Torstensson. Císařská armáda, která pronásledovala Švédy z Čech až posléze do Brunšvicka, dobyla dne 9. června Cvikov (nedaleko českých hranic v Sasku), 19. června byla poražena u Wolfenbüttelu Švédy, město však zůstalo pod kontrolou císařských. Piccolominiho porážka u Wolfenbüttelu byla vyvážena smlouvou goslarskou, kterou uzavřela brunšvická knížata s císařem. V dalším průběhu operací se podařilo císařským dne 6. srpna dobýt město Osterwieck, což je námětem popisovaného obrazu. Zbývá dodat, že Hornburg, ležící přibližně 30 km jižně od Brunšviku, byl císařskými dobyt 6. srpna 1641, tedy téměř současně s Osterwieckem. Město Einbeck bylo dobyto císařskou armádou dne 10. / 20. října 1641, tedy po porážce Piccolominiho u Wolfenbüttelu. Einbeck leží v Brunšvicku, cca 40 km jižně od Hildesheimu.
Lérida, Dne
01.01.1642 (do 31.12.1642)Na rytině je schematické vyobrazení vojenských formací francouzských a španělských, které jsou od sebe odděleny hlubokým příkopem. Přes příkop je z obou stran stříleno dělostřelectvem. V pozadí je potok, u něhož je pohotově španělské vozatajstvo a zálohy vojska. Nahoře vpravo je oválná kartuše, v níž je umístěn latinský vysvětlující text.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Acies Gallicae et Hispaniae prope Ileridam quando Marschallus quodam courtius Marchionem de Legacz fugavit. Schlacht bey Lerida.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 316/107
V dlouholeté válce mezi Francií a Španělskem nabyli po r. 1640 vrchu Francouzi, kteří na bojištích v Itálii, v španělském Nizozemí i v Pyrenejích zatlačili protivníky do defenzivy. K zobrazené bitvě u Leridy, která leží v severním Španělsku v Katalánii, došlo v roce 1642.
Zons, Dne
01.01.1642 (do 31.12.1642)Na obraze je Rýn překlenutý velkým mostem, za nímž je vojenský tábor. Nedaleko leží město Zons nad Rýnem. Na různých místech rytiny jsou zakresleny zajímavé drobné scény, převážně vojenské, např. střídání stráží, projíždějící generálové, skupiny hovořících důstojníků apod. Nad obrazem je obsáhlý německý text, doslova citovaný výše; dole je topografická a věcná legenda: A–X a 1–24.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentlicher Abrisz des kayerlichen und chur-bayrischen Lägers bey der Statt Zons in dem Erzstift Cöllen under dem Commando des Herrn Grafen und Generals Ihr. Excel. von Hatzfeld und Wahl so dann Freiherrn von Wörth beder Arméen Generalen Leutnapt über die Cavallerie, Anno 1642.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 317/422
Dne 17. ledna 1642 byla poražena na kempenském poli armáda kurfiřta arcibiskupa kolínského spojeným vojskem, jemuž velel generál Guebriant. Velitel poražené armády generál Lamboy byl zajat. Guebriant zvítězil především proto, že udeřil na nepřítele ještě než mohl přivolat posily – generály Hatzfelda a Wertha, kteří stáli na středním Rýnu. Guebriant svěřil hájení dobytého území hessenskému vojsku a sám odtáhl s Francouzi a ostatními bojovými skupinami do Duryňska, aby zde podpořil Torstenssona, který byl tísněn císařskými (před tzv. druhou bitvou u Breitenfeldu). Vyobrazený tábor u Zons na středním Rýnu byl jakousi základní pozicí císařských generálů Hatzfelda a Jana z Werthu, než podnikli útok na prostor dolního Rýna.
Zons, Dne
01.01.1642 (do 31.12.1642)Rytina je téměř zcela totožná s grafikou uvedenou pod č. 317/422 na předchozím listu, má však poněkud jiný německý vysvětlující text a chybí tu i legenda i písmena u jednotlivých detailů na obraze.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentlicher Abrisz des Keyserlichen und Reichs-armada Veltlägers unter Commando beider Excel. Herrn General Veldmarschalken Graffen von Hatzfeld und Grafen von Wahl, so dan Freyherrn Johan von Wörth beder Arméen Generalen Leutenampt uběr die Cavallerie so gegen die Hessen und Weimar-völkr bey Zons geschlagen und fortificiert worden.“
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 317a/481D
Dne 17. ledna 1642 byla poražena na kempenském poli armáda kurfiřta arcibiskupa kolínského spojeným vojskem, jemuž velel generál Guebriant. Velitel poražené armády generál Lamboy byl zajat. Guebriant zvítězil především proto, že udeřil na nepřítele ještě než mohl přivolat posily – generály Hatzfelda a Wertha, kteří stáli na středním Rýnu. Guebriant svěřil hájení dobytého území hessenskému vojsku a sám odtáhl s Francouzi a ostatními bojovými skupinami do Duryňska, aby zde podpořil Torstenssona, který byl tísněn císařskými (před tzv. druhou bitvou u Breitenfeldu). Vyobrazený tábor u Zons na středním Rýnu byl jakousi základní pozicí císařských generálů Hatzfelda a Jana z Werthu, než podnikli útok na prostor dolního Rýna.
Kempen, Dne
17.01.1642Na obraze je krajina, jíž probíhá hluboký příkop, na jehož pravé straně je vojsko Lamboyovo, proti němuž leží armáda švédsko-výmarsko-hesensko-francouzská. Příkop je překlenut dvěma mosty, na nichž se urputně bojuje. Vpravo leží město Kempen, u levého okraje tisku je naznačen Willich. Vlevo dole je generál Guebriant na koni. Vpravo leží mezi jinými mrtvolami padlý plukovník Flermersheim. Mnoho důstojníků je označeno jmény.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz sampt eigentlichem verlauff des fast blütigen Scharmützels zwischen den Lamboyischen, Weymar, und Hessischen Troupen, in welchem die Lamboyische eine total ruin erlitten: vorgangen bey Kukelsmey an der Landgewehr dess Krempischen Landes den 17. January dieszes 1642 Jahrs.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 307/97
Po porážce Piccolominiho u Wolfenbüttelu dne 19. června 1641 a po smrti švédského generála Banera v Halberstadtu odtáhl francouzský generál Jean Baptiste conte de Guebriant se svým vojskem k dolnímu Rýnu, kde se spojil s vojsky hessensko-kasselskými, jimž velel hrabě Eberstein. V čele armády 9 000 mužů arcibiskupa kurfiřta kolínského, na jehož území se nyní zdržoval Guebriant, stál generál Lamboy, který operoval v prostoru mezi Hulstem a Kempenem (v místě dnešních hranic mezi Belgií a Nizozemím). Guebriant se obával, že Lamboyova armáda bude posílena vojsky generála Hatzfelda, kterého povolal na pomoc svým jednotkám arcibiskup kurfiřt kolínský; dal proto rozkaz svým spojeným armádám k bezodkladnému útoku přes hluboký hraniční příkop proti nepříteli. Rozpoutala se bitva, nazvaná „na kempenské pláni“, v níž bylo Lamboyovo vojsko zcela rozdrceno. Lamboy sám byl zajat, ale i generál Mercy, který ještě před rokem ve službách bavorského kurfiřta společně s Piccolominim stíhal Banerovu armádu napříč celým Německem, zde na kempenském poli padl do zajetí. Dále bylo pobito 15 plukovníků, mnoho důstojníků a 3 000 mužů. Vítězové ukořistili 6 děl, mnoho bojových korouhví a praporů a všechen intendanční materiál. Císařský generál Hatzfeld přišel se svou pomocí pozdě. K bitvě na kempenské pláni došlo dne 17. ledna 1642.
Kempen, Dne
17.01.1642Jde o obraz bitvy, k níž došlo za dlouhým hraničním příkopem, vedoucím v oblouku až k Hulstu ve Flandrech. Tato bitva se obvykle nazývá „u Kuckelsmei“ nebo „na kempenském poli“. V popředí obrazu je početné vozatajstvo. Legenda na tisku chybí. Vysvětlující německý text je na rozvinuté stuze nahoře.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung des Treffens zwischen den Kayserl. und Weimarischen Französischen Arméen unter Commando deren General Lamboy und Guebriant den 17. Januarii 1642.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 308/409
Po porážce Piccolominiho u Wolfenbüttelu dne 19. června 1641 a po smrti švédského generála Banera v Halberstadtu odtáhl francouzský generál Jean Baptiste conte de Guebriant se svým vojskem k dolnímu Rýnu, kde se spojil s vojsky hessensko-kasselskými, jimž velel hrabě Eberstein. V čele armády 9 000 mužů arcibiskupa kurfiřta kolínského, na jehož území se nyní zdržoval Guebriant, stál generál Lamboy, který operoval v prostoru mezi Hulstem a Kempenem (v místě dnešních hranic mezi Belgií a Nizozemím). Guebriant se obával, že Lamboyova armáda bude posílena vojsky generála Hatzfelda, kterého povolal na pomoc svým jednotkám arcibiskup kurfiřt kolínský; dal proto rozkaz svým spojeným armádám k bezodkladnému útoku přes hluboký hraniční příkop proti nepříteli. Rozpoutala se bitva, nazvaná „na kempenské pláni“, v níž bylo Lamboyovo vojsko zcela rozdrceno. Lamboy sám byl zajat, ale i generál Mercy, který ještě před rokem ve službách bavorského kurfiřta společně s Piccolominim stíhal Banerovu armádu napříč celým Německem, zde na kempenském poli padl do zajetí. Dále bylo pobito 15 plukovníků, mnoho důstojníků a 3 000 mužů. Vítězové ukořistili 6 děl, mnoho bojových korouhví a praporů a všechen intendanční materiál. Císařský generál Hatzfeld přišel se svou pomocí pozdě. K bitvě na kempenské pláni došlo dne 17. ledna 1642.
Düren, Dne
10.04.1642Obraz je rozdělen tokem řeky Ruhr na dvě části, na nichž jsou detailně kresleny bitvy. Mnoho vesnic i osad v okolí je označeno jmény. U horního okraje tisku je město Düren, dole nad řekou Ruhr leží Jülich. Převážná část plochy zobrazené krajiny je pokryta lesem, který je značen kulovitými korunami stromů. Nad obrazem je německý vysvětlující text; dole vlevo je věcná a topografická legenda: A–V.
Signace: Phil. Harpff fecit.
Autor: Harpff Philipp, mědirytec
Originální název: Eigentliche Abbildung des Hessischen Einfalls in der Lothringer Quartier und wie ritterlich die Lottring. von H. Grafen von Nassau neben dem Obersten Mandelsloh secundiert, dass der Feind gänzlich geschlagen worden, den 10. April 1642.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 309/404
Vítězství spojenců (Francouzů, Švédů, Hessenských a Kasselských) dne 17. ledna 1642 nad armádou generála Lamboye vyvolalo u obyvatelstva krajů dolního Rýna zmatek a hrůzu. Vítěz na kempském poli, generál Guebriant, obdržel za svůj úspěch maršálskou hůl. Přenechal Hessenským hájit dobytá území na dolním Rýnu proti Hatzfeldovi a odtáhl s švédsko-francouzskou armádou na pomoc Torstenssonovi do Duryňska. Lotrinští odrazili velmi úspěšně přepadový útok Hessenských vedený na jejich tábor na dolním Rýnu. Střetnutí se událo 10. dubna 1642 a je vyobrazeno na této rytině.
Schweinitz, Dne
21.05.1642Jde o obraz bitvy, která se odehrála ve dvou fázích – na obou stranách tisku. Na obraze je zakresleno několik malých vodních toků. Vpravo nahoře je ozdobná kartuše, v níž je uveden německý vysvětlující text. Nad tím je město Svídnice. Vlevo dole je obsáhlá legenda: A–R.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Abbildung des Treffens so zwischen der königlichen Schwedischen eines theils und Kayserlichen auch Chur-Sächsischen Armmen anderstheils den 21. May 1642 bey Schweinitz vorgengen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 310/397
Než se vypravil švédský generál Torstensson, nástupce Banerův, počátkem roku 1642 na Moravu a dále směrem jižním do Rakouska, okupoval nejprve většinu slezského území, z něhož musel dříve jeho druh generál Stalhantsch ustoupit. Tostensson se objevil nečekaně u Velkého Hlohova a dobyl jej. Pak porazil v bitvě u Svídnice dne 21. května 1642 vévodu Františka Alberta sasko-lauenburského, který na bojišti padl. Vévoda sasko-lauenburský měl v císařově táboře velmi špatnou pověst, poněvadž bylo o něm známo, že již jako Valdštejnův důvěrník podporoval jeho proti-císařské konspirace.
Glogow, Dne
04.08.1642 (do 10.08.1642)Na rytině je schematicky zobrazen Velký Hlohov nad Odrou, v jehož okolí jsou rozmístěny útočné vojenské formace. V levém horním rohu je oddělené pole s nápisem a věcnou i topografickou legendou: A–Z a 1–19. Vlevo dole je detail fortifikační stavby a měřítko. Legenda pokračuje čísly 20–48 vpravo nahoře.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentlicher Abrisz der Statt Grossen-Glogaw sampt der belagerung von den Kayserlichen unter Conduicti des Ertzherzogen Leopoldi und Feldmarschallen Piccolomini so von dem 4. Augusti 1642 bis den 10. desselben Monats gewehret, da sie von der königl. schwedischen Armée unter Conduicti dessen Feldmarschallen Torstenson Excellenz vermittels göttlichen Beystandes ist entsetzet worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 311/429
Roku 1642 vnikli Švédové pod Torstenssonem ze Slezska na Moravu a odtud chtěli zaútočit na Vídeň. Císařská armáda v čele s arcivévodou Leopoldem Vilémem a Piccolominim však vypudila Torstenssona z Moravy zpět do Slezska a postupovala v jeho patách. Císařští oblehli Velký Hlohov od 4. do 10. srpna, město však nedobyli, poněvadž jim v tom zabránili Švédové, kterým se podařilo vyprostit Velký Hlohov z císařského obklíčení. Tyto bojové akce se udály ještě před velkou bitvou u Breitenfeldu nedaleko Lipska, dne 6. listopadu 1642, kde byli arcivévoda Leopold i Piccolomini těžce poraženi, obdobně jako v první bitvě u Breitenfeldu dne 17. září 1631, kde byl poražen Tilly Gustavem Adolfem švédským.
Perpignan, Dne
09.09.1642Jde o neobyčejně jemně provedenou rytinu, v jejímž středu je město Perpignan, ležící nad řekou Le Tet. V okolí jsou vojenské oddíly, šance a několik vesnic. Na rozvinuté stuze je obsáhlá věcná i topografická legenda A–W a 2–21 a dále 22–42.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Obsidio Perpigniani – Belägerung Perpignian.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 312/47 D
Perpignan je hlavním městem departmentu Pyrénées orientales. Patřilo kdysi k Aragonii a bylo po určitou dobu i hlavním městem království Malorky. Roku 1642 bylo město obsazeno Španěly, francouzské vojsko pod velením Turenne město oblehlo a dne 9. září 1642 dobylo.
Perpignan, Dne
09.09.1642Uprostřed tisku je město a zámek Perpignan obehnané obrannými stavbami. Zákopy královského vojska tvoří oblouk kolem města; po okolí je rozmístěno mnoho vojenských útvarů a tábořišť. Vpravo dole je orientační buzola, nahoře vysvětlující text. V levém popředí jsou dva trubači a oddíl jezdectva v útoku. Nad tím je obsáhlá topografická i věcná legenda: 1–18. Prospekt je i opatřen měřítkem.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der Statt und Zitadelle Perpignan sampt dem Stand der königl. Armée, Ihren Linien, Hauptwachten und der von Ihr. Majestät gemachten Circumvallation, dediciert dem Herrn Marechal von Schönberg Hertzogen von Alluin.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 313/426
První roky třetího desetiletí 30leté války přinesly francouzské říši, kterou vojensky i politicky vedl geniální státník ministr Richelieu, několik významných úspěchů. Ve španělském Nizozemí převzal velení po smrti kardinála infanta Ferdinanda (listopad 1640) Francisco de Melos, který zdaleka nedosahoval formátu svého předchůdce. Francouzi tu dobyli Arras v srpnu 1640. V Itálii byli Španělé zcela vypuzeni z Piemontu a částečně i z vévodství milánského. V Německu zvítězil Guebriant v několika bitvách nad císařskými. Francouzi však dobyli i v hrabství Roussilon hlavní město Perpignan, které bylo po 150 let v držení Španělů. Velitelem francouzských dobyvatelů byl maršálek ze Schönbergu, španělským jednotkám v Perpignamu velel generál markrabí Don Florés d´Avilla. Generál Turrene, který bývá v některých pramenech též uváděn jako francouzský velitel u Perpignanu, byl bezpochyby Schönbergovi podřízen. Perpignan padl dne 9. září 1642.
Lipsko, Dne
14.10.1642 (do 26.11.1642)Na výškovém obrazu je znázorněna pevnost Pleissenburg, jejíž hlavní věž je prostřelena. Před zámkem jsou rozestaveny švédské pálící dělostřelecké baterie. I budovy ve městě jsou obsazeny Švédy, kteří střílejí z ručních zbraní na Pleissenburg. Na ulicích jsou zobrazeny různé drobné vojenské scény. Nad obrazem je uveden německý vysvětlující nápis, dole je legenda: A–P.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Das veste Schloss Pleissenburg zu Leipzig und wie solches von den Schwedischen zur Uibergab bezwungen worden Anno 1642.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 315/394
Po vítězství Švédů v druhé bitvě u Breitenfeldu dne 2. listopadu 1642 ustoupila poražená císařská armáda na jih do Čech, zatímco vítězní Švédové oblehli Lipsko. Torstensson byl k tomuto opatření donucen okolnostmi, poněvadž citelné ztráty z bitvy u Breitenfeldu nedovolovaly pronásledovat poraženého protivníka na jih a kromě toho nechtěl promarnit příležitost k získání kořisti z dobytí města, které bylo známo svým bohatstvím. Epizoda boje o Lipsko je námětem popisované grafiky. U Rokycan byla provedena krvavá exekuce nad císařským jezdeckým plukem Matloch, který první se dal u Breitenfeldu na útěk. Arcivévoda Leopold Vilém a Piccolomini rozhodli, aby byla většina důstojníků onoho pluku sťata a každý desátý muž zastřelen.
Lipsko, Dne
23.10.1642 (do 02.11.1642)Na obraze je rozpoutaná bitva mezi oběma nepřáteli, z níž jsou dobře patrna postavení útvarů císařských i švédských. Nad obrazem je shora citovaný německý text. Přímo v obrazové části je nápis: „Praelium ad Lipsiam“. V popředí je císařské vozatajstvo a velmi rozsáhlá legenda topografická a hlavně jmenná: 1–46, A–W a A–M. Jsou zde podrobně uvedena jména všech pluků, jež se bitvy zúčastnily (na straně Švédů i císařských).
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Abbildung des Haupttreffens zwischen den Kayserlichen und Schwedischen Arméen den 23. Oktober und 2. November 1642 zu Leipzig geschehen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 314/392
Švédský generál Torstensson, nástupce Banerův, byl neobyčejně schopným vojevůdcem, který v mnohém svého předchůdce ještě předčil. Počátkem r. 1642 táhl Torstensson v čele své armády do Slezska a okupoval téměř celou zemi, která dosud byla pod kontrolou císařských. Odtud se vydal na pochod směrem na jih přes celou Moravu na Vídeň. Císařská armáda však pod arcivévodou Leopoldem Vilémem a Piccolominim vypudila Švédy z Moravy na severozápad; Torstensson táhl přes Slezsko do Saska, dobyl Žitavu a Torgau a blížil se k Lipsku s úmyslem je obsadit. Císařští nechtěli dopustit, aby Lipsko, které již 10 roků nevidělo nepřítele, padlo do švédských rukou, a proto se postavili Švédům na odpor. Nedaleko Lipska u známého Breitenfeldu (byl zde poražen Tilly Gustavem Adolfem dne 17. září 1631) došlo k tzv. druhé bitvě u Breitenfeldu (nebo u Lipska) dne 2. listopadu 1642, v níž byli císařští opět na hlavu poraženi. Švédové zajali přibližně 5 000 mužů a týž počet císařského vojska padl na bojišti. Vítězové ukořistili značný počet korouhví a bojových standart a 46 děl, ztratili přibližně 4 000 mužů mrtvých a raněných.
Tortona, Dne
01.01.1643 (do 31.12.1643)Uprostřed rytiny je město s citadelou Tortona, které je obehnáno dvojím opevněním. Jde bezpochyby o poslední fázi obléhání, poněvadž jsou již v samotném městě rozestavena děla pálící na citadelu. Na pravé straně tisku je uvedena legenda: A–G. V popředí je rozestaveno několik děl a jednotliví jezdci.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Belägerung der Vestung Tortona 1643.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 329/460
Druhá polovina 17. století je pro Francii příznačná nebývalým vzestupem společenského i kulturního života. Sledujeme úspěchy francouzské diplomacie i vojenství, ale i rozkvět umění a literatury. Dynamická Francie se brzy cítí omezována svým sousedem Španělskem, pozvolna to upadající světovou velmocí. Dochází k dlouholetým válečným konfliktům, z nichž posléze vychází jako vítěz Francie. Upadající Španělsko je postupně vytlačováno ze všech svých držav, především v Nizozemí a Itálii. Malá scéna z těchto francouzsko-španělských vztahů je vyobrazena na této rytině. Jde o obléhání města Tortony roku 1643, které leží přibližně 50 km severně od Ženevy.
Überlingen, Dne
30.01.1643Jde o výškový obraz s Bodamským jezerem, na jehož břehu leží městečko Uberlingen. Na hladině jezera je několik člunů. Obsáhlý německý vysvětlující nápis je vlevo nahoře, níže je legenda: A–X.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahre Conderfactur und Grundriss der Reichstatt Uberlingen, welche den 30. Janurari A. 1643 durch Verwaarlosung der Bürger vom Feindt eingenommen, hernach den 29. Januarii 1644 von den Churbayrischen Reichs-armée auff dem Land sowohl auch von den Keys. Osterreichischen Völkern auff dem See sampt einer Schantz zu S. Nicolaus ploquiert und belägert worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 318/417
Na rozhraní let 1642 a 1643 stál francouzský generál Guebriant s nepočetným vojskem téměř osamocen v prostoru horního Rýna. Své spojence z bitvy na kempenském poli, oddíly hessenské a kasselské, zanechal na dolním Rýnu, aby tu hájily dobytá území proti Hatzfeldovi a Werthovi, kteří leželi v táboře u Zonsu. Švédové pod Torstenssonem stáli daleko ve středním Německu. Z této situace se Guebriant zmocnil nedostatečně hájeného města Uberlingen dne 30. ledna 1643. Francouzi však udrželi město jen po dobu jednoho roku, dne 29. ledna 1644 bylo město re-okupováno císařskými.
Freiberg, Dne
01.02.1643 (do 28.02.1643)Uprostřed tisku je podrobně nakreslené město Freiberg s kruhovitým půdorysem, na pravé straně je vidět několik rybníků, od nichž útočí švédská armáda. Nahoře vpravo i vlevo jsou dvě pole s legendami: A–S a T–k. Na oddělených polích dole jsou kresby městských budov a opevnění.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Die Statt Freiberg in Meissen sampt der Belägerung Anno 1643.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 319/355
Po vítězství v druhé bitvě u Breitenfeldu 2. listopadu 1642 a po dobytí Lipska vydal se Torstensson se švédskou armádou v prosinci 1642 do Čech. Nevolil však cestu přes Cvikov, nýbrž přes Freiberg, poněvadž mu bylo oznámeno, že toto město je tak špatně zásobeno, že vydrží obléhání sotva týden. Marně se však pokoušel po dobu několika týdnů zmocnit se města, které hrdinně vzdorovalo. Když se Švédové dověděli, že se blíží Piccolomini s císařskou armádou a že již obsadil nedaleké město Dippoldiswalde, upustili od obléhání Freibergu. Torstensson pak později vnikl do Čech, dlouho tu však nepobyl, poněvadž mezitím vypukla válka mezi Švédskem a Dánskem, a byl oddisponován na jiné dějiště války.
Zittau, Dne
21.03.1643 (do 30.04.1643)Ve středu rytiny je město Žitava s kulatým půdorysem; je obklopeno různými vodními toky, zahradami a fortifikačními stavbami. Vpravo je vyobrazen městský znak, nad tím na rozvinuté stuze je stručný německý vysvětlující text, který je doslova uveden výše. Na dvou místech dole je uvedena legenda: A–X. Na dvou oddělených polích jsou vyobrazeny detaily významnějších městských staveb.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Die Statt Zittau in der Oberlausitz, wie sie Anno 1632 vom Obersten Goltzen fortifiziert worden sampt der Belägerung Anno 1643.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 320/413
Po svém vítězství v druhé bitvě u Breitenfeldu na podzim roku 1642 nepronásledoval Torstensson poraženou císařskou armádu arcivévody Leopolda a Piccolominiho na jih, nýbrž setrval ještě v Sasku a Lužnici, aby jednak doplnil decimované vojsko, a jednak aby získal kořist z dobytí bohatého Lipska. Upevněním několika základen v týlu připravil strategické předpoklady pro své tažení do Čech, které vyvrcholilo bitvou u Jankova roku 1645. Do rámce těchto strategických opatření spadalo též obklíčení a dobytí Žitavy Švédy pod Torstenssonem v jarních měsících roku 1643. Tato bojová epizoda je zobrazena na naší mědirytině.
Rocroy, Dne
19.05.1643Na grafice je zakresleno postavení španělských i francouzských vojsk. Vpravo je les, vlevo bažinatá krajina. V levém popředí je působivý detail ulomeného stromu, v pravém popředí je několik vozů a tři odpočívající vojáci. Latinsko-německý nápis, citovaný výše, je uveden nad obrazem.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Ordo et praelium apud Rocroy.
Ordnung und Schlacht bei Rocroy, 1643.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 321/416
Ve vleklé válce mezi Francií a Španělskem nabyli ve třetím desetiletí třicetileté války vrchu Francouzi, kteří zaznamenali řadu významných bojových úspěchů nad někdejší středověkou velmocí, která pozvolna ztrácela svou dřívější politickou i vojenskou moc. Rocroy leží ve francouzském departmentu Ardenne a k vyobrazené bitvě došlo dne 19. května 1643. Španělům, kteří v bitvě podlehli, velel guvernér španělského Nizozemí Francisco de Mello, francouzským velícím generálem byl princ d´Enghien vévoda z Condé, tzv. „le grand Condé“. Rocroy bylo jedno z jeho prvních vítězství, které založilo jeho pozdější vojevůdcovskou slávu. Bylo mu tehdy teprve 20 roků.
Olomouc, Dne
01.06.1643 (do 30.06.1643)Vpravo nahoře je opevněné město Olomouc, u něhož je švédské ležení. V okolí je několik menších vodních toků. Císařský tábor je u samého okraje rytiny. Opodál vpravo je město Kroměříž a Prostějov. Nad obrazem je německý vysvětlující text.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung des kayserisch und schwedischen Veldlägers bey Ollmütz so vorgangen im Junio 1643.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 322/441
V dubnu r. 1643 vpadl generál Torstensson se svou armádou od Budyšína přes Turnov a Bělou do Čech. K bitvě mezi Švédy a císařskými pod Gallasem však nedošlo. Po různých strategických pohybech, které vedly až ku Praze, obrátil se Torstensson přes Český Brod, Kutnou Horu a Litomyšl na Moravu a utábořil se tu nedaleko Olomouce, v blízkosti císařských vojsk. Tato situace je zobrazena na naší mědirytině a je časově určena na červen 1643. Již v prvních podzimních dnech však byla švédská armáda oddisponována daleko na sever, poněvadž Švédsko vypovědělo válku Dánsku.
