řeka Lech

Obraz představuje krajinu podél řeky Lechu u Rainu, přibližně 50 km západně od Ingolstadtu. V popředí je švédská armáda, která přechází Lech brody i po mostě, který je zamlžený kouřem. Rytina je vysoké umělecké hodnoty a svým svérázným provedením prozrazuje ruku Hollarovu, žel však není signována. Na druhém břehu Lechu vpravo je hustý les. Legenda A–I je pod obrazem, německý text je nahoře, latinský je umístěn na obloze obrazu.

Bitva nad Lechem dne 6. dubna 1632 byla druhým rozhodujícím střetnutím mezi armádou Gustava Adolfa švédského a císařsko-ligistickými vojsky pod velením generála Tillyho; byla současně i druhou porážkou Tillyho (poprvé podlehl Gustavu Adolfovi u Breitenfeldu nedaleko Lipska dne 17. září 1631). V době mezi oběma zmíněnými bitvami shromažďoval Tilly svá u Breitenfeldu rozptýlená vojska, ale současně verboval v Horní Falci nové jednotky. Tím ovšem ohrožoval spojení Švédů s jejich severskou vlastí a donutil současně Gustava Adolfa, aby se obrátil proti němu – do Bavorska. Tillyho armádu doprovázel vévoda Maxmilián Bavorský (nám dobře známý z bitvy na Bílé hoře). Došlo k střetnutí nad Lechem u Rainu a hned zpočátku bitvy byli těžce raněni Tilly i Aldringen, takže kurfiřt bavorský zůstal na velitelském bodě osamocen, což patrně nebylo věci na prospěch, poněvadž dal ještě týž večer rozkaz k opuštění břehu Lechu, aniž by k tomu byl nějakou švédskou bojovou akcí donucen. Tak byla Švédům lacino otevřena brána do srdce Bavor. Uvedený rozkaz Maxmiliána Bavorského byl ovšem výsledkem rozhodnutí válečné rady, takže mu nelze přisoudit plnou zodpovědnost za porážku nad Lechem. Smrtelně zraněný generál Tilly zemřel brzy potom v Ingolstadtu. Vévoda bavorský tím ztratil oddaného, poctivého a zkušeného vojevůdce, který po své smrti zanechal jako jediný majetek svá nepatrná polní zavazadla, na rozdíl od většiny tehdejších vojevůdců – kondotiérů, kteří provozovali vojenské řemeslo převážně z důvodu kořistnického.