Jihlava

Uprostřed tisku je Jihlava, velmi podrobně kreslená, i s opevňovacími stavbami. Kolem města jsou zákopy dobyvatelů. Území kolem města je rozděleno na čtvercová pole, v nichž jsou porůznu rozptýleny vojenské jednotky, kvartýry, šance i skupiny jezdců a pěších. Vlevo nahoře je zakreslena obec Jezuvice s hlavním stanem generála polního zbrojmistra (tj. generála dělostřelectva) Puchheima. V krajině jsou velmi výrazně vyznačeny toky říček Velké i Malé Jihlavy. Shora uvedený vysvětlující text je uveden přímo na obrazové ploše rytiny.

Po porážce císařských u Jankova v únoru 1645 postoupil vítězný generál Torstensson k východu a dobyl 12. března 1645 Jihlavu. Ponechal tu posádku a pokračoval ve svém tažení do dolního Rakouska k Vídni. Mohutný tok Dunaje a zesílený odpor císařských mu však znesnadnily cestu. Švédská armáda pronikla velmi hluboko na území nepřítele a neměla přímé spojení se svými zásobovacími centry. V zádech ji také ležela nedobytá pevnost – město Brno s hradem Špilberk. Torstensson si nemohl dovolit ponechat v týlu svého vojska tak strategicky důležitý bod. Jinak velmi dobrého stratéga také sužovalo ledvinové onemocnění, které komplikovalo jeho možnosti adekvátně velet své armádě. Začátkem léta 1646 byl už švédský vojevůdce neschopen další služby a odebral se zpět do Švédska. Teprve 7. prosince 1647, tedy po dvou letech a 9 měsících, se podařilo císařským osvobodit Jihlavu s okolím z švédské okupace. Po uzavření míru s Rákoczym uvolnila se armáda generála Puchheima a přitáhla z východu do prostoru zemí Koruny české, kde velel císařův bratr arcivévoda Leopold Vilém. Bylo třeba nejprve vypudit ojedinělé švédské posádky z pevných bodů na půdě Rakouska, takže Puchheim přitáhl k Jihlavě teprve na sklonku roku 1647 a dobyl ji dne 7. prosince, což je vyobrazeno na popsané mědirytině.