Thionville, Dne
03.06.1643 (do 10.08.1643)Jde o velmi jemně provedenou mědirytinu zobrazující oblast kolem města Diedenhofen (Thionville) nedaleko Metzu. Uprostřed je zakreslena Mosela tekoucí na západ. Diedenhofen je obehnán fortifikačním systémem, střed města je ponechán volný. Útočné stavby dobyvatelů tvoří široký okruh kolem města. Ve vzdálenějším okolí je vidět několik táborů a vojenských seřadišť. Těsně u města je zobrazeno střetnutí jezdeckých oddílů. Na odděleném poli vlevo je narýsován detail opevňovací stavby. V malém čtverci vpravo je výše uvedený nápis.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Obsidio villae Theodonis fortality 1643.
Belagerung der Vestung Diedenhofen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 323/26
Poslední desetiletí třicetileté války je charakteristické stále intenzivnějšími zásahy Francouzů. Po dobytí Breisachu roku 1638 se otevřela Francii možnost nadále s plnou vervou zasahovat do války. Generál Guebriant, vítěz v bitvě u Kempenu v roce 1642, zamýšlel dorazit se svou armádou do Duryňska a spojit se zde s Torstenssonem. Hatzfeld a Jan z Werthu se mu však postavili do cesty a současně ohrožovali pevnost Diedenhofen (Thionville), jejíž obsazení se zdálo Francouzům důležité. Guebriant takticky zaměstnával vojska Hatzfeldova a Werthova a další francouzské oddíly pod velením Louise II. de Bourbona prince de Condé (tzv. „le grand Condé“) oblehly dne 3. června 1643 pevnost Diedenhofen a dobyly ji 10. srpna. Condému bylo tehdy 22 roků. Z města a pevnosti zbyla hromada trosek, posádka dostala povolení k čestnému ústupu.
Thionville, Dne
03.06.1643 (do 10.08.1643)Středem zobrazené krajiny protéká Mosela, na jejímž břehu leží Diedenhofen (Thionville). V širokém oblouku kolem města jsou útočné hradby dobyvatelů. V levém horním rohu je oválný portrét vévody z Condé. Vpravo nahoře je měřítko. V levém popředí jsou na koních: vévoda z Enghien (tj. Condé) a Gassion. Výše uvedený nápis je umístěn přímo na obrazové ploše.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Delineation der Belagerung und Eroberung Diedenhoffen von den Franzosen im Monat Junio dieszes 1643 Jahrs angefangen und den 10. Augusti eiusdem S. N. vollendet.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 324/365
Poslední desetiletí třicetileté války je charakteristické stále intenzivnějšími zásahy Francouzů. Po dobytí Breisachu roku 1638 se otevřela Francii možnost nadále s plnou vervou zasahovat do války. Generál Guebriant, vítěz v bitvě u Kempenu v roce 1642, zamýšlel dorazit se svou armádou do Duryňska a spojit se zde s Torstenssonem. Hatzfeld a Jan z Werthu se mu však postavili do cesty a současně ohrožovali pevnost Diedenhofen (Thionville), jejíž obsazení se zdálo Francouzům důležité. Guebriant takticky zaměstnával vojska Hatzfeldova a Werthova a další francouzské oddíly pod velením Louise II. de Bourbona prince de Condé (tzv. „le grand Condé“) oblehly dne 3. června 1643 pevnost Diedenhofen a dobyly ji 10. srpna. Condému bylo tehdy 22 roků. Z města a pevnosti zbyla hromada trosek, posádka dostala povolení k čestnému ústupu.
Přerov, Dne
01.08.1643 (do 31.08.1643)Na místě obehnaném zákopy, poblíž vesnice Moszwitz (tj. Horní Moštěnice, okr. Přerov), je naznačený tábor švédských vojsk. Protéká tudy Bečva. Vpravo je les s malou pevnůstkou. Legenda: A–I a stručný vysvětlující text jsou uvedeny vlevo nahoře.
Signace: C. Mardefeldt delineaviit.
Autor: Mardefeldt C., švédský vojenský kartograf
Originální název: Abrisz des schwedischen Lägers bei Bröhrau im August 1643.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 325/452
Když v dubnu roku 1643 vnikl Torstensson se švédským vojskem od Saska do Čech, nestřetl se s císařskými pod Gallasem, kteří stáli nedaleko Brandýsa nad Labem, poněvadž Gallas se nedal vyprovokovat k bitvě, o níž věděl, že by bezpochyby podlehl. Torstensson vnikl do prostoru mezi postavením Gallase v Brandýse a Prahou, pak táhl přes Český Brod, Kutnou Horu a Litomyšl na Moravu, obsadil Olomouc a usadil se nedaleko Tovačova a Přerova v polním táboře kolem obce Horní Moštěnice. Z tohoto tábora plenilo švédské vojsko v moravských i přilehlých rakouských krajích. Gallas stál v Čechách příliš sláb k účinnému zákroku, ale svou přítomností přece jen odvrátil švédské plenění v Čechách. Švédové setrvali ve svém polním ležení u Tovačova do září 1643, kdy se neočekávaně odsadili na sever přes Slezsko a táhli až k pobřeží Baltického moře. Důvodem tohoto náhlého odchodu Švédů z Moravy byla válka, která vypukla mezi Švédskem a Dánskem.
Christianpris, Dne
01.10.1643 (do 31.12.1643)Plán pevnosti je velmi zběžně načrtnutý, vlevo je vidět moře, stručný (výše uvedený) nápis je v oválné kartuši v pravém horním rohu.
Signace: C. Mardefeldt Generalquart. meister delineavit.
Autor: Mardefeldt C., švédský vojenský kartograf
Originální název: Der Vestung Christianpris Grundlager 1643.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 328/440
Kristianpris je dánská pevnost, která vzdorovala Švédům při okupaci dánského území vojsky generála Torstenssona v letech 1643–1644. Jakmile vypukla švédsko-dánská válka, přitáhl neprodleně Torstensson se svým vojskem z Moravy; byl sledován v určitém odstupu císařskými pod Gallasem, kteří se dostali až na území Šlesvicka-Holštýnska, nemohli však Švédy vážněji ohrozit. Dánové byli brzy zatlačeni do defenzivy.
Tuttlingen, Dne
24.11.1643Napříč zobrazenou krajinou protéká Dunaj, nad nímž leží městečko Tutlingen. Okolí tvoří lesnatá a hornatá krajina s průsmykem, u něhož stojí říšská armáda v pravidelných tvarech. Vpravo ve vyšší poloze je další vojenské postavení. Nad obrazem je německý vysvětlující nápis, dole je legenda: A–Q.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Delineation welcher Gestalt, die französisch-weimarsche Armee bey und in Tutlingen im Donauthal von der conjugierten Reichsarmada unter comando Ihr. Excel. Herrn Graffen von Hatzfeld umbringt und gäntzlich ruiniert worden den 14. / 24. November 1643.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 326/254
V posledních letech války třicetileté vystupuje zřetelně do popředí událostí Francie, jejíž politiku a vojenství vedli především Mazarin, Condé a Turenne. Jakmile zvítězila francouzsko-švédská armáda, spojená s vojsky některých německých protestantských knížat, pod Guebriantem v lednu 1642 na kempenském poli nad armádou kurfiřta arcibiskupa kolínského, nabyla převaha Francouzů výrazných forem a dějiště bojů se pod jejich tlakem posunulo na západ. Ale již při obléhání Rothweilu utrpěli Francouzi citelnou ztrátu tím, že jejich osvědčený generál hrabě Guebriant byl smrtelně zraněn. Brzy potom se francouzsko-výmarská armáda usadila v hornatém terénu u Tutlingenu nad Dunajem a pokládala za nemožné, že by zde v lesnatém horstvu, přístupném jen jedním průsmykem, mohla být ohrožena císařsko-bavorskými vojsky. Navíc bylo studené, zimní počasí. Přesto však došlo k nepředpokládanému útoku, který vedl generál Hatzfeld z iniciativy Jana z Werthu. Nepřátelská armáda byla na několika místech, především v Tutlingenu a Möringenum zcela rozdrcena. Jen jízda měla možnost uprchnout. Francouzsko-výmarská armáda ztratila 7 000 zajatých, z toho 6 generálů, 8 plukovníků a 11 dalších vyšších důstojníků. Současně Francouzi pozbyli i města Rothweilu.
Deutlingen, Dne
24.11.1643Tisk zobrazuje městečko Deutlingen nad Dunajem s okolím, v němž leží obce Meringen a Müllen. V popředí je les a pověstný průsmyk s postavením císařsko-bavorské armády. Vojenské oddíly jsou roztroušeny i po širším okolí. V pravém popředí jsou působivě nakresleny dva stromy. Pod obrazem je obsáhlý německý text, tohoto obsahu: 1. popis vyobrazené události, 2. seznam padlých a zajatých nepřátel i kořisti, 3. ordre de bataille císařsko-bavorských vojsk, 4. legenda A–T.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eygentliche wahrhafftige Delineation und Abcontrafactur desz jenigen überfals, so den Weymarischen Frantzosen von den gesambten Churbayrischen und Kays. Reichsvölkern bey Deutlingen, Meringen und Müllen den 24. November 1643 widerfahren, wie selbige Armada auffs Haupt geschlagen und zertrennet worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 327/264
V posledních letech války třicetileté vystupuje zřetelně do popředí událostí Francie, jejíž politiku a vojenství vedli především Mazarin, Condé a Turenne. Jakmile zvítězila francouzsko-švédská armáda, spojená s vojsky některých německých protestantských knížat, pod Guebriantem v lednu 1642 na kempenském poli nad armádou kurfiřta arcibiskupa kolínského, nabyla převaha Francouzů výrazných forem a dějiště bojů se pod jejich tlakem posunulo na západ. Ale již při obléhání Rothweilu utrpěli Francouzi citelnou ztrátu tím, že jejich osvědčený generál hrabě Guebriant byl smrtelně zraněn. Brzy potom se francouzsko-výmarská armáda usadila v hornatém terénu u Tutlingenu nad Dunajem a pokládala za nemožné, že by zde v lesnatém horstvu, přístupném jen jedním průsmykem, mohla být ohrožena císařsko-bavorskými vojsky. Navíc bylo studené, zimní počasí. Přesto však došlo k nepředpokládanému útoku, který vedl generál Hatzfeld z iniciativy Jana z Werthu. Nepřátelská armáda byla na několika místech, především v Tutlingenu a Möringenum zcela rozdrcena. Jen jízda měla možnost uprchnout. Francouzsko-výmarská armáda ztratila 7 000 zajatých, z toho 6 generálů, 8 plukovníků a 11 dalších vyšších důstojníků. Současně Francouzi pozbyli i města Rothweilu.
Middelfart, Dne
01.01.1644 (do 15.01.1644)Obraz je rozdělen mořským průlivem Mittelsvarsundtem, na němž je umístěn výše uvedený nápis v oválné, ozdobné kartuši. Na pravé straně, na pobřeží, je město Mittelvart (Middelfart), ležící na ostrově Fünen. Naproti je dánský tábor, na nějž útočí Švédové.
Signace: C. Mardefeldt delin.
Autor: Mardefeldt C., švédský vojenský kartograf
Originální název: Grundrisz des Dähnischen Lagers bey Mittelvarsundt, welches von den Schwedischen erobert A. 1644.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 330/354
V roce 1643 byly severovýchodní Čechy a značné oblasti na Moravě obsazeny Švédy, jímž velel generál Torstensson. Proti Švédům tu stála relativně slabší armáda císařská v čele s Matyášem Gallasem, která, vědoma švédské převahy, se obratně vyhnula přímému střetnutí, v němž by bezpochyby podlehla. V té době se přiostřily vztahy mezi Švédskem a Dánskem, až konečně došlo k válce mezi uvedenými státy. Torstensson obdržel rozkaz táhnouti proti Dánsku. Svůj ústup ze zemí koruny české napříč celým Německem až na pobřeží Baltského moře provedl tak mistrně, že se Gallasovi nepodařilo nějak rušivě zasáhnout. Torstensson použil lsti, rozšiřoval nesprávné údaje o svých pohybech a švédské jednotky pod Königsmarkem ve Slezsku zdržely Gallase natolik, že hlavní švédská armáda mohla v nejkratší době a v plné síle napadnout Dánsko. Torstensson dorazil se svou armádou do Havelbergu a zde teprve oznámil rozkaz královny Kristiny svým vojskům bojovat proti Dánům. Tento rozkaz byl armádou s nadšením přijat a tažení proti Dánům bylo ihned zahájeno. Tehdy došlo i k zobrazené události u Mittelvarsundtu.
Bremerföhren, Dne
01.01.1644 (do 15.01.1644)Jde o plán pevnosti ležící na řece zvané „Ost-Fluss“. Východně od pevnosti je vesnice, označená jako „ruiniert“. Severozápadně je jakési bažinaté území (Morast). Stručný, výše uvedený nápis je v oválné kartuši, na ozdobné stuze je legenda A–G. Dole je umístěno ve čtvercovém poli měřítko a orientační buzola.
Signace: C. Mardefeldt delin.
Autor: Mardefeldt C., švédský vojenský kartograf
Originální název: Geometrischer Grundrisz des Hauses Bremerföhren.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 331/405
Na grafice není uvedeno časové ani bližší věcné určení, takže je velmi obtížné určiti historickou souvislost zobrazeného námětu. Lze se jen přibližně orientovat podle dislokace a autora tisku. Bremervörde je město ležící v bodě poloviční vzdálenosti mezi Hamburkem a Brémami. C. Mardefeldt byl švédským kartografem, s jehož pracemi se setkáváme jen v posledních letech třicetileté války. Podle těchto skutečností lze vyvodit domněnku, že u Bremervörde došlo k bojové události v době Torstenssonova tažení do Dánska roku 1644, jemuž Švédové vypověděli válku-
Öresund, Dne
01.01.1644 (do 31.12.1644)Na obraze je zakreslena mořská úžina (průliv) mezi ostrovem Seelandem a švédskou pevninou. Uprostřed ostrova je město Kopenhagen, tj. Kodaň. Na mořské hladině jsou zobrazeny tři uvedené flotily. Vlevo je nápis: „Nord See“, vpravo „Ost See“. Nad obrazem je německo-latinský vysvětlující text.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Delineation des Brumpten Passes Ors Sund in Denemarkh sampt der königl. Schwedischen Denischen und Holändischen Flota A. 1644.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 342/85
V letech 1643/1644 vedl dánský král Kristian IV. válku proti Švédsku. K Švédům se přidružilo i Nizozemsko a odpor Dánů byl v relativně krátké době (přibližně za 1 rok) úplně zlomen. V míru brömseberském bylo Dánsko nuceno odstoupit Švédsku provincie Jemtland a Hërjedalen, ostrovy Gotland a Oesel. Rytina zobrazuje postavení nepřátelských flotil, švédsko-nizozemské a dánské, v mořské úžině Ore Sund mezi švédskou pevninou a dánským ostrovem Sjaellandem.
Gravelines, Dne
01.05.1644 (do 30.06.1644)Tisk zobrazuje oblast kolem města Grevelingenu ve Flandrech. Na moři u pobřeží je francouzská flotila, která vyloďuje zásoby pro obléhající vojsko. Opodál vede cesta do Dunkerque. V širokém okruhu kolem města jsou útočné příkopy. V krajině je porůznu hovězí dobytek, jednotliví jezdci, vojenské oddíly a několik opevněných bodů. Nad obrazem je flanderský znak se lvem.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung der Belägerung Grevelingen in Flandern wie selbige von I. Hoheit dem Herttzogen von Orleans im Monat Majo angefangen und gegen Ausgang desz July dieses 1644 Jahrs glücklich vollführt worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 333/287
Jde o epizodu z války francouzsko-španělské na válečném dějišti ve Flandrech. Francouzská vojska pod vévodou orleánským oblehla a dobyla město Grevelingen, které držela vojska španělského Nizozemí. Jak obraz ukazuje, byli Francouzi zásobováni po moři. Grevelingen leží nedaleko Dunkerque a byl Francouzi dobyt v polovině roku 1644.
Hohentwiel, Dne
01.06.1644 (do 30.06.1644)Uprostřed obrazu, na temeni vysokého kopce, leží pevnost Hohentwiel, která je obklopena širokým pásem šancí a fortifikačních staveb. V lesnaté krajině je vidět několik osad a řeka Aach.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Die Vestung Hochentwiel sampt derselbigen angestellten Ploquierung des Jahrs 1644 im Junio.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 332/478
Po porážce Francouzů u Tuttlingenu v polovině listopadu 1643 snažil se francouzský kancléř Mazarin co nejrychleji obnovit slávu francouzských zbraní. Vyslal do Německa generála Turenne s 16 000 muži. Tato armáda překročila Rýn a táhla proti bavorským vojskům, která ležela rozptýleně v okolí pevnosti Hohentwiel. Bavorští však operovali tak obratně, že Turenne byl nucen ustoupit zpět přes Rýn do Alsaska. Bavorská armáda se pak rozdělila, část sevřela pevnost Hohentwiel (což zobrazuje rytina), druhá část odtáhla, aby oblehla Freiburg. Hohentwiel leží přibližně 30 km severozápadně od Bodamského jezera.
Gent, Dne
28.07.1644 (do 06.09.1644)Na listu je mapa města Gent s okolím, které je z velké části zavodněné. Suché území je děleno na pravidelné čtverce pravděpodobně hrázemi. Město je obklopeno kruhem fortifikačních staveb dobyvatelů. Vpravo dole je velmi jemně a mistrně provedena drobná epizoda jezdecké šarvátky. Nad obrazem je obvyklý německý vysvětlující text.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Des Sasz von Gendt belagerrt den 28. July 1644 durch Ihr. Excel. Friedrich Heinrich von Nassau Printz von Oranien und durch Accord erobert den 6. Sept. dieses Jahrs.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 334/288
Generální stavy nizozemské stály v dlouholetém existenčním boji se Španělskem. Po vypršení dvanáctliletého příměří r. 1621, trvajícího od roku 1609, vzplanuly nové boje, které do r. 1625 vedl vévoda Mořic Oranžský a po jeho smrti jeho bratr Fridrich Henry Oranžský. Tento prozíravý státník a schopný vojevůdce byl iniciátorem vojenských úspěchů i hospodářského rozkvětu země. Hospodářský vzestup Nizozemí přes dlouholetou válku byl způsoben tím, že Nizozemsko bylo finančním a obchodním prostředníkem téměř celého tehdejšího světa a mělo neobyčejně bohaté zámořské državy (východoindická kompanie). Pod velením Bedřicha Jindřicha Oranžského bylo dobyto dne 6. září 1644 město Gent obsazené Španěly. Tato válečná událost je vyobrazena na popsané mědirytině.
Freiburg im Breisgau, Dne
03.08.1644 (do 05.08.1644)Rytina zobrazuje panorama okolí města Freiburg im Breisgau, ležící nad malou říčkou. V lesnatém a hornatém okolí jsou rozmístěny vojenské formace, jsou tu i zobrazeny malé bojové šarvátky, u nichž jsou připsány stručné poznámky. Popředí tvoří hustý les. Výše citovaný nápis a legenda A–M jsou umístěny nad obrazem.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz der Statt Freijburg, wie solche in die sechs Wochen ernstlich von den Chur. Bayrischen ist belägert und eingenommen worden acuh der blutigen Scharmützel so sich nach Uibergab der Statt zwischen der königl. französischen und Chur-Bayrischen Armee zugetragen Anno 1644 im Brach und Hewmonat.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 335/370
V roce 1644 soustředili Francouzi na horním toku Rýna silnou armádu, která byla po bitvě u Tutlingenu postavena z popudu kancléře Mazarina. V čele tohoto vojska stáli generálové Turenne a slavný Condé, kteří však již nemohli znemožnit, aby bavorští pod Mercym dobyli Freiburg. Francouzi však postupovali dále a donutili Mercyho, aby se s nimi střetl v bitvě nedaleko Freiburgu, která trvala od 3. do 5. srpna 1644. Byla to s hlediska vojenského jedna z nejpozoruhodnějších bitev třicetileté války, která se vyznačovala častými změnami taktických dispozic na obou stranách, jež vždy přiměly nepřítele k příslušným protiopatřením. Stáli tu proti sobě jedni z nejschopnějších stratégů své doby. Francouzi nakonec podlehli, ztráty však byly na obou stranách značné. Bavorští, ač vítězi, byli nuceni se stáhnout k Neckarsulmu a uvolnit cestu Francouzům po Rýně směrem dolů. Při této příležitosti obsadili Francouzi na středním toku Rýna města Speyer, Worms, Mannheim a konečně i pevnost s pověstí nedobytnosti, Philipsburg, kterou oblehli 20. srpna a dobyli pro nedostatek vojska, potravin a střeliva na straně obhájců dne 9. září 1644. Mercy stál, příliš sláb a neschopen zásahu k vyproštění tísněného Philipsburgu, u Neckarsulmu a čekal na posilu generála Hatzfelda s císařským vojskem. Než přišla očekávaná pomoc, padlo významné klíčové postavení – pevnost Philipsburg – do rukou Francouzů, kteří tím vytěžili z prohrané bitvy u Freiburgu více než vítězný generál Mercy.
Bernburg, Dne
01.09.1644 (do 30.11.1644)Rytina zobrazuje situaci v povodí řeky Sály s městem Bernburgem. Tok Sály rozděluje plochu obrazu na dvě stejně veliké části. Na obou březích jsou polní ležení obou nepřátelských armád. V levém popředí je drobná scéna s třemi jezdci a jedním pěším vojákem. Zbytek zobrazené krajiny je rozdělen pravidelnými čtyřúhelníky na souměrná pole, na nichž rytec naznačil jednotlivé stromy. Výše uvedený německý text je umístěn na pravé straně rytiny.
Signace: neuvedena
Autor: Maesbergh C. W. mědirytec
Originální název: Abriss der kayserlichen wie auch königl. schwedischen bey Bernburg an der Saal gegen einander campierenden Feld-läger im Monat September, Oktober, November Anno 1644.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 340/443
Roku 1644 pronikl Gallas s císařskou armádou při stíhání Torstenssonova vojska až k pobřeží Baltského moře a dobyl tu město Kiel. V téže době Torstensson, který chvatně přitáhl z Moravy, okupoval celé Dánsko, jemuž Švédsko vypovědělo válku v roce 1643. Švédové se pak soustředili u Rensburgu a Torstensson chtěl z této pozice přivodit bitvu s Gallasem, který se mu však vyhnul a odtáhl přes Labe směrem k Magdeburku. Císařští se tu usadili v Bernburgu nad Sálou, poněvadž jim Torstensson svým strategickým manévrováním přeťal cestu na jih do Čech. Švédové se utábořili na druhém břehu Sály u Bernburgu, takže obě armády ležely proti sobě, odděleny jen tokem Sály. Později se Gallas odsadil a vnikl do Magdeburku. Zde švédská armáda celé Gallasovo vojsko prakticky obklíčila a zamezila jakýmkoli protiakcím. Gallasovým mužům brzo došly zásoby, hlad je donutil jíst i psy, kočky apod., mnoho mužů chtělo dezertovat ke Švédům pro svůj chatrný stav, ale bylo odmítnuto a posláno na svobodu. Zbytky Gallasových jednotek i sám Gallas se stáhly do samotného Magdeburku bez zavazadel a děl, až později se jim podařilo probít si cestu do Čech. Jediné silnější uskupení se pokusilo probít cestu dříve. Bylo to 4 000 jezdců, srážku se Švédy u městečka Jüterborg přežilo jen několik stovek, Švédové shromáždili 3 500 koní. Do Čech zpátky se dostalo jen 2 000 mužů z původní Gallasovy armády čítající 12 000 mužů. Gallas byl ihned poté zbaven velení.
Bernburg, Dne
01.09.1644 (do 30.09.1644)Napříč celou zobrazenou krajinou je zakreslen tok řeky Sály, na níž leží Bernburg, severozápadně od města Halle n/Sálou. Na pravém břehu je tábor švédský, proti němu na druhém břehu ležení císařských. V okolí je několik obcí označených jmény. Na rozvinuté stuze je výše citovaný latinský text, opodál vlevo je legenda: A–K. Přes celou rytinu je napsáno velkými písmeny: „Das Fürstenthumb Anhalt'.
Signace: neuvedena
Autor: Manteau Pierre, francouzský mědirytec
Originální název: Delineatio castrorum tam caesareanorum quam suecorum, eorundemque circumvalationis apud Bernburgum MDCXLIV. Kayserisch und schwedisch Läger bey Bernburg 1644.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 341/430
Roku 1644 pronikl Gallas s císařskou armádou při stíhání Torstenssonova vojska až k pobřeží Baltského moře a dobyl tu město Kiel. V téže době Torstensson, který chvatně přitáhl z Moravy, okupoval celé Dánsko, jemuž Švédsko vypovědělo válku v roce 1643. Švédové se pak soustředili u Rensburgu a Torstensson chtěl z této pozice přivodit bitvu s Gallasem, který se mu však vyhnul a odtáhl přes Labe směrem k Magdeburku. Císařští se tu usadili v Bernburgu nad Sálou, poněvadž jim Torstensson svým strategickým manévrováním přeťal cestu na jih do Čech. Švédové se utábořili na druhém břehu Sály u Bernburgu, takže obě armády ležely proti sobě, odděleny jen tokem Sály. Později se Gallas odsadil a vnikl do Magdeburku. Zde švédská armáda celé Gallasovo vojsko prakticky obklíčila a zamezila jakýmkoli protiakcím. Gallasovým mužům brzo došly zásoby, hlad je donutil jíst i psy, kočky apod., mnoho mužů chtělo dezertovat ke Švédům pro svůj chatrný stav, ale bylo odmítnuto a posláno na svobodu. Zbytky Gallasových jednotek i sám Gallas se stáhly do samotného Magdeburku bez zavazadel a děl, až později se jim podařilo probít si cestu do Čech. Jediné silnější uskupení se pokusilo probít cestu dříve. Bylo to 4 000 jezdců, srážku se Švédy u městečka Jüterborg přežilo jen několik stovek, Švédové shromáždili 3 500 koní. Do Čech zpátky se dostalo jen 2 000 mužů z původní Gallasovy armády čítající 12 000 mužů. Gallas byl ihned poté zbaven velení.
