Předesílám své studii o sbírce mědirytin na hradu v Českém Šternberku těchto několik myšlenek, vyňatých z díla Jana Urzidila o Václavu Hollarovi (z r. 1936), nabádajících ke sběratelské činnosti uměleckých děl:
„Sbírání znamená především hledat a porovnávat, znamená však i milovat a věřit. Sbíráni uměleckých děl - to není získávání do vlastnictví, nýbrž tvoření nových kulturních hodnot. Sběratel sám je hybnou silou - duši celé sbírky. Pravé sbíráni nehledí na hmotnou cenu věci, hodnotí umělecké předměty podle jejich hlubších vztahů, poněvadž sbíráním je prohlubována ušlechtilost uměleckých děl. Sbírka není jen souborem svých částí, převyšuje svým významem součet jednotlivých předmětů a vytváří vnitřní syntézu uměleckých hodnot.
Pravá sbírka je živá, není studeným, zatuchlým museem. Sbírka roste, mění a vytváří se, vzniká organický celek s výrazným, téměř lidským osudem. Je pohyblivou oblohou hvězd, obíhá kolem určeného a určujícího pólu, má své slunce a planety různých velikostí a světelnosti, má i své měnící se družice a komety, které se náhle objeví, jasně zazáří a opět zapadnou.
Sbírka není jen pouhou zplodinou rozumu, nýbrž i citovosti, a proto často podléhá jejím výkyvům. První rozhodnutí je vyvoláno vždy citovou pohnutkou a teprve poslední rozumovým poznáním a to nejen v umění, ale v životě vůbec. Sbírka žije, jako my všichni, v času a prostoru a vyvíjí se právě tak jako my tím, že se mění ve své subjektivní povaze i objektivním významu.
Kosmos každé sbírky vychází z určitého ohniska, které je určeno povahou sběratele. Proto přísluší sběrateli, byť jen odvozený, přece i tvůrčí význam v umění.“
Předkládám zájemcům o dějiny třicetileté války i o soudobé grafické umění svůj nedokonalý pokus o studii k šternberské sbírce rytin s úmyslem jim při prohlídce rytin přiblížit jejich obsah a usnadnit orientaci. Má práce má být příručkou při podrobnější prohlídce sbírky, je proto sama o sobě zcela nefunkční a pozbyla by jinde, než při prohlídce grafik, svého účelu. Jsem si vědom mnoha nedostatků ve zpracování celého tématu a prosím proto čtenáře o laskavou shovívavost.
Přeji každému zájemci, aby mu tato průvodní slova otevřela vstup do důvěrného prostředí 17. věku a připravila chvíle užitečného a příjemného zaujetí.
Jiří Douglas Sternberg