Jankov

Detaily rytiny

Rytina zobrazuje schematicky postavení císařsko-bavorské a švédské armády. Typickým znakem bitevních plánů po celou dobu třicetileté války bylo umístění pěchoty v centru bitevní formace, zatímco jezdecké skvadrony stály vyrovnané na obou křídlech. Ve švédské armádě však mezi jízdními formacemi byly ještě umístěny útvary čtyřiceti mušketýrů. Tuto taktiku zavedl již král Gustav II. Adolf a poprvé ji použil v bitvě u Breitenfeldu (nedaleko Lipska, 7. září 1631). Jízda vždy trpěla nedostatkem palebné síly. Právě to se změnilo přidáním mušketýrů. Jízda se tak mohla spolehnout na palebnou podporu, pokud byla pod útokem. Před útokem naopak vytrvalá palba mušketýrů narušila nepřátelské řady, a jízda tak mohla zaútočit s větší razancí. Tato rytina však bohužel nezobrazuje postavení dělostřelectva. I zde švédská armáda zavedla několik inovací. Děla už nestála jen v jednom postavení po celou dobu bitvy. Gustav Adolf II. zavedl lehčí regimentálním dělostřelecké kusy, které byly nasazovány ke každé formaci pěchoty. Právě tato lehká děla do značné míry pomohla švédskému vítězství u Jankova. Švédská armáda si na svých taktických inovacích zakládala a v bitbách jako v té u Breitenfeldu roku 1631 nebo u Jankova roku 1645 je dokázala naplno použít.

Švédský maršál Leonard Torstensson přerušil své první tažení po Čechách a Moravě v září 1643, když byl se svou armádou převelen do Dánska, kde pokračoval vleklý spor se Švédskem. Císař vyslal k dánským hranicím generála Gallase, který se r. 1643 zdržoval rovněž v Čechách. Torstensson rychle zvítězil v Dánsku, Gallas však nezaznamenal žádný úspěch, naopak, dlouhé, strastiplné tažení celým Německem zdecimovalo jeho armádu natolik, že již nebyla bojeschopná. Torstensson obratně manévroval se svou armádou ze severního Německa až k českým hranicím. Švédové vnikli na české území přes Kadaň, směrem na Písek, Mírovice a Tábor. Císařská armáda se skládala z vojsk generála Hatzfelda, přivolaných chvatně z Německa, z vojsk generála Götze, který se právě vrátil z tažení na východě proti Rákoczymu, a z jednotek bavorských, v jejichž čele stál osvědčený generál jezdectva Jan z Werthu. Tyto vojenské síly byly soustředěny u Zelené Hory a postupovaly, obdobně jako Švédové, na východ, jenže severněji. Nejenže nastalo nebezpečí spojení Švédů s Rákoczym, nebude-li zabráněno jejich dalšímu postupu na východ, ale v přímém ohrožení se ocitla i Vídeň – císařovo sídlo. Navíc byla přítomnost bavorských vojsk generála Wertha časově omezena, takže Hatzfeldovi nezbylo, než vydat rozkaz k útoku na švédskou armádu. Bitva se rozpoutala dne 6. března 1645 z rána nedaleko Jankova. Ihned zpočátku zabloudil Götz se silným oddílem a neobsadil podle rozkazu strategicky významný vrch s kapličkou. Již zde začala porážka císařských. Götz padl nedaleko místa, které měl obsadit, po urputném boji byli císařští vrženi zpět a donuceni k ústupu. Po poledni obě strany přerušily boj; císařští a Švédové se začali formovat nedaleko sebe. Torstensson, kvůli nemoci téměř neschopen pohybu, se dal odnést do blízkosti císařského ležení. Domníval se, že před ním leží jen zlomek nepřátelské armády a přiměn tímto omylem dal rozkaz k útoku. Bitva se znovu rozpoutala. Zbytky císařské armády se sice vytrvale a tvrdě bránily, porážka však již byla dovršena. Götz padl, Hatzfeld byl zajat, kdyby však u něho Švédové nenašli několik set zlatých (z čehož usoudili, že jde o nejvyššího důstojníka), jistě by jej usmrtili. Odmítl totiž prozradit svou totožnost. Mimo zajatého hlavního velitele císařské armády Hatzfelda bylo zajato 5 dalších císařských generálů, 185 důstojníků, 4 118 mužů a dalších cca 4 000 mužů padlo nebo bylo zraněno. Švédové ukořistili 45 bojových korouhví, 26 děl, všechny vozy, střelivo a intendanční materiál císařských. Vítězové ztratili jen 2 000 mužů.