Philippsburg, Dne
09.09.1644Rytina je spíše schematickým plánem pevnosti Philipsburg. Podrobně vykreslena je jen vlastní tvrz, vše ostatní je jen zběžně načrtnuto. U horního okraje protéká řeka Rýn, u níž je několik domků rybářů (Fischerhäuser). Mezi Rýnem a městečkem probíhá silnice vedoucí do Gemersheimu. Dole vpravo je legenda: A–G.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Die Vestung Udenheim jetzt genandt Philipsburg.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 336/111
V roce 1644 soustředili Francouzi na horním toku Rýna silnou armádu, která byla po bitvě u Tutlingenu postavena z popudu kancléře Mazarina. V čele tohoto vojska stáli generálové Turenne a slavný Condé, kteří však již nemohli znemožnit, aby bavorští pod Mercym dobyli Freiburg. Francouzi však postupovali dále a donutili Mercyho, aby se s nimi střetl v bitvě nedaleko Freiburgu, která trvala od 3. do 5. srpna 1644. Byla to s hlediska vojenského jedna z nejpozoruhodnějších bitev třicetileté války, která se vyznačovala častými změnami taktických dispozic na obou stranách, jež vždy přiměly nepřítele k příslušným protiopatřením. Stáli tu proti sobě jedni z nejschopnějších stratégů své doby. Francouzi nakonec podlehli, ztráty však byly na obou stranách značné. Bavorští, ač vítězi, byli nuceni se stáhnout k Neckarsulmu a uvolnit cestu Francouzům po Rýně směrem dolů. Při této příležitosti obsadili Francouzi na středním toku Rýna města Speyer, Worms, Mannheim a konečně i pevnost s pověstí nedobytnosti, Philipsburg, kterou oblehli 20. srpna a dobyli pro nedostatek vojska, potravin a střeliva na straně obhájců dne 9. září 1644. Mercy stál, příliš sláb a neschopen zásahu k vyproštění tísněného Philipsburgu, u Neckarsulmu a čekal na posilu generála Hatzfelda s císařským vojskem. Než přišla očekávaná pomoc, padlo významné klíčové postavení – pevnost Philipsburg – do rukou Francouzů, kteří tím vytěžili z prohrané bitvy u Freiburgu více než vítězný generál Mercy.
Philippsburg, Dne
09.09.1644Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung welcher Gestalt die Vestung Philippsburg von der König. Franzeisischen Armee under dem Commando des Gen. Duc de Anguin ist den 29. August belägert, beschossen und den 9. September 1644 mit Accord erobert worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 337/366
V roce 1644 soustředili Francouzi na horním toku Rýna silnou armádu, která byla po bitvě u Tutlingenu postavena z popudu kancléře Mazarina. V čele tohoto vojska stáli generálové Turenne a slavný Condé, kteří však již nemohli znemožnit, aby bavorští pod Mercym dobyli Freiburg. Francouzi však postupovali dále a donutili Mercyho, aby se s nimi střetl v bitvě nedaleko Freiburgu, která trvala od 3. do 5. srpna 1644. Byla to s hlediska vojenského jedna z nejpozoruhodnějších bitev třicetileté války, která se vyznačovala častými změnami taktických dispozic na obou stranách, jež vždy přiměly nepřítele k příslušným protiopatřením. Stáli tu proti sobě jedni z nejschopnějších stratégů své doby. Francouzi nakonec podlehli, ztráty však byly na obou stranách značné. Bavorští, ač vítězi, byli nuceni se stáhnout k Neckarsulmu a uvolnit cestu Francouzům po Rýně směrem dolů. Při této příležitosti obsadili Francouzi na středním toku Rýna města Speyer, Worms, Mannheim a konečně i pevnost s pověstí nedobytnosti, Philipsburg, kterou oblehli 20. srpna a dobyli pro nedostatek vojska, potravin a střeliva na straně obhájců dne 9. září 1644. Mercy stál, příliš sláb a neschopen zásahu k vyproštění tísněného Philipsburgu, u Neckarsulmu a čekal na posilu generála Hatzfelda s císařským vojskem. Než přišla očekávaná pomoc, padlo významné klíčové postavení – pevnost Philipsburg – do rukou Francouzů, kteří tím vytěžili z prohrané bitvy u Freiburgu více než vítězný generál Mercy.
Philippsburg, Dne
09.09.1644Rytina zobrazuje město a pevnost Philippsburg. Město je obklopeno různými fortifikačními stavbami opevňovacími i útočnými a systémem vodních překážek, vyvedených z blízkého Rýna. Jsou tu i bažinatá prostranství. Obraz zřetelně ukazuje, že pevnost byla všestranně chráněna a opevněna a že pověst její nedobytnosti nebyla bezpředmětná. Francouzi ji také dobyli jen akordem, na nějž obhájci přistoupili pro úplný nedostatek střeliva a potravin. V pravém popředí je skupina jezdců s velitelem. Výše uvedený německý nápis je umístěn na obloze nad obzorem.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Prospect der Vestung und Belägerung Philippsburg.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 338/376
V roce 1644 soustředili Francouzi na horním toku Rýna silnou armádu, která byla po bitvě u Tutlingenu postavena z popudu kancléře Mazarina. V čele tohoto vojska stáli generálové Turenne a slavný Condé, kteří však již nemohli znemožnit, aby bavorští pod Mercym dobyli Freiburg. Francouzi však postupovali dále a donutili Mercyho, aby se s nimi střetl v bitvě nedaleko Freiburgu, která trvala od 3. do 5. srpna 1644. Byla to s hlediska vojenského jedna z nejpozoruhodnějších bitev třicetileté války, která se vyznačovala častými změnami taktických dispozic na obou stranách, jež vždy přiměly nepřítele k příslušným protiopatřením. Stáli tu proti sobě jedni z nejschopnějších stratégů své doby. Francouzi nakonec podlehli, ztráty však byly na obou stranách značné. Bavorští, ač vítězi, byli nuceni se stáhnout k Neckarsulmu a uvolnit cestu Francouzům po Rýně směrem dolů. Při této příležitosti obsadili Francouzi na středním toku Rýna města Speyer, Worms, Mannheim a konečně i pevnost s pověstí nedobytnosti, Philipsburg, kterou oblehli 20. srpna a dobyli pro nedostatek vojska, potravin a střeliva na straně obhájců dne 9. září 1644. Mercy stál, příliš sláb a neschopen zásahu k vyproštění tísněného Philipsburgu, u Neckarsulmu a čekal na posilu generála Hatzfelda s císařským vojskem. Než přišla očekávaná pomoc, padlo významné klíčové postavení – pevnost Philipsburg – do rukou Francouzů, kteří tím vytěžili z prohrané bitvy u Freiburgu více než vítězný generál Mercy.
Philippsburg, Dne
09.09.1644Rytina bez obvyklého vysvětlujícího textu zobrazuje pevnost Philippsburg na pravém břehu Rýna, přibližně 20 km jižně od Speyeru. Široký Rýn dělí úhlopříčně obraz; pevnost je obehnána silnými šancemi. V okolní krajině na obou březích Rýna jsou různé malé tvrze, osady, vodní toky a skupiny stromoví.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Philippsburg
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 399/150
V roce 1644 soustředili Francouzi na horním toku Rýna silnou armádu, která byla po bitvě u Tutlingenu postavena z popudu kancléře Mazarina. V čele tohoto vojska stáli generálové Turenne a slavný Condé, kteří však již nemohli znemožnit, aby bavorští pod Mercym dobyli Freiburg. Francouzi však postupovali dále a donutili Mercyho, aby se s nimi střetl v bitvě nedaleko Freiburgu, která trvala od 3. do 5. srpna 1644. Byla to s hlediska vojenského jedna z nejpozoruhodnějších bitev třicetileté války, která se vyznačovala častými změnami taktických dispozic na obou stranách, jež vždy přiměly nepřítele k příslušným protiopatřením. Stáli tu proti sobě jedni z nejschopnějších stratégů své doby. Francouzi nakonec podlehli, ztráty však byly na obou stranách značné. Bavorští, ač vítězi, byli nuceni se stáhnout k Neckarsulmu a uvolnit cestu Francouzům po Rýně směrem dolů. Při této příležitosti obsadili Francouzi na středním toku Rýna města Speyer, Worms, Mannheim a konečně i pevnost s pověstí nedobytnosti, Philipsburg, kterou oblehli 20. srpna a dobyli pro nedostatek vojska, potravin a střeliva na straně obhájců dne 9. září 1644. Mercy stál, příliš sláb a neschopen zásahu k vyproštění tísněného Philipsburgu, u Neckarsulmu a čekal na posilu generála Hatzfelda s císařským vojskem. Než přišla očekávaná pomoc, padlo významné klíčové postavení – pevnost Philipsburg – do rukou Francouzů, kteří tím vytěžili z prohrané bitvy u Freiburgu více než vítězný generál Mercy.
Rendsburg, Dne
01.01.1645 (do 15.01.1645)Na pravé straně rytiny je „Die Eyder Fluss“, naproti u levého okraje „Die Bawer See“. Uprostřed je město Rensburg, obehnané zákopy a šancemi. Vpravo nahoře je „Des Feindes Läger“. Vpravo dole je legenda: A–CC. Stručný, výše uvedený nápis je umístěn na ozdobném čtvercovém poli též na levé straně rytiny.
Signace: C. Mardefeldt delineavit.
Autor: Mardefeldt C., švédský vojenský kartograf
Originální název: Plan der Statt Rensburg sampt der Belagerung 1645.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 343/432
Když v letech 1643/44 zvítězili Švédové ve svém tažení proti Dánům, soustředil Torstensson své síly v operativní základně v Rensburgu a odtud podnikal bojové akce proti císařským vojskům pod Gallasem, která sledovala Švédy ze zemí koruny české napříč celým Německem až do Šlesvicka-Holštýnska. Strategické operace Torstenssonovy vedly švédskou armádu dále na jih do Launeburgu. V Rensburgu zanechal Torstensson švédskou posádku, která pak byla obléhána Dány. Tato událost je vyobrazena na popsané mědirytině. Mír mezi Švédskem a Dánskem byl uzavřen v Brömsboro v červenci 1645; poražení Dánové byli nuceni odstoupit Švédům některá území.
Heldrungen, Dne
01.01.1645 (do 31.12.1645)Na obraze je zámek Helderungen, ležící v rovině, v pozadí jsou kopce, v popředí protéká řeka Unstrut, která je překlenuta mostem. Vlevo nahoře na odděleném poli je vyobrazena podoba hradu před obléháním. Naproti, na druhé straně, je půdorys hradu; uprostřed na ozdobné stuze je uveden stručný vysvětlující nápis. Vlevo dole je zakreslen průřez opevňovací stavby, opodál je legenda: A G.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abbildung des vesten Schlosz Helderungen, wie solches in der Demolierung Anno 1645 ausgesehen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 358/252
Helderungen leží přibližně 80 km západně od Lipska. V tomto prostoru došlo během války třicetileté k mnoha bojovým událostem, takže nelze přesně stanovit historický námět této rytiny. Podle letopočtu a celkové charakteristiky grafiky lze usoudit, že šlo o vedlejší bojové dějiště, kde Švédové obsadili a zničili („Demolierung“) opěrný bod císařských, tvrz Helderungen.
Hulst, Dne
01.01.1645 (do 31.12.1645)Na obraze je pevnost Hulst, obklopená ze dvou stran vodou, na níž jsou různá plavidla. Vlevo nahoře je střetnutí jízdy. Vlevo dole je podlouhlý zvláštní pohled na Hulst, z pevnosti střílejí děla. Stručný nápis, který je výše doslova uveden, je umístěn v pravém horním rohu.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Obsidio Hulstenae civitatis et fortality. MDCXLV.“ – Beägerung Hülst. Anno 1645.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 359/349
Dlouholetý vleklý boj mezi Španělskem a Nizozemím se postupně chýlil ke konci. Španělsko po dlouhé válce s Francií a Holandskem stálo u konce svých sil. Chystalo se uzavření příměří a později míru, k čemuž došlo již dva roky po zde popsané a zobrazené události. Obléhání Hulstu Holanďany, jimž velel slavný státník a vojevůdce Bedřich Jindřich Oranžský, bylo jednou z posledních bojových akcí mezi oběma státy. Hulst leží přibližně 25 km západně od Antverp.
Dne
14.02.1645 (do 19.12.1648)Jde o velkou mapu středního a jihozápadního Německa, v níž jsou také zahrnuty Čechy a část Rakouska. Nahoře vpravo i vlevo jsou erby, z nichž jeden je švédský. Dole vpravo je ozdobná, čtyřhranná kartuše s výše uvedeným vysvětlujícím textem. Na mapě je zakreslena dlouhá, tečkovaná linka – itinerář švédské armády, počínající v Kadani 14. února 1645 a končící ve Schweinfurtu (Sviním Brodu) dne 19. prosince 1648. Linka je na různých místech označena množstvím čísel, která patrně značí počet táborů (ležení) po sobě následujících. Nás zajímá hlavně první část cesty po naší vlasti, vedoucí z Kadaně přes Dobřany, Klatovy, Horažďovice a Sedlčany do Jankova, kde došlo ke známé bitvě (viz na str. 274–275). Po svém vítězství u Jankova táhl Torstensson na Moravu a do dolního Rakouska. Vrátil se však brzy zpět, poněvadž císařští se postupně z jankovské porážky zotavili a počali ohrožovat předsunuté švédské jednotky. V Litoměřicích předal dočasně Torstensson velení armády Arwedovi Wittenbergovi, pak je převzal definitivně K. G. Wrangel, který odvedl švédská vojska opět do jižního Německa. V roce 1647 se objevili Švédové opět v Čechách, dobyli však jen Cheb. Již r. 1648 byla země česká znovu dějištěm válečných událostí, Švédové pod Königsmarkem znovu obsadili Cheb, táhli dále na východ a vnikli až do Prahy, kde dobyli Hradčany a Malou Stranu.
Signace: G. W. Kleinsträtl Gen. Quart. M. Leut. delin.
Autor: Kleinsträtl G. W., Generalquartiermeister, vojenský kartograf
Originální název: Eigentliche Verzeichnusz des Marsches, welche die königlich schwedische Hauptarmee unter Sr. Excellenz des Herrn Feldmarschallen Leonhart Torstensonuns S. Excellenz des Herrn Feldmarschallen Karl Gustav Wrangeln Commando seithero den 14. February Anno 1645 von Caden ausz bisz nachher Schweinfurt den 19. Dezembris A. 1648 gethan.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 349/248
Jankov, Dne
06.03.1645Jde o obraz, který znázorňuje počátek bitvy u Jankova. Výše uvedený nápis je umístěn na rozvinuté stuze vlevo nahoře. Uprostřed jsou zobrazeny rozsáhlé boje a útěk císařských vojsk. Několik vesnic v okolí je v plamenech. V popředí je zakreslena malá kaplička, patrně ona, k níž měl dorazit Götz se svou jednotkou, aby obsadil strategicky důležitý vrch. Ve skutečnosti však Götz zabloudil, svůj úkol nesplnil, a proto prý byli císařští v bitvě na hlavu poraženi.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Praelium apud Jancou manet ante Meridiem. Das ersteTreffen bey Jancowitz so sich morgens vor Mittag zugetragen, den 24. Feber, 6. Märt. 1645.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 344/239
Švédský maršál Leonard Torstensson přerušil své první tažení po Čechách a Moravě v září 1643, když byl se svou armádou převelen do Dánska, kde pokračoval vleklý spor se Švédskem. Císař vyslal k dánským hranicím generála Gallase, který se r. 1643 zdržoval rovněž v Čechách. Torstensson rychle zvítězil v Dánsku, Gallas však nezaznamenal žádný úspěch, naopak, dlouhé, strastiplné tažení celým Německem zdecimovalo jeho armádu natolik, že již nebyla bojeschopná. Torstensson obratně manévroval se svou armádou ze severního Německa až k českým hranicím. Švédové vnikli na české území přes Kadaň, směrem na Písek, Mírovice a Tábor. Císařská armáda se skládala z vojsk generála Hatzfelda, přivolaných chvatně z Německa, z vojsk generála Götze, který se právě vrátil z tažení na východě proti Rákoczymu, a z jednotek bavorských, v jejichž čele stál osvědčený generál jezdectva Jan z Werthu. Tyto vojenské síly byly soustředěny u Zelené Hory a postupovaly, obdobně jako Švédové, na východ, jenže severněji. Nejenže nastalo nebezpečí spojení Švédů s Rákoczym, nebude-li zabráněno jejich dalšímu postupu na východ, ale v přímém ohrožení se ocitla i Vídeň – císařovo sídlo. Navíc byla přítomnost bavorských vojsk generála Wertha časově omezena, takže Hatzfeldovi nezbylo, než vydat rozkaz k útoku na švédskou armádu. Bitva se rozpoutala dne 6. března 1645 z rána nedaleko Jankova. Ihned zpočátku zabloudil Götz se silným oddílem a neobsadil podle rozkazu strategicky významný vrch s kapličkou. Již zde začala porážka císařských. Götz padl nedaleko místa, které měl obsadit, po urputném boji byli císařští vrženi zpět a donuceni k ústupu. Po poledni obě strany přerušily boj; císařští a Švédové se začali formovat nedaleko sebe. Torstensson, kvůli nemoci téměř neschopen pohybu, se dal odnést do blízkosti císařského ležení. Domníval se, že před ním leží jen zlomek nepřátelské armády a přiměn tímto omylem dal rozkaz k útoku. Bitva se znovu rozpoutala. Zbytky císařské armády se sice vytrvale a tvrdě bránily, porážka však již byla dovršena. Götz padl, Hatzfeld byl zajat, kdyby však u něho Švédové nenašli několik set zlatých (z čehož usoudili, že jde o nejvyššího důstojníka), jistě by jej usmrtili. Odmítl totiž prozradit svou totožnost. Mimo zajatého hlavního velitele císařské armády Hatzfelda bylo zajato 5 dalších císařských generálů, 185 důstojníků, 4 118 mužů a dalších cca 4 000 mužů padlo nebo bylo zraněno. Švédové ukořistili 45 bojových korouhví, 26 děl, všechny vozy, střelivo a intendanční materiál císařských. Vítězové ztratili jen 2 000 mužů.
Jankov, Dne
06.03.1645Na rytině je rozlehlá, kopcovitá krajina kolem Jankova u Votic. Jankov je vyobrazen na levé straně obrazu. V popředí je les a vrch s kostelíkem. Čtyři obce hoří, na několika místech jsou pálící dělostřelecké baterie. Vlevo nahoře nedaleko vesnice, označené písmenem „L“, je bitevní seřadiště švédské armády. Latinsko-německý vysvětlující text je umístěn nad obrazem.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Teritorium qualitasque loci apud Jankau Baemiae ubi praeloium inter milites caesariaos et bavaros ab una et regis Sueciae exercitus ab altera parte, 24. febr. st. vet. et 6. marth. st. n. anno 1645 factum.
Gelegenheit des Orts bey Jankow in Böhmen, da die Schlacht zwischen den röm. Kay. Chur. Bayrischen und Chur. Sächsischen an einem und den könihl. Schwedischen armeen anders theils, den 24. Feberst. vet. und 6. Marty St. n. Anno 1645 vorgangen ist.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 346/242
Švédský maršál Leonard Torstensson přerušil své první tažení po Čechách a Moravě v září 1643, když byl se svou armádou převelen do Dánska, kde pokračoval vleklý spor se Švédskem. Císař vyslal k dánským hranicím generála Gallase, který se r. 1643 zdržoval rovněž v Čechách. Torstensson rychle zvítězil v Dánsku, Gallas však nezaznamenal žádný úspěch, naopak, dlouhé, strastiplné tažení celým Německem zdecimovalo jeho armádu natolik, že již nebyla bojeschopná. Torstensson obratně manévroval se svou armádou ze severního Německa až k českým hranicím. Švédové vnikli na české území přes Kadaň, směrem na Písek, Mírovice a Tábor. Císařská armáda se skládala z vojsk generála Hatzfelda, přivolaných chvatně z Německa, z vojsk generála Götze, který se právě vrátil z tažení na východě proti Rákoczymu, a z jednotek bavorských, v jejichž čele stál osvědčený generál jezdectva Jan z Werthu. Tyto vojenské síly byly soustředěny u Zelené Hory a postupovaly, obdobně jako Švédové, na východ, jenže severněji. Nejenže nastalo nebezpečí spojení Švédů s Rákoczym, nebude-li zabráněno jejich dalšímu postupu na východ, ale v přímém ohrožení se ocitla i Vídeň – císařovo sídlo. Navíc byla přítomnost bavorských vojsk generála Wertha časově omezena, takže Hatzfeldovi nezbylo, než vydat rozkaz k útoku na švédskou armádu. Bitva se rozpoutala dne 6. března 1645 z rána nedaleko Jankova. Ihned zpočátku zabloudil Götz se silným oddílem a neobsadil podle rozkazu strategicky významný vrch s kapličkou. Již zde začala porážka císařských. Götz padl nedaleko místa, které měl obsadit, po urputném boji byli císařští vrženi zpět a donuceni k ústupu. Po poledni obě strany přerušily boj; císařští a Švédové se začali formovat nedaleko sebe. Torstensson, kvůli nemoci téměř neschopen pohybu, se dal odnést do blízkosti císařského ležení. Domníval se, že před ním leží jen zlomek nepřátelské armády a přiměn tímto omylem dal rozkaz k útoku. Bitva se znovu rozpoutala. Zbytky císařské armády se sice vytrvale a tvrdě bránily, porážka však již byla dovršena. Götz padl, Hatzfeld byl zajat, kdyby však u něho Švédové nenašli několik set zlatých (z čehož usoudili, že jde o nejvyššího důstojníka), jistě by jej usmrtili. Odmítl totiž prozradit svou totožnost. Mimo zajatého hlavního velitele císařské armády Hatzfelda bylo zajato 5 dalších císařských generálů, 185 důstojníků, 4 118 mužů a dalších cca 4 000 mužů padlo nebo bylo zraněno. Švédové ukořistili 45 bojových korouhví, 26 děl, všechny vozy, střelivo a intendanční materiál císařských. Vítězové ztratili jen 2 000 mužů.
Jankov, Dne
06.03.1645Rytina zobrazuje schematicky postavení císařsko-bavorské a švédské armády. Typickým znakem bitevních plánů po celou dobu třicetileté války bylo umístění pěchoty v centru bitevní formace, zatímco jezdecké skvadrony stály vyrovnané na obou křídlech. Ve švédské armádě však mezi jízdními formacemi byly ještě umístěny útvary čtyřiceti mušketýrů. Tuto taktiku zavedl již král Gustav II. Adolf a poprvé ji použil v bitvě u Breitenfeldu (nedaleko Lipska, 7. září 1631). Jízda vždy trpěla nedostatkem palebné síly. Právě to se změnilo přidáním mušketýrů. Jízda se tak mohla spolehnout na palebnou podporu, pokud byla pod útokem. Před útokem naopak vytrvalá palba mušketýrů narušila nepřátelské řady, a jízda tak mohla zaútočit s větší razancí.
Tato rytina však bohužel nezobrazuje postavení dělostřelectva. I zde švédská armáda zavedla několik inovací. Děla už nestála jen v jednom postavení po celou dobu bitvy. Gustav Adolf II. zavedl lehčí regimentálním dělostřelecké kusy, které byly nasazovány ke každé formaci pěchoty. Právě tato lehká děla do značné míry pomohla švédskému vítězství u Jankova. Švédská armáda si na svých taktických inovacích zakládala a v bitbách jako v té u Breitenfeldu roku 1631 nebo u Jankova roku 1645 je dokázala naplno použít.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Ordnung des Kayserlich und Schwedischen Hauptarmaden, wie solche in Böhmen bey Jankowitz vor dem Treffen gegen einander gestanden, den 24. February und 6. Märty Anno 1645.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 347/241
Švédský maršál Leonard Torstensson přerušil své první tažení po Čechách a Moravě v září 1643, když byl se svou armádou převelen do Dánska, kde pokračoval vleklý spor se Švédskem. Císař vyslal k dánským hranicím generála Gallase, který se r. 1643 zdržoval rovněž v Čechách. Torstensson rychle zvítězil v Dánsku, Gallas však nezaznamenal žádný úspěch, naopak, dlouhé, strastiplné tažení celým Německem zdecimovalo jeho armádu natolik, že již nebyla bojeschopná. Torstensson obratně manévroval se svou armádou ze severního Německa až k českým hranicím. Švédové vnikli na české území přes Kadaň, směrem na Písek, Mírovice a Tábor. Císařská armáda se skládala z vojsk generála Hatzfelda, přivolaných chvatně z Německa, z vojsk generála Götze, který se právě vrátil z tažení na východě proti Rákoczymu, a z jednotek bavorských, v jejichž čele stál osvědčený generál jezdectva Jan z Werthu. Tyto vojenské síly byly soustředěny u Zelené Hory a postupovaly, obdobně jako Švédové, na východ, jenže severněji. Nejenže nastalo nebezpečí spojení Švédů s Rákoczym, nebude-li zabráněno jejich dalšímu postupu na východ, ale v přímém ohrožení se ocitla i Vídeň – císařovo sídlo. Navíc byla přítomnost bavorských vojsk generála Wertha časově omezena, takže Hatzfeldovi nezbylo, než vydat rozkaz k útoku na švédskou armádu. Bitva se rozpoutala dne 6. března 1645 z rána nedaleko Jankova. Ihned zpočátku zabloudil Götz se silným oddílem a neobsadil podle rozkazu strategicky významný vrch s kapličkou. Již zde začala porážka císařských. Götz padl nedaleko místa, které měl obsadit, po urputném boji byli císařští vrženi zpět a donuceni k ústupu. Po poledni obě strany přerušily boj; císařští a Švédové se začali formovat nedaleko sebe. Torstensson, kvůli nemoci téměř neschopen pohybu, se dal odnést do blízkosti císařského ležení. Domníval se, že před ním leží jen zlomek nepřátelské armády a přiměn tímto omylem dal rozkaz k útoku. Bitva se znovu rozpoutala. Zbytky císařské armády se sice vytrvale a tvrdě bránily, porážka však již byla dovršena. Götz padl, Hatzfeld byl zajat, kdyby však u něho Švédové nenašli několik set zlatých (z čehož usoudili, že jde o nejvyššího důstojníka), jistě by jej usmrtili. Odmítl totiž prozradit svou totožnost. Mimo zajatého hlavního velitele císařské armády Hatzfelda bylo zajato 5 dalších císařských generálů, 185 důstojníků, 4 118 mužů a dalších cca 4 000 mužů padlo nebo bylo zraněno. Švédové ukořistili 45 bojových korouhví, 26 děl, všechny vozy, střelivo a intendanční materiál císařských. Vítězové ztratili jen 2 000 mužů.
