Na velké rytině je vyobrazena Jihlava s okolím v době císařského obléhání. Město samotné je jen schematicky naznačeno, fortifikační stavby však i různé drobné vojenské scény jsou provedeny s pozoruhodnou pečlivostí. V pravém horním rohu je velká barokní kartuše s obsáhlou legendou: 1–29. Naproti vlevo je obdélné pole s další legendou: A–O. V pravém popředí je drobná scéna se třemi důstojníky.
Po porážce císařských u Jankova v únoru 1645 postoupil vítězný generál Torstensson k východu a dobyl 12. března 1645 Jihlavu. Ponechal tu posádku a pokračoval ve svém tažení do dolního Rakouska k Vídni. Mohutný tok Dunaje a zesílený odpor císařských mu však znesnadnily cestu. Švédská armáda pronikla velmi hluboko na území nepřítele a neměla přímé spojení se svými zásobovacími centry. V zádech ji také ležela nedobytá pevnost – město Brno s hradem Špilberk. Torstensson si nemohl dovolit ponechat v týlu svého vojska tak strategicky důležitý bod. Jinak velmi dobrého stratéga také sužovalo ledvinové onemocnění, které komplikovalo jeho možnosti adekvátně velet své armádě. Začátkem léta 1646 byl už švédský vojevůdce neschopen další služby a odebral se zpět do Švédska. Teprve 7. prosince 1647, tedy po dvou letech a 9 měsících, se podařilo císařským osvobodit Jihlavu s okolím z švédské okupace. Po uzavření míru s Rákoczym uvolnila se armáda generála Puchheima a přitáhla z východu do prostoru zemí Koruny české, kde velel císařův bratr arcivévoda Leopold Vilém. Bylo třeba nejprve vypudit ojedinělé švédské posádky z pevných bodů na půdě Rakouska, takže Puchheim přitáhl k Jihlavě teprve na sklonku roku 1647 a dobyl ji dne 7. prosince, což je vyobrazeno na popsané mědirytině.
