× 

Přihlášení uživatele

  

O sbírce :: Třicetiletá válka v soudobých obrazech

Sbírka mědirytin na hradu v Českém Šternberku obsahuje výlučně grafické ilustrace z doby třicetileté války r. 1618 až 1648 a svým rozsahem dosahuje počtu 503 kusů.

Z toho počtu se dotýká války třicetileté rovných 500 listů a jen 3 (!) tisky svým námětem a časovým určením nespadají do dějinného úseku této války. Vidíme tu obrazy mnohých bitev, obléhání měst a pevností, vojenských seřadišť a táborů, vyobrazení různých významných, především politických a náboženských událostí, portréty význačných osobností a pozoruhodný počet pamfletů a propagandistických grafik s politickou i náboženskou tématikou.

Monotematičnost obsáhlé sbírky, vtěsnané do poměrně krátkého, svým významem pro vývoj světových dějin však nesmírně důležitého historického údobí, umožňuje bezprostřední, vizuální poznání složité historické látky se všemi spletitými souvislostmi. Jde totiž vesměs o soudobé tisky, které jsou zpravidla doplněny vysvětlujícím textem a obvykle i obsáhlými věcnými a topografickými legendami, které obsahují často velmi poutavé a poučné údaje.

Sbírka byla pořízena mnou v letech 1908–1914. Sběratelská záliba a zájem o toto dějinné údobí poskytly mi podnět k sběratelské činnosti. Období třicetileté války mne upoutalo obzvláště, poněvadž době vzniku sbírky byly důsledky oněch osudných dějinných událostí 17. století stále aktuální a moderní české dějepisectví odhalovalo zcela nové perspektivy na toto údobí.

Válka třicetileté byla dříve většinou zpracovávána dějepisci německými, jichž zájem byl probuzen hlavně Schillerovými „Dějinami třicetileté války“ i jeho významnou trilogií. Zájem se tu obvykle soustřeďoval k době kolem r. 1630 a vyzdvihoval jednostranně silnou individualitu Valdštejnovu. Nechci snižovat zásluhy německého dějepisectví a souhlasím s názorem, že Valdštejn byl jednou z nejvýraznějších postav třicetileté války a několikrát sám zřetelně ovlivnil vývoj událostí. Těžko se však zbavuji dojmu, že němečtí historici zpočátku našeho věku, jako Forster, Schebek, Hallwich a jiní, viděli již tehdy ve Valdštejnovi vykonavatele tzv. 'velkoněmecké myšlenky'. Uvážíme-li, že např. dvorní rada Hallwich byl svým občanským povoláním vysokým funkcionářem obchodní komory v Teplicích a posoudíme-li postoj tehdejších německých liberálních intelektuálů v Rakousku-Uhersku, v jejichž představách tanuly tužby po 'silném, sjednoceném Německu', nelze takové závěry vyloučit. I sama osobnost Valdštejnova poskytovala těmto výkladům vhodnou záminku svou komplikovanou, nevyrovnanou povahou, jejíž časté ne­ logické a nerozhodné počínání svádělo k tendenčním závěrům. Ve skutečnosti však byla Valdštejnova nerozhodnost hlavně způsobena jeho astrologickými předsudky. Badatelská práce německých historiků byla tížena i proto, že mnoho archivních fond, zejména však ony, které obsahují Valdštejnovu tajnou korespondenci, jednak s jeho důvěrníky v emigraci, jednak s nespokojenci ve vlasti, jsou psány vesměs česky. I nejlepší překlad však nemůže dokonale vystihnout pravý smysl listiny, v níž pisatel skrývá své záměry v abstraktních náznacích. A právě tyto české dokumenty mají pro posouzení tzv. 'zrádcovské činnosti' Valdštejnovy rozhodný význam.

Moderní české dějepisectví vniklo svým pečlivým bádáním do komplexu zauzlených otázek a odkrylo nám Valdštejna s jiné stránky. Zjišťujeme, že národnostní postoj Valdštejnův, lze-li vůbec současný smysl toho pojmu aplikovat na vojevůdce 17. století, tíhne zřetelně na stranu českou. Vévoda frýdlantský, žahaňský, meklenburský a generál Baltského moře, 6aneralissimus všech císařských vojsk se považoval za příslušníka českého národa a vidí svůj osud úzce spjatý se svou vlastí. Tak se nám jeví Valdštejn ve své tajné korespondenci s českou pobělohorskou emigrací a v důvěrných stycích s domácími nespokojenci. Kam až Valdštejn sám dospěl ve svém rozhodnutí chopiti se českého trůnu, nelze spolehlivě zodpovědět. Víme jen zcela bezpečně, že česká emigrace a Ferdinandovi odpůrci ve vlasti počítali s jeho dosazením na český trůn a často se i jemu o tom zmiňovali. Víme též, že císařovi protivníci, francouzský kancléř Richelieu, Gustav Adolf švédský a generál saského kurfiřta Arnim jednali velmi intensivně s Valdštejnem o jeho aspiracích na český trůn. Arnimova jednání však byla zřejmě vůči Valdštejnovi neupřímná, poněvadž přispěl později značnou měrou k jeho pádu. V historii našeho národa nebyla jen bitva bělohorská výrazným mezníkem, který po staletí určoval historický vývoj českého národa, ale i krvavá událost v Chebu dne 24. února 1634. Císařovi kati nepohřbili tu jen Valdštejnovy politické záměry, ale i naděje mnohých Čechů doma i za hranicemi. V daleké cizině doznívalo a postupně vplývalo do cizího prostředí to, čím kulturně žily země koruny české od prvního rozkvětu reformačních snah v 15. století až do osudné bitvy bělohorské a konečně do chebské vraždy.

(Jiří Douglas Sternberg)

[přihlásit se]   [webmaster]
web 30letavalka  |  Hrad Český Šternberg  ©2014-2024