Jankov, Dne
06.03.1645Na obraze je hornatá, dosti zalesněná krajina, rozdělená několika malými vodními toky. Těsně u levého okraje listu je městečko Jankov. V levém popředí je drobná scéna dvou jezdců, z nichž jeden ukazuje pravicí. Bitva se odehrává na poměrně velké ploše, císařští zřetelně ustupují. Ve středu obrazu je poutavá scéna: dva jezdci, označeni jmény „Graff von Hatzfeld“ a „Herr Feldmarschall Dorstensohn“ si podávají ruce. Není vyloučeno, že rytec touto scénou chtěl znázornit okolnosti Hatzfeldova zajetí, které ovšem ve skutečnosti proběhlo zcela jinak. Latinský vysvětlující text je umístěn nad obrazem.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Secundum et ultimum praelium a Meridie usque ad noctem apud Jankau 24. Feb. 6. Mart. 1645 factum, in quo caesareanos et Bavar. relicto campo Suecis victoriam concedere oportuit.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 348/240
Švédský maršál Leonard Torstensson přerušil své první tažení po Čechách a Moravě v září 1643, když byl se svou armádou převelen do Dánska, kde pokračoval vleklý spor se Švédskem. Císař vyslal k dánským hranicím generála Gallase, který se r. 1643 zdržoval rovněž v Čechách. Torstensson rychle zvítězil v Dánsku, Gallas však nezaznamenal žádný úspěch, naopak, dlouhé, strastiplné tažení celým Německem zdecimovalo jeho armádu natolik, že již nebyla bojeschopná. Torstensson obratně manévroval se svou armádou ze severního Německa až k českým hranicím. Švédové vnikli na české území přes Kadaň, směrem na Písek, Mírovice a Tábor. Císařská armáda se skládala z vojsk generála Hatzfelda, přivolaných chvatně z Německa, z vojsk generála Götze, který se právě vrátil z tažení na východě proti Rákoczymu, a z jednotek bavorských, v jejichž čele stál osvědčený generál jezdectva Jan z Werthu. Tyto vojenské síly byly soustředěny u Zelené Hory a postupovaly, obdobně jako Švédové, na východ, jenže severněji. Nejenže nastalo nebezpečí spojení Švédů s Rákoczym, nebude-li zabráněno jejich dalšímu postupu na východ, ale v přímém ohrožení se ocitla i Vídeň – císařovo sídlo. Navíc byla přítomnost bavorských vojsk generála Wertha časově omezena, takže Hatzfeldovi nezbylo, než vydat rozkaz k útoku na švédskou armádu. Bitva se rozpoutala dne 6. března 1645 z rána nedaleko Jankova. Ihned zpočátku zabloudil Götz se silným oddílem a neobsadil podle rozkazu strategicky významný vrch s kapličkou. Již zde začala porážka císařských. Götz padl nedaleko místa, které měl obsadit, po urputném boji byli císařští vrženi zpět a donuceni k ústupu. Po poledni obě strany přerušily boj; císařští a Švédové se začali formovat nedaleko sebe. Torstensson, kvůli nemoci téměř neschopen pohybu, se dal odnést do blízkosti císařského ležení. Domníval se, že před ním leží jen zlomek nepřátelské armády a přiměn tímto omylem dal rozkaz k útoku. Bitva se znovu rozpoutala. Zbytky císařské armády se sice vytrvale a tvrdě bránily, porážka však již byla dovršena. Götz padl, Hatzfeld byl zajat, kdyby však u něho Švédové nenašli několik set zlatých (z čehož usoudili, že jde o nejvyššího důstojníka), jistě by jej usmrtili. Odmítl totiž prozradit svou totožnost. Mimo zajatého hlavního velitele císařské armády Hatzfelda bylo zajato 5 dalších císařských generálů, 185 důstojníků, 4 118 mužů a dalších cca 4 000 mužů padlo nebo bylo zraněno. Švédové ukořistili 45 bojových korouhví, 26 děl, všechny vozy, střelivo a intendanční materiál císařských. Vítězové ztratili jen 2 000 mužů.
Brno, Dne
03.05.1645 (do 23.08.1645)Jedná se o mapu okolí Brna; město je jen schematicky načrtnuto, bez bližších podrobností. Na okraji města je vrch Špilberk s budovou zámku. Po celém okolí města jsou porůznu fortifikační stavby a zákopy dobyvatelů. Nad obrazem je německý vysvětlující text, vpravo na obdélném poli je legenda: A–X. Dole v obou rozích jsou dva detailní pohledy na Špilberk, mezi nimi je detailní nárys zákopu obléhajících.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentlicher Abrisz der schwedischen Belägerung der Statt Brinn und des Schlosses Spielberg vom 24. April bisz den 13. Augusti St. vet. Anno 1645.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 356/424
Obraz neobsahuje bližší historické nebo věcné údaje. Podle doby vytištění rytiny lze však usoudit, že jde o obléhání města Švédy pod Torstenssonem, které trvalo od 3. května do 23. srpna gregoriánského kalendáře a bylo bezvýsledné. Město se hrdinně hájilo a posádce velel císařský generál de Souches, který účinně podporoval houževnatý odpor vojska a měšťanstva. Švédové vnikli do prostoru kolem Brna po svém vítězství u Jankova. Strategické důvody přiměly Švédy upustit od obléhání v srpnu 1645; Brno se ubránilo a nebylo Švédy obsazeno. Obléhání města Brna hrálo velmi důležitou strategickou roli v nevydařeném švédském tažení na Vídeň. Neúspěšným obléháním byla švédská armáda zdecimována natolik, že její hlavní síla se z Moravy stáhla. Další významnější švédskou bojovou akcí na našem území bylo až obléhání Prahy v roce 1648.
Mergenthal, Dne
05.05.1645Bitva je zobrazena ve třech etapách, uprostřed je vesnice Herbsthausen, podle níž je bitva nazvána. Vpravo nahoře nad řekou Tauberou je městečko Mergenthal; vlevo je hustý les. V levém popředí je vozatajstvo, opodál je oddělené čtvercové pole s legendou: A–Q. Nad obrazem je německý, stručný text vysvětlující zobrazenou událost.
Signace: neuvedena
Autor: Malleual, francouzský kartograf
Originální název: Eygentliche Delineation des Treffens zwischen Chur. Bayr. und Franzö. Armee unter Commando deren Generalen Mercy und Tureno den 5. May 1645.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 350/418
Francouzský generál Turenne překročil v jarních měsících roku 1645 se svou armádou Rýn u Philippsburgu, spojil se s generálem Rosenem a táhl do Würtemberska. Jeho soupeř, bavorský generál Mercy, stál u Weiblingenu a pozoroval Turrena, o němž se zdálo, že hodlá vpadnout do Bavorska. Francouzi však táhli k Taubeře a dobyli tu některá města, např. Rothenburg. Mercy velmi obratnými strategickými pohyby oklamal Turenna a objevil se zcela nečekaně 5. května 1645 u Herbsthausenu v bezprostřední blízkosti francouzské armády. V krvavé bitvě, k níž zde došlo, byli Francouzi poraženi. Dva dny se nevědělo o Turennově osudu, o němž se předpokládalo, že je mrtev. Generál Rosen, velitel výmarské jízdy, byl zajat; do zajetí padlo mnoho dalších důstojníků a přibližně 1 500 mužů. Ukořistěno bylo 50 bojových korouhví, 6 děl a značná část francouzské válečné pokladny.
Brno, Dne
21.06.1645 (do 31.08.1645)Jde o rytinu zobrazující pohled na Brno. V městě jsou dokresleny kostely; v okolí jsou předměstí a několik drobných nejmenovaných říček. Vlevo je vrch Špilberk. Nápis „Brinn“ je na ozdobné stužce na levém okraji; dole na obou stranách jsou ozdobné viněty s legendami: A–L a M–5.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Brinn
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 355/391
Obraz neobsahuje bližší historické nebo věcné údaje. Podle doby vytištění rytiny lze však usoudit, že jde o obléhání města Švédy pod Torstenssonem, které trvalo od 3. května do 23. srpna gregoriánského kalendáře a bylo bezvýsledné. Město se hrdinně hájilo a posádce velel císařský generál de Souches, který účinně podporoval houževnatý odpor vojska a měšťanstva. Švédové vnikli do prostoru kolem Brna po svém vítězství u Jankova. Strategické důvody přiměly Švédy upustit od obléhání v srpnu 1645; Brno se ubránilo a nebylo Švédy obsazeno. Obléhání města Brna hrálo velmi důležitou strategickou roli v nevydařeném švédském tažení na Vídeň. Neúspěšným obléháním byla švédská armáda zdecimována natolik, že její hlavní síla se z Moravy stáhla. Další významnější švédskou bojovou akcí na našem území bylo až obléhání Prahy v roce 1648.
Rottenburg, Dne
12.07.1645Velká rytina původu francouzského znázorňuje město Rottenburg nad řekou Tauber s okolím. V zobrazené krajině jsou naznačeny nastoupené vojenské tvary. Za městem jsou husté lesy. V levém popředí je scéna se dvěma jezdci, z nichž jeden ukazuje kordem dopředu. Vlevo nahoře je ozdobná kartuše s alegorickými emblémy a výše uvedeným francouzským vysvětlujícím textem; vpravo dole je oddělené pole s podrobnou mapou okolí Rottenburgu. Výše jsou další emblémy povahy vojenské. Celý list je orámován ozdobně rytou obrubou.
Signace: Par le Sr. de Beaulieu ingenieur du roy, a Paris.
Autor: Beaulieu Sr. de, inženýr, francouzský kartograf z Paříže
Originální název: Plan de la ville de Rottenbourg sur le Tauber en Franconie assiégée et prise par les armées du Roy trés chrestien Louis XIV. commandée par monseigneur le duc D´Anguien assisté par les troupes de Madame la Landgrave de Hesse, commandée par le general Geisze le 12. Juilliet 1645.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 351/380
V březnu 1645 překročili Turenne a Condé u Philippsburgu Rýn, generál Mercy s bavorským vojskem zaujal postavení u Weiblingenu, poněvadž chtěl zabránit francouzskému vpádu do Bavorska. Turenne se však obrátil k Hallu nad Rocherou a neprodleně toto město dobyl, aniž by tomu mohl Mercy zabránit. Mercy pak, v domnění, že se Turenne obrátí směrem k Dunaji, postavil se se svým vojskem u Ellwangenu. Turenne i Condé však táhli k Taubeře a dobyli Rottenburg dne 12. července 1645. Tato bojová událost je zobrazena na popsané mědirytině.
Allerheim, Dne
03.08.1645V popředí obrazu je hrad Wallerstein, za nímž po celé rozloze zobrazené krajiny jsou rozestaveny vojenské tvary. Na některých místech se již rozpoutala bitva. Levý a horní okraj tisku tvoří řeka Wernitz; vpravo nahoře je ozdobná vinětka s výše uvedeným, latinsko-německým textem. Dole je obsáhlá topografická i věcná legenda: 1–28 a A–Z. Pod písmeny a–h jsou uvedena jména bavorských i francouzských pluků, které se bitvy účastnily.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Praecipua cruentaeque illus pugnae inter elect. Bavari et Galliarum regis an 1645 d. 3. Augusti apud Allerheim comiruissae delineatio.
Abbildung des Haupttreffens zwischen den Chur. Bayrischen und französischen Armeen bey Allerheim geschehen den 3. Augusti 1645.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 352/40D
Jakmile překročila francouzská vojska pod velením generálů Turenne a Condé na jaře 1645 Rýn nedaleko Philippsburgu, postavil se jim do cesty generál Mercy s bavorskou armádou. Obě strany obratně manévrovaly a strategickými pohyby se snažily získat výhodnější operativní základny. Francouzi obsadili Rottenburg nad řekou Tauber, město Hall nad Rocherou a 5. května se střetli s bavorskými vojsky u Herbsthausenu, a později u Freiburgu. V obou střetnutích však podlehli. Počátkem srpna 1645 se oba protivníci dostali do bezprostřední blízkosti u Allerheimu nad Wernitz. Rozpoutala se bitva. Na straně bavorské veleli Mercy, Jan z Werthu a generál Gleen. Zámek Allerheim ležel v prostoru levého křídla bavorského nástupového tvaru. Boj byl zahájen útokem francouzské pěchoty. Průběh bitvy byl neobyčejně kolísavý, na obou stranách plný zvratů a krizí. Byl to taktický boj největších současných stratégů. Když padl generál Mercy, přesunula se převaha na stranu Francouzů, kteří posléze zvítězili. Této okolnosti (Mercyho smrti) se přisuzuje porážka bavorské armády. Francouzi však za svůj úspěch vděčili svému „le gran Condé“. Kromě padlého generála Mercyho, což znamenalo pro kurfiřta bavorského nenahraditelnou ztrátu, poněvadž byl jedním z nejlepších stratégů své doby, postrádali Bavoři i generála Gleena, který byl Francouzi zajat. Bavoři ztratili navíc 4 000 mužů mrtvých, 2 000 zajatých, 15 děl a 40 bojových standart a korouhví. Ztráty Francouzů čítaly 4 000 mužů. K bitvě u Allerheimu došlo dne 3. srpna 1645.
Allerheim, Dne
03.08.1645Jde o obraz bitvy, která je obvykle nazývána „u Allerheimu“. Na vrchu uprostřed obrazu je postavení bavorského vojska, jehož pravé křídlo ustupuje a dává se na útěk. Kolem zmíněného vrchu protéká říčka Wernitz. Pod vrchem na pravé straně je postavení Francouzů. Opodál je naznačena cesta, vedoucí do Nördlingenu. Nad obrazem je německý vysvětlující text, dole je uvedena obsáhlá legenda: 1–42, A–Z a 1–7.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Abbildung des sehr blutigen Treffens zwischen der königlichen französischen und Churbayrischen Armeen wobei die königlichen französischen Völker das Feldt erhalten, geschehen zwischen Nördlingen und Thonawerth den 24. July im Jahr 1645.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 353/282
Jakmile překročila francouzská vojska pod velením generálů Turenne a Condé na jaře 1645 Rýn nedaleko Philippsburgu, postavil se jim do cesty generál Mercy s bavorskou armádou. Obě strany obratně manévrovaly a strategickými pohyby se snažily získat výhodnější operativní základny. Francouzi obsadili Rottenburg nad řekou Tauber, město Hall nad Rocherou a 5. května se střetli s bavorskými vojsky u Herbsthausenu, a později u Freiburgu. V obou střetnutích však podlehli. Počátkem srpna 1645 se oba protivníci dostali do bezprostřední blízkosti u Allerheimu nad Wernitz. Rozpoutala se bitva. Na straně bavorské veleli Mercy, Jan z Werthu a generál Gleen. Zámek Allerheim ležel v prostoru levého křídla bavorského nástupového tvaru. Boj byl zahájen útokem francouzské pěchoty. Průběh bitvy byl neobyčejně kolísavý, na obou stranách plný zvratů a krizí. Byl to taktický boj největších současných stratégů. Když padl generál Mercy, přesunula se převaha na stranu Francouzů, kteří posléze zvítězili. Této okolnosti (Mercyho smrti) se přisuzuje porážka bavorské armády. Francouzi však za svůj úspěch vděčili svému „le gran Condé“. Kromě padlého generála Mercyho, což znamenalo pro kurfiřta bavorského nenahraditelnou ztrátu, poněvadž byl jedním z nejlepších stratégů své doby, postrádali Bavoři i generála Gleena, který byl Francouzi zajat. Bavoři ztratili navíc 4 000 mužů mrtvých, 2 000 zajatých, 15 děl a 40 bojových standart a korouhví. Ztráty Francouzů čítaly 4 000 mužů. K bitvě u Allerheimu došlo dne 3. srpna 1645.
Dinkelsbühl, Dne
19.08.1645Na velké mapě je ve středu město Dinckelpühl ve Švábsku s širokým okolím, které tvoří lesy, několik rybníků a vodních toků. V krajině jsou porůznu rozestavena vojska a jsou tu fortifikační stavby. V popředí je zobrazena drobná scéna setkání vévody d´Engheina (tzv. Condého) s generálem de Grammontem. Vpravo je malá mapa Švábska s příslušným nápisem a měřítkem. V pravém rohu nahoře je oddělené pole, na němž je popis vyobrazené události, na druhé straně je uveden citovaný francouzský text v ozdobné kartuši.
Signace: A Paris par le Sr. de Beaulieu Ing. et geograf du Dory.
Autor: Beaulieu Sr. de, inženýr, francouzský kartograf z Paříže
Originální název: Plan de la ville de Dinkespuhel en Souabe assiégée par les armées du roy trés crétien Louis XIV. asisté des troupes de Madme la Landgrave de Hesse commandées par Monseigneur le duc Anguien, general des armées de sa Majestée en Allemagne, le 19. Auost 1645 et rednu a l´obeissance du Roy le 26 du dit mois en suivant.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 357/393
Po překročení Rýna u Philippsburgu v jarních měsících r. 1645 vnikl francouzský generál Turenne se svým vojskem až do povodí Taubery a dobyl tu města Rothenburg a Mergendtheim. Dne 24. dubna 1645 se však ocitl u Herbsthausenu zaskočen Mercym a utržil značnou porážku. Nebyl již schopen dalších operací a byl odkázán čekat na posily generálů Condého a Grammonta. Jakmile tito přitáhli s novou francouzskou armádou, vrátili se Francouzi opět k Taubeře a obsadili 12. července Rottenburg a 26. srpna 1645 Dinckelspühl.
Rain, Dne
01.01.1646 (do 31.12.1646)Rytina je nápadná velkými bílými plochami. Město Rain je – jak obvykle bývá u těchto rytin – jen zhruba naznačeno, podrobně provedeny jsou jen obranné zdi, šance a věže. Poblíž města jsou francouzské i švédské aproše a jiné útočné stavby. U pravého okraje rytiny je: „Schwed. Hauptquartier“. V pravém horním rohu je krátký úsek toku Lechu. Stručný vysvětlující text je na ozdobné stuze nad obrazem.
Signace: neuvedena
Autor: Kleinsträtl G. W., Generalquartiermeister, vojenský kartograf
Originální název: Eigentliche Delineatio der Vestung Rayn, wie solche von Ihr. Excell. Herrn Gen. Veldt. M. Carol Gustav Wrangeln belägert und erobert worden. Anno 1646.“ – G. W. Kleinsträtl G. Quartir M. L. delin.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 368/32 D
Po obtížných jednáních bylo konečně docíleno spojení švédských jednotek maršála Wrangela s 5 000 Francouzi, v jejichž čele stál generál Turenne. Spojená armáda se dala na pochod Švábskem, směrem k západním hranicím Bavorska. Jejím bojovým úkolem bylo dobytí Augsburgu, rychlý postup na východ a vpád do rakouských dědičných zemí. Obléhání Augsburgu se však nečekaně protáhlo, nakonec přispěchal na pomoc tísněnému městu arcivévoda Leopold Vilém s císařsko-bavorským vojskem a vyprostil město z nepřátelského obležení. Jediným úspěchem švédsko-francouzské armády pod Wrangelem a Turennem bylo dobytí města Rain, které leží v západním Bavorsku, přibližně 35 km severně od Augsburgu. K popsaným bojovým událostem došlo během r. 1646.
Orbetello, Dne
01.01.1646 (do 31.12.1646)Na rytině je vyobrazen přístav města Ortebelli, ležící na pobřeží Středozemního moře, přímo proti Korsice. Na hladině moře je mnoho válečných lodí, které svádějí bitvu. Na pevnině je několik palebných postavení dělostřeleckých baterií, pálících na bojující flotily. Za městem je řada šesti větrných mlýnů, rozsáhlý systém fortifikačních staveb, vojenské tábory a dokonce bojující pozemní jednotky. Vlevo nahoře je ozdobná stuha se stručným latinským nápisem, který je doslova citován výše; na podobné stuze vpravo dole je legenda: A–G.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Circumsessio Ortebelli cum proelio navali inter Hispanos et Gallos. Anno 1646.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 369/166
Téměř celé 17. století bylo vyplněno vleklým bojem mezi pozvolna odumírající středověkou velmocí – Španělskem a dynamickou Francií, která za vedení státníků Richelieua a Mazarina a králů Ludvíka XIII. a Ludvíka XIV. postupně nabývala politického i vojenského významu. Válka mezi Francouzi a Španěly se vedla nejen na pyrenejských hranicích, nýbrž i na území španělského Nizozemí, na různých místech v Itálii, a poněvadž oba státy disponovaly mocnými válečnými flotilami, i na moři, značně daleko od mateřských zemí. Zobrazené střetnutí u Ortebelli r. 1646 bylo vybojováno na moři i na blízké italské pevnině současně. Itálie 17. věku byla konglomerátem mnohých malých a bezvýznamných státečků, které nebyly schopny čelit intervencím mocných sousedů. Tyto mocné státy (Francie, Španělsko a říše římsko-německá) tu okupovaly území a zřizovaly si na italské půdě državy, o které pak byly vedeny stálé boje.
Krems, Dne
06.05.1646Dole je široký tok Dunaje s ostrovem; na břehu leží město Kremže, naznačené jen obrysem, střed města není dokreslen. Okolí tvoří kopcovitá krajina, jíž protéká potok plný zákrutů, nazvaný „Kremswasser“. V pravém horním rohu je poměrně velké čtvercové pole s legendou 1–25 a shora uvedeným německým vysvětlujícím textem.
Signace: Franciscus Pironi delin. Elias Wideman sculpsit.
Autor: Wideman Elias, mědirytec
Originální název: Grundriss von der Belägerung der Statt Krems und wie dieselbe von dem Herren General Feldzeugmeistern Herrn Grafen von Puchheimb A. 1646 den 6. Mai mit Accord erobert worden ist.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 360/89
V době, kdy švédský generál Torstensson obléhal Brno (v letních měsících 1645), doplnil císařův bratr arcivévoda Leopold Vilém svou armádu a mohl se nyní odvážit přiblížit k levému břehu Dunaje, který byl nejvíce vystaven tlaku švédské armády. Torstensson však zjistil, že mohutný tok Dunaje je nepřekonatelnou překážkou, upustil od svých plánů vniknout od severu do rakouských dědičných zemí a již otřesen těžkou chorobou vrátil se do Čech. Brzy poté odstoupil v Litoměřicích. Arcivévoda Leopold Vilém nařídil generálu hraběti Puchheimovi, aby svými vojsky vypudil Švédy z opěrných bodů na severním břehu Dunaje. Do sledu těchto bojových akcí spadá i dobytí Kremže císařskými dne 6. května 1646. Švédská posádka odtáhla na základě akordu.
Krems, Dne
06.05.1646U horního okraje mědirytiny protéká Dunaj s ostrovem, pod ním, na levém břehu, je Kremže. Obrys města s fortifikačními stavbami je podrobně proveden, prostor středu města zůstal prázdný. Nedaleko města je potok Krems. V blízkém okolí města jsou rozestaveny dělostřelecké baterie střílející na město. Balistické křivky střel i s dopadem, případně účinkem projektilu v cíli, jsou pečlivě zakresleny.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Die Statt Crembs wie sie in Früeling des 1646 Jahrs von den Kayserlichen wieder eingenommen worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 361/453
V době, kdy švédský generál Torstensson obléhal Brno (v letních měsících 1645), doplnil císařův bratr arcivévoda Leopold Vilém svou armádu a mohl se nyní odvážit přiblížit k levému břehu Dunaje, který byl nejvíce vystaven tlaku švédské armády. Torstensson však zjistil, že mohutný tok Dunaje je nepřekonatelnou překážkou, upustil od svých plánů vniknout od severu do rakouských dědičných zemí a již otřesen těžkou chorobou vrátil se do Čech. Brzy poté odstoupil v Litoměřicích. Arcivévoda Leopold Vilém nařídil generálu hraběti Puchheimovi, aby svými vojsky vypudil Švédy z opěrných bodů na severním břehu Dunaje. Do sledu těchto bojových akcí spadá i dobytí Kremže císařskými dne 6. května 1646. Švédská posádka odtáhla na základě akordu.
Augsburg, Dne
13.05.1646Na rytině je půdorys Augsburgu s opevněním a fortifikačními stavbami Švédů. Na jihu je postavení císařsko-bavorské armády. Směrem východním nad říčkou Bar je hořící městečko Freidberg. Vpravo nahoře je armáda švédsko-francouzská, obklopená několika hořícími vesnicemi. Vpravo dole je čtyřhranná ozdobná kartuše, v níž je německý nápis a legenda: A–Z. Dole je zakreslena orientační buzola.
Signace: Carl Friedrich Reich Gen. Quart. meister & Obrist del.
Autor: Reich Carl. Friedrich, Generalquartiermeister u. Obrist, kreslíř obrazů a plánů
Originální název: Eigentlicher Abrisz wie von ihr. Hochfürstl. Durchl. Leopold Wilhelm Ertzhertzogen von Ostereich der Röm. Kay. Mt. Gneralissimo etc. die Statt Augspurg entsetzt worden, den 13. Octob. 1646.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 364/353
Po porážce císařských u Jankova v zimě r. 1645 ujal se velení všech císařských branných sil bratr Ferdinanda III. arcivévoda Leopold Vilém. Švédský maršál Wrangel se po vleklých a obtížných jednáních s Francouzi konečně spojil a společně s nimi překročil Rýn a táhl na východ, aby si podrobil císařovy dědičné země rakouské. Toto tažení na východ bylo přerušeno poměrně dlouhotrvajícím dobýváním Augsburgu, jehož posádka se tvrdošíjně bránila. Arcivévoda Leopold, který se dal na pochod proti švédsko-francouzskému nájezdu, se náhle se svými jednotkami objevil dne 13. října 1646 u tísněného Augsburgu a vyprostil ho z nepřátelského obležení.
Dne
31.05.1646Na mědirytině jsou vyobrazena právě uvedená vidění a několik dalších nezvyklých zjevů na obloze. Nad obrazem je obsáhlý vysvětlující text, který je doslova citován na předcházející stránce. Pod obrazem je další německý text ve čtyřech slokách, který podrobně popisuje a vysvětluje zázračná znamení, jimiž Bůh upozorňuje a nabádá své věřící, že je dost bezuzdného válečného šílenství a že je nutné vést život ctnostný, aby nastal mír.
Signace: Gedruckt zu Cöllen bey Peter Brachel, im Jahre Christi 1646.
Autor: Brachel Peter, tiskař v Kolíně n. Rýnem
Originální název: Zwey wahrhaffeige und erschröckliche Gesicht und Wunderzeichen hat uns Gott für Augen gestellt an unterschiedlichen Orthen im Graven-Hage in diesem 1646 Jahr, Sonntags den 31. May, nach Mittags umb halb ein Uhr am hellen und klaren Himmel, seine Gestalt werdet ihr ausz dieser Figur und Gesang vernemen. Im Thon: Der grimmig Todt mit seinem Pfeil, etc.
Das ander: Wie in Kärnten bey Rockelsburg, Ludenberg und deren Orten, am H. Palm-Sonntag zu Mittag, fünf Sonnen, ein Todtenbahr, zween Regenbogen creutzweisz über sich gekehrt und ein feurige Ruth hat sehen lassen. Im Thon: Wann mein Stündlein vorhanden ist etc.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 362/120
Námět tohoto letáku je příznačný pro mentalitu lidí 17. století. Různé nezvyklé přírodní jevy (např. polární záře, komety, kulovité blesky apod.) se tehdy vykládaly jako zázračná znamení nadpřirozeného původu, jimiž Bůh napomíná lidstvo, aby se polepšilo. Je nasnadě, že se takové jevy podle potřeby fantasticky doplňovaly. Široké masy obyvatelstva tíhly tehdy značně k pověrčivosti, takže podobné zprávy našly vždy dostatek vděčných a důvěřivých posluchačů.
Amöneburg, Dne
19.06.1646Na rytině je velmi podrobně a jemně kreslena situace území kolem města Amönenburgu v Hessensku. Město – jen schematicky načrtnuté – leží na vrchu. V okolí je mnoho obcí a osad označených jmény. Je tu i několik vojenských táborů a nastoupených oddílů. Císařský tábor je zakreslen na tisku vpravo nahoře. Na horní části rytiny je na zavinuté ozdobné stuze uveden německý vysvětlující text. Dole vlevo je obdélné pole s legendou: A–Z.
Signace: G. W. Kleinstratl. fecit.
Autor: Kleinsträtl G. W., Generalquartiermeister, vojenský kartograf
Originální název: Eigentliche Delineation der Situation des Schwedischen Veldtlägers bey Amönenburg, wie auch die Einnehmung selbigen Orts durch Ihr. Excellenz Herrn Feldmarschallen Carol Gustau Wrangeln den 19. Juny 1646.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 363/428
Jakmile došlo k spojení francouzských vojsk pod Turennem s švédskou armádou Wrangelovou, což bylo značně ztíženo vyskytnuvšími se názorovými konflikty mezi oběma vojevůdci, táhly obě spojené armády směrem k Bavorsku, aby odtud vnikly do dědičných zemí rakouských. Během tohoto tažení dostala se švédská vojska v čele s Wrangelem do blízkosti města Amönenburgu, ležícího nad říčkou Werrou v Hessensku. Ač v bezprostřední blízkosti leželi císařští, podařilo se Švédům dobýt Amönenburg dne 19. června 1646, což je zobrazeno na popsané mědirytině.
Höxter, Dne
01.07.1646 (do 31.12.1646)Jde o schematický náčrt města Höxteru, obrysy města s opevněním jsou podrobně provedeny, střed města zůstal prázdný. V širokém okruhu kolem města jsou útočné stavby a zákopy Švédů. Nahoře je tok Vesery, na jehož druhém břehu jsou šance. Opodál vlevo je klášter Corvey. Na téže straně je čtvercové pole s výše uvedeným nápisem.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Grundrisz der Statt Höxter und wie selbige von Ihr. Excellenz Herrn Feldmarschallen Carol Gustav Wrangel bezwungen und eingenommen worden. 1646.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 365/357
R. 1646 doplnil arcivévoda Leopold Vilém svá vojska natolik, že švédský velitel maršál Wrangel byl donucen opustit se svou armádou Čechy. Kurfiřt saský v téže době uzavřel mír se Švédy, a tím jim zabezpečil velká území v týlu, takže Wrangel se rozhodl odtáhnout k severu. Avšak i císařská vojska byla posílena jednotkami bavorskými a zvolna postupovala na sever. Wrangel táhl k Veseře a obsadil tu města Höxter, Paderborn, Stattbergen a Wetzlar; podrobil si v poměrně krátké době téměř celé Vestfálsko a horní Hessensko. Poté se pokoušel o spojení s Francouzi pod generálem Turennem, aby tak přivodil rovnováhu sil v poměru k císařsko-bavorské armádě arcivévody Leopolda Viléma, která jej ohrožovala od jihu. Zmíněná města byla Švédy dobyta v druhé polovině roku 1646.
Paderborn, Dne
01.07.1646 (do 31.12.1646)Na výškovém obrazu je schematicky načrtnut půdorys města Paderborn ve Vestfálsku. Podrobně dokresleny jsou jen obranné zdi a věže. Vně města jsou čtyři pálící švédské baterie. Na spodním okraji rytiny je nakreslen malý kostelík, opodál je čtvercové pole s výše uvedeným německým nápisem. Pozoruhodná je studna, která je zakreslena ve středu města a podle níž bylo město nazváno: „Paderborn“. (Born = pramen)
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentlicher Grundrisz der Statt Paderborn und wie solche von Ihr. Excel. Herrn Veltmarschallen Carol Gustaff Wrangel eingenohmen worden. Anno 1646.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 366/388
R. 1646 doplnil arcivévoda Leopold Vilém svá vojska natolik, že švédský velitel maršál Wrangel byl donucen opustit se svou armádou Čechy. Kurfiřt saský v téže době uzavřel mír se Švédy, a tím jim zabezpečil velká území v týlu, takže Wrangel se rozhodl odtáhnout k severu. Avšak i císařská vojska byla posílena jednotkami bavorskými a zvolna postupovala na sever. Wrangel táhl k Veseře a obsadil tu města Höxter, Paderborn, Stattbergen a Wetzlar; podrobil si v poměrně krátké době téměř celé Vestfálsko a horní Hessensko. Poté se pokoušel o spojení s Francouzi pod generálem Turennem, aby tak přivodil rovnováhu sil v poměru k císařsko-bavorské armádě arcivévody Leopolda Viléma, která jej ohrožovala od jihu. Zmíněná města byla Švédy dobyta v druhé polovině roku 1646.
Stadtbergen, Dne
01.07.1646 (do 31.12.1646)Město je schematicky naznačeno na vrchu, v okruhu protéká kolem řeka. V městě je přesně kreslen jen kostel a několik fortifikačních staveb. Poblíž Stattbergenu je zakreslena nepojmenovaná malá obec. Z čtyř palebných postavení pálí švédské baterie děl a hmoždířů na město. V levém horním rohu je oválné pole, lemované vavřínovým věncem, na němž je shora uvedený nápis.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wahrer geometrischer Grundrisz der Statt Stattbergen in Westphalen gelegen und wie solche von Ihr. Excellenz Herrn Feldmarschallen Carol Gustaff Wrangeln beschossen und erobert worden. Anno 1646.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 367/386
R. 1646 doplnil arcivévoda Leopold Vilém svá vojska natolik, že švédský velitel maršál Wrangel byl donucen opustit se svou armádou Čechy. Kurfiřt saský v téže době uzavřel mír se Švédy, a tím jim zabezpečil velká území v týlu, takže Wrangel se rozhodl odtáhnout k severu. Avšak i císařská vojska byla posílena jednotkami bavorskými a zvolna postupovala na sever. Wrangel táhl k Veseře a obsadil tu města Höxter, Paderborn, Stattbergen a Wetzlar; podrobil si v poměrně krátké době téměř celé Vestfálsko a horní Hessensko. Poté se pokoušel o spojení s Francouzi pod generálem Turennem, aby tak přivodil rovnováhu sil v poměru k císařsko-bavorské armádě arcivévody Leopolda Viléma, která jej ohrožovala od jihu. Zmíněná města byla Švédy dobyta v druhé polovině roku 1646.
Weißensberg, Dne
03.01.1647 (do 23.01.1647)Na rytině je vyobrazeno opevněné město, obklíčené obléhající armádou, střílející z mnoha baterií dělostřelectva. V pravém popředí jsou dva jezdci, tři pěší vojáci a jeden psík. Nahoře vlevo je čtvercové pole s výše citovaným nápisem, dole je legenda: A–N.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Eigentliche Abbildung der von Kays. und Churbayr. Herren Generalen und dero bey sich habenden Commandierten Völkern beider Armee plockiert, beschossen und entliche mit Accord übergebenen Statt Weissenburg im Norgau vom 3. bis 23. Januarii Anno 1647.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 371/411
Grafika zobrazuje jednu z posledních válečných epizod v Bavorsku, těsně před příměřím, jež uzavřel kurfiřt Maxmilián Bavorský se Švédy a Francouzi v Ulmu v březnu r. 1647. Weissenburg leží přibližně 30 km jižně od Norimberku. Ihned po švédském obsazení města odtáhli Švédové k břehům Bodamského jezera a zanechali ve Weissenburgu malou posádku. Císařští se mezitím přemístili do prostoru Čech. Vévoda Maxmilián Bavorský byl k uzavření příměří s nepřítelem donucen naprostou vyčerpaností své země, ale již na podzim téhož roku bylo Bavorsko opět angažováno ve válce.
Bregenz, Dne
05.01.1647Na spodní části vyobrazené krajiny je Bodamské jezero, obklopené hornatou krajinou, v níž leží město Bregenz se zámkem, položeným na vysokém vrchu. Na vyvýšeninách v krajině jsou porůznu vojenské jednotky, které útočí na město. Uprostřed dole je ozdobná kartuše s výše citovaným německým textem a legendou A–X. Nad popsanou kartuší je znak Bregenze.
Signace: Georg Wilhelm Kleinsträttl Gen. Quart. Meist. Leutnant.
Autor: Kleinsträtl G. W., Generalquartiermeister, vojenský kartograf
Originální název: Abbildung der Statt Bregentz wie dieselbe von Ihr. Excell. dem Herrn Veldtmarschallen Carl Gustau Wrangel den 5. Jan. 1647 mit sturmb eingenohmen worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 370/105
Roku 1646 vedl itinerář nejvýznamnějších bojových událostí z Čech až do povodí Vesery a do Vestfálska, odtud do Hessenska a dále k břehům Mohanu, Dunaje, Lechu a Isaru a končil na pobřeží Bodamského jezera, kde maršál Wrangel obsadil císařský Bregenz a usadil se tu se svou armádou do zimního ležení. Kurfiřt Maxmilián Bavorský již tehdy připravoval uzavření příměří, poněvadž jeho země byla dlouhou válkou zcela vyčerpána a zpustošena. I Francouzi neměli důvod k pokračování ve vojenských intervencích na německé půdě, tím méně, že jejich spojenectví bylo otřeseno vzniknuvšími názorovými konflikty mezi Turennem a Wrangelem. I když r. 1648 znovu vzplály prudké boje, zejména na našem území, jsou již počátkem r. 1647 zřetelně znatelné příznaky blížícího se konce třicetileté války.
Lindau, Dne
05.01.1647 (do 08.03.1647)Na hořejší části rytiny je vidět pevnina vbíhající v podobě poloostrova do Bodam. jezera, na němž leží Lindau. Pevnina je velmi pečlivě kreslena. Na hladině jezera je několik malých plavidel. Na obdélných polích je stručný německo-latinský nápis a legenda: 1–27 a A–N. Štíty s nápisy jsou drženy dvěma orlími hlavami, jež drží v zobácích meč a žezlo.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Belagerung der Statt Lindau im Bodensee Anno 1647.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 374/410
Po ukončení bojových operací v Bavorsku na sklonku roku 1646 nastala neshoda mezi maršálem Wrangelem a generálem Turennem v názoru na další válečné plány. Tento názorový konflikt mezi oběma vojevůdci se prohloubil natolik, že se Turenne rozhodl odtáhnout se svou armádou do Würtemberska, zatímco Wrangel se dal se svým vojskem na pochod Švábskem k Bodamskému jezeru, kde hodlal přezimovat. Provedl tu několik zdařilých bojových akcí proti místním císařským posádkám. Těsně než se Švédové odsadili z tohoto prostoru na severovýchod, až k Chebu, zmocnili se ještě ostrova s tvrzí Mainau v Bodamském jezeře, který leží přibližně 10 km severně od Kostnice. V téže době (od 5. ledna do 8. března 1647) oblehli a dobyli Švédové i městečko Lindau ležící na poloostrově v Bodamském jezeře.
Weißensberg, Dne
01.02.1647Rytina velmi podrobně zobrazuje plán města Weissenburg s bližším okolím. Rytec opomenul provést detaily vnitřního města a věnoval pozornost jen hradbám a různým fortifikačním stavbám, které město obklopovaly. V krajině kolem města jsou porůznu malé oddíly vojska a skupiny stromů. Vlevo nahoře je bohatě zdobená kartuše, v níž je uveden shora citovaný německý vysvětlující text. Vpravo dole je umístěno obdélné pole s legendou: A–Z a 1–13.
Signace: Hans Gulielm von Blofeldt ing. fecit.
Autor: Blofeldt Hans Gulielm ing., kartograf
Originální název: Abbildung und Grundrisz der Statt Weissenburg im Norgaw, wie solche von den Kays. und Churbayr. unterm Commando Herrn General-Feldtzeugmeistern vonn Fernemont belägert und erobert worden, den 1. Feber 1647.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 372/457
Grafika zobrazuje jednu z posledních válečných epizod v Bavorsku, těsně před příměřím, jež uzavřel kurfiřt Maxmilián Bavorský se Švédy a Francouzi v Ulmu v březnu r. 1647. Weissenburg leží přibližně 30 km jižně od Norimberku. Ihned po švédském obsazení města odtáhli Švédové k břehům Bodamského jezera a zanechali ve Weissenburgu malou posádku. Císařští se mezitím přemístili do prostoru Čech. Vévoda Maxmilián Bavorský byl k uzavření příměří s nepřítelem donucen naprostou vyčerpaností své země, ale již na podzim téhož roku bylo Bavorsko opět angažováno ve válce. Zbývá dodat, že rozdíl v datu na obou rytinách zobrazující tutéž událost lze vysvětlit jednak tehdejším užíváním dvou kalendářů s časovou diferencí 10i dnů, jednak snad i časovým odstupem mezi oblehnutím Weissenburgu a jeho dobytím.
Mainau, Dne
03.02.1647Rytina zobrazuje ostrov na Bodamském jezeře s pevností Mainau, na kterou útočí Švédové. Tato vyobrazená vojenská akce, v níž se dobyvatelé nejprve přeplavili na člunech k ostrovu a pak zaútočili na pevnost obhájců, je neobyčejně poutavá. Vlevo nahoře je oválné pole, ovinuté vavřínovou ratolestí, v němž je uveden stručný německý text vysvětlující zobrazenou událost. Na opačné straně je umístěna legenda: A–L.
Signace: G. W. Kleinsträttl Quartiermeister Leutnant delineavit.
Autor: Kleinsträtl G. W., Generalquartiermeister, vojenský kartograf
Originální název: Abbildung der Insul und Vestung Maynaw, wie dieselbe von Ihr. Excell. Herrn Feldmarschallen Carl Gustav Wrangeln den 3. Feb. Anno 1647 eingenommen worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 373/463
Po ukončení bojových operací v Bavorsku na sklonku roku 1646 nastala neshoda mezi maršálem Wrangelem a generálem Turennem v názoru na další válečné plány. Tento názorový konflikt mezi oběma vojevůdci se prohloubil natolik, že se Turenne rozhodl odtáhnout se svou armádou do Würtemberska, zatímco Wrangel se dal se svým vojskem na pochod Švábskem k Bodamskému jezeru, kde hodlal přezimovat. Provedl tu několik zdařilých bojových akcí proti místním císařským posádkám. Těsně než se Švédové odsadili z tohoto prostoru na severovýchod, až k Chebu, zmocnili se ještě ostrova s tvrzí Mainau v Bodamském jezeře, který leží přibližně 10 km severně od Kostnice. V téže době (od 5. ledna do 8. března 1647) oblehli a dobyli Švédové i městečko Lindau ležící na poloostrově v Bodamském jezeře.
Schweinfurt, Dne
31.03.1647 (do 15.04.1647)Jde o pohled z tzv. ptačí perspektivy na město Sviní Brod, které je dobře opevněno. V okolí je relativně málo obléhajících švédských jednotek. V popředí protéká řeka Mohan, v obou spodních rozích je hustý les. Vlevo je umístěna orientační buzola. Vpravo nahoře je věcná i topografická legenda: 1–19 a A–F. Vysvětlující německý text, který je doslova uveden výše, je umístěn nad obrazem.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Belag. und Eroberung des H. Röm. Reichs Stadt Schweinfurt, wie selbige von des Herrn Gener. Feldtzeugmeister Carl Gustav Wrangels Excell. im Monat Aprill dieses Jahrs vorgenommen und ausgeführet worde. 1647.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 375/275
Když maršál Wrangel s švédskou armádou na jaře r. 1647 opustil své „zimní kvartýry“ u břehů Bodamského jezera, zamířil směrem do západních Čech. Cestou oblehl 31. března říšské město Sviní Brod (Schweinfurt) a dobyl je dne 11. dubna. Pak pokračovali Švédové ve svém pochodu na severovýchod, vnikli do Čech a zmocnili se Chebu. Zde se však dlouho nezdrželi, poněvadž se nebezpečně přibližovala císařská armáda z jižních Čech, které velel generál Holzapfel, původním jménem Melander. V západních Čechách došlo tehdy k několika menším šarvátkám i větším střetnutím mezi předsunutými jednotkami obou nepřátelských armád.
Schweinfurt, Dne
15.04.1647Jedná se o schematický náčrt města Sviní Brod; podrobně jsou provedeny jen hlavní budovy města a fortifikační stavby na jeho obvodu. Za městem protéká Mohan, v němž je ostrov s šancí, který je spojen s břehem pomocí mostu. V okolí kolem města je porůznu rozptýlené dělostřelectvo a úseky hustého listnatého lesa. Vpravo nahoře je výše uvedený německý vysvětlující text na poli, které je ovinuté vavřínovým věncem.
Signace: G. W. Kleinsträtl, Quartier M. L. delin.
Autor: Kleinsträtl G. W., Generalquartiermeister, vojenský kartograf
Originální název: Verzeichniss der Statt Schweinfurt wie dieselbe von Ihr. Excell. den Herrn Feldtmarschallen Carl Gustav Wrangeln den 15. Aprilis A. 1647 mit accord eingenommen worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 376/280
Když maršál Wrangel s švédskou armádou na jaře r. 1647 opustil své „zimní kvartýry“ u břehů Bodamského jezera, zamířil směrem do západních Čech. Cestou oblehl 31. března říšské město Sviní Brod (Schweinfurt) a dobyl je dne 11. dubna. Pak pokračovali Švédové ve svém pochodu na severovýchod, vnikli do Čech a zmocnili se Chebu. Zde se však dlouho nezdrželi, poněvadž se nebezpečně přibližovala císařská armáda z jižních Čech, které velel generál Holzapfel, původním jménem Melander. V západních Čechách došlo tehdy k několika menším šarvátkám i větším střetnutím mezi předsunutými jednotkami obou nepřátelských armád.
Armentières, Dne
30.05.1647Město Armentiéres je ve středu tisku, který je ryt po způsobu mapy. V blízkém okolí města jsou útočící jednotky španělské a císařské. Celou plochou zobrazené krajiny vine se tok řeky Lys. Vpravo nahoře je na stuze výše citovaný německý nápis, pod ním je orlice s emblémem kříže německých rytířů. Tento znak přísluší arcivévodovi Leopoldovi Vilémovi, který byl velmistrem řádu německých rytířů. Vlevo je obdélné pole s legendou: A–Y.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Belägerung Armentirs in Flandern von den Spanischen underm Begleitt Ihrer hochfürstl. Durchl. Ertzherzog Leopold Wilhelm, den 30 May 1647 zur Uibergab bezwungen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 377/307
Armentiéres byla hraniční pevnost mezi Nizozemím a Francií. Poněvadž v tomto prostoru byly téměř po celé 17. století vedeny boje mezi Španěly, Francouzi a Nizozemci, je nasnadě, že opevněné body na hranicích válčících států byly trvale v ohnisku bojových akcí. Španělé s pomocí vojsk arcivévody Leopolda Viléma, císařova bratra, oblehli Armentiéres a dobyli město i s pevností 30. května 1647 přes pokus francouzského maršálka de Gassiona vyprostit tísněné město z obležení pomocí silného oddílu jezdectva. Francouzská posádka pevnosti byla donucena složit zbraně.
Cheb, Dne
14.06.1647 (do 05.07.1647)Na pravém břehu Ohře leží město Cheb, velmi vzhledně kreslené, ovšem jen významnější budovy, kostely a fortifikační stavby. V okolí města jsou porůznu rozmístěny vojenské oddíly, dělostřelecké baterie a tábory. V levém horním rohu je ve vavřínovém věnci výše uvedený německý text a vpravo legenda: A–CC.
Signace: G. W. Kleinsträtl delineavit.
Autor: Kleinsträtl G. W., Generalquartiermeister, vojenský kartograf
Originální název: Eigentlicher Grundriss der Statt Eger wie die selbe von Ihr. Excell. Herrn Carl Gustaff Wrangel den 14.juny 1647 belägert und den 5. July mit Accord eingenommen worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 378/433
Jakmile byl švédský maršál Wrangel kryt v týlu příměřím, jež uzavřel Maxmilián Bavorský se Švédy a Francouzi v březnu 1647 v Ulmu, dal se se svou armádou na pochod na severovýchod, zmocnil se Sviního Brodu a vnikl do Čech. Oblehl dne 14. června 1647 Cheb, o němž prohlásil, že je klíčem Čech. U Českých Budějovic se soustředila mezitím silná císařská armáda, které velel generál hrabě Holzapfel, původním jménem Melander. Sám císař Ferdinand III. přijel do Budějovic, aby svou přítomností připravované bojové akci dodal důraz. Přes blížící se císařskou armádu se však přece Švédům podařilo dobýt „accordem“ Cheb dne 5. července. Neutralita saského kurfiřta a stále intenzivnější tlak císařských vojsk přiměly nakonec Wrangela opustit Čechy a táhnout Durynskem až do povodí Vesery.
Cheb, Dne
20.06.1647 (do 17.07.1647)Město je jen schematicky načrtnuto, podrobně kreslené jsou jen významnější budovy označené jmény a opevňovací stavby. Ohře je naznačeno jako úzký pás. V okolí je postavení švédských vojsk. Pozadí tvoří několik vrchů, z nichž na jednom je šibenice. Vlevo dole je švédský hlavní stan. Vlevo nahoře je znak města Cheb.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Beläg. und Eroberung der Stadt Eger vom 10. (20.) Juni bisz 7. (17.) Juli Ao. 1647.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 379/261
Jakmile byl švédský maršál Wrangel kryt v týlu příměřím, jež uzavřel Maxmilián Bavorský se Švédy a Francouzi v březnu 1647 v Ulmu, dal se se svou armádou na pochod na severovýchod, zmocnil se Sviního Brodu a vnikl do Čech. Oblehl dne 14. června 1647 Cheb, o němž prohlásil, že je klíčem Čech. U Českých Budějovic se soustředila mezitím silná císařská armáda, které velel generál hrabě Holzapfel, původním jménem Melander. Sám císař Ferdinand III. přijel do Budějovic, aby svou přítomností připravované bojové akci dodal důraz. Přes blížící se císařskou armádu se však přece Švédům podařilo dobýt „accordem“ Cheb dne 5. července. Neutralita saského kurfiřta a stále intenzivnější tlak císařských vojsk přiměly nakonec Wrangela opustit Čechy a táhnout Durynskem až do povodí Vesery.
Cheb, Dne
05.07.1647Rytina zobrazuje krajinné okolí Chebu, napříč je zakreslen tok Ohře, město samo je načrtnuto jen schematicky, v relativně malém měřítku. Po obou stranách města jsou tábory obou nepřátelských armád. V levém horním rohu je ve vavřínovém věnci stručný německý vysvětlující nápis. Vpravo nahoře je legenda: A–V a 1–10.
Signace: G. W. Kleinsträtl Gen. Quartiermeister Leut. delineavit.
Autor: Kleinsträtl G. W., Generalquartiermeister, vojenský kartograf
Originální název: Eigentliche Abbildung beyder des Kayserlichen und der schwedischen Veldlägers bey Eger, im Julio 1647.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 380/435
Jakmile byl švédský maršál Wrangel kryt v týlu příměřím, jež uzavřel Maxmilián Bavorský se Švédy a Francouzi v březnu 1647 v Ulmu, dal se se svou armádou na pochod na severovýchod, zmocnil se Sviního Brodu a vnikl do Čech. Oblehl dne 14. června 1647 Cheb, o němž prohlásil, že je klíčem Čech. U Českých Budějovic se soustředila mezitím silná císařská armáda, které velel generál hrabě Holzapfel, původním jménem Melander. Sám císař Ferdinand III. přijel do Budějovic, aby svou přítomností připravované bojové akci dodal důraz. Přes blížící se císařskou armádu se však přece Švédům podařilo dobýt „accordem“ Cheb dne 5. července. Neutralita saského kurfiřta a stále intenzivnější tlak císařských vojsk přiměly nakonec Wrangela opustit Čechy a táhnout Durynskem až do povodí Vesery.
Planá, Dne
09.08.1647Rytina zobrazuje krajinu kolem Plané u Tachova. Jsou tu dva velké polní tábory, císařský a švédský, a porůznu v krajině jsou roztroušeny tvrze, vojenské oddíly a hlídky, ojedinělí vojáci a jezdci, polní kvartýry apod. Nad i pod mapou jsou dvě stuhy se stručným německým vysvětlujícím nápisem a legendou: A–C a D–N.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz des Kayserischen und schwedischen Feldlägers zwischen Plan und Tribel in Böhmen den 9. Augusti 1647.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 381/272
Historický komentář viz na předchozí stránce (303) shora! Zbývá dodat, že v době švédského vpádu do západních Čech došlo mezi předsunutými oddíly obou armád k několika menším střetnutím. Wrangel se zmocnil i třebelského hradu nedaleko Plané a vsadil do něho posádku. Když však 12. srpna 1647 část švédského vojska odtáhla na pícování (furažírování), přepadli císařští pod Janem z Werthu a Montecucolim švédské ležení, při čemž Švédové ztratili 10 praporů, 79 důstojníků a mnoho set mužů; do zajetí padl i mladý Vilém Wrangel.
Planá, Dne
12.08.1647Jde o obraz střetnutí, které je značně rozptýleno v kopcovitém kraji, jímž se vine několik vodních toků. Příznačným je způsob kreslení lesů: jako velké skupiny stromů s kulovitými korunami. Vpravo nahoře je hrad Třebel nedaleko Plané. Na obloze obrazu je umístěn výše uvedený německý text a vpravo dole na stuze je legenda: A–N.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Action so zwischen den Keys. und königlich Schwedischen Völkern den 12. Augusti 1647 bey Tribel in Böhmen vorgangen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 382/461
Historický komentář viz na předchozí stránce (303) shora! Zbývá dodat, že v době švédského vpádu do západních Čech došlo mezi předsunutými oddíly obou armád k několika menším střetnutím. Wrangel se zmocnil i třebelského hradu nedaleko Plané a vsadil do něho posádku. Když však 12. srpna 1647 část švédského vojska odtáhla na pícování (furažírování), přepadli císařští pod Janem z Werthu a Montecucolim švédské ležení, při čemž Švédové ztratili 10 praporů, 79 důstojníků a mnoho set mužů; do zajetí padl i mladý Vilém Wrangel.
Teplá, Dne
30.08.1647Na levé straně grafiky je zakresleno městečko Teplá, níže v rohu obrazu je tepelský klášter. Kolem města se táhne široký kruh šancí a jiných fortifikačních staveb. Švédský tábor je na pravé straně rytiny u lesa. Je tu mnoho detailních kreseb, např. vojenské hlídky, pálící děla, skupiny několika jezdců apod. Na pravé straně tisku je naznačen tok řeky Teplé. V pravém horním rohu je ozdobná páska se stručným německým vysvětlujícím nápisem, na téže straně dole je obdobná stuha s legendou: A–Q.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz des Kayserischen und Königl. Schwedischen Veldlägers bey Töppel den 30. August 1647.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 383/244
Švédský maršál Karel Gustav Wrangel byl postaven do čela švédských vojsk, když jeho slavný předchůdce Leonard Torstensson odstoupil z této funkce pro těžkou chorobu r. 1646. Těžiště bojů se tehdy přesunulo do západního Německa, což bylo způsobeno vydatnou bojovou účastí francouzských vojsk, jimž velel generál Turenne. Názorové konflikty mezi Wrangelem a Turennem ve věci dalšího postupu se však brzy vyhrotily natolik, že se obě spojenecké armády rozešly. Francouzi odtáhli do zimních ležení do Würtemberska, Wrangel odvedl svá vojska k přezimování k břehům Bodamského jezera. Na jaře r. 1647 se Wrangel rozhodl vpadnout do rakouských dědičných zemí. Když však bavorský kurfiřt Maxmilián uzavřel v březnu se Švédy i Francouzi příměří, byl Wrangel nucen změnit směr svého zamyšleného pochodu na Vídeň mimo bavorské území, aby neporušil podmínky příměří. Táhl tedy k severovýchodu a vnikl nedaleko Chebu do prostoru Čech. Císařští se zatím soustředili u Budějovic pod velením generála hraběte Holzapfela (původním jménem Meladra). Do Budějovic se dostavil i císař Ferdinand III., aby svou přítomností dodal chystané bojové akci důraz. Než se však dostaly císařské jednotky do západních Čech, zmocnil se Wrangel 5. července Chebu. Císařská armáda se při pochodu na pomoc Chebu zdržela, poněvadž byla prý nucena cestou se vyhýbat latifundiím hraběte Schlicka, aby na nich nebyla způsobena hospodářská škoda. K zobrazenému střetnutí u Teplé došlo 30. srpna, tedy téměř dva měsíce po pádu Chebu. Ač tu docílil několika významnějších úspěchů, byl nakonec Wrangel donucen opustit Čechy z důvodů strategických. Tlak císařských z jihovýchodu stále sílil, Bavoři na podzim 1647 přerušili uzavřené příměří a znovu podnikali bojové akce, čímž ohrožovali švédský týl, a neutralita saského kurfiřta byla pojmem natolik vratkým (jak i vysvítá z jeho počínání po celou dobu války), že se Wrangel raději rozhodl odtáhnout z Čech přes Duryňsko do prostoru povodí Vesery.
Memmingen, Dne
09.09.1647 (do 14.11.1647)Jde o velmi podrobně a jemně provedenou mědirytinu. Na pravé polovině obrazu je městečko Memmingen, obklopené neobyčejně podrobně kreslenými šancemi a různými opevněními; uvnitř města jsou vidět jen kostely a několik významnějších budov, zbytek plochy zůstal prázdný. Vlevo protéká řeka Iller. Ve velkém okruhu kolem města jsou linie dobyvatelů, dole je naznačen tok říčky Büxach. V krajině jsou porůznu roztroušeny vojenské oddíly i jednotliví vojáci a jezdci. Vlevo nahoře je ozdobná stuha s výše uvedeným nápisem, na téže straně dole je obdélné pole s vojenskou legendou: 1–18. V pravém dolním rohu je zatočená viněta s topografickou legendou: A–L. Autor leptu není znám.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Obsidio Memmingiae 1647. Belägerung der Reichstadt Memmingen von dem 9. September biss auff den 14. Novembris 1647.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 384/27
V březnu r. 1647 uzavřel kurfiřt Maxmilián Bavorský příměří se Švédy i Francouzi v Ulmu, brzy však shledal, že tento jeho krok snižuje prestiž strany císařsko-katolické při mírovém jednání, které již tehdy probíhalo v Münsteru. Vypověděl proto již na podzim r. 1647 znovu válku a vyslal část svého vojska do Čech na pomoc císařské armádě Holzapfelově. Zbytek svého vojska vyslal bavorský kurfiřt do Švábska k oblehnutí města Memmingen, což zobrazuje popsaná mědirytina.
Jihlava, Dne
07.12.1647Na velké rytině je vyobrazena Jihlava s okolím v době císařského obléhání. Město samotné je jen schematicky naznačeno, fortifikační stavby však i různé drobné vojenské scény jsou provedeny s pozoruhodnou pečlivostí. V pravém horním rohu je velká barokní kartuše s obsáhlou legendou: 1–29. Naproti vlevo je obdélné pole s další legendou: A–O. V pravém popředí je drobná scéna se třemi důstojníky.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Die Statt Iglaw in Mähren ist den 12. Marti von dem Feindt occupiert, im Jahr 1645. An iezo aber von Herrn Feldzeugmeistern Grafen von Pucheim den 2. December 1647 wieder erobert worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 385/229
Po porážce císařských u Jankova v únoru 1645 postoupil vítězný generál Torstensson k východu a dobyl 12. března 1645 Jihlavu. Ponechal tu posádku a pokračoval ve svém tažení do dolního Rakouska k Vídni. Mohutný tok Dunaje a zesílený odpor císařských mu však znesnadnily cestu. Švédská armáda pronikla velmi hluboko na území nepřítele a neměla přímé spojení se svými zásobovacími centry. V zádech ji také ležela nedobytá pevnost – město Brno s hradem Špilberk. Torstensson si nemohl dovolit ponechat v týlu svého vojska tak strategicky důležitý bod. Jinak velmi dobrého stratéga také sužovalo ledvinové onemocnění, které komplikovalo jeho možnosti adekvátně velet své armádě. Začátkem léta 1646 byl už švédský vojevůdce neschopen další služby a odebral se zpět do Švédska. Teprve 7. prosince 1647, tedy po dvou letech a 9 měsících, se podařilo císařským osvobodit Jihlavu s okolím z švédské okupace. Po uzavření míru s Rákoczym uvolnila se armáda generála Puchheima a přitáhla z východu do prostoru zemí Koruny české, kde velel císařův bratr arcivévoda Leopold Vilém. Bylo třeba nejprve vypudit ojedinělé švédské posádky z pevných bodů na půdě Rakouska, takže Puchheim přitáhl k Jihlavě teprve na sklonku roku 1647 a dobyl ji dne 7. prosince, což je vyobrazeno na popsané mědirytině.
Jihlava, Dne
07.12.1647Uprostřed tisku je Jihlava, velmi podrobně kreslená, i s opevňovacími stavbami. Kolem města jsou zákopy dobyvatelů. Území kolem města je rozděleno na čtvercová pole, v nichž jsou porůznu rozptýleny vojenské jednotky, kvartýry, šance i skupiny jezdců a pěších. Vlevo nahoře je zakreslena obec Jezuvice s hlavním stanem generála polního zbrojmistra (tj. generála dělostřelectva) Puchheima. V krajině jsou velmi výrazně vyznačeny toky říček Velké i Malé Jihlavy. Shora uvedený vysvětlující text je uveden přímo na obrazové ploše rytiny.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Abrisz und Belägerung der königl. Statt Iglau in Mähren, wie selbige nach 4 monatlicher real-Belägerung und endlich am 7. Dezember Anno 1647 durch kays. H. General Feldzeugmeister Joh. Christoph Grafen von Buchheim mit Accord wiedergenommen worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 386/289
Po porážce císařských u Jankova v únoru 1645 postoupil vítězný generál Torstensson k východu a dobyl 12. března 1645 Jihlavu. Ponechal tu posádku a pokračoval ve svém tažení do dolního Rakouska k Vídni. Mohutný tok Dunaje a zesílený odpor císařských mu však znesnadnily cestu. Švédská armáda pronikla velmi hluboko na území nepřítele a neměla přímé spojení se svými zásobovacími centry. V zádech ji také ležela nedobytá pevnost – město Brno s hradem Špilberk. Torstensson si nemohl dovolit ponechat v týlu svého vojska tak strategicky důležitý bod. Jinak velmi dobrého stratéga také sužovalo ledvinové onemocnění, které komplikovalo jeho možnosti adekvátně velet své armádě. Začátkem léta 1646 byl už švédský vojevůdce neschopen další služby a odebral se zpět do Švédska. Teprve 7. prosince 1647, tedy po dvou letech a 9 měsících, se podařilo císařským osvobodit Jihlavu s okolím z švédské okupace. Po uzavření míru s Rákoczym uvolnila se armáda generála Puchheima a přitáhla z východu do prostoru zemí Koruny české, kde velel císařův bratr arcivévoda Leopold Vilém. Bylo třeba nejprve vypudit ojedinělé švédské posádky z pevných bodů na půdě Rakouska, takže Puchheim přitáhl k Jihlavě teprve na sklonku roku 1647 a dobyl ji dne 7. prosince, což je vyobrazeno na popsané mědirytině.
Jihlava, Dne
07.12.1647Jde o přehledný plán Jihlavy s okolím, v němž jsou různé fortifikační stavby, zákopy a hradby. Tato grafika je velmi podobná rytině č. 385/229 (na str. 307 a 308). Nad obrazem je ozdobná stužka se stručným německým vysvětlujícím textem. Na podobné širší vinětce je umístěna legenda: A–O.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Belagerung der Statt Iglau durch Herrn Feldzeugmeistern Grafen von Puchheim so den 7. Dezember 1647 erobert worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 387/374
Po porážce císařských u Jankova v únoru 1645 postoupil vítězný generál Torstensson k východu a dobyl 12. března 1645 Jihlavu. Ponechal tu posádku a pokračoval ve svém tažení do dolního Rakouska k Vídni. Mohutný tok Dunaje a zesílený odpor císařských mu však znesnadnily cestu. Švédská armáda pronikla velmi hluboko na území nepřítele a neměla přímé spojení se svými zásobovacími centry. V zádech ji také ležela nedobytá pevnost – město Brno s hradem Špilberk. Torstensson si nemohl dovolit ponechat v týlu svého vojska tak strategicky důležitý bod. Jinak velmi dobrého stratéga také sužovalo ledvinové onemocnění, které komplikovalo jeho možnosti adekvátně velet své armádě. Začátkem léta 1646 byl už švédský vojevůdce neschopen další služby a odebral se zpět do Švédska. Teprve 7. prosince 1647, tedy po dvou letech a 9 měsících, se podařilo císařským osvobodit Jihlavu s okolím z švédské okupace. Po uzavření míru s Rákoczym uvolnila se armáda generála Puchheima a přitáhla z východu do prostoru zemí Koruny české, kde velel císařův bratr arcivévoda Leopold Vilém. Bylo třeba nejprve vypudit ojedinělé švédské posádky z pevných bodů na půdě Rakouska, takže Puchheim přitáhl k Jihlavě teprve na sklonku roku 1647 a dobyl ji dne 7. prosince, což je vyobrazeno na popsané mědirytině.
Homburg, Dne
01.01.1648 (do 31.12.1648)Na rytině je vyobrazena tvrz, ležící na vysokém kopci. Pod pevností se rozkládá malé městečko. Vpravo je několik dělostřeleckých baterií pálících na hrad. Balistické křivky odpálených projektilů jsou přesně zakresleny. Po obou stranách nahoře jsou oddělená pole s detailními pohledy na zámek Homburg. Uprostřed je stuha se stručným německým vysvětlujícím textem. Vpravo dole je legenda: A–L.
Signace: neuvedena
Autor: Merian Caspar, mědirytec
Originální název: Belägerung des Schlosses Homburg im Unter Fürstenthum Hessen, wie solches durch Herrn General Wachtmeister Rabenhau eingenommen An. 1648.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 413/270
Jedná se bezpochyby o obléhání a dobytí menšího postavení císařských vojsk Švédy a Francouzi. Císařští, vedeni Melandrem-Holzapfelem, táhli koncem r. 1647 do Bavorska. Švédsko-francouzské vojsko pod Turennem a Wrangelem je následovalo po přezimování v Porýní začátkem roku 1648. V průběhu tohoto tažení byl patrně oblehnut a dobyt zámek Homburg generálem Rabenhauem, v němž císařští zanechali posádku. Homburg vor der Höhe leží přibližně 25 km severněod Frankfurtu n/Mohanem.
Breisach, Dne
01.01.1648 (do 31.12.1648)Mědirytina zobrazuje situaci města Breisach nad Rýnem. Tok Rýnu se zde rozvětvuje na několik ramen. Město je obehnáno systémem fortifikačních staveb. Shora uvedený nápis je umístěn v obrazové ploše grafiky. Po obou stranách obrazu je obsáhlý německý text, který se podrobně zabývá dějinami města Breisach a obsahuje též topografickou (1–12) a věcnou (a–c) legendu.
Signace: Johann Stridbeck junior sculp. et excud. Aug. Vind.
Autor: Stridbeck Johann junior, mědirytec v Augsburgu
Originální název: Breisach, wie es bey Schliesung des teutschen Friedens gewesen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 414/444
Windesheim, Dne
20.02.1648Město je schematicky načrtnuto, opevnění, hradby a valy jsou provedeny přesně. Na pravé straně protéká říčka Aische. Vlevo jsou tři pálící dělostřelecké baterie a dva švédské oddíly. Dole se táhne aproša neboli přístupový zákop. Krajina kolem města je rozdělena do čtvercových a obdélných polí. Vpravo nahoře je oválná kartuše s různými ozdobami, v níž je uveden německý text. Vpravo dole je legenda: A–L.
Signace: Per Cornelium van den Busch, Generalquartiermeister.
Autor: Dusch Cornelius van den, Generalquartiermeister, nizozemský kartograf
Originální název: Eigentlicher Abrisz der Reichstatt Windesheimb, wie dieselbe von den Schwedischen durch Ihr. Excel. Herrn General und Feldtmarschallen Carll. Gustav Wrangeln am 29. Februari 1648 belagert und den 3. Martij erobert worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 388/269
Koncem roku 1647 ležely v Porýní proti sobě armády švédsko-francouzská pod Turennem a Wrangelem a císařská, které velel Melander (Holzapfel). Vzhledem k značně obtížné zásobovací situaci a pro nízký stav svých jednotek rozhodl se generál Melander opustit Porýní a odtáhnout do Bavorska k Ingolstadtu. Mezi Wrangelem a Turennem vznikly znovu různosti názorů na další postup, které nakonec přiměly Švédy k odchodu do zimních kvartýrů v povodí Mohanu. Cestou do tohoto prostoru dobyl Wrangel říšské město Windesheim, ležící přibližně 15 km severně od Kreuznachu, aby si zajistil strategickou základnu pro další pohyb svých vojsk. Windesheim padl do rukou Švédů dne 3. března 1648.
Dinkelsbühl, Dne
07.04.1648Město Dinkelsbühl v Bavorsku nad řekou Wörnitz je na rytině vyobrazeno z tzv. ptačí perspektivy. Středu města nevěnoval rytec – jako obvykle – pozornost (bílá plocha), podrobně jsou však provedeny fortifikační stavby, aproše a hradby na obvodu města. Je tu i zobrazeno několik pevnostních věží. Vně města je několik palebných postavení dělostřelectva dobyvatelů s naznačenými balistickými křivkami střel, jež zasahují vojenské objekty města. Krajina kolem Dinkelsbühlu je rozdělena na obdélná pole, v nichž je nakresleno vždy po jednom stromu s kulovitou korunou. S tímto způsobem zakreslení terénu, který se nevyznačoval charakteristickými krajinnými znaky, se setkáváme na tehdejších grafikách velmi často. Rytci z doby třicetileté války, zachycující vojenské bojové události, byli obvykle fortifikačními inženýry nebo „Quartiermeistry“, kteří se při své práci věnovali především vojenským prvkům svých „původních nákresů“ a všechny vedlejší motivy (např. krajinné, stavební, figurální apod.) buď zcela opomíjeli, nebo jen zhruba, schematicky a stereotypně naznačovali. – Vlevo nahoře je ozdobná kartuše se stručným německým vysvětlením vyobrazené události. Vpravo dole je obdélné pole s legendou: A–K a signaturou Cornelia van den Busche.
Signace: Carl Henric. de Osten ingen. delineavit. Per Cornelium van den Busch, Generalquartiermeister.
Autor: Osten Carl Henricus, fortifikační inženýr
Originální název: Eigentlicher Abrisz der Reichstadt Dünkslspill, wie dieselbe von den Schwedischen durch Ihre Excellenz Herrn General und Feldmarschalln Carl Gustav Wrangeln am 7. Aprilis 1648 Belägert und am 11. dito erobert worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 389/11
V posledních letech třicetileté války znatelně poklesla intenzita bojových akcí a fanatická houževnatost bojujících stran, s níž se setkáváme dříve. I početné stavy armád, které ještě v době Valdštejnově čítaly několik desítek tisíc mužů, se nyní omezovaly na sotva několik tisíc unavených žoldáků. Jakmile se Maxmilián Bavorský po krátkodobém příměří opět zúčastnil války, došlo na jaře 1648 k menším bojovým střetnutím v Bavorsku a přilehlých zemích. Císařským vojskům v tomto prostoru velel generál polní dělmistr hrabě Holzapfel (původním jménem Melander) a v čele bavorských oddílů stál hrabě Gronsfeld. Švédové pod Wrangelem přitáhli od severu, zmocnili se 11. dubna 1648 říšského města Dinkelsbühlu a spojili se tu se svou odštěpenou jednotkou, jíž velel generál Königsmark. Současně tu došlo i k spojení Švédů s Francouzi, v jejichž čele stál osvědčený, leč s Wrangelem nesympatizující generál Turenne. Dobytí Dinkelsbühlu je námětem popsané mědirytiny.
Bredenbendt, Dne
01.05.1648Jde o výškovou rytinu zobrazující povodí říčky Roer s pevností Bredenbendt, ležící přibližně 25 km jihozápadně od München-Gladbachu v západním Německu. V levém dolním rohu je ozdobná kartuše s vojenskými emblémy a stavebním detailem „opevněného domu“ Bredenbendtu. Nad plánem je shora doslova uvedený německý text, dole je umístěna legenda: A–Y.
Signace: Andreas Zeidlerus Leutnant delineavit.
Autor: Zeidlerus Andreas, poručík, kreslíř map a plánů
Originální název: Designation des Vesten Hauses Bredenbendt, wie solches von ihr. Excel. Feldmarschall Freyherrn von Lamboy etc. Anno 1648 den 1. May angefangen zu belägern auch solchs den 2. Juny zum Accord und Uibergab gezwungen so auch den 3. 4. und 5. gantz geschleift worden ist.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 390/382
V posledních měsících třicetileté války stala se vojenská situace pro stranu císařsko-bavorskou obzvláště svízelnou, poněvadž její hlavní armády byly donuceny pod tlakem Švédů a Francouzů ustoupit z Bavorska k jihovýchodu do rakouských dědičných zemí. Sám vévoda Maxmilián Bavorský musel se dožadovat přístřeší a ochrany v Salzburku. Praha byla zčásti obsazena Švédy pod Königsmarkem. Teprve těsně před koncem války se mocenský poměr mezi oběma soupeřícími stranami opět změnil ve prospěch císařských. Tento obrat situace vyvolala vypuknuvší tzv. francouzská „Fronda“, tj. spiknutí a povstání francouzské šlechty a velmožů pod vedením (nám z různých bojových událostí posledních roků dobře známého) „la grand Condé“, tj. prince d´Enghiena, vévody z Condé, Louise II. de Bourbon. Vnitřní boje pochopitelně značně oslabily potenciál francouzských vojsk v západním Německu, která byla zčásti oddisponována zpět do vlasti. Císařským se podařilo vynutit Königsmarkův odchod z Prahy a císařský generál Lamboy docílil se svým vojskem několika úspěchů v jihozápadním Německu, mezi něž lze též počítat dobytí pevnosti Bredenbendt dne 2. června 1648, což je zobrazeno na popsané mědirytině.
Freising, Dne
01.05.1648 (do 10.05.0648)Na levé straně rytiny je zakreslena řeka Isar s několika ostrovy, na jejímž levém břehu leží město Freisingen, přibližně 20 km severovýchodně od Mnichova. Rytina je velmi pečlivě propracována. Na pravé straně je obdélné pole s výše uvedeným nápisem a legendou: A–N. V levém horním rohu obrazu je tento nápis: „Transitus confoederatorum Exercitum per Isaram Bavaiae fluvium subexitum May 1648.
Signace: Durch Cornelium van dem Busch General-Quartiermeister
Autor: Dusch Cornelius van den, Generalquartiermeister, nizozemský kartograf
Originální název: Abbildung wo und an welchem Orth die Allyrten Armeen über den Iserfluss gekommen zu Anfang des Mays Anno 1648.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 393/350
V posledních měsících třicetileté války byla vojenská situace pro stranu císařsko-bavorskou velmi nepříznivá. Holzapfelova armáda byla poražena u Zusmarshausenu, bavorský generál Gronsfeld byl nucen odtáhnout k jihu a cesta do srdce Bavorska i do císařových dědičných zemí byla pro nepřítele volná. Vévoda Maxmilián Bavorský uprchl do Salzburku a spojenecké armády francouzsko-švédské pod Turennem a Wrangelem překročily řeku Isar u Freisingenu a postupovaly k východu. Tato událost, k níž došlo v první polovině května 1648, je vyobrazena na popsané mědirytině.
řeka Lech, Dne
01.05.1648 (do 30.05.1648)Zobrazenou krajinou protéká zleva doprava řeka Lech; po obou březích jsou husté lesy. Na obou březích jsou střílející mušketýři a na levém je několik švédských dělostřeleckých baterií. Na obou stranách Lechu je naznačené místo postavení obou armád. Vlevo dole je ozdobná kartuše s latinsko-německým textem a legendou: A – I.
Signace: Durch Cornelium van den Busch Generalquartiermeistern Carl Henrico a Osten ing. delineavit.
Autor: Osten Carl Henricus, fortifikační inženýr
Originální název: Eigentliche Abbildung wie und an welchem Orth die alliierten Arméen über den Lechstrom in Bayern gekommen. Im Mayo 1648.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 394/445
Poslední rok 30 leté války byl pro stranu císařsko-bavorskou kritický. Její vojska se stáhla až k Lechu a byla tísněna postupující armádou švédsko-francouzskou pod Wrangelem a Turennem. Když vypukly sváry mezi Francouzi a výmarskými jednotkami, jimž velel Königsmark, nařídil Wrangel v zájmu klidu, aby Königsmark se svým oddílem odtáhl do Čech a spojil se tu s Arwedem Wittenbergem. Sám pak s Turennem „forcieroval“ (tj. vynutil přechod) přes řeku Lech v květnu 1648 a donutil císařsko-bavorskou armádu pod Gronsfeldem, která byla v současném stavu neschopna jakékoliv účinné protiakce, k dalšímu ústupu na jihovýchod.
Zusmarshausen, Dne
07.05.1648Grafika zobrazuje velmi kopcovitou krajinu s mnoha lesy. Vlevo nahoře je postavení vojsk; k témuž místu táhnou početné kolony. Na ozdobné stuze nahoře je výše uvedený nápis, vlevo dole je zatočená viněta s týmž textem, avšak latinským, kde je též uvedeno místo střetnutí: Zusmarskhausen, ležící nedaleko Augsburgu. Pod obrazem je legenda: A–V.
Signace: Carl Henric: á Osten ingen. delineavit.
Autor: Osten Carl Henricus, fortifikační inženýr
Originální název: Schleunige oder geschwinde Action und Treffen so zwischen der Kayserl. Armee unter dem Comand. des Herrn Gen. und Feldmars. Graff Holttzapffell und gegentheils Schwed. unter dem Command. des Herrn Gen. und Feldmars. Wrangels Excell. den 7. May Anno 1648 fürgangen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 391/35 D
V posledním roce třicetileté války byly vedeny boje především v západním Německu, kde v čele císařsko-bavorské armády stál generál polní dělmistr hrabě Holzapfel, původním jménem Melander, a bavorský generál Gronsfeld. Švédsko-francouzským jednotkám v tomto prostoru velel Wrangel a Turenne. Dne 7. května došlo mezi oběma armádami u Zusmarskhausenu, nedaleko Augsburgu, k bitvě, v níž byli císařsko-bavorští poraženi. Jejich hlavní velitel Holzapfel byl zde smrtelně zraněn a zemřel brzy poté v Augsburgu, kam byl po bitvě překotně dopraven.
Zusmarshausen, Dne
07.05.1648Grafika zobrazuje velmi kopcovitou krajinu s mnoha lesy. Vlevo nahoře je postavení vojsk; k témuž místu táhnou početné kolony. Na ozdobné stuze nahoře je výše uvedený nápis, vlevo dole je zatočená viněta s týmž textem, avšak latinským, kde je též uvedeno místo střetnutí: Zusmarskhausen, ležící nedaleko Augsburgu. Pod obrazem je legenda: A–V.
Signace: Carl Henric: á Osten ingen. delineavit.
Autor: Osten Carl Henricus, fortifikační inženýr
Originální název: Schleunige oder geschwinde Action und Treffen so zwischen der Kayserl. Armee unter dem Comand. des Herrn Gen. und Feldmars. Graff Holttzapffell und gegentheils Schwed. unter dem Command. des Herrn Gen. und Feldmars. Wrangels Excell. den 7. May Anno 1648 fürgangen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 392/198
V posledním roce třicetileté války byly vedeny boje především v západním Německu, kde v čele císařsko-bavorské armády stál generál polní dělmistr hrabě Holzapfel, původním jménem Melander, a bavorský generál Gronsfeld. Švédsko-francouzským jednotkám v tomto prostoru velel Wrangel a Turenne. Dne 7. května došlo mezi oběma armádami u Zusmarskhausenu, nedaleko Augsburgu, k bitvě, v níž byli císařsko-bavorští poraženi. Jejich hlavní velitel Holzapfel byl zde smrtelně zraněn a zemřel brzy poté v Augsburgu, kam byl po bitvě překotně dopraven.
Münster, Dne
15.05.1648Jde o velkou rytinu, představující slavnostní ratifikaci míru uzavřeného mezi dlouholetými válečnými protivníky – Španěly a Nizozemci. Uprostřed je velká tabule, pokrytá přikrývkou, s mnoha listinami, různými knihami a jinými dokumenty. Za stolem je shromážděna početná skupina osob. Hodnostář, jenž právě pokládá ruku k přísaze na krucifix a evangelium, je vyslanec španělského krále, hrabě Seneranda. Vlevo za židlí stojí velitel münsterské posádky. Originál obrazu (od nizozemského malíře Terburcha) je v londskýnské „National – Gallerie“, menší olejová kopie je v Münsteru. – V zobrazeném sále, v němž se koná mírová konference, je lustr s Pannou Marií, na stěně je nápis: „Pax optima rerum“.
Signace: Geraert Terburch pinxit. – Jonas Suyderhoef sculpsit.
Autor: Terburch Geraert, nizozemský malíř
Originální název: Icon exactissima, qua ad vivum exprimitur solennis conventus legatorum plenipotentiarum Hispaniarum regis Philippi IV. et ordinum generalium faederati Belgii, qui pacem perpetuam paullo ante sancitam extraditis utrinque instrumentis iuramento confirmarunt, monasterii Westphalorum in domo senatorio. Anno CI I C XLVIII. idibus Maii.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 395/285
Mír mezi Španělskem a Nizozemím byl uzavřen 15. května 1648, tedy o několik měsíců dříve než vlastní tzv. vestfálský mír, který byl ratifikován dne 24. října 1648, rovněž v Münsteru, a jímž byla ukončena třicetiletá válka. Tímto konkrétním podpisem mezi Španělskem a Nizozemím skončila tzv. osmdesátiletá válka, kterou obě země vedly již od roku 1568 a jejíž pozdější fáze byla součástí geograficky rozsáhlejší třicetileté války. Pro Nizozemí měl tento mír obrovský význam. Již v 17. století se celé Nizozemí stalo finančním a burzovním středem tehdejšího světa, mělo mnoho zámořských obchodních stanic a kolonií. Rozlohou se však nemohlo měřit s ostatními evropskými velmocemi a neustálý spor se Španělskem dále ohrožoval jeho územní celistvost. Část celého území, tzv. Španělské Nizozemí (zhruba území dnešní Belgie), sice zůstalo součástí španělské říše, zbylé provincie, kde převládalo protestantské vyznání, se ale definitivně osamostatnily bez dalších španělských nároků.
Münster, Dne
15.05.1648Velká rytina nizozemského původu představuje uzavření míru mezi Španělskem a generálními státy nizozemskými. Uprostřed u kulatého stolu sedí několik mužů s velkými klobouky, z nichž jeden předává jinému, stojícímu, listinu. V pozadí je početné obecenstvo a vpravo psík. Je tu i portál s alegorickou figurou Spravedlnosti. Po obou stranách hlavního obrazu je po třech detailních pohledech s krátkými texty, jež vysvětlují jednotlivé scény mírového jednání. Pod obrazem je mimo výše citovaný úryvek z Lukášova evangelia ještě nizozemská báseň s mírovým námětem.
Signace: Rombut vanden Hoeye excud.
Autor: Hoeye Rombut van den, nizozemský rytec
Originální název: Eere zy God inde hoogste Hemelen, ende vreede op der Aerden. Luce 2. 14.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 396/466
Mír mezi Španělskem a Nizozemím byl uzavřen 15. května 1648, tedy o několik měsíců dříve než vlastní tzv. vestfálský mír, který byl ratifikován dne 24. října 1648, rovněž v Münsteru, a jímž byla ukončena třicetiletá válka. Tímto konkrétním podpisem mezi Španělskem a Nizozemím skončila tzv. osmdesátiletá válka, kterou obě země vedly již od roku 1568 a jejíž pozdější fáze byla součástí geograficky rozsáhlejší třicetileté války. Pro Nizozemí měl tento mír obrovský význam. Již v 17. století se celé Nizozemí stalo finančním a burzovním středem tehdejšího světa, mělo mnoho zámořských obchodních stanic a kolonií. Rozlohou se však nemohlo měřit s ostatními evropskými velmocemi a neustálý spor se Španělskem dále ohrožoval jeho územní celistvost. Část celého území, tzv. Španělské Nizozemí (zhruba území dnešní Belgie), sice zůstalo součástí španělské říše, zbylé provincie, kde převládalo protestantské vyznání, se ale definitivně osamostatnily bez dalších španělských nároků.
Wasserburg, Dne
05.06.1648Na pravé straně rytiny je vrch se dvěma mohutnými stromy a švédskou baterií tří děl, ostřelujících město Wasserburg, které leží na poloostrově, vbíhajícím do toku řeky Innu. Wasserburg ležíí přibližně 45km severně bavorsko-rakouských hranic. Nad obrazem je stručný německý vysvětlující text a dole legenda: AP.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Gelegenheit der Statt Wasserburg und wie die königl. Schwed. und Französische Armen ein Versuch darauf gethan den 5. Juny und den 8. dito wieder abmarschiert. Anno 1648.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 397/352
V roce 1648 měla spojená francouzsko-švédská armáda pod Turennem a Wrangelem značnou převahu nad císařsko-bavorskými jednotkami, jimž velel generál Gronsfeld. Po porážce u Zusmarshausenu v Bavorsku dne 7. května 1648, kde byl smrtelně zraněn generál Holzapfel, nebyli císařští již schopni čelit francouzsko-švédskému nájezdu a ustupovali nepřetržitě pod nepřátelským tlakem směrem k jihovýchodu. Wrangel a Turenne forcierovali řeku Lech na témže místě, jako kdysi Gustav Adolf. Vévoda Maxmilián Bavorský byl nucen chvatně opustit Mnichov a hledat přístřeší v Salzburgu. Císařsko-bavorské vojsko ustoupilo za Inn. Když však k řece přitáhli pronásledující Francouzi a Švédové, nepodařilo se jim u Wasserburgu ani u Müldorfu Inn překročit, nikoli však pro úspěšné protiopatření nepřítele, nýbrž pro neobyčejně vysoký stav vody v řece v důsledku jarních dešťů. Po několika bezúspěšných pokusech přebrodit rozvodněný Inn odtáhla švédsko-francouzská armáda zpět. Mezitím byl totiž Gronsfeld posílen vojsky Piccolominiho a Enkeforta a další švédsko-francouzský postup do rakouského vnitrozemí byl již nemyslitelný.
Antwerpen, Dne
05.06.1648Lept je velmi jemně rytý a svým kompozičním pojetím námětu prozrazuje ruku zkušeného mistra s vytříbeným vkusem. V pozadí je antverpská radnice, před níž je tribuna s řečníkem, stojícím za pultem. Náměstí je přeplněno lidmi. Vpravo je řada domů se středověkými štíty. Vlevo na balkoně je několik sedících osob, pravděpodobně hodnostářů města. Radnice má krásný renesanční štít. Dole ve středu je obdélné pole s výše uvedeným nizozemským textem.
Signace: F. v. Wyngaerdde excud. W. Hollar fecit
Autor: Wyngaerde F. V., nizozemský mědirytec
Originální název: Eygentlycke Afbeeldinghe ende maniere van de publicatie van den Peys taschen syna Mayesteyt den Connick van Spagnien ende Heeren Staten Generael van de vereenich Nederlanden op eene stellagie voor het Stadthuys van Antwerpen ter presentie van de Heeren Schouleth, Amptman Borghemeesters, Schep etc. ende een grote menichte van toehorders 5. Juny 1648.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 398/472
Mír mezi Španělskem a generálními stavy spojeného Nizozemí byl ratifikován dne 15. května 1648 v Münsteru a oznámen nizozemské veřejnosti dne 5. července téhož roku v Antverpách, což zobrazuje právě popsaný Hollarův obraz.
Mühldorf, Dne
09.06.1648 (do 26.06.1648)Široký tok Innu dělí plochu rytiny na dvě části: na levém břehu leží městečko Müldorf – jen schematicky načrtnuté – městské hradby a významnější budovy jsou dokresleny. Podél Innu, na druhém břehu, jsou zákopy a šance Francouzů a Švédů. Vlevo nahoře je viněta se shora doslova uvedeným vysvětlujícím textem. Dole je stuha s legendou: A– G.
Signace: Johann Merk ingenieur delineavit.
Autor: Merk Johann, inženýr pro opevňovací stavby
Originální název: Grundrisz der Statt Müldorff und wie von den schwedischen den 9. Juny ald(s)o ein Versuch gethan über den Inn zu kommen, aber den 26. dito wieder von dannen gezogen. 1648.“
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 399/291
V roce 1648 měla spojená francouzsko-švédská armáda pod Turennem a Wrangelem značnou převahu nad císařsko-bavorskými jednotkami, jimž velel generál Gronsfeld. Po porážce u Zusmarshausenu v Bavorsku dne 7. května 1648, kde byl smrtelně zraněn generál Holzapfel, nebyli císařští již schopni čelit francouzsko-švédskému nájezdu a ustupovali nepřetržitě pod nepřátelským tlakem směrem k jihovýchodu. Wrangel a Turenne forcierovali řeku Lech na témže místě, jako kdysi Gustav Adolf. Vévoda Maxmilián Bavorský byl nucen chvatně opustit Mnichov a hledat přístřeší v Salzburgu. Císařsko-bavorské vojsko ustoupilo za Inn. Když však k řece přitáhli pronásledující Francouzi a Švédové, nepodařilo se jim u Wasserburgu ani u Müldorfu Inn překročit, nikoli však pro úspěšné protiopatření nepřítele, nýbrž pro neobyčejně vysoký stav vody v řece v důsledku jarních dešťů. Po několika bezúspěšných pokusech přebrodit rozvodněný Inn odtáhla švédsko-francouzská armáda zpět. Mezitím byl totiž Gronsfeld posílen vojsky Piccolominiho a Enkeforta a další švédsko-francouzský postup do rakouského vnitrozemí byl již nemyslitelný.
Moosburg, Dne
01.07.1648 (do 31.08.1648)Jde o mapu lesnatého povodí řeky Isar s přítokem říčky Amber. Uprostřed obrazu je městečko Moosburg, z něhož je dokreslena jen jedna budova, patrně kostel. Vlevo nahoře je latinský, vpravo dole německý text s legendou: A–M.
Jako signatáři jsou uvedeni u spodního okraje listu:
Carl Henric a Osten Ing. delin.“ a na ozdobné vinětce: „Durch Cornelium von dem Busch, General. quart. meister.
Signace: neuvedena
Autor: Osten Carl Henricus, fortifikační inženýr
Originální název: Eigentliche Delineation und Andeutung beider alliierten Läger und bequemen Standes bey Mosburg. Vedera delineatio castrorum utriusque exercitus foederati ad Mospurgam Anno 1648.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 401/276
Po bitvě u Zusmarshausenu v Bavorsku dne 7. května 1648, v níž byli císařští poraženi a jejich velitel, generál polní zbrojmistr Holzapfel-Melander smrtelně zraněn, usadila se švédsko-francouzská armáda pod Wrangelem a Turennem přechodně v povodí řeky Isar u Moosburgu a Dingelfingu. Rytina vyobrazuje tuto situaci u Moosburgu, jenž leží přibližně 40 km severozápadně od Mnichova, směrem k Lanshutu. Císařské a bavorské jednotky tábořily opodál, byly však brzy nuceny k ústupu k jihovýchodu, za tok Innu. Přesila francouzsko-švédských spojenců je pronásledovala až k Innu, hladina řeky však v důsledku jarních dešťů neobyčejně stoupla a spojenci byli nuceni po několika nezdařených pokusech o překročení rozvodněného Innu zastavit svůj vítězný postup, který směřoval do nitra rakouských dědičných zemí.
Dne
01.07.1648 (do 31.12.1648)Na rytině je vyobrazena hubená kráva s flanderským znakem, která je držena za rohy dvěma muži a za ocas jakýmsi knězem. Pod krávou leží dva žoldnéři a sají mléko z vemena. V pozadí je dunkerský přístav. Pod obrazem je nizozemská a francouzská báseň, obsahující rozmluvu všech osob vyobrazených kolem flanderské krávy a označených písmeny A – G.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Der Castilianen uyt-vaert: Mitsgaders de Vlaemsche Melck-Koe. Waer in claerlijk vertoont wordenden bedroeften toestant der verheerde Provintien, von Oost en West Vlaenderen. La vache de Flandres dans laquelle on voit comme cette province est réduite par le gouvernement des Castellians.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 427/117
Mědirytina se dotýká vleklého boje, jenž vedly Španělsko, Francie a generální stavy spojeného Nizozemí o flanderské území. Od r. 1556 náležely Flandry Španělsku. Ludvík XIV. se však velmi angažoval pro získání této provincie Francií a i generální stavy nizozemské si pochopitelně činily na ni nároky. Tyto tři různé názory na vlastnictví téhož území vyvolaly přirozeně válku, která trvala několik desetiletí. Otázka sporného území byla konečně vyřešena mírem vestfálským r. 1648, mírem pyrenejským r. 1659 a mírem nimwegským r. 1678. Každý z uchazečů obdržel přiměřený podíl.
Na obraze mluví zástupce Flander A: „Poplach! Je zde čert, který nám chce odvést krávu!“ Farář flanderský B: „Pomoc! Chtějí nám odvést naši dobrou krávu. Držím ji za ocas!“ Pán z Francie C: „Faráři, dej krávě pokoj! Zde nemá dobrou pastvu, bude lépe, odvedu-li ji na naše louky, kde kvetou lilie.“ (rozuměj bílá lilie francouzská). Nizozemský rytíř D: „Faráři, stejně nic nesvedeš! Je to jedno, bude-li kráva u nás, nebo ve Francii.“ Španělský pán E: „K čertu, kdo nás stále zneklidňuje? Pro pikle Oranžských pánů budeme nakonec nuceni opustit toto zvíře a odejít do Španělska!“ Nizozemský rybář a sedlák G: „Co je vám platný váš vztek, ten, který odvede krávu, není vojákem, dobře ji zná, i jeho otec ji od srdce miloval, a proto doufám, že s ní bude dobře zacházet.“
Dne
01.07.1648 (do 31.12.1648)Na rytině jsou kruhovitě, nepravidelně umístěny obrázky scén znázorňující kazatele v kostele, trůnícího krále s děťátkem u nohou a veselici selských dožínek. Vlevo je věž s praporem, u jejíhož vchodu je důstojník s trnovou korunou na hlavě v doprovodu dvou vojáků. Říká (v překladu): „Bůh mi buď milostiv! Lidé mne chtějí ztýrat. Stále se mezi sebou hádají a mne trápí!“ Opodál je ruka se štítem a věncem; nápis praví: „Neboj se! Jsem tvým štítem a velkou odměnou!“ Pod rukou prochází zástup zločinců a ničemů „v rouše beránčím“, lupičů, zlodějů, drancovníků a za nimi obluda (ďábel), foukající za nimi dým. Dále je tu štít s mečem a u toho nápis: „precibus et armis“. Prázdná místa mezi jednotlivými zobrazenými scénami jsou zpravidla vyplněna žalmovými citáty z bible.
Signace: neuvedena
Autor: Hollar Václav z Práchně, český mědirytec
Originální název: Pax in Choro, Toro, Thoro.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 428/143
Leták na jedné straně vyzdvihuje blahodárné účinky míru v životě příslušníků všech stavů a tříd (panovník, církev a drobný lid), na druhé straně staví proti tomu do příkrého protikladu zhoubné a ničivé síly války. Autor tisku drasticky moralizuje obrazem i slovem.
Zíbrt přisuzuje tuto grafikou Václavu Hollarovi a časově ji určuje rokem 1648. Není však jisto, zda náš list je Hollarovým originálem, nebo jde-li o současný přetisk nebo napodobeninu podle Hollarovy předlohy.
Dingolfing, Dne
16.07.1648 (do 13.08.1648)Rytina má charakter mapy; napříč zobrazeným územím protéká řeka Isar, po obou březích je několik vojenských táborů. Vlevo nahoře je ozdobná stuha s legendou 1–9, dole vpravo na ozdobné, barokní kartuši je další legenda A – Z. Poměrně obsáhlý německý vysvětlující text, který je doslova citován shora, je umístěn v oválné kartuši uprostřed nahoře.
Signace: Per Cornelium van den Busch, General-Quartiermeister.
Autor: Dusch Cornelius van den, Generalquartiermeister, nizozemský kartograf
Originální název: Der Allyrten Armeen Feldlager bei Dingelfing, und gegentheils Kaiserl. und Churbayrischen Armeen, bei dem Dorff Maming, das schwedische unterm Commando ihr Excell. Herrn Gen. Feldmarschallen Carl Gustav Wrangell, das französische unterm Commando der Herrn Gen. de Tourenne. Gegentheils das Kayserliche unterm Commando des Herrn Generalleutnants Piccolomini und Chur-Bayrische unter Commando des Herrn Feldmarschalls Enckefurth, das schwedische Lager angefangen den 16. July und auffgehoben den 18. August, das Kayserliche angefangen den 24. July und auffgehoben den 13. August Anno 1648.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 402/303
Po bitvě u Zusmarshausenu v Bavorsku dne 7. května 1648, v níž byli císařští poraženi a jejich velitel, generál polní zbrojmistr Holzapfel-Melander smrtelně zraněn, usadila se švédsko-francouzská armáda pod Wrangelem a Turennem přechodně v povodí řeky Isar u Moosburgu a Dingelfingu. Rytina vyobrazuje tuto situaci u Moosburgu, jenž leží přibližně 40 km severozápadně od Mnichova, směrem k Lanshutu. Císařské a bavorské jednotky tábořily opodál, byly však brzy nuceny k ústupu k jihovýchodu, za tok Innu. Přesila francouzsko-švédských spojenců je pronásledovala až k Innu, hladina řeky však v důsledku jarních dešťů neobyčejně stoupla a spojenci byli nuceni po několika nezdařených pokusech o překročení rozvodněného Innu zastavit svůj vítězný postup, který směřoval do nitra rakouských dědičných zemí.
Praha, Dne
26.07.1648Jde o schematicky provedený plán Prahy, v němž jednotlivé městské čtvrti nejsou dokresleny a zůstaly na jejich místě prázdné plochy. Městem protéká Vltava (Moltau Fluss). Vpravo dole je ozdobná čtyřhranná kartuše s legendou A–O, z níž vysvítá, že se jedná o plán Prahy před obléháním Švédy v létě r. 1648. Pod horním okrajem mědirytiny je shora uvedený stručný nápis.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Grundrisz der Prager Stätte.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 400/379
Švédové dobyli Hradčany a Malou Stranu v červenci r. 1648 na základě zrady vypovězeného císařského hejtmana Ottowaldského, který švédskému generálu Königsmarkovi vyzradil nehlídaný vchod do obranného systému Hradčan. Ač tato věc způsobila mezi pražským občanstvem velký rozruch, bránili se Pražané tvrdošíjně pod velením generála Colloreda, než přišly posily pod Puchheimem z Kladska a pod Contim z Budějovic. V srpnu upustil Königsmark od obléhání Prahy a dal se na pochod proti Puchheimovi do jižních Čech, který v důsledku nedostatku krmiva pro koně nemohl zůstati v Praze. Staré Město pražské odolalo švédským pokusům o dobytí. Obléhání Prahy bylo pak znovu zahájeno dne 5. října 1648 Karlem Gustavem falckrabím nad Rýnem.
Tábor, Dne
13.08.1648Ve středu rytiny je znázorněno město Tábor jen schematicky; podrobně byl rytcem proveden jen kostel a fortifikační systém, obklopující město, zbytek tvoří prázdné plochy. Na pravé straně je rybník Jordán, vlevo protéká Lužnice. V pozadí jsou zakresleny lesnaté vrchy, z nichž na jednom je chotovinský kostel. V pravém rohu je šikmo umístěn městský znak Tábora, vlevo je prázdná kartuše. Vlevo dole je čtvercové pole s legendou: A–O.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Obsidio Taboris in Bohemia Anno 1648. Belagerung Tabor in Böhmen Anno 1648.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 403/323
V době švédského obléhání Prahy pod Wittenbergem a Königsmarkem, v létě 1648, přispěchal na pomoc tísněnému městu císařský generál hrabě Puchheim s větším oddílem jezdectva. Poněvadž Praha ještě nebyla zcela Švédy obklíčena, vnikl až do Starého Města. Nedostatek potravy pro koně však brzy přiměl jezdecký oddíl Puchheimův k opuštění Prahy vyšehradskou branou směrem do jižních Čech. Jakmile se však o tom dozvěděl Wittenberg, dal se na pochod v Puchheimových stopách a dohonil jej nedaleko Hluboké. Došlo k střetnutí, v němž byli císařští jezdci poraženi a Puchheim zajat. Wittenberg pak plenil a drancoval v celém prostoru jižních Čech, dostal se v srpnu r. 1648 před Tábor, oblehl jej a po osmidenním intenzivním ostřelování město kapitulovalo. Wittenberg zde našel bohatou kořist, poněvadž mnoho majetných lidí z okolí uschovalo svůj majetek před švédským pleněním v opevněném Táboře.
Tábor, Dne
13.08.1648Jde o malý pohled na město Tábor, ležící na vyvýšenině; za městem protéká Lužnice, vlevo je popis města z hlediska historického. Je to umělecky vyspělé rytecké dílo, prozrazující jemný vkus autorův.
Signace: Gabriel Bodenehr excudit.)
Autor: Bodenehr G., mědirytec a kartograf
Originální název: Thabor
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 404/459
V době švédského obléhání Prahy pod Wittenbergem a Königsmarkem, v létě 1648, přispěchal na pomoc tísněnému městu císařský generál hrabě Puchheim s větším oddílem jezdectva. Poněvadž Praha ještě nebyla zcela Švédy obklíčena, vnikl až do Starého Města. Nedostatek potravy pro koně však brzy přiměl jezdecký oddíl Puchheimův k opuštění Prahy vyšehradskou branou směrem do jižních Čech. Jakmile se však o tom dozvěděl Wittenberg, dal se na pochod v Puchheimových stopách a dohonil jej nedaleko Hluboké. Došlo k střetnutí, v němž byli císařští jezdci poraženi a Puchheim zajat. Wittenberg pak plenil a drancoval v celém prostoru jižních Čech, dostal se v srpnu r. 1648 před Tábor, oblehl jej a po osmidenním intenzivním ostřelování město kapitulovalo. Wittenberg zde našel bohatou kořist, poněvadž mnoho majetných lidí z okolí uschovalo svůj majetek před švédským pleněním v opevněném Táboře.
Landsberg, Dne
28.09.1648 (do 29.09.1648)Na velmi široké a nízké rytině je zobrazen dlouhý úsek toku Lechu a bojové postavení dvou armád v dlouhých tvarech. U pravého okraje je město Landsberg, z něhož je stříleno z děl. Celá plocha vyobrazené krajiny je rozdělena na čtyřhranná pole a poseta jednotlivě stojícími stromy s kulovitými korunami. Vpravo je německý vysvětlující text, vlevo týž nápis latinský.
Signace: Carl Henric a Osten ingenieur delineavit.
Autor: Osten Carl Henricus, fortifikační inženýr
Originální název: Abrisz und Andeutung, wie die allyrten Armeen als schwedische und französische den 28. und 29. September 1648 unweit von Landsbergk in Bataglia gestanden und ihr Gegentheil erwartet.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 406/471
Po překotném ústupu císařsko-bavorských vojsk pod Gronsfeldem v květnu 1648 pod tlakem spojeneckých (švédsko-francouzských) jednotek Wrangelových a Turennových k Lechu, Dunaji až posléze za tok Innu, nastal opět obrat v prospěch císařských a bavorských vojsk. Spojenci již nemohli překročit jarními dešti rozvodněný Inn a císařsko-bavorské vojsko mezitím obdrželo posilu jednotek generálů Piccolominiho a Enkeforta. Wrangel a Turenne shledali, že další postup na východ je nemyslitelný a rozhodli se pro ústup. Když dorazili opět k Lechu, nastala zobrazená situace přebrodění vozatajstva a k večeru téhož dne (30. září 1648) následoval přechod ostatních bojových jednotek spojenecké armády. Ihned po překročení Lechu pokračovali Wrangel a Turenne v ústupu k severozápadu.
Scheuringen, Dne
30.09.1648Na širokém obrazu je znázorněno postavení spojeneckých (švédsko-francouzských) vojsk u vesnice Scheuringen; opodál je vidět zámky Lichtenburg a Hallenberg. Popředí tvoří les a tok řeky Lech, přes který právě přechází spojenecké vozatajstvo. Vlevo dole v rohu je ozdobná čtyřhranná kartuše s německým vysvětlujícím textem a legendou: A–D. Nápis je uveden i latinsky.
Signace: Corn. van dem Busch. Carl Henric. von Osten ing. delin.
Autor: Osten Carl Henricus, fortifikační inženýr
Originální název: Abrisz und Andeutung, wie die schwedische und französische Arméen den 30. Septembris 1648 bey dem Dorf Scheuringen in Bataliglia gestanden, ihre Bagage über den Lech gehen lassen und gegen den Abend auch gefolget.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 405/439
Po překotném ústupu císařsko-bavorských vojsk pod Gronsfeldem v květnu 1648 pod tlakem spojeneckých (švédsko-francouzských) jednotek Wrangelových a Turennových k Lechu, Dunaji až posléze za tok Innu, nastal opět obrat v prospěch císařských a bavorských vojsk. Spojenci již nemohli překročit jarními dešti rozvodněný Inn a císařsko-bavorské vojsko mezitím obdrželo posilu jednotek generálů Piccolominiho a Enkeforta. Wrangel a Turenne shledali, že další postup na východ je nemyslitelný a rozhodli se pro ústup. Když dorazili opět k Lechu, nastala zobrazená situace přebrodění vozatajstva a k večeru téhož dne (30. září 1648) následoval přechod ostatních bojových jednotek spojenecké armády. Ihned po překročení Lechu pokračovali Wrangel a Turenne v ústupu k severozápadu.
München, Dne
01.10.1648 (do 02.10.1648)Na široké mědirytině je na okraji dole zakresleno městečko Schwäbisch München (tj. Švábský Mnichov) a poblíž ve dvou dlouhých tvarech je bojový nástup obou armád. Uprostřed hořejšího tvaru jsou dvě pálící děla. Území je rozděleno – jako obvykle – na čtvercová pole. Vpravo a vlevo nahoře je německý, resp. latinský vysvětlující text.
Signace: Lept není signován, je však nesporně dílem Ostenovým, resp. Buschovým.
Autor: neznámý
Originální název: Abriss und Andeutung, wie die schwedische und französische Arméen da sie über den Lech gegangen und Bayerlandt quitiert den 1. und 2. Octobria Anno 1648 bey dem Flecken Schwäbishen München in Bataglia gestanden und ihr Gegentheil erwartet.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 407/449
Po tažení švédských a francouzských vojsk k jihovýchodu přes Lech, Dunaj až k Innu, v květnu 1648, a po jejich ústupu zpět přes Lech dne 30. září 1648, postavili Wrangel a Turenne své armády dne 1. a 2. října do obranného tvaru nedaleko městečka Schwäbisch-München a očekávali tu příchod císařsko-bavorské armády, která postupovala pod velením Piccolominiho, Enkeforta a Gronsfelda v jejich patách. K očekávanému střetnutí však nedošlo, poněvadž Wrangel se švédskou částí armády odtáhl k Ohrnbau nad řekou Altmühle a Turenne s Francouzi k Feuchtwangenu. Císařští překročili Dunaj u Ingolstadtu, aby vnikli do prostoru Horní Falce ještě před Švédy.
Praha, Dne
05.10.1648 (do 02.11.1648)Na levé polovině rytiny je část Prahy (nelze rozeznat, o kterou jde), na niž Švédové velmi intenzivně útočí. Je tu spleť bitevní vřavy a mnoho různých, velmi podrobně provedených vojenských scén, např. umístění děla, poskytování první pomoci raněným přímo na bojišti, nad hlavami bojujících jsou vidět létající dělové projektily a na vyvýšených místech jsou zobrazeny celé pálící dělostřelecké baterie. Na obloze je umístěna ozdobná stuha se stručným určujícím nápisem. Celková kompozice i jednotlivé mistrně provedené detaily na první pohled prozrazují vysoké umělecké kvality autorovy i vynikající práci mědiryteckou.
Signace: neuvedena
Autor: Screta Carlo, český malíř
Originální název: Bestürmbung der Prager Stätte 1648.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 411/468
Jakmile odtáhl dne 15. srpna 1648 z Prahy Wittenberg, aby pronásledoval a u Hluboké porazil císařské jezdectvo generála Puchheima, zesílili pražští velící generálové Conti a Colloredo obranyschopnost města, které čekalo další obléhání. Byla učiněna různá opatření k odražení nepřátelského náporu: byli vyzbrojeni studenti a klášterní řeholníci, městské hradby byly opraveny a byly dokonce vyrobeny ruční granáty. Dne 5. října přitáhl Karel Gustav falckrabí rýnský s vojskem a současně se vrátil i Wittenberg se svou jednotkou z excurze po jihozápadních Čechách, kterou využil hlavně k nehoráznému plenění mezi civilním obyvatelstvem. Nastalo velmi intenzivní obléhání Prahy, které však pro hrdinný odpor a tvrdošíjnost obhájců (vojáků, měšťanů i studentů) nevedlo k dobytí města, nýbrž způsobilo u Švédů citelné ztráty (přibližně 800 mužů). Falckrabí rýnský žádal nejprve o krátkodobé příměří, aby mohli být pohřbeni padlí. Když se však dozvěděl, že se blíží Pražanům na pomoc císařská armáda, rozhodl se pro likvidaci obléhání dne 2. listopadu 1648. Z řad pražských obhájců padlo: 13 studentů, 2 kněží, 103 měšťanů a 101 vojáků, tedy celkem 219 mužů. Raněných bylo 475. Ztráty dobyvatelů byly několikanásobně vyšší.
Praha, Dne
05.10.1648 (do 02.11.1648)Jde o pohled na Prahu od východu; v popředí je několik dělostřeleckých baterií pálících na město. V pozadí je vidět silueta Hradčan a hladová zeď. Na Malé Straně je velký požár s hustým dýmem. Uprostřed na obloze je jakýsi závěs s dvěma ženskými figurami, jedna s čápem, který jednou nohou drží malou kouli, druhá se štítem, na němž je nápis: „Benevolentia optimum praesidium 1648.“ Vlevo je portrét generála Rudolfa Colloreda, vpravo Inocence Contiho, oba v oválech, ozdobených vavřínovými a palmovými ratolestmi. Byli to císařští generálové, kteří hájili Prahu proti Švédům. – Celková kompozsice obrazu i jednotlivé, mistrně provedené detailní náměty prozrazují na první pohled vysoké umělecké kvality autorovy (Škréta) i vynikající práci mědiryteckou (Merian).
Signace: Carlo Screta delineavit. M. Merian excudit.
Autor: Screta Carlo, český malíř
Originální název: Wahrer Abriss beyder königlichen Haubt Alt und Neustatt Prag wie dieselben von dess königl. Schwedischen Generalissimi fürstl. Durchlaucht Herrn Herrn Carl Gustavo Pfalzgraffen bey Rhein Hertzogen in Bayern, den 5. Octobris belägert mit Approci, Minen, Canonieren und Stürmben stark bedrängt und dann den 2. Novembris 1648 wiederumm verlassen und quittiert worden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 412/465
Jakmile odtáhl dne 15. srpna 1648 z Prahy Wittenberg, aby pronásledoval a u Hluboké porazil císařské jezdectvo generála Puchheima, zesílili pražští velící generálové Conti a Colloredo obranyschopnost města, které čekalo další obléhání. Byla učiněna různá opatření k odražení nepřátelského náporu: byli vyzbrojeni studenti a klášterní řeholníci, městské hradby byly opraveny a byly dokonce vyrobeny ruční granáty. Dne 5. října přitáhl Karel Gustav falckrabí rýnský s vojskem a současně se vrátil i Wittenberg se svou jednotkou z excurze po jihozápadních Čechách, kterou využil hlavně k nehoráznému plenění mezi civilním obyvatelstvem. Nastalo velmi intenzivní obléhání Prahy, které však pro hrdinný odpor a tvrdošíjnost obhájců (vojáků, měšťanů i studentů) nevedlo k dobytí města, nýbrž způsobilo u Švédů citelné ztráty (přibližně 800 mužů). Falckrabí rýnský žádal nejprve o krátkodobé příměří, aby mohli být pohřbeni padlí. Když se však dozvěděl, že se blíží Pražanům na pomoc císařská armáda, rozhodl se pro likvidaci obléhání dne 2. listopadu 1648. Z řad pražských obhájců padlo: 13 studentů, 2 kněží, 103 měšťanů a 101 vojáků, tedy celkem 219 mužů. Raněných bylo 475. Ztráty dobyvatelů byly několikanásobně vyšší.
Münster, Dne
14.10.1648Jde o kulatý obraz, vsazený do čtverce a představujícího alegorii míru. Na vyvýšeném místě sedí korunovaná žena, ozdobená říšskou orlicí, patrně „Germania“. Druhá ženská figura, bezpochyby personifikovaný mír, stojí na oblaku, v levé ruce drží vavřínovou ratolest a pravici podává Germanii. Na obloze jsou dva troubící andělé s prapory, na nichž je nápis: „mír“. Kolem této empory je skupina klečících a modlících se osob. Ve čtyřech rozích jsou ozdobné kartuše s alegorickými vyobrazeními náboženské víry, bohatství, pilnosti a slávy. Nad obrazem je shora doslova uvedený text, letopočet 1648 a latinský verš. Pod obrazem je německá báseň s mírovou teématikou, nabádající k díkuvzdávání Bohu za mír. Kolem kulatého obrazu je text bohachvalného žalmu č. 147 a věnování „Domino Josepho Furtenbach…
Signace: neuvedena
Autor: Arnold Jon., mědirytec
Originální název: Sinn-Bild über den im Jahr 1648, den 14. Tag des Winmons zu Münster getroffen und beschlossenen allgemeinen Reichsfrieden.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 408/121
Rytina vyjadřuje radost a spokojenost třicetiletou válkou těžce zkoušeného německého národa nad uzavřením vestfálského míru v Münsteru dne 14. října r. 1648.
Dne
24.10.1648Na obraze je korunovaná ženská figura, držící v pravici korouhev s obrazem věnce a v levici palmovou ratolest. Tato postava symbolizuje mír. Stojí na usmrceném vojáku, což znázorňuje ukončení války a nastolení míru. Na levé straně obrazu je mnoho rozházeného bojového náčiní, např. pušky, kopí, hlavně děl, buben, bojové standarty, prostřelená přilba, sud s prachem apod. V pozadí je zapřažený vojenský vůz, vojenské oddíly a ozbrojení jednotlivci. Na vrchu je vidět stavba hradu. Na levé straně nahoře, na oblaku, je vyobrazen Bůh, který světelným paprskem ozařuje alegorickou postavu míru. V pravici drží říšské jablko. Po obou stranách obrazu je obsáhlá německá báseň s mírovým námětem. Mimoto je tu citována řada žalmů, které lze jakkoliv aplikovat na téma míru.
Signace: Allen Christlichen & friedliebenden Hertzen dediciert & überschrieben durch Mathaeum Rembolden Kupferstechern und Kunsthändlern in Ulm 1648.
Autor: Rembold Mathtius, rytec a obchodník s uměleckými předměty v Ulmu
Originální název: Est ist Fried, Psalm 46. v 6. 7. Kommet her und schawet die Werck des Herrn, der auff Erden solch Zerstören anrichtet, der den Kriegen stewert in aller Welt, der Bogen zerbricht, Spiesz zerschlägt und Wägen mit Fewer verbrennt.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 409/119
Jde o leták, který se podrobně zabývá obrazem i slovem ukončením války třicetileté z hlediska náboženského. Výstižně vyjadřuje mentalitu lidí 17. století, kteří po tři desetiletí trpěli a strádali v jedné z nejkrutějších válek dějin.
Münster, Dne
24.10.1648 (do 25.10.1648)Rytina vyobrazuje poštovního posla na koni, troubícího na malou trubku. Na obloze vpravo je Merkur, přinášející mírové poselství, a vlevo Fama, troubící na dlouhou troubu, na níž je vlajka s císařskou orlicí. Vlevo je dům, z něhož právě vykračují dva muži, v pozadí je zřícenina, moře s lodí a náznakem stavby jakéhosi mostu, po němž vykračuje muž s holí. Vysvětlující německý text je nad obrazovou částí tisku, dole je obsáhlá báseň, která vysvětluje blahodárný vliv míru ve všech životních situacích a končí výzvou k lidstvu, aby křesťanským životem a pokorou si zasloužilo milost stálého míru.
Signace: Bey Marx Antho. Hannas.
Autor: Hannas Marx Anthon, rytec a nakladatel v Augsburgu
Originální název: Freudenreicher Postilion von Münster, den durch des allerhöchsten ohnaussprechliche Gnad, von den vernehmbsten Potentaten der ganzen Christenheit, daselbst den 24. und 25. Oktober Anno 1648. Ratificiererten, underschriebenen und mit grossen Frewden offentlich Publicierten hochwerthen lieben Frieden bringent.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 410/125
Jde o politický leták, který alegoricky znázorňuje vyhlášení vestfálského míru ve dnech 24. a 25. října 1648 v Münsteru. Fama, tj. figura na levé straně oblohy, rozšiřuje radostnou zprávu o uzavření míru, a Merkur představuje blahobyt, který se v důsledku ukončení třicetileté války postupně opět rozšiřuje. Zřícenina symbolizuje zkázu a hospodářské škody způsobené válkou; muži, vycházející z domu, představují civilní, občanský život mužů, vrátivších se z války. Báseň se velmi obsáhle a podrobně zabývá povšechnou situací Německa, nastalou uzavřením míru a končící prosbou k Bohu, aby tu zachoval mír trvale.
Dne
25.09.1649Na rytině je vyobrazen prostor náměstí s velkou budovou, na níž je kamenný portál a vedle široké okno. V okně je mohutný švédský lev, z jehož tlamy vytékají dva proudy vína, červené a bílé. V popředí je velký dav lidí oslavujících mír. Pod obrazem je německý veršovaný text, který vysvětluje zobrazenou scénu a byl (podle Drugulina) složen J. Klayem.
Signace: J. Klay
Autor: Klay J., básník
Originální název: Abbildung des schwedischen Löwens, welcher den 25. des Herbstmonats dieses lauffenden Jahrs bey Ihrer hochfürstlichen Durchlaucht des Herrn Generalissimi Friedenmal rothen und weissen Wein in 6 Stunden häuffig aus dem Rachen flieswn lassen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 429/436
Po skončení třicetileté války byly na mnohých místech uspořádány velké, veřejné mírové oslavy, např. ohňostroje, hostiny, lidové veselice apod. Na této grafice není uvedeno, kde došlo k slavnostní pitce uspořádané „švédským lvem“, některé okolnosti však opravňují domněnku, že to bylo v Norimberku.
Nürnberg, Dne
25.09.1649Grafika zobrazuje velkou hostinu. Nad hustě obsazenou tabulí je baldachýn, po obou stranách jsou instrumentální a vokální skupiny. Vpravo je malíř (J. ze Sandratu), který se zabývá vyobrazením celé scény slavnosti. Opodál je ceremoniář. V pozadí je velký obraz švédského lva. Nad obrazem je obsáhlá německá báseň, která vychvaluje mír a zavrhuje válku honosnými i drastickými slovy.
Signace: neuvedena
Autor: Sandrat, německý malíř
Originální název: Das Schwedische Friedens-Freudenmahl gehalten von des Generalissimi Hochfürstl. Durchlaucht auf dem Gerichtsaale des Rathauses zu Nürnberg, den 25. Heumonds 1649.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 430/384
Jakmile zástupci válčících států ratifikovali podmínky míru v Münsteru dne 14. října 1648 (vestfálský mír), byly uspořádány na různých místech velké oslavy (hostiny, ohňostroje, veselice, apod.), které měly vyjadřovat radost obyvatelstva z ukončení třicetileté, zhoubné války. Vyobrazenou slavnostní mírovou hostinu uspořádal dne 25. září 1649 v Norimberku Karel Gustav falckrabí rýnský, jeden z nejpřednějších švédských vojevůdců z posledních roků války, který v létě r. 1648 obléhal Prahu. Tato hostina byla několikrát zobrazena. Zajímavé je, že v hodovní síni před stolujícími je vyobrazen sedící velký pes.
Nürnberg, Dne
25.09.1649Na velkém obrazu hostiny je vyobrazena vlevo dlouhá tabule se stolovníky, nad nimiž je baldachýn. Vlevo i vpravo jsou instrumentální a vokální skupiny hudebníků. V pozadí jsou i varhany. V pravém popředí je malíř Sandrat zobrazující celou scénu; vedle něho stojí ceremoniář. Ze stropu visí věnce a ratolesti, v pozadí je figura švédského lva. Nad obrazem jsou čtyři německé verše. Dole je legenda, obsahující jména všech účastníků hostiny a německý text, který je doslova uveden výše.
Signace: Wolfgang Kilian sculpsit. – Nürnberg bey Jeremia Dümlern.
Autor: Sandrat, německý malíř
Originální název: Eygentliche Abbildung des Fried- und Freuden-mahls, welches der durchlauchtigste, hochgeborene Fürst und Herr herr Carol Gustav Pfaltzgraw bey Rhein etc. nach Abhandlung der Preliminartractaten in des heiligen Reichs Statt Nürnberg auf dem Rathaussaal den 25. September 1649 gehalten.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 431/474
Jakmile zástupci válčících států ratifikovali podmínky míru v Münsteru dne 14. října 1648 (vestfálský mír), byly uspořádány na různých místech velké oslavy (hostiny, ohňostroje, veselice, apod.), které měly vyjadřovat radost obyvatelstva z ukončení třicetileté, zhoubné války. Vyobrazenou slavnostní mírovou hostinu uspořádal dne 25. září 1649 v Norimberku Karel Gustav falckrabí rýnský, jeden z nejpřednějších švédských vojevůdců z posledních roků války, který v létě r. 1648 obléhal Prahu. Tato hostina byla několikrát zobrazena. Zajímavé je, že v hodovní síni před stolujícími je vyobrazen sedící velký pes.
Dne
01.01.1650 (do 31.12.1650)Tisk zobrazuje slavnostní ohňostroj. Na pravé straně je vidět několik odpálených raket stoupajících do výše. V popředí jsou skupiny diváků a kočár. Vlevo jsou rozestaveny stany a pavilóny, před nimiž je několik přihlížejících hodnostářů. V pozadí je město s věží pozoruhodného tvaru, podobající se tzv. vodní věži. Vpravo dole je oddělené čtvercové pole, v němž je vyobrazena osoba s tyčí stojící na pěti sloupech před mračnem dýmu. Nad popsanou postavou jsou písmena „C R“ s korunou a u nohou je nápis: „CGP vivat.“
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Schwedisches Feuerwerks Anno 1650.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 439/169
Porto Longo, Dne
01.01.1650 (do 31.12.1650)Rytina obsahuje náčrt situace přístavu Porto Longo ležícího na ostrově Elba. Město s pevností je zaznamenáno u horního okraje zakresleného území. Střed města je prázdný, bez kreseb, fortifikační stavby na okraji města jsou však provedeny podrobně. Na hladině moře je vyobrazeno několik lodí. V pravém rohu je široká stuha s mapou ostrova Elba. Dole je další stuha, na níž je umístěn německý nápis a legenda: A–R.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Obsidio castri Porto Longo in Insula Elba. Belägerung der Vestung Porto-Longone in der Insul Elba 1650.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 441/100
Po uzavření vestfálského míru r. 1648, jímž byla ukončena válka mezi hlavními protivníky, tj. římsko-německou říší, Švédskem, Francií a vojsky některých německých kurfiřtů, pokračovala však dále válka mezi Španělskem a Francií. Ve sledu těchto bojů oblehli Francouzi r. 1650 Španěly obsazený přístav a tvrz Porto-Longo na ostrově Elba proti západnímu italskému pobřeží.
Nürnberg, Dne
04.06.1650Na rozměrném listu je podrobně vyobrazen ohňostroj. Vlevo je několik pavilónů s diváky, naproti je ohňostroj, rakety jsou odpalovány v několika řadách současně. Na rytině jsou stoupající rakety znázorněny jako bílé, rozvětvující se světelné sloupy na temném pozadí. Uprostřed je brána s figurou, která je též v detailu zobrazena na odděleném poli vpravo dole. Pod obrazem, téměř ve středu, je obsáhlá legenda: A–Z. Níže je velmi rozsáhlý německý rýmovaný text, který pomocí legendy podrobně líčí průběh slavnostního odpálení ohňostroje.
Signace: Werkstellig gemacht durch Johann Carl Zeuchmeister und Ingenieur etc.
Autor: Sohlippenbach Christoph Carl, dvorní maršálek
Originální název: Kurtze Beschreibung desz künstlichen Feuerwerkes, welches dem durchlauchtigsten hochgeborenen Fürsten Carl Gustaven Pfaltzgraven bey Rhein, in Beyern, zu Gülch, Cleve und Berg Hertzogen, Graven zu Ildentz Spanheim der Mark und Ravensburg, Herrn zu Ravenstein etc. Zu unterthänigen plichtschuldigsten Ehren verbrennet… Christoph Carl von Schlippenbach, dero hochfürstl. Durchlaucht wolverordneter Hofmarschalk.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 432/348
Konec zhoubné třicetileté války byl ještě dlouho po uzavření vestfálského míru oslavován na různých místech, hlavně však v Norimberku. Byly uspořádány davové veselice, hostiny a mohutné ohňostroje, kterými měla být projevena radost obyvatelstva z ukončení jedné z nejkrutějších válek dějin. Tyto mírové oslavy byly vděčným námětem mnoha malířů a rytců, a proto se s nimi setkáváme na relativně četných grafikách. Ohňostroj na této rytině byl odpálen v Norimberku k poctě švédského velitele Karla Gustava falckrabího nad Rýnem.
Nürnberg, Dne
04.06.1650Pod obrazem je dlouhá německá báseň, která popisuje průběh slavnostního odpálení ohňostroje a vyzdvihuje nedocenitelný význam míru. Drugulin uvádí jako autora této básně S. V. Birkena.
Signace: neuvedena
Autor: Birken s. v., básník
Originální název: Das Banquet und Feuerwerk bey den Bleiszhämerl angestellt den 4. Juni im Jahr 1650.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 433/367
Konec zhoubné třicetileté války byl ještě dlouho po uzavření vestfálského míru oslavován na různých místech, hlavně však v Norimberku. Byly uspořádány davové veselice, hostiny a mohutné ohňostroje, kterými měla být projevena radost obyvatelstva z ukončení jedné z nejkrutějších válek dějin. Tyto mírové oslavy byly vděčným námětem mnoha malířů a rytců, a proto se s nimi setkáváme na relativně četných grafikách. Ohňostroj na této rytině byl odpálen v Norimberku k poctě švédského velitele Karla Gustava falckrabího nad Rýnem.
Nürnberg, Dne
26.06.1650Obraz představuje město Norimberk; v popředí je radnice, z níž právě odjíždějí vyslanci. V pozadí je hrad a věž s velkou hvězdou. Napříč oblohou se klene duha a letí tudy holubice míru s ratolestí v zobáčku. Citovaný (a přeložený) německý nápis je umístěn nad obrazem, dole je dvousloký německý chvalozpěv, jehož autorem je podle Drugulina J. Klay. Kresbu přisuzuje Drugulin L. Herberleinovi a jako rytce uvádí A. Kohla.
Signace: Zu finden in Nürnberg bei Paulus Fürsten Kunsthändlern etc.
Autor: Kohl A., mědirytec
Originální název: Nürnbergisches Denkwürdiges Freudenfest wegen desz völlig geschlossenen und daselbst einheltig unterschriebenen Reichsfriedens den 26. / 16. Juny jetzt lauffenden 1650 Jahrs.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 435/99
V Norimberku bylo v letních měsících r. 1650 uspořádáno několik velkých mírových oslav s hostinami, ohňostroji a lidovými veselicemi. Hlavními pořadateli těchto slavností byli švédský vojevůdce posledních válečných roků Karel Gustav falckrabí Rýnský a císařský generál Octavio Piccolomini, duca d´Amalfi. Podmínky míru, přijaté válčícími stranami již 24. října r. 1648 v Münsteru (tzv. vestfálský mír), byly pak ještě několikrát prodiskutovávány na konferencích na různých místech a znovu slavnostně ratifikovány. Takové konference byly pak obvykle zakončeny veřejnou oslavou. Tak tomu bylo i v Norimberku v červnu 1650, což je i námětem této grafiky. Několik figur v popředí tisku živě připomíná styl nizozemských malířů á la Brueghel.
Nürnberg, Dne
26.06.1650Na rytině je vyobrazena mírová konference. Uprostřed prostorné síně je stůl, u něhož sedí a rokuje osm hodnostářů. Opodál u stěn stojí další, bezpochyby méně významní účastníci konference, pravděpodobně odborní poradci hlavních vyslanců. Vlevo jsou renesanční kamna a v pozadí mozaikové okno sestavené z drobných sklíček. V popředí sedí na židlích dalších pět rokujících účastníků schůze. Pod obrazem je stručný vysvětlující nápis a několik veršů J. Klaye, vychvalujících blahodárný mír.
Signace: Johann Klay gekr. poet. L. Heberlein delineavit. A. Kohl excudit. P. Fürst scudit.
Autor: Kohl A., mědirytec
Originální název: Abbildung der bey völlig geschlossenen Friedens-unterschreibung gehaltenen Session in Nürnberg den 26. 16. Juny 1650.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 436/477
V Norimberku bylo v letních měsících r. 1650 uspořádáno několik velkých mírových oslav s hostinami, ohňostroji a lidovými veselicemi. Hlavními pořadateli těchto slavností byli švédský vojevůdce posledních válečných roků Karel Gustav falckrabí Rýnský a císařský generál Octavio Piccolomini, duca d´Amalfi. Podmínky míru, přijaté válčícími stranami již 24. října r. 1648 v Münsteru (tzv. vestfálský mír), byly pak ještě několikrát prodiskutovávány na konferencích na různých místech a znovu slavnostně ratifikovány. Takové konference byly pak obvykle zakončeny veřejnou oslavou. Tak tomu bylo i v Norimberku v červnu 1650, což je i námětem této grafiky. Několik figur v popředí tisku živě připomíná styl nizozemských malířů á la Brueghel.
Nürnberg, Dne
04.07.1650Na pravé straně rytiny je vyobrazen ohňostroj před velkým pavilónem, vlevo je sloup se sochou alegorující mír; v blízkém okolí šermuje několik osob. Vlevo je na obloze měsíc. Nad obrazem je stručný německý nápis, který je doslova uveden výše. Báseň o dvanácti slokách líčí jednak průběh oslavy, jednak vyzdvihuje blahodárný význam míru.
Signace: Sigismund Betulius.
Autor: Betulius Zikmund, básník
Originální název: Das Kayserliche Friedens-Freudenmahl gehalten von des Herrn Duca d´Amalfi Fürstl. Gnaden bey Nürnberg auf S. Johannes Schiessplatz den 24. / 4. Heumonds J. J. 1650.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 434/462
Kromě Švédů oslavovali i císařští konec třicetileté války a uzavření vestfálského míru. Jménem císaře pořádal velkou oslavu míru v Norimberku dne 24. června 1650 generál Octavio Piccolomini duca d´Amalfi, která je zobrazena na této mědirytině.
Nürnberg, Dne
14.07.1650Obraz představuje rozsáhlý prostor, v němž jsou proti sobě postaveny chrám míru a tvrz nepokoje. Uprostřed je sloup se sochou představující mír. V pozadí je krajina okolí Norimberka s lesy, loukami a rolemi. Na ozdobné stuze nad obrazem je umístěn stručný vysvětlující nápis, dole je dlouhá německá báseň oslavující mír a zavrhující válku.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Tempel des Friedens und gegenüber gesetztes Castel des Unfriedens, wie solche bey Ihr. Fürstl. Gnaden Duca de Aamalfi zu Nürnberg gehaltenen Friedensmahle beim hellen Tage anzusehen gewesen.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 437/268
Podmínky míru, přijaté válčícími stranami již 24. října r. 1648 v Münsteru-Osnabrücku (tzv. mír vestfálský), byly pak později ještě několikrát prodiskutovány v konferencích na různých místech a znovu slavnostně ratifikovány. Takové konference byly pak zpravidla zakončeny veřejnou oslavou. Tak tomu bylo i v Norimberku v letních měsících r. 1650; bylo zde uspořádáno několik velkých mírových oslav s hostinami, ohňostroji a lidovými veselicemi. Hlavními pořadateli těchto slavností byli Karel Gustav falckrabí nad Rýnem, jeden z předních švédských vojevůdců z posledních let války (který též zle poznamenal Prahu na podzim r. 1648) a zástupce císařův, generál Octavio Piccolomini, duce d´Amalf. Mírové slavnosti byly přirozeně vděčným námětem mnohým kreslířům a rytcům, jistě i proto, že zaručovaly uspokojivý odbyt „upomínkových obrazů“ mezi obecenstvem. Z téhož důvodu se zachovalo relativně mnoho grafik s touto tematikou.
Nürnberg, Dne
14.07.1650Na velké ploše grafiky je vyobrazen ohňostroj. Stoupající rakety jsou kresleny jako bílé, rozvětvující se sloupy na temném pozadí. Tento jistě efektní způsob znázorňování odpálených raket použili autoři všech našich rytin s ohňostroji. Na pravé straně obrazu je zámek s několika pavilóny, naproti je alegorická socha znázorňující mír, vlevo jsou další stavby budov. V popředí je početné obecenstvo. Vlevo nahoře je oválná kartuše s německým vysvětlujícím textem a císařskou orlicí. Dole je obsáhlá legenda: A – Z a a – g.
Signace: Nürnberg bey Jeremia Dümmlern zu finden. Michael Herz delineavit. Peter Troschel sculpsit.
Autor: Troschel Peter, mědirytec
Originální název: Eignelticher Abrisz desz Feuerwerks-Schlosses und der Baraquen, in welcher ausz Röm. Kay. May. allergnädigsten Begehlch dem königlich schwedischen Generalissimo Herrn Pfaltzgraffen Carl Gustaven etc. Churfürsten und Ständt anwesenden Herren Gesanden auch fürstlichen Persohnen & Frauen-Zimmer vom Herrn Generalleutnant Duca d´Amalfi dasz Fried und Freudenmahl nechst bey Nürnberg auff Sanct. Johannes Schieszplatz den 14. July anno 1650 gehalten ward.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 438/470
Podmínky míru, přijaté válčícími stranami již 24. října r. 1648 v Münsteru-Osnabrücku (tzv. mír vestfálský), byly pak později ještě několikrát prodiskutovány v konferencích na různých místech a znovu slavnostně ratifikovány. Takové konference byly pak zpravidla zakončeny veřejnou oslavou. Tak tomu bylo i v Norimberku v letních měsících r. 1650; bylo zde uspořádáno několik velkých mírových oslav s hostinami, ohňostroji a lidovými veselicemi. Hlavními pořadateli těchto slavností byli Karel Gustav falckrabí nad Rýnem, jeden z předních švédských vojevůdců z posledních let války (který též zle poznamenal Prahu na podzim r. 1648) a zástupce císařův, generál Octavio Piccolomini, duce d´Amalf. Mírové slavnosti byly přirozeně vděčným námětem mnohým kreslířům a rytcům, jistě i proto, že zaručovaly uspokojivý odbyt „upomínkových obrazů“ mezi obecenstvem. Z téhož důvodu se zachovalo relativně mnoho grafik s touto tematikou.
Augsburg, Dne
09.08.1651Na tisku jsou vyobrazeny dvě postavy: spravedlnost a mír. Spravedlnost drží váhu a meč, mír palmovou ratolest. Nad nimi se vznášejí dva andílci s vavřínovým věncem. Po obou stranách obrazu jsou německé texty vztahující se k zobrazeným figurám. Pod obrazem je čtyřsloká německá báseň, nabádající mládež k radosti z míru a odsuzující válku se všemi jejími hrůzami.
Signace: Gedruckt zu Augspurg bey Johasi Ulrich Schönigk.
Autor: Schönigk Johann Ulrich, tiskař v Augsburgu
Originální název: Friedens-Gaab, mit welcher man die evangelische Jugendt zu den Parfüssern in Augspurg, zu christlichen Andenken der wiederhohlten Friedensfreudt verehret. Den 9. Augusti 1651 Jahre.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 440/157
Jde patrně o upomínkový obrázek z jakési oslavy míru evangelické mládeže v Augsburgu dne 9. srpna 1651.
Dne
01.01.1674 (do 31.12.1674)Na rytině je vyobrazena početná skupina postav, některé s velkými klobouky s péry. Je to císař se svými druhy a Vilém III. Oranžský, kterého vedou zástupci Seelandska a Nizozemí za ruku. Mladý Vilém III., který byl nedávno lidovým povstáním postaven na přední místo ve státě, je marně přemlouván dvěma hodnostáři, aby se opět přiklonil k francouzsko-anglické alianci a zavrhl spojenectví španělsko-říšské. V popředí je vidět několik kněží, pokladnice s penězmi, knihy apod. V pravém pozadí je skupina osob stojících před přístavem s mnoha loděmi a jedním dělem. Na levé straně je plocha s medailony a malými obrázky měst. Jsou tu i vyobrazeny hlavy jakýchsi divochů, nabodnuté na oštěpech. Pod rytinou je obsáhlý německý text.
Signace: neuvedena
Autor: neznámý
Originální název: Wie boven zynen staet, verwaent zich durf verhaffen, En steeken everd was den Hemel naar zyn Kroon.
Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 442/64
Dějiny Nizozemí byly v druhé polovině 17. věku značně komplikované. Ludvík XIV. velmi intenzivně válčil s Nizozemím ve snaze zmocnit se Flander. Dříve však stála i Anglie v táboře nizozemských nepřátel. Později se však podařilo generálním stavům spojeného Nizozemí získat Anglii a Švédsko za spojence a donutit Ludvíka XIV. k aachenskému míru (Cáchy). Roku 1672 však znovu vypukla válka s Francií. Holanďané zbořili hráze, které oddělovaly nizozemské prolákliny od moře, a zabránili tímto způsobem francouzskému vpádu. Lidovým povstáním byl ustanoven Vilém III. Oranžský místodržícím a generálním kapitánem země. Jemu se podařilo navázat spojenectví s římsko-německou říší a Španělskem a pomocí nich vypudit francouzského nepřítele ze země. Nimwegenský mír byl podepsán r. 1678.
